Příloha č. 6 k vyhlášce č. 84/1996 Sb.
Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše, rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše, postup provádění statistického vyhodnocení zjištěných údajů a stanovení ukazatele celkové výše těžeb
I.
Vymezení pojmů
Pro účely této přílohy se rozumí
ZPŮSOB PROVÁDĚNÍ ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA NA INVENTARIZAČNÍ PLOŠE A ROZSAH ZJIŠŤOVANÝCH ÚDAJŮ
II.
Požadavky na počet a umístění inventarizačních lokalit a ploch
III.
Požadavky pro sběr dat na inventarizačních plochách
POSTUP STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ
IV.
Požadavky na vyhodnocení zjištěných údajů
V.
Odhad hektarové střední hodnoty
VI.
Odhad úhrnu
VII.
Odhady pro podoblasti
VIII.
Stratifikované odhady
IX.
Odhad zásoby dříví
X.
Odhad těžby dříví v období od předchozí inventarizace
STANOVENÍ UKAZATELE CELKOVÉ VÝŠE TĚŽEB
XI.
XII.
Odhad průměrného ročního celkového běžného přírůstu v období od předchozí inventarizace
Odhad celkové výše těžby na období platnosti lesního hospodářského plánu

1. vzorníkem prvního stupně (dále jen „vzorník 1“) kmen hroubí nebo pařez zaregistrovaný na příslušné podploše, tedy kmen nebo pařez, který polohou a výčetní tloušťkou, nebo tloušťkou pařezu, splňuje podmínky pro registraci; kmen hroubí nebo pařez je zaregistrován jako vzorník 1, pokud se střed inventarizační plochy (dále též jen „plocha“) nalézá v jeho zóně zahrnutí,

2. vzorníkem druhého stupě (dále jen „vzorník 2“) kmen, který patří do podmnožiny vzorníků 1; na vzorníku 2 se provádí měření výšek, případně též horních tlouštěk,

3. zónou zahrnutí kmene hroubí (dále jen „zóna zahrnutí“) část území výběrového strata, tvořená kruhem se středem na pozici kmene hroubí nebo pařezu, jehož poloměr odpovídá největší podploše, na které může být daný kmen nebo pařez zaregistrován; padne-li střed plochy do části kruhu se středem na poloze kmene, která se nachází mimo inventarizovaný celek, mimo příslušné stratum, mimo porostní půdu, případně na nepřístupné nebo neschůdné části území, není na inventarizační ploše prováděna registrace kmenů a daný kmen nebo pařez tak není vybrán jako vzorník 1; pro vzorník 2 je velikost zóny zahrnutí dána maximální vzdáleností vzorníku 1 od středu plochy stanovenou pomocí relaskopické metody,

4. směrodatnou chybou odmocnina odhadu variability bodového odhadu $\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{\theta }}}_{\mathrm{n}}\right)$ podle rovnice:

$\mathrm{\sigma }=\sqrt{\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{\theta }}}_{\mathrm{n}}\right)},$

(1)

přičemž variabilita $\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{\theta }}}_{\mathrm{n}}\right)$ byla odhadnuta některým z postupů popsaných v této příloze, viz vzorce (9), (12), (15) a (17), a

5. procentem normálního objemu, v případě torza souše nebo korunového nebo kmenového zlomu živého kmene, procenticky vyjádřený expertně odhadnutý podíl zbývající části modelového objemu vzorníku.

1. V rámci inventarizované části celku musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na padesáti lokalitách.

2. V každém stratu musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na pěti lokalitách.

3. Strata a jejich návrhy podle § 7b odst. 3 musí splňovat tyto podmínky:

4. V rámci strata musí být nominální počet ploch a jejich umístění vzhledem ke každé lokalitě konstantní, přičemž maximální vzdálenost plochy od polohy příslušné lokality nesmí překročit 250 m a nominální počet ploch na jednu lokalitu v rámci strata musí být v rozmezí od 1 do 4 ploch.

5. Plochy jsou zakládány a šetřeny jako trvalé s požadavkem na opakovanou identifikaci kmenů a pařezů mezi po sobě jdoucími inventarizacemi.

6. Změna strata je možná pouze jeho zrušením a definováním jednoho nebo více nových strat. Při první inventarizaci následující po změně strata se opakuje terénní šetření na plochách dosavadního strata šetřených v předchozí inventarizaci. Zároveň se provede první šetření na plochách nově definovaných strat.

1. Plocha musí obsahovat alespoň jednu, maximálně však tři podplochy. Společný střed těchto podploch je totožný se středem plochy.

2. Maximální poloměr podplochy je 20 metrů, minimální 3 metry.

3. Počet kruhových podploch, jejich velikost a jim přiřazené registrační hranice tloušťky (výčetní tloušťky a tloušťky pařezů) musí být shodné v rámci všech ploch strata.

4. Počet a velikost podploch a s nimi související registrační hranice tloušťky se volí tak, aby průměrný počet na jednu plochu zaregistrovaných kmenů a pařezů (počítáno dohromady) v rámci celého strata neklesl pod 10.

5. Kmeny a pařezy jsou registrovány pouze na plochách, respektive podplochách, jejichž střed leží na přístupné a schůdné části porostní půdy, příslušného strata.

6. Jako vzorníky 1 jsou registrovány všechny kmeny, které překračují registrační hranici výčetní tloušťky nejmenší kruhové podplochy, do které polohově náleží. Dále jsou jako vzorníky 1 registrovány všechny pařezy. Namísto výčetní tloušťky je pro registraci pařezů rozhodující tloušťka v nejvyšším místě nad patou kmene, kde lze původní tloušťku kmene spolehlivě změřit, nebo odhadnout. Při opakované inventarizaci jsou jako vzorníky 1 automaticky zahrnuty všechny vzorníky 1 z předchozí inventarizace.

1. Odhady středních hodnot a úhrnů pro příslušné stratum, hospodářskou skupinu, celek či jeho inventarizovanou část a k těmto odhadům připojené směrodatné chyby mohou být spočítány pouze postupy podle této přílohy.

2. Cílové parametry uvedené v § 7c vyhlášky mají charakter střední hodnoty vztažené k jednotce plochy porostní půdy.

1. Odhad Ŷ_c střední hektarové hodnoty v rámci přístupné a schůdné porostní půdy celého strata se počítá podle rovnice:

${\hat{\mathrm{Y}}}_{\mathrm{C}}=\frac{{\mathrm{\Sigma }}_{\mathrm{x}\in {\mathrm{s}}_2}\mathrm{M}\left(\mathrm{x}\right){\mathrm{Y}}_{\mathrm{C}}\text{(x)}}{{\mathrm{\Sigma }}_{\mathrm{x}\in {\mathrm{s}}_2}\mathrm{M}\left(\mathrm{x}\right)},$

(3)

kde M(x) je počet ploch založených na lokalitě x, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné (množina A) části porostní půdy (množina F) daného strata podle rovnice

$\text{M(x)}=\sum _{\mathrm{l}=1}^{\mathrm{M}}{\mathrm{I}}_{\mathrm{FA}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{).}$

(4)

Symbol M značí nominální počet ploch každé lokality daného strata. Člen s₂ označuje množinu lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou uvnitř strata. Člen I_FA(x_l) je indikátorová proměnná definující, zda se střed plochy založené na bodě x_l nachází v přístupné a schůdné části porostní půdy (hodnota 1), nebo nikoli (hodnota 0) podle rovnice:

${\mathrm{Y}}_{\mathrm{C}}\text{(x)}=\frac{{\mathrm{\Sigma }}_{\text{l=1}}^{\mathrm{M}}{\text{I}}_{\mathrm{FA}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}\mathrm{Y}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}{\mathrm{M}\text{(x)}}.$

(6)

${\mathrm{I}}_{\mathrm{FA}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}=\{\begin{array}{l}{\text{1 pro x}}_{\mathrm{l}}\in \mathrm{F}\cap \mathrm{A},\\ {\text{0 pro x}}_{\mathrm{l}}\notin \mathrm{F}\cap \mathrm{A}.\end{array}$

(5)

Člen Y_c(x) v rámci rovnice (3) představuje lokání hustotu, která je definována následovně:

$\mathrm{Y}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}=\sum _{{\text{i∈ s}}_1{\text{(x}}_{\mathrm{l}})}\frac{{\mathrm{Y}}_{\mathrm{i}}^{*}}{\mathrm{\lambda }({\mathrm{K}}_{\mathrm{i}}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A})}+\sum _{{\text{j∈ s}}_2{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}\frac{{\mathrm{Y}}_{\mathrm{j}}-{\mathrm{Y}}_{\mathrm{j}}^{*}}{\mathrm{\lambda }({\mathrm{K}}_{\mathrm{j}}^{*}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A})},$

(7)

Člen λ(K_i ∩ F ∩ A) je plocha části zóny zahrnutí K_i vzorníků 1 označeného indexem i, která leží uvnitř přístupné a schůdné části porostní půdy daného strata. Tato plocha se získá prostorovým oříznutím nominální zóny zahrnutí K_i hranicí přístupné a schůdné porostní půdy daného strata. Analogicky, λ(K^*_j ∩ F ∩ A) odpovídá ploše zóny zahrnutí konkrétního vzorníků 2 (označen indexem j) vybíraného relaskopickou metodou. Nominální zóna zahrnutí K_j konkrétního vzorníků 2 je zkonstruována se středem na poloze příslušného kmene (označeného indexem j) a s poloměrem r_j odpovídajícím minimu z dvojice čísel:
Symbolem Y(x_l) je označena lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy, která se vypočítá podle vzorce:
kde Y^*_i značí hodnotu vlastnosti kmene zjištěnou podle dendrometrického modelu (výškové křivky, objemového tarifu), jehož chyby predikce nejsou považovány za zanedbatelné a je nezbytné je kompenzovat. Y_j je skutečná hodnota vlastnosti kmene zjištěná měřením případně podle dendrometrického modelu, jehož chyby považujeme za zanedbatelné. Symboly s₁(x_l) a s₂(x_l) označují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2 zaregistrovaných na ploše se středem na bodě x_l. Hodnoty Y^*_i jsou získány na všech vzornících 1, zatímco hodnoty Y_j pouze na vzornících 2.

2. Odhad variability Ŷ_c se spočítá podle vzorce

$\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{Y}}}_{\mathrm{c}}\right)=\frac{1}{{\mathrm{n}}_2–\left(n_2-1\right)}\sum _{{\text{x∈ s}}_2}{\left[\frac{\mathrm{M}\text{(x)}}{{\overline{\mathrm{M}}}_2}\right]}^2{\left[{\mathrm{Y}}_{\mathrm{c}}\text{(x) –}{\hat{\mathrm{Y}}}_{\mathrm{c}}\right]}^2,$

(9)

${\overline{\mathrm{M}}}_2=\frac{{\mathrm{\Sigma }}_{\mathrm{x}\in {\mathrm{s}}_2}\mathrm{M}\text{(x)}}{{\mathrm{n}}_2}.$

(10)

kde n₂ je velikost výběru, tedy počet lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou umístěnou do daného strata. Člen M̅₂ označuje průměrný počet ploch na jednu lokalitu strata, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné porostní půdě. Počítá se podle rovnice:

1. Odhad úhrnu T̂_c se získá vynásobením odhadu střední hodnoty Ŷ_c známou rozlohou přístupné a schůdné části porostní půdy λ(F ∩ A) daného strata podle rovnice:

T̂c = Ŷc λ(F ∩ A).

(11)

2. Odhad variability úhrnu V̂(T̂_c) se získá vynásobením odhadu variability střední hodnoty V̂(Ŷ_c) druhou mocninou známé velikosti λ(F ∩ A) podle rovnice:

V̂(T̂c) = V̂(Ŷc) λ2(F ∩ A).

(12)

1. Odhad střední hektarové hodnoty pro libovolně definovanou podoblast D přístupné a schůdné části porostní půdy v rámci daného strata (např. pro hospodářskou skupinu, není-li tato shodná se stratem) se vypočítá postupem podle části V., avšak s nahrazením indikátorové proměnné I_FA(x_l) podle rovnice (5) indikátorovou proměnnou I_D(x_l) kódující příslušnost středu plochy do podoblasti D podle rovnice:

${\mathrm{I}}_{\mathrm{D}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}=\{\begin{array}{l}\text{1 pro}{\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\in \text{D,}\\ \text{0 pro}{\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\notin \text{D.}\end{array}$

(13)

2. Odpovídající odhad úhrnu se vypočítá postupem podle části VI., s dosazením střední hodnoty podle předchozího bodu a nahrazením plochy λ(F ∩ A) plochou λ(D) ve vzorcích (11) a (12).

1. V případě, že je na daném celku nebo jeho inventarizované části použito vícero strat, je bodový odhad úhrnu T̂_s ve skupině K výběrových strat počítán podle rovnice:

${\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{S}}=\sum _{\mathrm{k}=1}^{\mathrm{K}}{\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{k}},$

(14)

kde T̂_k je hodnota úhrnu ve výběrovém stratu označeném indexem k, spočítaná na základě vzorce (11), v případě odhadů pro podoblasti upraveného podle bodu 2. části VII.

2. Odhad variability úhrnu ve skupině strat se získává součtem dílčích odhadů variabilit pro jednotlivá strata podle rovnice:

$\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{s}}\right)=\sum _{\mathrm{k}=1}^{\mathrm{K}}\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{k}}\right),$

(15)

kde V̂(T̂_k) je odhad variability úhrnu pro stratum k podle rovnice (12), v případě odhadů pro podoblasti upravené podle bodu 2. části VII.

1. Zásoba dříví zahrnuje objem hroubí všech stojících a ležících kmenů hroubí nacházejících se na přístupné a schůdné části porostní půdy v okamžiku, pro který je zásoba dříví odhadována.

2. Odhady zásoby dříví jsou počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., případně VII. a VIII.

1. Od druhého provedení inventarizace jsou odhady těžby dříví počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Odhad těžby na hektar porostní půdy využívá postupu pro podoblasti (viz část VII.), s tím, že do podoblasti řadíme pouze inventarizační plochy, které vyhovují všem dále uvedeným podmínkám:

a) strata se nachází na území celku v rámci jeho inventarizované části,

b) strata se polohově nepřekrývají,

c) každé stratum je v rámci celku opatřeno jednoznačným identifikátorem,

d) každé stratum je zakresleno samostatnou geometrií v digitální mapě v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální a

e) ke každému stratu je připojena informace o požadovaném počtu lokalit a schéma umístění jednotlivých inventarizačních ploch vzhledem ke každé inventarizační lokalitě.

7. Středy ploch musí být v terénu trvale stabilizovány geodetickým mezníkem s kovovým jádrem, nebo obdobným kovovým předmětem umožňujícím dohledání pomocí detektoru kovů. Ve zvláštních případech (skála, lesní cesta, vodní tok či plocha) se připouští stabilizace mimo vlastní střed plochy, avšak do maximální vzdálenosti 20 m od skutečné polohy středu plochy. Stabilizace středu plochy v náhradním umístění nemá vliv na polohu plochy samotné. Ta se v takovém případě nijak neposouvá a její umístění vzhledem poloze lokality v referenční inventarizační síti je zachováno.

8. Pozice stabilizace středu plochy musí být zaměřena vzhledem k nejméně dvěma pomocným navigačním objektům trvalého charakteru, nalézají-li se takové objekty do vzdálenosti 25 m od stabilizace plochy. V případě, že se trvalé objekty v okolí plochy nevyskytují, provede se zaměření stabilizace plochy vůči nejméně dvěma kmenům případně pařezům, nacházejícím se zpravidla mimo inventarizační plochu. Tyto kmeny, případně pařezy, musí být trvale a viditelně barevně označeny.

9. Výběr vzorníků 2 je prováděn relaskopickou metodou. Vzorník 1 je vybrán za vzorník 2, pokud jeho vzdálenost od středu inventarizační plochy nepřekračuje mezní vzdálenosti l_max (udanou v metrech) podle vzorce:

${\mathrm{l}}_{\max }=\frac{{\mathrm{d}}_{13}}{2\sqrt{\mathrm{f}}},$

(2)

kde d₁₃ je výčetní tloušťka změřená na konkrétním vzorníku 1 (udaná v centimetrech), $\mathrm{f}={10}^4{\sin }^2\left(\frac{\mathrm{\alpha }}{2}\right)$ je relaskopický faktor pro kruhovou základnu uvedený v m²ha^-1 a α je záměrný úhel relaskopické pomůcky. Relaskopický faktor musí být zvolen jednotně pro výběrové stratum, vždy však v rozmezí od 4 do 12 m²ha^-1 přičemž průměrný počet vzorníku 2 na jednu inventarizační plochu strata nesmí klesnout pod 2.

10. Na středu plochy se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

7. Pro vzorník 1 se zjišťuje základní sada vlastností, mezi které patří: výčetní tloušťka případně tloušťka pařezu, druh dřeviny, živý či mrtvý kmen, pařez, stojící či ležící kmen, poškození zlomem nebo vývrat. V případě opakované inventarizace se dále zjišťují chyby předchozího postupu, a to opomenutý kmen, nebo kmen, který neměl být dříve registrován a dále příslušnost ke komponentám změny zásoby dříví, viz schéma na obrázku 1.

8. Měření výšky kmene (stromu) se provádí na živých vzornících 2, které nejsou pařezem, ležícím kmenem, vývratem, zlomem, nejsou výrazně ohnuté a ani nejsou jinak poškozeny respektive deformovány způsobem ovlivňujícím výšku kmene.

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

c) identifikátor strata

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

e) identifikátor plochy,

d) identifikátor lokality,

g) datum měření a datum předchozího měření (opakovaná inventarizace),

f) příslušnost k oddělení, dílci, porostu a hospodářské skupině,

h) při měření použitá magnetická deklinace,

i) generovaná souřadnice středu inventarizační plochy,

j) souřadnice globálního družicového polohového systému stabilizovaného středu plochy v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální,

k) pozice náhradní stabilizace středu plochy vzhledem ke skutečnému středu,

l) přístupnost a schůdnost středu plochy současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

m) stabilizace na středu plochy nebo v náhradním umístění,

n) nově založená nebo opakovaně šetřená plocha,

o) úspěšnost dohledání plochy a opakované identifikace kmenů (opakovaná inventarizace),

s) expertně určená cílová zásoba,

t) expertně určený průměrný roční celkový běžný přírůst (CBP),

u) vyrovnávací doba,

v) jméno měřiče,

w) poznámka.

p) důvod nedohledání plochy nebo neobnovení polohy kmenů (opakovaná inventarizace),

q) kategorie a druh pozemku současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

r) lesní typ zjištěný na středu inventarizační plochy,

11. Pro vzorníky 1 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

c) identifikátor strata,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

g) pozice kmene vzhledem ke středu plochy,

f) identifikátor kmene/pařezu, současný i předchozí (opakovaná inventarizace),

e) identifikátor plochy,

d) identifikátor lokality,

m) procento normálního objemu hroubí (torza souší), současné a předchozí (opakovaná inventarizace),

o) pařez nebo normální kmen hroubí (jehličnatý nebo listnatý pařez, starý pařez nebo čerstvý pařez po těžbě či mortalitě),

h) výčetní tloušťka respektive tloušťka pařezu, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

i) modelová výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

j) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

k) tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku v předchozí inventarizaci (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

l) plocha zóny zahrnutí prvního stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

n) úspěšnost případně důvody neúspěchu opakované identifikace kmene (opakovaná inventarizace),

t) zlom, vývrat nebo ohnutí kmene,

v) vyklizení kmene po těžbě respektive mortalitě (opakovaná inventarizace).

q) souš (stojící jehličnatá nebo listnatá souš, případně její torzo

r) dřevina (u pařezů z předchozí inventarizace pouze v členění na jehličnaté a listnaté),

s) rozdvojení kmene (dvoják),

u) příslušnost ke komponentě změny zásoby dříví podle schématu na obrázku 1 (opakovaná inventarizace),

p) poloha pařezu po těžbě nebo mortalitě (uvnitř nebo vně příslušné kruhové podplochy),

12. Pro vzorníky 2 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují doplňující údaje:

a) měřená výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace)

b) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku (s kůrou a bez kůry),

c) tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku v předchozí inventarizaci (s kůrou a bez kůry),

d) plocha zóny zahrnutí druhého stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace).

13. Pro pomocné navigační objekty se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a) identifikátor lesního hospodářského celku,

c) identifikátor strata,

b) identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

f) identifikátor pomocného navigačního objektu,

d) identifikátor lokality,

e) identifikátor plochy,

g) popis navigačního objektu,

h) pozice stabilizace středu plochy vzhledem k pozici pomocného navigačního objektu.

14. Údaje uvedené v bodech 10 až 13 se uvádějí v elektronické podobě jako samostatná příloha hospodářské knihy, strukturovaná po jednotlivých inventarizačních plochách.

3. Cílové parametry uvedené v § 4 odst. 3 písm. e) vyhlášky mají charakter úhrnu vztaženého k celkové ploše hospodářské skupiny, celku či jeho inventarizované části.

b) Poloměr r_ks největší z podploch, na které může být kmen s danou výčetní tloušťkou (d₁₃) zaregistrován jako vzorník 1, viz druhý výraz v hranaté závorce rovnice (8).
Velikost zóny zahrnutí λ(K^*_j ∩ F ∩ A) je stanovena po redukci K^*_j pouze na části uvnitř přístupné a schůdné porostní půdy provedenou analýzou s využitím geografického informačního systému a příslušné mapy.

${\mathrm{r}}_{\mathrm{j}}=\min \left[\frac{{\mathrm{d}}_{13}}{2\sqrt{\mathrm{f}}};{\mathrm{r}}_{\mathrm{ks}}\right],$

(8)

a) Maximální vzdálenost pro zahrnutí daného kmene do výběru pomocí relaskopické metody s faktorem ƒ, viz první výraz v hranaté závorce rovnice (8).

3. Bodový odhad střední hodnoty na hektar porostní půdy ve skupině K výběrových strat vypočítán dělením úhrnu T̂_s za celou skupinu strat součtem ploch přístupné a schůdné půdy λ(F_k∩A_k) jednotlivých strat:

${\hat{\mathrm{Y}}}_{\mathrm{S}}=\frac{{\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{S}}}{{\mathrm{\Sigma }}_{\text{l=k}}^{\mathrm{K}}\mathrm{\lambda }({\mathrm{F}}_{\mathrm{k}}\cap {\mathrm{A}}_{\mathrm{k}})}.$

(16)

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k∩A_k) do vzorce (16) dosazena plocha λ(D_k).
V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti D_k konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy λ(F_k∩A_k) do vzorce (17) opět dosazena plocha λ(D_k).

$\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{Y}}}_{\mathrm{s}}\right)=\frac{\hat{\mathrm{V}}\left({\hat{\mathrm{T}}}_{\mathrm{S}}\right)}{{\left[{\mathrm{\Sigma }}_{\mathrm{l}=\mathrm{k}}^{\mathrm{K}}\mathrm{\lambda }\left({\mathrm{F}}_{\mathrm{k}}\cap {\mathrm{A}}_{\mathrm{k}}\right)\right]}^2}.$

(17)

Odhad variability střední hodnoty ve skupině strat získáme podle vzorce:

3. Lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy je pro odhad zásoby dříví definována takto:

$\ddot{\mathrm{Z}}\left({\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\right)=\sum _{\mathrm{i}\in {\mathrm{s}}_1\left({\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\right)}\frac{{\mathrm{I}}_{\mathrm{i}}^{\ddot{\mathrm{z}}}{\ddot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{i}}^{*}}{\mathrm{\lambda }\left({\mathrm{K}}_{\mathrm{i}}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A}\right)}+\sum _{\mathrm{j}\in {\mathrm{s}}_2\left({\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\right)}\frac{{\mathrm{I}}_{\mathrm{j}}^{\ddot{\mathrm{z}}}\left({\ddot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{j}}-{\ddot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{j}}^{*}\right)}{\mathrm{\lambda }\left({\mathrm{K}}_{\mathrm{j}}^{*}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A}\right)},$

(18)

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2, I^z̈_i je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmen i zařazený do kategorií „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Dorost“, „Dorost, mortalita, souš“ a „Mortalita, souš“, viz schéma na obrázku 1, uzly 5, 8, 14, 18 a 19. Za ϋ^*_i a ϋ^*_j je dosazován objem vzorníku 1 respektive vzorníku 2 zjištěný pomocí tarifu, dvou nebo tříargumentových objemových tabulek s dosazením modelových výšek kmene, respektive modelových horních tlouštěk, a po vynásobení procentem normálního objemu v případě torz souší nebo kmenových a korunových zlomů živých kmenů. Člen ϋ^*_j je objem hroubí vzorníku 2 zjištěný pomocí dvou nebo tříargumentových objemových tabulek, respektive funkcí pro hodnoty vstupních parametrů (výčetní tloušťky, výšky eventuálně též horní tloušťky) skutečně změřené během současné inventarizace. Ostatní symboly v rovnici (18) odpovídají rovnici (7).

4. Lokální hustota Ż(x_l) pro odhad zásoby v období předchozí inventarizace je definována analogicky. Indikátorová proměnná I^z̈_i v rovnici (18) je nahrazena proměnnou I^ż_i nabývající hodnoty 1 pro kmeny kategorizované jako „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Těžba“, „Těžba, souše“, „Odlom souše“, „Mortalita, souš“ a „Mortalita, pařez“ viz uzly č. 12b, 13, 14, 16, 17b, 18 a 19 schématu na obrázku 1, a dále pro kmeny zaregistrované pouze při předchozí inventarizaci. Objemy kmenů v období současné inventarizace (ϋ^*_i, ϋ_j, ϋ^*_j) jsou nahrazeny svými ekvivalenty pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j) a namísto procenta normálního objemu současné inventarizace se použije procento normálního objemu z předchozí inventarizace.

5. Odhad zásoby v předchozí inventarizaci je prováděn pro území přístupné a schůdné části porostní půdy v období předchozí inventarizace.

a) v předchozí inventarizaci plocha náležela k přístupné a schůdné části porostní půdy,

b) při současné inventarizaci bylo na ploše možné posoudit příslušnost kmenů ke komponentám změny zásoby, viz schéma na obrázku 1.

3. Při odhadu úhrnu těžby je ve vzorcích (11) a (12) za plochu podoblasti použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při předchozí inventarizaci pro dané stratum.

4. Lokální hustota pro odhad těžby od minulé inventarizace je na úrovni jednotlivé plochy definována rovnicí:

$\mathrm{t}\left({\mathrm{x}}_{\mathrm{l}}\right)=\sum _{{\text{i∈s}}_1{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}\frac{{\mathrm{l}}_{\mathrm{i}}^{\mathrm{t}}{\dot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{i}}^{*}+{\mathrm{I}}_{\mathrm{i}}^{\mathrm{dt}}{\ddot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{i}}^{*}}{\mathrm{\lambda }\left({\mathrm{K}}_{\mathrm{i}}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A}\right)}+\sum _{{\text{j∈s}}_2{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}\frac{{\mathrm{I}}_{\mathrm{i}}^{\mathrm{t}}({\dot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{j}}–{\dot{\mathrm{v}}}_{\mathrm{j}}^{*})}{\mathrm{\lambda }\left({\mathrm{K}}_{\mathrm{j}}\cap \mathrm{F}\cap \mathrm{A}\right)},$

(19)

kde s₁(x_l) a s₂(x_l) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2. Indikátorová proměnná I^t_i nabývá hodnoty 1 pro vzorníky 1 (pařezy) kategorizované jako „Těžba“ nebo „Těžba souší“ (uzly 13 a 16 schématu na obrázku 1) vstupující do výpočtu objemem zjištěným pro období předchozí inventarizace (υ̇^*_i, υ̇_j, υ̇^*_j). Indikátorová proměnná I^dt_i nabývá hodnotu 1 pro vzorníky (pařezy) kategorizované jako „Dorost, těžba“ (uzel 7 schématu na obrázku 1). Tyto kmeny k příslušné hustotě přispívají objemem (ϋ^*_i) odvozeným pro okamžik těžby na základě měřené tloušťky pařezu, predikované výšky a případně i horní tloušťky.
Obrázek 1: Klasifikace kmenů hroubí a pařezů z pohledu příslušnosti ke komponentám změny zásoby dříví (KH - kmen hroubí)

1. Odhady průměrného ročního celkového běžného přírůstu (dále jen „CBP“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Při odhadu úhrnu přírůstu je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při současné inventarizaci pro dané stratum.

3. Lokální hustota pro odhad CBP je na úrovni jednotlivé plochy počítána následovně:

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému
	extrémní	kyselá	živná	obohacená humusem	obohacená vodou	oglejená	glejová	rašelinná
pod 400	5	8,3			9,7		8,2	5,3
400 až 700		11,1		9,7	11,1
700 a výš		9,7

Tabulka 1: Maximální CBP [m³/ha/rok], hroubí bez kůry
Na plochách, které nebyly šetřeny v předchozí inventarizaci, případně též na plochách, na nichž nebylo možné provést opakovanou identifikaci a posoudit status kmene podle schématu na obrázku 1, se hodnota lokální hustoty CBP_e(x_l) zjistí expertně (např. pomocí růstových tabulek, růstového simulátoru, přírůstovou analýzou letokruhů). V případě, kdy expertně získaná hodnota CBP_e(x_l) překračuje hodnotu CBP_max(x_l) podle tabulky 1 určenou na základě nadmořské výšky středu plochy a jeho příslušnosti do ekologické řady typologického systému, použije se hodnota CBP_max(x_l). Tento postup se použije též pro stanovení lokální hustoty CBP na všech plochách při prvním provedení inventarizace.
kde $I_i^{sz}$ označuje množinu kmenů, které jsou klasifikovány jako „Beze změny, souš” nebo „Beze změny, živý kmen“ (viz uzly 14 a 18 schématu) s tím, že ve druhém případě se zároveň musí jednat o kmenový nebo korunový zlom (stav v současné inventarizaci). Člen l(x_l) označuje skutečnou délku periody od předchozí inventarizace v letech (zjišťuje se pro jednotlivé inventarizační plochy zvlášť).

$∆\text{(}{x}_l\text{)}=\sum _{i\in s_1\left(x_l\right)}\frac{I_i^{sz}\text{(}{\stackrel{\text{·}}{v}}_i^{*}-{\stackrel{\text{··}}{v}}_i^{*}\text{)}}{\lambda (K_i\cap F\cap A)}\mathit{,}$

$\left(20b\right)$

kde $I_i^o$ je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmeny zařazené jako „Odlom souše“, viz uzel 12b schématu na obr. 1. Lokální hustota ∆(x_l) odpovídá snížení objemu souší a kmenových nebo korunových zlomů živých kmenů od předchozí inventarizace. Počítá se podle vzorce

$o\text{(}{x}_l\text{)}=\sum _{i\in s_1\left(x_l\right)}\frac{I_i^o{\stackrel{\text{·}}{v}}_i^{*}}{\lambda (K_i\cap F\cap A)}\mathit{,}$

$\left(20a\right)$

kde Z̈(x_l) a Ż(x_l) jsou lokální hustoty odhadu zásoby pro období současné a předchozí inventarizace, viz vzorec (18), a t(x_l) je lokální hustota odhadu těžby dříví v období od předchozí inventarizace, viz vzorec (19). Lokální hustota o(x_l) odpovídá odlomům souší a je definována vzorcem

$CBP\text{(}{x}_l\text{)}=\{\begin{array}{l}\frac{1}{l\text{(}{x}_l\text{)}}\text{[}\stackrel{\text{··}}{Z}\text{(}{x}_l\text{)}-\stackrel{·}{Z}\text{(}{x}_l\text{)}+t\text{(}{x}_l\text{)}+o\text{(}{x}_l\text{)}+∆\text{(}{x}_l\text{)}\text{]}\\ při úspěšné opakované identifikaci kmenů,\\ min\text{[}CB{P}_e\text{(}{x}_l\text{)};CB{P}_{max}\text{(}{x}_l\text{)}\text{]}\\ ve všech ostatních případech\mathit{,}\end{array}$

$\left(20\right)$

1. Odhady celkové výše těžby (dále jen „CVT“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně VIII.

2. Při odhadu úhrnu CVT je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy daného strata zjištěná při současné inventarizaci.

3. Lokální hustota pro odhad CVT je na úrovni jednotlivé plochy počítána podle vzorce:
kde l je uvažovaná platnost plánu (zpravidla 10 let), CBP(x_l) je lokální hustota přírůstu dříví podle vzorce (20), Z̈(x_l) je lokální hustota zásoby dříví podle vzorce (18), a(x_l) je vyrovnávací doba v povoleném rozsahu od 30 do 60 let. Pro jednotlivé plochy může být použita různá vyrovnávací doba v závislosti na záměru vlastníka, aktuálním charakteru porostu a stanovištních podmínkách. Člen Z_c(x_l) představuje cílovou zásobu podle vzorce (22), a ƒ_t je koeficient nesouladu mezi těžbou vykázanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. za období od předchozí inventarizace, viz vzorec (23) dále.

$\mathrm{CVT}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}=\mathrm{l}\times {\mathrm{f}}_{\mathrm{t}}\times \left[\mathrm{CBP}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}+\frac{\ddot{\mathrm{Z}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{) –}{\mathrm{Z}}_{\mathrm{C}}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}{\mathrm{a}{\text{(x}}_{\mathrm{l}}\text{)}}\right],$

(21)

Z_c(x_l) = max[Z_e(x_l); Z_min(x_l)], (22)
4. Cílová zásoba Z_c(x_l) se pro jednotlivé inventarizační plochy stanoví podle rovnice:
kde Z_e(x_l) je cílová zásoba stanovená expertním odhadem s přihlédnutím k informacím o zásobách modelových porostů a hospodářskému záměru vlastníka, Z_min(x_l) je odečtená z tabulky 2 na základě nadmořské výšky a ekologické řady typologického systému na středu příslušné inventarizační plochy. Do vzorce (22) je tak dosazena vyšší z hodnot Z_e(x_l) a Z_min(x_l).
Tabulka 2: Minimální cílové zásoby Z_min(x_l) [m³/ha], hroubí bez kůry

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]	Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému
	extrémní	kyselá	živná	obohacená humusem	obohacená vodou	oglejená	glejová	rašelinná
pod 400	158	188			217		159	99
400 až 700		242				217
700 a výš		217	274

5. Hodnota koeficientu nesouladu mezi těžbou vykazovanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. se stanoví následovně:

$f_{\mathit{t}}=\{\begin{array}{l}min\left[\frac{T_{\mathit{L}\mathit{H}\mathit{E}}}{{\hat{\mathit{T}}}_{\mathit{S}\mathit{P}\mathit{I}}};1\right]\mathit{\text{když q}}\text{> 0.90}\\ \text{0.825}\mathit{\text{ve všech ostatních případech,}}\end{array}$

(23)

kde q představuje podíl ploch, na kterých byla úspěšně provedena opakovaná identifikace kmenů hroubí z celkového počtu ploch náležících do přístupné a schůdné porostní půdy v současné inventarizaci. T_LHE je údaj o těžbě získaný z lesní hospodářské evidence za období od předchozí inventarizace a pro území přístupné a schůdné porostní půdy v okamžiku předchozí inventarizace. T̂_SPI je odhad celkové těžby od předchozí inventarizace provedený postupem podle části X.