(1) Z úvěru platí organizace úrok; výše úroku z úvěrů se diferencuje podle lhůty splatnosti úvěru, která činí u provozních krátkodobých účelových úvěrů nejvýše jeden rok, u provozních střednědobých účelových úvěrů nejvýše tři roky a u inovačního úvěru nejvýše pět roků; u provozních dlouhodobých účelových úvěrů (kromě úvěru na trvale se obracející zásoby) činí lhůta splatnosti úvěrů nejvýše sedm roků. U střednědobých a dlouhodobých účelových investičních úvěrů se lhůta splatnosti úvěrů řídí zásadami.

(2) Z prostředků organizací na účtech u banky platí banka organizacím úrok; výše úroku se diferencuje podle doby trvání vkladu a výpovědní lhůty. U termínovaných vkladů nejméně na jeden rok činí výpovědní lhůta tři měsíce, u termínovaných vkladů nejméně na dva roky činí výpovědní lhůta šest měsíců a u termínovaných vkladů nejméně na čtyři roky činí výpovědní lhůta dvanáct měsíců. Při nedodržení sjednané doby trvání vkladu se přizná organizaci úrok ve výši odpovídající době, po kterou byly příslušné prostředky u banky uloženy, a současně banka organizaci vyúčtuje stanovený poplatek za předčasné vybrání vkladu.

(3) Výše základních úrokových sazeb z provozních a investičních úvěrů a z korunových prostředků organizací na účtech u banky se stanoví v příloze k této vyhlášce. Pro některé druhy úvěru, popřípadě pro některé organizace může předseda banky v celospolečenském zájmu povolit základní úrokové sazby odchylně od úrokových sazeb uvedených v této příloze.

(4) Zvýšený úrok z úvěru nad základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za sankční úrok.

(5) Snížený úrok z úvěru pod základní úrokovou sazbu podle odstavce 3 se považuje za úrokovou bonifikaci.