ODDÍL III
ROZHODČÍ ŘÍZENÍ
§ 1
§ 1
Spory mezi členskými státy o výklad nebo uplatňování Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo uplatňování Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle volného uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.
a) mezi dopravními podniky,
b) mezi dopravními podniky a uživateli,
c) mezi uživateli,
vzniklé při provádění Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM, pokud nejsou smírně urovnány nebo nejsou předloženy k rozhodnutí řádným soudům, mohou být se souhlasem zainteresovaných stran předloženy rozhodčímu soudu. Pro složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení platí články 13 až 16.
§ 3
§ 3
Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, o jejím přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení § 1 a 2.
§ 4
§ 4
Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitární vláda zpravila smluvní státy.
§ 13
Článek 13
Rozhodčí dohoda. Kancelář soudu
Strany uzavírají rozhodčí dohodu, v níž se uvádí zejména:
Rozhodčí dohoda se zašle Ústřednímu úřadu, který plní funkce kanceláře soudu.
a) předmět sporu;
b) složení soudu a lhůty dohodnuté pro jmenování jednoho nebo více rozhodců;
c) místo dohodnuté pro sídlo soudu.
§ 1
§ 1
Seznam rozhodců sestavuje a běžně doplňuje Ústřední úřad. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky, kteří jsou odborníky pro mezinárodní přepravní právo.
§ 2
§ 2
V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců.
Rozhodci se volí z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Pokud však rozhodčí dohoda předvídá pět rozhodců, může si každá ze stran zvolit jednoho rozhodce neuvedeného v seznamu.
Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran.
Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho, popřípadě dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá.
Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí ho generální ředitel Ústředního úřadu.
§ 3
§ 3
Nemají-li strany stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.
Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.
a) zkoumá a posuzuje spory na základě přednesu stran, aniž by byl při svém rozhodnutí o právních otázkách vázán výkladem podávaným stranami;
b) nemůže přisoudit více a nic jiného, než žalobce požaduje, a ne méně, než co žalovaný uznal jako svůj dluh;
c) rozhodčí výrok, náležitě zdůvodněný, formuluje rozhodčí soud a stranám jej zašle Ústřední úřad;
d) nestanoví-li kogentní normy právního řádu platného v místě sídla rozhodčího soudu jinak a s výhradou opačné dohody stran, je rozhodčí výrok konečný.
§ 2
§ 2
Honoráře rozhodců stanoví generální ředitel Ústředního úřadu. Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určuje způsob jejich rozdělení, stejně jako honorářů rozhodců, mezi strany.
§ 1
§ 1
Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.
§ 2
§ 2
Výrok rozhodčího soudu vůči dopravním podnikům a uživatelům se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, kde má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoušení případu není přípustné.