ČÁST V
NEPLATNOST, ZÁNIK A PŘERUŠENÍ PROVÁDĚNÍ SMLUV

Oddíl 1:
Všeobecná ustanovení

1. Platnost smlouvy nebo souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, mohou být popírány jen podle této úmluvy.

2. Zánik smlouvy, její výpověď nebo odstoupení některé strany od smlouvy se mohou uskutečnit pouze na základě ustanovení smlouvy nebo této úmluvy. Stejné pravidlo platí pro přerušení provádění smlouvy.

1. Právo strany stanovené smlouvou nebo vyplývající z článku 56 vypovědět smlouvu, odstoupit od ní nebo přerušit její provádění, může být uplatněno jen ve vztahu ke smlouvě jako celku, pokud smlouva nestanoví jinak nebo pokud se strany nedohodly jinak.

2. Důvodu neplatnosti nebo zániku smlouvy, odstoupení od smlouvy nebo přerušení jejího provádění uznaného touto úmluvou je možno dovolávat se jen ve vztahu ke smlouvě jako celku s výjimkou případů uvedených v následujících odstavcích nebo v článku 60.

3. Týká-li se důvod jen určitých ustanovení, lze se ho dovolávat pouze ve vztahu k těmto ustanovením, jestliže:

a) tato ustanovení lze oddělit od zbývající části smlouvy, pokud jde o jejich provádění;

b) ze smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že přijetí těchto ustanovení nebylo pro druhou stranu nebo pro jiné smluvní strany podstatným základem jejich souhlasu k tomu, aby byly vázány smlouvou jako celkem; a

c) není nespravedlivé pokračovat v provádění zbývající části smlouvy.

4. V případech, na něž se vztahují články 49 a 50, může stát, který má právo dovolávat se podvodu nebo podplácení, tak učinit buď ve vztahu ke smlouvě jako celku, nebo, v případě uvedeném v odstavci 3, pouze ve vztahu k jejím určitým ustanovením.

5. V případech, na něž se vztahují články 51, 52 a 53, není dělitelnost ustanovení smlouvy přípustná.

a) buď výslovně souhlasil s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění; nebo

b) musí se z jeho chování usoudit, že mlčky souhlasil s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění.

Oddíl 2:
Neplatnost smluv

1. Skutečností, že při vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, došlo k porušení některého z ustanovení jeho vnitrostátního práva týkajícího se oprávnění uzavírat smlouvy, se stát nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušení svého souhlasu, ledaže toto porušení bylo zjevné a týká se zvlášť důležitého pravidla jeho vnitrostátního práva.

2. Porušení je zjevné, jestliže je objektivně zřejmé kterémukoliv státu postupujícímu v této věci podle obvyklé praxe a v dobré víře.

1. Stát se může dovolávat omylu ve smlouvě jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou, jestliže se omyl týká skutečnosti nebo situace, jejichž existenci tento stát předpokládal v době uzavření smlouvy a které byly podstatným základem souhlasu tohoto státu s tím, že bude vázán smlouvou.

2. Odstavce 1 se nepoužije, jestliže zmíněný stát přispěl svým chováním k tomuto omylu nebo jestliže vzhledem k okolnostem mohl tento stát možnost omylu předpokládat.

3. Omyl týkající se pouze znění textu smlouvy se nedotýká platnosti smlouvy; v tomto případě se použije článku 79.

Oddíl 3:
Zánik smluv a přerušení jejich provádění

a) v souladu s ustanoveními smlouvy; nebo

b) kdykoliv se souhlasem všech stran po poradě s ostatními smluvními státy.

1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být odstoupeno, není možno vypovědět nebo od ní odstoupit, ledaže:

a) je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo odstoupení; nebo

b) právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z povahy smlouvy.

2. Strana musí oznámit nejméně dvanáct měsíců předem svůj úmysl smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s ustanoveními odstavce 1.

a) v souladu s ustanoveními smlouvy; nebo

b) kdykoliv se souhlasem všech smluvních stran po poradě s druhými smluvními státy.

1. Dvě nebo více stran mnohostranné smlouvy mohou uzavřít dohodu o tom, že dočasně a pouze ve vzájemných vztazích přeruší provádění ustanovení smlouvy, jestliže:

a) smlouva připouští možnost takového přerušení;

b) takové přerušení není smlouvou zakázáno a za podmínky, že přerušení
i) není na újmu ani výkonu práv, která ze smlouvy vyplývají pro druhé strany, ani plnění jejich závazků;
ii) není neslučitelné s předmětem a účelem smlouvy.

2. Pokud v případě podle odstavce 1 písmeno a) smlouva nestanoví jinak, příslušné strany musí oznámit druhým stranám svůj úmysl uzavřít takovou dohodu a uvést ta ustanovení smlouvy, jejichž provádění hodlají přerušit.

1. Smlouva se považuje za zaniklou, jestliže všechny její strany uzavřou pozdější smlouvu o témž předmětu a:

a) z pozdější smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že úmyslem stran bylo upravit daný předmět touto smlouvou; nebo

b) ustanovení pozdější smlouvy jsou natolik neslučitelná s ustanoveními smlouvy dřívější, že není možné provádět obě smlouvy současně.

2. Provádění dřívější smlouvy se považuje pouze za přerušené, jestliže to vyplývá z pozdější smlouvy, nebo je-li jinak potvrzeno, že to bylo úmyslem stran.

1. Podstatné porušení dvoustranné smlouvy jednou ze stran opravňuje druhou stranu, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro přerušení jejího provádění zcela nebo zčásti.

2. Podstatné porušení mnohostranné smlouvy jednou ze stran opravňuje:

a) druhé strany přerušit jednomyslnou dohodou provádění smlouvy zcela nebo zčásti nebo ji ukončit
i) buď ve vztazích mezi nimi a státem, který smlouvu porušil;
ii) nebo mezi všemi stranami;

b) stranu zvlášť dotčenou porušením, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zcela nebo zčásti ve vztazích mezi ní a státem, který smlouvu porušil;

c) kteroukoliv stranu, kromě státu, který smlouvu porušil, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zcela nebo zčásti, pokud jde o ni samu, jestliže smlouva je takové povahy, že podstatná porušení jejích ustanovení jednou stranou zásadně mění postavení každé strany, pokud jde o další plnění jejích závazků vyplývajících ze smlouvy.

3. Pro účely tohoto článku podstatné porušení smlouvy spočívá:

a) v takovém odmítnutí smlouvy, jaké tato úmluva nedovoluje; nebo

b) v porušení ustanovení, které je podstatné pro plnění předmětu a účelu smlouvy.

4. Předchozí odstavce se nedotýkají žádného ustanovení smlouvy použitelného v případě jejího porušení.

5. Odstavce 1 až 3 se nedotýkají ustanovení o ochraně lidské osobnosti, která jsou obsažena ve smlouvách humanitární povahy, zvláště ne ustanovení zakazujících jakékoliv represálie vůči osobám chráněným takovými smlouvami.

1. Strana se může dovolávat nemožnosti plnění smlouvy jako důvodu pro její zánik nebo pro odstoupení od ní, jestliže tato nemožnost vyplývá z trvalé ztráty nebo zničení předmětu nezbytného pro provádění smlouvy. Je-li nemožnost dočasná, je možno se jí dovolávat pouze jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy.

2. Nemožnosti plnění se nemůže strana dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění, jestliže tato nemožnost plnění vznikla v důsledku toho, že strana poruší buď závazek plynoucí ze smlouvy nebo jiný mezinárodní závazek, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy.

1. Podstatné změny poměrů, která nastala se zřetelem na poměry existující v době uzavření smlouvy a která předtím nebyla stranami předvídána, se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, ledaže:

a) existence těchto poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran s tím, že budou vázány smlouvou, a

b) tato změna zásadně mění rozsah závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny.

2. Podstatné změny poměrů se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, jestliže:

a) jde o smlouvu, která stanoví státní hranice; nebo

b) podstatná změna je důsledkem toho, že strana, která se jí dovolává, porušila buď závazek plynoucí ze smlouvy nebo jakýkoliv jiný mezinárodní závazek, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy.

3. Jestliže se strana podle předchozích odstavců může dovolávat podstatné změny poměrů jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, může se rovněž dovolávat této změny jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy.

Oddíl 4:
Řízení

1. Strana, která se na základě ustanovení této úmluvy dovolává buď vady ve svém souhlasu být vázána smlouvou, nebo důvodu pro popření platnosti smlouvy, pro její zánik, pro odstoupení od ní nebo pro přerušení jejího provádění, musí svůj požadavek oznámit ostatním stranám. V oznámení musí být uvedeno zamýšlené opatření, pokud jde o smlouvu, a jeho odůvodnění.

2. Jestliže po uplynutí lhůty, která, s výjimkou případů zvláštní naléhavosti, nemá být kratší než tři měsíce ode dne obdržení oznámení, žádná strana nevznese námitku, může strana, která učinila oznámení, provést zamýšlené opatření způsobem uvedeným v článku 67.

3. Jestliže však některá z ostatních stran vznesla námitku, jsou strany povinny hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty Organizace spojených národů.

4. Nic v předchozích odstavcích se nedotýká práv nebo závazků stran vyplývajících z ustanovení o řešení sporů, která jsou mezi nimi v platnosti.

5. Skutečnost, že některý stát nezaslal oznámení předepsané v odstavci 1, nebrání tomuto státu zaslat toto oznámení jako odpověď druhé straně, která požaduje plnění smlouvy nebo která se dovolává jejího porušení; tím není dotčeno ustanovení článku 45.

a) každá strana sporu týkajícího se použití nebo výkladu článku 53 nebo 64 může spor předložit písemným podáním k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, ledaže se strany společně dohodly předložit spor rozhodčím;

b) každá strana sporu týkajícího se použití nebo výkladu jakéhokoliv jiného článku v části V této úmluvy může zahájit řízení uvedené v příloze k této úmluvě tím, že o to požádá generálního tajemníka Organizace spojených národů.

1. Oznámení podle článku 65 odstavce 1 musí být učiněno písemně.

2. Jakýkoliv úkon prohlašující smlouvu za neplatnou nebo za zaniklou nebo úkon, jímž se od smlouvy odstupuje nebo se přerušuje její provádění na základě ustanovení smlouvy nebo na základě článku 65 odstavců 2 nebo 3 musí být učiněn ve formě listiny, která se zasílá ostatním stranám. Jestliže listina není podepsána hlavou státu, předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věcí, může být od zástupce státu, který činí oznámení, požadováno předložení plné moci.

Oddíl 5:
Následky neplatnosti smlouvy, jejího zániku nebo přerušení jejího provádění

1. Smlouva, jejíž neplatnost je zjištěna podle této úmluvy, je neplatná. Ustanovení neplatné smlouvy nemají žádnou právní sílu.

2. Jestliže však na základě takové smlouvy byly provedeny nějaké úkony, pak:

a) každá strana může žádat od kterékoliv druhé strany, aby pokud možno vytvořila v jejich vzájemných vztazích stav, který by existoval, kdyby nedošlo k těmto úkonům;

b) úkony provedené v dobré víře před tím, než došlo k dovolání se neplatnosti, nestávají se protiprávními pouze proto, že smlouva je neplatná.

3. V případech, na něž se vztahují články 49, 50, 51 a 52, se nepoužije odstavce 2 vůči straně, která je odpovědná za podvod, podplacení nebo donucení.

4. V případech, kdy souhlas určitého státu s tím, že bude vázán mnohostrannou smlouvou, je neplatný, použije se ve vztazích mezi tímto státem a stranami smlouvy výše uvedených pravidel.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo se strany nedohodnou jinak, zánik smlouvy podle jejích ustanovení nebo v souladu s touto úmluvou:

a) zprošťuje strany povinnosti pokračovat v plnění smlouvy;

b) se nedotýká žádného práva, závazku nebo právního postavení stran, které vznikly při provádění smlouvy před jejím zánikem.

2. Vypoví-li stát mnohostrannou smlouvu nebo od ní odstoupí, použije se odstavce 1 ve vztazích mezi tímto státem a každou z ostatních smluvních stran ode dne, kdy výpověď nebo odstoupení nabyly účinnosti.

1. Je-li smlouva neplatná podle článku 53, mají strany povinnost:

a) vyloučit co možno nejvíce následky každého úkonu, k němuž došlo na základě ustanovení, které je v rozporu s imperativní normou obecného mezinárodního práva; a

b) uvést své vzájemné vztahy v soulad s imperativní normou obecného mezinárodního práva.

2. Stane-li se smlouva neplatnou a zanikne-li podle článku 64, zánik smlouvy:

a) zprošťuje strany od povinnosti pokračovat v plnění smlouvy;

b) se nedotýká žádného práva, závazku nebo právního postavení stran vzniklých při provádění smlouvy před jejím zánikem; tato práva, závazky nebo situace mohou však být nadále zachovány pouze tehdy, pokud jejich zachování samo o sobě není v rozporu s novou imperativní normou obecného mezinárodního práva.

1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo se strany nedohodly jinak, přerušení provádění smlouvy podle jejích ustanovení nebo podle této úmluvy:

a) zprošťuje strany, mezi nimiž je provádění smlouvy přerušeno, závazku plnit smlouvu ve svých vzájemných vztazích po dobu přerušení;

b) nedotýká se jinak právních vztahů vzniklých ze smlouvy mezi stranami.

2. Po dobu přerušení provádění se musí strany zdržet veškerého jednání, které by mohlo zabránit opětovnému provádění smlouvy.