(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad zejména u pracovníků, kteří pravidelně konají časté pracovní cesty do stejných míst nebo v určitém okruhu různých míst, mohou být náhrady stanovené touto vyhláškou určeny paušálními měsíčními nebo denními částkami odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) Okruh pracovníků, druhy paušálních náhrad a jejich výši stanoví organizace v dohodě s příslušnými odborovými orgány, pokud tak neučiní příslušný nadřízený orgán v dohodě s příslušnými odborovými orgány.

(3) Při stanovení výše paušálních náhrad se vychází z předpokládaného počtu nutných cest, pro které se paušální náhrada stanoví, z předpokládané doby trvání cest, ze způsobu ubytování a výše nocležného, z předpokládaného způsobu překonání vzdálenosti, počtu ujetých kilometrů a výše jízdného a ze sazeb náhrad stanovených touto vyhláškou; při cestě pěšky a jízdě na kole mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu se použije jako náhrada za tyto úkony sazba ve výši 0,40 Kčs za 1 km.

(4) Při stanovení výše paušální náhrady výdajů za používání místních hromadných dopravních prostředků vychází organizace z průměrných skutečných výdajů v uplynulých 6 měsících nebo z předpokládaného počtu pracovních cest nezbytně nutných ke splnění pracovních úkolů, z výše těchto jízdních výdajů a z výše ceny předplatní jízdenky; vzhledem k běžným výdajům pracovníka za cesty do práce a zpět může paušální náhrada činit nejvýše 50 % ceny předplatní jízdenky. Vyšší paušální náhradu, nejvýše však v ceně předplatní jízdenky, je možné stanovit jen v případech, kdy pracovník prokazatelně nepoužívá místních hromadných dopravních prostředků k cestám do práce a zpět.

(5) Při stanovení paušálních náhrad měsíčními nebo denními částkami je organizace povinna určit též způsob krácení paušálních částek za dny omluvené a neomluvené nepřítomnosti pracovníka v práci; přitom se použije též ustanovení § 26 odst. 4.