1. Smlouva, jejíž neplatnost je zjištěna podle této úmluvy, je neplatná. Ustanovení neplatné smlouvy nemají žádnou právní sílu.

2. Jestliže však na základě takové smlouvy byly provedeny nějaké úkony, pak:

a) každá strana může žádat od kterékoliv druhé strany, aby pokud možno vytvořila v jejich vzájemných vztazích stav, který by existoval, kdyby nedošlo k těmto úkonům;

b) úkony provedené v dobré víře před tím, než došlo k dovolání se neplatnosti, nestávají se protiprávními pouze proto, že smlouva je neplatná.

3. V případech, na něž se vztahují články 49, 50, 51 a 52, se nepoužije odstavce 2 vůči straně, která je odpovědná za podvod, podplacení nebo donucení.

4. V případech, kdy souhlas určitého státu s tím, že bude vázán mnohostrannou smlouvou, je neplatný, použije se ve vztazích mezi tímto státem a stranami smlouvy výše uvedených pravidel.