(1) Nabývat zemědělskou půdu do vlastnictví nemůže stát, občan státu, fyzická osoba s pobytem nebo právnická osoba se sídlem ve státě, jehož právní pořádek neumožňuje občanu České republiky, fyzickým osobám s pobytem na území České republiky ani právnickým osobám se sídlem v České republice nabývat vlastnictví k zemědělské půdě.

(2) Odstavec 1 se neuplatní, jde-li o

(3) Odstavec 1 se dále neuplatní, jde-li nabývání

a) zahradu,

b) pozemek s výměrou menší než 2 000 m²,

c) pozemek, který tvoří jeden funkční celek s nemovitou stavbou ve vlastnictví nabyvatele, nebo

d) pozemek, který je společnou částí nemovité věci rozdělené na jednotky, nebo je s vlastnictvím jednotky ze zákona spojen.

a) do vlastnictví občana, fyzické osoby s pobytem nebo právnické osoby se sídlem ve státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarska nebo státě, pro který vyplývá něco jiného z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,

b) do společného manželského majetkového režimu, pokud jeden z manželů splňuje podmínky podle písmene a),

c) děděním,

d) od příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manžela nebo

e) výměnou za jiný zemědělský pozemek na území České republiky, jehož cena zjištěná podle zákona o oceňovaní majetku nepřevyšuje cenu původního zemědělského pozemku zjištěnou podle zákona o oceňování majetku.