13. U roznětnic s exponenciálním průběhem roznětného proudu lze zatěžovací charakteristiky stanovit výpočtem. Vyjde se z napětí roznětnice Uo (čl. 1), přípustného minima kapacity roznětnic C, garantovaného v technickém požadavku výrobku (nesmí být menší než 90 % jmenovité hodnoty), garantovaného maxima vnitřního odporu podle čl. 6 a z minima doby průtoku proudu u důlně bezpečných roznětnic (je nutno, aby minimum δt bylo v podnikové normě rovněž garantováno).
Pro velikost odporu větve Rv serioparalelního zapojení el. rozněcovadel s proudem Is pro současný roznět a roznětným impulsem K (viz čl. 7) do n větví platí při odporu přívodního vedení RHV tento vztah
Rv = n . 1­­­­­­­Is2 . ­ K­­­­C + K­­­­­2C+Uo . Is­­­­­­­­­2n ­ RHV ­ Ri 9
Vztah platí tehdy, jestliže proud i v každém rozněcovadle poklesne na hodnotu Is nejpozději v čase 0,004 s od počátku roznětného proudu, u roznětnic důlně bezpečných pak nejpozději v čase δt (viz čl. 7). U roznětnic s velkou kapacitou může být proud i při sériovém zapojení případně i pro nejnižší hodnoty n v každém ze zapojených rozněcovadel v čase 0,004 s, resp. δt od počátku roznětného proudu větší než Is.
Po výpočtu odporu větví Rv podle výše uvedeného vzorce je proto nutno provést kontrolu velikosti proudu i v čase ts = 0,004 s, resp. ts = δt u roznětnic důlně bezpečných podle vztahu
i= UOt3Rc . Cn . Rc . e (10)
kde Rc = Ri + RHV + Rv
je celkový zatěžovací odpor,připojený na kondenzátor nkapacity C, nabitý napětím Uo při n větvích.
Pokud vyjde proud i z výše uvedené rovnice pro některá n větší než Is, je pro tato n nutno stanovit odpory Rv jiným postupem. Vyjde se přitom z rovnice (11)
-2.t3 Rc.C
K=C.Uo22.n2.Rc.1-e 11
Význam všech symbolů byl uveden v předchozích článcích. Z rovnice (11) se vypočte celkový zatěžovací odpor Rc a z něho pak odpor větve Rv:
Rv = n.(Rc - Ri - RHV) (12)
Odpory větví Rv vypočtené pro všechna n z prvé, resp. z obou rovnic se pak zaokrouhlí s přihlédnutím k čl. 12.