2.1. Tloušťka stěny
Jestliže součin PS. V není větší než 3000 bar.l, volí výrobce pro stanovení tloušťky stěny nádoby jednu z metod popsaných v bodu 2.1.1. a 2.1.2.; je-li součin PS. V větší než 3000 bar.l, nebo jestliže nejvyšší pracovní teplota je vyšší než 100 °C, určuje se tato tloušťka metodou popsanou v bodu 2.1.1.
Skutečná tloušťka stěny válcové části a den ocelových nádob však nesmí být menší než 2 mm a u nádob z hliníku a slitin hliníku nesmí být menší než 3 mm.

Má-li však válcová část nádoby jeden nebo více podélných svarů provedených jiným způsobem než automatem, musí se tloušťka vypočtená výše uvedenou metodou vynásobit koeficientem 1,15.
2.1.1. Výpočtová metoda
Nejmenší tloušťka tlakových částí se musí vypočítat s ohledem na velikost následujících zatížení a podmínek:

a) uvažovaný výpočtový tlak nesmí být menší než zvolený nejvyšší pracovní tlak,

b) celkové dovolené membránové napětí smí být nejvýše rovno nižší z hodnot 0,6 R_{eT a 0,3 Rm}. Pro určení dovoleného napětí musí být použity nejmenší z hodnot R_eT a R_m,min zaručených výrobcem materiálu.

Tloušťka stěny musí být stanovena tak, aby nádoby při teplotě okolí byly odolné proti působení tlaku rovnajícímu se nejméně pětinásobku nejvyššího pracovního tlaku, přičemž trvalá obvodová deformace smí být nejvýše 1 %.
2.1.2. Experimentální metoda