SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

(1) Jestliže pracovník tráví dovolenou nebo dny pracovního klidu v obci přechodného pracoviště bezprostředně před vysláním na pracovní cestu, začíná pracovní cesta v obci přechodného pracoviště; náhrada jízdních výdajů, stravné a náhrada za ztrátu času za cestu do obce přechodného pracoviště mu nenáležejí. Nevrací-li se pracovník z obce přechodného pracoviště do obce pravidelného pracoviště nebo obce pobytu, protože nastupuje dovolenou, skončí pracovní cesta v obci přechodného pracoviště ukončením pracovního výkonu; náhrada jízdních výdajů, stravné a náhrada za ztrátu času na cestě z obce přechodného pracoviště do jiné obce mu nepříslušejí; obdobně se postupuje, jestliže pracovník zůstává v obci přechodného pracoviště trávit dny pracovního klidu a po jejich uplynutí nepokračuje v plnění pracovních úkolů na tomto pracovišti.

(2) Nastoupí-li pracovník v době, kdy pobírá náhrady podle této vyhlášky, dovolenou na zotavenou, náleží mu v době dovolené jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je z vážných důvodů i po tuto dobu zachoval. Vrací-li se do obce pravidelného pracoviště nebo pobytu, poskytne mu organizace náhrady jako při návštěvě rodiny.

(3) Pracovníku pobírajícímu náhrady podle této vyhlášky náležejí tyto náhrady i v době, kdy nepracuje pro překážky v práci, má-li v této době nárok na náhradu mzdy, popř. pro přerušení práce v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů, nebo i v době, kdy je hmotně zabezpečen podle předpisů o nemocenském pojištění, pokud je hospodárné nebo nezbytné, aby pracovník setrval mimo obec pobytu. Je-li pracovník v této době v obci pobytu nebo v místě (zařízení), v němž mu nevznikají zvýšené výdaje za stravování, a pracovník, který byl vyslán na pracovní cestu, též v obci pravidelného pracoviště, náleží mu jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je z vážných důvodů i po tuto dobu zachoval. Náhradou výdajů za ubytování se rozumí nocležné, část odlučného určená k úhradě ubytovacích výdajů, popř. rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování. Při překážkách v práci poskytne náhrady podle této vyhlášky organizace, která je pracovníku poskytovala před vznikem překážky.

(4) Náhrady podle této vyhlášky nenáležejí pracovníku za dny pracovního volna, za které mu nepřísluší náhrada mzdy, s výjimkou dnů, jejichž pracovní dobu pracovník napracoval, ani za dny, ve kterých neomluveně zameškal směnu nebo její podstatnou část. Jestliže zameškání směny navazuje bezprostředně na den pracovního volna nebo na den pracovního klidu anebo mu předchází, nenáležejí pracovníku náhrady ani za tyto dny.

(1) Pracovníku, který je v době, kdy pobírá odlučné, vyslán k plnění pracovních úkolů do obce pobytu, poskytne organizace za celé dny pobytu v této obci jen náhradu výdajů za ubytování, jestliže si je pracovník z vážných důvodů i v těchto dnech zachoval. Za dny nastoupení a ukončení pracovní cesty však obdrží pracovník příslušné odlučné, náhradu jízdních výdajů, náhradu za čas strávený na cestě, popř. náhradu nutných vedlejších výdajů.

(2) Je-li pracovník při pracovní cestě povolán z obce přechodného pracoviště k pracovnímu výkonu do obce pravidelného pracoviště nebo obce pobytu, výše stravného se nemění, jestliže pracovník týž kalendářní den nastoupí cestu do obce přechodného pracoviště; jinak se mu poskytne stravné podle § 7 odst. 2 a 3; ostatní náhrady se mu poskytnou obdobně podle odstavce 1.

(1) Ženatému pracovníku, který pobírá náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jeho odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za dopravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě jeho rodiny (bydliště) a zpět s výjimkou letadla a lůžkového a lehátkového vozu. Svobodnému pracovníku poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km jedním směrem i příplatek na rychlík.

(2) Pokud náhrada jízdného podle odstavce 1 nepřekračuje součet náhrad, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování), nemusí výši jízdného prokazovat. Náhrada do výše tohoto jízdného náleží pracovníku, i když použije k návštěvě rodiny (bydliště) jiného dopravního prostředku.

(3) Organizace výjimečně poskytne pracovníku náhrady podle odstavce 1 nebo 2 za další cesty k návštěvě jeho rodiny (bydliště), je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými prokázanými důvody (např. úmrtí, vážné onemocnění rodinného příslušníka).

(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo vážné osobní důvody, aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavce 1 nebo 2. V odůvodněných případech může organizace poskytnout náhrady prokázaného jízdného podle odstavce 1 i za cestu druhého rodinného příslušníka.

(5) Při návštěvě rodiny (bydliště) poskytne organizace stravné podle § 7 nebo odlučné podle § 13 a 22 za den odjezdu a den návratu pouze za podmínky, že pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Odjíždí-li nebo vrací-li se pracovník v den pracovního klidu, stravné nebo odlučné mu nepřísluší. Za celé dny návštěvy u rodiny (bydliště) se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování v obci přechodného pracoviště.

(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce pobytu, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; tyto náhrady nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování).

(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad zejména u pracovníků, kteří pravidelně konají časté pracovní cesty do stejných míst nebo v určitém okruhu různých míst, mohou být náhrady stanovené touto vyhláškou určeny paušálními měsíčními nebo denními částkami odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) Okruh pracovníků, druhy paušálních náhrad a jejich výši stanoví organizace v dohodě s příslušnými odborovými orgány, pokud tak neučiní příslušný nadřízený orgán v dohodě s příslušnými odborovými orgány.

(3) Při stanovení výše paušálních náhrad se vychází z předpokládaného počtu nutných cest, pro které se paušální náhrada stanoví, z předpokládané doby trvání cest, ze způsobu ubytování a výše nocležného, z předpokládaného způsobu překonání vzdálenosti, počtu ujetých kilometrů a výše jízdného a ze sazeb náhrad stanovených touto vyhláškou; při cestě pěšky a jízdě na kole mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu se použije jako náhrada za tyto úkony sazba ve výši 0,40 Kčs za 1 km.

(4) Při stanovení výše paušální náhrady výdajů za používání místních hromadných dopravních prostředků vychází organizace z průměrných skutečných výdajů v uplynulých 6 měsících nebo z předpokládaného počtu pracovních cest nezbytně nutných ke splnění pracovních úkolů, z výše těchto jízdních výdajů a z výše ceny předplatní jízdenky; vzhledem k běžným výdajům pracovníka za cesty do práce a zpět může paušální náhrada činit nejvýše 50 % ceny předplatní jízdenky. Vyšší paušální náhradu, nejvýše však v ceně předplatní jízdenky, je možné stanovit jen v případech, kdy pracovník prokazatelně nepoužívá místních hromadných dopravních prostředků k cestám do práce a zpět.

(5) Při stanovení paušálních náhrad měsíčními nebo denními částkami je organizace povinna určit též způsob krácení paušálních částek za dny omluvené a neomluvené nepřítomnosti pracovníka v práci; přitom se použije též ustanovení § 26 odst. 4.

(1) Na náhrady podle této vyhlášky poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zúčtovatelnou zálohu.⁸)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

(1) Výše sazeb cestovních náhrad, uvedených v odstavci 3, se upraví od 1. dubna 1991 ve stejném poměru, v jakém se změní úroveň cen veřejného stravování v únoru 1991 ve srovnání s úrovní cen v prosinci 1990.

(2) V dalších kalendářních měsících po dubnu 1991 se upraví výše cestovních náhrad, uvedených v odstavci 3, obdobně podle odstavce 1 tehdy, jestliže rozdíl indexu cen veřejného stravování v příslušném kalendářním měsíci a tohoto indexu v kalendářním měsíci, podle něhož byla naposled upravena výše sazeb cestovních náhrad, činí hodnotu alespoň 10. Upravené sazby náhrad podle věty první přísluší pracovníkům od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl uvedený rozdíl zjištěn.

(3) Úprava sazeb cestovních náhrad podle odstavce 1 se týká:

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí pro organizace se sídlem na území České republiky.

a) stravného podle § 7, 15 a § 24 odst. 1 písm. b),

b) odlučného podle § 13, po odečtení částky za ubytování ve výši 5 Kčs,

c) paušální náhrady výdajů za stravování podle § 21,

d) staveništního odlučného podle § 22 a sníženého odlučného podle § 23 odst. 5,

e) zvláštních paušálních náhrad stanovených příslušným ústředním orgánem ve smyslu § 25.