HLAVA IV
KOLIZNÍ NORMY A NORMY UPRAVUJÍCÍ PRAVOMOC

Oddíl I
Ustanovení o osobním stavu a rodinném právu
Zbavení způsobilosti osob k právním úkonům
Poručenství a opatrovnictví

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má sídlo.

1. Forma uzavření manželství je dána zákonem smluvní strany, na jejímž území se sňatek uzavírá.

2. U manželství uzavíraného na diplomatické misi nebo na konzulárním úřadu je forma uzavření manželství dána zákonem vysílající smluvní strany.

3. Pokud jde o základní podmínky požadované pro uzavření manželství, vztahuje se na každého z budoucích manželů zákon té smluvní strany, jejímž státním občanem je.

1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí zákonem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou.

2. Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý je státním občanem druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

3. Pokud v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště.

4. Pravomoc rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž zákonem se tyto vztahy řídí. V případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom použijí právního řádu svého státu.

1. Pokud v případě rozvodu mají oba manželé státní občanství jedné smluvní strany a bydlí v den podání žádosti o rozvod na území druhé smluvní strany, bude použito hmotného práva té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou. Pravomoc rozhodovat mají soudy obou smluvních stran.

2. Pokud v den podání žádosti o rozvod je jeden z manželů občanem jedné ze smluvních stran, druhý je státním občanem druhé smluvní strany a bydlí buď oba na území jedné a téže smluvní strany, anebo jeden na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, mají pravomoc rozhodovat soudy obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo svého státu.

1. Zjištění neplatnosti nebo zrušení manželství se provádí podle právního řádu té smluvní strany, jež je podle článku 26 platný pro uzavření manželství.

2. Pokud jde o pravomoc k rozhodování o neplatnosti nebo zrušení manželství, použijí se obdobně ustanovení článku 28.

1. Ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, postupuje se podle právního řádu této smluvní strany, pokud je vhodnější pro zájmy dítěte.

2. Pravomoc k řešení věcí uvedených v odstavci 1 přísluší justičním orgánům té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

3. Jestliže navrhovatel a odpůrce bydlí na území téže smluvní strany, mají pravomoc i justiční orgány této smluvní strany.

1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, lze uplatnit právní řád této smluvní strany, jestliže je to třeba k ochraně dítěte.

2. Pokud jde o pravomoc justičních orgánů, jsou uplatňována obdobně ustanovení článku 30 odst. 2 a 3.

1. Základní podmínky požadované pro osvojení se řídí, pokud jde o osvojitele, právním řádem státu, jehož je osvojitel občanem, a pokud jde o osvojence, právním řádem státu, jehož je osvojenec státním občanem.

2. V řízení o osvojení se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, na jejímž území k němu dochází.

3. Účinky osvojení a vztahy mezi osvojitelem a osvojencem se řídí právním řádem osvojitele a v případě, že osvojiteli jsou oba manželé, se použije obdobně právního řádu, kterým se podle článku 27 řídí osobní a majetkové vztahy manželů.

4. Neplatnost osvojení se řídí, pokud jde o základní podmínky, právním řádem uvedeným v odstavci 1 a při nedodržení formálních podmínek právním řádem uvedeným v odstavci 2 tohoto článku.

1. Případy zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, jakož i zrušení těchto opatření se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o kterou se jedná.

2. V případech zbavení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justičních orgánů smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

1. V případě, kdy je nutné zbavit způsobilosti k právním úkonům státního občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této druhé smluvní strany uvědomí neprodleně orgán příslušný podle článku 33 odst. 2.

2. V případech, které nesnesou odkladu, může orgán druhé smluvní strany učinit předběžná opatření podle svého právního řádu, ale je povinen neprodleně informovat orgán příslušný podle článku 33 odst. 2 a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Předběžná opatření zůstávají v platnosti do té doby, než příslušný orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.

1. Orgán uvedený v článku 33 odst. 2 může přenést svou pravomoc ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům na justiční orgán druhé smluvní strany, pokud osoba, která má být zbavena způsobilosti k právním úkonům, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této druhé strany.

2. V případě, kdy příslušný soud, informovaný podle článku 34 odst. 1, nesdělí svou odpověď do tří měsíců ode dne odeslání oznámení, příslušnost ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům přejde na orgán místa bydliště nebo pobytu osoby, o kterou jde.

3. Orgán, na který přešla pravomoc podle odstavce 1 nebo 2, postupuje v řízení o zbavení či vrácení způsobilosti k právním úkonům podle právních předpisů svého státu, avšak pokud jde o podmínky zbavení způsobilosti k právním úkonům či jejího vrácení, musí se řídit právními předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o níž se jedná.

4. Kopie rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vydané podle odstavců 1 až 3, se zašle orgánu uvedenému v článku 33 odst. 2.

1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství či opatrovnictví, uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejíž státní občan je osobou, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.

3. Právní vztahy mezi opatrovníkem, popřípadě poručníkem a osobou, které byl ustanoven opatrovník, popřípadě poručník, se řídí podle právních předpisů té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě poručníka ustanovil.

4. V případech poručenství či opatrovnictví týkajících se občanů smluvních stran mají pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

5. Státní občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem, případně poručníkem státního občana druhé smluvní strany, pokud má bydliště na území té smluvní strany, kde má vykonávat tuto funkci, a pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím a k stanovení data úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba ke dni, kdy podle posledních zpráv ještě byla naživu.

2. Justiční orgány jedné smluvní strany na žádost osob, které bydlí na jejím území, mají pravomoc prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého státního občana druhé smluvní strany anebo stanovit datum úmrtí státního občana druhé smluvní strany, pokud podle právního řádu dožádané smluvní strany mají tyto osoby právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 použijí justiční orgány právního řádu svého státu.

4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.

Oddíl II
Ustanovení týkající se pozůstalosti

1. Státní občané jedné smluvní strany jsou si rovni s občany druhé smluvní strany jak pokud jde o právo získat dědictvím majetek nacházející se na území druhé smluvní strany nebo práva, která mají být na tomto území uplatněna, tak i pokud jde o právo pořídit nebo zrušit závěť vztahující se na tento majetek či práva.

2. Zvláštní zákonná ustanovení jedné smluvní strany týkající se podmínek, za nichž její státní občané mohou nabýt dědictvím majetek nacházející se na jejím území nebo práv, která mají být na tomto území uplatněna, se použijí i pro státní občany druhé smluvní strany.

1. Právo na dědictví movitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době svého úmrtí.

2. Právo na dědictví nemovitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Posouzení, zda pozůstalost tvoří majetek movitý či nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

1. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť pořídil, nebo právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena.

2. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stejný právní řád je rozhodný i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.

1. V případě, kdy státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý státním občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o velikosti pozůstalosti, hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud závěť existuje.

2. Diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad, které mají údaje o úmrtí, k němuž došlo za podmínek uvedených v odstavci 1, jakož i o pozůstalosti, sdělí tyto údaje příslušnému justičnímu orgánu, aby tento orgán mohl učinit potřebná opatření k zajištění dědictví.

3. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického řízení a při tom se zjistí, že dědicem je osoba, která je státním občanem druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této smluvní strany.

1. Orgány každé smluvní strany učiní v souladu s právním řádem svého státu neprodleně opatření nezbytná pro zachování nebo správu pozůstalostního majetku, který je na jejím území po smrti státního občana druhé smluvní strany nebo který má připadnout státnímu občanovi této druhé strany.

2. Tyto orgány neprodleně informují diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních přijatých podle odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se mohou podílet (přímo nebo prostřednictvím zmocněnce) na uskutečňování těchto opatření. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna nebo zrušena.

3. Justiční orgán příslušný podle článku 44 odst. 1 může požádat o zrušení opatření přijatých podle odstavce 1 tohoto článku.

1. Pozůstalostní movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního majetku movitého či nemovitého, které se nacházejí na území jedné ze smluvních stran a které náležejí dědicům, kteří jsou státními občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území této strany nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž státními občany jsou tito dědicové.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se předání uskuteční pokud:

a) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a daně,

b) byly uspokojeny nebo zabezpečeny nároky věřitelů zemřelého a jiné nároky, týkající se pozůstalosti, ve lhůtě stanovené právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se jmění nebo výše uvedené peněžní částky nacházejí,

c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba k vývozu pozůstalostního movitého majetku nebo k převodu peněžních částek.

3. Pokud občan jedné smluvní strany zemře při cestě na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště ani pobyt, budou předměty, které měl při sobě, předány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zemřelý.

ODDÍL III

1. Základní podmínky Smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli. Nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla Smlouva uzavřena.

2. Podmínky uzavření Smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1.

3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce.

ODDÍL IV

1. Odpovědnost za škodu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán.

2. Jestliže však osoba, která způsobila škodu, jakož i osoba, která utrpěla škodu, k níž došlo na území druhé smluvní strany, jsou státními občany stejné smluvní strany a bydlí na jejím území, použijí se právní předpisy smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

3. Pravomoc rozhodnout o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán, nebo justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má ten, kdo škodu způsobil, bydliště nebo sídlo.