ČÁST II
VĚCI OBČANSKÉ
KAPITOLA 1
Věci osobního stavu
KAPITOLA 2
Věci rodinné
Vyživovací povinnost
Osvojení a jeho zrušení
Opatrovnictví
KAPITOLA 3
KAPITOLA 4
Věci dědické
KAPITOLA 5
Náklady řízení
Osvobození od poplatků a nákladů na řízení
KAPITOLA 6
Uznání a výkon rozhodnutí
KAPITOLA 7
Zasílání dokladů o osobním stavu

(1) Způsobilost občanů každé ze smluvních stran k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého vznikla.

(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, ke zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.

(2) Zjistí-li justiční orgán jedné smluvní strany, že u občana druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, jsou dány důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, oznámí to příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany. To platí i v případě, kdy justiční orgán přijme dočasná opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku.

(3) Pokud justiční orgán druhé smluvní strany, jemuž byly skutečnosti uvedené v odstavci 2 tohoto článku oznámeny, nezahájí sám potřebné řízení do tří měsíců nebo pokud se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout, bydliště. Rozhodnutí bude zasláno příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany.

(4) Jestliže se řízení koná před justičním orgánem příslušným podle předchozího odstavce, o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je možné rozhodnout pouze z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran.

(5) Ustanovení tohoto článku budou použita i v případě vrácení nebo změny způsobilosti k právním úkonům.

(1) K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, jakož i stanovit den smrti občana druhé smluvní strany na návrh osob, které žijí na území této smluvní strany, prokáží-li právní zájem v souladu s právním řádem této smluvní strany.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou justiční orgány smluvní strany řídit právním řádem svého státu.

(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 2 tohoto článku mají právní následky pouze na území té smluvní strany, jejíž justiční orgány je vynesly.

(1) Při uzavření manželství osobami, z kterých jedna je občanem jedné smluvní strany a druhá občanem druhé smluvní strany, podmínky uzavření manželství se pro každou z nich řídí právním řádem té smluvní strany, které jsou občany. Ohledně okolností vylučujících manželství musí být dodrženy kromě toho i požadavky právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(3) Forma uzavření manželství před představitelem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, který je k tomu zmocněn jedním ze smluvních států, se řídí právním řádem tohoto státu.

(4) K platnosti sňatku mezi občany smluvních stran se vždy vyžaduje zachování občanské formy.

(1) Jestliže oba manželé jsou občany jedné smluvní strany a mají bydliště na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.

(2) Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a oba dva manželé jsou občany téže smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.

(3) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli svoje poslední společné bydliště.

(4) Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.

(5) Justiční orgány smluvní strany, jejímiž jsou občany oba manželé, jsou příslušné k rozhodování o jejich osobních a majetkových vztazích. V případě, že v době zahájení řízení mají manželé svoje bydliště na území druhé smluvní strany, jsou příslušné také orgány této smluvní strany.

(6) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, potom příslušné justiční orgány smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli poslední společné bydliště, jsou příslušné k rozhodování o osobních a majetkových vztazích těchto manželů. Pokud manželé neměli společné bydliště, příslušné jsou orgány obou smluvních stran.

(1) Rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.

(2) Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu.

(3) K řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany.

(4) V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran.

(1) Určení, zda tu manželství je nebo není a prohlášení manželství za neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, který v souladu s článkem 18 této smlouvy byl použit při uzavření manželství.

(2) Příslušnost orgánu se řídí ustanovením článku 20 této smlouvy.

(1) Uznání, popření nebo zjištění otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.

(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, postačí, je-li vyhověno právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání otcovství dochází.

(3) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je dítě občanem.

(4) Jak justiční orgány smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má bydliště, jsou příslušné k rozhodování o vztazích uvedených v předchozích odstavcích tohoto článku.

(1) Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba mající nárok na výživné.

(2) K řízení o věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

(1) Osvojení a jeho zrušení se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době podání návrhu na zahájení řízení. V případě uvedeném v článku 27 odst. 2 této smlouvy, kdy manželé jsou občany různých smluvních stran, musí být dodrženy podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(2) Souhlas osvojovaného dítěte nebo dalších osob a orgánů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

(1) K řízení o osvojení a jeho zrušení je příslušný orgán té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době zahájení řízení.

(2) Jestliže jsou osvojiteli manželé, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je k řízení o osvojení a jeho zrušení příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli své poslední společné bydliště.

(1) Vznik a zánik opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je opatrovanec občanem.

(2) Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka.

(3) Přijetí opatrovnictví a povinnost jednat jako opatrovník se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je opatrovník občanem.

(4) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, rozhoduje o vzniku a zániku opatrovnictví orgán smluvní strany, jejímž je opatrovanec občanem.

(5) Rozhodnutí o vzniku a zániku opatrovnictví, která se týkají vlastních občanů, vydaná orgány jedné smluvní strany, mají účinnost také na území druhé smluvní strany.

(1) Je-li třeba ustanovit opatrovníka k ochraně zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany o tom bezodkladně informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany.

(2) V naléhavých případech příslušný justiční orgán přijme potřebná předběžná opatření podle právního řádu svého státu a bezodkladně o tom informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Uvedená opatření zůstanou v platnosti, dokud justiční orgán druhé smluvní strany nepřijme jiná opatření a justiční orgán, který předběžná opatření přijal, není o tom vyrozuměn.

(1) Justiční orgán příslušný podle článku 28 odst. 4 této smlouvy může převést opatrovnictví na příslušný orgán druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má své bydliště na území druhé smluvní strany. Přenesení opatrovnictví se stane účinným, jakmile opatrovnictví převzal orgán druhé smluvní strany. Tento orgán vyrozumí bezodkladně o převzetí opatrovnictví dožadující orgán.

(2) Příslušný orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto článku opatrovnictví převzal, se řídí právním řádem svého státu. Tento orgán není oprávněn rozhodovat o osobním stavu opatrovance.

(1) Forma právních úkonů se řídí právním řádem platným pro samotný právní úkon. Stačí však, je-li učiněno zadost právnímu řádu platnému v místě, kde k právnímu úkonu došlo.

(2) Forma právních úkonů týkajících se nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(1) Děděním ze zákona nebo ze závěti mohou občané jedné smluvní strany nabýt majetku a práv na území druhé smluvní strany za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.

(2) Občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti.

(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.

(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i řízení o námitkách proti závěti na základě vad vůle zůstavitele nebo jejího projevu nebo na základě jiných nedostatků závěti, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.

(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti. Závěť je platná, jestliže byla dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území k těmto úkonům došlo.

(1) S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku je k řízení o movitém dědictví příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti.

(2) Jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.

(3) K projednání nemovitého dědictví je vždy příslušný justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí také pro projednání dědických sporů.

(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření potřebná k zajištění dědictví a k jeho správě. To platí také v případech, kdy dědictví může nabýt občan druhé smluvní strany.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, příslušné orgány bezodkladně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví spolupůsobit přímo nebo prostřednictvím zmocněnce. Podle návrhu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být učiněná opatření odložena, změněna nebo zrušena.

(3) Podle návrhu justičního orgánu příslušného k projednání dědictví musí být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku odložena, změněna nebo zrušena.

(1) Jestliže je movité dědictví na území jedné smluvní strany, bude toto dědictví za účelem projednání předáno justičnímu orgánu nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době své smrti, za podmínky, že budou dodržena ustanovení odstavce 4 písm. b) tohoto článku.

(2) Poplatky z nemovitého dědictví vybere smluvní strana, na jejímž území nemovitost leží. Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, vybere poplatek z movitého dědictví smluvní strana, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

(3) Jestliže podle výsledků projednání dědictví toto nabývají dědicové, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, a není možno předat dědictví uvedeným dědicům nebo jejich zmocněncům, předá se dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.

(4) Dědictví se vydá za podmínek, že:

a) jsou zaplaceny všechny daně a poplatky s dědictvím spojené nebo jejich zaplacení je zajištěno,

b) příslušný orgán vydal povolení nutné k vývozu předmětů tvořících dědictví nebo k převodu peněžních částek,

c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví.

(1) Občanům jedné smluvní strany, kteří mají bydliště na území jedné ze smluvních stran a vystupují před orgány druhé smluvní strany, nelze uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení.

(2) Justiční orgán jedné smluvní strany může požadovat od občanů druhé smluvní strany složení zálohy na náklady související s provedením důkazů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních občanů.

(1) Žádost o osvobození podle článku 43 této smlouvy může žadatel podat také u justičního orgánu smluvní strany, jejímž je občanem. Tuto žádost lze spojit s návrhem na zahájení řízení ve věci, pro kterou má být osvobození povoleno.

(2) Žádost podaná podle odstavce 1 tohoto článku a případně i návrh na zahájení řízení budou zaslány justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.

(1) K žádosti o osvobození podle článku 43 této smlouvy je třeba připojit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele, které vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště.

(2) Nemá-li žadatel bydliště na území žádné ze smluvních stran, může potvrzení vydat diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž je občanem.

(3) Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může žádat od orgánu, který potvrzení vydal, doplnění údajů nebo potřebná objasnění.

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí justičních orgánů druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí o nárocích majetkové povahy ve věcech občanských, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech,

b) rozhodnutí o náhradě škody přiznané v trestním řízení.

(2) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území rozhodnutí rozhodčích orgánů, jestliže:

a) rozhodnutí se zakládají na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého oprávnění stanoveného dohodou a

b) dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního řádu účastníky zvoleného, a nebyl-li právní řád účastníky zvolen, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

(1) Rozhodnutí uvedená v článku 46 této smlouvy budou uznána a vykonána za podmínek, že:

a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno;

b) orgán, který rozhodnutí vydal, byl příslušný podle ustanovení této smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá;

c) o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, nebo nebylo na území této smluvní strany uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu;

d) rozhodnutí bylo vydáno na základě právního řádu určeného touto smlouvou;

e) účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, nebyl zbaven možnosti účastnit se řízení a v případě procesní nezpůsobilosti možnosti mít zástupce; předvolání nebo návrh na zahájení řízení mu byly doručeny do vlastních rukou;

f) smluvní strana, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, má za to, že uznání nebo výkon nenaruší její svrchovanost nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu se základními zásadami jejího právního řádu.

(2) Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření o vyživovací povinnosti lze na území dožádané smluvní strany vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům.

(1) Rozhodnutí vydaná justičními orgány jedné smluvní strany týkající se osobního stavu občanů druhé smluvní strany budou na jejím území uznána za podmínek stanovených v článku 47 této smlouvy.

(2) O uznání rozhodnutí uvedených v odstavci 1 tohoto článku může žádat každý, kdo na tom má právní zájem.

(1) Návrh na uznání rozhodnutí nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být podán přímo u justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, nebo u orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. V tomto případě bude návrh postoupen justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.

(2) K návrhu se musí připojit:

a) ověřený opis rozhodnutí, opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti nebo předběžné vykonatelnosti, pokud právní moc, vykonatelnost nebo předběžná vykonatelnost nevyplývá z rozhodnutí samého;

b) ověřený doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, byl k řízení řádně a včas obeslán a v případě procesní nezpůsobilosti řádně zastoupen;

c) ověřený překlad příloh uvedených pod písmeny a) a b) tohoto odstavce do úředního jazyka smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

(1) Orgán rozhodující o uznání a výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění, zda byly dodrženy podmínky uvedené v článcích 47 a 51 této smlouvy. Zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon.

(2) Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, justiční orgán, který rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí, postupuje podle právního řádu svého státu.

(1) Byl-li účastník osvobozený podle článku 42 této smlouvy od povinnosti složit jistotu odsouzen pravomocným rozhodnutím k náhradě nákladů řízení, nařídí justiční orgán smluvní strany na návrh oprávněného bezplatně výkon tohoto rozhodnutí.

(2) Ustanovení článku 51 této smlouvy platí obdobně i v případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku.

(3) Orgán, který je příslušný nařídit výkon rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech řízení je pravomocné a vykonatelné.

(1) Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z matrik týkající se občanů druhé smluvní strany. Výpisy se zasílají bezplatně prostřednictvím diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.

(2) Smluvní strany si navzájem zasílají na žádost a bezplatně pro úřední potřebu příslušných orgánů výpisy z matrik způsobem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.

(3) Občané jedné smluvní strany mohou zasílat své žádosti o zaslání výpisů z matrik nebo dalších dokladů o osobním stavu přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Požadované doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vyhotovil. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere při předání stanovené poplatky.

(1) Jestliže příslušný orgán jedné smluvní strany provede záznam doplňujících údajů nebo opravu v matrice týkající se osobního stavu občana druhé smluvní strany, zašle této smluvní straně výpis z matriky s doplněnými údaji nebo opravami.

(2) Smluvní strany si budou navzájem zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany.

(3) Doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou zasílat bezplatně způsobem uvedeným v článku 56 odst. 1 této smlouvy.