(1) Vydávání státních občanů smluvních stran k trestnímu řízení nebo k výkonu trestu se uskutečňuje podle Evropské úmluvy o vydávání z 13. prosince 1957.

(2) Justiční orgány smluvních stran se při provádění Úmluvy uvedené v odstavci 1 stýkají prostřednictvím ústředních justičních orgánů.

(3) Vydání se povolí i pro trestný čin spočívající v porušení předpisů o dávkách, daních, clu, monopolech a devizách nebo předpisů o oběhu zboží anebo o zahraničním obchodu, pokud jednání, které je předmětem žádosti, je trestné i podle srovnatelných ustanovení právního řádu dožádané smluvní strany.

(4) Vydání není možno odmítnout jen proto, že právní řád dožádané smluvní strany neobsahuje ustanovení týkající se dávek, daní, cla, monopolů nebo deviz nebo ustanovení o oběhu zboží anebo zahraničním obchodu toho druhu, která jsou obsažena v právním řádu dožadující smluvní strany.

(5) Jestliže žádost o vydání neobsahuje všechny potřebné údaje, může dožádaná smluvní strana žádat jejich doplnění, k čemuž určí lhůtu do dvou měsíců. Lhůta, která je určena na dobu kratší než dva měsíce, se může ze závažných důvodů prodloužit, ani po prodloužení však nesmí přesahovat dva měsíce.

(6) Dožadující smluvní strana musí dočasně vydanou osobu držet až do zpětného vydání ve vazbě. Tato vazba se započítává do trestu, který v dožádané smluvní straně má být nebo byl uložen.

(7) Smluvní strana, které byla osoba vydána, informuje druhou smluvní stranu o výsledcích trestního řízení nebo o skončení výkonu trestu odnětí svobody. Na žádost zašle opis příslušného pravomocného rozhodnutí.

(8) Smluvní strany si nebudou vydávat vlastní státní občany.