a) Zákon o spotřebních daních ve znění napadené novely zavádí diferencovanou nižší daň pro malé nezávislé pivovary, jejichž roční výstav (produkce) piva není větší než 200 000 hl, což je podle navrhovatele v rozporu s principem rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny. Navrhovatel namítl, že zatímco podle předchozí právní úpravy spotřebních daní u všech vybraných výrobků včetně piva byly sazby daně a její odstupňování závislé výlučně na vlastnostech těchto výrobků, nová právní úprava zavedla u piva, a jen u něho, další hledisko daňové diferenciace, totiž rozsah roční produkce. Uvedl, že zásada rovnosti v právech, která patří k základním zásadám moderních demokratických právních soustav, se pojímá tak, že jde o rovnost subjektů relativní, která je chápána ve vztahu k určité právní normě a která vyžaduje, aby bylo uplatňováno stejné právo za stejných faktických poměrů, a v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, publikovaný pod č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů, podle něhož v principu nelze sice vyloučit, aby zákonodárce stanovil diferencované daně podle zásady, že výkonnější subjekt bude odvádět vyšší daně, je však třeba, aby zákonodárný orgán podložil své rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii, což se podle názoru navrhovatele v posuzované věci nestalo, neboť zákonodárce neodůvodněně zvýhodnil pouze jednu skupinu výrobců u jednoho z výrobků podléhajících dani spotřební, totiž piva, ač podobné ekonomické rozlišení by bylo možné zavést i u jiných výrobků podléhajících spotřební dani.