a) nakládat se svými pohledávkami vůči devizovému cizozemci,

(1) Devizový tuzemec může jen s devizovým povolením

c) nakládat se svými nároky k dědictví, jež se projednává v právním řízení vedeném v zahraničí,

b) písemně uznávat své peněžité závazky vůči devizovému cizozemci,

d) nakládat se svými zahraničními cennými papíry a cennými papíry uloženými v zahraničí,

e) převádět vlastnické právo k cenným papírům na devizového cizozemce,

f) nakládat se svými nemovitostmi v zahraničí.

(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje

a) k nakládání s hodnotami uvedenými v odstavci 1 pro případ smrti,

b) k převodu pohledávek nebo zahraničních cenných papírů na devizový peněžní ústav,

c) k nakládání s pohledávkami právnické osoby oprávněné k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů¹⁵) s výjimkou pohledávek, které vznikly použitím devizových prostředků koupených na základě závazného výstupu plánu,

d) k písemnému uznávání závazků právnickou osobou oprávněnou k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštního předpisu,¹⁶)

e) k uznávání peněžitých závazků, které lze platit podle § 24 bez devizového povolení.

(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky s výjimkou dědění a nabytí nemovitosti jejím vydáním podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo vydražením podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Vláda Československé federativní republiky může po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky nařízením stanovit podmínky, za kterých devizový tuzemec může výjimečně převést vlastnické právo k těmto nemovitostem na devizového cizozemce.