(1) Zaměstnanci uvedenému v § 1 (dále jen „zaměstnanec“) přísluší náhrada zvýšených životních nákladů.

(2) Zaměstnavatel může poskytovat zaměstnanci i náhradu

a) zvýšených vybavovacích výdajů,

b) jízdních výdajů a výdajů za ubytování,

c) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.