ČÁST DRUHÁ
VĚCI OBČANSKÉ, RODINNÉ A PRACOVNÍ

HLAVA PRVNÍ
VĚCI OSOBNÍHO STAVU
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům

(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je tato osoba.

(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.

(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, uvědomí o tom příslušný soud druhé smluvní strany.

(2) V neodkladných případech může učinit soud uvedený v odstavci 1 předběžné opatření potřebné k ochraně této osoby nebo jejího majetku. Opisy těchto opatření se zašlou příslušnému soudu druhé smluvní strany, jejíž státním občanem je tato osoba.

(3) Jestliže soud druhé smluvní strany, který byl uvědoměn o důvodech pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, zahájí řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento státní občan bydliště. V takovém případě může být vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.

(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(2) Pravomoc k řízení o prohlášení za mrtvého je dána soudu smluvní strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

(3) Soud jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého:

a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nebo zemřelého nacházející se na území smluvní strany, jejíž soud provádí řízení,

b) na návrh manžela nezvěstného nebo zemřelého, který v době podání návrhu má bydliště na území druhé smluvní strany, jejíž soud provádí řízení.

(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 3 mají právní důsledky jen na území smluvní strany, jejíž soud o věci rozhodl.

HLAVA DRUHÁ
VĚCI RODINNÉ
Opatrovnictví

(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která hodlá uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejíž je státním občanem.

(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(3) Forma uzavření manželství před oprávněným diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem se řídí právním řádem smluvní strany, která diplomatického zástupce nebo konzulárního úředníka vyslala.

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany v době podání návrhu.

(2) Je-li v době podání návrhu jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právního řádu smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.

(3) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle odstavce 1 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejímž státními občany jsou manželé v době podání návrhu.

(4) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle odstavce 2 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, pravomoc je dána soudům obou smluvních stran.

(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení.

(2) Je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.

(3) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 1 je dána soudu té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení řízení.

(4) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 2 je dána soudu té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je pravomoc k řízení dána soudům obou smluvních stran.

(5) Soud, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě nezletilých dětí.

(1) Určení, zda tu manželství je, či není nebo určení neplatnosti manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, podle které je třeba posuzovat uzavření manželství.

(2) Pro určení pravomoci soudu se použije obdobně článku 27.

(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výživy dítěte, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je dítě; není-li státní občanství dítěte známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.

(2) Určení a popření rodičovství určité osoby, jakož i uznání rodičovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je matka dítěte v době jeho narození; není-li státní občanství matky známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo. Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, jestliže se postupuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání došlo.

(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 je dána pravomoc orgánů obou smluvních stran; to se vztahuje i na uznávání rodičovství.

(1) Ostatní druhy vyživovací povinnosti podle rodinného práva se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

(2) Pravomoc ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na výživné.

(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení.

(2) K osvojení musí dát souhlas osvojované dítě, jakož i jeho zákonný zástupce a státní orgány této smluvní strany, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojované dítě.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se obdobně vztahují na změnu a zrušení osvojení.

(5) K řízení o osvojení, jeho změně nebo o zrušení osvojení je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojitel v době podání návrhu; v případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.

(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, řídí se vznik a zánik opatrovnictví právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osoba, které je nebo má být ustanoven opatrovník.

(2) Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž soud ustanovil opatrovníka.

(3) Povinnost přijmout funkci opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je osoba, která má být ustanovena za opatrovníka.

(4) Má-li státní občan, kterému má být ustanoven opatrovník, bydliště na území jedné smluvní strany, může být opatrovníkem ustanoven i státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území smluvní strany, kde se má opatrovnictví vykonávat, a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům opatrovance.

(5) K řízení o opatrovnictví je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž státním občanem je opatrovanec.

(1) Jsou-li k ochraně zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, potřebná opatření, soud této smluvní strany o tom bez odkladu uvědomí soud uvedený v článku 32 odst. 5.

(2) V neodkladných případech může soud druhé smluvní strany učinit přiměřená dočasná opatření podle právního řádu svého státu, avšak musí o tom bez odkladu uvědomit soud uvedený v článku 32 odst. 5. Dočasná opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto soudu.

(1) Soud uvedený v článku 32 odst. 5 může přenést vedení opatrovnictví na soud druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má bydliště nebo majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, jestliže dožádaný soud vedení opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující soud.

(2) Soud, na který byla přenesena pravomoc podle odstavce 1, rozhoduje podle právního řádu svého státu.

HLAVA TŘETÍ
MAJETKOVÉ VĚCI

(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný právní úkon. Stačí však, postupuje-li se podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území došlo k právnímu úkonu.

(2) Forma právního úkonu týkajícího se nemovitosti se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

(1) Smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli na použití jiného právního řádu týkajícího se závazků.

(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo sídlo. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo sídlo navrhovatel, za předpokladu, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce.

(3) Pravomoc uvedenou v odstavci 2 mohou účastníci smluvního závazkového vztahu změnit dohodou.

(1) Odpovědnost za způsobenou škodu nevyplývající ze smluvních závazků (porušení právních povinností) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok. Je-li škůdce i poškozený státním občanem téže smluvní strany, řídí se nárok na náhradu škody právním řádem této smluvní strany.

(2) K řízení o náhradě škody je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště poškozený, je-li na tomto území škůdcův majetek.

HLAVA ČTVRTÁ
DĚDICKÉ VĚCI

(1) Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.

(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

(1) Dědění movitostí se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Dědění nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.

(3) Posouzení otázky, zda jde o movitost nebo nemovitost, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti.

(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době právního úkonu, kterým byla závěť zřízena nebo zrušena. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena nebo zrušena.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně na vydědění, je-li upraveno právním řádem smluvní strany.

(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.

(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.

(3) Jsou-li předmětem dědictví jen movitosti, které zůstaly po smrti státního občana jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, projedná celé dědictví na návrh dědice příslušný justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.

HLAVA PÁTÁ
PRACOVNÍ VĚCI

(1) Účastníci se mohou dohodnout, že pracovní poměr se řídí právním řádem, který si zvolí.

(2) Nedošlo-li k dohodě podle odstavce 1, řídí se vznik, změna a zánik pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem smluvní strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl vykonávat práci. Vykonává-li pracovník práci na území jedné smluvní strany na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo na území druhé smluvní strany, řídí se vznik, změna a zánik pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem smluvní strany, na jejímž území má organizace sídlo.

(3) Ve věcech uvedených v odstavci 2 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl vykonávat práci. Stejně je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště (sídlo) odpůrce, jakož i na jejímž území má bydliště (sídlo) navrhovatel, nachází-li se na tomto území předmět sporu nebo majetek odpůrce.

(4) Pravomoc určenou v odstavci 3 mohou účastníci pracovněprávních vztahů změnit dohodou.

HLAVA ŠESTÁ
NÁKLADY ŘÍZENÍ A ÚLEVY
Osvobození od poplatků

(1) Státní občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na osvobození od poplatků a záloh a jiných nákladů řízení, jakož i nárok na ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na celé řízení včetně řízení o výkonu rozhodnutí.

(3) Osvobození od poplatků přiznané příslušným justičním orgánem jedné smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony, které uskuteční v tomto řízení justiční orgán druhé smluvní strany.

(1) Osvobození podle článku 47 se poskytuje na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

(2) Jestliže žadatel nemá bydliště ani pobyt na území žádné ze smluvních stran, může osvědčení vydat i diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejíž je státním občanem.

(3) Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatku, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebné objasnění.

(1) Státní občan jedné smluvní strany, který podává žádost o osvobození od nákladů řízení nebo o bezplatné zastupování v řízení před justičním orgánem druhé smluvní strany, může ji uplatnit písemně nebo ústně u příslušného soudu podle místa bydliště nebo pobytu. Soud žádost postoupí příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany s osvědčením vydaným podle článku 48.

(2) Žádost podle odstavce 1 je možno podat současně s návrhem na zahájení řízení.

(1) Jestliže justiční orgán jedné smluvní strany stanovil účastníkovi řízení, který má bydliště na území druhé smluvní strany, lhůtu k provedení procesního úkonu, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodné datum poštovního razítka potvrzujícího, kdy byla písemnost, kterou se má uložený úkon vykonat, odeslána.

(2) V případě, že je třeba ve stanovené lhůtě složit na území druhé smluvní strany zálohy nebo poplatky požadované justičním orgánem, který ve věci jedná, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodující datum jejich složení v bance smluvní strany, na jejímž území má účastník řízení bydliště.

(3) Následky nedodržení lhůty se budou posuzovat podle právního řádu smluvní strany, jejíž justiční orgán ve věci jedná.

HLAVA SEDMÁ
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ
Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů

(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé smluvní strany:

a) rozhodnutí v občanských, rodinných a pracovních věcech majetkové povahy,

b) rozhodnutí v trestních věcech týkající se náhrady škody způsobené soudně trestným činem.

(2) Za rozhodnutí podle odstavce 1 se považují i soudem schválené smíry v rodinných, občanských a pracovních věcech majetkové povahy, jakož i rozhodnutí v dědických věcech vydaná justičními orgány smluvní strany, které mají podle právního řádu této smluvní strany pravomoc k řízení.

a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, je pravomocné a vykonatelné a ve věcech týkajících se výživného i nepravomocné, je-li vykonatelné,

b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydané, měl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy a v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,

c) účastníkovi nebyla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení; v případě omezené způsobilosti byl řádně zastoupen a zejména účastník, který se nezúčastnil řízení, byl řádně a včas předvolán,

d) o téže věci mezi týmiž účastníky nerozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci nebylo již dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,

e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci nebylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,

f) při vydání rozhodnutí bylo použito právního řádu stanoveného podle této smlouvy a v případě, že smlouva neupravuje použití právního řádu, bylo rozhodnutí vydáno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být toto rozhodnutí uznáno a vykonáno.

(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí může být podán přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat, nebo prostřednictvím soudu, který rozhodl v prvním stupni.

(2) K návrhu je nutno připojit:

a) rozhodnutí nebo jeho ověřený opis spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti a ve věcech týkajících se výživného, není-li rozhodnutí pravomocné, potvrzení o vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samotného rozhodnutí,

b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, v případě omezené procesní způsobilosti potvrzení, že byl řádně zastoupen,

c) potvrzení o tom, že účastníkovi, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno, bylo toto rozhodnutí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno, doručeno na doručenku spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek,

d) ověřený překlad návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí i listin uvedených v písmenech a) až c) tohoto odstavce do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(1) Uznat nebo nařídit výkon rozhodnutí má pravomoc soud smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.

(2) V tomto řízení se soud omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 54 a 55.

(3) Uznání a výkon rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat. Tato zásada platí i pro náležitosti návrhu na uznání a výkon rozhodnutí. K návrhu na uznání a výkon rozhodnutí je nutno připojit jeho opisy, jakož i opisy příloh, aby mohly být doručeny účastníkům řízení.

(4) Jestliže na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, byl v důsledku obnovy řízení nebo stížnosti pro porušení zákona v této věci povolen odklad jeho výkonu, nutno na území druhé smluvní strany řízení o návrhu na povolení výkonu rozhodnutí nebo již povolený výkon odložit.

(5) Před vydáním rozhodnutí o uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí může soud, považuje-li to za nutné, vyslechnout účastníky řízení. Soud si může též vyžádat další informace od soudu, který rozhodnutí vydal.

(1) Jestliže bylo účastníkovi osvobozenému podle článku 47 pravomocným rozhodnutím uloženo na území jedné smluvní strany nahradit náklady řízení druhého účastníka, příslušný soud na území druhé smluvní strany nařídí bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů na návrh oprávněného.

(2) Do nákladů řízení o nařízení výkonu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí se počítají i náklady spojené s překladem a ověřením listin.

(1) Soud, který nařídil výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, omezí své šetření jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.

(2) K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí rozhodnutí nebo ověřený opis části rozhodnutí obsahující tento výrok a potvrzení vydané příslušným soudem, že výrok o nákladech řízení je pravomocný a vykonatelný, jakož i ověřený překlad těchto dokladů.

(3) Justiční orgán smluvní strany, na jejímž území náklady zálohoval stát, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady řízení vymohl. Tento soud provede výkon bezplatně podle právního řádu svého státu a vymoženou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně.