(1) K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, jakož i stanovit den smrti občana druhé smluvní strany na návrh osob, které žijí na území této smluvní strany, prokáží-li právní zájem v souladu s právním řádem této smluvní strany.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou justiční orgány smluvní strany řídit právním řádem svého státu.

(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 2 tohoto článku mají právní následky pouze na území té smluvní strany, jejíž justiční orgány je vynesly.