HLAVA I
MEZINÁRODNÍ PŘIHLÁŠKA A MEZINÁRODNÍ REŠERŠE

(1) Přihlášky na ochranu vynálezů v kterémkoliv smluvním státě mohou být podávány jako mezinárodní přihlášky podle této Smlouvy.

(2) Mezinárodní přihláška obsahuje v souladu s touto Smlouvou a Prováděcím předpisem žádost, popis, jeden nebo více nároků, jeden nebo více výkresů (kde je to třeba) a anotaci.

(3) Účelem anotace je jen technická informace a nelze ji užít k jinému účelu, zejména ne pro výklad rozsahu požadované ochrany.

(4) Mezinárodní přihláška musí

(i) být v předepsaném jazyce;

(ii) odpovídat předepsaným požadavkům na vnější úpravu;

(iii) odpovídat předepsanému požadavku jednotnosti vynálezu;

(iv) být podrobena úhradě předepsaných poplatků.

(1) žádost musí obsahovat:

(i) návrh, aby mezinárodní přihláška byla projednána podle Smlouvy;

(ii) určení smluvního státu nebo států, kde se požaduje ochrana vynálezu na základě mezinárodní přihlášky („určené státy“); jestliže lze v některém určeném státě získat regionální patent a jestliže si přihlašovatel přeje získat raději patent regionální než národní, je to třeba uvést v žádosti; jestliže přihlašovatel nemůže omezit podle smlouvy o regionálním patentu svou přihlášku jen na některé účastnické státy Smlouvy, pak určení jednoho z těchto států a požadavek na udělení regionálního patentu budou posuzovány jako určení všech zmíněných států; jestliže podle národního zákonodárství určeného státu se považuje určení tohoto státu za regionální přihlášku, pak takové určení bude posuzováno jako požadavek na udělení regionálního patentu;

(iii) jméno a další předepsané údaje o přihlašovateli a zástupci (je-li přihlašovatel zastoupen);

(iv) název vynálezu;

(v) jméno a další předepsané údaje o vynálezci, pokud národní zákonodárství alespoň jednoho z určených států vyžaduje uvedení těchto údajů při podání národní přihlášky. Jinak lze uvedené údaje uvést buď v žádosti, nebo ve zvláštních podáních zaslaných každému z určených úřadů, jejichž národní zákonodárství tyto údaje vyžaduje, avšak dovoluje jejich předložení později než při podání národní přihlášky.

(2) Určení každého smluvního státu podléhá zaplacení předepsaného poplatku v předepsané lhůtě.

(3) Pokud přihlašovatel nežádá o jiné druhy ochrany podle článku 43, platí, že určením se požaduje ochrana spočívající v udělení patentu určeným státem nebo pro určený stát. Pro účely tohoto odstavce neplatí článek 2 (ii).

(4) Jestliže není v žádosti uvedeno jméno a další předepsané údaje o vynálezci, nebude to mít žádné následky v těch určených státech, jejichž národní právo sice tyto údaje vyžaduje, avšak dovoluje jejich předložení později než při podání národní přihlášky. Nejsou-li tyto údaje uvedeny ve zvláštním podání, nebude to mít žádné následky v těch určených státech, jejichž národní právo tyto údaje nevyžaduje.

(1) S výhradou ustanovení odst. (2) (ii) se výkresy požadují tehdy, jsou-li nutné pro pochopení vynálezu.

(2) V případě, kdy to není nutné pro pochopení vynálezu, avšak povaha vynálezu připouští vysvětlení pomocí výkresů:

(i) přihlašovatel může připojit takové výkresy k mezinárodní přihlášce při podání;

(ii) každý určený úřad může požadovat, aby mu přihlašovatel takové výkresy předložil ve stanovené lhůtě.

(1) Mezinárodní přihláška může obsahovat prohlášení podle ustanovení Prováděcího předpisu, kterým se uplatňuje priorita jedné nebo více dřívějších přihlášek podaných v některém členském státě Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo s účinností pro takový stát.

(2) (a) S výhradou ustanovení pododstavce (b) podmínky a účinky priority uplatněné prohlášením podle odstavce (1) se řídí ustanovením článku 4 Stockholmského znění Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví,

(b) Mezinárodní přihláška, pro kterou se uplatňuje priorita jedné nebo několika dřívějších přihlášek podaných ve smluvním státě nebo s účinností pro smluvní stát, může obsahovat určení tohoto státu. V případě, že se v mezinárodní přihlášce uplatňuje priorita jedné nebo několika národních přihlášek podaných v určeném státě nebo s účinností pro určený stát, nebo priorita mezinárodní přihlášky, ve které byl určen jen jeden stát, podmínky a účinky uplatnění priority v tomto státě se řídí národním právem tohoto státu.

(1) Každý občan smluvního státu nebo ten, kdo má ve smluvním státě pobyt, může podat mezinárodní přihlášku.

(2) Shromáždění může rozhodnout o tom, že se občanům kterékoliv členské země Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, která není účastníkem této smlouvy, a těm, kdo mají v takové zemi pobyt, povoluje podávat mezinárodní přihlášky.

(3) Pojmy pobytu a občanství, jakož i aplikaci těchto pojmů v případech, kde jde o několik přihlašovatelů nebo kdy nejde o tytéž přihlašovatele pro všechny určené státy, stanoví Prováděcí předpis.

(1) Přijímací úřad uzná za datum mezinárodního podání datum, kdy mezinárodní přihláška došla, a to za předpokladu, že k okamžiku jejího přijetí zjistí, že:

(i) přihlašovatel není zřejmě zbaven práva, a to z důvodu pobytu nebo občanství, podat mezinárodní přihlášku u přijímacího úřadu;

(ii) mezinárodní přihláška je v předepsaném jazyce;

(iii) mezinárodní přihláška obsahuje alespoň tyto náležitosti:

(a) údaj, že jde o mezinárodní přihlášku

(b) určení alespoň jednoho smluvního státu

(c) jméno přihlašovatele stanoveným způsobem

(d) část, která je zjevně popis

(e) část, která je zjevně nárok nebo nároky.

(2) (a) Jestliže přijímací úřad zjistí, že mezinárodní přihláška v době, kdy došla, nesplňovala požadavky uvedené v odstavci (1), vyzve přihlašovatele, aby předložil ve smyslu Prováděcího předpisu požadovanou opravu.

(b) Jestliže přihlašovatel této výzvy ve smyslu Prováděcího předpisu vyhoví, přijímací úřad uzná za datum mezinárodního podání datum, kdy došla požadovaná oprava.

(3) S výhradou článku 64 (4) má každá mezinárodní přihláška, která splňuje požadavky bodů (i) až (iii) odstavce (1) a u níž bylo uznáno datum mezinárodního podání, účinky jako řádná národní přihláška v každém určeném státě od data mezinárodního podání, přičemž se toto datum považuje za datum skutečného podání v každém určeném státě.

(4) Každá mezinárodní přihláška, která splňuje požadavky uvedené v bodech (i) až (iii) odstavce (1), má stejné účinky jako řádná národní přihláška ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

(1) Jedno vyhotovení mezinárodní přihlášky si ponechá přijímací úřad („přijímací vyhotovení“), jedno vyhotovení („archivní vyhotovení“) se předá Mezinárodnímu úřadu a další vyhotovení („rešeršní vyhotovení“) se předá příslušnému orgánu pro mezinárodní rešerši uvedenému v článku 16, podle ustanovení Prováděcího předpisu.

(2) Archivní vyhotovení se považuje za autentické vyhotovení mezinárodní přihlášky.

(3) Mezinárodní přihláška se považuje za vzatou zpět, jestliže Mezinárodní úřad neobdrží archivní vyhotovení v předepsané lhůtě.

(1) Každý určený úřad může požádat Mezinárodní úřad, aby mu předal vyhotovení mezinárodní přihlášky ještě před oznámením podle článku 20 a Mezinárodní úřad předá určenému úřadu toto vyhotovení v co nejkratší době po uplynutí jednoho roku od data priority.

(2) (a) Přihlašovatel může předat vyhotovení své mezinárodní přihlášky kterémukoliv určenému úřadu kdykoliv.

(b) Přihlašovatel může kdykoliv požádat Mezinárodní úřad, aby předal vyhotovení jeho mezinárodní přihlášky kterémukoliv určenému úřadu, a Mezinárodní úřad zašle toto vyhotovení určenému úřadu v co nejkratší době.

(c) Každý národní úřad může oznámit Mezinárodnímu úřadu, že si nepřeje dostávat vyhotovení podle pododstavce (b); v tomto případě tento pododstavec se na uvedený úřad nevztahuje.

(1) (a) Přijímací úřad přezkoumá, zda mezinárodní přihláška:

(b) Jestliže přijímací úřad zjistí v tomto směru nějaký nedostatek, vyzve přihlašovatele, aby opravil mezinárodní přihlášku v předepsané lhůtě; v případě, že se tak nestane, bude přihláška považována za vzatou zpět a přijímací úřad o tom vydá usnesení.

(i) je podepsána v souladu s Prováděcím předpisem;

(ii) obsahuje předepsané údaje o přihlašovateli;

(iii) obsahuje název vynálezu;

(iv) obsahuje anotaci;

(v) odpovídá v rozsahu stanoveném Prováděcím předpisem požadavkům na vnější úpravu.

(2) Jestliže mezinárodní přihláška odkazuje na výkresy, které ve skutečnosti nejsou k přihlášce připojeny, přijímací úřad o tom uvědomí přihlašovatele, a ten je může předložit v předepsané lhůtě; jestliže tak učiní, považuje se za datum mezinárodního podání přihlášky datum, kdy přijímacímu úřadu výkresy došly. Jinak platí, že odkaz na výkresy nebyl učiněn.

(3) (a) Jestliže přijímací úřad zjistí, že poplatky podle článku 3 (4) (iv) nebyly zaplaceny v předepsaných lhůtách, nebo nebyl zaplacen poplatek podle článku 4 (2) za žádný z určených států, považuje se mezinárodní přihláška za vzatou zpět a přijímací úřad o tom vydá usnesení.

(b) Jestliže přijímací úřad zjistí, že poplatek podle článku 4 (2) byl v předepsané lhůtě zaplacen za jeden nebo více určených států, ne však za všechny, pak určení těch států, za které nebylo ve lhůtě zaplaceno, se považuje za vzaté zpět a přijímací úřad o tom vydá usnesení.

(4) Jestliže po uznání data mezinárodního podání přijímací úřad v předepsané lhůtě zjistí, že některý z požadavků uvedených v bodech (i) až (iii) článku 11 (1) nebyl k tomuto datu splněn, bude se taková přihláška považovat za vzatou zpět a přijímací úřad o tom vydá usnesení.

(1) Každá mezinárodní přihláška se podrobí mezinárodní rešerši.

(2) Cílem mezinárodní rešerše je zjištění relevantního známého stavu techniky.

(3) Mezinárodní rešerše se provede na základě nároků s přihlédnutím k popisu a případným výkresům.

(4) Orgán pro mezinárodní rešerši uvedený v článku 16 zjistí podle svých možností v maximální možné míře relevantní známý stav techniky a v každém případě přezkoumá dokumentaci stanovenou v Prováděcím předpisu.

(5) (a) Jestliže to připouští národní zákonodárství smluvního státu, u jehož národního úřadu nebo úřadu pro něj činného podává přihlašovatel národní přihlášku, může přihlašovatel takové národní přihlášky za podmínek stanovených národním zákonodárstvím žádat, aby na tuto přihlášku byla provedena rešerše obdobná mezinárodní rešerši („rešerše-mezinárodního typu“).

(b) Národní úřad smluvního státu nebo úřad činný pro tento stát, může, pokud to dovoluje národní zákonodárství tohoto státu, podrobit rešerši mezinárodního typu všechny národní přihlášky u něj podané.

(c) Rešerši mezinárodního typu provede orgán pro mezinárodní rešerši uvedený v článku 16, který by byl příslušný pro provedení mezinárodní rešerše, kdyby byla přihláška národní přihláškou mezinárodní a byla podána u úřadu uvedeného v pododstavcích (a) a (b). Jestliže je národní přihláška sepsána v jazyce, ve kterém orgán pro mezinárodní rešerši přihlášky neprojednává, rešerše mezinárodního typu se provede na podkladě přihlašovatelem předloženého překladu do jazyka předepsaného pro mezinárodní přihlášky, v němž se tento orgán zavázal mezinárodní přihlášky přijímat. Národní přihláška a překlad, je-li požadován, se předkládají ve formě předepsané pro mezinárodní přihlášky.

(1) Mezinárodní rešerši provádí orgán pro mezinárodní rešerši; může to být buď národní úřad nebo mezivládní organizace, jako Mezinárodní patentový institut, k jejichž úkolům patří sestavování zpráv o rešerších provedených v materiálech ke stavu techniky v souvislosti s vynálezy, které jsou předmětem přihlašovacího řízení.

(2) Jestliže před vytvořením jediného orgánu pro mezinárodní rešerši existuje několik orgánů pro mezinárodní rešerši, pak každý přijímací úřad určí orgán nebo orgány pro mezinárodní rešerši příslušné pro provedení rešerše na mezinárodní přihlášky podané u tohoto úřadu, a to v souladu s příslušnou dohodou podle odstavce (3) (b).

(3) (a) Orgány pro mezinárodní rešerši budou určeny Shromážděním. Každý národní úřad a každá mezivládní organizace, které vyhovují požadavkům uvedeným v pododstavci (c), mohou být určeny jako orgán pro mezinárodní rešerši.

(b) Podmínkou určení je souhlas příslušného národního úřadu nebo mezivládní organizace a uzavření dohody mezi takovým úřadem nebo organizací a Mezinárodním úřadem, přičemž dohodu schvaluje Shromáždění. Dohoda stanoví práva a povinnosti stran, zejména právní závazek zmíněného úřadu nebo organizace, že bude aplikovat a dodržovat všechna obecná pravidla pro provádění mezinárodní rešerše.

(c) Prováděcí předpis stanoví minimální požadavky, zejména pokud jde o pracovní síly a dokumentaci, které musí každý úřad nebo organizace splnit dříve, než dojde k určení, a kterým musí vyhovovat po celou dobu určení.

(d) Určení platí pro stanovené období a lze je prodloužit o další období.

(e) Dříve než Shromáždění rozhodne o určení některého národního úřadu nebo mezivládní organizace, nebo o prodloužení určení, a nebo dříve než dá souhlas ke skončení určení, vyslechne Shromáždění příslušný úřad nebo organizaci a zjistí názor výboru pro technickou spolupráci uvedeného v článku 56 hned po jeho zřízení.

(1) Řízení před orgánem pro mezinárodní rešerši se řídí ustanoveními Smlouvy, Prováděcího předpisu a dohody, kterou uzavře Mezinárodní úřad s uvedeným orgánem v souladu se Smlouvou a Prováděcím předpisem.

(2) (a) Jestliže orgán pro mezinárodní rešerši má za to:

(b) Jestliže se zjistí, že některý z případů uvedených v odstavci (a) nastal jen v souvislosti s některými nároky, budou v mezinárodní rešeršní zprávě tyto nároky označeny, kdežto o ostatních nárocích bude zpráva zpracována podle článku 18.

(i) že se mezinárodní přihláška týká předmětu, na nějž se rešeršní povinnost orgánu pro mezinárodní rešerši ve smyslu Prováděcího předpisu nevztahuje, přičemž orgán v takovém konkrétním případě rozhodne, že rešerši provádět nebude, nebo

(ii) že popis, nároky nebo výkresy neodpovídají předepsaným požadavkům do té míry, že nelze provést řádnou rešerši, vydá o tom uvedený orgán usnesení a uvědomí přihlašovatele a Mezinárodní úřad o tom, že mezinárodní rešeršní zpráva nebude zpracována.

(3) (a) Jestliže podle názoru orgánu pro mezinárodní rešerši neodpovídá mezinárodní přihláška požadavku jednotnosti vynálezu, stanovenému Prováděcím předpisem, vyzve orgán přihlašovatele, aby zaplatil dodatečné poplatky. Orgán pro mezinárodní rešerši zpracuje mezinárodní rešeršní zprávu pro ty části mezinárodní přihlášky, které se týkají vynálezu uvedeného v nárocích na prvním místě („hlavní vynález“), a jestliže byly vyžádané dodatečné poplatky zaplaceny v předepsané lhůtě, i pro ty části mezinárodní přihlášky, které se týkají vynálezů, za něž byly uvedené poplatky zaplaceny.

(b) Národní zákonodárství kteréhokoliv určeného státu může stanovit, že v případech, kdy národní úřad tohoto státu shledá, že výzva podle pododstavce (a) byla učiněna orgánem pro mezinárodní rešerši oprávněně a že přihlašovatel nezaplatil všechny dodatečné poplatky, budou ty části mezinárodní přihlášky, které v důsledku toho nebyly předmětem rešerše, považovány, pokud jde o účinky v tomto státě, za vzaté zpět, pokud přihlašovatel nezaplatí zvláštní poplatek národnímu úřadu tohoto státu.

(1) Mezinárodní rešeršní zpráva musí být zpracována v předepsané lhůtě a předepsanou formou.

(2) Mezinárodní rešeršní zprávu předá orgán pro mezinárodní rešerši přihlašovateli a Mezinárodnímu úřadu hned po zpracování.

(3) Mezinárodní rešeršní zprávu nebo rozhodnutí podle článku 17 (2) (a) je třeba přeložit podle ustanovení Prováděcího předpisu. Překlady musí být provedeny Mezinárodním úřadem nebo pod jeho odpovědností.

(1) Poté, kdy přihlašovatel obdržel mezinárodní rešeršní zprávu, má právo na jednu úpravu nároků mezinárodní přihlášky tím, že upravené nároky podá v předepsané lhůtě u Mezinárodního úřadu. Současně může předložit způsobem stanoveným v Prováděcím předpise stručné sdělení, v němž podá vysvětlení k úpravám a označí, jaký vliv mají úpravy na popis a výkresy.

(2) Úpravy nesmějí přesahovat rozsah vynálezu uvedený v mezinárodní přihlášce při podání.

(3) Jestliže národní právo některého z určených států dovoluje úpravy nad uvedený rozsah, nedodržení odstavce (2) nemá v tomto státě žádné následky.

(1) (a) Mezinárodní přihláška spolu s mezinárodní rešeršní zprávou včetně označení nároků podle článku 17 (2) (b) nebo s rozhodnutím podle článku 17 (2) (a) bude postoupena každému určenému úřadu podle ustanovení Prováděcího předpisu, pokud se určený úřad tohoto požadavku z části nebo zcela nevzdá.

(b) Postupuje se také překlad (je-li předepsán) uvedené zprávy nebo usnesení.

(2) Jestliže nároky byly upraveny podle ustanovení článku 19 (1), postoupí se buď plný text nároků původně podaných i upravených nebo plný text nároků původně podaných s uvedením úprav a rovněž případné sdělení podle článku 19 (1).

(3) Na žádost určeného úřadu nebo přihlašovatele zašle jim orgán pro mezinárodní rešerši, v souladu s ustanovením Prováděcího předpisu, kopii materiálů citovaných v mezinárodní rešeršní zprávě.

(1) Mezinárodní úřad zveřejňuje mezinárodní přihlášky.

(2) (a) S výhradou ustanovení uvedených v pododstavci (b) a článku 64 (3) bude mezinárodní zveřejnění mezinárodní přihlášky provedeno ihned po uplynutí 18 měsíců od data priority takové přihlášky.

(b) Přihlašovatel může požádat Mezinárodní úřad, aby zveřejnil jeho mezinárodní přihlášku kdykoliv před uplynutím lhůty uvedené v pododstavci (a). Mezinárodní úřad bude pak postupovat tak, jak je stanoveno v Prováděcím předpisu.

(3) Mezinárodní rešeršní zpráva nebo rozhodnutí uvedené v článku 17 (2) (a) musí být zveřejněny tak, jak je předepsáno v Prováděcím předpisu.

(4) Jazyk a forma mezinárodního zveřejnění a ostatní podrobnosti se řídí ustanoveními Prováděcího předpisu.

(5) Mezinárodní zveřejnění se neuskuteční, jestliže mezinárodní přihláška byla vzata zpět, nebo má-li se za to, že byla vzata zpět dříve, než byly učiněny technické přípravy pro zveřejnění.

(6) Jestliže mezinárodní přihláška obsahuje výrazy nebo výkresy, které podle názoru Mezinárodního úřadu odporují dobrým mravům nebo veřejnému pořádku nebo které jsou podle jeho názoru hanlivé ve smyslu Prováděcího předpisu, může Mezinárodní úřad takové výkresy, výrazy nebo údaje vyloučit ze zveřejnění s tím, že uvede místo a počet slov nebo výkresů, které byly vyloučeny, a dodá na žádost jednotlivá vyhotovení vyloučených míst.

(1) Přihlašovatel dodá jedno vyhotovení mezinárodní přihlášky každému určenému úřadu (pokud již nedošlo k postoupení podle článku 20), jakož i její překlad (v souladu s předpisy) a zaplatí případný národní poplatek, a to nejpozději do 20 měsíců od data priority. V případě, že národní zákonodárství určeného státu vyžaduje jméno a další údaje o vynálezci, avšak není třeba je sdělit již při podání národní přihlášky, je přihlašovatel povinen, pokud tak již neučinil v žádosti, zaslat tyto údaje národnímu úřadu tohoto státu nebo úřadu pro něj činnému nejpozději do 20 měsíců, počítáno od data priority.

(2) Jestliže orgán pro mezinárodní rešerši vydá rozhodnutí podle ustanovení článku 17 (2) (a), že nebude zpracována zpráva o mezinárodní rešerši, lhůta pro provedení úkonů zmíněných v odstavci (1) tohoto článku je shodná se lhůtou uvedenou v odstavci (1).

(3) Zákonodárství každého smluvního státu může k provedení úkonů uvedených v odstavcích (1) a (2) stanovit lhůty delší než jsou lhůty tam uvedené.

(1) Žádný určený úřad nebude vyřizovat mezinárodní přihlášku ani provádět její průzkum před uplynutím příslušné lhůty podle článku 22.

(2) Bez zřetele k ustanovení odstavce (1) může každý určený úřad vyřizovat mezinárodní přihlášku a provádět její průzkum kdykoliv na výslovnou žádost přihlašovatele.

(1) S výhradou ustanovení článku 25 v případě níže uvedeném v pododstavci (ii) ztrácí mezinárodní přihláška účinek stanovený v článku 11 (3) v každém určeném státě a tato ztráta účinku má stejné důsledky jako vzetí zpět národní přihlášky v tomto státě:

(i) jestliže přihlašovatel vezme zpět svou mezinárodní přihlášku nebo určení tohoto státu;

(ii) jestliže mezinárodní přihláška se považuje za vzatou zpět podle ustanovení článků 12 (3), 14 (1) (b), 14 (3) (a) nebo 14 (4), anebo jestliže se považuje za vzaté zpět určení onoho státu podle ustanovení článku 14 (3) (b);

(iii) jestliže přihlašovatel neprovede v příslušné lhůtě úkony uvedené v článku 22.

(2) Bez zřetele k ustanovení odstavce (1) může každý určený úřad zachovat účinek stanovený v článku 11 (3) i v tom případě, kdy se nepožaduje zachování takového účinku na základě článku 25 (2).

(1) (a) Jestliže přijímací úřad odmítl uznat datum mezinárodního podání anebo vydal usnesení, že mezinárodní přihláška se považuje za vzatou zpět, anebo když Mezinárodní úřad učinil zjištění podle článku 12 (3), zašle Mezinárodní úřad na žádost přihlašovatele ihned kopie všech dokladů založených ve spise každému z určených úřadů, které přihlašovatel uvede.

(b) Jestliže přijímací úřad vydal usnesení, že určení některého státu se považuje za vzaté zpět, zašle Mezinárodní úřad na žádost přihlašovatele ihned kopie všech dokladů založených ve spise národnímu úřadu tohoto státu.

(c) Žádost uvedenou v pododstavci (a) nebo (b) je nutno podat v předepsané lhůtě.

(2) (a) S výhradou ustanovení pododstavce (b) a za předpokladu, že případný národní poplatek byl zaplacen a popřípadě předepsaný překlad předložen ve stanovené lhůtě, rozhodne každý určený úřad, zda odmítnutí, usnesení nebo zjištění uvedené v odstavci (1) bylo oprávněné podle ustanovení Smlouvy a Prováděcího předpisu; jestliže shledá, že odmítnutí nebo usnesení bylo důsledkem omylu nebo opominutí na straně přijímacího úřadu nebo že zjištění bylo důsledkem omylu nebo opominutí na straně Mezinárodního úřadu, projedná mezinárodní přihlášku, pokud jde o účinky ve státě určeného úřadu, tak, jako kdyby k omylu nebo opominutí nedošlo.

(b) Jestliže archivní vyhotovení došlo Mezinárodnímu úřadu po uplynutí lhůty předepsané v článku 12 (3) v důsledku omylu nebo opominutí na straně přihlašovatele, platí ustanovení pododstavec (a) pouze za okolností uvedených v článku 48 (2).

(1) Žádné národní zákonodárství nesmí požadovat, aby mezinárodní přihláška vyhovovala, po stránce formální nebo obsahové, jiným nebo dalším požadavkům, než stanoví tato Smlouva a Prováděcí předpis.

(2) Ustanovení odstavce (1) se nedotýkají ani použití ustanovení článku 7 (2), ani nebrání žádnému národnímu zákonodárství, aby po zahájení řízení o mezinárodní přihlášce u určeného úřadu požadovalo předložení:

(i) jména fyzické osoby, která je oprávněna přihlašovatele jako osobu právnickou zastupovat, pokud přihlašovatel právnickou osobou je;

(ii) dokladů, které nejsou součástí mezinárodní přihlášky, ale které jsou důkazem o tvrzeních nebo prohlášeních v této přihlášce učiněných, včetně potvrzení mezinárodní přihlášky podpisem přihlašovatele, byla-li tato přihláška při podání podepsána jeho zmocněncem nebo zástupcem.

(3) Není-li přihlašovatel pro některý určený stát podle národního práva tohoto státu oprávněn podat národní přihlášku vynálezu proto, že není vynálezcem, může určený úřad mezinárodní přihlášku zamítnout.

(4) Jestliže národní zákonodárství, pokud jde o formu a obsah národní přihlášky, stanoví takové požadavky, které jsou z hlediska přihlašovatelů výhodnější než požadavky stanovené ve Smlouvě a Prováděcím předpisu pro mezinárodní přihlášky, mohou národní úřad, soudy nebo jiné příslušné orgány tohoto státu nebo pro tento stát činné aplikovat na mezinárodní přihlášky výhodnější požadavky národního zákonodárství s výjimkou případů, kdy sám přihlašovatel trvá na tom, aby na jeho mezinárodní přihlášku byly aplikovány požadavky stanovené Smlouvou a Prováděcím předpisem.

(5) Nic v této Smlouvě a v Prováděcím předpisu nebrání tomu, aby každý smluvní stát si stanovil takové hmotně právní podmínky patentovatelnosti, jaké si přeje. Zejména ustanovení této Smlouvy a Prováděcího předpisu týkající se známého stavu techniky slouží výlučně pro účely mezinárodního řízení a každý smluvní stát může tedy při rozhodování o patentovatelnosti vynálezu, který je předmětem mezinárodní přihlášky, aplikovat své národní požadavky, pokud jde o známý stav techniky, a ostatní podmínky patentovatelnosti, pokud nejde o požadavky na formu a obsah přihlášek.

(6) Národní právo může požadovat, aby přihlašovatel předložil takový důkaz o splnění hmotně právních podmínek patentovatelnosti, jaký toto právo předpisuje.

(7) Každý přijímací úřad a každý určený úřad, který začal vyřizovat mezinárodní přihlášku, může aplikovat své národní právo, pokud jde o požadavky na nastoupení přihlašovatele zástupcem oprávněným zastupovat před tímto úřadem a pokud jde o povinnost přihlašovatele mít v určeném státě adresu pro doručování.

(8) Nic ve Smlouvě a v Prováděcím předpisu nebrání tomu, aby každý smluvní stát použil taková opatření, která považuje za nutná pro ochranu své národní bezpečnosti, a nebo omezil pro ochranu svých hospodářských zájmů právo svých občanů nebo těch, kdo mají v tomto státě pobyt, podat mezinárodní přihlášku.

(1) Přihlašovateli bude dána možnost, aby upravil nároky, popis a výkresy u každého určeného úřadu v předepsané lhůtě. Žádný určený úřad neudělí patent nebo neodmítne udělení patentu před uplynutím této lhůty s výjimkou výslovného souhlasu přihlašovatele.

(2) Úpravy nesmějí přesahovat rozsah vynálezu, jak byl uveden v mezinárodní přihlášce při podání, ledaže to národní zákonodárství určeného státu připouští.

(3) Úpravy se provedou v souladu s národním zákonodárstvím určeného státu, pokud není jinak stanoveno Smlouvou a Prováděcím předpisem.

(4) Pokud určený úřad vyžaduje překlad mezinárodní přihlášky, musí být úpravy provedeny v jazyce překladu.

(1) Pokud jde o ochranu jakýchkoliv práv přihlašovatele v určeném státě, účinky mezinárodního zveřejnění mezinárodní přihlášky jsou v tomto státě s výhradou ustanovení odstavců (2) až (4) stejné jako účinky, které stanoví národní právo určeného státu pro povinné národní zveřejnění národních přihlášek bez průzkumu.

(2) Jestliže jazyk, ve kterém bylo provedeno mezinárodní zveřejnění, je jiný než jazyk, ve kterém je předepsáno zveřejnění podle národního zákonodárství určeného státu, může národní zákonodárství takového státu stanovit, že účinky uvedené v odstavci (1) nastanou teprve od doby, kdy:

(i) překlad do druhého jazyka byl zveřejněn podle ustanovení národního zákonodárství nebo

(ii) překlad do druhého jazyka byl zpřístupněn veřejnosti vyložením k veřejnému nahlédnutí podle ustanovení národního zákonodárství nebo

(iii) překlad do druhého jazyka předal přihlašovatel skutečnému nebo případnému neoprávněnému uživateli vynálezu, který byl předmětem mezinárodní přihlášky, nebo

(iv) byly provedeny oba úkony uvedené v pododstavci (i) a (iii) nebo oba úkony uvedené v pododstavci (ii) a (iii).

(3) Národní zákonodárství každého určeného státu může stanovit, že v případech, kdy došlo na žádost přihlašovatele k mezinárodnímu zveřejnění před uplynutím 18 měsíců od data priority, nastanou účinky stanovené v odstavci (1) teprve po uplynutí lhůty 18 měsíců od data priority.

(4) Národní zákonodárství každého určeného státu může stanovit, že účinky uvedené v odstavci (1) nastanou teprve ode dne, kdy vyhotovení mezinárodní přihlášky zveřejněné podle článku 21 došlo národnímu úřadu nebo úřadu činnému pro takový stát. Uvedený úřad zveřejní datum, kdy přihláška došla, v co nejkratší době ve svém Věstníku.

(1) (a) S výhradou ustanovení pododstavce (b) nedovolí Mezinárodní úřad a orgány pro mezinárodní rešerši přístup k mezinárodní přihlášce žádné osobě ani orgánu před jejím mezinárodním zveřejněním, ledaže o to požádá nebo to povolí přihlašovatel.

(b) Ustanovení pododstavce (a) se nevztahuje na předání příslušnému orgánu pro mezinárodní rešerši, na předání podle článku 13 a na postoupení podle článku 20.

(2) (a) Žádný národní úřad nepovolí třetím osobám přístup k mezinárodní přihlášce, ledaže o to požádá nebo to povolí přihlašovatel, a to před uplynutím prvního z dále uvedených dat:

(b) Ustanovení pododstavce (a) nebrání žádnému národnímu úřadu, aby informoval třetí strany o tom, že byl určen nebo aby tuto skutečnost zveřejnil. Taková informace nebo zveřejnění smí však obsahovat pouze tyto údaje: název přijímacího úřadu, jméno přihlašovatele, datum mezinárodního podání, číslo mezinárodní přihlášky a název vynálezu.

(c) Ustanovení pododstavce (a) nebrání určenému úřadu, aby umožnil přístup k mezinárodní přihlášce pro účely soudních orgánů.

(i) datum mezinárodního zveřejnění mezinárodní přihlášky;

(ii) datum, kdy došla postoupená mezinárodní přihláška podle článku 20;

(iii) datum, kdy došlo vyhotovení mezinárodní přihlášky podle článku 22.

(3) Ustanovení odstavce (2) (a) se vztahuje na každý přijímací úřad s výjimkou předání podle článku 12 (1).

(4) Pro účely tohoto článku pod pojem „přístup“ se zahrnuje každý způsob získání poznatků třetí stranou včetně individuálního sdělení nebo všeobecného zveřejnění, přičemž platí, že žádný národní úřad zásadně nezveřejní mezinárodní přihlášku nebo její překlad před mezinárodním zveřejněním nebo před uplynutím lhůty 20 měsíců od data priority, pokud v této lhůtě k mezinárodnímu zveřejnění nedošlo.