Obecná ustanovení

(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude soudcovskou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

(2) Soudce mimo splnění podmínek uvedených v předchozím odstavci musí mít úplné vysokoškolské právnické vzdělání a odbornou justiční zkoušku.

(3) Zvláštní zákon může stanovit další podmínky a postup při přezkoumávání předpokladů a morálních vlastností, potřebných pro funkci soudce.

(4) zrušen

(5) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška, notářská zkouška, prokurátorská zkouška, arbitrážní zkouška, závěrečné hodnocení čekatelské praxe a jiné obdobné závěrečné zkoušky vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako odborná justiční zkouška podle tohoto zákona. Ministr spravedlnosti může uznat advokátní zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona.

(1) Soudci jsou jmenováni bez časového omezení.

(2) Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let.

(3) Způsobilost vykonávat funkci soudce nebo přísedícího začíná dnem složení slibu po ustanovení.

(1) Po svém ustanovení skládají soudci a přísedící tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a v souladu s nimi budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.". Odmítnutí složení slibu má za následek ztrátu funkce.

(2) Složení slibu se neopakuje, jestliže byl přísedící zvolen znovu.

(3) Slib skládají

a) zrušeno

b) soudci ostatních soudů do rukou ministra spravedlnosti,

c) přísedící okresních a krajských soudů do rukou předsedy toho soudu, k němuž byli zvoleni.