3.1. Akutní toxicita

3.1.1. Akutní orální zkoušky na toxicitu se provádí na dvou druzích zvířat (jako jeden z nich je doporučován potkan). Maximální dávkování by nemělo překročit 2OOO mg na 1 kg živé hmotnosti. Detailní záznamy o pozorovaných biologických efektech během minimálně dvou týdnů po aplikaci budou k dispozici. Tyto studie nejsou nutné pro enzymové preparáty.

3.2.1. Pro chemicky specifikovatelné doplňkové látky
Pro identifikaci mutagenních vlastností účinné látky nebo jejích metabolitů se provádí vybrané kombinace zkoušek na stanovení mutagenity. Tyto zkoušky jsou založeny na různých genetických základech.Testy se provádí za přítomnosti a nepřítomnosti mikrosomálních savčích preparátů pro metabolickou aktivaci.
Doporučuje se následující kombinace testů:
- zkouška genové mutace v prokariotickém systému,
- zkouška genové mutace v in vitro eukariotickém systému nebo na pohlaví vázaný recesivní letální faktor s Drosophilou melanogaster,
- in vitro a in vivo zkoušky na stanovení chromozomálního poškození.
Ve všech případech se výběr zkoušek zdůvodní. Stanoví se vhodné zkoušky,které se provedou podle platných zásad. Záleží na získaných výsledcích a celkovém profilu toxicity látky,stejně tak jako na jejím užití, zda je nutno provést dodatečné zkoušky.

3.1.2. Akutní toxicita při vdechování, účinek na pokožku a je-li potřebné na sliznice, rovněž tak alergický potenciál se zjišťují ve zkouškách, které umožní určení možných nebezpečí pro užití doplňkové látky.

3.2. Mutagenita

3.2.2. V případě enzymových preparátů odvozených z mikroorganismů se vyžadují následující testy:
- zkouška genové mutace bakterií,
- test chromozomální aberace (přednostně in vitro).
Toxikologické testy se provádějí s použitím fermentačního preparátu konečné čistoty, před přidáním nosičů, ředidel nebo dalších substancí. Základním pravidlem je,že se provádí v souladu s pravidly stanovenými uznávanými mezinárodními instituty. Vzhledem k projevujícím se efektům na buněčné úrovni u látek proteinové povahy nebo enzymatické aktivity některých enzymových preparátů se připouští některé modifikace ve standardním protokolu, částečně i u testů in vitro. Odlišnosti se akceptují pokud jsou podpořeny argumenty.
Testovací systém je koncipován tak,aby odhalil nespecifické toxické reakce a genotoxické efekty. Kombinovaná informace ze všeobecné specifikace a tento rozšiřující test dávají možnost využít preparát pro zjištění přítomnosti obou specifických toxinů a neznámých toxických složek.
Toxikologická zpráva obsahuje dostatečnou dokumentaci, testy se provádí na materiálu,který tvoří základ konečného obchodního výrobku tak,jak je popsáno v technické dokumentaci.