Oddíl II
Ustanovení týkající se pozůstalosti
1. Státní občané jedné smluvní strany jsou si rovni s občany druhé smluvní strany jak pokud jde o právo získat dědictvím majetek nacházející se na území druhé smluvní strany nebo práva, která mají být na tomto území uplatněna, tak i pokud jde o právo pořídit nebo zrušit závěť vztahující se na tento majetek či práva.
2. Zvláštní zákonná ustanovení jedné smluvní strany týkající se podmínek, za nichž její státní občané mohou nabýt dědictvím majetek nacházející se na jejím území nebo práv, která mají být na tomto území uplatněna, se použijí i pro státní občany druhé smluvní strany.
1. Právo na dědictví movitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době svého úmrtí.
2. Právo na dědictví nemovitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
3. Posouzení, zda pozůstalost tvoří majetek movitý či nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
§ 42
Článek 42
Odúmrť
Nenabude-li dědictví žádný z dědiců, připadne movitý majetek té smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti. Majetek nemovitý připadne té smluvní straně, na jejímž území se nemovitost nachází.
1. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť pořídil, nebo právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena.
2. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stejný právní řád je rozhodný i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.
2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.
§ 45
Článek 45
Sdělování případů úmrtí
Toto ustanovení se uplatňuje i v případě, kdy je příslušný orgán jedné smluvní strany informován o tom, že státní občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území jejího státu.
1. V případě, kdy státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý státním občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o velikosti pozůstalosti, hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud závěť existuje.
2. Diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad, které mají údaje o úmrtí, k němuž došlo za podmínek uvedených v odstavci 1, jakož i o pozůstalosti, sdělí tyto údaje příslušnému justičnímu orgánu, aby tento orgán mohl učinit potřebná opatření k zajištění dědictví.
3. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického řízení a při tom se zjistí, že dědicem je osoba, která je státním občanem druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této smluvní strany.
§ 46
Článek 46
Práva diplomatických zastupitelství a konzulárních úřadů ve věcech dědických
V dědických věcech na území jedné smluvní strany má diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany právo v případě, kdy jeho vlastní státní občané nejsou přítomni a neurčili svého zmocněnce, učinit všechna opatření k tomu, aby byli zastupováni před kterýmkoli justičním orgánem. K výkonu tohoto práva není třeba zvláštního pověření.
1. Orgány každé smluvní strany učiní v souladu s právním řádem svého státu neprodleně opatření nezbytná pro zachování nebo správu pozůstalostního majetku, který je na jejím území po smrti státního občana druhé smluvní strany nebo který má připadnout státnímu občanovi této druhé strany.
2. Tyto orgány neprodleně informují diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních přijatých podle odstavce 1; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se mohou podílet (přímo nebo prostřednictvím zmocněnce) na uskutečňování těchto opatření. Na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna nebo zrušena.
3. Justiční orgán příslušný podle článku 44 odst. 1 může požádat o zrušení opatření přijatých podle odstavce 1 tohoto článku.
§ 48
Článek 48
Vyhlášení závěti
Vyhlášení závěti náleží do pravomoci orgánu smluvní strany, na jejímž území se závěť nachází. Ověřený opis závěti a protokolu o vyhlášení, stavu a obsahu závěti se zašlou příslušnému orgánu druhé smluvní strany, pokud zůstavitel byl jejím státním občanem nebo pokud je orgán této smluvní strany příslušný provést dědické řízení.
1. Pozůstalostní movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního majetku movitého či nemovitého, které se nacházejí na území jedné ze smluvních stran a které náležejí dědicům, kteří jsou státními občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území této strany nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž státními občany jsou tito dědicové.
2. V případech uvedených v odstavci 1 se předání uskuteční pokud:
a) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a daně,
b) byly uspokojeny nebo zabezpečeny nároky věřitelů zemřelého a jiné nároky, týkající se pozůstalosti, ve lhůtě stanovené právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se jmění nebo výše uvedené peněžní částky nacházejí,
c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba k vývozu pozůstalostního movitého majetku nebo k převodu peněžních částek.
3. Pokud občan jedné smluvní strany zemře při cestě na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště ani pobyt, budou předměty, které měl při sobě, předány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zemřelý.