ODPOČET DANĚ

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, plátce má nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem nebo zboží z dovozu, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem.

(2) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu,^16a) případně evidovaným podle § 11 u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje plátce nárok podle zvláštního právního předpisu.^16d)

(3) Nárok na odpočet lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění. Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění.

(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou finančního pronájmu, při technickém zhodnocení^16c) osobního automobilu a při nákupu vratných lahví. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

(5) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem jejich dalšího prodeje, a to i formou finančního pronájmu, pokud je uskutečňován plátcem. Odstavec 4 se nevztahuje rovněž na nákup osobních automobilů a vratných lahví určených na vývoz, pokud je uskutečňován plátcem.

(6) Plátce má nárok na odpočet daně z přirážky nad úroveň vstupní ceny bez daně u finančního pronájmu osobního automobilu.

(7) Při použití motorového vozidla, které není součástí obchodního majetku plátce, pro služební účely, pokud jsou uplatňovány cestovní náhrady podle zvláštního právního předpisu, nelze uplatnit nárok na odpočet daně u pohonných hmot.

(8) Při použití osobního automobilu, který má plátce v obchodním majetku, pro účely nesouvisející s podnikáním, nemá plátce nárok na odpočet daně u pohonných hmot spotřebovaných pro účely nesouvisející s podnikáním. Pokud již u těchto pohonných hmot nárok na odpočet uplatnil, je toto použití pohonných hmot považováno za zdanitelné plnění podle § 7 odst. 2 písm. a).

(9) V případě použití přijatých zdanitelných plnění pro účely nesouvisející s podnikáním podle § 7 odst. 2 písm. a) je možno odpočet daně uplatnit nejpozději v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se podle § 9 odst. 1 písm. k) zdanitelné plnění uskutečnilo.

(10) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro reprezentaci, která nelze podle zvláštního právního předpisu^16b) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Plátce nemá nárok na odpočet u náhrad stravného na služebních cestách nad rámec cestovních náhrad,^16f) které nelze podle zvláštního právního předpisu^16g) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20.

(11) Plátce, který je fyzickou osobou, nemá nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která se týkají majetku, který není součástí jeho obchodního majetku. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 20. Toto ustanovení se netýká majetku, který plátce užívá k podnikání nebo k činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem, na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o finančním pronájmu nebo výpůjčce.^16h)

(12) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část,¹⁷) má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje podniku nebo jeho části a u nichž do uskutečnění tohoto prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů a vratných lahví, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle odstavce 4.

(1) Nárok na odpočet daně v plné výši má plátce u přijatých zdanitelných plnění uskutečněných jiným plátcem, která použije k uskutečnění zdanitelných plnění podléhajících dani na výstupu, zdanitelných plnění osvobozených od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 45b, 46 a 47, zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v § 20 odst. 2, případně k dosažení příjmů nebo výnosů za plnění, která nejsou zdanitelná, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(1) U přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je plátce povinen zkracovat nárok na odpočet daně, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce stanoví poměrnou část daně na vstupu u těchto přijatých zdanitelných plnění jako součin daně na vstupu u těchto přijatých zdanitelných plnění a koeficientu. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za uskutečněná zdanitelná plnění podléhající dani na výstupu a zdanitelná plnění osvobozená od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 46 a 47 a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění upravený podle odstavců 2, 3 a 4. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. Jestliže součet cen za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, s výjimkou zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v odstavci 2, je kladný a celkový součet cen bez daně za uskutečněná zdanitelná plnění podléhající dani na výstupu, zdanitelná plnění osvobozená od povinnosti uplatnit daň na výstupu podle § 45, 46 a 47 je nulový nebo záporný, potom je koeficientem nula.

(2) Do součtu ve jmenovateli koeficientu podle odstavce 1 se neuvádí cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 35, cena bez daně za převod pozemků, staveb a nedokončených staveb, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 30, a vklady sázejících přijaté provozovateli při provozování loterií a jiných podobných her podle zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který je zdanitelným plněním osvobozeným od daně podle § 34, mimo sázkových her provozovaných podle ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Do koeficientu podle odstavce 1 se dále neuvádějí příjmy nebo výnosy za plnění, která nejsou zdanitelná, pokud tento zákon nestanoví jinak, a údaje o vývozu zboží, při kterém nedochází ke změně vlastnického práva ke zboží.

(2) Nárok na odpočet daně nemá plátce u přijatých zdanitelných plnění, která použije k dosažení příjmů nebo výnosů za svá uskutečněná zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, s výjimkou zdanitelných plnění osvobozených od daně uvedených v § 20 odst. 2.

(3) Plátce je povinen zkracovat nárok na odpočet daně na vstupu způsobem uvedeným v § 20

b) u přijatých zdanitelných plnění, u nichž není zřejmé, zda je použije k dosažení obratu za svá uskutečněná zdanitelná plnění uvedená v odstavci 1 nebo k dosažení příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění uvedená v odstavci 2.

a) u přijatých zdanitelných plnění, která použije k dosažení obratu za jím uskutečněná zdanitelná plnění uvedená v odstavci 1, tak i k dosažení příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění uvedená v odstavci 2,

(3) U plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se do součtu ve jmenovateli koeficientu započítávají i dotace, příspěvky včetně členských příspěvků, popřípadě jiné finanční prostředky ze státního nebo místních rozpočtů a ze státních fondů.

(4) Plátce, který uskuteční bezúplatné plnění, které je osvobozené od daně podle § 25, je povinen toto plnění ocenit podle zvláštního právního předpisu,^10a) uplatňuje-li odpočet podle § 19. Toto plnění je plátce povinen uvést v součtu ve jmenovateli koeficientu.

(5) Plátce nemůže uplatnit nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 4 nižší než 0,05 včetně.

(6) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši za přijatá zdanitelná plnění podle § 19a odst. 3 v příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 4 vyšší než 0,95 včetně.

(7) Po skončení kalendářního roku provede plátce způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6 vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, které uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celý rok a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích roku. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celý rok vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za celý rok.

(8) V případě, že v průběhu kalendářního roku dojde ke zrušení registrace nebo ukončení podnikání, provede plátce vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6, za období od 1. ledna roku předcházejícího do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce. Vypořádání nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích vypořádávaného období. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za vypořádávané období.

(1) Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, základ daně podle § 15 odst. 1, je plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně provede plátce v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém obdržel daňový dobropis související s opravou základu daně.

(2) Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, základ daně podle § 15 odst. 2, může plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně, na základě přijatého daňového vrubopisu, může plátce provést nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava základu daně plátcem, který uskutečnil původní zdanitelné plnění, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění, jehož se oprava týká.

(3) Opraví-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, výši daně podle § 15a odst. 3, může plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně, na základě přijatého opravného daňového dokladu, může plátce provést nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla provedena oprava výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění, jehož se oprava týká.

(4) Odpočet daně opravený podle odstavců 1, 2 a 3, týkající se přijatých zdanitelných plnění uvedených v § 19a odst. 3, podléhá dále úpravě podle § 20.

(9) V případě, že v průběhu kalendářního roku dojde ke zrušení registrace podle § 5 odst. 6 nebo 9, provede osoba oprávněná vypořádání nároku na odpočet u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3, způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 6, za období od 1. ledna tohoto kalendářního roku do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce. Vypořádání nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 v jednotlivých zdaňovacích obdobích vypořádávaného období. Vypočtený nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění podle § 19a odst. 3 je součtem daně na vstupu za tato přijatá zdanitelná plnění za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten z údajů o uskutečněných zdanitelných plněních za vypořádávané období.

(10) Plátce v případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku, případně období provede opravu odpočtu daně s nově propočteným koeficientem s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému zdaňovacímu období.

(11) V případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období některého z již vypořádaných 3 předcházejících kalendářních roků se pro opravu odpočtu daně použije nově vypočtený koeficient z údajů za celý rok, případně za vypořádávané období s promítnutím všech oprav. Současně je plátce u těchto zdaňovacích období povinen opravit vypořádání nároku na odpočet daně provedeného podle odstavců 7 až 9. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava vypořádání vyměří. U zdaňovacích období jiných roků se nový koeficient již nepočítá a pro zkrácení nároku na odpočet daně se použije poslední vypočtený koeficient. V případě opravy pouze přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období již vypořádaná se pro zkrácení nároku na odpočet daně použije poslední vypočtený koeficient.

(1) Uplatnil-li plátce nárok na odpočet daně podle § 19a odst. 1 a přijatá zdanitelná plnění použil pro účely uvedené v § 19a odst. 2 nebo 3, upraví plátce odpočet daně v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně použití došlo, a v tomto zdaňovacím období vzniká plátci daňová povinnost.

(2) Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 1 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 2, úpravu odpočtu daně provede plátce tak, že u těchto přijatých zdanitelných plnění sníží odpočet daně o částku, kterou vypočítá

a) jako součin zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3b) nebo zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli číslo 100, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let a u nemovitostí více než 10 let,

b) jako součin ceny pořízeného hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) nebo ceny pořízených zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli číslo 100, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let.

(3) Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 1 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 3, podléhá částka daně vypočtená podle odstavce 2 dále úpravě podle § 20.

(4) Neuplatnil-li plátce nárok na odpočet daně podle § 19a odst. 2 a přijatá zdanitelná plnění použil pro účely uvedené v § 19a odst. 1 nebo 3, může upravit plátce odpočet daně na základě přijatého daňového dokladu v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém ke změně použití došlo, a v tomto zdaňovacím období vzniká plátci nárok na odpočet daně.

b) jako součin ceny pořízeného hmotného a nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) nebo ceny pořízených zásob zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let.

(5) Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 4 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 1, úpravu odpočtu daně může provést plátce tak, že u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní odpočet daně v částce, kterou vypočítá

a) jako součin zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3b) nebo zůstatkové ceny pořízeného dlouhodobého nehmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu^3c) a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je výše sazby daně uplatněné při pořízení a ve jmenovateli součet čísla 100 a příslušné výše sazby, neuplynulo-li od jejich pořízení více než 5 let a u nemovitostí více než 10 let,

(6) Dojde-li k úpravě odpočtu daně podle odstavce 4 na základě změny použití pro účely stanovené v § 19a odst. 3, podléhá částka daně vypočtená podle odstavce 5 dále úpravě podle § 20.

(7) Vypočtený koeficient podle odstavce 2 písm. a), odstavce 2 písm. b), odstavce 5 písm. a) a odstavce 5 písm. b) se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa.