OBECNÁ USTANOVENÍ
Podmínky poskytování úvěru
Úvěrové sankce a úrokové bonifikace

(1) Tato vyhláška upravuje poskytování úvěrů socialistickým organizacím¹) včetně mezinárodních hospodářských organizací, které mají sídlo na území Československé socialistické republiky²) a organizačním jednotkám socialistických organizací³) (dále jen „organizace“), peněžním ústavům v Československé socialistické republice, popřípadě peněžním ústavům nebo jiným subjektům v zahraničí.

(2) Ustanovení § 24 této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů národním výborům. Ustanovení § 5 až 15 platí také pro poskytování úvěrů národním výborům.

(3) Ustanovení § 22 písm. b) této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů peněžním ústavům nebo jiným subjektům v zahraničí.

(4) Ustanovení § 25 této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů peněžním ústavům v Československé socialistické republice.

(1) Banka poskytuje úvěry v souladu s měnovým plánem Československé socialistické republiky⁴) (dále jen „měnový plán“). V průběhu jeho sestavování uplatňuje banka kritéria vyjadřující efektivní využívání potřeb a zdrojů měnového plánu a jejich prostřednictvím prohlubuje vazbu měnového plánu na státní plány rozvoje národního hospodářství a státní rozpočty.

(2) Celkovou výši poskytovaných úvěrů odvozuje banka z objemu úvěrových zdrojů v měnovém plánu a z vývoje základních hospodářských proporcí a ukazatelů, zejména kvalitativních.

(3) Organizace, orgány hospodářského řízení⁵) a jiné orgány určené bankou předkládají bance potřebné podklady pro plánování a poskytování úvěrů.

(4) Po schválení měnového plánu vládou Československé socialistické republiky provádí banka ve spolupráci s orgány hospodářského řízení⁵) a peněžními ústavy jeho rozpis s cílem podpořit úkoly a záměry státního plánu rozvoje národního hospodářství a státních rozpočtů federace a republik v plánech organizací.

(5) Orgány hospodářského řízení a organizace jsou povinny zabezpečovat ve svých hospodářských plánech a při jejich realizaci úkoly měnového plánu projednané s bankou,⁶) vytvářet podmínky pro efektivní využívání úvěrů a zajišťovat jejich návratnost.

(1) Banka poskytuje úvěry za předpokladu, že

a) se využijí k efektivnímu plnění, popřípadě překračování úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství zabezpečovaných organizací v jejím hospodářském plánu i dalších úkolů stanovených v tomto plánu projednávaném s bankou,

b) je zajištěna návratnost a splatnost úvěru v dohodnutých lhůtách a úvěr je zajištěn materiálovými a jinými úvěrovatelnými hodnotami, popřípadě jiným způsobem podle odstavců 2 a 3,

c) organizace splňují kritéria efektivního využití úvěru (§ 6),

d) jsou přednostně využity vlastní zdroje organizací, popřípadě zdroje poskytované jim nadřízenými orgány.

(2) V případě, že návratnost úvěru z prostředků organizací není předem zaručena, požaduje od nich banka finanční záruku za krytí úvěru.

(3) Výjimečně poskytuje banka úvěry, jejichž návratnost z prostředků organizací není předem zaručena, se státní zárukou.

(4) Na poskytnutí úvěru není právní nárok; banka před poskytnutím úvěru zvažuje, zda úvěr poskytne a za jakých podmínek.

(1) Úvěrové vztahy mezi bankou a organizacemi se upravují na příslušné plánovací období (roční, popřípadě pětileté) úvěrovými smlouvami, které se uzavírají po projednání příslušného hospodářského plánu.

(2) V úvěrové smlouvě mezi bankou a organizací se kromě podmínek úvěrování uvedených v hospodářském zákoníku⁷) dohodnou kritéria efektivního využití úvěru, zvláštní podmínky pro poskytování jednotlivých druhů úvěrů, podmínky pro úrokové bonifikace, způsob hodnocení úvěrové smlouvy, uzavírání dodatků k úvěrové smlouvě a řešení sporných otázek vzniklých z úvěrové smlouvy.

(3) U dlouhodobých úvěrů se poskytuje úvěr na základě dílčí úvěrové smlouvy uzavírané mezi bankou a organizacemi, která vychází z úvěrové smlouvy podle odstavce 1.

(4) Úvěrová smlouva (odstavec 1 až 3) je uzavřena, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(5) U úvěrů, jejichž poskytování a splácení nemůže být předem upraveno podle odstavce 1, poskytuje banka úvěr podle podmínek, které na žádost organizace o poskytnutí úvěru písemně sdělí organizaci.

(1) V zájmu důsledného zabezpečení materiálového krytí úvěrů vyžaduje banka při úvěrování materiálových hodnot vystavených nebezpečí živelních a jiných škod u družstevních organizací, aby byly v odpovídajícím rozsahu pojištěny.

(2) U organizací používajících dotace ze státních rozpočtů banka koordinuje poskytování úvěrů s využíváním rozpočtových zdrojů.

(1) Z úvěru platí organizace úrok; výše úroku z úvěrů se diferencuje podle lhůty splatnosti úvěru, která činí u provozních krátkodobých účelových úvěrů nejvýše jeden rok, u provozních střednědobých účelových úvěrů nejvýše tři roky a u inovačního úvěru nejvýše pět roků; u provozních dlouhodobých účelových úvěrů (kromě úvěru na trvale se obracející zásoby) činí lhůta splatnosti úvěrů nejvýše sedm roků. U střednědobých a dlouhodobých účelových investičních úvěrů se lhůta splatnosti úvěrů řídí zásadami.

(2) Z prostředků organizací na účtech u banky platí banka organizacím úrok; výše úroku se diferencuje podle doby trvání vkladu a výpovědní lhůty. U termínovaných vkladů nejméně na jeden rok činí výpovědní lhůta tři měsíce, u termínovaných vkladů nejméně na dva roky činí výpovědní lhůta šest měsíců a u termínovaných vkladů nejméně na čtyři roky činí výpovědní lhůta dvanáct měsíců. Při nedodržení sjednané doby trvání vkladu se přizná organizaci úrok ve výši odpovídající době, po kterou byly příslušné prostředky u banky uloženy, a současně banka organizaci vyúčtuje stanovený poplatek za předčasné vybrání vkladu.

(3) Výše základních úrokových sazeb z provozních a investičních úvěrů a z korunových prostředků organizací na účtech u banky se stanoví v příloze k této vyhlášce. Pro některé druhy úvěru, popřípadě pro některé organizace může předseda banky v celospolečenském zájmu povolit základní úrokové sazby odchylně od úrokových sazeb uvedených v této příloze.

(4) Zvýšený úrok z úvěru nad základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za sankční úrok.

(5) Snížený úrok z úvěru pod základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za úrokovou bonifikaci.

(1) Z devizového úvěru platí organizace úrok dohodnutý v úvěrové smlouvě; při jeho stanovení banka vychází ze sazeb a podmínek na zahraničních peněžních trzích v závislosti na druhu měny a lhůtě splatnosti úvěru.

(2) Z prostředků devizových fondů, uložených organizací na účtech u banky, platí banka úrok. Výši úrokové sazby stanoví banka podle sazeb v zahraničí v závislosti na druhu měny a době, na kterou jsou devizové prostředky uloženy.

(1) Banka je oprávněna uplatnit úvěrové sankce u organizací, které nezabezpečují plánovanou tvorbu vlastních zdrojů, neplní dohodnutá kritéria efektivního využití úvěru, a to zejména pro neplnění závazných úkolů a limitů státního plánu rozvoje národního hospodářství, popřípadě nedodržují podmínky dohodnuté s bankou (§ 9).

(2) V případech stanovených v odstavci 1 může banka uplatnit tyto úvěrové sankce:

a) sankční úrok,

b) splacení úvěrů před lhůtou splatnosti,

c) vyloučení z úvěrování hodnot, u kterých není zajišťována dohodnutá efektivnost a návratnost úvěrů,

d) odmítnutí nebo omezení objemu nově požadovaných úvěrů.