(5) Nic v této Smlouvě a v Prováděcím předpisu nebrání tomu, aby každý smluvní stát si stanovil takové hmotně právní podmínky patentovatelnosti, jaké si přeje. Zejména ustanovení této Smlouvy a Prováděcího předpisu týkající se známého stavu techniky slouží výlučně pro účely mezinárodního řízení a každý smluvní stát může tedy při rozhodování o patentovatelnosti vynálezu, který je předmětem mezinárodní přihlášky, aplikovat své národní požadavky, pokud jde o známý stav techniky, a ostatní podmínky patentovatelnosti, pokud nejde o požadavky na formu a obsah přihlášek.