(1) Řízení o náhradě škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání je povinen zahájit příslušný služební orgán bez zbytečného odkladu, jakmile se o vzniku škody na zdraví dozví.

(2) Škodu na zdraví a její náhradu projednává s policistou, popřípadě s pozůstalými po něm (dále jen „poškozený“) na základě výsledků vyšetřování příslušný služební orgán, který je povinen poučit poškozeného o všech jeho nárocích.

b) stručný popis okolností, za nichž ke škodě na zdraví došlo,

(3) O projednání škody na zdraví způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání sepisuje služební orgán zprávu. Zpráva musí obsahovat

a) osobní údaje o policistovi,

c) ve kterém zdravotnickém zařízení byl policista ošetřen nebo léčen a opis lékařského nálezu,

h) zda a proti komu má být zahájeno řízení o náhradě škody a regresní řízení.

d) zjištění, zda jde o škodu na zdraví způsobenou služebním úrazem nebo nemocí z povolání,

e) závěr o tom, zda policejní sbor odpovídá za škodu na zdraví a v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se odpovědnosti zprošťuje,

f) kdy byl poškozený poučen o nárocích na náhradu škody,

g) zjištění, které náhrady a v jaké výši mají být podle příslušných předpisů poškozenému přiznány, a případný návrh na poskytnutí zálohy na náhradu škody,

(4) Při projednávání náhrady škody způsobené policistovi na zdraví jinak než služebním úrazem nebo nemocí z povolání se postupuje obdobně.