39/1994 Sb.

Zákon o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti

Poslední dostupné znění: 1994-03-21 – 1995-12-31 · 1 znění v historii →

ČÁST 1

§ 1

Starobní důchod podle tohoto zákona je dávkou důchodového zabezpečení, pro kterou platí předpisy o sociálním zabezpečení,1) není-li dále stanoveno jinak.

§ 2

Občan má nárok na starobní důchod podle tohoto zákona, jestliže

a) byl zaměstnán alespoň 25 roků,
b) po skončení zaměstnání byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce,2)
c) ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení věku potřebného pro nárok na starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení3) (dále jen „potřebný věk“) mu chybí nejvýše dva roky.

§ 3

Pro stanovení výše starobního důchodu podle tohoto zákona, pokud se nestanoví jinak v § 5, se základní výměra starobního důchodu uvedená v § 22 odst. 1 nebo § 133 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení snižuje o 1% průměrného měsíčního výdělku za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od něhož se přiznává starobní důchod podle tohoto zákona, do dosažení potřebného věku.

§ 4

(1) Starobní důchod podle tohoto zákona se do dosažení potřebného věku
a) nezvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení,
b) nevyplácí po dobu zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod.
(2) Zaměstnáním podle odstavce 1 se rozumí zaměstnání uvedené v § 98 odst. 3 zákona o sociálním zabezpečení, včetně takového zaměstnání v cizině.

§ 5

(1) Po skončení zaměstnání vykonávaného v období od vzniku nároku na starobní důchod podle tohoto zákona do dosažení potřebného věku se na žádost tento důchod přepočte tak, že se tato doba zaměstnání započte do doby zaměstnání pro stanovení výše důchodu a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala základní výměra důchodu podle § 3. Pro přepočet důchodu podle předchozí věty se zaměstnáním rozumí zaměstnání uvedené v § 4 odst. 2 a doba, po kterou občanu náleželo nemocenské.
(2) Starobní důchod podle tohoto zákona se po dosažení potřebného věku zvyšuje podle § 23 zákona o sociálním zabezpečení a po dobu dalšího zaměstnání vyplácí za podmínek stanovených v § 98 zákona o sociálním zabezpečení.

§ 6

Starobní důchod podle tohoto zákona se nevyplácí po dobu, po kterou se občanu poskytuje hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

§ 7

Žádost o přiznání starobního důchodu podle tohoto zákona musí být uplatněna na předepsaném tiskopisu a doložena potvrzením úřadu práce o tom, že občan byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu uvedenou v § 2 písm. b), a v případě, že tomuto občanu bylo poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, též o tom, kterým dnem byla jeho výplata zastavena.

§ 8

Poživatel starobního důchodu podle tohoto zákona je v době do dosažení potřebného věku povinen do osmi dnů ohlásit plátci důchodu vstup do zaměstnání uvedeného v § 4 odst. 2. Tato povinnost platí obdobně pro zaměstnavatele občana.

§ 9

(1) Občanu, kterému byl přiznán starobní důchod podle tohoto zákona, se na žádost přizná starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, a to nejdříve ode dne dosažení potřebného věku.
(2) Dnem, od kterého byl přiznán starobní důchod podle zákona o sociálním zabezpečení, zaniká nárok na starobní důchod podle tohoto zákona. Důchod přiznaný podle zákona o sociálním zabezpečení se přitom zúčtuje s důchodem přiznaným podle tohoto zákona a vypláceným za dobu, za kterou se přiznává důchod podle zákona o sociálním zabezpečení.

ČÁST 2

§ 10

Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona č. 231/1992 Sb., se doplňuje takto:
V § 14 odst. 1 písm. a) se za slovo „výjimkou“ vkládají slova „starobního důchodu, na nějž vzniká nárok před dosažením potřebného věku, a“.

§ 11

Zákon České národní rady č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 64/1991 Sb., zákona České národní rady č. 272/1992 Sb. a zákona č. 84/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
V § 12 odst. 1 se za písmeno m) vkládá nové písmeno n), které zní:
„n) potvrzuje, že občan žádající o předčasné přiznání starobního důchodu byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a po jakou dobu, a v případě, že tomuto občanu bylo poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, den, kterým byla jeho výplata zastavena.“.
Dosavadní písmena n) až q) se označují jako písmena o) až r).

ČÁST 3

§ 12

Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona vzniká nejdříve ode dne účinnosti tohoto zákona, i když podmínky nároku na tento důchod uvedené v § 2 byly splněny přede dnem účinnosti tohoto zákona.

§ 13

(1) Starobní důchody přiznané podle nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 118/1988 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 116/1989 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona č. 235/1992 Sb., se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za starobní důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, ve které náležely ke dni účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 5 odst. 1 a § 9 se na tyto důchody nevztahují.
(2) Je-li poživatel starobního důchodu uvedeného v odstavci 1 zaměstnán i po dni nejbližší splátky tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, jsou poživatel tohoto důchodu a jeho zaměstnavatel povinni oznámit tuto skutečnost plátci důchodu nejpozději do osmi dnů ode dne této splátky. Ohlašovací povinnost podle předchozí věty nemá poživatel starobního důchodu podle odstavce 1 ani jeho zaměstnavatel, jestliže poživatel tohoto důchodu ukončí zaměstnání v době předcházející třetí splátce tohoto důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona.
(3) Výplata důchodu v případech uvedených v odstavci 2 nenáleží od třetí splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, je-li poživatel starobního důchodu zaměstnán.

ČÁST 4

§ 14

Zrušují se:

§ 15

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.