7. Proudový impuls K je část energie roznětnice dodaná zatěžovací jednotce odporu elektrické sítě, tvořené zapojenými el. rozněcovadly v sériovém nebo serioparalelním zapojení. Zjišťuje se při stávající teplotě zkušebního prostoru.
Na výstupní svorky roznětnice se připojí bezinduktivní odpor R (indukčnost nejvýše 5 μH), nahrazující mezný odpor okruhu pro sériové, serioparalelní nebo paralelní zapojení jednotlivých druhů el. rozněcovadel s přesností nejméně 1 %. K odbočce odporu R (může být složen ze dvou odporů) se připojí digitální paměťový osciloskop podle čl. 4. Při napětí U_o podle čl. 1 se provede roznět. Velikost proudového impulsu K, dodaného každé jednotce odporu elektrických rozněcovadel se obecně vypočte ze vztahu
$K=\underset{t_1}{\overset{t_2}{\int }}{i}^2.dtJ.{\Omega }^{­1},A,s3$
Význam jednotlivých symbolů:
i - časový průběh proudu tekoucího každým z rozněcovadel
t₁ - čas, kdy proud i poprvé dosáhne v každém ze zapojených rozněcovadel hodnoty I_s, předepsané pro současný roznět (pro rozněcovadla N se počítá 0,8 A, pro typ S 2,0 A, pro SICCA-S 4,0 A a pro typ V se počítá s hodnotou 25 A).
t₂ - čas, v němž proud i poprvé klesne na hodnotu I_s, to neplatí v případech, kdy úrovně I_s je dosaženo v čase delším než 4 ms od počátku roznětného proudu (v těchto případech se za t₂ volí 0,004 s) a v případech, kdy u důlně bezpečných roznětnic je proud i v okamžiku přerušení průtoku δt, měřeném od počátku roznětného proudu, větší než I_s (v těchto případech se za t₂ dosadí doba průtoku proudu δt).