OBECNÁ ČÁST

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

PŘIJÍMÁNÍ A UMÍSŤOVÁNÍ ODSOUZENÝCH VE VÝKONU TRESTU
Přijímání do výkonu trestu
Umísťování do věznic
Přemísťování odsouzených
Přeřazování odsouzených

REALIZACE PRÁV A POVINNOSTÍ ODSOUZENÝCH
Návštěvy odsouzených
Nákup potravin a věcí osobní potřeby

ZAMĚSTNÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH

VNITŘNÍ DIFERENCIACE

KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A ZABAVENÍ VĚCI
Kázeňské odměny
Kázeňské tresty
Výkon kázeňských trestů
Prominutí kázeňského trestu, upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu a zahlazení kázeňského trestu

PŘERUŠENÍ VÝKONU TRESTU, UPUŠTĚNÍ OD VÝKONU ZBYTKU TRESTU A PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ
Přerušení výkonu trestu rozhodnutím ředitele věznice
Opatření při přerušení výkonu trestu soudem

SPOLUPŮSOBENÍ PŘI VÝKONU TRESTU
Účast církví a náboženských společností

SKONČENÍ VÝKONU TRESTU
Opatření před propuštěním z výkonu trestu
Postup při úmrtí odsouzeného

(1) Pokud tato vyhláška upravuje působnost a úkoly pracovníka Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba“), rozumí se jím příslušník a občanský pracovník Vězeňské služby, jestliže z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že se jedná o příslušníka Vězeňské služby.

(2) Pokud se v této vyhlášce hovoří o věznici, rozumí se jí též samostatné oddělení vazební věznice (§ 3 zákona).

(1) Odsouzený může být přijat do výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „výkon trestu“) na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu, popřípadě na jejich základě vydané výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

(2) Při přijetí do věznice je nutno ověřit totožnost odsouzeného, aby byla s ohledem na všechny dostupné doklady vyloučena jeho záměna s jinou osobou. Nemá-li odsouzený dodaný do výkonu trestu orgánem Policie České republiky (dále jen „policejní orgán“) u sebe žádný osobní doklad, správa věznice požádá policejní orgán, který jej do věznice dodal, aby neprodleně zjistil totožnost odsouzeného a výsledek zjištění sdělil správě věznice.

(3) Pokud je totožnost odsouzeného na dokladech vyznačena příslušnými orgány soudu nebo policejním orgánem, lze odsouzeného do věznice přijmout i bez dokladů totožnosti.

(1) Při přijetí do věznice se u odsouzeného provede osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví; též se provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření.

(2) Odsouzený si může u sebe ponechat v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením, které bylo proti němu vedeno, právní předpisy, vlastní knihy, časopisy a noviny. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek, smaltovaný nebo porcelánový hrneček na nápoje a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby. Ostatní věci, které má odsouzený u sebe, mu správa věznice na jeho žádost uloží. Není-li uložení některých věcí možné, správa věznice na náklady odsouzeného zabezpečí jejich odeslání osobě, kterou odsouzený určí.

(1) Při přijetí do výkonu trestu správa věznice odsouzeného poučí o jeho právech a povinnostech, které má během výkonu trestu. O poučení se vyhotoví záznam, který odsouzený podepíše.

(2) O nástupu odsouzeného do výkonu trestu správa věznice odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, okresnímu (městskému) policejnímu orgánu příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, kurátorovi pro mládež, popřípadě sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů starších 17 let a u důchodců příslušnému plátci důchodu.

(1) Po nástupu do výkonu trestu se nově přijatí odsouzení ubytují v přijímacím oddělení věznice, a to odděleně:

b) mladiství¹) od dospělých,

a) muži od žen,

c) odsouzení zařazení soudem do odlišných typů věznic,

d) odsouzení k doživotnímu trestu, přičemž odsouzený nekuřák se na vlastní žádost umístí odděleně od odsouzených kuřáků.

(2) Během pobytu v přijímacím oddělení, který zpravidla nepřevýší jeden týden, se odsouzený podrobí preventivní vstupní lékařské prohlídce, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření.

(1) O tom, do které z věznic příslušného typu stanoveného soudem bude odsouzený umístěn, rozhoduje Generální ředitelství Vězeňské služby; přitom se řídí zejména druhem resocializačních programů realizovaných v jednotlivých věznicích a podle možností též přihlíží k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíže místu svého pobytu.

(2) Rozhodnutí o umístění do konkrétní věznice se bez odkladu sdělí odsouzenému, aby o něm mohl informovat blízké osoby.

(1) Odsouzené přijímá v příslušné věznici odborná komise (dále jen „komise“), jejímž předsedou je zpravidla vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog, pedagog, sociální pracovník a popřípadě další pracovníci Vězeňské služby určení ředitelem věznice.

a) zpracují určení členové komise komplexní zprávu o odsouzeném, včetně návrhu resocializačního programu,

b) se odsouzený podrobně seznamuje s obsahem vnitřního řádu a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat.

(2) Po přijetí do věznice se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených v nástupním oddělení věznice. Během pobytu v nástupním oddělení, jehož délka se určuje individuálně a zpravidla nepřevýší tři týdny,

c) mentálně postižení, tělesně oslabení, popřípadě snadno ovladatelní odsouzení,

b) odsouzení s výraznými psychopatickými rysy,

(3) Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do tří dnů předvolá před komisi, která s ním projedná obsah resocializačního programu a určí vychovatele, jemuž je svěřen do péče. Komise přitom postupuje podle zásad stanovených v § 5 odst. 4 zákona a též dbá na to, aby vzájemně i od ostatních odsouzených byli odděleni

a) více narušení odsouzení se sklony k násilnému jednání,

d) odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

(4) Odsouzení v akutní duševní tísni se umístí do krizového oddělení věznice.

(5) Odsouzeného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze umístit na nezbytně nutnou dobu na zvláštní celu, která je součástí krizového oddělení.

(1) Na základě komplexní zprávy umožní správa věznice odsouzenému zvolit si resocializační program z alternativ programů, které pro něj považuje za vhodné. Volbu programu potvrdí odsouzený podpisem.

(2) Pracovní činnost minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice tvoří zaměstnávání, práce pro věznici a pracovní terapie odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.

(3) Naplnění cíle resocializačního programu každého odsouzeného se hodnotí pravidelně v termínech stanovených v odstavci 4 a dále v rámci řízení o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice a v řízení o přerušení výkonu trestu. Při hodnocení se resocializační program aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání. Hodnocení úspěšnosti resocializačního programu projednají pracovníci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) s odsouzeným; odsouzený se podílí na jeho na aktualizaci.

(4) Resocializační programy jsou zpravidla vyhodnocovány jednou

a) za měsíc ve věznici s dohledem a dozorem,

b) za tři měsíce ve věznici s ostrahou,

c) za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou.

c) není-li možné ve věznici, kde odsouzený vykonává trest, zabezpečit uplatnění přiměřených omezení ve smyslu § 10 odst. 2 zákona,

b) na příkaz státního zástupce nebo předsedy senátu, který v trestní věci potřebuje odsouzeného vyslechnout,

a) na dožádání vyšetřovatele schválené ředitelem úřadu pro vyšetřování, u kterého je vyšetřovatel činný,

(1) Odsouzený se přemístí na přechodnou dobu do jiné věznice:

d) na návrh lékaře za účelem poskytnutí zdravotní péče,

f) za účelem účasti na občanskoprávním řízení před soudem.

e) na návrh ředitele věznice z důvodů hodných zvláštního zřetele,

(2) Odsouzený smí být přemístěn pouze do věznice, ve které je zřízeno oddělení stejného základního typu, v němž vykonává trest, nebo do věznice, ve které je zřízeno přijímací oddělení. Při ubytování odsouzených během přemístění se přiměřeně užijí ustanovení § 6 odst. 1.

c) po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu uplatňujících obdobné resocializační programy v rámci vnitřní diferenciace za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu nebo na základě kladného rozhodnutí o žádosti odsouzeného nebo jeho blízkých osob.

b) rozhodnutím Generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby,

(1) Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji odsouzení mohou vhodit, pokud ji neodevzdají vychovateli. V zalepené obálce se vhazuje (odevzdává) pouze korespondence uvedená v § 12 odst. 1 větě druhé zákona. Schránky se vybírají denně v pracovních dnech. Dopisy musí být neodkladně odeslány.

(2) Korespondence s nezávadným obsahem došlá odsouzenému se mu neprodleně předá.

(3) Korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu procesních předpisů, opatří pověřený pracovník Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno.

(4) Pokud jsou k písemnému sdělení přiloženy potraviny nebo věci osobní potřeby, považuje se zásilka za balíček ve smyslu § 14 odst. 2 zákona.

(1) Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem věznice na dobu nejméně dvou hodin. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může vychovatel povolit návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud ředitel věznice odsouzenému povolí přijmout návštěvu jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nezapočítává se tato návštěva mezi návštěvy blízkých osob.

(2) Nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let.

(3) Ředitelé věznic mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.

(1) Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního klidu v denní době.

(2) V odůvodněných případech lze provést návštěvu tak, že za přímého dozoru příslušníka Vězeňské služby budou návštěvníci od odsouzeného odděleni průhlednou přepážkou.

(3) Pracovník Vězeňské služby před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě. Má právo rozhodovat o předčasném ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.

(4) Vstup do prostor věznice vyhrazených pro provádění návštěv odsouzených se návštěvníku umožní po předložení platného občanského průkazu nebo pasu, vojáku základní služby po předložení vojenské knížky. Vstup na základě potvrzení o ztrátě občanského průkazu se neumožní.

(5) Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Vězeňské služby jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.

(6) Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou stejného pohlaví.

(1) Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou.

(2) Balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje. Nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného.

(3) V případě, že balíček obsahuje cennosti, peníze, zbraně, léky, léčiva, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh a jiné těkavé látky, potraviny podléhající rychlé zkáze, konzervy, nápoje a potraviny ve skleněném obalu, výrobky v tlakových nádobách (spreje), tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašizmus a podobná hnutí, násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin, nebo v případě, že odsouzený balíček odmítne převzít, vrátí se balíček nebo jeho nepředaná část odesílateli jako nová zásilka, pokud k vrácení nedošlo již při návštěvě.

(1) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád věznice. Nákup se zpravidla uskutečňuje formou bezhotovostní platby.

(2) Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.

(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může odsouzený jednorázově nakoupit.

(1) K nákupu může odsouzený, pokud nevykonává kázeňský trest, použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově.

(2) Ředitel věznice může stanovit nejvyšší peněžní částku, kterou může mít odsouzený u sebe. Peněžní hotovost nad stanovenou částku se předá příslušnému pracovníkovi věznice do úschovy.

(3) Má-li odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den,²) nákup potravin a dalších věcí se mu neumožní.

(1) O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. V případě přítomnosti ve věznici musí být orgán, který provádí kontrolu věznice (§ 44 zákona), bez odkladu vyrozuměn o žádosti odsouzeného o rozmluvu.

(2) Požádá-li odsouzený o rozhovor ředitele věznice, umožní se mu takový rozhovor zpravidla do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel věznice podle důvodů žádosti o rozhovor.

(3) K rozhovoru odsouzeného s advokátem ve věznici slouží k tomu účelu určená místnost. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného nejméně 24 hodiny předem, uskuteční se zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

(4) Odsouzený se k advokátovi předvede, pokud advokát prokáže, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

(1) Odsouzení, kteří byli rozhodnutím komise zařazeni do práce, se zpravidla rozdělují do pracovních skupin; vedoucí těchto skupin určuje ředitel věznice nebo pověřený pracovník oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu).

(2) Odsouzení se zařazují do pracovních skupin a přeřazují v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti. O přeřazení odsouzeného do jiné pracovní skupiny rozhoduje komise.

(1) Vnitřní diferenciace spočívá v rozdělení odsouzených do skupin v závislosti na jejich osobnostních vlastnostech, chování a postoji k cíli výkonu trestu.

(2) Odsouzení se stejným nebo podobným resocializačním programem se zpravidla zařazují do téže skupiny vnitřní diferenciace.

(3) Vnitřní diferenciace se uplatňuje ve všech základních typech věznic. Odsouzení, zařazení do stejné skupiny vnitřní diferenciace, zpravidla společně pracují a jsou zpravidla společně ubytováni.

(4) O změně v zařazení odsouzeného do skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje komise, a to zpravidla na návrh pedagoga zpracovaný při vyhodnocení plnění a aktualizaci resocializačního programu odsouzeného.

(1) Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.

b) mimořádné povolení návštěvy,

a) pochvalu,

c) mimořádné povolení balíčku,

(2) Vychovatel má právo udělovat tyto kázeňské odměny:

d) zvýšení kapesného,

e) peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 200 Kč.

(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu mohou udělit až do výše 500 Kč.

(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo udělovat kázeňské odměny podle zákona v plném rozsahu, přičemž ředitel věznice může udělit peněžitou nebo věcnou odměnu až do výše 1000 Kč.

(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takovou kázeňskou odměnu udělit.

(1) Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.

(2) Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

(3) Mimořádné povolení balíčku se týká jen jednoho balíčku do stanovené hmotnosti.

(4) Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného, pokud jeho výše přesahuje částku 2000 Kč.³)

(5) Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení ve věznici nebo ji odeslat osobě, kterou určí.

(1) Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat vychovatel, vedoucí školského vzdělávacího střediska, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby.

a) důtku,

b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu jednoho měsíce,

c) zákaz přijetí balíčku až na dobu šesti týdnů,

(2) Vychovatel má právo ukládat tyto kázeňské tresty:

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do deseti dnů.

(3) Vedoucí školského vzdělávacího střediska a vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu, přičemž umístění do samovazby smí uložit na dobu nepřesahující sedm dnů.

(4) Ředitel věznice a generální ředitel Vězeňské služby mají právo ukládat kázeňské tresty podle zákona v plném rozsahu.

(5) Má-li pracovník Vězeňské služby za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc tomu pracovníkovi Vězeňské služby, který je oprávněn takový trest uložit.

(1) O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout bezprostředně po vyšetření kázeňského přestupku.

(2) O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam obsahující konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládané pohnutky takového jednání.

(3) V řízení o kázeňském přestupku je důkazním prostředkem vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění pracovníka Vězeňské služby, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci, listiny a ohledání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného pracovníka Vězeňské služby povinnosti přezkoumat a dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku.

(4) Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se uvede na předepsaném tiskopise a předloží odsouzenému k podpisu. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný pracovník Vězeňské služby tuto skutečnost včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

(5) Kázeňský trest lze uložit, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je pracovník Vězeňské služby povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí kromě výroku a odůvodnění obsahovat i poučení o opravném prostředku. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

(1) Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (§ 22 odst. 1 zákona) lze podat písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní na předepsaném tiskopise záznam, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání.

(2) O stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu rozhoduje nejbližší nadřízený pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

(1) Je-li stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podána ve stanovené lhůtě, je příslušný pracovník Vězeňské služby povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další významné okolnosti. Současně přezkoumá, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc pracovníka Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil.

d) zruší uložený kázeňský trest, nebyly-li dostatečně objasněny všechny skutečnosti, které jsou pro uložení kázeňského trestu významné, nebo jsou-li dosavadní důkazy pro rozhodnutí nedostatečné, a vrátí věc k novému kázeňskému řízení pracovníku Vězeňské služby, který kázeňský trest uložil. V rámci nového kázeňského řízení nelze odsouzenému uložit kázeňský trest přísnější, než který byl uložen původně; proti novému rozhodnutí o uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost,

c) změní kázeňský trest, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno, ale uložený kázeňský trest není úměrný závažnosti spáchaného přestupku nebo není v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti; změní-li příslušný pracovník Vězeňské služby druh nebo výši uloženého kázeňského trestu, musí být nový kázeňský trest vždy mírnější než ten, který byl odsouzenému původně uložen,

(2) Pracovník Vězeňské služby, který má právo rozhodnout o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu:

a) zamítne stížnost, byla-li zaviněním odsouzeného podána opožděně,

e) zruší uložený kázeňský trest, není-li nepochybně prokázáno, že se odsouzený kázeňského přestupku dopustil.

b) zamítne stížnost, jestliže je spáchání kázeňského přestupku odsouzeným a jeho zavinění nepochybně prokázáno a uložený kázeňský trest je úměrný závažnosti spáchaného přestupku a je v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti,

(3) Rozhodnutí o stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu pracovník Vězeňské služby stručně písemně odůvodní.

(1) Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně, nebo před skupinou odsouzených.

(2) Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

(3) Zákaz přijetí balíčků se týká takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo obdržet v období, na které se kázeňský trest vymezuje.

(4) Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá k realizaci finančnímu úřadu, v jehož obvodu má věznice sídlo.

(1) Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, nastupuje výkon tohoto kázeňského trestu v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvá v něm i ve dnech pracovního klidu. Při nástupu do uzavřeného oddělení se u odsouzeného provede osobní prohlídka.

(2) Během výkonu kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době má odsouzený právo se účastnit vycházek v rozsahu jedné hodiny denně, pokud jinak pracuje v uzavřené místnosti. Odsouzenému se umožní účast na vzdělávacích aktivitách vyplývajících z jeho resocializačního programu.

(1) Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu přemístění mimo věznici, výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek a po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, nestanoví-li lékař jinak.

(2) Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiné věznici.

(4) Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o zabavení věci předá finančnímu referátu okresního úřadu, v jehož obvodu má věznice sídlo.

(1) O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel věznice.

(2) O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel věznice. Pokud o zabavení věci rozhodl ředitel věznice, rozhoduje o takové stížnosti generální ředitel Vězeňské služby.

(3) Výrok rozhodnutí o zabavení věci obsahuje též přesný popis zabavené věci a označení vlastníka věci, je-li znám. V odůvodnění je třeba označit skutkové okolnosti, které odůvodňují užití ustanovení zákona o zabavení věci (§ 21c zákona). Součástí rozhodnutí o zabavení věci je vždy poučení o opravném prostředku.

(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona ředitel věznice uváží, zda lze důvodně předpokládat, že odsouzený přerušení výkonu trestu nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu, komplexní zprávě o odsouzeném, plnění resocializačního programu, rodinnému a sociálnímu zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

(2) Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný vychovatel, jemuž je odsouzený svěřen do péče, a projednává jej komise, která své vyjádření předkládá řediteli věznice.

(3) Před rozhodnutím si ředitel věznice podle okolností vyžádá od příslušného orgánu sociální péče, popřípadě policejního orgánu zprávy o rodinných poměrech odsouzeného nebo dalších okolnostech důležitých pro rozhodnutí; stanovisko těchto orgánů není pro rozhodnutí ředitele věznice závazné.

(1) Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu se odsouzený poučí o svých povinnostech během přerušení výkonu trestu. Pokud o to požádá, zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení výkonu trestu.

(2) Při přerušení výkonu trestu za účelem poskytnutí léčebné péče mimo věznici se zdravotnické zařízení upozorní na to, že odsouzený může být propuštěn z léčebné péče až po dohodě s ředitelem věznice, který zajistí dopravu odsouzeného zpět do výkonu trestu.

(3) Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená finanční částka; její výši určí ředitel věznice.

(1) O přerušení výkonu trestu se vyrozumí soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a policejní orgán, popřípadě i sociální kurátor, v jejichž obvodu se bude odsouzený zdržovat.

(2) Byl-li přerušen výkon trestu za účelem poskytnutí léčebné péče mimo věznici, a to v důsledku toho, že si odsouzený úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně příslušnému státnímu zástupci.

(1) Byl-li odsouzený stižen těžkou chorobou nebo bylo zjištěno těhotenství odsouzené ženy, ředitel věznice na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží soudu podnět na přerušení výkonu trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného.

(1) Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, ředitel věznice na základě návrhu příslušného lékaře bezodkladně předloží soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

(2) K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného s uvedením stanoviska lékařské komise.

(1) Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění zašle do tří pracovních dnů po jejím podání správa věznice s potřebnými osobními údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu. Nejpozději do deseti dnů po podání žádosti se zpracuje a odešle příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel věznice vlastní návrh na podmíněné propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění.

(2) Před odesláním se hodnocení projedná s odsouzeným, posoudí se jeho námitky, a pokud jim v plném rozsahu není vyhověno, uvedou se v hodnocení, včetně stanoviska k nim. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, upozorní se na tuto skutečnost v hodnocení.

b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,

(1) Na nápravně výchovné činnosti odsouzených se v souladu s právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby a ředitelem věznice i církve a náboženské společnosti poskytováním duchovní služby, a to:

c) vedením studijních skupin k výkladu náboženských textů (biblické hodiny),

a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,

g) podílem na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými,

f) podílem na uplatňování zvláštních výchovných postupů,

e) prováděním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců,

d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury,

h) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu trestu.

(2) Pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně denního pořádku.

(1) Věznice zabezpečí po dohodě s pověřenými osobami vhodné prostory a podmínky pro bohoslužby a poskytování individuální duchovní služby.

(2) Se souhlasem příslušného lékaře je pověřená osoba oprávněna navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Vězeňské služby; souhlasu není třeba, je-li ohrožen život nebo zdraví odsouzeného.

(3) Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

(4) Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a poskytnutí individuální duchovní služby.

(5) Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje věznice o této žádosti bez odkladu pověřenou osobu.

(1) Pověřená osoba může žádat věznici o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o nahlédnutí do jeho osobního spisu; této žádosti věznice vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(2) Církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému mohou požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného, včetně oznámení o nadcházejícím propuštění; této žádosti věznice vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí.

(1) Zájmové sdružení občanů působící v souladu s právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem věznice a nezapočítávají se do návštěv blízkých osob.

(2) Při poskytování zpráv zájmovým sdružením občanů se obdobně užije ustanovení § 57 odst. 2.

a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,

c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,

b) tak stanoví písemný příkaz a rozhodnutí soudu, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

d) tak rozhodl ministr spravedlnosti.⁴)

(1) Ve věznicích s ostrahou a ve věznicích se zvýšenou ostrahou se zřizují výstupní oddělení.

(2) Do výstupního oddělení se umísťují zpravidla tři až šest měsíců před očekávaným skončením výkonu trestu odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než čtyři roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro návrat do občanského života.

(3) O umístění odsouzeného do výstupního oddělení rozhoduje ředitel věznice na návrh komise.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzený podle okolností poučí o povinnosti přihlásit se neprodleně po propuštění k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění a zahlazení odsouzení.

(2) Odsouzený se rovněž upozorní, že je v jeho zájmu, aby se nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavil k příslušnému policejnímu orgánu k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi příslušnému podle místa pobytu.

(3) Odsouzenému se vydá potvrzení o jeho propuštění.

(1) Před propuštěním z výkonu trestu se u odsouzeného provede preventivní výstupní lékařská prohlídka.

(2) Je-li propouštěný nemocen, postupuje se, pokud jde o jeho převoz a hospitalizaci, podle zvláštního předpisu.⁵)

(1) Každé úmrtí odsouzeného musí být neprodleně hlášeno soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, Generálnímu ředitelství Vězeňské služby a příslušnému orgánu pověřenému vedením matriky.

(2) O úmrtí odsouzeného vyrozumí ředitel věznice nebo jím pověřený pracovník Vězeňské služby ihned lékaře. Dále vyrozumí manžela nebo nejbližší příbuzné zemřelého, a není-li jich nebo nejsou-li známi, osobu, která po dobu výkonu trestu udržovala se zemřelým písemný styk nebo jej navštěvovala, a oznámí jim, že si mohou po pitvě převzít tělo zemřelého.

(3) Pokud osoby uvedené v odstavci 2 ve stanovené lhůtě tělo zemřelého nepřevezmou, pohřeb žehem zabezpečí podle příslušných předpisů správa věznice. Potvrzení o provedeném pohřbu zašle manželu nebo některému z příbuzných zemřelého.

(4) Pokud si osoby uvedené v odstavci 2 převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

(1) Při každém úmrtí odsouzeného ředitel věznice nebo jím pověřený příslušník Vězeňské služby ihned učiní opatření k zajištění místa, kde k úmrtí došlo, a umožní příslušným orgánům zjištění okolností úmrtí. Vždy dá podnět k provedení pitvy zemřelého lékařem oddělení soudního lékařství.⁶)

(2) Seznam věcí, které měl zemřelý u sebe a které jsou v úschově věznice, předá správa věznice okresnímu soudu, v jehož obvodu měl zemřelý poslední trvalý pobyt, a vyčká jeho sdělení, komu takové věci vydat.