OBECNÁ USTANOVENÍ
Podmínky poskytování úvěru
Úvěrové sankce a úrokové bonifikace

(1) Tato vyhláška upravuje poskytování úvěrů socialistickým organizacím¹) včetně mezinárodních hospodářských organizací, které mají sídlo na území Československé socialistické republiky²) a organizačním jednotkám socialistických organizací³) (dále jen „organizace“), peněžním ústavům v Československé socialistické republice, popřípadě peněžním ústavům nebo jiným subjektům v zahraničí.

(2) Ustanovení § 24 této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů národním výborům. Ustanovení § 5 až 15 platí také pro poskytování úvěrů národním výborům.

(3) Ustanovení § 22 písm. b) této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů peněžním ústavům nebo jiným subjektům v zahraničí.

(4) Ustanovení § 25 této vyhlášky platí pro poskytování úvěrů peněžním ústavům v Československé socialistické republice.

(1) Banka poskytuje úvěry v souladu s měnovým plánem Československé socialistické republiky⁴) (dále jen „měnový plán“). V průběhu jeho sestavování uplatňuje banka kritéria vyjadřující efektivní využívání potřeb a zdrojů měnového plánu a jejich prostřednictvím prohlubuje vazbu měnového plánu na státní plány rozvoje národního hospodářství a státní rozpočty.

(2) Celkovou výši poskytovaných úvěrů odvozuje banka z objemu úvěrových zdrojů v měnovém plánu a z vývoje základních hospodářských proporcí a ukazatelů, zejména kvalitativních.

(3) Organizace, orgány hospodářského řízení⁵) a jiné orgány určené bankou předkládají bance potřebné podklady pro plánování a poskytování úvěrů.

(4) Po schválení měnového plánu vládou Československé socialistické republiky provádí banka ve spolupráci s orgány hospodářského řízení⁵) a peněžními ústavy jeho rozpis s cílem podpořit úkoly a záměry státního plánu rozvoje národního hospodářství a státních rozpočtů federace a republik v plánech organizací.

(5) Orgány hospodářského řízení a organizace jsou povinny zabezpečovat ve svých hospodářských plánech a při jejich realizaci úkoly měnového plánu projednané s bankou,⁶) vytvářet podmínky pro efektivní využívání úvěrů a zajišťovat jejich návratnost.

(1) Banka poskytuje úvěry za předpokladu, že

(2) V případě, že návratnost úvěru z prostředků organizací není předem zaručena, požaduje od nich banka finanční záruku za krytí úvěru.

(3) Výjimečně poskytuje banka úvěry, jejichž návratnost z prostředků organizací není předem zaručena, se státní zárukou.

(4) Na poskytnutí úvěru není právní nárok; banka před poskytnutím úvěru zvažuje, zda úvěr poskytne a za jakých podmínek.

(1) Úvěrové vztahy mezi bankou a organizacemi se upravují na příslušné plánovací období (roční, popřípadě pětileté) úvěrovými smlouvami, které se uzavírají po projednání příslušného hospodářského plánu.

(2) V úvěrové smlouvě mezi bankou a organizací se kromě podmínek úvěrování uvedených v hospodářském zákoníku⁷) dohodnou kritéria efektivního využití úvěru, zvláštní podmínky pro poskytování jednotlivých druhů úvěrů, podmínky pro úrokové bonifikace, způsob hodnocení úvěrové smlouvy, uzavírání dodatků k úvěrové smlouvě a řešení sporných otázek vzniklých z úvěrové smlouvy.

(3) U dlouhodobých úvěrů se poskytuje úvěr na základě dílčí úvěrové smlouvy uzavírané mezi bankou a organizacemi, která vychází z úvěrové smlouvy podle odstavce 1.

(4) Úvěrová smlouva (odstavec 1 až 3) je uzavřena, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(5) U úvěrů, jejichž poskytování a splácení nemůže být předem upraveno podle odstavce 1, poskytuje banka úvěr podle podmínek, které na žádost organizace o poskytnutí úvěru písemně sdělí organizaci.

(1) V zájmu důsledného zabezpečení materiálového krytí úvěrů vyžaduje banka při úvěrování materiálových hodnot vystavených nebezpečí živelních a jiných škod u družstevních organizací, aby byly v odpovídajícím rozsahu pojištěny.

(2) U organizací používajících dotace ze státních rozpočtů banka koordinuje poskytování úvěrů s využíváním rozpočtových zdrojů.

(1) Z úvěru platí organizace úrok; výše úroku z úvěrů se diferencuje podle lhůty splatnosti úvěru, která činí u provozních krátkodobých účelových úvěrů nejvýše jeden rok, u provozních střednědobých účelových úvěrů nejvýše tři roky a u inovačního úvěru nejvýše pět roků; u provozních dlouhodobých účelových úvěrů (kromě úvěru na trvale se obracející zásoby) činí lhůta splatnosti úvěrů nejvýše sedm roků. U střednědobých a dlouhodobých účelových investičních úvěrů se lhůta splatnosti úvěrů řídí zásadami.

(2) Z prostředků organizací na účtech u banky platí banka organizacím úrok; výše úroku se diferencuje podle doby trvání vkladu a výpovědní lhůty. U termínovaných vkladů nejméně na jeden rok činí výpovědní lhůta tři měsíce, u termínovaných vkladů nejméně na dva roky činí výpovědní lhůta šest měsíců a u termínovaných vkladů nejméně na čtyři roky činí výpovědní lhůta dvanáct měsíců. Při nedodržení sjednané doby trvání vkladu se přizná organizaci úrok ve výši odpovídající době, po kterou byly příslušné prostředky u banky uloženy, a současně banka organizaci vyúčtuje stanovený poplatek za předčasné vybrání vkladu.

(3) Výše základních úrokových sazeb z provozních a investičních úvěrů a z korunových prostředků organizací na účtech u banky se stanoví v příloze k této vyhlášce. Pro některé druhy úvěru, popřípadě pro některé organizace může předseda banky v celospolečenském zájmu povolit základní úrokové sazby odchylně od úrokových sazeb uvedených v této příloze.

(4) Zvýšený úrok z úvěru nad základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za sankční úrok.

(5) Snížený úrok z úvěru pod základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za úrokovou bonifikaci.

(1) Z devizového úvěru platí organizace úrok dohodnutý v úvěrové smlouvě; při jeho stanovení banka vychází ze sazeb a podmínek na zahraničních peněžních trzích v závislosti na druhu měny a lhůtě splatnosti úvěru.

(2) Z prostředků devizových fondů, uložených organizací na účtech u banky, platí banka úrok. Výši úrokové sazby stanoví banka podle sazeb v zahraničí v závislosti na druhu měny a době, na kterou jsou devizové prostředky uloženy.

(1) Banka je oprávněna uplatnit úvěrové sankce u organizací, které nezabezpečují plánovanou tvorbu vlastních zdrojů, neplní dohodnutá kritéria efektivního využití úvěru, a to zejména pro neplnění závazných úkolů a limitů státního plánu rozvoje národního hospodářství, popřípadě nedodržují podmínky dohodnuté s bankou (§ 9).

(2) V případech stanovených v odstavci 1 může banka uplatnit tyto úvěrové sankce:

a) se využijí k efektivnímu plnění, popřípadě překračování úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství zabezpečovaných organizací v jejím hospodářském plánu i dalších úkolů stanovených v tomto plánu projednávaném s bankou,

b) je zajištěna návratnost a splatnost úvěru v dohodnutých lhůtách a úvěr je zajištěn materiálovými a jinými úvěrovatelnými hodnotami, popřípadě jiným způsobem podle odstavců 2 a 3,

c) organizace splňují kritéria efektivního využití úvěru (§ 6),

d) jsou přednostně využity vlastní zdroje organizací, popřípadě zdroje poskytované jim nadřízenými orgány.

a) sankční úrok,

b) splacení úvěrů před lhůtou splatnosti,

c) vyloučení z úvěrování hodnot, u kterých není zajišťována dohodnutá efektivnost a návratnost úvěrů,

d) odmítnutí nebo omezení objemu nově požadovaných úvěrů.