Náhrady při služební cestě

b) náhrada jízdních výdajů podle § 27 odst. 4 až 6 této vyhlášky za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu nebo mezi velitelem vojenského útvaru a vojákem předem dohodnutého pobytu rodiny a zpět, je-li to hospodárnější, trvá-li služební cesta více než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.

(1) Vojákovi vyslanému na služební cestu náleží:

(2) Vojákovi z povolání vyslanému na služební cestu dále náleží:

a) náhrada jízdních výdajů,

b) náhrada výdajů za ubytování,

c) náhrada nutných vedlejších výdajů.

a) stravné,

(2) Jízdními výdaji jsou výdaje za místní hromadnou dopravu, jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového (lehátkového) vozu. Při jízdě vlakem nad vzdálenost 51 km jedním směrem se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu. Náhrada jízdného za použití lůžkového (lehátkového) vozu první nebo druhé třídy přísluší vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň čtyři hodiny v době mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval výkon služby. Náhrada výdajů za první vozovou třídu, popř. použití lůžkového (lehátkového) vozu nepřísluší vojákům v základní službě a vojákům povolaným ze zálohy.

(1) Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které mu bylo určeno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební cesty. Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu též náhrada jízdních výdajů za cesty konané do nejbližšího místa, v němž se ubytoval, a zpět.

(1) Použije-li voják po předchozím souhlasu velitele vojenského útvaru ke služební cestě soukromé silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

(2) Náhrada se poskytuje u jednostopých vozidel, u osobních silničních motorových vozidel a při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu podle zvláštního předpisu.²⁰)

(3) Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla a přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla. Pokud takové údaje v technickém průkazu vozidla chybí, použijí se údaje z technického průkazu srovnatelného vozidla.

(4) Voják je povinen veliteli vojenského útvaru prokázat technickým průkazem silničního motorového vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce.

(5) Velitel vojenského útvaru může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky.

(2) Nemohlo-li být vojákovi poskytnuto bezplatné ubytování, přísluší mu náhrada výdajů za ubytování v prokázané výši.

(1) Vojákům se při služebních cestách poskytuje bezplatné ubytování ve vojenských ubytovacích zařízeních.

(3) Cestuje-li voják z povolání v noci a nepoužije-li lůžkový (lehátkový) vůz, přísluší mu náhrada za ubytování, jen byl-li nucen se téže noci ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

(1) Za každý kalendářní den služební cesty náleží vojákovi z povolání stravné podle zvláštního předpisu.²¹)

(3) Při poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce 1 krátí při poskytnutí snídaně o 20 %, oběda o 40 % a večeře o 40 % a celková částka stravného se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.

(2) Stravné podle odstavce 1 nenáleží při poskytnutí celodenního bezplatného stravování.