(1) Při přeložení pracovníka (ženatého i svobodného) na určitou dobu náležejí mu náhrady jako při pracovní cestě; trvá-li toto přeložení déle než jeden rok, přísluší mu odlučné podle § 13 a 14. Jestliže lze od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z obce přeložení do obce pobytu, nebo jestliže se pracovník do obce pobytu skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15.

(2) Při přeložení na dobu určitou není třeba, aby pracovník učinil opatření k získání bytu v obci přeložení.