(1) Odpovědnost za způsobenou škodu nevyplývající ze smluvních závazků (porušení právních povinností) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok. Je-li škůdce i poškozený státním občanem téže smluvní strany, řídí se nárok na náhradu škody právním řádem této smluvní strany.

(2) K řízení o náhradě škody je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce bydliště. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště poškozený, je-li na tomto území škůdcův majetek.