84/1996 Sb. — Vyhláška Ministerstva zemědělství o lesním hospodářském plánování

Oddíl 1

§ 1

Členění lesních pozemků

(1) Pro účely zpracování lesních hospodářských osnov (dále jen „osnovy“) a pro odvození závazných ustanovení lesních hospodářských plánů (dále jen „plány“) a osnov se lesní pozemky [§ 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona] člení na:

a) porostní půdu, kterou tvoří pozemky s porosty lesních dřevin a produktivní holiny, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty do šíře 5 m, dočasné lesní skládky a další zařízení dočasného charakteru sloužící lesnímu hospodářství a myslivosti, pokud jejich plocha nepřekročí 0,04 ha; produktivní holinou se pro účely této vyhlášky rozumí lesní pozemek, na kterém byl lesní porost odstraněn obnovní nebo nahodilou těžbou, jsou-li na něm podmínky pro zalesnění vhodné; produktivní holinou je rovněž pozemek bez lesního porostu určený k zalesnění,

b) bezlesí, které tvoří zejména pozemky lesních průseků a nezpevněných lesních cest nezařazených do porostní půdy, dočasné lesní skládky, lesní školky na lesních pozemcích, semeniště, plochy nad produktovody nebo pod elektrovody, okusové plochy pro zvěř a jiná dočasná zařízení sloužící lesnímu hospodářství a myslivosti, pokud zaujímají plochu zpravidla větší než 0,04 ha, dále pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 lesního zákona.

(2) Soubor lesních pozemků a jiných pozemků,¹) pro který se zpracovává jeden plán, se pro účely této vyhlášky označuje jako lesní hospodářský celek (dále jen „celek“).

Oddíl 2

§ 2

Náležitosti plánu
Plán obsahuje tyto náležitosti:

a) textovou část,

b) hospodářskou knihu,

c) lesnické mapy.

§ 3

Textová část
Textová část obsahuje:

a) všeobecné údaje, zejména identifikaci vlastníka lesa, základní údaje o zpracovateli plánů, platnost a návaznost na předchozí plány, administrativně správní příslušnost celku a orientační mapku,

b) zhodnocení přírodních poměrů, zejména příslušnost k přírodním lesním oblastem, a přehled souborů lesních typů a jejich zastoupení; k tomu se využívají údaje z oblastních plánů rozvoje lesa (§ 23 lesního zákona),

c) zhodnocení stavu lesa a dosavadního hospodaření,

d) údaje vycházející z oblastního plánu rozvoje lesů, zejména přehled vyhlášených kategorií lesů a omezení z toho plynoucích,

e) definování hospodářských cílů vlastníka lesů a stanovení hospodářského záměru na období platnosti plánu,

f) rámcové směrnice hospodaření pro zastoupené hospodářské soubory, vycházející z hospodářského záměru vlastníka lesa, základních hospodářských doporučení dle hospodářských souborů, z rámcového vymezení hospodářských souborů a z oblastních plánů rozvoje lesa; rámcové směrnice obsahují základní hospodářská doporučení, údaje o počátku obnovy, doporučených způsobech obnovy a výchovy a dobu zajištění kultur,

g) výše a zdůvodnění závazných ustanovení plánu,

h) závěrečné tabulky souhrnných údajů plánu ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky,

i) technickou zprávu s údaji o metodickém postupu zpracování plánu, pokud postup nevyplývá přímo z lesního zákona nebo z této vyhlášky,

j) přílohy, které tvoří kopie protokolů, rozhodnutí (např. o kategorizaci lesů) a zápisů z jednání vztahujících se k vyhotovení plánu.

§ 4

Hospodářská kniha

(1) Hospodářská kniha obsahuje

a) údaje o stavu lesa,

b) návrh hospodářských opatření,

c) plochovou tabulku a

d) údaje z jednotlivých inventarizačních ploch, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(2) Údaje o stavu lesa se zjišťují a uvádějí pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa (porost, porostní skupina, etáž), přičemž

a) každý porost má alespoň jednu porostní skupinu,

b) každá porostní skupina má alespoň jednu etáž a

c) údaje se uvádějí souhrnně za hospodářské skupiny, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(3) Z údajů o stavu lesa se pro

a) porosty uvádí příslušná přírodní lesní oblast a kategorie lesa; pokud jsou tyto údaje pro více jednotek prostorového rozdělení lesa totožné, lze je uvést pouze pro nejvyšší společnou jednotku,

b) porostní skupinu uvádí její plocha nebo výměra a lesní typ a zakmenění; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše je zakmenění uváděno pouze, jedná-li se o stejnověké lesní porosty,

c) etáže uvádí plocha etáže, hospodářský soubor (dále jen „soubor“), věk, zakmenění a hospodářský tvar; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše jsou zakmenění a věk etáže uváděny pouze, jedná-li se o stejnověké lesní porosty,

d) dřeviny uvádí jejich taxační veličiny, kterými jsou zastoupení, střední výšky, střední tloušťky, bonity, zásoby a fenotypová klasifikace u porostů uznaných a u porostů geneticky nevhodných; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se pro dřeviny uvádí pouze zastoupení a fenotypová klasifikace, a to u porostů uznaných a u porostů geneticky nevhodných,

e) hospodářskou skupinu uvádí

1. výměra,

2. inventarizovaná zásoba předchozí celková (m³ b. k.) a hektarová (m³ b. k./ha),

3. inventarizovaná zásoba současná celková (m³ b. k.) a hektarová (m³ b. k./ha),

4. průměrná roční těžba za inventarizované období podle lesní hospodářské evidence, celková (m³ b. k./rok) a hektarová (m³ b. k./ha/rok),

5. průměrný roční přírůst za inventarizované období, celkový (m³ b. k./rok) a hektarový (m³ b. k./ha/rok),

6. zastoupení jednotlivých druhů dřevin,

7. inventarizovaná zásoba současná jednotlivých druhů dřevin (m³ b. k.),

8. inventarizovaná zásoba současná v tloušťkových třídách (m³ b. k.) a

9. počet kmenů hroubí v tloušťkových třídách.

(4) Plán hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa musí obsahovat

a) výši a umístění mýtních těžeb na celcích s výměrou lesů hospodářských a lesů zvláštního určení menší než 50 ha, v lesích ochranných, v lesích přírodě blízké zóny národních parků, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek,

b) minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu pro státní lesy,

c) plochu naléhavých a opakovaných výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku pro státní lesy.

(5) Mezi doporučené údaje plánu hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa náleží:

a) plocha a výše výchovných těžeb, plocha prořezávek a potřeba zalesnění v ploše a dřevinách; pro lesy neuvedené v odstavci 4 písm. a) také doporučená výše a umístění mýtních těžeb,

b) v případě lesů zvláštního určení a lesů ochranných účelová opatření.

(6) Plochová tabulka sestává z výčtu parcelních čísel všech pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do plánu, s uvedením výměr parcel, dále z výčtu porostní půdy dle porostů a vyšších jednotek, bezlesí a jiných pozemků s jejich označením. Údaje jsou členěny dle katastrálních území a dle kategorií lesů.

(7) Hospodářská kniha může mít vymezen prostor umožňující přehledné vedení údajů o provedených hospodářských opatřeních.

§ 5

Lesnické mapy

(1) Součástí lesnických map je prostorové rozdělení lesa.

(2) Závazným výchozím mapovým podkladem pro tvorbu lesnických map je katastrální mapa nebo Základní topografická mapa České republiky v měřítku 1 : 5 000, zobrazená v Souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální. Lesnické mapy se zpracovávají a zobrazují v geodetickém referenčním systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK).⁵) Při zobrazení vyšších jednotek prostorového rozdělení lesa, kterými jsou oddělení, dílec (§ 6) se pracuje s geodetickou přesností 0,0004 × M [m], kde M je měřítko mapy. Pro tvorbu lesnických map se použijí mapové značky podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Při zobrazení lesních částí mimo situaci, je součástí lesnické mapy celkový situační nákres.

(3) Lesnickými mapami jsou mapa obrysová, porostní, typologická, těžební nebo těžebně technologická, které se vyhotovují zpravidla v měřítku 1 : 10 000 nebo větším (podrobnějším) a ostatní účelové lesnické mapy, např. organizační, dopravní, mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa atd. Na lesnických mapách, které jsou náležitostí plánů, je vždy uvedeno měřítko mapy a přehled mapových značek.

(4) Povinnou náležitostí plánu je lesnická mapa porostní, popřípadě obrysová v měřítku 1 : 10 000 nebo větším (podrobnějším), zahrnující všechny vylišené jednotky prostorového rozdělení lesa, pro které je provedeno zjištění stavu lesa.

§ 6

(1) Veškerá porostní půda na celku musí být zařazena do jednotek prostorového rozdělení lesa; bezlesí a jiné pozemky [§ 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona] jsou v plánech označeny samostatnými číselnými řadami.

(2) Jednotky prostorového rozdělení lesa jsou vytvářeny tak, aby byla

a) usnadněna orientace v lese,

b) umožněna jednoznačná identifikace částí lesa při plánovacích, hospodářských, evidenčních a kontrolních činnostech.

(3) Jednotkami prostorového rozdělení lesa jsou: oddělení, dílec, porost, porostní skupina a etáž, přičemž porost je základní jednotkou tohoto rozdělení, která musí být vždy vylišena. V případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se porosty sdružují do hospodářských skupin.

(4) Oddělení jsou nejvyššími jednotkami prostorového rozdělení lesa, jejich účelem je usnadnění orientace v lese. Jejich výměra nepřesahuje zpravidla 150 ha a označují se arabskými čísly.

(5) Dílce se vytvářejí na základě podobnosti přírodních a hospodářských podmínek s cílem postupného dosažení jednotného způsobu hospodaření. Výměra dílce nepřesahuje zpravidla 30 ha. Dílce se označují velkými písmeny.

(6) Porosty se vymezují jako plošně souvislé části lesa, odlišující se od sebe druhovou, věkovou či prostorovou skladbou, kategorií lesů nebo vyžadující odlišné hospodaření. V případě osnov se jedná o části lesa s odlišným vlastnictvím. Výměra porostů neklesá zpravidla pod 0,20 ha. Porosty se označují malými písmeny.

(7) Porostní skupiny se vylišují pro části porostů, u nichž se v důsledku vývoje mění hranice, a pro plošně málo významné části lesa nevylišené jako porost.

(8) Etáže se vylišují k vyjádření vertikálního členění porostů a porostních skupin, významného pro zjištění stavu lesa a pro plán hospodářských opatření.

(9) Hospodářské skupiny sdružují porosty s obdobnými klimatickými a půdními charakteristikami, případně také funkčním zaměřením a stavem lesa a jsou základní jednotkou pro zjišťování a uvádění stavu lesa a plánování hospodářských opatření v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše. Hospodářské skupiny se označují arabskými čísly s podtržením.

(10) Jako porostní skupiny nebo etáže se vylišují části lesa o výměře 0,04 ha a více.

(11) Při vylišování jednotek prostorového rozdělení lesa se respektují hranice katastrálních území na úrovni hranic porostů nebo porostních skupin.

(12) Hranice oddělení a dílců se navrhují po zřetelných liniích v terénu. Tam, kde mohou vzniknout pochybnosti o průběhu těchto hranic, zpracovatel plánu zřetelně označí jejich průběh v terénu na lomových bodech a v případě potřeby i mezi nimi.

§ 7

Podrobnosti o údajích obsažených ve zjištění stavu lesa
Pro potřeby zpracování náležitostí plánů a osnov a odvození jejich závazných ustanovení se užívají následující údaje:

a) plocha, kterou se rozumí číselný údaj o velikosti části lesa zjištěný měřením; plochu etáží lze stanovit též odhadem, uvádí se s přesností na setiny ha,

b) výměra, kterou se rozumí číselný údaj o velikosti části lesa zjištěný na podkladě katastru nemovitostí; údaj výměry lze pro účel této vyhlášky nahradit plochou pouze v případech, kdy rozdíl mezi zjištěným stavem a údajem katastru nemovitostí překračuje mez stanovenou podle vzorce δ P = 5.(0,001 P + 0,5 √P), kde P je výměra v m²; výměra se uvádí zaokrouhlená na setiny ha,

c) věk porostu, porostní skupiny či etáže (dále jen „věk“), kterým se rozumí číselný údaj o stáří porostu. U porostů uměle založených se věk počítá od založení porostu, věk sazenic se neuvažuje. U porostů z přirozené obnovy se věk nárostů stanoví odhadem. U různověkých porostů se pro jednotku zjištění stavu lesa uvádí střední věk jako plošně vážený průměr částí různého věku,

d) věkový stupeň, kterým se rozumí soubor jednotek zjišťování stavu lesa (dále jen „porost“) spadajících do téhož desetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové stupně počínající vždy prvním rokem v dané desítce. První věkový stupeň zahrnuje porosty od 1 do 10 let věku atd. V případě potřeby lze věkové stupně dále členit. Pro sumarizaci dat plánu se však používá členění věkových stupňů po deseti letech a nejvýše 17 věkových stupňů. Nejstarší věkový stupeň zahrnuje všechny porosty staré 161 let a více,

e) věková třída, kterou se rozumí soubor porostů spadajících do téhož dvacetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové třídy počínající vždy prvním rokem věku porostu v dané dvacítce. První věková třída zahrnuje porosty od 1 do 20 let věku atd.,

f) zakmenění porostní skupiny, které je součtem zakmenění jednotlivých etáží; pro potřebu tohoto výpočtu se zakmenění etáže přepočte na plochu porostní skupiny; zakmeněním etáže se rozumí součet zakmenění jednotlivých dřevin lesního porostu v dané etáži, vynásobený hodnotou 10 a zaokrouhlený na celé číslo; zakmeněním dřeviny se rozumí podíl skutečné hektarové a tabulkové zásoby, nebo skutečné hektarové a tabulkové výčetní kruhové základny příslušné dřeviny v dané etáži; hodnota zakmenění 10 odpovídá plné tabulkové zásobě nebo kruhové základně taxačních nebo růstových tabulek schválených Ministerstvem zemědělství (dále jen „taxační tabulky“), uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce⁷),

g) zastoupení dřevin, které udává procentuální podíl zakmenění jednotlivých dřevin zjištěných v šetřené jednotce a celkového zakmenění; v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se zastoupení dřevin určí jako procentuální podíl zásob jednotlivých dřevin v rámci hospodářské skupiny; zastoupení lze stanovit rovněž odhadem, zejména pro lesní porosty, které ještě nedosáhly registrační hranice hroubí; udává se zpravidla v desítkách procent nebo podrobněji; dřeviny se zastoupením nižším než dolní vyčíslená hranice se vedou jako vtroušené; seznam lesních dřevin s jejich zkratkami je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce,

h) střední porostní výška, která se pro každou zastoupenou dřevinu v šetřené jednotce uvádí v celých metrech,

i) střední výčetní tloušťka se uvádí u každé zastoupené dřeviny v šetřené jednotce jako tloušťka středního kmene porostu měřená 1,3 m nad terénem u kmenů, u nichž je tato tloušťka rovna nebo větší než 7 cm s kůrou, tj. hroubí,

j) bonita se pro dřeviny odvozuje ze střední porostní výšky porostu dle schválených taxačních tabulek,

k) porostní zásoby se uvádějí s přesností na celé m³ v objemu bez kůry, započítávají se kmeny jejichž výčetní tloušťka je rovna nebo větší než 7 cm s kůrou. Zjišťuje se zpravidla pro porosty starší než 60 let měřením, pro porosty mladší měřením nebo odhadem s použitím taxačních tabulek,

l) koeficient pro přepočet objemu hmoty s kůrou na objem hmoty bez kůry je pro jehličnaté dřeviny 0,90909 a pro listnaté dřeviny 0,86956,

m) lesní typ porostní skupiny, za který se považuje plošně převažující lesní typ ze zastoupených lesních typů v porostní skupině.

§ 7a

Při zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se

a) referenční inventarizační sítí rozumí síť inventarizačních lokalit pokrývající celé území České republiky spravovaná Ministerstvem zemědělství,

b) inventarizační lokalitou (dále jen „lokalita“) rozumí místo, kde se v rámci provádění inventarizace zjišťují údaje o stavu lesa; lokalita je charakterizována svou polohou v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální, počtem a způsobem prostorového uspořádání inventarizačních ploch,

c) inventarizační plochou rozumí část území, na které se přímo provádí inventarizační šetření; inventarizační plochu tvoří její střed, pevně určený souřadnicemi vzhledem k poloze lokality, a alespoň jedna kruhová podplocha,

d) kruhovou podplochou (dále jen „podplocha“) rozumí kruhová plocha, se středem umístěným na středu inventarizační plochy; každá inventarizační plocha obsahuje alespoň jednu podplochu pro registraci kmenů hroubí,

e) stratem rozumí prostorově pevně vymezená část inventarizovaného celku, pro kterou je v rámci provedení inventarizace navrhována optimální plošná hustota a počet lokalit, přičemž v případě požadavku na vyšší přesnost odhadu cílových parametrů pro jednotlivé hospodářské skupiny tvoří tyto skupiny zároveň výběrová strata,

f) kmenem hroubí rozumí prvek populace kmenů, který má výčetní tloušťku větší než 7 cm s kůrou, přičemž poloha kmene je shodná s polohou bodu na jeho střednici, který se nachází ve vzdálenosti 1,3 m od jejího průsečíku s vodorovnou rovinou ve výšce paty kmene, a

g) směrodatnou chybou rozumí odmocnina odhadu variability bodového odhadu vypočtená podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

§ 7b

(1) Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše lze využít pro všechny hospodářské způsoby. Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se provádí terénním šetřením na lokalitách, jejichž polohy jsou odvozeny od referenční inventarizační sítě.

(2) Každá lokalita musí obsahovat alespoň jednu inventarizační plochu. Počet lokalit se volí tak, aby byly dodrženy minimální kvalitativní požadavky na zjišťování stavu lesa uvedené v § 7c, zároveň však nesmí klesnout pod 50 v rámci jednoho celku.

(3) Ministerstvo zemědělství a na území národních parků a jejich ochranných pásem Ministerstvo životního prostředí poskytne vlastníkovi lesa na základě jeho žádosti polohy lokalit pro jeho celek. Žádost musí obsahovat

a) identifikaci vlastníka,

b) identifikaci celku,

c) digitální vektorové vymezení hranic celku a jeho inventarizované části,

d) seznam a definice nových strat podle přílohy č. 6 k této vyhlášce,

e) seznam identifikátorů existujících strat navržených ke zrušení a

f) seznam identifikátorů existujících strat s uvedením počtu dodatečně požadovaných lokalit.

(4) Polohy inventarizačních ploch jsou v terénu trvale stabilizovány tak, aby bylo možné při zpracování následujícího plánu na dané inventarizační ploše opakovaně identifikovat jednotlivé kmeny hroubí.

(5) Opakované zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše nelze provádět v intervalu kratším 5 let.

(6) Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše a rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce.

§ 7c

(1) Směrodatná chyba odhadu zásoby pro část celku, na kterém byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, nesmí přesáhnout 25 m³ b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu zásoby hroubí na jeden hektar porostní půdy.

(2) Směrodatná chyba odhadu roční celkové výše těžby nesmí přesáhnout 1 m³ b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu roční celkové výše těžby na jeden hektar porostní půdy.

§ 7d

(1) Stav lesa, popsaný inventarizovanými veličinami, se statisticky vyhodnocuje pro hospodářskou skupinu a celek, případně jeho část, na které byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše.

(2) Statistické vyhodnocení stavu lesa se provádí postupem uvedeným v příloze č. 6 k této vyhlášce.

(3) Součástí vyhodnocení stavu lesa je lesnická mapa se zobrazením strat a středů inventarizačních ploch a jejich jednoznačných identifikátorů umožňujících přiřazení k lokalitám referenční inventarizační sítě.

§ 8

Odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb

(1) Výše mýtní těžby se pro kategorii lesů hospodářských a lesů zvláštního určení (s výjimkou případů uvedených v odstavci 12 a lesů, v nichž je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše) obhospodařovaných hospodářským způsobem podrostním, násečným a holosečným stanoví na základě těchto ukazatelů:
Hodnota obou ukazatelů se vyjadřuje v m³ hroubí bez kůry.

a) těžební procento,

b) normální paseka.

(2) Pro výpočet těžebních ukazatelů se použije údaj obmýtí, obnovní doby a počátku obnovy z rámcových směrnic hospodaření.

(3) Těžební procento pro desetiletou platnost plánu se stanoví

a) pro jednotlivé hospodářské soubory nebo sdružené hospodářské soubory se shodným obmýtím a obnovní dobou, přitom se použijí dílčí těžební procenta v jednotlivých věkových stupních dle přílohy č. 5 této vyhlášky,

b) jako ukazatel těžby mýtní pro hospodářský soubor nebo sdružené hospodářské soubory a vypočte se podle vztahu č. 1 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky,

c) jako ukazatel výše mýtní těžby dle dílčích těžebních procent pro daný plán a je sumou těžeb mýtních vypočtených dle těchto procent pro všechny hospodářské soubory na celku. Při jiné než desetileté platnosti plánu se ukazatel mýtní těžby přepočte na dobu platnosti plánu.

(4) Normální paseka na dobu platnosti plánu se stanoví z celkové výměry porostní půdy a z průměrného obmýtí celku ze vztahu č. 2 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky.

(5) Při výměře lesů hospodářských a lesů zvláštního určení na zařizované jednotce menší než 50 ha se mýtní těžba stanoví v souladu s rámcovými směrnicemi hospodaření [§ 3 písm. f)] dle potřeb a možností porostů.

(6) Při větší výměře, než je uvedeno v odstavci 5, nesmí výše mýtní těžby navržená plánem překročit rozmezí limitované ± 10 % od ukazatele těžební procento. Obsahuje mimo těžeb umístěných do porostů i těžby neumístěné.

(7) Při výměře větší než 500 ha lesa nesmí výše těžby mýtní navržená plánem překročit rozmezí ± 20 % od ukazatele „normální paseka“. Nelze-li při dodržení ustanovení odstavce 6 tuto podmínku splnit, bude při nedostatku mýtních porostů navržená těžba na horní hranici rozmezí pro ukazatel dílčí „těžební procento“, při nadbytku mýtních porostů na jeho spodní hranici.

(8) Výše předmýtní těžby se stanoví jako součet předmýtních těžeb v jednotlivých porostech.

(9) V případě, že výše předmýtních těžeb není v porostech při vyhotovení plánu navržena, odvodí se pro celý zařizovaný majetek v hospodářských souborech ze zásob jednotlivých dřevin, probírkových intenzit (procent) a průměrného zakmenění ve věkových stupních. Probírkové intenzity jsou uvedeny v příloze č. 5 této vyhlášky.

(10) Těžbu předmýtní stanovenou podle odstavců 8 a 9 lze zvýšit o očekávaný podíl těžby nahodilé, nejvýše však o 20 %.

(11) V lesích ochranných se výše těžby stanoví jako součet těžeb umístěných v jednotlivých porostech tak, aby bylo zajištěno trvalé plnění všech jejich funkcí.

(12) V lesích prvních zón chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek je pro určení výše těžby rozhodující schválený plán péče pro tato území⁸). Lesy zařazené do přírodní zóny národních parků se nezahrnují do výpočtu závazného ustanovení maximální celková výše těžeb, v lesích zařazených do zóny přírodě blízké se závazné ustanovení maximální celková výše těžeb stanoví jako součet těžeb umístěných v jednotlivých lesních porostech.

(13) Pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným, s výjimkou lesů, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb (těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje) pomocí celkového běžného přírůstu, na základě vztahu č. 3 a č. 4 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky. Celkovým běžným přírůstem se pro účely této vyhlášky rozumí celková objemová produkce hroubí sledované části lesa za určité období. Slouží k posouzení aktuální produkce dřeva.

(14) Pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb, přičemž těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje, pomocí celkového běžného přírůstu podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

(15) Celková maximální výše těžby se v rámci zpracovávaného plánu stanoví jako součet všech těžeb stanovených podle předchozích odstavců.

(16) Při navýšení závazného ustanovení maximální celková výše těžeb z důvodu změny plánu podle § 27d odst. 1 lesního zákona se stanoví odděleně výše těžby nahodilé a výše těžby úmyslné. Navýšení závazného ustanovení maximální celková výše těžeb se stanoví jako součet výše těžby nahodilé a těžby úmyslné.

§ 9

Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku

(1) Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v lesních porostech do 40 let věku (dále jen „minimální rozsah výchovy“) je součtem ploch etáží do 40 let věku, ve kterých byly během venkovního šetření při zpracování plánu umístěny naléhavé a opakované výchovné zásahy.

(2) Při stanovení minimálního rozsahu výchovy se za naléhavé považují výchovné zásahy, které jsou neodkladné z důvodů zvýšení odolnosti porostů a úpravy jejich druhové skladby (§ 31 odst. 1 lesního zákona).

§ 10

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesního porostu

(1) Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin se jako závazné ustanovení plánu stanoví pro všechny porosty (porostní skupiny, etáže) starší 60 let a porostní skupiny mladší, pokud do nich plán umísťuje obnovu nebo tam obnovu připouští.

(2) Při stanovení minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin se vychází z ustanovení zvláštních předpisů⁹) s přihlédnutím k porostnímu typu, aktuálnímu stavu porostní skupiny (etáže) a fázi rozpracovanosti obnovy, přitom se přihlédne k zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin v již obnovených částech porostu. Důvodem ke snižování minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu nejsou škody působené zvěří nebo pastvou v lese.

(3) Pro holiny vzniklé v důsledku nahodilých těžeb, které svojí šíří nebo velikostí přesahují velikost seče doporučenou rámcovými směrnicemi pro příslušný hospodářský soubor, je v rámcových směrnicích stanoven minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin přiměřeně snížený. Plochy vzniklé z nahodilých těžeb menší než 0,08 ha, pokud neodpovídají systému obnovy podle rámcových směrnic hospodaření, se při stanovení minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin neuvažují.

(4) Pro posouzení navrženého minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin v jednotlivých porostech je součástí podkladů pro schvalování plánu seznam jednotek prostorového rozdělení lesa, ve kterých nebyl dosažen minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin uvedený ve zvláštních předpisech.⁹)

§ 11

§ 12

Oddíl 3

§ 13

Zadávání osnov

(1) Zpracování osnov zadává místně příslušný orgán státní správy lesů (dále jen „zadavatel“) pro ucelená území (dále jen „zařizovací obvody“) tak, aby osnova zahrnovala v tomto území všechny lesy, pro které se osnova zpracovává (§ 25 odst. 1 lesního zákona).

(2) Zařizovací obvod zahrnuje zpravidla několik katastrálních území. Hranice zařizovacího obvodu respektuje hranice katastrálních území. V odůvodněných případech se lze od této hranice odchýlit, avšak ke stanovení takové hranice se využijí v terénu dobře identifikovatelné linie a respektují se hranice pozemků.

(3) Záměr zadat zpracování osnovy, včetně vymezení zařizovacího obvodu, vyhlásí zadavatel v dostatečném předstihu, nejméně však 18 měsíců před počátkem její platnosti. Současně stanoví termín pro uplatnění záměrů a požadavků vlastníků lesa.

(4) Nejpozději 12 měsíců před počátkem platnosti osnovy musí být zpracování osnovy zadáno zpracovateli osnovy. Součástí zadání je i předání podkladových materiálů zpracovateli osnovy.

(5) Podkladové materiály pro zpracování osnovy jsou:

a) katastrální mapa,

b) výpis z katastru nemovitostí,

c) identifikace pozemků určených k plnění funkcí lesa,

d) obrysová nebo porostní mapa,

e) typologická mapa,

f) hospodářská kniha,

g) oblastní plán rozvoje lesů.

§ 14

Zpracování osnov

(1) Lesy na území zařizovacího obvodu se dělí na oddělení, dílce, porosty, případně se vyliší porostní skupiny a etáže. Pro návrh jednotek prostorového rozdělení lesa se přiměřeně využívají ustanovení § 6 odst. 1 až 12 této vyhlášky.

(2) V terénu identifikovatelné hranice lesních pozemků jednotlivých vlastníků lesů tvoří nejméně hranici porostu.

(3) Nejsou-li hranice majetku jednotlivých vlastníků lesů v terénu identifikovatelné, lze takové majetky sdružit v rámci tzv. souhrnného porostu. Vlastnické hranice se přenesou do lesnické mapy podle katastrální mapy jako hranice porostů. Popis stavu lesa a návrh hospodářských opatření pro tyto porosty bude odvozen jako plošný podíl majetkových částí souhrnného porostu.

(4) Při vyhotovování osnov zpracovatel přihlíží ke včas uplatněným hospodářským záměrům a požadavkům vlastníků lesa a dalších subjektů, pokud se jich zpracování osnov a navržené hospodaření v lese dotýká.

(5) Nezbytnou podmínkou zpracování osnov je provedené terénní šetření. Terénní šetření pro zpracování osnov nelze provádět způsobem zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(6) Platnost osnov a jejich změn je vždy k 1. lednu kalendářního roku.

(7) Zpracovatel osnov předá zadavateli osnovu nejpozději do 30. června prvního roku její platnosti.

§ 15

Náležitosti osnov

(1) Osnova obsahuje:

a) všeobecnou část,

b) podrobné údaje pro porosty, porostní skupiny či etáže a dřeviny,

c) plochovou tabulku,

d) lesnickou mapu,

e) vlastnické separáty.

(2) Všeobecná část zahrnuje:

a) vymezení území, pro které je osnova zpracována, včetně schematického grafického zobrazení a označení navazujících plánů a osnov,

b) údaj o zpracovateli osnovy a údaj o časové platnosti osnovy,

c) výčet veřejných zájmů v oblasti zpracování osnovy ve vazbě na hospodaření (využijí se zejména údaje z oblastního plánu rozvoje lesů),

d) rámcové směrnice hospodaření pro hospodářské soubory na daném území,

e) tabulku souhrnných údajů za osnovu ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky.

(3) Podrobné údaje pro porosty, porostní skupiny či etáže a dřeviny zahrnují identifikaci vlastníka lesa, přírodní lesní oblast, kategorii lesa, pásmo ohrožení lesa imisemi, katastrální území, výměru, případně plochu porostní půdy, lesní typ a hospodářský soubor, věk a zakmenění, fenotypovou klasifikaci, taxační veličiny, údaje o porostních zásobách dle dřevin a za jednotky zjištění stavu lesa a navrhovaná hospodářská opatření, včetně podílu melioračních a zpevňujících dřevin a údajů o rozsahu naléhavé výchovy v porostech do 40 let věku. V lesích ochranných a v lesích zvláštního určení dále uvádí účelová opatření podle zvláštních předpisů.¹¹) Pro způsob zjišťování a použití technických jednotek platí přiměřeně ustanovení o plánu. Podrobné údaje jsou zpracovány v písemné i digitální formě.

(4) Plochová tabulka sestává z výčtu parcel pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do osnovy, s uvedením jejich výměry, dále z výčtu porostní půdy s uvedením jednotky prostorového rozdělení lesa od úrovně porostů výše, dále bezlesí a jiné pozemky s jejich označením a uvedením účelu využití. Údaje jsou členěny dle katastrálních území, vlastníků lesů a kategorií lesů.

(5) Lesnická mapa se vyhotovuje v analogové a digitální formě v měřítku 1 : 10 000 či větším (podrobnějším) s mapovými značkami podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Obsahuje vždy údaj o měřítku mapy, zákres a označení jednotek prostorového rozdělení lesa až na úroveň jednotek, pro které se zjišťuje stav lesa, číselné označení bezlesí a zákres doporučené těžby obnovní.

§ 16

Způsob odvození závazných ustanovení osnov

(1) Nepřekročitelná celková výše těžeb se stanoví s přihlédnutím k očekávanému podílu nahodilých těžeb, jako suma všech plánovaných těžeb na lesních pozemcích vlastníka.

(2) Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin je uveden procenticky u všech porostů (porostních skupin, etáží) starších 60 let a u všech mladších, do nichž osnova plánuje nebo v nichž připouští obnovu; nevztahuje se na lesy vlastníků s výměrou lesa do 3 ha.

§ 17

Předávání osnov vlastníkům lesů

(1) Orgán státní správy lesů, který zpracování osnovy zadal, oznámí veřejnou vyhláškou lhůtu a místo, kde vlastník lesa obdrží osnovu týkající se jeho lesa (§ 25 odst. 4 lesního zákona). Oznámení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se oznámení vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým.

(2) Osnovu obdrží odborný lesní hospodář pověřený orgánem státní správy lesů dle § 37 odst. 6 lesního zákona.

§ 18

Změny osnov

(1) Změny osnov lze zpracovat, změní-li se výrazně podmínky, za kterých byla osnova vyhotovena (zejména výrazné změny zdravotního stavu lesa a nastalé kalamity, kategorizace lesů, rozsáhlé změny majetkových poměrů v lesích apod.).

(2) Záměr zadat zpracování změn osnov vyhlásí zadavatel v dostatečném předstihu, přitom uvede důvody pro zpracování změn osnovy a stanoví části osnovy, kterých se budou změny týkat. Současně stanoví termín pro uplatnění záměrů a požadavků vlastníků lesů.

(3) Na změny částí osnov týkající se jednotlivých majetků vyvolané vznikem nahodilých těžeb (§ 33 odst. 2 lesního zákona) se nevztahuje ustanovení odstavce 2. Orgán státní správy lesů jejich zpracování zadá nebo provede změnu závazného ustanovení osnovy na základě žádosti vlastníka lesa a po prověření oprávněnosti jeho požadavku.

Oddíl 4

§ 19

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
0
Závěrečné tabulky souhrnných údajů lesních hospodářských plánů (LHP) a lesních hospodářských osnov (LHO)
Název (označení) lesního hospodářského celku (zařizovacího obvodu):

1
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO
Základní údaje podle kategorií lesa

2
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle kategorií a věkových stupňů

3a
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Porostní plocha podle dřevin a věkových stupňů

3b
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Porostní plocha podle dřevin a věkových stupňů

3c
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle dřevin

3d
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle dřevin a hospodářských skupin

3e
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle tloušťkových tříd a hospodářských skupin

4a
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých není stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle kategorií lesa a obmytí

4b
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizačních plochách, případně jinou kontrolní metodou (zejména průměrkováním naplno)
Základní údaje podle subkategorií lesa a hospodářských skupin

5
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO
Základní údaje podle hospodářského způsobu, kategorií a tvarů lesa

6
Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP a LHO
Výčet zaujatých katastrálních území

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Jednotné mapové značky pro lesnické mapy (velikost odpovídající měřítku 1:5000)
Hranice lesa
Hraniční znak
Hranice katastrálního území
Vlastnická hranice
Hranice oddělení
Hranice dílce
Hranice porostu
Hranice porostní skupiny
Odvozní cesty
Cesty vývozní
Cesty přibližovací
Široké průseky
Rozdělovací a jiné průseky
Pěšiny
Lesní tok (modrá)
Slučky a půlslučky
Stratum
Střed inventarizační plochy
Doporučené barvy pro porostní lesnickou mapu

BARVA	VĚKOVÁ TŘÍDA	STÁŘÍ POROSTU I
bílá	holiny	0 let
žlutá	I. věková třída	1 - 20 let
červená	II. věková třída	21 - 40 let
zelená	III. věková třída	41 - 60 let
modrá	IV. věková třída	61 - 80 let
hnědá	V. věková třída	81 - 100 let
šedá	VI. věková třída	101 - 120 let
fialová	VII. věková třída	121 - 140 let
tmavě zelená	VIII. věková třída	141 a více let
	zakmenění 1-3 (^*)
	zakmenění 4-6 (^*)
	zakmenění 7-10 (^*)
	bezlesí

(^*) v barvách věkových tříd

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Jména a zkratky dřevin

České jméno	Vědecké jméno	Zkratka
smrk ztepilý	Picea abies	SM
smrk pichlavý	Picea pungens	SMP
smrk černý	Picea mariana	SMC
smrk sivý	Picea glauca	SMS
smrk omorika	Picea omorika	SMO
smrk Engelmannův	Picea engelmannii	SME
smrky ostatní		SMX
jedle bělokorá	Abies alba	JD
jedle obrovská	Abies grandis	JDO
jedle stejnobarvá (ojíněná)	Abies concolor	JDJ
jedle kavkazská	Abies nordmanniana	JDK
jedle vznešená	Abies procera	JDV
jedle ostatní		JDX
douglaska tisolistá	Pseudotsuga menziesii	DG
borovice lesní	Pinus sylvestris	BO
borovice černá	Pinus nigra	BOC
borovice Banksova	Pinus banksiana	BKS
borovice vejmutovka	Pinus strobus	VJ
borovice limba	Pinus cembra	LMB
borovice pokroucená	Pinus contorta	BOP
borovice zobanitá (blatka)	Pinus uncinata ssp. uliginosa	BL
borovice kleč	Pinus mugo	KOS
borovice ostatní		BOX
modřín opadavý	Larix decidua	MD
modříny ostatní		MDX
tis červený	Taxus baccata	TS
jalovec obecný	Juniperus communis	JAL
ostatní jehličnaté		JX
souše jehličnaté		SOJ
dub letní	Quercus robur	DB
dub letní slavonský	Quercus robur f. slavonica	DBS
dub zimní	Quercus petraea	DBZ
dub červený	Quercus rubra	DBC
dub pýřitý (šipák)	Quercus pubescens	DBP
dub bažinný	Quercus palustris	DBB
dub mnohoplodý	Quercus polycarpa	DBM
dub cer	Quercus cerris	CER
duby ostatní		DBX
buk lesní	Fagus sylvatica	BK
habr obecný	Carpinus betulus	HB
javor mléč	Acer platanoides	JV
javor klen	Acer pseudoplatanus	KL
javor babyka	Acer campestre	BB
javor jasanolistý	Acer negundo	JVJ
jasan ztepilý	Fraxinus excelsior	JS
jasan americký	Fraxinus americana	JSA
jasan úzkolistý	Fraxinus angustifolia	JSU
jasan pensylvánský	Fraxinus pennsylvanica	JSP
jilm habrolistý	Ulmus minor	JL
jilm drsný (horský)	Ulmus glabra	JLH
jilm vaz	Ulmus laevis	JLV
trnovník akát	Robinia pseudoacacia	AK
bříza bělokorá	Betula pendula	BR
bříza pýřitá	Betula pubescens	BRP
bříza pýřitá karpatská	Betula pubescens carpatica	BRC
jeřáb ptačí	Sorbus aucuparia	JR
jeřáb břek	Sorbus torminalis	BRK
jeřáb oskeruše	Sorbus domestica	OSK
jeřáby ostatní		JRX
ořešák královský	Juglans regia	OR
ořešák černý	Juglans nigra	ORC
třešeň ptačí	Prunus avium	TR
střemcha obecná	Prunus padus	STO
střemcha pozdní	Prunus serotina	STP
hrušeň polnička	Pyrus pyraster	HR
jabloň lesní	Malus sylvestris	JB
platan javorolistý	Platanus xhispanica	PL
kaštanovník jedlý	Castanea sativa	KJ
ostatní listnaté tvrdé		LTX
lípa srdčitá (malolistá)	Tilia cordata	LP
lípa velkolistá	Tilia platyphyllos	LPV
lípa stříbrná	Tilia tomentosa	LPS
líska obecná	Corylus avellana	LO
líska turecká	Corylus colurna	LTU
olše lepkavá	Alnus glutinosa	OL
olše šedá	Alnus incana	OLS
olše zelená	Alnus alnobetula	OLZ
topol osika	Populus tremula	OS
topol bílý (linda)	Populus alba	TP
topol černý	Populus nigra	TPC
topol šedý	Populus xcanescens	TPE
ostatní topoly nešlechtěné		TPX
topol kanadský	Populus xcanadensis	TPK
ostatní topoly šlechtěné		TPS
vrba jíva	Salix caprea	JIV
vrba bílá	Salix alba	VR
vrba křehká	Salix euxina	VRH
vrba košíkářská	Salix viminalis	VRK
vrba nachová	Salix purpurea	VRN
vrba šedá	Salix elaeagnos	VRE
ostatní vrby		VRX
jírovec maďal	Aesculus hippocastanum	KS
pajasan žláznatý	Ailanthus altissima	PJ
pavlovnie plstnatá	Paulownia tomentosa	PAV
ostatní listnaté měkké		LMX
souše listnaté		SOL
keře		KR

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Dílčí těžební procento, normální paseka, těžba celková, celkový běžný přírůst a probírkové intenzity pro odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb
Dílčí těžební procento pro desetiletou platnost plánu pro jednotlivé hospodářské soubory nebo sdružené hospodářské soubory se shodným obmýtím a obnovní dobou se stanoví v jednotlivých věkových stupních na základě následující tabulky:

Počet desetiletí, o něž je věkový stupeň vzdálen od obmýtní doby	Obnovní doba (roky)
	10	20	30	40	50
- 4	-	-	-	-	2%
- 3	-	-	4%	12%	18%
- 2	12%	25%	30%	29%	25%
- 1	86%	67%	50%	40%	33%
+ 1	100%	100%	88%	67%	50%
+ 2	100%	100%	100%	100%	88%
+ 3	100%	100%	100%	100%	100%

Ukazatel těžby mýtní (TM) pro hospodářský soubor (nebo sdružené HS) dle dílčích těžebních procent se vypočte po jednotlivých věkových stupních z následujícího vzorce:

{TM}_{HS} = \frac{\sum_{i = 1}^{k} Z_{i} t_{i} %}{100}

TM_HS - desetiletá těžba mýtní pro hospodářský soubor dle dílčích těžebních procent
Z_i - zásoba dřeva v m³b.k. v jednotlivých věkových stupních (označeny dolním indexem i) příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem
k - celkový počet věkových stupňů příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem
t_i (%) - těžební procento příslušného věkového stupně (označen dolním indexem i) v rámci daného hospodářského souboru (nebo sdružených HS)
Normální paseka na dobu platnosti LHP se stanoví z následujícího vzorce:

B = \frac{P}{U} . ZM . n

B - normální paseka
P - výměra porostní půdy celku
U - obmýtí celku
ZM - průměrná zásoba mýtních porostů; zásobou mýtních porostů je zásoba věkového stupně, do kterého spadá průměrné obmýtí snížené o polovinu průměrné obnovní doby a věkové stupně starší
n - počet let, pro které se LHP zpracovává (zpravidla 10 let)
Pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným, vyjma lesů ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb (těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje) pomocí celkového běžného přírůstu z následujícího vzorce:

TC = CBP + \frac{Zs - Zn}{a} . t

TC - ukazatel těžby celkové na dobu platnosti LHP (zpravidla 10 let)
CBP - zjištěný celkový běžný přírůst roční v m³b.k.
Zs - zjištěná porostní zásoba skutečná v m³b.k.
Zn - vzorová (normální) porostní zásoba odvozená ze vzorové křivky stromových četností v m³b.k.
a - vyrovnávací doba uváděná v desítkách let
t - doba platnosti LHP (zpravidla 10 let)
Celkový běžný přírůst roční (CBP) se pak zjistí z následujícího vzorce:

CBP = \frac{Z 2 + Tt - Z 1}{t}

Z1 - inventarizovaná zásoba předchozí v m³b.k.
Z2 - inventarizovaná zásoba současná v m³b.k.
Tt - celková těžba za inventarizované období v m³b.k.
t - interval mezi inventarizacemi (počet let)
V případě, že výše předmýtních těžeb není v porostech při vyhotovení LHP navržena, odvodí se pro celý zařizovaný majetek v hospodářských souborech ze zásob jednotlivých dřevin, probírkových intenzit (procent) a průměrného zakmenění ve věkových stupních.
Probírkové intenzity jsou:
Výše decenálních výchovných těžeb (se zahrnutím přirozené mortality) vyjádřená v procentech zásoby hroubí s kůrou na počátku decénia.

DŘEVINA	ZAKMENĚNÍ	VĚK (roky)
DŘEVINA	ZAKMENĚNÍ	20	30	40	50	60	70	80	90	100
Smrk (porosty nižších bonit)	1,0	-	14%	12%	11%	9%	8%	7%	6%	6%
	0,9	-	7%	4%	3%	3%	3%	3%	2%	2%
	0,8	-	2%	3%	3%	2%	2%	2%	2%	2%
	0,7	-	1%	2%	2%	2%	2%	2%	2%	2%
Smrk (porosty vyšších bonit)	1,0	47%	24%	17%	12%	10%	8%	7%	6%	6%
	0,9	38%	16%	7%	5%	4%	4%	3%	3%	3%
	0,8	29%	4%	4%	4%	4%	3%	3%	3%	2%
	0,7	10%	4%	4%	4%	3%	2%	2%	2%	2%
Borovice	1,0	19%	15%	14%	12%	11%	10%	9%	8%	8%
	0,9	14%	7%	7%	6%	6%	5%	4%	3%	3%
	0,8	6%	4%	6%	6%	5=	4%	3%	3%	3%
	0,7	4%	4%	5%	5%	4%	3%	3%	3%	2%
Buk	1,0	-	21%	21%	18%	16%	13%	11%	10%	9%
	0,9	-	16%	13%	10%	6%	4%	2%	1%	1%
	0,8	-	10%	4%	2%	2%	2%	2%	1%	1%
	0,7	-	2%	1%	2%	2%	2%	1%	1%	1%
Dub letní a zimní	1,0	-	26%	17%	12%	10%	8%	7%	6%	6%
	0,9	-	17%	9%	3%	3%	3%	2%	2%	2%
	0,8	-	8%	3%	4%	3%	3%	2%	2%	2%
	0,7	-	3%	3%	3%	3%	2%	2%	2%	2%

Rozmezím nižších a vyšších bonit je střed bonitního rozpětí.

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše, rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše, postup provádění statistického vyhodnocení zjištěných údajů a stanovení ukazatele celkové výše těžeb
I.
Vymezení pojmů
Pro účely této přílohy se rozumí
ZPŮSOB PROVÁDĚNÍ ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA NA INVENTARIZAČNÍ PLOŠE A ROZSAH ZJIŠŤOVANÝCH ÚDAJŮ
II.
Požadavky na počet a umístění inventarizačních lokalit a ploch
III.
Požadavky pro sběr dat na inventarizačních plochách
POSTUP STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ
IV.
Požadavky na vyhodnocení zjištěných údajů
V.
Odhad hektarové střední hodnoty
VI.
Odhad úhrnu
VII.
Odhady pro podoblasti
VIII.
Stratifikované odhady
IX.
Odhad zásoby dříví
X.
Odhad těžby dříví v období od předchozí inventarizace
STANOVENÍ UKAZATELE CELKOVÉ VÝŠE TĚŽEB
XI.
Odhad průměrného ročního celkového běžného přírůstu v období od předchozí inventarizace
XII.
Odhad celkové výše těžby na období platnosti lesního hospodářského plánu

1. vzorníkem prvního stupně (dále jen „vzorník 1“) kmen hroubí nebo pařez zaregistrovaný na příslušné podploše, tedy kmen nebo pařez, který polohou a výčetní tloušťkou, nebo tloušťkou pařezu, splňuje podmínky pro registraci; kmen hroubí nebo pařez je zaregistrován jako vzorník 1, pokud se střed inventarizační plochy (dále též jen „plocha“) nalézá v jeho zóně zahrnutí,

1. Od druhého provedení inventarizace jsou odhady těžby dříví počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

1. Odhady průměrného ročního celkového běžného přírůstu (dále jen „CBP“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

1. Odhady celkové výše těžby (dále jen „CVT“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

1. V rámci inventarizované části celku musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na padesáti lokalitách.

1. Plocha musí obsahovat alespoň jednu, maximálně však tři podplochy. Společný střed těchto podploch je totožný se středem plochy.

1. Odhady středních hodnot a úhrnů pro příslušné stratum, hospodářskou skupinu, celek či jeho inventarizovanou část a k těmto odhadům připojené směrodatné chyby mohou být spočítány pouze postupy podle této přílohy.

1. Odhad Ŷ_c střední hektarové hodnoty v rámci přístupné a schůdné porostní půdy celého strata se počítá podle rovnice:

{\hat{Y}}_{C} = \frac{Σ_{x \in s_{2}} M x Y_{C} (x)}{Σ_{x \in s_{2}} M x},

(3)

kde M(x) je počet ploch založených na lokalitě x, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné (množina A) části porostní půdy (množina F) daného strata podle rovnice

M(x) = \sum_{l = 1}^{M} I_{FA} {(x}_{l}).

(4)

Symbol M značí nominální počet ploch každé lokality daného strata. Člen s₂ označuje množinu lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou uvnitř strata. Člen I_FA(x_l) je indikátorová proměnná definující, zda se střed plochy založené na bodě x_lnachází v přístupné a schůdné části porostní půdy (hodnota 1), nebo nikoli (hodnota 0) podle rovnice:

I_{FA} {(x}_{l}) = {\begin{matrix} {1 pro x}_{l} \in F \cap A, \\ {0 pro x}_{l} \notin F \cap A . \end{matrix}

(5)

Člen Y_c(x) v rámci rovnice (3) představuje lokání hustotu, která je definována následovně:

Y_{C} (x) = \frac{Σ_{l=1}^{M} I_{FA} {(x}_{l}) Y {(x}_{l})}{M (x)} .

(6)

Symbolem Y(x_l) je označena lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy, která se vypočítá podle vzorce:

Y {(x}_{l}) = \sum_{{i∈ s}_{1} {(x}_{l})} \frac{Y_{i}^{*}}{λ (K_{i} \cap F \cap A)} + \sum_{{j∈ s}_{2} {(x}_{l})} \frac{Y_{j} - Y_{j}^{*}}{λ (K_{j}^{*} \cap F \cap A)},

(7)

kde Y^*_i značí hodnotu vlastnosti kmene zjištěnou podle dendrometrického modelu (výškové křivky, objemového tarifu), jehož chyby predikce nejsou považovány za zanedbatelné a je nezbytné je kompenzovat. Y_j je skutečná hodnota vlastnosti kmene zjištěná měřením případně podle dendrometrického modelu, jehož chyby považujeme za zanedbatelné. Symboly s₁(x_l) a s₂(x_l) označují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2 zaregistrovaných na ploše se středem na bodě x_l. Hodnoty Y^*_i jsou získány na všech vzornících 1, zatímco hodnoty Y_j pouze na vzornících 2.
Člen λ(K_i∩ F ∩ A) je plocha části zóny zahrnutí K_i vzorníků 1 označeného indexem i, která leží uvnitř přístupné a schůdné části porostní půdy daného strata. Tato plocha se získá prostorovým oříznutím nominální zóny zahrnutí K_i hranicí přístupné a schůdné porostní půdy daného strata. Analogicky, λ(K^*_j∩ F ∩ A) odpovídá ploše zóny zahrnutí konkrétního vzorníků 2 (označen indexem j) vybíraného relaskopickou metodou. Nominální zóna zahrnutí K_j konkrétního vzorníků 2 je zkonstruována se středem na poloze příslušného kmene (označeného indexem j) a s poloměrem r_j odpovídajícím minimu z dvojice čísel:

a) Maximální vzdálenost pro zahrnutí daného kmene do výběru pomocí relaskopické metody s faktorem ƒ, viz první výraz v hranaté závorce rovnice (8).

b) Poloměr r_ks největší z podploch, na které může být kmen s danou výčetní tloušťkou (d₁₃) zaregistrován jako vzorník 1, viz druhý výraz v hranaté závorce rovnice (8).

r_{j} = \min \frac{d_{13}}{2 \sqrt{f}}; r_{ks},

(8)

Velikost zóny zahrnutí λ(K^*_j∩ F ∩ A) je stanovena po redukci K^*_j pouze na části uvnitř přístupné a schůdné porostní půdy provedenou analýzou s využitím geografického informačního systému a příslušné mapy.

1. Odhad úhrnu T̂_c se získá vynásobením odhadu střední hodnoty Ŷ_c známou rozlohou přístupné a schůdné části porostní půdy λ(F ∩ A) daného strata podle rovnice:

T̂_c = Ŷ_c λ(F ∩ A).

(11)

1. Odhad střední hektarové hodnoty pro libovolně definovanou podoblast D přístupné a schůdné části porostní půdy v rámci daného strata (např. pro hospodářskou skupinu, není-li tato shodná se stratem) se vypočítá postupem podle části V., avšak s nahrazením indikátorové proměnné I_FA(x_l) podle rovnice (5) indikátorovou proměnnou I_D(x_l) kódující příslušnost středu plochy do podoblasti D podle rovnice:

I_{D} {(x}_{l}) = {\begin{matrix} 1 pro x_{l} \in D, \\ 0 pro x_{l} \notin D. \end{matrix}

(13)

1. V případě, že je na daném celku nebo jeho inventarizované části použito vícero strat, je bodový odhad úhrnu T̂_s ve skupině K výběrových strat počítán podle rovnice:

{\hat{T}}_{S} = \sum_{k = 1}^{K} {\hat{T}}_{k},

(14)

kde T̂_k je hodnota úhrnu ve výběrovém stratu označeném indexem k, spočítaná na základě vzorce (11), v případě odhadů pro podoblasti upraveného podle bodu 2. části VII.

1. Zásoba dříví zahrnuje objem hroubí všech stojících a ležících kmenů hroubí nacházejících se na přístupné a schůdné části porostní půdy v okamžiku, pro který je zásoba dříví odhadována.

2. vzorníkem druhého stupě (dále jen „vzorník 2“) kmen, který patří do podmnožiny vzorníků 1; na vzorníku 2 se provádí měření výšek, případně též horních tlouštěk,

2. Odhad těžby na hektar porostní půdy využívá postupu pro podoblasti (viz část VII.), s tím, že do podoblasti řadíme pouze inventarizační plochy, které vyhovují všem dále uvedeným podmínkám:

a) v předchozí inventarizaci plocha náležela k přístupné a schůdné části porostní půdy,

b) při současné inventarizaci bylo na ploše možné posoudit příslušnost kmenů ke komponentám změny zásoby, viz schéma na obrázku 1.

2. Při odhadu úhrnu přírůstu je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při současné inventarizaci pro dané stratum.

2. Při odhadu úhrnu CVT je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy daného strata zjištěná při současné inventarizaci.

2. V každém stratu musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na pěti lokalitách.

2. Maximální poloměr podplochy je 20 metrů, minimální 3 metry.

2. Cílové parametry uvedené v § 7c vyhlášky mají charakter střední hodnoty vztažené k jednotce plochy porostní půdy.

2. Odhad variability Ŷ_c se spočítá podle vzorce

\hat{V} ({\hat{Y}}_{c}) = \frac{1}{n_{2} - n_{2} - 1} \sum_{{x∈ s}_{2}} {\frac{M (x)}{{\bar{M}}_{2}}}^{2} {Y_{c} (x) – {\hat{Y}}_{c}}^{2},

(9)

kde n₂ je velikost výběru, tedy počet lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou umístěnou do daného strata. Člen M̅₂ označuje průměrný počet ploch na jednu lokalitu strata, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné porostní půdě. Počítá se podle rovnice:

{\bar{M}}_{2} = \frac{Σ_{x \in s_{2}} M (x)}{n_{2}} .

(10)

2. Odhad variability úhrnu V̂(T̂_c) se získá vynásobením odhadu variability střední hodnoty V̂(Ŷ_c) druhou mocninou známé velikosti λ(F ∩ A) podle rovnice:

V̂(T̂_c) = V̂(Ŷ_c) λ²(F ∩ A).

(12)

2. Odpovídající odhad úhrnu se vypočítá postupem podle části VI., s dosazením střední hodnoty podle předchozího bodu a nahrazením plochy λ(F ∩ A) plochou λ(D) ve vzorcích (11) a (12).

2. Odhad variability úhrnu ve skupině strat se získává součtem dílčích odhadů variabilit pro jednotlivá strata podle rovnice:

\hat{V} ({\hat{T}}_{s}) = \sum_{k = 1}^{K} \hat{V} ({\hat{T}}_{k}),

(15)

kde V̂(T̂_k) je odhad variability úhrnu pro stratum k podle rovnice (12), v případě odhadů pro podoblasti upravené podle bodu 2. části VII.

2. Odhady zásoby dříví jsou počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., případně VII. a VIII.

3. zónou zahrnutí kmene hroubí (dále jen „zóna zahrnutí“) část území výběrového strata, tvořená kruhem se středem na pozici kmene hroubí nebo pařezu, jehož poloměr odpovídá největší podploše, na které může být daný kmen nebo pařez zaregistrován; padne-li střed plochy do části kruhu se středem na poloze kmene, která se nachází mimo inventarizovaný celek, mimo příslušné stratum, mimo porostní půdu, případně na nepřístupné nebo neschůdné části území, není na inventarizační ploše prováděna registrace kmenů a daný kmen nebo pařez tak není vybrán jako vzorník 1; pro vzorník 2 je velikost zóny zahrnutí dána maximální vzdáleností vzorníku 1 od středu plochy stanovenou pomocí relaskopické metody,

3. Strata a jejich návrhy podle § 7b odst. 3 musí splňovat tyto podmínky:

a) strata se nachází na území celku v rámci jeho inventarizované části,

b) strata se polohově nepřekrývají,

c) každé stratum je v rámci celku opatřeno jednoznačným identifikátorem,

d) každé stratum je zakresleno samostatnou geometrií v digitální mapě v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální a

e) ke každému stratu je připojena informace o požadovaném počtu lokalit a schéma umístění jednotlivých inventarizačních ploch vzhledem ke každé inventarizační lokalitě.

3. Počet kruhových podploch, jejich velikost a jim přiřazené registrační hranice tloušťky (výčetní tloušťky a tloušťky pařezů) musí být shodné v rámci všech ploch strata.

3. Cílové parametry uvedené v § 4 odst. 3 písm. e) vyhlášky mají charakter úhrnu vztaženého k celkové ploše hospodářské skupiny, celku či jeho inventarizované části.

3. Bodový odhad střední hodnoty na hektar porostní půdy ve skupině K výběrových strat vypočítán dělením úhrnu T̂_s za celou skupinu strat součtem ploch přístupné a schůdné půdy λ(F_k∩A_k) jednotlivých strat:

{\hat{Y}}_{S} = \frac{{\hat{T}}_{S}}{Σ_{l=k}^{K} λ (F_{k} \cap A_{k})} .

(16)

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k∩A_k) do vzorce (16) dosazena plocha λ(D_k).
Odhad variability střední hodnoty ve skupině strat získáme podle vzorce:

\hat{V} ({\hat{Y}}_{s}) = \frac{\hat{V} ({\hat{T}}_{S})}{{Σ_{l = k}^{K} λ F_{k} \cap A_{k}}^{2}} .

(17)

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k∩A_k) do vzorce (17) opět dosazena plocha λ(D_k).

3. Lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy je pro odhad zásoby dříví definována takto:

\ddot{Z} x_{l} = \sum_{i \in s_{1} (x_{l})} \frac{I_{i}^{\ddot{z}} {\ddot{v}}_{i}^{*}}{λ K_{i} \cap F \cap A} + \sum_{j \in s_{2} (x_{l})} \frac{I_{j}^{\ddot{z}} {\ddot{v}}_{j} - {\ddot{v}}_{j}^{*}}{λ K_{j}^{*} \cap F \cap A},

(18)

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2, I^z̈_i je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmen i zařazený do kategorií „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Dorost“, „Dorost, mortalita, souš“ a „Mortalita, souš“, viz schéma na obrázku 1, uzly 5, 8, 14, 18 a 19. Za ϋ^*_i a ϋ^*_j je dosazován objem vzorníku 1 respektive vzorníku 2 zjištěný pomocí tarifu, dvou nebo tříargumentových objemových tabulek s dosazením modelových výšek kmene, respektive modelových horních tlouštěk, a po vynásobení procentem normálního objemu v případě torz souší nebo kmenových a korunových zlomů živých kmenů. Člen ϋ^*_j je objem hroubí vzorníku 2 zjištěný pomocí dvou nebo tříargumentových objemových tabulek, respektive funkcí pro hodnoty vstupních parametrů (výčetní tloušťky, výšky eventuálně též horní tloušťky) skutečně změřené během současné inventarizace. Ostatní symboly v rovnici (18) odpovídají rovnici (7).

3. Při odhadu úhrnu těžby je ve vzorcích (11) a (12) za plochu podoblasti použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při předchozí inventarizaci pro dané stratum.

3. Lokální hustota pro odhad CBP je na úrovni jednotlivé plochy počítána následovně:

C B P (x_{l}) = {\begin{matrix} \frac{1}{l (x_{l})} [\overset{··}{Z} (x_{l}) - \overset{\cdot}{Z} (x_{l}) + t (x_{l}) + o (x_{l}) + ∆ (x_{l})] \\ p ř i ú s p ě š n é o p a k o v a n é i d e n t i f i k a c i k m e n ů, \\ m i n [C B P_{e} (x_{l}); C B P_{m a x} (x_{l})] \\ v e v š e c h o s t a t n í c h p ř í p a d e c h, \end{matrix}

(20)

kde Z̈(x_l) a Ż(x_l) jsou lokální hustoty odhadu zásoby pro období současné a předchozí inventarizace, viz vzorec (18), a t(x_l) je lokální hustota odhadu těžby dříví v období od předchozí inventarizace, viz vzorec (19). Lokální hustota o(x_l) odpovídá odlomům souší a je definována vzorcem

o (x_{l}) = \sum_{i \in s_{1} (x_{l})} \frac{I_{i}^{o} {\overset{·}{v}}_{i}^{*}}{λ (K_{i} \cap F \cap A)},

(20 a)

kde

I_{i}^{o}

je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmeny zařazené jako „Odlom souše“, viz uzel 12b schématu na obr. 1. Lokální hustota ∆(x_l) odpovídá snížení objemu souší a kmenových nebo korunových zlomů živých kmenů od předchozí inventarizace. Počítá se podle vzorce

∆ (x_{l}) = \sum_{i \in s_{1} (x_{l})} \frac{I_{i}^{s z} ({\overset{·}{v}}_{i}^{*} - {\overset{··}{v}}_{i}^{*})}{λ (K_{i} \cap F \cap A)},

(20 b)

kde

I_{i}^{s z}

označuje množinu kmenů, které jsou klasifikovány jako „Beze změny, souš” nebo „Beze změny, živý kmen“ (viz uzly 14 a 18 schématu) s tím, že ve druhém případě se zároveň musí jednat o kmenový nebo korunový zlom (stav v současné inventarizaci). Člen l(x_l) označuje skutečnou délku periody od předchozí inventarizace v letech (zjišťuje se pro jednotlivé inventarizační plochy zvlášť).
Na plochách, které nebyly šetřeny v předchozí inventarizaci, případně též na plochách, na nichž nebylo možné provést opakovanou identifikaci a posoudit status kmene podle schématu na obrázku 1, se hodnota lokální hustoty CBP_e(x_l) zjistí expertně (např. pomocí růstových tabulek, růstového simulátoru, přírůstovou analýzou letokruhů). V případě, kdy expertně získaná hodnota CBP_e(x_l) překračuje hodnotu CBP_max(x_l) podle tabulky 1 určenou na základě nadmořské výšky středu plochy a jeho příslušnosti do ekologické řady typologického systému, použije se hodnota CBP_max(x_l). Tento postup se použije též pro stanovení lokální hustoty CBP na všech plochách při prvním provedení inventarizace.
Tabulka 1: Maximální CBP [m³/ha/rok], hroubí bez kůry

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému
Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	extrémní	kyselá	živná	obohacená humusem	obohacená vodou	oglejená	glejová	rašelinná
pod 400	5	8,3			9,7		8,2	5,3
400 až 700		11,1		9,7	11,1
700 a výš		9,7		9,7	11,1

3. Lokální hustota pro odhad CVT je na úrovni jednotlivé plochy počítána podle vzorce:

CVT {(x}_{l}) = l \times f_{t} \times CBP {(x}_{l}) + \frac{\ddot{Z} {(x}_{l}) – Z_{C} {(x}_{l})}{a {(x}_{l})},

(21)

kde l je uvažovaná platnost plánu (zpravidla 10 let), CBP(x_l) je lokální hustota přírůstu dříví podle vzorce (20), Z̈(x_l) je lokální hustota zásoby dříví podle vzorce (18), a(x_l) je vyrovnávací doba v povoleném rozsahu od 30 do 60 let. Pro jednotlivé plochy může být použita různá vyrovnávací doba v závislosti na záměru vlastníka, aktuálním charakteru porostu a stanovištních podmínkách. Člen Z_c(x_l) představuje cílovou zásobu podle vzorce (22), a ƒ_t je koeficient nesouladu mezi těžbou vykázanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. za období od předchozí inventarizace, viz vzorec (23) dále.

4. směrodatnou chybou odmocnina odhadu variability bodového odhadu

\hat{V} {\hat{θ}}_{n}

podle rovnice:

σ = \sqrt{\hat{V} {\hat{θ}}_{n}},

(1)

přičemž variabilita

\hat{V} ({\hat{θ}}_{n})

byla odhadnuta některým z postupů popsaných v této příloze, viz vzorce (9), (12), (15) a (17), a

4. V rámci strata musí být nominální počet ploch a jejich umístění vzhledem ke každé lokalitě konstantní, přičemž maximální vzdálenost plochy od polohy příslušné lokality nesmí překročit 250 m a nominální počet ploch na jednu lokalitu v rámci strata musí být v rozmezí od 1 do 4 ploch.

4. Počet a velikost podploch a s nimi související registrační hranice tloušťky se volí tak, aby průměrný počet na jednu plochu zaregistrovaných kmenů a pařezů (počítáno dohromady) v rámci celého strata neklesl pod 10.

4. Lokální hustota Ż(x_l) pro odhad zásoby v období předchozí inventarizace je definována analogicky. Indikátorová proměnná I^z̈_i v rovnici (18) je nahrazena proměnnou I^ż_i nabývající hodnoty 1 pro kmeny kategorizované jako „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Těžba“, „Těžba, souše“, „Odlom souše“, „Mortalita, souš“ a „Mortalita, pařez“ viz uzly č. 12b, 13, 14, 16, 17b, 18 a 19 schématu na obrázku 1, a dále pro kmeny zaregistrované pouze při předchozí inventarizaci. Objemy kmenů v období současné inventarizace (ϋ^*_i, ϋ_j, ϋ^*_j) jsou nahrazeny svými ekvivalenty pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j) a namísto procenta normálního objemu současné inventarizace se použije procento normálního objemu z předchozí inventarizace.

4. Lokální hustota pro odhad těžby od minulé inventarizace je na úrovni jednotlivé plochy definována rovnicí:

t x_{l} = \sum_{{i∈s}_{1} {(x}_{l})} \frac{l_{i}^{t} {\dot{v}}_{i}^{*} + I_{i}^{dt} {\ddot{v}}_{i}^{*}}{λ K_{i} \cap F \cap A} + \sum_{{j∈s}_{2} {(x}_{l})} \frac{I_{i}^{t} ({\dot{v}}_{j} - {\dot{v}}_{j}^{*})}{λ K_{j} \cap F \cap A},

(19)

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2. Indikátorová proměnná I^t_i nabývá hodnoty 1 pro vzorníky 1 (pařezy) kategorizované jako „Těžba“ nebo „Těžba souší“ (uzly 13 a 16 schématu na obrázku 1) vstupující do výpočtu objemem zjištěným pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j). Indikátorová proměnná I^dt_i nabývá hodnotu 1 pro vzorníky (pařezy) kategorizované jako „Dorost, těžba“ (uzel 7 schématu na obrázku 1). Tyto kmeny k příslušné hustotě přispívají objemem (ϋ^*_i) odvozeným pro okamžik těžby na základě měřené tloušťky pařezu, predikované výšky a případně i horní tloušťky.

Obrázek 1: Klasifikace kmenů hroubí a pařezů z pohledu příslušnosti ke komponentám změny zásoby dříví (KH - kmen hroubí)

4. Cílová zásoba Z_c(x_l) se pro jednotlivé inventarizační plochy stanoví podle rovnice:
Z_c(x_l) = max[Z_e(x_l); Z_min(x_l)], (22)
kde Z_e(x_l) je cílová zásoba stanovená expertním odhadem s přihlédnutím k informacím o zásobách modelových porostů a hospodářskému záměru vlastníka, Z_min(x_l) je odečtená z tabulky 2 na základě nadmořské výšky a ekologické řady typologického systému na středu příslušné inventarizační plochy. Do vzorce (22) je tak dosazena vyšší z hodnot Z_e(x_l) a Z_min(x_l).
Tabulka 2: Minimální cílové zásoby Z_min(x_l) [m³/ha], hroubí bez kůry

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému
Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	extrémní	kyselá	živná	obohacená humusem	obohacená vodou	oglejená	glejová	rašelinná
pod 400	158	188			217		159	99
400 až 700		242				217
700 a výš		217	274			217

5. procentem normálního objemu, v případě torza souše nebo korunového nebo kmenového zlomu živého kmene, procenticky vyjádřený expertně odhadnutý podíl zbývající části modelového objemu vzorníku.

5. Plochy jsou zakládány a šetřeny jako trvalé s požadavkem na opakovanou identifikaci kmenů a pařezů mezi po sobě jdoucími inventarizacemi.

5. Kmeny a pařezy jsou registrovány pouze na plochách, respektive podplochách, jejichž střed leží na přístupné a schůdné části porostní půdy, příslušného strata.

5. Odhad zásoby v předchozí inventarizaci je prováděn pro území přístupné a schůdné části porostní půdy v období předchozí inventarizace.

5. Hodnota koeficientu nesouladu mezi těžbou vykazovanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. se stanoví následovně:

f_{t} = {\begin{matrix} m i n \frac{T_{L H E}}{{\hat{T}}_{S P I}}; 1 když q > 0.90 \\ 0.825 ve všech ostatních případech, \end{matrix}

(23)

kde q představuje podíl ploch, na kterých byla úspěšně provedena opakovaná identifikace kmenů hroubí z celkového počtu ploch náležících do přístupné a schůdné porostní půdy v současné inventarizaci. T_LHE je údaj o těžbě získaný z lesní hospodářské evidence za období od předchozí inventarizace a pro území přístupné a schůdné porostní půdy v okamžiku předchozí inventarizace. T̂_SPI je odhad celkové těžby od předchozí inventarizace provedený postupem podle části X.

6. Změna strata je možná pouze jeho zrušením a definováním jednoho nebo více nových strat. Při první inventarizaci následující po změně strata se opakuje terénní šetření na plochách dosavadního strata šetřených v předchozí inventarizaci. Zároveň se provede první šetření na plochách nově definovaných strat.

6. Jako vzorníky 1 jsou registrovány všechny kmeny, které překračují registrační hranici výčetní tloušťky nejmenší kruhové podplochy, do které polohově náleží. Dále jsou jako vzorníky 1 registrovány všechny pařezy. Namísto výčetní tloušťky je pro registraci pařezů rozhodující tloušťka v nejvyšším místě nad patou kmene, kde lze původní tloušťku kmene spolehlivě změřit, nebo odhadnout. Při opakované inventarizaci jsou jako vzorníky 1 automaticky zahrnuty všechny vzorníky 1 z předchozí inventarizace.

7. Středy ploch musí být v terénu trvale stabilizovány geodetickým mezníkem s kovovým jádrem, nebo obdobným kovovým předmětem umožňujícím dohledání pomocí detektoru kovů. Ve zvláštních případech (skála, lesní cesta, vodní tok či plocha) se připouští stabilizace mimo vlastní střed plochy, avšak do maximální vzdálenosti 20 m od skutečné polohy středu plochy. Stabilizace středu plochy v náhradním umístění nemá vliv na polohu plochy samotné. Ta se v takovém případě nijak neposouvá a její umístění vzhledem poloze lokality v referenční inventarizační síti je zachováno.

7. Pro vzorník 1 se zjišťuje základní sada vlastností, mezi které patří: výčetní tloušťka případně tloušťka pařezu, druh dřeviny, živý či mrtvý kmen, pařez, stojící či ležící kmen, poškození zlomem nebo vývrat. V případě opakované inventarizace se dále zjišťují chyby předchozího postupu, a to opomenutý kmen, nebo kmen, který neměl být dříve registrován a dále příslušnost ke komponentám změny zásoby dříví, viz schéma na obrázku 1.

8. Pozice stabilizace středu plochy musí být zaměřena vzhledem k nejméně dvěma pomocným navigačním objektům trvalého charakteru, nalézají-li se takové objekty do vzdálenosti 25 m od stabilizace plochy. V případě, že se trvalé objekty v okolí plochy nevyskytují, provede se zaměření stabilizace plochy vůči nejméně dvěma kmenům případně pařezům, nacházejícím se zpravidla mimo inventarizační plochu. Tyto kmeny, případně pařezy, musí být trvale a viditelně barevně označeny.

8. Měření výšky kmene (stromu) se provádí na živých vzornících 2, které nejsou pařezem, ležícím kmenem, vývratem, zlomem, nejsou výrazně ohnuté a ani nejsou jinak poškozeny respektive deformovány způsobem ovlivňujícím výšku kmene.

9. Výběr vzorníků 2 je prováděn relaskopickou metodou. Vzorník 1 je vybrán za vzorník 2, pokud jeho vzdálenost od středu inventarizační plochy nepřekračuje mezní vzdálenosti l_max (udanou v metrech) podle vzorce:

l_{\max} = \frac{d_{13}}{2 \sqrt{f}},

(2)

kde d₁₃ je výčetní tloušťka změřená na konkrétním vzorníku 1 (udaná v centimetrech),

f = 10^{4} \sin^{2} \frac{α}{2}

je relaskopický faktor pro kruhovou základnu uvedený v m²ha^-1 a α je záměrný úhel relaskopické pomůcky. Relaskopický faktor musí být zvolen jednotně pro výběrové stratum, vždy však v rozmezí od 4 do 12 m²ha^-1 přičemž průměrný počet vzorníku 2 na jednu inventarizační plochu strata nesmí klesnout pod 2.

10. Na středu plochy se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) příslušnost k oddělení, dílci, porostu a hospodářské skupině,

g) datum měření a datum předchozího měření (opakovaná inventarizace),

h) při měření použitá magnetická deklinace,

i) generovaná souřadnice středu inventarizační plochy,

j) souřadnice globálního družicového polohového systému stabilizovaného středu plochy v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální,

k) pozice náhradní stabilizace středu plochy vzhledem ke skutečnému středu,

l) přístupnost a schůdnost středu plochy současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

m) stabilizace na středu plochy nebo v náhradním umístění,

n) nově založená nebo opakovaně šetřená plocha,

o) úspěšnost dohledání plochy a opakované identifikace kmenů (opakovaná inventarizace),

p) důvod nedohledání plochy nebo neobnovení polohy kmenů (opakovaná inventarizace),

q) kategorie a druh pozemku současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

r) lesní typ zjištěný na středu inventarizační plochy,

s) expertně určená cílová zásoba,

t) expertně určený průměrný roční celkový běžný přírůst (CBP),

u) vyrovnávací doba,

v) jméno měřiče,

w) poznámka.

11. Pro vzorníky 1 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata,

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) identifikátor kmene/pařezu, současný i předchozí (opakovaná inventarizace),

g) pozice kmene vzhledem ke středu plochy,

h) výčetní tloušťka respektive tloušťka pařezu, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

i) modelová výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

j) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

k) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku v předchozí inventarizaci (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

l) plocha zóny zahrnutí prvního stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

m) procento normálního objemu hroubí (torza souší), současné a předchozí (opakovaná inventarizace),

n) úspěšnost případně důvody neúspěchu opakované identifikace kmene (opakovaná inventarizace),

o) pařez nebo normální kmen hroubí (jehličnatý nebo listnatý pařez, starý pařez nebo čerstvý pařez po těžbě či mortalitě),

p) poloha pařezu po těžbě nebo mortalitě (uvnitř nebo vně příslušné kruhové podplochy),

q) souš (stojící jehličnatá nebo listnatá souš, případně její torzo

r) dřevina (u pařezů z předchozí inventarizace pouze v členění na jehličnaté a listnaté),

s) rozdvojení kmene (dvoják),

t) zlom, vývrat nebo ohnutí kmene,

u) příslušnost ke komponentě změny zásoby dříví podle schématu na obrázku 1 (opakovaná inventarizace),

v) vyklizení kmene po těžbě respektive mortalitě (opakovaná inventarizace).

12. Pro vzorníky 2 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují doplňující údaje:

a) měřená výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace)

b) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku (s kůrou a bez kůry),

c) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku v předchozí inventarizaci (s kůrou a bez kůry),

d) plocha zóny zahrnutí druhého stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace).

13. Pro pomocné navigační objekty se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c) identifikátor strata,

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

f) identifikátor pomocného navigačního objektu,

g) popis navigačního objektu,

h) pozice stabilizace středu plochy vzhledem k pozici pomocného navigačního objektu.

14. Údaje uvedené v bodech 10 až 13 se uvádějí v elektronické podobě jako samostatná příloha hospodářské knihy, strukturovaná po jednotlivých inventarizačních plochách.