(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti.

(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.

(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.