PODROBNOSTI KE ZPŮSOBU A ROZSAHU ZAJIŠTĚNÍ RADIAČNÍ OCHRANY PŘI ČINNOSTECH VEDOUCÍCH K OZÁŘENÍ

PODROBNOSTI PRO NAKLÁDÁNÍ SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ
[k provedení § 9 odst. 1 písm i), § 4 odst. 10 a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Způsoby nakládání se zdroji ionizujícího záření, k nimž je třeba povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona, jsou:

a) výroba zdrojů ionizujícího záření, určených k uvedení do oběhu, kromě generátorů záření, které jsou nevýznamnými zdroji,

b) uvádění do oběhu, zejména dovoz, vývoz, prodej, distribuce nebo pronajímání, zdrojů ionizujícího záření, kromě generátorů záření, které jsou nevýznamnými zdroji,

c) odběr radionuklidových zářičů, kromě nevýznamných a typově schválených drobných zdrojů,

d) instalace a uvádění do provozu zdrojů ionizujícího záření, kromě nevýznamných a typově schválených drobných zdrojů,

e) používání zdrojů ionizujícího záření, kromě nevýznamných a typově schválených drobných zdrojů,

f) opravy zdrojů ionizujícího záření, kromě generátorů záření, které jsou nevýznamnými zdroji,

g) provádění zkoušek zdrojů ionizujícího záření k typovému schválení podle § 23 odst. 3 zákona,⁴)

h) ověřování shody vlastností a parametrů zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem podle § 23 odst. 4 a 5 zákona,⁴)

i) provádění přejímacích zkoušek (§ 43),

j) provádění zkoušek dlouhodobé stability (§ 44),

k) provádění služeb osobní dozimetrie a u velmi významných zdrojů dalších služeb k zajištění monitorování podle programu monitorování,

l) měření a hodnocení výskytu radonu a produktů přeměny radonu na stavebních pozemcích a ve stavbách,

m) měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech a ve vodě.

(2) Za způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, k němuž je třeba povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření, se nepovažuje

a) nakládání se zdroji ionizujícího záření způsobem, při němž v žádném kalendářním roce nemůže kolektivní efektivní dávka být větší než 1 Sv a ani u žádné jednotlivé osoby efektivní dávka nemůže být větší než 10 µSv,

b) odběr a používání pevných stínících materiálů obsahujících pouze přírodní nebo ochuzený uran nebo přírodní thorium,

c) odběr a používání přírodních léčivých vod obsahujících pouze radionuklidy přírodního původu.

(3) K žádosti o povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření se dokumentace podle písmene I přílohy zákona předkládá v plném rozsahu pro zdroje ionizujícího záření, které budou v držení žadatele, a pro stálá pracoviště se zdroji ionizujícího záření provozovaná žadatelem. Pro ostatní zdroje ionizujícího záření, se kterými má být nakládáno, a pro práce na ostatních pracovištích se zdroji se přihlédne ke způsobu a rozsahu nakládání se zdroji. Nakládá-li s tímtéž zdrojem ionizujícího záření nebo využívá-li téhož pracoviště se zdroji ionizujícího záření více osob, mohou po dohodě předložit příslušné části dokumentace společné.

a) ověřování a posuzování vlastností a parametrů jednotlivých vyráběných zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem,

b) dokládání shody jednotlivých zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem,

c) skladování radionuklidových zářičů za podmínek uvedených v § 39 nebo v § 40 (dále jen „bezpečné uskladnění zářičů“),

d) vedení evidence všech vyrobených zdrojů ionizujícího záření.

(1) Dovoz, vývoz, prodej, distribuci, pronajímání nebo jiné uvádění do oběhu zdrojů ionizujícího záření, které podle zvláštního předpisu⁴) podléhají typovému schválení, lze zahájit až po jejich typovém schválení a až jsou vytvořeny podmínky pro

a) ověřování a posuzování vlastností a parametrů jednotlivých zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem,

b) dokládání shody jednotlivých zdrojů ionizujícího záření se schváleným typem,

c) přepravu radionuklidových zářičů v souladu s podmínkami stanovenými zvláštní vyhláškou,⁶)

d) bezpečné uskladnění zářičů,

e) vedení evidence všech do oběhu uváděných zdrojů ionizujícího záření.

(2) Při vývozu zdrojů ionizujícího záření se doklad potvrzený kompetentním orgánem země příjemce o tom, že příjemce splňuje podmínky pro nakládání se zdroji ionizujícího záření podle písmene I bodu 16 přílohy zákona vyžaduje pro vývoz radionuklidových zářičů, které jsou jednoduchými, významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření.

a) jsou zabezpečeny proti odcizení a proti nakládání s nimi neoprávněnými osobami, a to i po dobu, kdy nejsou bezprostředně používány,

b) jsou používány, popř. zapínány pouze pro pracovní výkon.

(1) Provádění zkoušek a služeb podle § 14 odst. 1 písm. h) až n) lze zahájit až po vytvoření podmínek pro jejich řádné a kvalifikované vykonávání. Za řádné a kvalifikované vykonávání těchto zkoušek se považuje

a) používání metodik, které odpovídají náležitostem vzorové metodiky uvedeným v bodě A přílohy č. 6,

b) vypracovávání zkušebních protokolů, které odpovídají náležitostem vzorového protokolu uvedeným v bodě B přílohy č. 6,

c) zajištění účasti na pravidelných porovnávacích měřeních organizovaných Úřadem nebo se souhlasem Úřadu a odpovídajících náležitostem uvedeným v bodě C přílohy č. 6.

(2) Při provádění přejímacích zkoušek a zkoušek dlouhodobé stability se jednou ročně zasílá Úřadu přehled provedených zkoušek zahrnující údaje o tom, kde a kdy byla zkouška provedena, jaké zařízení bylo zkoušeno, kdo zkoušku prováděl a zda a jaké byly při zkoušce zjištěny závady.

PODROBNOSTI PRO NAKLÁDÁNÍ S RADIOAKTIVNÍMI ODPADY
[k provedení § 24 odst. 4 a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Odpadní látky, předměty a zařízení nevyužitelné jejich vlastníkem jsou radioaktivními odpady podle § 2 písm. o) zákona, jestliže obsah radionuklidů v nich nebo jejich povrchové znečištění radionuklidy překračuje hodnoty umožňující uvedení do životního prostředí podle § 5 odst. 1 písm. b).

(2) Za nakládání s radioaktivními odpady se pro účely této vyhlášky považuje jejich shromažďování, třídění, zpracování, úprava, skladování, přeprava a ukládání. Za nakládání s radioaktivními odpady, k němuž je třeba povolení podle § 9 odst. 1 písm. j) zákona, se nepovažuje shromažďování, třídění a skladování radioaktivních odpadů přímo u jejich původce (§ 24 odst. 2 zákona), který je držitelem povolení k nakládání s jednoduchými nebo významnými zdroji ionizujícího záření, které jej opravňuje k nakládání s otevřenými radionuklidovými zářiči odpovídajících vlastností.

(3) Zneškodňováním radioaktivních odpadů se rozumí

a) ukládání [§ 2 písm. q) zákona] do úložiště radioaktivních odpadů [§ 2 písm. r) zákona],

b) skladování do doby než samovolnou radioaktivní přeměnou poklesne jejich aktivita natolik, že přestanou dále být radioaktivními odpady.

(4) Při nakládání s radioaktivními odpady se radiační ochrana zajišťuje způsobem a v rozsahu stejném jako pro jiné otevřené radionuklidové zářiče, pokud není výslovně stanoveno jinak. Zejména ozáření pracovníků, kteří s odpady nakládají, i ozáření ostatních osob, včetně obyvatelstva v okolí, musí být sníženo pod stanovené limity a dále omezeno až na úroveň tak nízkou, jak lze rozumně dosáhnout s uvážením hospodářských a společenských hledisek.

(5) Při nakládání s radioaktivními odpady se, kromě radioaktivity, musí vzít v úvahu všechny jejich nebezpečné vlastnosti, které by mohly bezpečnost nakládání s nimi ovlivnit, zejména toxicita, hořlavost, výbušnost, samovolná štěpitelnost nebo zbytkové teplo. Postupuje se přitom v souladu s obecnými předpisy pro nakládání s odpady.

(1) Zařízení používaná při nakládání s radioaktivními odpady musí umožnit

a) shromáždění a skladování radioaktivních odpadů,

b) dobrou přístupnost k údržbě a opravám a snadnou dekontaminaci,

c) co největší zamezení jeho zanášení a snadnou odstranitelnost případných nánosů nebo usazenin,

d) zabránění únikům radioaktivních odpadů a sbírání a vracení případných úniků.

(2) Zařízení používaná při nakládání s radioaktivními odpady musí umožnit průběžné nebo alespoň pravidelné měření veličin, které prokazují jeho správnou funkci stanovenou projektem. Metody měření těchto veličin musí být popsány a dokumentovány držitelem povolení.

(3) Zařízení používaná při zpracování a úpravě radioaktivních odpadů obsahujících výbušné nebo hořlavé látky musí být odolná proti možným účinkům výbuchu nebo požáru. Veličiny mající vliv na výbušnost nebo vzplanutí musí být sledovány.

(1) Radioaktivní odpady nebo jejich směsi s jinými látkami jsou v místě jejich vzniku sbírány zejména podle použitých způsobů zpracování a úpravy, a pokud je to technicky možné a zdůvodnitelné, i tříděny.

(2) Radioaktivní odpady nebo jejich směsi s jinými látkami jsou tříděny podle použitých způsobů zpracování a úpravy. Třídění se provádí podle fyzikálních a chemických vlastností. Odpady se třídí na plynné, kapalné a pevné.

(3) Druhy a způsob třídění radioaktivních odpadů musí být držitelem povolení k nakládání dokumentovány a tříděné odpady evidovány.

(4) Sběrné obalové soubory obsahující radioaktivní odpady musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaký odpad je sbírán a jak je tříděn. Držitel povolení musí vypracovat vlastní přehledný systém značení sběrných nádob a obalů.

(1) Radioaktivní odpady jsou zpracovávány, to znamená, že oddělitelné a využitelné látky se v co největší možné míře oddělují a vracejí k opětnému použití tak, aby množství zbylých odpadů a radioaktivních odpadů bylo co nejmenší.

(2) Před zpracováním radioaktivních odpadů je nutné zvážit vliv vznikajících látek na spolehlivost technologických zařízení pro jejich zpracování i systémů technologicky souvisících tak, aby nebyla ovlivněna nežádoucím způsobem jaderná bezpečnost nebo radiační ochrana.

(3) Používají-li se při zpracování radioaktivních odpadů měniče iontů, filtrační nebo podobné dělící látky s omezenou životností, musí být pravidelně sledována účinnost jejich funkce a držitel povolení stanoví nejvyšší hodnoty, při jejichž překročení jsou obnoveny nebo vyměněny.

(4) Jsou-li radioaktivní odpady spalovány, je pro každý jejich druh stanoven a dokumentován technologický postup při spalování

(1) Úprava radioaktivních odpadů provedená změnou jejich fyzikálních nebo chemických vlastností, popřípadě jejich obalem musí zajistit jejich bezpečnou dopravu, skladování a uložení. Úprava radioaktivních odpadů obvykle zahrnuje zpevňovávání radioaktivních odpadů a jejich vpravení do obalových souborů.

(2) Držitel povolení k úpravě radioaktivních odpadů stanoví při zpevňování radioaktivních odpadů ztužidly, kterými mohou být zejména cement, pevné živice nebo skelná hmota, technologický postup úprav v provozním předpise, který musí zahrnovat mimo jiné poměr míšení nebo měrné spotřeby ztužidel a podmínky tuhnutí. V provozním předpise musí být stanoveny přejímací podmínky pro ztužidla, způsob kontroly těchto podmínek tak, aby byla dodržena jejich požadovaná jakost.

(3) Plní-li se upravené radioaktivní odpady do obalových souborů, musí být zajištěno, aby nedošlo k jejich přeplnění.

(4) Je-li součástí úpravy radioaktivních odpadů balení, musí být obalové soubory zvoleny tak, aby vydržely spolehlivě namáhání při následných manipulacích a přepravě a aby nakládání s nimi bylo bezpečné. Přitom se bere v úvahu jak možné působení radioaktivních odpadů vyvolané přítomností korozívních látek, jejich rozpínáním, vývinem plynů, uvolňováním tepla apod. na obaly zevnitř, tak působení vnějších vlivů.

(1) Sklad radioaktivních odpadů musí odpovídat druhu skladovaného radioaktivního odpadu, zejména

a) nádrže s kapalnými radioaktivními odpady musí být zajištěny proti přeplnění a jejich zaplnění musí být kontrolováno. Nádrže musí být umístěny v ochranných jímkách, které pojmou s dostatečnou zálohou objem nádrže. Ochranné jímky musí být vodotěsné, opatřené signalizací úniku z nádrží a vybaveny zařízením pro jejich odčerpání. Výpary z nádrží a jímek musí být odváděny a zpracovávány jako radioaktivní odpady,

b) obsah skladovacích a shromažďovacích nádrží musí být možné vyčerpat. Každý systém skladovacích nebo shromažďovacích nádrží musí mít vždy, jako havarijní zálohu, prázdnou nádrž o objemu odpovídajícím největší nádrži systému,

c) skladují-li se kapalné radioaktivní odpady v nádobách, musí být podlaha a stěny skladu nepropustné do takové výše, aby bylo zabráněno při úniku maximálního množství skladovaných kapalných radioaktivních odpadů jejich proniknutí do životního prostředí. Podlaha musí být spádována do bezodtokové nepropustné jímky,

d) sklad radioaktivních odpadů musí být chráněn proti negativním povětrnostním vlivům, zejména srážkám. Stav a vybavení skladu držitel povolení pravidelně kontroluje.

(2) Při skladování radioaktivních odpadů se požaduje, aby

a) upravené radioaktivní odpady byly skladovány tak, že nehrozí změny vlastností, které by mohly znemožnit jejich uložení,

b) držitel povolení stanovil nejvyšší možný počet sudů skladovaných na sobě a způsob prokládání a vázání skladovaného útvaru, skladují-li se upravené radioaktivní odpady v sudech,

c) nemohou-li být radioaktivní odpady upraveny a odvezeny do dlouhodobého skladu nebo úložiště, jsou bezpečně skladovány v místě jejich vzniku nebo na pracovišti se zdroji ionizujícího záření.

(3) Radioaktivní odpady se neskladují s jinými odpady nebo materiály.

(4) Zařízení, ve kterém úhrnná aktivita skladovaných radioaktivních odpadů obsahujících radionuklidy o poločasu přeměny delším než 60 dnů a emitujících záření alfa přesáhne 10¹⁵ Bq, je jaderným zařízením podle § 2 písm. h) bodu 4 zákona.

(1) Na úložiště radioaktivních odpadů, kromě obecných požadavků pro jaderná zařízení a pracoviště s velmi významnými zdroji ionizujícího záření, jsou kladeny takové požadavky, aby

a) úložné prostory úložiště byly chráněny proti obousměrnému průsaku vod a do uzavírání úložiště byly suché,

b) úložiště bylo chráněno proti záplavě a zatopení srážkovými vodami.

(2) Provoz úložiště je ukončen jeho uzavřením. Způsob uzavření je předmětem bezpečnostních rozborů, které jsou součástí dokumentace pro povolení k provozu.

(3) Systém sledování úložiště a jeho okolí musí, kromě požadavků pro monitorování, poskytovat dostatečný přehled o případném vniknutí vody do úložiště při jeho zaplňování a úniku radionuklidů z úložiště do okolního prostředí. Přitom tento systém nesmí snižovat těsnost a celistvost úložiště.

(4) Je-li součástí úložiště vnější odvodňovací systém, je postaven tak, aby nedošlo k jeho ucpání či zanesení. Jestliže přesto dojde k průniku srážkových vod do prostorů úložiště při jeho zaplňování, musí být zajištěno jejich odčerpání a bezpečné nakládání s nimi. Správná funkce vnějšího odvodňovacího systému je nejméně jednou za rok sledována po celou dobu provozu úložiště.

(5) Splnění požadavků na radiační ochranu při konečném uložení radioaktivních odpadů musí být prokázáno v bezpečnostních rozborech možných následků uložení radioaktivních odpadů. Bezpečnostní rozbory musí prokazatelně a věrohodně, na základě znalostí o místě, kde má být úložiště postaveno, zhodnotit rizika přicházející v úvahu v období po skončení provozu úložiště. Z bezpečnostních rozborů jsou odvozeny podmínky přijatelnosti k ukládání radioaktivních odpadů. Rozhodujícím kritériem pro bezpečnostní rozbory je velikost efektivní dávky pro jedince z kritické skupiny obyvatel.

(1) Limity a podmínky bezpečného nakládání s radioaktivními odpady se stanoví na základě bezpečnostních rozborů a zahrnují zejména:

a) údaje o přípustných parametrech, při kterých je zajištěna jaderná bezpečnost a radiační ochrana tohoto nakládání,

b) způsoby a lhůty jejich měření a hodnocení,

c) požadavky na provozní schopnost zařízení pro nakládání s radioaktivními odpady,

d) požadavky na nastavení ochranných systémů těchto zařízení,

e) limity podmiňujících veličin,

f) požadavky na činnost pracovníků a na organizační opatření vedoucí ke splnění všech definovaných podmínek pro projektované provozní stavy,

g) nejvyšší přípustná skladovatelná nebo ukládaná množství radionuklidových zářičů.

(2) Součástí limitů a podmínek pro ukládání radioaktivních odpadů na úložišti jsou příslušné podmínky přijatelnosti, které obsahují podmínky a meze pro charakteristické vlastnosti ukládaných radioaktivních odpadů, zejména obsah radionuklidů, strukturální stabilitu, loužitelnost, tepelné a radiační účinky, možnost tvoření plynů, možnost mikrobiálního rozkladu a vzniku kritického stavu, obsah korozivních, výbušných a samozápalných látek, hořlavin, volných kapalin a komplexotvorných činidel, korozivzdornost a povrchovou kontaminaci obalů a dávkový příkon nebo zdůvodnění toho, proč není charakteristická vlastnost ukládaných radioaktivních odpadů limitována. Podmínky přijatelnosti mohou také stanovit požadavky na obvyklé rozměry, hmotnost, provedení a značení sudů, kontejnerů a jiných obalových souborů pro skladování radioaktivních odpadů.

(3) Držitel povolení musí pravidelně vyhodnocovat plnění limitů a podmínek bezpečného nakládání s radioaktivními odpady, nejméně však jednou za rok.

(1) Držitel povolení k nakládání s radioaktivními odpady eviduje množství a měrné aktivity radionuklidů v radioaktivních odpadech při jejich shromažďování, třídění, zpracování, úpravě, skladování, dopravě a uložení.

(2) Držitel povolení k nakládání s radioaktivními odpady vede a uchovává provozní záznamy o nakládání s nimi, které obsahují údaje

a) o hmotnosti, aktivitě a druhu radioaktivních odpadů, včetně údajů o původci odpadů,

b) o způsobu naložení s odpady, u skladovaných nebo uložených radioaktivních odpadů včetně údajů, kde a jak dlouho se nacházejí,

c) o výsledcích případných analýz odpadů a jejich obalů,

d) o provozu zařízení, včetně údajů o časovém využití zařízení, popřípadě jeho odstavení, provedených údržbách zařízení a o provozních poruchách a haváriích a způsobu jejich odstranění,

e) o jménech pracovníků zodpovědných za provoz.

(1) Při každé změně vlastníka nebo držitele a taktéž při jejich úpravě až po uložení provází radioaktivní odpad průvodní list radioaktivních odpadů. Průvodní list radioaktivních odpadů vystavuje předávající a musí být podepsán pověřenou osobou předávajícího i přebírajícího.

(2) Průvodní list radioaktivních odpadů obsahuje:

a) specifikaci, popř. kód charakterizující radioaktivní odpady,

b) popis druhu obalu a zevní značení umožňující obalový soubor identifikovat (identifikační číslo),

c) celkovou aktivitu alfa a beta,

d) aktivitu těch radionuklidů, jejichž obsah je limitován kritérii přijatelnosti, a dále těch, které jsou obsaženy v množství vyšším než 1 % celkové aktivity,

e) příkon dávkového ekvivalentu na povrchu obalu,

f) údaje o povrchovém znečištění obalu radionuklidy,

g) velikost koeficientu loužitelnosti upraveného radioaktivního odpadu,

h) hodnotu pevnosti v tlaku u radioaktivních zpevněných odpadů,

i) celkovou hmotnost obalového souboru s radioaktivními odpady,

j) datum nebo období plnění obalu,

k) datum vystavení průvodního listu,

l) obchodní jméno a identifikační číslo osoby, která radioaktivní odpady předává, a jméno, funkci a podpis pověřeného zástupce této osoby,

m) obchodní jméno a identifikační číslo osoby, která radioaktivní odpady přebírá, a jméno, funkci a podpis pověřeného zástupce této osoby.

(3) Nedílnou součástí průvodního listu u radioaktivních odpadů předávaných k uložení je prohlášení původce upravených radioaktivních odpadů o:

a) nepřítomnosti volných kapalin v radioaktivních odpadech,

b) nepřítomnosti pyroforických látek v radioaktivních odpadech,

c) nepřítomnosti jedů v radioaktivních odpadech,

d) nepřítomnosti výbušných látek v radioaktivních odpadech,

e) úspěšném provedení mikrobiálních zkoušek pro danou formu upravených radioaktivních odpadů.

(4) Údaje průvodního listu musí odpovídat údajům z provozních deníků původce nebo správce skladu či úložiště. Průvodní list se vyhotovuje ve třech exemplářích, přičemž originál a kopie musí být uloženy v různých požárních úsecích podle ČSN 73 0802. Průvodní list radioaktivních odpadů archivuje Správa úložišť radioaktivních odpadů trvale a ostatní držitelé povolení k nakládání s radioaktivními odpady nebo původci jej archivují nejméně po dobu deseti let od předání nebo zneškodnění těchto radioaktivních odpadů.

PODROBNOSTI PRO NĚKTERÉ DALŠÍ ČINNOSTI VEDOUCÍ K OZÁŘENÍ
[k provedení § 4 odst. 10, § 7 odst. 2 a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se navrhuje, staví a uvádí do provozu způsobem, který umožní při provozu bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření a dostatečné zajištění radiační ochrany jak osob na pracovišti, tak i osob pobývajících v jeho okolí. Zejména se zajišťuje, aby

a) stavební materiál použitý k výstavbě pracoviště a konstrukce stěn, stínění a kryty zdrojů, vybavení a vnitřní členění pracoviště byly voleny tak, aby při všech činnostech na tomto pracovišti vedoucích k ozáření a při případných radiačních nehodách byla zajištěna taková radiační ochrana, která odpovídá podmínkám očekávaným při provozu pracoviště,

b) stěny, strop a podlaha místnosti, do které se ukládají radionuklidové zářiče v době, kdy se nepoužívají, byly chráněny takovými stínícími vrstvami, aby efektivní nebo ekvivalentní dávky v prostorách s touto místností sousedících nepřekročily obecné základní limity ozáření (§ 9),

c) na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči byla umožněna co nejrychlejší a nejúčinnější případná očista osob i pracoviště od znečišťujících radionuklidů.

(2) Pracoviště s významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření se zřizují ve stavbách k takovému účelu určených v kolaudačním rozhodnutí a provoz na nich může být zahájen až po ukončení všech stavebních a instalačních prací. Jinde lze vykonávat pouze krátkodobé práce se zdroji ionizujícího záření (např. karotážní nebo defektoskopické), omezené na předem určenou dobu (dále jen „přechodná terénní pracoviště“). Pokud je v povolení k provozu pracoviště s příslušnými zdroji počítáno s možností prací na přechodných terénních pracovištích a jsou stanoveny podmínky pro takové práce, nepovažují se práce na přechodných terénních pracovištích za provoz nových pracovišť se zdroji ionizujícího záření a nejsou k zahájení a skončení prací na nich potřebná povolení úřadu podle § 9 odst. 1 písm. d) a g) zákona. Termín zahájení prací a předpokládaná doba práce na přechodném terénním pracovišti se Úřadu oznamuje písemně nejméně jeden den předem. Pracovní skupiny na přechodných terénních pracovištích musí být nejméně dvoučlenné. Ukončení prací na přechodném terénním pracovišti se neprodleně oznámí Úřadu.

(3) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při umísťování a při výstavbě pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření a při zahájení provozu a provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravují zvláštní předpisy.

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se ruší až po vypnutí nebo odstranění všech zdrojů ionizujícího záření a po očistě pracoviště od radionuklidů provedené takovým způsobem a v takovém rozsahu, že nikde na pracovišti nejsou překročeny hodnoty uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) nebo hodnoty stanovené v příslušném povolení Úřadu.

(2) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při ukončení provozu, rušení a vyřazování z provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravuje zvláštní předpis.

(1) Látky, materiály a předměty, jejichž obsah radionuklidů nebo jejichž povrchové znečištění radionuklidy překračuje uvolňovací úrovně uvedené v § 5 odst. 1 písm. a), lze uvést do životního prostředí jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení Úřadu k uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, případně dalších povolení vydávaných se souhlasem Úřadu podle zvláštních předpisů.⁷)

(2) Uvádění do životního prostředí látek, materiálů a předmětů obsahujících radionuklidy nebo jimi znečištěných lze povolit, jen pokud s tím spojené průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřesáhnou 250 µSv ročně.

(3) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do ovzduší lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními plyny a následným rozptýlením v atmosféře zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do ovzduší nepřekročí v průměru 200 µSv.

(4) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do vod lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními vodami a následným rozptýlením zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do vod nepřekročí v průměru 50 µSv.

(5) Pokud při uvádění radionuklidů do životního prostředí by mohlo dojít u kritické skupiny obyvatel k ozáření převyšujícímu jednu dvacetinu základních limitů obecných, prokazuje se optimalizace radiační ochrany kvantitativní studií, ve které se zhodnotí přínosy a rizika zvoleného postupu a provede se jeho srovnání s možnými alternativními přístupy.

(1) K lékařskému ozáření se používá zdrojů ionizujícího záření jen na základě lékařské indikace. Po odpovídajícím výcviku v technice používané při těchto ozářeních se lékařské ozáření uskutečňuje pod odpovědností

a) lékařů, kteří mají specializaci v oboru radiodiagnostika, radioterapie nebo nukleární medicína,⁸)

b) lékařů, kteří mají specializaci v oboru stomatologie,⁸) pokud se jedná o stomatologická rentgenová vyšetření,

c) jiných lékařů, pokud se jedná o lékařské ozáření v rámci výkonu, pokud k provedení je lékař oprávněn dosaženým vzděláním ve své příslušné specializaci,⁸)

d) radiologických laborantů nebo asistentů⁸) podle předpisu daného lékařem s kvalifikací podle písm. a) až c),

e) zdravotních sester na odděleních nukleární medicíny, podle předpisu daného lékařem se specializací v oboru nukleární medicína.

(2) Na specializovaných odděleních radioterapie a na terapeutických odděleních nukleární medicíny musí být přítomen a na dalších v podmínkách povolení Úřadem určených pracovištích se zdroji ionizujícího záření musí být k dispozici odborný pracovník s vysokoškolským vzděláním, který má speciální průpravu pro technickou spolupráci v oborech nukleární medicíny, radiodiagnostiky nebo radioterapie podle zvláštního předpisu.⁸) Požadavky na zvláštní odbornou způsobilost osob podílejících se na výkonech spojených s lékařským ozářením jsou stanoveny ve zvláštním předpise.⁹)

(3) Lékařské ozáření jednotlivých osob se odůvodňuje (§ 4 odst. 2 zákona) očekávaným individuálním zdravotním prospěchem pacienta při uvážení možné volby jiných vyšetřovacích postupů nebo zobrazovacích metod, popř. jiných léčebných postupů. Vyhledávací vyšetření v rámci sekundární prevence v populačních skupinách spojená s ozářením se odůvodňují očekávaným přínosem pro jedince, u nichž bude nemoc odkryta, s uvážením možnosti léčebného ovlivnění nemoci. V některých případech může být důvodem vyhledávacích vyšetření ochrana skupin obyvatelstva. Vyhledávací a jiná vyšetření bez klinické indikace spojená s ozářením je možné vykonávat jen se souhlasem Ministerstva zdravotnictví.

(4) Směrné hodnoty pro lékařská ozáření jsou stanoveny v příloze č. 9. Tyto směrné hodnoty se vztahují na vyšetření u typického dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg. Pro jiné osoby se zohlední jejich hmotnost a tělesná konstituce.

(5) Optimalizace radiační ochrany při lékařském ozáření se dosahuje zejména volbou vhodného radiodiagnostického či radioterapeutického postupu, přitom

a) při radiodiagnostice zevním ozářením je třeba používat doporučených provozních parametrů ozařovacích zařízení s uvážením požadavků na kritéria správného zobrazení a s použitím správné zobrazovací techniky tak, aby dávky ve tkáních ve vyšetřované části těla byly co nejnižší, aniž by to zabránilo získání nezbytných radiodiagnostických informací,

b) při aplikacích radionuklidů je nutné aplikovat nezbytné množství radioaktivní látky požadované čistoty a aktivity, které zaručuje dostatečnou diagnostickou informaci při co nejnižší zátěži pacienta,

c) při radioterapeutických výkonech se ozáření terčového objemu, na který je léčba zářením zaměřena, provádí v rozsahu nezbytném k dosažení požadovaného účinku a ozáření ostatních tkání má být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout bez omezení léčby.

(6) Zdravotnické pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, musí být vybaveno osobními ochrannými prostředky a pomůckami i pro radiační ochranu pacientů a osob dobrovolně o ně pečujících a tyto prostředky musí být přiměřeně charakteru vyšetření používány. Přístrojová technika používaná k diagnostickému nebo léčebnému výkonu při lékařském ozáření podléhá také schválení podle zvláštních předpisů.¹⁰)

(7) Před každým použitím zdroje ionizujícího záření k vyšetřování nebo léčení osob je nutno zjistit u pacienta předchozí významné aplikace radionuklidů a ionizujícího záření, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetřování nebo léčení. Zjišťuje se případné užívání kardiostimulátoru, kloubních náhrad a u žen fertilního věku možnost těhotenství. Tyto anamnestické údaje se zaznamenají do zdravotnické dokumentace.

(8) O každém lékařském výkonu s použitím ionizujícího záření se pořídí záznam umožňující posouzení velikosti ozáření vyšetřované nebo ošetřované osoby. U radiodiagnostických postupů se zaznamenávají vstupní dávky (pro osobu střední konstituce, objemu, hmotnosti) nebo alespoň podklady pro jejich odhad, v případě radioterapeutického ozáření dávka v terčovém objemu, povrchová dávka a časový sled ozařování, v nukleární medicíně zejména specifikace podaného radionuklidu, jeho aplikační forma a aktivita.

(9) U těhotných žen lze provádět radiodiagnostické úkony spojené s ozářením pouze v neodkladných případech nebo z důvodů porodnické indikace. Přitom se vždy zvlášť bedlivě zvažuje nezbytnost získání specifické informace s použitím zdrojů ionizujícího záření a volí se šetrná technika zaměřená na ochranu plodu.

(10) Propouštění pacientů do domácí péče po léčebné aplikaci radionuklidů se usměrňuje tak, aby nebyly překročeny zvláštní limity podle § 12 odst. 1. Zvláštní limity podle § 12 odst. 1 se vztahují také na usměrňování ozáření návštěvníky pacientů po léčebné aplikaci radionuklidů nebo brachyterapeutických zdrojů ionizujícího záření. Údaje se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace pacienta.

(11) Léčebné aplikace radionuklidů se provádějí jen v lůžkových částech zdravotnických zařízení, speciálně upravených a vybavených tak, aby splňovaly požadavky na pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči. Přitom musí být zajištěno, aby pacienti nepoužívali vlastní prádlo a aby při propuštění pacientů všechny předměty osobní potřeby byly zkontrolovány z hlediska možného znečištění radionuklidy, a případně dekontaminovány nebo odstraněny jako předměty znečištěné radionuklidy nebo radioaktivní odpady. Ambulantní léčebné aplikace radionuklidů se mohou uskutečňovat, jen pokud Úřad ve zdůvodněných případech (např. paliativní léčba) tak stanoví v podmínkách příslušného povolení a pokud takový postup nebude použit u inkontinentních pacientů nebo u pacientů neschopných dodržovat základní hygienická pravidla.

TECHNICKÉ A ORGANIZAČNÍ PODMÍNKY BEZPEČNÉHO PROVOZU PRACOVIŠŤ SE ZDROJI IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ
[k provedení § 4 odst. 10, § 13 odst. 3 písm. d) a § 17 odst. 1 písm. d) zákona]

(1) Kontrolované pásmo se na pracovištích se zdroji ionizujícího záření vymezuje tak, aby regulací pohybu osob, vytvořením ochranných bariér a případně i stavebními úpravami, režimem práce, rozsahem monitorování a dalšími opatřeními přiměřenými používaným zdrojům a způsobům nakládání s nimi bylo zajištěno, že se zdroji budou nakládat jen osoby k tomu dostatečně odborně i zdravotně způsobilé, poučené o možném riziku práce a náležitě vybavené a že důsledky případné radiační nehody zůstanou co nejvíce omezeny.

(2) Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde se očekává, že za běžného provozu nebo za předvídatelných odchylek od běžného provozu by ozáření mohlo překročit tři desetiny základních limitů pro pracovníky. Pokud není zvláštním způsobem nakládání se zdroji ionizujícího záření zdůvodněno jinak, např. časově omezeným používáním, je účelné kontrolované pásmo vymezit tam, kde se očekává, že

a) příkon efektivní dávky ze zevního ozáření na pracovním místě bude vyšší než 2,5 µSv/h,

b) součet součinů objemových aktivit jednotlivých radionuklidů v ovzduší na pracovišti a konverzních faktorů h_inh pro příjem vdechnutím pracovníkem se zdroji podle tabulek přílohy č. 3 bude větší než 2,5 µSv.m^-3,

c) povrchové znečištění pracovních míst bude vyšší než směrné hodnoty povrchového znečištění radionuklidy uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 2.

(3) Kontrolované pásmo se vymezuje jako ucelená a jednoznačně určená část pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zpravidla stavebně oddělená, a musí být zajištěno tak, aby do něho nemohly vstoupit nepovolané osoby. Pro přechodná terénní pracoviště (např. defektoskopická) se kontrolované pásmo vymezuje stanovením oblasti dávkových příkonů, která nemá být přístupna nepovolaným osobám. Na vchodech nebo ohraničení se kontrolované pásmo označuje znakem radiačního nebezpečí podle ČSN 01 8015.

(4) Návrh na vymezení kontrolovaného pásma se předkládá jako součást Úřadem schvalované dokumentace k žádosti o nakládání se zdroji ionizujícího záření. Tento návrh zahrnuje

a) rozsah kontrolovaného pásma, a to zpravidla výčtem místností a schématickým plánkem (náčrtem) nebo pro přechodná terénní pracoviště stanovením příslušné hranice dávkových příkonů,

b) zdůvodnění navrhovaného rozsahu kontrolovaného pásma, zejména výpočty a jiné důkazy dokládající splnění požadavků odstavce 2,

c) popis stavebního nebo technického zajištění kontrolovaného pásma proti vstupu nepovolaných osob,

d) předpokládaný počet osob pracujících v kontrolovaném pásmu a způsob jejich poučení o rizicích při práci v kontrolovaném pásmu, např. vzor pokynů pro vstup a práci v kontrolovaném pásmu.

(1) Do kontrolovaného pásma smí vstupovat jen osoby poučené o tom, jak se tam mají chovat, aby neohrozily zdraví své ani zdraví ostatních osob. U pracovníků kategorií A a B se takové poučení uskutečňuje prokazatelným způsobem a nejméně jednou ročně.

(2) Do kontrolovaného pásma pracoviště se zdroji ionizujícího záření nesmí vstupovat těhotné ženy a osoby mladší 18 let, kromě případů pacientů, kteří se na těchto pracovištích mají podrobit lékařskému ozáření [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona], a kromě osob, které na těchto pracovištích pracují nebo se připravují na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(3) Při vstupu do kontrolovaného pásma musí být každý pracovník se zdroji ionizujícího záření vybaven osobními dozimetry v rozsahu stanoveném v programu monitorování a ochrannými pracovními pomůckami přiměřenými způsobu nakládání se zdroji ionizujícího záření, a jestliže příkon dávkového ekvivalentu může překročit 1 mSv/h, rovněž signálními přímoodečítacími operativními osobními dozimetry; tato ustanovení se u velmi významných zdrojů vztahují na každou vstupující osobu, kromě osob, které vstupují do kontrolovaného pásma zdravotnického pracoviště se zdroji ionizujícího záření, aby se tam podrobili léčení nebo vyšetření s použitím zdrojů ionizujícího záření.

(4) V kontrolovaném pásmu smí používat zdroje ionizujícího záření pouze pracovníci kategorie A a pod jejich dohledem také žáci, učni a studenti po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření.

(5) V kontrolovaném pásmu pracovišť s velmi významnými zdroji a pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, se pracuje po převléknutí a při výstupu z nich se uskutečňuje kontrola znečištění radionuklidy a případná osobní očista.

(1) K bezpečnému provozu musí být na každém pracovišti se zdroji ionizujícího záření, kromě zdrojů nevýznamných a drobných, nejpozději před zahájením vlastního nakládání se zdroji ionizujícího záření zajištěno

a) vykonávání soustavného dohledu nad dodržováním radiační ochrany na pracovišti [§ 18 odst. 1 písm. i) zákona] alespoň jednou osobou se zvláštní odbornou způsobilostí⁹) v radiační ochraně,

b) vymezení a označení kontrolovaného pásma v souladu s ustanoveními § 35 a zajištění podmínek pro regulaci pohybu osob v tomto pásmu v souladu s ustanoveními § 36,

c) vybavení pracoviště přístroji, zařízeními a pomůckami v množství a kvalitě dostatečných k zabezpečení všech měření uvedených v programu monitorování, vnitřním havarijním plánu, protokolu o přejímací zkoušce, případně Úřadem stanovených v podmínkách povolení k nakládání, a jejich udržování v řádném technickém stavu,

d) vybavení pracovníků se zdroji ionizujícího záření osobními ochrannými prostředky (např. pláště, zástěry, brýle, rukavice s odpovídajícím stínícím účinkem) a odpovídajícími ochrannými pracovními pomůckami (např. pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery).

(2) Zvláštní zdravotní způsobilost pracovníků kategorie A musí být pravidelně, nejméně jednou za dva roky, ověřována Úřadem určeným zdravotnickým zařízením preventivními lékařskými prohlídkami v rozsahu odpovídajícím posuzování zdravotní způsobilosti na rizikových pracovištích.¹) Záznamy o lékařských prohlídkách se na pověřeném zdravotnickém zařízení uchovávají po dobu nejméně 30 let od ukončení práce v kontrolovaném pásmu a současně alespoň do dosažení věku 90 let nebo 10 let po úmrtí daného pracovníka. S výsledky a závěry lékařských prohlídek je pracovník seznamován a na vyžádání se zasílají také příslušným držitelům povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.

(3) U pracovníků kategorie A je nutno zajistit

a) pravidelné výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů,

b) okamžité výměny a vyhodnocení osobních dozimetrů v případě podezření nebo vzniku radiační nehody,

c) informovanost pracovníků o výsledcích vyhodnocení jejich osobních dozimetrů.

(4) Znečištění radionuklidy povrchu těla, oděvu, zařízení nebo stavebních částí pracovišť se zdroji ionizujícího záření má být udržováno pod směrnými hodnotami povrchového znečištění radionuklidy stanovenými v tabulce č. 1 přílohy č. 2. Pokud znečištění radionuklidy tyto úrovně překračuje, je nutno vykonat účinnou dekontaminaci, přičemž pro znečištění radionuklidy povrchů v kontrolovaném pásmu, které vzniklo v důsledku předvídaných způsobů používání zdrojů ionizujícího záření, se stanovené hodnoty vztahují pouze na snímatelnou část povrchového znečištění radionuklidy.

(5) Nutnou podmínkou pro to, aby provoz pracoviště se zdroji ionizujícího záření mohl být považován za bezpečný, je

a) pro jaderná energetická zařízení, aby kolektivní efektivní dávka u všech pracovníků kategorií A a B nepřekročila za kalendářní rok 4 Sv na každý instalovaný GW výkonu,

b) aby průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřekročily v kalendářním roce 200 µSv v důsledku výpustí do ovzduší ani 50 µSv v důsledku výpustí do vodotečí nebo 250 µSv celkově ze všech výpustí z daného pracoviště,

c) aby v prostorách přilehlých k radioterapeutickým ozařovnám roční efektivní dávky nepřekročily 250 µSv,

d) aby v prostorách přilehlých k radiodiagnostickým vyšetřovnám roční efektivní dávky nepřekročily 100 µSv.

(1) Generátor záření smí být zapínán a používán pouze po nezbytnou dobu.

(2) Při ozařování a prozařování s generátorem záření se před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru a po skončení práce musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že generátor záření byl vypnut.

(3) Stacionární rentgenová zařízení a jiné stacionární generátory záření se umísťují do samostatných ozařoven nebo vyšetřoven a obsluhují se z chráněných obsluhoven s výjimkou rentgenových přístrojů, jejichž konstrukce nebo účel použití vylučují překročení limitů ozáření. V případě rentgenových zařízení pro radiodiagnostiku, která je nutno ovládat přímo z vyšetřovny, se pro tento účel instalují pevné nebo posuvné ochranné zástěny zajišťující nepřekročení limitů ozáření.

(4) Na pracovištích s generátory záření, které jsou komponentou jiného přístroje nebo zařízení a jejichž neoddělitelnou součástí je ochranné stínění, je nutno při provozu zajistit, aby

a) ochranné stínění zabezpečovalo, že v prostoru přístupném pouze rukama obsluhy je příkon dávkového ekvivalentu menší než 250 µSv/h a současně na kterémkoliv jiném přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 µSv/h,

b) přístroj nebo zařízení nebylo možné uvést do činnosti, pokud je ochranné stínění odstraněno, a bylo automaticky vyřazeno z činnosti při otevření ochranného stínění.

(5) Generátor záření nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení.

(1) Uzavřený radionuklidový zářič smí být používán jen po nezbytnou dobu a mimo tuto dobu nemá být v pracovní poloze, ale zasunut do stínícího krytu nebo jinak zastíněn. Uzavřené radionuklidové zářiče mají být skladovány tak, aby příkon dávkového ekvivalentu vně skladovacích místností a prostor nepřekročil hodnotu 1 µSv/h.

(2) Při ozařování a prozařování s uzavřeným radionuklidovým zářičem se po skončení práce nebo před vstupem do vymezeného či stíněného ozařovacího prostoru musí měřením nebo signalizací zkontrolovat, že zářič byl řádně zastíněn či zasunut do stínícího krytu. Při manipulaci s uzavřeným radionuklidovým zářičem, u něhož nelze vyloučit jeho uvolnění z ozařovacího zařízení nebo jeho ztrátu, se k takovému měření používá přístroj umožňující za všech podmínek stanovit polohu zářiče.

(3) Uzavřený radionuklidový zářič nesmí být používán, dokud neprošel přejímací zkouškou (§ 43) ani pokud od poslední zkoušky dlouhodobé stability (§ 44) již uplynula lhůta pro její periodické provádění nebo nastaly jiné důvody k jejímu provedení. Při jakémkoliv podezření na netěsnost a únik radionuklidů má být uzavřený radionuklidový zářič neprodleně odstaven z používání.

(1) Pracoviště s otevřenými zářiči, která jsou pracovišti s jednoduchými nebo významnými zdroji ionizujícího záření, se zařazují do I., II. nebo III. kategorie podle toho, zda jejich vybavení izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace splňuje základní požadavky na standardní vybavení pracovišť s otevřenými zářiči podle tabulky č. 1 přílohy č. 4.

(2) Maximální aktivita otevřených radionuklidových zářičů, které smí být současně zpracovávány na jednotlivých pracovních místech pracovišť s otevřenými zářiči I., II. nebo III. kategorie, se stanoví na základě kritérií zohledňujících současně a ve vzájemné návaznosti vybavení pracovních míst a celého pracoviště ochrannými (ventilačními, izolačními a stínícími) zařízeními, úroveň provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky, zejména těkavost a prašnost materiálů, které mají být zpracovávány, náročnost a potenciální rizikovost očekávaných pracovních operací, a to tak, že v tabulce č. 4 přílohy č. 4 se vybere hodnota odpovídající dané kategorii pracoviště s otevřenými zářiči a charakteristice materiálů a práce s nimi a tato se vynásobí koeficientem vybavenosti daného pracovního místa podle tabulky č. 2 přílohy č. 4. Při současném použití více radionuklidů na jednom pracovním místě nesmí součet podílů zpracovávané aktivity jednotlivých radionuklidů a uvedeným postupem stanovené maximální aktivity pro tyto jednotlivé radionuklidy být větší než jedna.

(3) Pokud se otevřené radionuklidové zářiče nepoužívají a nejedná se o zářiče, které jsou tvořeny technologickými celky nebo medii pracoviště, mají být umístěny v ochranných stínících krytech nebo kontejnerech, a to zpravidla tak, aby při skladování příkon dávkového ekvivalentu na povrchu krytu, kontejneru, stíněných skladovacích prostor, trezorů a stíněných boxů se zdroji ionizujícího záření nepřekročil hodnotu 100 µSv/h a ve vzdálenosti 1 m od povrchu hodnotu 10 µSv/h a při přenášení zářičů na pracovišti příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 1 m od povrchu přepravního krytu nepřekročil hodnotu 100 µSv/h.

(4) Na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a zpravidla i II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, má být zřízen samostatný kanalizační rozvod pro vypouštění radioaktivních odpadových vod z pracoviště a napojen na samostatnou záchytnou nádrž.

(5) Při nakládání s otevřenými radionuklidovými zářiči se používají osobní ochranné prostředky (stínící olověné pláště, zástěry, brýle, rukavice) a odpovídající ochranné pracovní pomůcky (pinzety, kleště, stínící ochranné obaly, kontejnery ap.), otevřené radionuklidové zářiče se neberou do rukou a roztoky s těmito zářiči se nepipetují ústy, činnosti, při kterých může dojít k úniku radioaktivních látek do ovzduší, se vykonávají v uzavřených prostorech (v digestoři, hermetickém boxu apod.).

SLEDOVÁNÍ, MĚŘENÍ, HODNOCENÍ, OVĚŘOVÁNÍ A ZAZNAMENÁVÁNÍ VELIČIN, PARAMETRŮ A SKUTEČNOSTÍ DŮLEŽITÝCH Z HLEDISKA RADIAČNÍ OCHRANY
[k provedení § 18 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Veličinami důležitými z hlediska radiační ochrany jsou veličiny vymezené v programu monitorování schváleném pro dané pracoviště se zdroji ionizujícího záření Úřadem.

(2) Parametry a skutečnostmi důležitými z hlediska radiační ochrany jsou

a) parametry a vlastnosti zdrojů ionizujícího záření,

b) parametry a ochranné vlastnosti (izolační, stínící a případně ventilační) osobních ochranných prostředků (ochranné zástěry, rukavice, brýle ap.) pro práce se zdroji ionizujícího záření a dalších ochranných pomůcek a zařízení (manipulátory, zástěny, bariéry ap.) (dále jen „ochranné pracovní pomůcky“),

c) parametry a vlastnosti obalových souborů radionuklidových zářičů,

d) parametry a vlastnosti dalších zařízení, která jsou určena k bezprostředním činnostem se zdroji ionizujícího záření a jejichž konstrukce může ovlivnit úroveň radiační ochrany, např. jakost rentgenových filmů a vyvolávacích zařízení,

e) u zdrojů ionizujícího záření podléhajících typovému schvalování⁴) doklad o shodě se schváleným typem,

f) výsledky monitorování a použité metodiky, včetně

1. osobních dávek a nutných osobních údajů pracovníků kategorie A,

2. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na pracovišti se zdroji ionizujícího záření,

3. veličin a parametrů charakterizujících výpusti radionuklidů do okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření,

4. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření,

g) doklady o závěrech preventivních lékařských prohlídek k ověření zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A,

h) skutečnosti svědčící o narušení zásad radiační ochrany zjištěné v rámci soustavného dohledu nad radiační ochranou.

(1) Parametry a vlastnosti podle § 41 odst. 2 písm. a) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají

a) při výrobě, dovozu, popř. distribuci zdrojů ionizujícího záření v rozsahu potřebném k posouzení shody se schváleným typem, stanoveném zvláštním předpisem⁴) nebo v podmínkách rozhodnutí o typovém schválení,

b) při převzetí zdroje ionizujícího záření ještě před zahájením jeho používání v rozsahu vymezeném pro přejímací zkoušku (§ 43),

c) v průběhu používání zdroje ionizujícího záření v rozsahu vymezeném pro zkoušku dlouhodobé stability (§ 44) a pro zkoušku provozní stálosti (§ 45).

(2) Parametry a vlastnosti podle § 41 odst. 2 písm. b), c) a d) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají

a) při výrobě, dovozu, popř. uvádění do oběhu v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem,⁴)

b) při převzetí nebo pořízení příslušných věcí v rozsahu stanoveném v programu zabezpečování jakosti nebo podle tohoto programu.

(3) Doklady podle § 41 odst. 2 písm. e) se ověřují a zaznamenávají v rozsahu nezbytném pro evidenci zdrojů.

(4) Parametry a vlastnosti uzavřeného radionuklidového zářiče se po ověření jeho těsnosti zaznamenávají do osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 55. Parametry a vlastnosti otevřeného radionuklidového zářiče se při jeho předání jinému držiteli povolení zaznamenávají do průvodního listu otevřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 56, popřípadě, jedná-li se o radioaktivní odpady, do průvodního listu radioaktivních odpadů.

(5) Veličiny, parametry a skutečnosti podle § 41 odst. 2 písm. f) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají v rozsahu vymezeném v § 47 až 52 a pro dané pracoviště se zdroji ionizujícího záření nebo zdroj ionizujícího záření podrobně rozpracovaném v Úřadem schváleném monitorovacím programu.

(1) Přejímací zkouška zahrnuje

a) u otevřených radionuklidových zářičů ověření údajů uvedených v průvodním listu předávaného otevřeného radionuklidového zářiče (§ 56), a to alespoň údajů podle § 56 odst. 2 písm. b) a d),

b) u uzavřených radionuklidových zářičů zkoušku těsnosti¹¹) a ověření údajů uvedených v osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče (§ 55), a to alespoň údajů podle § 55 odst. 2 písm. b) vizuálně a odst. 2 písm. d) a e) měřením,

c) u zařízení obsahujících uzavřený radionuklidový zářič

1. zkoušku uzavřeného radionuklidového zářiče podle písmene b), pokud je zařízení dodáváno již se zářičem; přitom ověření výrobního čísla zářiče se neprovádí, pokud by to vyžadovalo demontáž zařízení,

2. ověření funkčnosti zařízení a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních a indikačních systémů, popř. dalších mechanických a provozních systémů stanovených v rozhodnutí o typovém schválení,⁴)

3. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách¹²) nebo v technické dokumentaci od výrobce,

4. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití,

d) u generátorů záření a u zařízení, při jejichž provozu vznikají radionuklidy,

1. ověření funkčnosti a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních, indikačních a zobrazovacích systémů, popř. dalších mechanických systémů stanovených v rozhodnutí o typovém schválení,⁴)

2. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách¹³) nebo v průvodní technické dokumentaci od výrobce,

3. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití.

(2) Při přejímací zkoušce je třeba v souladu s programem zabezpečování jakosti také navrhnout rozsah a četnost měření a ověřování vlastností zdrojů ionizujícího záření při předpokládaném způsobu použití v rámci zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek stálosti, včetně návrhu formy a rozsahu záznamů o provedení těchto zkoušek.

(3) Provádět přejímací zkoušky mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu a řídit jejich vykonávání mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních předpisů.⁹) Výsledky přejímací zkoušky se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, který obdrží jak osoba, která zdroj předává, tak osoba, která zdroj přebírá. Kopie protokolu se zasílá Úřadu.

(4) Přejímací zkoušky se nevztahují na nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření a na ty jednoduché zdroje ionizujícího záření, u nichž to bylo stanoveno v podmínkách povolení k nakládání s nimi nebo v podmínkách rozhodnutí o jejich typovém schválení. U technologických celků jaderných zařízení a jejich částí jsou přejímací zkoušky nahrazeny zkouškami prováděnými v rámci jednotlivých etap jejich uvádění do provozu podle zvláštních předpisů. Přejímací zkoušky se nevztahují na radioaktivní odpady při jejich převzetí Správou úložišť radioaktivních odpadů k uložení. Přejímací zkoušky se nevztahují na převzetí zdroje ionizujícího záření výhradně ke skladování.

(1) Zkouška dlouhodobé stability zahrnuje pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření ověřování vlastností a parametrů v rozsahu stanoveném v technické dokumentaci zdroje projednané při typovém schvalování⁴) a upřesněném při přejímací zkoušce (§ 43 odst. 2); pro uzavřené radionuklidové zářiče však minimálně v rozsahu uvedeném v příloze č. 7.

(2) Zkouška dlouhodobé stability se provádí

a) při každém důvodném podezření na špatnou funkci zařízení, jehož součástí zdroj ionizujícího záření je,

b) po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit vlastnost nebo parametr ověřovaný při zkoušce dlouhodobé stability,

c) kdykoliv výsledky zkoušek provozní stálosti signalizují, že charakteristické provozní vlastnosti a parametry vybočují pro daný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách nebo v technické dokumentaci od výrobce,

d) periodicky, a to pokud není Úřadem v podmínkách povolení nebo rozhodnutí o typovém schválení stanoveno jinak, nejméně

1. dvakrát ročně u velmi významných zdrojů,

2. jedenkrát ročně u významných zdrojů a všech rentgenových lékařských diagnostických zařízení,

3. jedenkrát za dva roky u ostatních jednoduchých zdrojů.

(3) Zkoušky dlouhodobé stability zajišťuje ten držitel povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držení. Provádět zkoušky dlouhodobé stability mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu a řídit jejich vykonávání mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních předpisů.⁹) Výsledky zkoušky dlouhodobé stability se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, jehož stejnopis obdrží každý, kdo je držitelem povolení k nakládání s daným zdrojem ionizujícího záření. Kopie protokolu se zasílá Úřadu.

(4) Zkoušky dlouhodobé stability se nevztahují na nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření, na technologické celky jaderných zařízení a jejich částí ani na radioaktivní odpady.

(1) Zkouška provozní stálosti zahrnuje pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření ověřování charakteristických provozních vlastností a parametrů v rozsahu stanoveném v technické dokumentaci zdroje projednané při typovém schvalování⁴) a při přejímací zkoušce (§ 43 odst. 2), minimálně však v rozsahu příslušných českých technických norem.

(2) Zkouška provozní stálosti se provádí periodicky v intervalech stanovených při přejímací zkoušce, na základě doporučení uvedeného výrobce v technické dokumentaci zdroje ionizujícího záření a vždy po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit zkoušenou vlastnost nebo parametr.

(3) U uzavřených radionuklidových zářičů se zkouška provozní stálosti provádí zpravidla nepřímo měřením otěru těch částí zařízení, které přicházejí do kontaktu se zářičem, postupem podle české technické normy,¹¹) a to při každém čištění, nejméně však jednou za rok, a při používání v chemicky agresivním prostředí nebo tam, kde je zvýšené riziko mechanického poškození, nejméně jednou za tři měsíce.

(4) Zkoušky provozní stálosti provádí nebo zajišťuje ten držitel povolení k nakládání s daným zdrojem, který má tento zdroj ionizujícího záření v držení. Výsledky zkoušky provozní stálosti se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, který je součástí provozních záznamů vedených u toho držitele povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držení. Ostatním držitelům povolení k nakládání s daným zdrojem ionizujícího záření musí být umožněno seznámit se s výsledky zkoušek provozní stálosti.

(1) Program monitorování má, podle způsobu a rozsahu nakládání se zdroji ionizujícího záření nebo radioaktivními odpady, zpravidla tyto části:

a) monitorování pracoviště,

b) osobní monitorování,

c) monitorování výpustí,

d) monitorování okolí.

(2) Program monitorování musí zahrnovat jak pro běžný provoz, tak i pro předvídatelné odchylky od běžného provozu, včetně radiačních nehod a případně i radiačních havárií:

a) vymezení veličin, které budou monitorovány, způsob, rozsah a frekvence měření,

b) návody na vyhodnocování výsledků měření,

c) hodnoty referenčních úrovní a přehled příslušných opatření při jejich překročení,

d) specifikaci metod měření,

e) specifikaci parametrů používaných typů měřicích přístrojů a pomůcek.

(3) Program monitorování musí být navržen takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby za provozu pracoviště umožňoval ověření požadavků limitování ozáření, prokazování, že radiační ochrana je optimalizována, a zajištění dalších požadavků na bezpečný provoz pracovišť se zdroji ionizujícího záření, zejména včasné zjištění odchylek od běžného provozu. Monitorování se podle povahy věci navrhuje a zavádí buď jako soustavné (rutinní), a to nepřetržité (kontinuální) nebo pravidelné (periodické), kdy se v určených lhůtách opakuje, či jako operativní při určité činnosti s cílem zhodnotit a zajistit přijatelnost této činnosti z hlediska systému limitování. Dojde-li ke změnám v uspořádání pracoviště, ve zdrojích ionizujícího záření, způsobu a podmínkách nakládání s nimi či ke změnám v monitorovacích metodách, program monitorování se aktualizuje.

(1) Při přepočtu aktivit přijatých radionuklidů na úvazek efektivní dávky se použijí konverzní faktory uvedené v tabulkách přílohy č. 3. U blíže neidentifikovaných radionuklidů a chemických forem, popř. vlastností vdechovaného aerosolu se přisuzuje aktivita těm radionuklidům a jejich formám, popř. takovému aerosolu, pro které je stanoven v příloze č. 3 nejvyšší konverzní faktor pro příjem požíváním nebo vdechnutím.

(2) Nejsou-li známa data lépe odpovídající dané situaci, počítá se příjem radionuklidů požitím na základě spotřeby daného druhu poživatiny, kvalifikovaně určené ze statistických přehledů, a to zvlášť pro jednotlivé věkové kategorie.

(3) Nejsou-li známa data lépe odpovídající dané situaci, počítá se, že za rok pracovník se zdrojem při práci trvající 2000 hodin vdechne 2000 m³ vzduchu a požije 1 m³ vody, z toho 0,7 m³ ve formě kapaliny. Pro ostatní osoby se počítá, že množství vdechovaného vzduchu v jednom roce je pro osoby ve věku do 1 roku včetně 1000 m³, ve věku od 1 do 2 let včetně 2000 m³, ve věku od 2 do 7 let včetně 4000 m³, ve věku od 7 do 12 let včetně 6000 m³, ve věku od 12 do 17 let včetně 8000 m³ a pro osoby starší 17 let 8500 m³. Pro požití vody ostatními osobami se počítá, že dospělý muž za rok požije 1 m³ vody, z toho 0,7 m³ ve formě kapaliny, a dospělá žena nebo dítě starší 10 let za rok požije 0,7 m³ vody, z toho 0,45 m³ ve formě kapaliny.

(4) Pro zevní ozáření z vzácných radioaktivních plynů rozptýlených v ovzduší pracoviště se při přepočtu průměrné objemové aktivity těchto plynů na příkon efektivní dávky použijí konverzní faktory uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 3.

(1) V programu monitorování se vymezují referenční úrovně jako hodnoty, popř. kritéria rozhodné pro určité předem stanovené postupy nebo opatření.

(2) Referenční úrovně, při jejichž překročení je údaj podrobněji zaznamenáván a evidován, se označují jako záznamové úrovně. Záznamové úrovně oddělují hodnoty zasluhující pozornost od hodnot bezvýznamných. Záznamové úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající jedné desetině základních limitů a metody monitorování se volí tak, aby nejmenší detekovatelná hodnota měřené veličiny radiační ochrany byla menší než takto stanovená záznamová úroveň.

(3) Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k následnému šetření o příčinách a důsledcích zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako vyšetřovací úrovně. Vyšetřovací úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající třem desetinám základních limitů nebo jako horní mez obvykle se vyskytujících hodnot.

(4) Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k zahájení určité činnosti nebo zavedení opatření ke změně zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako zásahové úrovně. U zásahových úrovní vymezených v programu monitorování se uvádí také přesně, o jaký zásah se jedná a jakým postupem se o něm rozhoduje. Pro jednotlivou měřenou veličinu nebo parametr může být stanoveno i několik, zpravidla na sebe navazujících, zásahových úrovní odpovídajících navazujícím zásahům postupně významnějším, podle toho, jak roste význam zjištěného výkyvu sledované veličiny.

(1) Monitorování pracoviště se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na pracovišti se zdroji ionizujícího záření, zejména příkonů ekvivalentní dávky na pracovišti, objemových aktivit v ovzduší pracoviště a plošných aktivit na pracovišti. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kromě nevýznamných a drobných zdrojů.

(2) Při zahájení prací a při změnách v pracovních postupech nebo při změnách způsobu radiační ochrany se ověřuje účinnost radiační ochrany před zevním i vnitřním ozářením podrobným měřením příkonu efektivní dávky, objemových aktivit a dalších veličin u zdrojů ionizujícího záření, míst práce s nimi a v místech možného pobytu pracovníků.

(3) Monitorování povrchového znečištění radionuklidy se volí na pracovištích s otevřenými zářiči tak, aby umožnilo signalizovat provozní odchylky od běžného provozu, nedostatečnou funkci nebo selhání bariér bránících rozptylu radioaktivních látek. Při trvale vysoké povrchové kontaminaci se zavádí monitorování objemových aktivit v ovzduší a pravidelné osobní monitorování příjmu radionuklidů.

(4) Pravidelné monitorování ovzduší soustavným měřením objemových aktivit radionuklidů v ovzduší se vždy zavádí na pracovních místech, kde se pracuje s otevřenými radionuklidovými zářiči, které jsou velmi významnými zdroji ionizujícího záření.

(1) Osobní monitorovaní slouží k určení osobních dávek sledováním, měřením a hodnocením individuálního zevního i vnitřního ozáření jednotlivých osob, zpravidla osobními dozimetry.

(2) Osobní monitorování osobními dozimetry se zajišťuje pro všechny pracovníky kategorie A a pro osoby, které na pracovišti se zdroji ionizujícího záření zasahují při radiačních nehodách nebo při živelních pohromách, pokud není jinak stanoveno v podmínkách povolení nebo schváleném programu monitorování.

(3) Osobní dozimetr se nosí na nejvíce ozařovaném místě těla, zpravidla na přední levé straně hrudníku (dále jen „na referenčním místě“). Při používání ochranné stínící zástěry se nosí vně zástěry a osobní dávkový ekvivalent naměřený vně zástěry se sníží o hodnotu odpovídající zeslabení v zástěře. Když dozimetr umístěný na referenčním místě nedovoluje odhad efektivní a ekvivalentní dávky, pro něž jsou stanoveny limity, je pracovník vybaven dalším dozimetrem, který svými vlastnostmi nebo umístěním to umožní.

(4) Osobní dozimetr musí měřit všechny druhy záření podílející se na zevním ozáření pracovníka při nakládání se zdroji. Když tuto podmínku nesplní jeden dozimetr, pracovník se vybavuje dalšími dozimetry, pokud není v programu monitorování povolen jiný způsob monitorování.

(5) Na pracovištích, kde nelze při ztrátě kontroly nad zdrojem ionizujícího záření vyloučit radiační nehodu v důsledku jednorázového zevního ozáření, jsou pracovníci se zdroji vybavováni operativními dozimetry, které překročení nastavené úrovně mohou přímo signalizovat. Může-li zdroj ionizujícího záření způsobit jednorázovým ozářením překročení pětinásobku základních limitů pro pracovníky se zdroji, musí monitorování umožnit stanovení dávek a jejich distribuce v těle pracovníků, včetně rekonstrukce nehody.

(6) Na pracovištích, kde může dojít k vnitřnímu ozáření pracovníků, se příjmy radionuklidů, popřípadě úvazky efektivní dávky od vnitřního ozáření jednotlivých pracovníků zjišťují zpravidla měřením aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech a převádí se na příjem pomocí modelů dýchacího traktu, zažívacího traktu a kinetiky příslušných prvků. Při práci s otevřenými radionuklidovými zářiči, které jsou jednoduchými zdroji ionizujícího záření, není měření aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech požadováno.

(7) V případě podezření, že došlo k neplánovanému jednorázovému ozáření pracovníka, provádí se okamžitě vyhodnocení osobních dozimetrů a dozimetrické hodnocení dané události.

(1) Monitorování výpustí se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících výpusti radionuklidů do okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zejména aktivit a objemových aktivit výpustí. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kde dochází k zneškodňování látek znečištěných radionuklidy jejich řízeným vypouštěním nebo kde existuje možnost úniku závažného množství radionuklidů do okolí. Slouží ke kontrole dodržování povolených výpustí a k včasnému zjištění a zhodnocení případných úniků a jejich důsledků na obyvatelstvo v okolí pracoviště a na životní prostředí.

(2) Monitorování výpustí do ovzduší a vodotečí z pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření a z pracovišť s významnými zdroji ionizujícího záření, u nichž je to požadováno Úřadem v podmínkách povolení, zahrnuje jak soustavné bilanční měření všech radionuklidů, které závažně přispívají k ozáření obyvatelstva, tak i nepřetržité měření representativních radionuklidů, schopná rychle signalizovat odchylky od běžného provozu. Existuje-li možnost nepřípustných úniků radionuklidů do ovzduší, zajišťuje se také soustavné monitorování všech potenciálních cest těchto úniků.

(1) Monitorování okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zejména dávkových příkonů, aktivit, objemových aktivit a hmotnostních aktivit. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kde existuje možnost úniku závažného množství radionuklidů do okolí. Slouží ke kontrole dodržování povolených výpustí a k včasnému zjištění a zhodnocení případných úniků a jejich důsledků na obyvatelstvo v okolí pracoviště a na životní prostředí a za běžného provozu slouží pro potvrzování bezpečnosti provozu ve vztahu k okolí.

(2) Monitorování okolí se zabezpečuje sítí předem vybraných pozorovacích bodů a tras, v nichž se na základě měření dávkových ekvivalentů od zevního ozáření a na základě odběrů vzorků a stanovení obsahu radionuklidů v ovzduší, vodotečích a ve vybraných složkách životního prostředí a potravinách vypočítává velikost a rozložení efektivních dávek a jejich úvazků radionuklidů v okolí pracoviště se zdrojem ionizujícího záření.

(3) Monitorování okolí velmi významných zdrojů ionizujícího záření, zejména zdrojů podle § 7 odst. 5 písm. a), se zahajuje 1 až 2 roky před jeho uvedením do provozu. Cílem tohoto předprovozního monitorování je jak získaní podkladů o původním stavu okolí budoucího zdroje, tak předprovozní ověření programu monitorování. Rozsah a obsah předprovozního monitorování je součástí předprovozní bezpečnostní zprávy.

(4) Monitorování uskutečňované v rámci celostátní radiační monitorovací sítě upravuje zvláštní předpis.

EVIDENCE ZDROJŮ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ A DALŠÍCH SKUTEČNOSTÍ DŮLEŽITÝCH Z HLEDISKA RADIAČNÍ OCHRANY
[k provedení § 18 odst. 1 písm. c) a § 22 písm. e) zákona]

(1) Držitel povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření vede a uchovává o každém zdroji, se kterým nakládá, tyto doklady a údaje:

a) popis zdroje umožňující jeho jednoznačnou identifikaci, např. název, typové označení, jméno výrobce, výrobní nebo identifikační číslo,

b) účel nakládání se zdrojem,

c) všechna povolení a jiná rozhodnutí týkající se nakládání se zdrojem ionizujícího záření,

d) provozní záznamy charakterizující rozsah a způsob nakládání se zdrojem ionizujícího záření, u otevřeného radionuklidového zářiče včetně účelu a bilance jeho spotřeby,

e) záznamy týkající se nakládání se zdrojem ionizujícího záření pořízené v rámci soustavného dohledu nad dodržováním radiační ochrany a při kontrolní činnosti.

(2) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření vede a uchovává o každém zdroji ionizujícího záření, který je v jeho držení, dále tyto doklady a údaje:

a) datum odběru zdroje ionizujícího záření,

b) doklad o nabytí zdroje ionizujícího záření,

c) u zdroje ionizujícího záření podléhajícího typovému schválení,⁴) kromě radionuklidových zářičů, prohlášení o shodě se schváleným typem vystavené výrobcem, dovozcem nebo osobou, která zdroj uvádí do oběhu,

d) u uzavřeného radionuklidového zářiče osvědčení (§ 55),

e) u otevřeného radionuklidového zářiče průvodní list (§ 56) vystavený při předání zářiče předchozím držitelem,

f) protokol o přejímací zkoušce, protokoly o zkouškách dlouhodobé stability a protokoly o zkouškách provozní stálosti.

(3) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření vede a uchovává po dobu nejméně 30 let v případě velmi významného zdroje a 10 let v případě významných a jednoduchých zdrojů o každém zdroji ionizujícího záření, který byl v jeho držení, doklady a údaje podle odstavce 1 písm. a), b), c) a e) a dále:

a) pokud zdroj ionizujícího záření předal jiné osobě, údaj, komu a kdy byl zářič předán, a u otevřených radionuklidových zářičů také průvodní list vystavený při tomto předání,

b) pokud otevřený radionuklidový zářič byl spotřebován nebo jinak uveden do životního prostředí, záznamy o jeho uvádění do životního prostředí, včetně případné bilance postupné spotřeby,

c) pokud radionuklidový zářič odstranil jako radioaktivní odpad, údaj, komu a kdy byl zářič předán, a průvodní list radioaktivních odpadů vystavený při tomto předání.

(4) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření, který uvádí zdroje ionizujícího záření do oběhu, vede a uchovává o všech zdrojích, které uvedl do oběhu, po dobu nejméně 10 let doklady a údaje podle odstavce 1 písm. a) a kromě nevýznamných a drobných zdrojů také údaj, komu a kdy byl zářič předán.

(5) Úřadu se do státního systému evidence zdrojů ionizujícího záření zasílají údaje podle odstavce 1 písm. a), b) a podle odstavce 2 písm. a) a kopie osvědčení uzavřených radionuklidových zářičů a průvodních listů otevřených radionuklidových zářičů, pokud není v podmínkách povolení k nakládání se zdroji stanoven jiný rozsah a způsob předávání příslušných údajů. Zaslání údajů se uskutečňuje

a) nejpozději do jednoho měsíce po skončení kalendářního čtvrtletí, ve kterém došlo k odběru, převzetí nebo předání zdroje ionizujícího záření,

1. jedná-li se o uzavřené radionuklidové zářiče, kromě drobných a nevýznamných zdrojů,

2. jedná-li se o otevřené radionuklidové zářiče s poločasem radioaktivní přeměny radionuklidů delším než 60 dní, které jsou významnými nebo velmi významnými zdroji,

b) neprodleně při ztrátě zdroje ionizujícího záření, jeho krádeži nebo zničení,

c) neprodleně po vstupu na nebo výstupu z území České republiky, jedná-li se o dovoz nebo vývoz radionuklidových zářičů, které jsou velmi významnými zdroji ionizujícího záření.

(6) Kopie protokolů o provedených přejímacích zkouškách a zkouškách dlouhodobé stability se Úřadu zasílají do jednoho měsíce od provedení zkoušky, pokud není v podmínkách povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření stanoven jiný rozsah a způsob předávání příslušných údajů.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se nevztahují na evidenci radioaktivních odpadů, která se řídí ustanoveními § 28.

(1) Ohlašovatel (§ 21 odst. 2 zákona) používání typově schváleného drobného zdroje vede a uchovává o každém drobném zdroji ionizujícího záření, který používá, tyto doklady a údaje:

a) popis zdroje umožňující jednoznačnou identifikaci, např. název, typové označení, jméno výrobce, výrobní nebo identifikační číslo,

b) účel použití zdroje,

c) návod k použití zdroje schválený Úřadem v rámci typového schvalování.⁴)

(2) O každém drobném zdroji ionizujícího záření, který je v jeho držení, vede a uchovává ohlašovatel používání typově schváleného drobného zdroje dále tyto doklady a údaje:

a) datum odběru nebo převzetí zdroje ionizujícího záření,

b) doklad o nabytí zdroje ionizujícího záření,

c) prohlášení o shodě se schváleným typem vystavené výrobcem, dovozcem nebo jinou osobou uvádějící zdroj do oběhu,

d) u uzavřených radionuklidových zářičů osvědčení (§ 55),

e) objekt, kde je zdroj umístěn.

(3) Evidované údaje se uchovávají ještě po dobu 5 let od předání nebo odstranění zdroje.

(1) Uzavřený radionuklidový zářič je provázen osvědčením uzavřeného radionuklidového zářiče, kterým se prokazuje jeho třída odolnosti¹¹) a další typovými zkouškami⁴) ověřené vlastnosti.

(2) Osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče obsahuje

a) identifikační číslo osvědčení,

b) výrobní číslo uzavřeného radionuklidového zářiče,

c) označení schváleného typu, s jehož vlastnostmi jsou vlastnosti zářiče ve shodě,

d) údaje o druhu radionuklidu,

e) údaje o aktivitě uzavřeného radionuklidového zářiče s uvedením dne, ke kterému se udaná aktivita vztahuje, údaj o maximálním obsahu základního radionuklidu, u významných a velmi významných zdrojů také kermovou vydatnost ve vzduchu v Gy.m².s^-1 s uvedením dne, ke kterému se vztahuje,

f) údaje o chemické a fyzikální formě radionuklidu a jeho nosiče,

g) údaje o rozměrech uzavřeného radionuklidového zářiče,

h) údaje o zapouzdření nebo ochranném překryvu (materiál, tloušťka, způsob provedení, příp. uzavření),

i) stupeň odolnosti uzavřeného radionuklidového zářiče¹¹) daného typu,

j) přehled výsledků provedených zkoušek,¹¹)

k) doporučenou dobu používání uzavřeného radionuklidového zářiče a případné další podklady pro plánovité ověřování jeho těsnosti provozovatelem zdroje,

l) dobu platnosti osvědčení,

m) datum vystavení osvědčení,

n) obchodní jméno a identifikační číslo osoby, která osvědčení vystavila, a jméno, funkci a podpis pověřeného zástupce této osoby.

(3) K uzavřeným radionuklidovým zářičům, které z technických důvodů nemohou být označeny značkou a výrobním číslem, se vystavuje hromadné osvědčení. Toto hromadné osvědčení se vystavuje pro všechny zářiče téhož typu a téže velikosti, které obsahují stejné množství stejných radionuklidů a jsou ve správě téhož držitele. Hromadné osvědčení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2, přičemž na místo údajů o výrobním čísle zářiče se uvádí počet jednotlivých uzavřených radionuklidových zářičů, pro které je hromadné osvědčení vystaveno.

(4) Stanovování nebo ověřování třídy odolnosti uzavřených radionuklidových zářičů a vystavování osvědčení uzavřených radionuklidových zářičů jsou specifické způsoby nakládání se zdroji ionizujícího záření, k nimž je třeba příslušné povolení Úřadu a jejichž vykonávání mohou řídit, jako činnosti významné z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí.⁹)

(1) Otevřený radionuklidový zářič je při předávání jinému držiteli provázen průvodním listem otevřeného radionuklidového zářiče, kterým se dokládají veličiny, parametry a vlastnosti důležité z hlediska radiační ochrany pro nakládání s ním.

(2) Průvodní list otevřeného radionuklidového zářiče obsahuje

a) specifikaci, popř. identifikační číslo zářiče,

b) u zářičů podléhajících typovému schválení⁴) označení schváleného typu, s jehož vlastnostmi jsou vlastnosti zářiče ve shodě,

c) údaje o druhu radionuklidu,

d) údaje o chemické a fyzikální formě radionuklidu a jeho nosiče,

e) údaje o aktivitě a hmotnostní aktivitě radionuklidu s uvedením dne, popř. hodiny, k níž se údaj vztahuje,

f) údaje o chemické a radiochemické čistotě,

g) údaje o druhu obalu otevřeného radionuklidového zářiče,

h) datum vystavení průvodního listu,

i) obchodní jméno a identifikační číslo osoby, která průvodní list vystavila, a jméno, funkci a podpis pověřeného zástupce této osoby.

(3) Pro společně předávané stejné otevřené radionuklidové zářiče se vystavuje společný průvodní list, ve kterém se kromě údajů podle odstavce 2 pro jednotlivý zářič uvede celkový počet předávaných zářičů.

(4) Předměty kontaminované radionuklidy na pracovištích se zdroji ionizujícího záření a otevřené radionuklidové zářiče vzniklé za provozu jaderných zařízení a jiných zařízení, při jejichž provozu vznikají radionuklidy, se nepovažují za další otevřené radionuklidové zářiče, dokud zůstávají na pracovišti, kde ke kontaminaci nebo k jejich vzniku došlo. Pro případ jejich předání na jiné pracoviště se zdroji ionizujícího záření se v průvodním listu těchto zářičů nemusí uvádět údaje podle odstavce 2 písm. c), d) a e), pokud se uvede maximální příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu a maximální plošná aktivita v případě povrchového znečištění radionuklidy. U radioaktivních odpadů se průvodní list otevřeného radionuklidového zářiče nevystavuje a je nahrazen průvodním listem radioaktivního odpadu.

(1) Držitel povolení vede k evidenci osobních dávek nejméně po dobu 50 let tyto doklady a údaje:

a) jména, příjmení a rodná čísla všech pracovníků kategorie A,

b) osobní dávky u všech pracovníků kategorie A a další údaje k charakterizaci ozáření těchto pracovníků stanovené Úřadem v podmínkách povolení nebo schválené Úřadem jako součást programu monitorování,

c) přehled o všech osobách, které kromě pracovníků kategorie A vstupují do kontrolovaných pásem, jejich době pobytu v kontrolovaných pásmech a odhad efektivní dávky pro tyto osoby.

(2) Osobní dávky z výjimečných ozáření a z ozáření, které pracovník obdržel při radiačních nehodách a při ztrátě kontroly nad zdrojem ionizujícího záření, se zaznamenávají odděleně.

(3) Držitel povolení oznamuje Úřadu do státního systému evidence ozáření pracovníků se zdroji, a to buď přímo, nebo prostřednictvím osoby, která mu jako službu provádí osobní dozimetrii,

a) osobní údaje o každém pracovníkovi kategorie A, případně dalších osobách stanovených v povolení Úřadu a údaje charakterizující jeho možné ozáření v rozsahu a formě stanovené Úřadem (registrační karta pracovníka) do 1 měsíce od nástupu do zaměstnání a při každé změně těchto údajů,

b) údaje o osobních dávkách všech svých pracovníků kategorie A, případně dalších osobách stanovených v povolení Úřadu do 2 měsíců po ukončení monitorovacího období,

c) roční přehled osobních dávek všech svých pracovníků kategorie A, případně dalších osob stanovených v povolení Úřadu za předchozí rok do konce dubna běžného roku,

d) efektivní dávky převyšující 20 mSv nebo ekvivalentní dávky převyšující 150 mSv zevního ozáření, a to spolu s vyhodnocením příčin takové situace a přijatými závěry, neprodleně po jejich zjištění,

e) efektivní dávky převyšující 6 mSv nebo ekvivalentní dávky převyšující 15 mSv vnitřního ozáření neprodleně po jejich zjištění.

(1) Osoba, která provádí osobní dozimetrii, archivuje údaje nejméně 1 rok následující po roce, kterého se údaje týkají.

(2) Osoba, která provádí osobní dozimetrii, výsledky hodnocení ozáření předává Úřadu ve formě stanovené v podmínkách povolení, a to

a) neprodleně po zjištění efektivní dávky převyšující 20 mSv a ekvivalentní dávky převyšující 150 mSv příslušnému držiteli povolení a Úřadu,

b) neprodleně po vyhodnocení dozimetru z důvodu neplánovaného jednorázového ozáření.

(3) Osoba, která provádí osobní dozimetrii, oznamuje Úřadu do 1 měsíce uzavření nebo zrušení smlouvy s držitelem povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření o provádění osobní dozimetrie na daném pracovišti.

(4) Dávky obdržené při výjimečných ozářeních a dávky obdržené při radiačních nehodách se evidují samostatně a nesčítají se s dávkami obdrženými při běžné činnosti.

(1) Doklady o závěrech preventivních lékařských prohlídek k ověření zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A se uchovávají po dobu nejméně 30 let od ukončení práce v kontrolovaném pásmu a současně alespoň do dosažení věku 90 let nebo 10 let po úmrtí daného pracovníka.

(2) Ostatní veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska radiační ochrany, včetně programu monitorování a metodik, na které je navázán, a výsledků monitorování jiných než osobních dávek, se evidují po dobu nejméně 10 let.