Devizový zákon

(1) Devizovými prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně.

(2) Valutami jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě bankovek, státovek a oběžných mincí.

(3) Devizami jsou peněžní prostředky v cizí měně, které jsou na účtech u tuzemských nebo zahraničních peněžních ústavů nebo s kterými lze nakládat na základě zahraničních platebních dokumentů [§ 3 odst. 1 písm. a)].

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumějí:

(2) Ustanovení tohoto zákona, týkající se devizových hodnot platí i pro platební dokumenty, s nimiž je spojeno právo na peněžité plnění v zahraničí v československé měně.

(1) Devizovým peněžním ústavem se pro účely tohoto zákona rozumějí banky a spořitelny se sídlem v tuzemsku, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů.¹) Banky a spořitelny bez tohoto povolení mají při směnárenské činnosti, kterou jsou oprávněny vykonávat podle zvláštních předpisů,²) práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

(2) Jiné právnické osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami nebo k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů,³) mají v rozsahu tohoto povolení práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

(1) Devizovými tuzemci jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště nebo se zde zdržují nepřetržitě po dobu alespoň jednoho roku, a právnické osoby, které mají v tuzemsku své sídlo. Ostatní fyzické a právnické osoby jsou devizovými cizozemci.

(2) Za devizové cizozemce se považují rovněž mezinárodní organizace se sídlem v tuzemsku zřízené nebo vyvíjející činnost v Československé socialistické republice podle zvláštních předpisů,⁴) pokud jejich činnost nemá výhradně podnikatelskou povahu.

(3) Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se v tuzemsku zdržují déle než jeden rok, cizí státní příslušníci, kteří jsou

(1) Devizovými orgány podle tohoto zákona jsou Státní banka československá, federální ministerstvo financí, ministerstva financí, cen a mezd republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(2) Působnost podle tohoto zákona vykonává, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak,

(3) Ministerstva financí, cen a mezd republik zabezpečují devizové soupisy a podklady pro mezistátní jednání o majetkoprávních nárocích, zajišťují vnitrostátní uspořádání majetků vypořádaných na základě mezistátních jednání a vykonávají další úkony související s mezistátním jednáním o majetkoprávních nárocích.

(1) Devizový tuzemec je povinen ohlásit příslušnému devizovému orgánu do evidence:
a to do 30 dnů od vzniku peněžité pohledávky nebo závazku nebo nabytí uvedených hodnot nebo ode dne, kdy se o tom devizový tuzemec dověděl. U peněžité pohledávky a závazku souvisejícího se zahraničním pobytem devizového tuzemce - fyzické osoby se počítá tato lhůta od jejího návratu do tuzemska a devizové evidenci podléhají tyto pohledávky a závazky pouze v případě, že v době návratu ještě trvají.

(2) Bylo-li zahájeno z podnětu devizového cizozemce proti devizovému tuzemci soudní nebo jiné právní řízení, týkající se závazků nebo hodnot uvedených v odstavci 1, podá o tom devizový tuzemec hlášení devizovému orgánu do 30 dnů ode dne, kdy se o zahájení tohoto řízení dověděl. Má-li být zahájeno soudní nebo jiné právní řízení, týkající se pohledávek nebo jiných hodnot uvedených v odstavci 1, z podnětu devizového tuzemce, ohlásí tuto skutečnost devizový tuzemec do devizové evidence ještě před zahájením tohoto řízení.

(3) Povinnost podle písmen a) a g) a odstavce 2 se nevztahuje na pohledávky a závazky právnické osoby a fyzické osoby – podnikatelé (dále jen „podnikatel“)^6a), oprávněné podle zvláštních předpisů⁷) k zahraničně hospodářské činnosti, pokud se vztahují k této činnosti a jsou stanoveným způsobem zahrnuty v jejich účetnictví.⁸)

(4) Hlášení podle odstavce 1 nepodléhají pohledávky a závazky nepřevyšující 2000 Kčs, jestliže jejich předmětem není opakované plnění. Zní-li pohledávka nebo závazek na cizí měnu, určí se rozhodná devizová protihodnota pohledávky nebo závazku podle příslušného kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den, kdy začíná běžet lhůta stanovená pro hlášení.

(5) Jestliže se týká pohledávka fyzické osoby opakovaného plnění (jako výživného nebo autorského honoráře) a toto plnění se má uskutečnit prostřednictvím k tomu určené právnické osoby, ohlásí pohledávku k devizové evidenci tato právnická osoba.

(6) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy devizový tuzemec nemá povinnost podle odstavce 1, určit formu požadovaného hlášení a prodloužit lhůtu, v níž se má hlášení uskutečnit, nebo stanovit její pozdější začátek.

(1) Devizový tuzemec je povinen pečovat o ochranu svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům, svých nemovitostí v zahraničí a ostatních hodnot, s nimiž je dovoleno nakládat jen s devizovým povolením (§ 26). Zejména je devizový tuzemec povinen domáhat se splnění svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům v době splatnosti ve měně, na kterou zní pohledávka. Je-li splatnost pohledávky podmíněna právním úkonem devizového tuzemce, je devizový tuzemec povinen bez odkladu potřebný právní úkon učinit nebo požádat o povolení podle odstavce 3.

(2) Devizový tuzemec je povinen učinit bez odkladu všechny úkony potřebné k tomu, aby částka zaplacená v zahraničí na úhradu jeho pohledávky byla převedena do tuzemska prostřednictvím devizového peněžního ústavu nebo dovezena do tuzemska a soustředěna u devizového peněžního ústavu v souladu s § 12 a 14.

(3) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec nemá povinnost uvedenou v odstavcích 1 a 2. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec této povinnosti zproštěn udělením devizového povolení.

(1) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 4 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi získané devizové prostředky za československou měnu, a to

(2) Nabídkové povinnosti podle odstavce 1 nepodléhají

(3) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 4 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi zlato [§ 3 odst. 1 písm. b)] s výjimkou zlatých mincí.

(4) Nabídkovou povinnost podle odstavců 1 a 3 je devizový tuzemec povinen splnit do 30 dnů po nabytí devizových prostředků nebo zlata nebo poté, kdy se o jejich nabytí dověděl nebo kdy se stal devizovým tuzemcem. Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna splnit nabídkovou povinnost týkající se devizových prostředků a zlata, jež nabyla během svého pobytu v zahraničí a dovezla je do tuzemska, do 30 dnů po svém návratu ze zahraničí.

(5) Koupě devizových prostředků v rámci nabídkové povinnosti i mimo ni se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy byla doručena devizovému peněžnímu ústavu nabídka ke koupi. Rozhodující pro přepočet je však kurs platný v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky obdržel nebo kdy devizové prostředky byly zúčtovány ve prospěch devizového peněžního ústavu zahraničním peněžním ústavem, jestliže k tomu dojde až po obdržení nabídky ke koupi.

(6) Devizový tuzemec - fyzická osoba může od devizového peněžního ústavu požadovat, aby cena zlata, volně směnitelných devizových prostředků, jakož i jiných devizových prostředků v případech stanovených v prováděcím předpisu jí byla uhrazena v odběrních poukazech, které upravují zvláštní předpisy.⁹) Pro přepočet devizových prostředků je rozhodný příslušný kurs stanovený v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky obdržel nebo kdy byly devizové prostředky zúčtovány zahraničním peněžním ústavem v jeho prospěch. Při koupi odběrních poukazů za devizové prostředky uložené na devizovém účtu [§ 3 odst. 1 písm. f)] je rozhodující kurs stanovený pro nákup deviz v den, kdy devizovému peněžnímu ústavu došla žádost devizového tuzemce o koupi odběrních poukazů. Při prodeji zlata může devizový tuzemec požadovat, aby jeho cena mu byla uhrazena v devizových prostředcích k uložení na devizový účet.

(7) Devizový peněžní ústav je povinen nabídnout Státní bance československé ke koupi za československou měnu devizové prostředky a zlato, jež koupil od devizových tuzemců a devizových cizozemců za československou měnu, a to v rozsahu a způsobem, který stanoví Státní banka československá v prováděcím předpisu. Devizové prostředky, jejichž protihodnotu zaplatil devizový peněžní ústav předáním odběrních poukazů, které upravují zvláštní předpisy,¹⁰) uhradí právnické osobě, jejímž jménem jsou odběrní poukazy vydány, a to způsobem smluvně sjednaným s touto právnickou osobou.

(8) Odmítne-li devizový peněžní ústav devizové prostředky od devizového tuzemce koupit, vydá mu o tom potvrzení. Devizový tuzemec může s těmito devizovými prostředky nakládat v tuzemsku i v zahraničí bez omezení.

(1) Nabídne-li devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel devizovému peněžnímu ústavu devizové prostředky, jež přesahují jeho nabídkovou povinnost podle § 12 odst. 1 písm. a), a devizový peněžní ústav tyto prostředky koupí, má devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel právo na zpětnou koupi těchto devizových prostředků. Devizový peněžní ústav je povinen písemně potvrdit devizovému tuzemci - právnické osobě nebo podnikateli vznik práva na zpětnou koupi a vést o něm evidenci. Toto právo nelze vymáhat v arbitrážním řízení po uplynutí 10 let ode dne prodeje devizových prostředků, jestliže devizový peněžní ústav odmítne plnit svůj závazek a odvolá se na uplynutí této lhůty.

(2) Právo na zpětnou koupi devizových prostředků může devizový tuzemec postoupit jinému devizovému tuzemci uvedenému v odstavci 1.

(3) Devizové prostředky získané zpětnou koupí může devizový tuzemec převést na devizový účet svůj nebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo je použít k účelům, ke kterým lze použít devizové prostředky na devizovém účtu.

(4) Devizový peněžní ústav, který koupil devizové prostředky uvedené v odstavci 1 a prodal je Státní bance československé při plnění nabídkové povinnosti podle § 12 odst. 7, má právo na koupi těchto devizových prostředků od Státní banky československé v rozsahu, v jakém devizový tuzemec využil svého práva na zpětnou koupi.

(5) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den tohoto prodeje a zpětná koupě podle kursu stanoveného pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den zpětné koupě. Devizový tuzemec uvedený v odstavci 1 může dohodnout s devizovým peněžním ústavem, že rozsah jeho práva na zpětnou koupi devizových prostředků se určuje v československé měně.

(1) Prováděcí předpis může omezit nabídkovou povinnost, kterou má devizový tuzemec podle § 12, nebo umožnit další způsoby, jimiž ji lze splnit, jakož i prodloužit lhůtu k jejímu splnění.

(2) Udělením devizového povolení může být devizový tuzemec zproštěn nabídkové povinnosti stanovené v § 12 nebo mu může být prodloužena lhůta k jejímu splnění.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - právnické osobě devizové prostředky, na něž má tato právnická osoba právo na základě závazného výstupu plánu. O tomto právu vede devizový peněžní ústav evidenci.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizovému peněžnímu ústavu byl doručen požadavek devizového tuzemce - právnické osoby, aby jí byly devizové prostředky prodány.

(3) Devizový tuzemec může použít devizové prostředky koupené podle odstavce 1 pouze k účelu stanovenému v závazném výstupu plánu. Úspory dosažené při použití těchto prostředků ke stanovenému účelu však může devizový tuzemec převést na svůj devizový účet (§ 35) nebo je prodat devizovému peněžnímu ústavu s právem na jejich zpětnou koupi (§ 13).

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat devizovému tuzemci za československou měnu devizové prostředky, které je oprávněn devizový tuzemec použít podle tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení k placení devizovému cizozemci nebo do zahraničí.

(2) Právo uvedené v odstavci 1 má i devizový cizozemec, jestliže je na základě tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení oprávněn převést do zahraničí devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně.

(3) Prodej devizových prostředků podle odstavců 1 a 2 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy mu byl doručen požadavek týkající se tohoto prodeje.

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - fyzické osobě devizové prostředky za účelem placení výloh spojených se zahraniční cestou v rozsahu, v jakém Státní banka československá stanovila devizovému peněžnímu ústavu uskutečňovat tyto prodeje.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizový tuzemec složí protihodnotu kupovaných devizových prostředků v československé měně u devizového peněžního ústavu.

(1) S devizovými hodnotami obchoduje a platební styk se zahraničím provádí Státní banka československá¹¹) a na základě a v rozsahu jejího povolení uděleného podle zvláštního předpisu¹²) devizové peněžní ústavy a jiné právnické osoby.

(2) Povolení podle odstavce 1 není třeba k poskytování peněžních služeb pošty v mezinárodním styku.¹³)

(1) Devizoví tuzemci mohou navzájem kupovat, prodávat a směňovat bez devizového povolení devizové hodnoty jen za účasti devizového peněžního ústavu. Státní banka československá upraví v prováděcím předpise postup devizových peněžních ústavů při uskutečňování těchto obchodů a může stanovit, za jakých podmínek mohou devizoví tuzemci uskutečňovat tyto obchody za účasti devizových cizozemců.

(2) Bez účasti devizového peněžního ústavu mohou bez devizového povolení

(3) Devizový tuzemec, který není devizovým peněžním ústavem, může koupit, prodat nebo směnit devizové hodnoty v případech, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2 pouze na základě devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

(1) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem:

(2) Devizový tuzemec, který má na základě smlouvy dovézt zboží nebo poskytnout služby ze zahraničí pro jiného devizového tuzemce nebo je obstarat, se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci odpovídajícímu této smlouvě, jestliže devizový tuzemec, jemuž má být dovezené zboží dodáno nebo služby poskytnuty nebo obstarány, se ve smlouvě zaváže, že tento svůj závazek uhradí v devizových prostředcích. Při převzetí tohoto závazku platí pro jiného devizového tuzemce úprava podle odstavce 1.

(3) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku lze použít československou měnu v souladu s mezinárodní smlouvou o vzájemném zúčtování v národních měnách, kterou je Československá socialistická republika vázána.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba zdržující se se souhlasem československých úřadů v zahraničí, jakož i její rodinní příslušníci se mohou během tohoto pobytu bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže mohou splnit tento závazek z prostředků, které byly získány jí nebo jejími rodinnými příslušníky při výkonu pracovní činnosti nebo povolání během tohoto zahraničního pobytu.

(5) V případech, na které se nevztahují odstavce 1 až 4, se může devizový tuzemec smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž se toto povolení nevyžaduje.

(1) Devizový tuzemec může bez devizového povolení platit devizovému cizozemci nebo komukoliv v jeho prospěch nebo platit do zahraničí při plnění závazku:

(2) Devizový tuzemec může dále bez devizového povolení

(3) Povinnost podle odstavce 2 písm. b) lze plnit do zahraničí v rozsahu stanoveném rozhodnutím soudu, soudním smírem nebo dohodou stran. Výši vyživovací povinnosti, do které lze plnit do zahraničí na základě dohody stran a způsob tohoto plnění stanoví prováděcí předpis. Devizový tuzemec musí prokázat, že zákonná vyživovací povinnost trvá.

(4) V případech, na něž se nevztahují odstavce 1 až 3, může devizový tuzemec platit devizovému cizozemci nebo platit komukoliv v jeho prospěch nebo platit do zahraničí jen po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

(1) Devizový tuzemec může jen s devizovým povolením

(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje

(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky s výjimkou dědění a nabytí nemovitosti jejím vydáním podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo vydražením podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Vláda Československé federativní republiky může po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky nařízením stanovit podmínky, za kterých devizový tuzemec může výjimečně převést vlastnické právo k těmto nemovitostem na devizového cizozemce.

(1) Devizový cizozemec může převést do zahraničí devizové prostředky, které zdědil, nebo devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně, které zdědil nebo nabyl prodejem zděděných nemovitostí nebo movitostí do skončení dědického řízení, jestliže

(2) Při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 si devizový cizozemec může bez devizového povolení rovněž

(3) K převodu nebo vývozu zděděných peněžních prostředků a peněžních prostředků získaných prodejem zděděných movitých a nemovitých věcí devizovým cizozemcem do zahraničí a k vývozu zlatých mincí, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2, a k vývozu zahraničních cenných papírů se vyžaduje devizové povolení vydané ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území se konalo dědické řízení. Není-li státní notářství v tuzemsku příslušné k projednání dědictví, vyžaduje se devizové povolení ministerstva financí, cen a mezd republiky, na jehož území se nacházejí zděděné peněžní prostředky nebo peněžní prostředky získané prodejem zděděných věcí v tuzemsku.

(4) Vývoz zděděného zlata s výjimkou zděděných zlatých mincí upravuje § 32.

(1) Devizový cizozemec může vyvážet nebo převádět do zahraničí bez devizového povolení devizové prostředky, zahraniční platební dokumenty a vkladní knížky znějící na cizí měnu s výjimkou případu, kdy je získal v tuzemsku v rozporu s tímto zákonem.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení vyvézt zlato [§ 3 odst. 1 písm. b)], které do tuzemska dovezl a nechal si jeho dovoz potvrdit orgány celní správy, a zlaté mince rovněž v případě, že prokáže, že je v tuzemsku nabyl nákupem od právnické osoby, jež je oprávněna k jejich prodeji. Vývoz zděděných zlatých mincí upravuje § 28 odst. 2 písm. b) a § 28 odst. 3.

(3) Cenné papíry může devizový tuzemec vyvézt do zahraničí v cestovním styku jen s povolením Státní banky československé.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení při své cestě do zahraničí vyvézt valuty a zahraniční platební dokumenty uvedené v potvrzení devizového peněžního ústavu o tom, že mu je prodal, vydal nebo odmítl koupit a dále valuty nepřevyšující protihodnotu 2000 Kčs podle kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut devizovým peněžním ústavem v den, kdy se tyto valuty vyvážejí.

(1) K vývozu devizových hodnot, na něž se nevztahují ustanovení § 30 nebo § 31, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.

(2) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení podle odstavce 1 nevyžaduje.

(1) Vývoz a dovoz platných československých bankovek a mincí, jejich převod do zahraničí a ze zahraničí, jakož i vývoz a dovoz vkladních knížek znějících na československou měnu je dovolen jen s devizovým povolením Státní banky československé.

(2) Bez devizového povolení lze dovézt hodnoty uvedené v odstavci 1, jež byly v souladu s tímto zákonem z tuzemska vyvezeny.

(3) K vývozu a dovozu vkladních knížek na jméno znějících na československou měnu se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Bez devizového povolení může devizový tuzemec - fyzická osoba a devizový cizozemec - fyzická osoba vyvézt v cestovním styku do zahraničí peněžní prostředky v československé měně v částkách stanovených v prováděcím předpisu a za podmínky, že je doveze zpět do tuzemska.

(5) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy k vývozu a dovozu hodnot uvedených v předchozích odstavcích se nevyžaduje devizové povolení.

(1) Devizový tuzemec se může majetkově účastnit na podnikání v zahraničí nebo převádět svůj majetkový podíl na zahraniční právnické osobě s podnikatelskou činností na devizové cizozemce jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(2) Majetkovou účastí na podnikání v zahraničí se rozumí pro účel tohoto zákona majetkový podíl devizového tuzemce na právnické osobě s podnikatelskou činností, která je devizovým cizozemcem, nebo majetková účast devizového tuzemce na podnikání devizového cizozemce, jestliže s touto účastí je spojeno právo devizového tuzemce podílet se na zisku a jeho povinnost podílet se na ztrátě vyplývající z tohoto podnikání.

(3) Prováděcí předpis, který vydá federální ministerstvo financí, Státní banka československá a federální ministerstvo zahraničního obchodu, může stanovit, kdy se povolení podle odstavce 1 nevyžaduje, a stanovit náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1.

(1) Devizový dohled vykonává federální ministerstvo financí. Přitom dohlíží, zda devizové orgány vykonávají působnost svěřenou jim tímto zákonem v souladu se stanovenými zásadami devizové politiky.

(2) Devizové orgány jsou povinny poskytnout federálnímu ministerstvu financí při provádění devizového dohledu k tomu potřebnou součinnost.

(3) Na závažné nedostatky zjištěné při výkonu devizového dohledu upozorní federální ministerstvo financí devizový orgán, u něhož k těmto nedostatkům došlo. Tento orgán je povinen zjištěné nedostatky odstranit a podat o tom federálnímu ministerstvu financí zprávu.

(4) Nezjedná-li devizový orgán dostatečnou nápravu podle odstavce 3, navrhne federální ministerstvo financí příslušné vládě opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

(1) Devizovou kontrolu provádějí v rámci své působnosti Státní banka československá a ostatní devizové orgány.

(2) Devizové orgány sledují při provádění devizové kontroly, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené tímto zákonem, předpisy jej provádějícími a závaznými výstupy plánu.

(3) Osoby, které mají povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinny poskytnout devizovému orgánu v souvislosti s devizovou kontrolou potřebnou součinnost, zejména mu podávat na výzvu hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají přímý nebo nepřímý význam pro posouzení případu s možnými devizovými důsledky, a předložit k tomu potřebné doklady, jakož i umožnit orgánům provádějícím devizovou kontrolu za tím účelem nahlížet do účetních, evidenčních a jiných dokladů. Zákonná ustanovení o ochraně bankovního tajemství tím nejsou dotčena.¹⁸)

(1) Orgány provádějící devizovou kontrolu mohou za porušení ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu uložit, aby zjištěné nedostatky byly ve stanovené lhůtě odstraněny.

(2) Byla-li takovým porušením, kterého se dopustil devizový tuzemec - právnická osoba, způsobena vážná újma devizovému hospodářství, podá devizový orgán, který prováděl devizovou kontrolu, návrh hospodářské arbitráži na uložení hospodářské pokuty.¹⁹)

(1) Kontrolu dodržování ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu o dovozu a vývozu devizových hodnot (§ 2 a 3), československé měny a vkladních knížek znějících na československou měnu vykonávají orgány celní správy. Tuto kontrolu uskutečňují v souladu s předpisy o ochraně osobní svobody a listovního tajemství.

(2) Orgány celní správy jsou oprávněny požadovat přihlášení a předložení dovážených a vyvážených hodnot podle tohoto zákona a listovních a jiných zásilek, provádět vnější a vnitřní prohlídky těchto zásilek, zavazadel, dopravních prostředků pouze v přítomnosti majitele, odesilatele nebo adresáta, jakož i osobní prohlídky. Zároveň mohou od osob, které dovážejí nebo vyvážejí takové hodnoty, požadovat vysvětlení a předložení potřebných dokladů.

(3) Je-li dovoz nebo vývoz devizových hodnot a československé měny vázán na povolení nebo podmíněn potvrzením nebo jiným dokladem, je dovážející nebo vyvážející osoba povinna tyto doklady při dovozu nebo vývozu předložit orgánům celní správy.

(1) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy hodnoty, k jejichž vývozu se vyžaduje povolení (§ 32 a 33), jestliže osoba cestující do zahraničí toto povolení nemá a s přihlédnutím k místu nebo době přechodu hranice nemůže tyto hodnoty vrátit do tuzemska nebo předat do úschovy peněžnímu ústavu. Orgány celní správy mohou převzít do úschovy uvedené hodnoty i bez splnění těchto podmínek.

(2) Úschova podle odstavce 1 se řídí občanským zákoníkem. Právo na vydání předmětu úschovy však zaniká a tento předmět připadne státu, jestliže uschovatel nepožádá o jeho vrácení do jednoho roku ode dne, kdy orgán celní správy převzal předmět do úschovy.

(1) V případech, kdy podle zvláštních předpisů²⁰) platí osvobození od celní prohlídky, nevykonává se ani kontrola podle tohoto zákona.

(2) Orgány celní správy jsou povinny na požádání písemně potvrdit dovoz devizových hodnot, jejichž vývoz bez devizového povolení je podmíněn podle § 30 odst. 2 a § 31 jejich předchozím dovozem.

(1) Orgány uvedené v § 49 mohou s přihlédnutím ke společenské nebezpečnosti uložit:

(2) Trest propadnutí věci lze za devizový přestupek uložit samostatně nebo s jiným trestem. Tento trest může být uložen jen tehdy, náleží-li věc, které bylo ke spáchání přestupku použito nebo která byla přestupkem získána, tomu, kdo se přestupku dopustil.

(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci neúměrná závažnosti přestupku.

(1) Věc, která byla použita ke spáchání devizového přestupku nebo která byla devizovým přestupkem získána, může být zabrána, jestliže nenáleží osobě, která se přestupku dopustila, nebo jestliže nelze tuto osobu volat k odpovědnosti, nebo jestliže je tato osoba neznámá.

(2) Zabrat nelze věc, jejíž hodnota je neúměrná závažnosti přestupku.

(1) Méně závažný devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn, a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 49 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 1000 Kčs.

(2) Při blokovém řízení lze uložit vedle pokuty i propadnutí věci, které bylo ke spáchání devizového přestupku použito nebo devizovým přestupkem získáno.

(3) Nesouhlasí-li osoba, která se přestupku dopustila, s projednáním přestupku v blokovém řízení nebo odepře-li zaplatit pokutu nebo podrobit se vyslovení propadnutí věci, projednají orgány devizový přestupek podle ustanovení § 49 až 51.

(4) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.