Vznik a zánik podniku

(1) Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do podnikového rejstříku.

(2) Návrh na zápis podniku do podnikového rejstříku podává zakladatel. Zakladatel je povinen k návrhu na zápis podniku do podnikového rejstříku připojit:

a) zakládací listinu,

b) souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem činnosti (podnikání), pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují.

(3) Zakladatel je povinen projednat vznik podniku s příslušným národním výborem. Je-li zakladatelem podniku federální ústřední orgán státní správy, projedná vznik podniku i s příslušným ústředním plánovacím orgánem republiky.

(4) Druh, organizační formu a velikost podniku volí zakladatel diferencovaně s ohledem na poslání podniku; přitom účelně využívá a propojuje prvky kombinátních, koncernových, oborových i územních a dalších principů organizování tak, aby vytvořil co nejširší prostor pro socialistickou podnikavost.

(1) Zakládací listinu podniku vydává zakladatel.

(2) Zakládací listina musí obsahovat:

a) označení zakladatele;

b) název, sídlo podniku a jeho identifikační číslo;⁴) název musí vylučovat možnost záměny s názvy jiných organizací;

c) vymezení základního předmětu činnosti (podnikání), popřípadě v jeho rámci vymezení povinného předmětu činnosti (podnikání);

e) vymezení doby, na kterou je podnik zakládán, popřípadě vymezení úkolu, ke kterému je zakládán.

d) určení jmění podniku při jeho založení, popřípadě ustanovení o přechodu práv a závazků na podnik;

(1) Zjistí-li podnik nebo jeho vnitřní organizační jednotka, že k efektivnímu zabezpečování některých hospodářských činností by bylo vhodné založit další podnik, může takový návrh předložit příslušnému zakladateli.

(2) Zakladatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 6 měsíců, posoudit návrh na založení dalšího podniku ve všech politických, ekonomických a sociálních souvislostech a své rozhodnutí sdělit navrhovateli.

(1) K rozdělení, sloučení nebo splynutí podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele (zakladatelů) dnem zápisu do podnikového rejstříku. Při zápisu těchto změn postupuje zakladatel (zakladatelé) přiměřeně podle § 18 odst. 2.

(2) Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí v rozsahu určeném zakladatelem na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky.

(3) Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na přejímající podnik.

(4) Při splynutí podniků dosavadní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik.

(1) Podnik zaniká:

c) uplynutím doby, na kterou byl založen, nebo splněním úkolu, ke kterému byl založen.

b) likvidací zrušeného podniku;

a) rozdělením, sloučením, splynutím, zrušením bez likvidace;

(2) Zánik podniku nastává na základě skutečností uvedených v odstavci 1 dnem výmazu podniku z podnikového rejstříku. Návrh na výmaz podniku z podnikového rejstříku podává zakladatel, popřípadě likvidátor.

(3) Při zániku podniku uplynutím doby, na kterou byl založen, splněním úkolu, ke kterému byl založen, nebo při jeho zrušení bez likvidace učiní zakladatel opatření o veškerém jeho majetku a závazcích. Neučiní-li tak, provede se likvidace podniku podle zvláštních předpisů.⁵)

(4) Zakladatel je povinen projednat zánik podniku s příslušným národním výborem. Rozhoduje-li o zániku podniku zakladatel, který je federálním ústředním orgánem státní správy, projedná zánik podniku i s příslušným ústředním plánovacím orgánem republiky.

(5) K zániku podniku podle ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) se vyjadřuje příslušný orgán Revolučního odborového hnutí.

(1) Podnik, na který přešel majetek a závazky zaniklého podniku, je povinen neprodleně vyrozumět podniky a jiné subjekty, které jsou zánikem podniku dotčeny, o zániku podniku a o přechodu jeho majetku a závazků.

(2) Zanikne-li podnik uplynutím doby, na kterou byl založen, splněním úkolu, ke kterému byl založen, nebo zrušením bez likvidace, má oznamovací povinnost zakladatel; při likvidaci podniku má tuto povinnost likvidátor.

(1) Týká-li se sloučení nebo splynutí podniků několika zakladatelů, rozhodují tito zakladatelé ve vzájemné dohodě.

(2) Při rozhodování o splynutí podniků se zakladatelé dohodnou, který z nich bude vůči nově vzniklému podniku vykonávat funkci zakladatele.