(1) Odsouzený je povinen ve výkonu trestu pracovat, je-li zařazen do práce rozhodnutím komise, kterou určí ředitel ústavu (dále jen „zařazovací komise“), a pokud to dovoluje jeho zdravotní stav.

(2) Povinnost pracovat se nevztahuje na odsouzeného:

b) splňujícího podmínky pro přiznání starobního důchodu,

c) dočasně práce neschopného,

a) plně invalidního,

d) pokud z povahy překážky vyplývá, že je jeho pracovní povinnost vyloučena.

(3) Odsouzenému, který s ohledem na svůj věk, zdravotní stav nebo nedostatek vhodné práce není zařazen do práce, náleží sociální kapesné.

(4) V případě svévolného a bezdůvodného odmítání práce se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených v době, kdy by jinak měl pracovat, přičemž se mu neumožní zájmová činnost, ani sledování televize; v takovém případě se odsouzenému účtuje podle zvláštního předpisu¹) náhrada nákladů výkonu trestu.