(1) Z rozdílu mezi daňovou povinností plátce uvedenou v daňovém přiznání a skutečnou daňovou povinností plátce stanoví zvýšení daně ve výši 100 % z dlužné daně finanční orgán; pokud plátce daňové přiznání nepředloží, ačkoliv byl tak povinen učinit, pohlíží se na tuto skutečnost stejně, jako kdyby byla na daňovém přiznání uvedena nulová daňová povinnost. Pokud tuto skutečnost zjistí plátce sám a uvědomí-li o tom neprodleně finanční orgán způsobem uvedeným v § 13 odst. 4, stanoví finanční orgán zvýšení daně ve výši 20 % z dlužné daně.