ČÁST II
Pravomoc
§ 2
Článek 2
1. Pro účely provádění této Úmluvy bude kterýkoliv smluvní stát mít pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva pro kterýkoliv trestný čin, na který se použije právo jiného smluvního státu.
2. Pravomoc přiznaná smluvnímu státu pouze na základě odst. 1 tohoto článku může být využita jen na základě žádosti jiného smluvního státu o zahájení stíhání.
§ 3
Článek 3
Kterýkoliv smluvní stát, který má pravomoc vést trestní stíhání pro určitý trestný čin, může, v rámci provádění této Úmluvy se zdržet, nebo upustit od trestního stíhání proti podezřelé osobě, která je nebo bude stíhána pro tentýž trestný čin jiným smluvním státem. S ohledem na článek 21, odst. 2 bude mít rozhodnutí zdržet se nebo upustit od trestního stíhání prozatímní charakter až do konečného rozhodnutí v jiném smluvním státě.