OBECNÁ ČÁST

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Obecná ustanovení

SPECIÁLNÍ VÝCHOVNÉ POSTUPY

KULTURNĚ VÝCHOVNÁ PRÁCE A VZDĚLÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH
Kulturně výchovná práce
Vzdělávání odsouzených

PRACOVNÍ VÝCHOVA A ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

ÚSTAVNÍ ŘÁD A DISCIPLÍNA

ÚČAST ORGÁNŮ A ORGANIZACÍ NA VÝKONU TRESTU
Účast církví a náboženských společností

PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ ODSOUZENÝCH VE VÝKONU TRESTU
Přijímání do výkonu trestu
Umísťování do ústavu
Přemísťování odsouzených

PRÁVA A POVINNOSTI ODSOUZENÝCH
Návštěvy odsouzených
Přijímání balíčků a peněz
Nákup věcí osobní potřeby

KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A ZABAVENÍ VĚCI
Kázeňské odměny
Kázeňské tresty
Výkon kázeňských trestů

PŘERUŠENÍ VÝKONU TRESTU, UPUŠTĚNÍ OD VÝKONU ZBYTKU TRESTU A PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ
Přerušení výkonu trestu
Podmíněné propuštění

SKONČENÍ VÝKONU TRESTU
Propuštění odsouzeného na svobodu
Postup při úmrtí odsouzeného

(1) Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky (dále jen „Řád výkonu trestu“) podrobněji upravuje provádění nápravně výchovné činnosti a s tím spojená práva a povinnosti odsouzených.

(2) Řád výkonu trestu upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „trest“) ve všech nápravně výchovných ústavech, nápravně výchovných ústavech pro mladistvé a ústavech pro výkon vazby, pokud se v nich též vykonává trest, na území České republiky (dále jen „ústav“).

(1) Poradní sbor je poradním orgánem ředitele ústavu. Projednává metodické a koncepční otázky penitenciární teorie a praxe a doporučuje uplatňování nových poznatků, forem a metod nápravně výchovné činnosti.

(2) Členy poradního sboru jsou zástupci ředitele ústavu, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a jeho zástupci, psychologové, sociální pracovníci, sociolog a ústavní lékař. Podle potřeby může ředitel ústavu přizvat ostatní pracovníky ústavu a jiné osoby z občanského života, soudce, prokurátory, zástupce jiných státních orgánů a obecních úřadů.

(1) Speciálními výchovnými postupy jsou zejména:

a) sociální výcvik, skupinové poradenství, skupinová psychoterapie,

b) individuální psychoterapie, individuální reedukační postupy, sociálně právní poradenství,

c) speciálně pedagogické postupy.

(2) Speciální výchovné postupy může uplatňovat jen odborně kvalifikovaný příslušník, popřípadě občanský pracovník (dále jen „příslušník“) Sboru nápravné výchovy České republiky (dále jen „Sbor“) nebo jiný odborník.

(3) Pokud byl odsouzený vybrán do některé z forem skupinového ovlivňování uvedených v odstavci 1 písm. a), je jeho účast povinná.

(1) Kulturně výchovná práce zahrnuje zejména:

b) zdravotní výchovu, zvláště protialkoholní a protidrogovou,

c) přednášky a besedy, zvláště k problematice etické, k manželské a rodičovské výchově, tématům historickým, kulturním, ekologickým a ekonomickým,

a) právní výchovu směřující k zachovávání právního řádu,

d) využívání ústavní knihovny, odběr tisku, popřípadě vydávání vlastního ústavního časopisu,

ch) sportovní a tělovýchovnou činnost, pro kterou ústav vytváří potřebné podmínky a zabezpečuje základní sportovní potřeby.

h) další akce přispívající ke zvyšování kulturní úrovně a všeobecného vzdělání odsouzených,

g) vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady odsouzených,

f) filmová představení, sledování rozhlasových a televizních pořadů a programů z videokazet,

e) zájmovou činnost odsouzených (zájmové kroužky),

(2) Kulturně výchovné akce se konají v době osobního volna a účast na nich je dobrovolná.

(1) Odsouzeným se na jejich objednávku a náklad zajišťuje odběr denního tisku a časopisů. Denní tisk a časopisy mohou odsouzeným předplatit nebo zasílat též příbuzní nebo jiné osoby, organizace nebo zájmová sdružení občanů.

(2) Ředitel ústavu může povolit, aby si odsouzení vydávali vlastní ústavní časopis.

(3) Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zakáže rozšiřování a přechovávání tiskovin nebo materiálů propagujících národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, jakož i tiskovin nebo materiálů s pornografickým obsahem nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

(1) Odsouzeným se umožňuje sledování rozhlasového a televizního vysílání. Rozsah sledování televizních pořadů určí ředitel ústavu.

(2) Odsouzeným se v ústavu umožňuje pravidelně, nejméně jednou za dva týdny, sledování filmů, popřípadě filmů z videokazet.

(1) Z dokladu o vzdělání nesmí být patrno že byl získán ve výkonu trestu.

(2) Je zakázáno školit odsouzené v zacházení se zbraněmi, s výbušninami, psychotropními látkami a jedy.

(1) Odsouzený je povinen ve výkonu trestu pracovat, je-li zařazen do práce rozhodnutím komise, kterou určí ředitel ústavu (dále jen „zařazovací komise“), a pokud to dovoluje jeho zdravotní stav.

(2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného:

c) dočasně práce neschopného,

a) plně invalidního,

b) splňujícího podmínky pro přiznání starobního důchodu,

d) pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena.

(3) Odsouzenému, který s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo nedostatek vhodné práce není zařazen do práce, náleží sociální kapesné.

(4) V případě svévolného a bezdůvodného odmítání práce se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených v době, kdy by jinak měl pracovat, přičemž se mu neumožní zájmová činnost, ani sledování televize; v takovém případě se odsouzenému účtuje podle zvláštního předpisu¹) náhrada nákladů výkonu trestu.

b) využívat plně pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly,

a) pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, dodržovat zásady vzájemné spolupráce a plnit příkazy a pokyny příslušníků Sboru a jiných pracovníků, kteří řídí a organizují pracovní činnost odsouzených,

c) dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

d) zacházet šetrně se svěřenými prostředky.

(1) Ředitel ústavu je oprávněn podle pracovně právních předpisů rozvrhnout pracovní dobu odsouzených, popřípadě jim nařídit práci ve dnech pracovního volna a pracovního klidu nebo práci přesčas, a to stejně jako vedoucí organizace u ostatních pracovníků; je zejména oprávněn upravit pracovní dobu odsouzených tak, aby byla shodná s dobou pracovní činnosti pracovníků zaměstnavatele.

(2) Při nařizování práce přesčas odsouzenému ředitel ústavu přihlédne k délce trestu, který má odsouzený v kalendářním roce vykonat. Práci přesčas nelze nařídit odsouzenému, který je zařazen na rizikovém pracovišti a mladistvému odsouzenému.

(1) Před zařazením do práce musí být odsouzený řádně seznámen se svými právy a povinnostmi, jakož i s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat.

(2) Pokud to povaha práce vyžaduje, musí být odsouzený zaškolen k výkonu prací, které mu byly přikázány, přičemž délka a rozsah zaškolení jsou stejné jako u ostatních pracovníků.

(1) Odsouzení zařazení do práce se zpravidla rozdělují do stálých pracovních skupin (brigád). Vedoucím pracovní skupiny (brigády) je brigadýr, kterého do funkce určuje ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zařazený k výkonu služby (práce) na oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2) Zařazování odsouzených do pracovních skupin (brigád) a přeřazování do jiné pracovní skupiny (brigády) se provádí zejména v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny (brigády) rozhoduje zařazovací komise.

(1) Odsouzení jsou povinni co nejdříve si důkladně osvojit všechna ustanovení ústavního řádu (§ 18 zákona) a chovat se podle zásad v něm stanovených.

(2) Odsouzení jsou povinni ve styku s jinými osobami dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku. Ve styku s příslušníkem Sboru, pracovníkem státního orgánu nebo jiným občanem odsouzení zdraví způsobem užívaným v běžném společenském styku. Odsouzení oslovují všechny osoby slovy „pane“ nebo „paní“ s připojením funkce nebo příjmení, jsou-li jim známy, a vykají jim. Při organizovaném přesunu skupiny odsouzených v uzavřeném tvaru zdraví způsobem běžně užívaným ve společenském styku odsouzený, který tvar vede.

(3) Odsouzení jsou povinni se chovat slušně též k ostatním odsouzeným a oslovovat je způsobem užívaným v běžném společenském styku.

(4) V době od večerky do budíčku jsou odsouzení na ložnicích povinni dodržovat noční klid.

(1) V prostorách ústavu a v osobních věcech jsou odsouzení povinni udržovat pořádek a čistotu odpovídající hygienickým normám. Úklid, úpravu zařízení sloužícího ke zlepšení prostředí, výpomocné práce pro kuchyni a další práce nutné pro provoz ústavu jsou odsouzení povinni vykonávat v mimopracovní době bez nároku na pracovní odměnu. V době osobního volna a vycházek odsouzených lze takové práce nařídit jen výjimečně, vyžaduje-li je mimořádná situace.

(2) Odsouzení mohou kouřit jen na vyhrazených místech.

(3) Odsouzenému je zakázáno navazovat styky s osobami, které k tomu nejsou oprávněny, za účelem odeslání nebo přijetí dopisů nebo věcí, včetně peněz nebo získání jiných výhod.

(4) Odsouzenému je rovněž zakázáno hrát hazardní a jiné hry o peníze, věci, služby nebo jinak ohrožující fyzickou a mravní integritu odsouzených.

(5) Hromadný pohyb odsouzených (nástupy do zaměstnání, na prověrky počtu stavů odsouzených apod.) se vykonává organizovaně.

a) účastí na přednáškách a besedách v rámci právní výchovy odsouzených,

b) spoluprací, popřípadě metodickou pomocí při provádění sociálně právního poradenství pro odsouzené,

c) přípravou odsouzených pro život na svobodě (besedami před propuštěním z výkonu trestu, informacemi o právech a povinnostech po propuštění z výkonu trestu) a pomocí při řešení individuálních právních problémů odsouzených, jejichž vyřešení by mohlo přispět k úspěšnému vstupu do života na svobodě,

d) účastí v poradním sboru ředitele ústavu.

a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,

c) vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

h) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu, a to po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu.

d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

e) prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

f) podílem na uplatňování speciálních výchovných postupů (§ 4 odst. 1),

g) podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

(1) Duchovní službu v ústavu vykonávají osoby pověřené vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti. Ústav vytváří pro duchovní péči o odsouzené co nejpříznivější podmínky. Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a k rozhovorům s duchovním nijak nucen, v účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.

(2) Duchovní služba v ústavu je prováděna zásadně v mimopracovní době odsouzených, v souladu s ústavním řádem, a to zpravidla v čase vymezeném časovým rozvrhem dne.

(1) Ústav zabezpečí po dohodě s duchovními vhodné prostory pro bohoslužby, vhodné místnosti pro poskytnutí individuální duchovní služby. Ústav je povinen zabezpečit vhodné podmínky pro soukromí při poskytování individuální duchovní služby. Není přípustné, aby odsouzený byl dotazován, čeho se jeho rozhovor s duchovním týkal.

(2) Duchovní je oprávněn navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Sboru jen se souhlasem příslušného lékaře.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4) Duchovní je povinen dodržovat právní předpisy platné pro výkon trestu a respektovat ústavní řád.

(5) Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a o možnostech poskytnutí individuální duchovní služby.

(6) Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje ústav o této žádosti neprodleně zástupce příslušné církve nebo náboženské společnosti.

(7) Odsouzený má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.

(1) Duchovní je oprávněn požádat ústav o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o umožnění nahlédnout do jeho osobního spisu; této žádosti ústav vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Orgány církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněny požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav orgánu církve nebo náboženské společnosti též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

(1) Zájmové sdružení občanů působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem ústavu a nejsou započítávány do návštěv blízkých osob.

(2) Zájmová sdružení občanů z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněna požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav zájmovému sdružení občanů též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

(3) Zájmové sdružení občanů se může ve spolupráci s ústavem podílet na řešení sociálních problémů odsouzených a vytváření příznivých sociálních podmínek pro jejich život po propuštění z výkonu trestu.

(1) Odsouzený může být přijat do výkonu trestu na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu nebo výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(2) Při přijímání odsouzeného do výkonu trestu se u něho provede důkladná osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví.

(3) Po důkladné osobní prohlídce se u odsouzeného provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření. Odsouzený se podrobí vstupní lékařské prohlídce.

(4) Odsouzený si může u sebe ponechat fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením, které bylo proti němu vedeno, vlastní knihy a časopisy v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač nebo magnetofon, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru. Ostatní věci se převezmou do úschovy; podrobnosti o úschově osobních věcí stanoví zvláštní předpisy.

c) mentálně postižení, tělesně oslabení, popřípadě snadno ovladatelní odsouzení,

a) více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,

b) odsouzení s výraznými psychopatickými rysy,

d) odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(1) Před umístěním odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení se provede psychologické vyšetření jeho osobnosti, zpravidla v diagnostickém středisku; podle výsledku vyšetření ředitelství Sboru rozhodne o umístění odsouzeného do některého ústavu příslušné nápravně výchovné skupiny v rámci vnitřní diferenciace. Psychologické vyšetření odsouzeného je zaměřeno na zjištění konkrétních potřeb jeho resocializace.

(2) O umístění odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení je třeba rozhodnout co nejdříve po obdržení výsledku psychologického vyšetření osobnosti odsouzeného.

(1) Odsouzené v příslušném ústavu přijímá komise, jejímž předsedou je vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog, ústavní lékař, sociální pracovník a další příslušníci Sboru určení ředitelem ústavu.

(2) Po přijetí do ústavu se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených. Každý odsouzený se podrobí hygienicko-epidemiologickým opatřením a lékařské prohlídce. Formou školení je seznámen se svými právy a povinnostmi, se zákonem, touto vyhláškou, ústavním řádem a s ostatními náležitostmi, které souvisí s jeho pobytem v ústavu. Odsouzený se upozorní na možnost navázat písemný styk s blízkými osobami. Dále se mu umožní, aby se seznámil s prostředím, kde bude trest vykonávat, s charakterem prací, které se v ústavu nebo na pracovišti vykonávají, jakož i navázat kontakt s příslušníky Sboru zařazenými k výkonu služby (práce) v tomto ústavu. Po dobu plnění těchto opatření odsouzený nepracuje.

(3) Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do 3 dnů předvolá před zařazovací komisi, která s ním projedná obsah nápravně výchovné činnosti, zařadí ho do práce a do kolektivu odsouzených. Odsouzeného si převezme příslušný samostatný vychovatel.

(1) Umísťování odsouzených do jednotlivých výchovných kolektivů odsouzených v rámci ústavu se provádí podle zásad stanovených v § 8 zákona a v § 35 této vyhlášky, přičemž je třeba současně oddělit odsouzené, u nichž je předpoklad příznivé prognózy výchovného ovlivňování od odsouzených obtížněji ovlivnitelných.

(2) V ústavním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace odsouzených tak, aby během výkonu trestu měl odsouzený na základě slušného chování a úspěšného průběhu výkonu trestu možnost být zařazen do výchovného kolektivu odsouzených s větším rozsahem výhod a mírnějším režimem (systém pozitivní motivace).

b) na příkaz prokurátora nebo předsedy senátu, který v trestní věci potřebuje odsouzeného vyslechnout,

f) za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem nebo státním notářstvím.

e) na návrh ředitele ústavu za účelem vzdělávání odsouzeného nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele,

d) na návrh lékaře za účelem poskytnutí léčebné péče,

c) není-li možné v ústavu, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 10 odst. 2 zákona,

a) na písemné dožádání vyhledávacího orgánu nebo vyšetřovatele,

d) ředitelé ústavů se dohodnou o přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně výchovné skupiny na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jeho blízkých osob; v tomto případě může být odsouzený přemístěn do ústavu stejného druhu režimu nebo do ústavu (oddělení) se zmírněným režimem.

a) soud pravomocně rozhodl, že odsouzený se přeřazuje do jiné nápravně výchovné skupiny,

b) ředitelství Sboru nařídilo přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně výchovné skupiny z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo do ústavu pro odsouzené se sníženou pracovní schopností a odsouzené smyslově, mentálně nebo tělesně postižené anebo odsouzené s tělesným onemocněním,

c) ředitelé ústavů se dohodnou o přemístění odsouzeného do jiného ústavu téže nápravně výchovné skupiny v rámci vnitřní diferenciace za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu,

(1) Stravování odsouzených se zabezpečuje podle stravních norem, které vycházejí z doporučených výživových dávek pro obyvatelstvo a u dietního stravování z norem státní zdravotní správy. Stravovací norma stanoví nutriční hodnotu, skladbu, kvantitu a peněžní limit potravin na osobu a den. Podrobnosti stanoví zvláštní předpis.

(2) Odsouzeným se poskytují oděvy a jiné výstrojní součástky podle stanovených norem a vzorů určených s přihlédnutím ke klimatickým podmínkám. Odsouzení jsou povinni je nosit podle pokynů a řádně se o ně starat. Vlastní sportovní oděv a sportovní obuv mohou odsouzení používat pouze při sportu. Odsouzení mohou používat též vlastní spodní prádlo a ponožky, pokud si na vlastní náklady zajistí jejich řádné udržování v čistotě.

(3) O způsobu úpravy ložnic, lůžek a prostorů na uložení osobních věcí odsouzených rozhoduje ředitel ústavu. Odsouzeným lze povolit přiměřenou individuální estetickou úpravu místností, ve kterých jsou ubytováni.

(4) K uložení osobních věcí se každému odsouzenému poskytne uzamykatelná skříňka. Odsouzený je povinen kdykoliv umožnit příslušníkovi Sboru nahlédnout do svých osobních věcí.

(5) Místnosti, ve kterých jsou odsouzení ubytováni, musí být přirozeně větratelné okny, jejichž rozměry musí zároveň umožňovat osvětlení denním světlem tak, aby odsouzení při něm mohli číst a psát. Umělé osvětlení ubytovací místnosti musí mít intenzitu minimálně 100 luxů.

(1) Účelem vycházek je zabezpečit odsouzeným denní pobyt na čerstvém vzduchu a aktivní odpočinek po práci; odsouzení se jich zúčastňují podle vlastního zájmu. Čas pro vycházky odsouzených se vymezí v časovém rozvrhu dne. V průběhu vycházek mohou odsouzení sportovat.

(2) Ustav je povinen vytvořit náležité podmínky pro dodržování osobní hygieny odsouzených tak, aby bylo zajištěno denní umývání v teplé vodě, pravidelné holení a vykonávání běžných hygienických úkonů. Koupání se odsouzeným umožní nejméně jednou týdně, a pokud to vyžaduje pracovní zařazení odsouzených nebo jiné okolnosti, umožní se koupání častěji. Jestliže z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání přechodně zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí. Odsouzení jsou podle potřeby bezplatně stříháni. Vlasy odsouzených mužů nesmí přesahovat límec košile.

a) adresované odsouzenému,

pověření příslušníka Sboru oprávněného nahlížet do korespondence odsouzených se zveřejní v ústavním řádu. O tom, jak bude naloženo se závadnou korespondencí, rozhodne ředitel ústavu.
(1) Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru může bez souhlasu odsouzeného nahlédnout do korespondence:

b) odesílané odsouzeným, kromě korespondence uvedené v § 12 odst. 1 větě druhé zákona;

(2) Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji odsouzení mohou vhodit, pokud ji neodevzdají samostatnému vychovateli. Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Dopisy musí být neodkladně odeslány.

(3) V evidenční kartě korespondence se eviduje jen korespondence odesílaná a přijímaná odsouzenými doporučeně, pokud dále není stanoveno jinak.

(4) Nezávadné dopisy došlé odsouzeným se jim musí neodkladně odevzdat. Odsouzený si může ponechat u sebe korespondenci v množství přiměřeném možnostem jejího uložení v přidělené skříňce. Dopisy mohou obsahovat jen písemná nebo jiná grafická sdělení, popřípadě fotografie.

(1) Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem ústavu. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může samostatný vychovatel povolit návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud je odsouzenému povoleno přijmout návstěvu jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nesmí to být na úkor jeho práva přijímat návštěvy blízkých osob.

(2) Odsouzeného mohou zpravidla současně navštívit čtyři osoby včetně nezletilých dětí.

(3) Ředitelé ústavů mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady na eskortu hradí v takovém případě odsouzení.

(1) Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního volna nebo pracovního klidu v denní době.

(2) Za průběh návštěv odpovídá určený příslušník Sboru. Před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě a odpovídá na jejich případné otázky. Má právo rozhodovat o výjimkách z ustanovení § 44 odst. 2, jakož i o předčasném ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.

(3) Při návštěvách jsou odsouzení povinni chovat se slušně a ohleduplně k ostatním osobám přítomným při návštěvách. Není jim povoleno odevzdávat nebo přijímat peníze, dopisy nebo jiné věci, s výjimkou věcí povolených příslušným samostatným vychovatelem.

(4) Ústav poskytne návštěvníkům na požádání ústní informaci o odsouzeném z hlediska výkonu trestu, a to pokud s tím odsouzený souhlasí.

(5) Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Sboru jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.

(6) Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou stejného pohlaví.

(1) Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg za podmínek stanovených v této vyhlášce. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou. Pro účely této vyhlášky se balíčkem rozumí rovněž psaní ve smyslu zvláštního předpisu,²) pokud takovéto psaní obsahuje potraviny nebo jiné věci osobní potřeby.

(2) Balíček s potravinami a jinými věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje, nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného. Pokud nebyl balíček odevzdán při návštěvě nebo se návštěva neuskutečnila, může být balíček zaslán poštou.

(3) Balíček nesmí též obsahovat zejména cennosti, peníze, zbraně, akloholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh, potraviny podléhající rychlé zkáze, včetně doma připravených potravinových konzerv, tiskoviny nebo materiály propagující národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály s pornografickým obsahem nebo obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

(4) Pokud balíček obsahuje léky a léčiva, rozhodne o jejich vydání a používání odsouzeným příslušný lékař.

(1) V ústavu se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Sortiment zboží určuje ředitel ústavu v dohodě s orgánem hygienické služby Sboru. V prodejnách si zboží odsouzení kupují za vlastní finanční prostředky, které se jim vyplácí v hotovosti.

(2) Ředitel ústavu může určit maximální částku, kterou smí mít odsouzený u sebe, peníze převyšující tuto částku se uloží na konto osobních peněz.

(1) Do knihoven pro odsouzené se zařazuje beletrie a odborná literatura včetně cizojazyčné.

(2) Všechny knihovny pro odsouzené jsou v přiměřeném počtu s ohledem na možnosti ústavu vybaveny zákonem, touto vyhláškou, základními předpisy z oboru ústavního, občanského, rodinného, trestního, pracovního, sociálního a obchodního práva, a s nimi související literaturou, jakož i mezinárodními dokumenty o lidských právech.

(3) Knihovny pro odsouzené jsou vybaveny též náboženskou literaturou.

(2) Odsouzený se neodkladně vyrozumí o úmrtí nebo těžké chorobě blízké osoby, pokud jsou ústavu známy.

(1) Odsouzený má právo nahlížet do písemností založených v jeho osobních věcech a obdržet informace o stavu svých finančních a jiných náležitostí, o kterých je ústav informován.

(2) Lékař je povinen podat řediteli ústavu zprávu, pokud zjistí, že zdraví odsouzeného bylo nebo by mohlo být škodlivě postiženo trvajícím výkonem trestu nebo některou z jeho podmínek.

(3) Hygienická nezávadnost stravy a hygienické podmínky v ústavu se pravidelně kontrolují.

(1) O vážném onemocnění nebo zranění odsouzeného musí být neodkladně informovány jeho blízké osoby.

(2) Odsouzení jsou povinni se podrobit, pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav, popřípadě zdravotní situace v ústavu nařízeným zdravotnickým opatřením, jakož i přesně dodržovat léčebné postupy určené lékařem.

(1) Odsouzení jsou povinni dbát na osobní hygienu a dodržovat hygienické a protiepidemické předpisy.

(3) Odsouzeným je zakázáno požívat léky lékařem nepředepsané nebo nepovolené nebo v jiném než lékařem předepsaném a povoleném množství.

(4) V případě odmítání stravy se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených a je pod lékařským dohledem.

(3) Odsouzení podávají své žádosti, stížnosti a návrhy v zalepených obálkách tak, aby mohly být bez prodlení odeslány adresátovi. Pokud odsouzený neodešle svou žádost nebo stížnost doporučeně, může na zadní straně obálky uvést své jméno, příjmení a adresu za účelem evidence žádosti nebo stížnosti. Není-li uvedeno jméno, příjmení a adresa odesílatele, ústav písemnost neeviduje.

(2) Po vybrání obsahu schránek se zabezpečí do 24 hodin odeslání všech stížností a žádostí adresátovi.

(7) Pokud odsouzený požádá o rozhovor ředitele ústavu, musí mu být takový rozhovor umožněn zpravidla nejpozději do jednoho týdne, v naléhavých případech bezokladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel ústavu podle důvodů žádosti o rozhovor.

(6) Advokát musí vždy prokázat, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

(5) V ústavu se zřídí zvláštní místnost přiměřeně vybavená pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného předem, uskuteční se návštěva zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

(1) V každém ústavu se na místech běžně dostupných odsouzeným zřizují uzamykatelné schránky, do kterých odsouzení vhazují své žádosti, stížnosti a návrhy adresované státním orgánům a korespondenci s advokátem (§ 12 odst. 1 zákona). Schránky vybírá v pracovních dnech denně určený příslušník Sboru, který nepřichází do přímého styku s odsouzenými při výkonu služby. Konstrukce schránek musí být taková, aby znemožňovala vnější manipulaci s jejich obsahem a aby je bylo možné pečetit.

(4) O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. Odsouzení musí být informováni o přítomnosti prokurátora nebo orgánu vykonávajícího kontrolu v ústavu a musí jim být umožněno při této příležitosti se na ně obracet přímo.

(5) Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci 1 dopustil:

(6) Ředitel ústavu je povinen dbát, aby odsouzení, kteří jsou s ohledem na své psychické vlastnosti, věk, popřípadě zdravotní a tělesný stav snadno zneužitelní k násilí a ponižování lidské důstojnosti, byli odděleni od odsouzených s agresivními sklony; k tomu využívá zejména poznatků lékaře, psychologa, sociologa a vychovatelů.

a) příslušník Sboru, ředitel ústavu zajistí, aby až do vyšetření případu nepřicházel takový příslušník do přímého styku s odsouzenými,

b) odsouzený, ředitel ústavu přijme opatření, aby takový odsouzený nemohl v podobném jednání pokračovat a aby byla zajištěna bezpečnost toho odsouzeného, jehož práva byla porušována, jakož i toho odsouzeného, který takové jednání oznámil.

(1) Každý odsouzený ve výkonu trestu má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo výhrůžkami.

(2) Každý příslušník Sboru je povinen, zjistí-li jednání uvedené v odstavci 1 nebo oznámí-li mu odsouzený takový případ, učinit neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání a současně oznámit případ řediteli ústavu.

(3) Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec 1), a v případě, že se dozví a jejich porušování, ihned informovat příslušníka Sboru nebo přímo ředitele ústavu.

(4) Ředitel ústavu je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo jiný poznatek týkající se porušení práv odsouzeného (odsouzených) a přijmout potřebná účinná opatření k zabránění dalšího porušování těchto práv.

(5) Na správnost tajných voleb členů samosprávy dohlíží volební komise z řad odsouzených. Jejím členem je i příslušný samostatný vychovatel.

(1) Každý odsouzený má právo účastnit se řešení otázek, které souvisí se způsobem a organizací života odsouzených v ústavu, a to prostřednictvím účasti na společných setkáních odsouzených s výchovnými pracovníky (komunita).

(3) Samospráva odsouzených je povinna ve výchovných kolektivech informovat o své činnosti ostatní odsouzené. Úkoly samospráva přijímá a ukládá na společných setkáních se samostatným vychovatelem (vychovatelem specialistou) konaných nejméně jednou za dva týdny, oddílová samospráva na shromáždění oddílu nejméně jednou za měsíc a celoústavní samospráva na shromáždění všech odsouzených (nebo jejich zástupců) nejméně jednou za dva měsíce.

(2) Každý odsouzený má právo volit členy samosprávy odsouzených (§ 16 zákona) nebo být volen za jejího člena.

(4) Členství v samosprávě končí uplynutím jednoho roku (§ 16 odst. 1 zákona), odvoláním člena samosprávy kolektivem, vzdáním se členství nebo odchodem odsouzeného z ústavu.

(1) Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

(2) Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají pravo udělovat tyto kázeňské odměny:

c) mimořádné povolení balíčku,

b) mimořádné povolení návštěvy,

a) pochvalu,

d) zvýšení kapesného,

e) peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kčs.

(3) Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu může udělit až do výše 500 Kčs.

(4) Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo udělovat kázeňské odměny vyplývající ze zákona v plném rozsahu, přičemž peněžitá nebo věcná odměna není finančně omezena.

(1) O udělení kázeňské odměny se pořídí záznam, který se založí do osobního spisu odsouzeného. Udělení kázeňské odměny, její druh a důvod udělení se zaznamenává do osobní karty odsouzeného. Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(2) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před kolektivem odsouzených.

(3) Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(4) Mimořádné povolení balíčku se může týkat jen jednoho balíčku příslušné váhy.

(5) Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného.

(6) Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení na konto osobních peněz nebo odeslat rodině, popřípadě osobě, kterou určí.

(1) Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až na 10 dnů.

(2) Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo ukládat tyto kázeňské tresty:

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,

c) zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,

(3) Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo ukládat kázeňské tresty podle zákona s výjimkou umístění do samovazby.

(4) Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo ukládat kázeňské tresty vyplývající ze zákona v plném rozsahu.

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout nejpozději do tří dnů od vyšetření kázeňského přestupku. Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.

(2) Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

(3) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopise. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládaná pohnutka takového jednání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného služebního funkcionáře Sboru povinnosti přezkoumat a všemi dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění příslušníka Sboru, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci a listiny, ohledání apod.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se písemně uvede v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a odsouzený je podepíše s připojením data. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný služební funkcionář Sboru tuto skutečnost v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit pouze tehdy, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je příslušník Sboru povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

(6) Odsouzenému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.

(7) Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu odsouzeného; druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

(1) Proti uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost (§ 22 zákona) do tří dnů od oznámení rozhodnutí, a to písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci podle § 20 odst. 3 zákona.

(2) O stížnosti proti kázeňskému trestu rozhoduje vždy nejbližší nadřízený příslušník Sboru toho, kdo kázeňský trest uložil.

(1) Je-li stížnost proti kázeňskému trestu podána včas, je příslušný služební funkcionář Sboru povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další okolnosti (§ 63 odst. 5). Současně je povinen přezkoumat, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc příslušníka Sboru, který kázeňský trest uložil.

e) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.

(2) Služební funkcionář Sboru, který má právo rozhodnout o stížnosti proti kázeňskému trestu:

a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,

c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. Změní-li příslušný služební funkcionář Sboru druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

d) zruší uložený kázeňský trest a vrátí věc příslušníku Sboru, který jej uložil, k novému kázeňskému řízení, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně. Proti nově uloženému kázeňskému trestu má odsouzený právo podat stížnost,

(3) Rozhodnutí o stížnosti služební funkcionář Sboru stručně písemně odůvodní v „Hlášení o kázeňském řízení“.

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před příslušným kolektivem odsouzených.

(2) Kapesné lze snížit až o jednu třetinu, a to až na dobu tří měsíců. Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3) Zákaz přijetí balíčků lze uložit na časově vymezené období, nejvýše na tři měsíce, a týká se takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo v daném období obdržet.

(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat propadnutí věci.

(1) Uzavřené oddělení je zřízeno ve zvláštní budově nebo ve vyčleněném prostoru ubytoven odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostoru uzavřeného oddělení musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům.

(2) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, je povinen nastoupit do uzavřeného oddělení v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvat v něm i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Při nástupu do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně, pokud pracuje v uzavřené místnosti. V uzavřeném oddělení není dovoleno kouřit, mít u sebe tabákové výrobky, radiopřijímač a magnetofon, vařit čaj a kávu. Odsouzenému se umožní navštěvovat kursy, do nichž je zařazen a schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

(3) Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzenému se odeberou všechny věci, kterých by mohl použít k úmyslnému způsobení újmy na zdraví sobě nebo jinému. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, a to za přímého dozoru příslušníka Sboru. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Jinak je podroben stejným omezením jako v odstavci 2. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně. Na celu může být umístěn sám, jestliže jsou pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se umožní navštěvovat schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

(4) Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený umístěný do samovazby je podroben týmž omezením, jako při celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházky v rozsahu 1 hodiny denně.

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, eskorty, popřípadě výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiném ústavu.

(1) O prominutí kázeňského trestu učiní příslušník Sboru, který o něm rozhodl, zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a do osobní karty odsouzeného. Kázeňský trest, který byl prominut, se nevykoná.

(2) Kázeňský trest je oprávněn prominout samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, pokud byl kázeňský trest uložen samostatným vychovatelem, a i dalších příslušníků Sboru ten, který vykonává stejnou nebo vyšší funkci než příslušník Sboru, který kázeňský trest uložil.

(3) Právo rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu mají příslušníci Sboru uvedení v odstavci 2. Při upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu se postupuje obdobně jako při prominutí kázeňského trestu.

(3) Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět v žádném hodnocení odsouzeného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

(2) Zahlazení kázeňského trestu se vyznačí v „Hlášení ke kázeňskému řízení“, které je založeno v osobním spise odsouzeného a též v osobní kartě odsouzeného, včetně data a důvodu rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu.

(1) O zahlazení kázeňského trestu je oprávněn rozhodnout příslušník Sboru uvedený v § 70 odst. 2.

(2) O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel ústavu. Pokud o zabavení věci rozhodl ředitel ústavu, rozhoduje a takové stížnosti ředitel Sboru.

(4) Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o zabavení věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat zabavení věci.

(1) O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel ústavu.

(3) Rozhodnutí o zabavení věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.

(1) Spáchá-li odsouzený v době výkonu trestu přestupek ve smyslu zákona o přestupcích, vyřídí se takový přestupek cestou kázeňského řízení a eventuálně uložením kázeňského trestu.

(2) Jde-li o přestupek spáchaný v době před výkonem trestu, nelze jej vyřídit uložením kázeňského trestu ve výkonu trestu.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona je ředitel ústavu povinen uvážit, zda je tu předpoklad, že odsouzený přerušení výkonu trestu nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu, výsledkům jeho psychologického vyšetření a charakteristice, rodinnému a sociálnímu zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

(2) Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projednává jej komise výchovných pracovníků ve složení zástupce ředitele ústavu (předseda komise), vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, sociální pracovník a příslušný samostatný vychovatel; návrh předkládá komise řediteli ústavu ke konečnému rozhodnutí.

(3) Ústav má právo podle okolností učinit dotaz u příslušného orgánu sociální péče, popřípadě okresního útvaru policie, a to na rodinné poměry odsouzeného nebo další okolnosti důležité pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu; stanovisko těchto orgánů není pro rozhodnutí ředitele ústavu závazné.

(1) Naléhavými rodinnými důvody pro přerušení výkonu trestu jsou skutečnosti, které hluboce zasahují do citového vztahu odsouzeného k blízkým osobám a které zároveň vyžadují neodkladnou přítomnost odsouzeného u rodiny.

(2) Před přerušením výkonu trestu z naléhavých rodinných důvodů si ředitel ústavu ověří uváděné důvody u příslušných orgánů.

(1) O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí okresní útvar policie a podle potřeby též sociální kurátor, v jehož obvodu se bude odsouzený zdržovat.

(2) O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí též soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

(1) Každé přerušení výkonu trestu se eviduje a současně se kontroluje, zda po uplynutí stanovené doby odsouzený nastoupil opět do výkonu trestu.

(2) Nevrátí-li se odsouzený včas z přerušení výkonu trestu, oznámí se tato skutečnost neprodleně soudu, který výkon trestu přerušil; v případě, že výkon trestu přerušil ředitel ústavu, oznámení se učiní soudu, který byl podle § 77 odst. 2 o přerušení výkonu trestu vyrozuměn. K tomu, aby byl odsouzený dodán zpět do výkonu trestu, učiní ředitel ústavu potřebná opatření, zejména požádá orgány policie o dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(3) V případě uvedeném v odstavci 2 se tato skutečnost řádně prošetří a předá příslušnému prokurátorovi.

(4) Byl-li přerušen výkon trestu za účelem neodkladného poskytnutí léčebné péče, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení ústavu, a to v důsledku toho, že si odsouzený úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně prokurátorovi vykonávajícímu dozor nad zachováváním zákonnosti v místě, kde se trest vykonává.

(1) Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona se vždy odsouzený poučí o všech svých povinnostech během přerušení výkonu trestu, pokud o to požádá, zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení výkonu trestu.

(2) Při přerušení výkonu trestu podle § 36 odst. 2 zákona se zajistí:

b) poučení pracovníků zdravotnického zařízení o tom, že odsouzený může být propuštěn z léčebné péče až po dohodě s ředitelem ústavu, který zajistí dopravu odsouzeného zpět do výkonu trestu..

a) poučení odsouzeného o jeho povinnostech během přerušení výkonu trestu,

(3) Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená finanční částka; její výši určí ředitel ústavu.

(1) Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, ředitel ústavu na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva o zdravotním stavu odsouzeného vypracovaná příslušným lékařem.

(1) Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění musí být zaslána s příslušnými osobními údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu, a to nejpozději do tří pracovních dnů po podání. Nejpozději do jednoho týdne po podání žádosti se zpracuje a odešle příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel ústavu vlastní návrh na podmíněné propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění, a to nejpozději do jednoho týdne od doručení dožádání.

(2) Hodnocení odsouzeného zpracuje příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projedná je komise výchovných pracovníků uvedená v § 74 odst. 2. Komise může hodnocení vrátit k doplnění nebo přepracování příslušnému samostatnému vychovateli nebo je předloží řediteli ústavu s doporučením ke schválení. Před předložením hodnocení ke schválení řediteli ústavu je komise projedná s odsouzeným, posoudí jeho eventuální námitky, a pokud jim v plném rozsahu nevyhoví, v hodnocení tyto námitky konkrétně uvede, včetně stanoviska k nim. Hodnocení schvaluje a podepisuje ředitel ústavu.

(3) Hodnocení odsouzeného musí být výstižné a objektivní, nesmí v něm být uváděny dohady a domněnky. Musí v něm být zhodnoceno chování odsouzeného ve výkonu trestu a jeho poměr k práci po celou dobu výkonu trestu. Při hodnocení osobních vlastností je třeba využít výsledků psychologického vyšetření odsouzeného. Hodnocení obsahuje též údaje o rodinném a sociálním zázemí odsouzeného, jakož i další okolnosti důležité pro rozhodnutí soudu. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, musí se v hodnocení na tuto skutečnost upozornit. Hodnocení, s výjimkou návrhu ředitele ústavu na podmíněné propuštění, neobsahuje konkrétní doporučení, jak o žádosti rozhodnout; v závěru hodnocení se vždy uvede, jak výkon trestu na odsouzeného zapůsobil z hlediska účelu trestu.

(4) Veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu se zúčastní ten samostatný vychovatel, v jehož kolektivu je odsouzený zařazen a v době jeho nepřítomnosti vychovatel, který je pověřen ho zastupovat.

a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a není tu nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

b) tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu nebo prokurátora, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

d) tak rozhodl ministr spravedlnosti.³)

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzenému umožní, aby se vykoupal a oholil a provede se u něho výstupní lékařská prohlídka.

(2) Propuštěnému odsouzenému se vydají jeho osobní věci.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se s každým odsouzeným provede pohovor, ve kterém se zdůrazní jeho povinnost přihlásit se neprodleně po propuštění z výkonu trestu k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době a zahlazení odsouzení.

(2) Při pohovoru se odsouzený poučí též o tom, že je v jeho zájmu nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavit se na příslušný orgán policie k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi, v jehož obvodě má trvalý pobyt nebo v jehož obvodě si zvolí nové místo svého pobytu.

(3) Po skončení pohovoru se odsouzenému předloží k podpisu prohlášení, že byl o těchto skutečnostech před propuštěním z výkonu trestu poučen, a vydá se mu potvrzení o jeho propuštění.

(1) Pokud odsouzený ve výkonu trestu zemře, provede lékař ohledání zemřelého, a to podle obecně závazných právních předpisů.

(2) U zemřelého odsouzeného se vždy provede pitva.

(1) Každé úmrtí odsouzeného se ohlásí příslušnému prokurátorovi, soudu a příslušnému úřadu pověřenému vedením matriky.

(2) Pokud je zde podezření, že smrt odsouzeného nebyla přirozená nebo nastala v souvislosti s trestným činem, uvědomí se též příslušný orgán policie.

(3) O úmrtí odsouzeného se neodkladně uvědomí jeho blízké osoby a oznámí se jim, že si mohou po pitvě tělo zemřelého odsouzeného převzít k pohřbení.

(4) Pokud si blízké osoby převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.