(1) Občanovi, jehož služební poměr skončil a který nepožádal příslušný státní orgán o zajištění zaměstnání a nepobírá invalidní důchod, náhrada za ztrátu na služebním příjmu nenáleží. V případě, že pobírá hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání, považuje se za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu výdělek, z něhož bylo hmotné zabezpečení stanoveno. Je-li samostatně výdělečně činný, určí se náhrada podle výše očekávaného příjmu rozhodného pro stanovení zálohy na daň z příjmu obyvatelstva. Pokud záloha stanovena nebyla, určí se výše náhrady podle vyměřovacího základu rozhodného pro stanovení výše pojistného, nemocenského a důchodového zabezpečení. Vyúčtování se provádí na základě daňového přiznání.

(2) Ke snížení nebo zvýšení výdělku (služebního příjmu) v důsledku změny výše daně ze mzdy, k níž došlo z důvodů, které nesouvisejí s následky služebního úrazu, popřípadě nemoci z povolání policisty, se při určení výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu nepřihlíží.

(3) U policisty, který byl v době služebního úrazu nebo nemoci z povolání současně v pracovním nebo obdobném poměru, se při určení výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu vychází ze služebního příjmu a průměrného výdělku dosahovaného v pracovním nebo obdobném poměru, a to po dobu, po kterou mohl trvat, a jen tehdy, jestliže výdělečnou činnost vykonával se souhlasem služebního orgánu.

(4) Pro účely náhrady za ztrátu na služebním příjmu se za výdělek považuje též platové vyrovnání a příspěvek za službu.