PODROBNOSTI PRO NĚKTERÉ DALŠÍ ČINNOSTI VEDOUCÍ K OZÁŘENÍ
[k provedení § 4 odst. 10, § 7 odst. 2 a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se navrhuje, staví a uvádí do provozu způsobem, který umožní při provozu bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření a dostatečné zajištění radiační ochrany jak osob na pracovišti, tak i osob pobývajících v jeho okolí. Zejména se zajišťuje, aby

a) stavební materiál použitý k výstavbě pracoviště a konstrukce stěn, stínění a kryty zdrojů, vybavení a vnitřní členění pracoviště byly voleny tak, aby při všech činnostech na tomto pracovišti vedoucích k ozáření a při případných radiačních nehodách byla zajištěna taková radiační ochrana, která odpovídá podmínkám očekávaným při provozu pracoviště,

c) na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči byla umožněna co nejrychlejší a nejúčinnější případná očista osob i pracoviště od znečišťujících radionuklidů.

b) stěny, strop a podlaha místnosti, do které se ukládají radionuklidové zářiče v době, kdy se nepoužívají, byly chráněny takovými stínícími vrstvami, aby efektivní nebo ekvivalentní dávky v prostorách s touto místností sousedících nepřekročily obecné základní limity ozáření (§ 9),

(2) Pracoviště s významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření se zřizují ve stavbách k takovému účelu určených v kolaudačním rozhodnutí a provoz na nich může být zahájen až po ukončení všech stavebních a instalačních prací. Jinde lze vykonávat pouze krátkodobé práce se zdroji ionizujícího záření (např. karotážní nebo defektoskopické), omezené na předem určenou dobu (dále jen „přechodná terénní pracoviště“). Pokud je v povolení k provozu pracoviště s příslušnými zdroji počítáno s možností prací na přechodných terénních pracovištích a jsou stanoveny podmínky pro takové práce, nepovažují se práce na přechodných terénních pracovištích za provoz nových pracovišť se zdroji ionizujícího záření a nejsou k zahájení a skončení prací na nich potřebná povolení úřadu podle § 9 odst. 1 písm. d) a g) zákona. Termín zahájení prací a předpokládaná doba práce na přechodném terénním pracovišti se Úřadu oznamuje písemně nejméně jeden den předem. Pracovní skupiny na přechodných terénních pracovištích musí být nejméně dvoučlenné. Ukončení prací na přechodném terénním pracovišti se neprodleně oznámí Úřadu.

(3) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při umísťování a při výstavbě pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření a při zahájení provozu a provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravují zvláštní předpisy.

(1) Pracoviště se zdroji ionizujícího záření se ruší až po vypnutí nebo odstranění všech zdrojů ionizujícího záření a po očistě pracoviště od radionuklidů provedené takovým způsobem a v takovém rozsahu, že nikde na pracovišti nejsou překročeny hodnoty uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) nebo hodnoty stanovené v příslušném povolení Úřadu.

(2) Další požadavky ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při ukončení provozu, rušení a vyřazování z provozu pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření nebo významnými zdroji ionizujícího záření upravuje zvláštní předpis.

(1) Látky, materiály a předměty, jejichž obsah radionuklidů nebo jejichž povrchové znečištění radionuklidy překračuje uvolňovací úrovně uvedené v § 5 odst. 1 písm. a), lze uvést do životního prostředí jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení Úřadu k uvádění radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona, případně dalších povolení vydávaných se souhlasem Úřadu podle zvláštních předpisů.⁷)

(2) Uvádění do životního prostředí látek, materiálů a předmětů obsahujících radionuklidy nebo jimi znečištěných lze povolit, jen pokud s tím spojené průměrné efektivní dávky u příslušné kritické skupiny obyvatel nepřesáhnou 250 µSv ročně.

(3) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do ovzduší lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními plyny a následným rozptýlením v atmosféře zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do ovzduší nepřekročí v průměru 200 µSv.

(4) Řízené vypouštění látek obsahujících radionuklidy do vod lze povolit, pouze pokud je smíšením s jinými odpadními vodami a následným rozptýlením zajištěno, že u příslušné kritické skupiny obyvatel roční efektivní dávky v důsledku těchto výpustí do vod nepřekročí v průměru 50 µSv.

(5) Pokud při uvádění radionuklidů do životního prostředí by mohlo dojít u kritické skupiny obyvatel k ozáření převyšujícímu jednu dvacetinu základních limitů obecných, prokazuje se optimalizace radiační ochrany kvantitativní studií, ve které se zhodnotí přínosy a rizika zvoleného postupu a provede se jeho srovnání s možnými alternativními přístupy.

b) lékařů, kteří mají specializaci v oboru stomatologie,⁸) pokud se jedná o stomatologická rentgenová vyšetření,

c) jiných lékařů, pokud se jedná o lékařské ozáření v rámci výkonu, pokud k provedení je lékař oprávněn dosaženým vzděláním ve své příslušné specializaci,⁸)

a) lékařů, kteří mají specializaci v oboru radiodiagnostika, radioterapie nebo nukleární medicína,⁸)

(1) K lékařskému ozáření se používá zdrojů ionizujícího záření jen na základě lékařské indikace. Po odpovídajícím výcviku v technice používané při těchto ozářeních se lékařské ozáření uskutečňuje pod odpovědností

e) zdravotních sester na odděleních nukleární medicíny, podle předpisu daného lékařem se specializací v oboru nukleární medicína.

d) radiologických laborantů nebo asistentů⁸) podle předpisu daného lékařem s kvalifikací podle písm. a) až c),

(2) Na specializovaných odděleních radioterapie a na terapeutických odděleních nukleární medicíny musí být přítomen a na dalších v podmínkách povolení Úřadem určených pracovištích se zdroji ionizujícího záření musí být k dispozici odborný pracovník s vysokoškolským vzděláním, který má speciální průpravu pro technickou spolupráci v oborech nukleární medicíny, radiodiagnostiky nebo radioterapie podle zvláštního předpisu.⁸) Požadavky na zvláštní odbornou způsobilost osob podílejících se na výkonech spojených s lékařským ozářením jsou stanoveny ve zvláštním předpise.⁹)

(3) Lékařské ozáření jednotlivých osob se odůvodňuje (§ 4 odst. 2 zákona) očekávaným individuálním zdravotním prospěchem pacienta při uvážení možné volby jiných vyšetřovacích postupů nebo zobrazovacích metod, popř. jiných léčebných postupů. Vyhledávací vyšetření v rámci sekundární prevence v populačních skupinách spojená s ozářením se odůvodňují očekávaným přínosem pro jedince, u nichž bude nemoc odkryta, s uvážením možnosti léčebného ovlivnění nemoci. V některých případech může být důvodem vyhledávacích vyšetření ochrana skupin obyvatelstva. Vyhledávací a jiná vyšetření bez klinické indikace spojená s ozářením je možné vykonávat jen se souhlasem Ministerstva zdravotnictví.

(4) Směrné hodnoty pro lékařská ozáření jsou stanoveny v příloze č. 9. Tyto směrné hodnoty se vztahují na vyšetření u typického dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg. Pro jiné osoby se zohlední jejich hmotnost a tělesná konstituce.

c) při radioterapeutických výkonech se ozáření terčového objemu, na který je léčba zářením zaměřena, provádí v rozsahu nezbytném k dosažení požadovaného účinku a ozáření ostatních tkání má být tak nízké, jak lze rozumně dosáhnout bez omezení léčby.

(5) Optimalizace radiační ochrany při lékařském ozáření se dosahuje zejména volbou vhodného radiodiagnostického či radioterapeutického postupu, přitom

a) při radiodiagnostice zevním ozářením je třeba používat doporučených provozních parametrů ozařovacích zařízení s uvážením požadavků na kritéria správného zobrazení a s použitím správné zobrazovací techniky tak, aby dávky ve tkáních ve vyšetřované části těla byly co nejnižší, aniž by to zabránilo získání nezbytných radiodiagnostických informací,

b) při aplikacích radionuklidů je nutné aplikovat nezbytné množství radioaktivní látky požadované čistoty a aktivity, které zaručuje dostatečnou diagnostickou informaci při co nejnižší zátěži pacienta,

(6) Zdravotnické pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, musí být vybaveno osobními ochrannými prostředky a pomůckami i pro radiační ochranu pacientů a osob dobrovolně o ně pečujících a tyto prostředky musí být přiměřeně charakteru vyšetření používány. Přístrojová technika používaná k diagnostickému nebo léčebnému výkonu při lékařském ozáření podléhá také schválení podle zvláštních předpisů.¹⁰)

(7) Před každým použitím zdroje ionizujícího záření k vyšetřování nebo léčení osob je nutno zjistit u pacienta předchozí významné aplikace radionuklidů a ionizujícího záření, které by mohly mít význam pro uvažované vyšetřování nebo léčení. Zjišťuje se případné užívání kardiostimulátoru, kloubních náhrad a u žen fertilního věku možnost těhotenství. Tyto anamnestické údaje se zaznamenají do zdravotnické dokumentace.

(8) O každém lékařském výkonu s použitím ionizujícího záření se pořídí záznam umožňující posouzení velikosti ozáření vyšetřované nebo ošetřované osoby. U radiodiagnostických postupů se zaznamenávají vstupní dávky (pro osobu střední konstituce, objemu, hmotnosti) nebo alespoň podklady pro jejich odhad, v případě radioterapeutického ozáření dávka v terčovém objemu, povrchová dávka a časový sled ozařování, v nukleární medicíně zejména specifikace podaného radionuklidu, jeho aplikační forma a aktivita.

(9) U těhotných žen lze provádět radiodiagnostické úkony spojené s ozářením pouze v neodkladných případech nebo z důvodů porodnické indikace. Přitom se vždy zvlášť bedlivě zvažuje nezbytnost získání specifické informace s použitím zdrojů ionizujícího záření a volí se šetrná technika zaměřená na ochranu plodu.

(10) Propouštění pacientů do domácí péče po léčebné aplikaci radionuklidů se usměrňuje tak, aby nebyly překročeny zvláštní limity podle § 12 odst. 1. Zvláštní limity podle § 12 odst. 1 se vztahují také na usměrňování ozáření návštěvníky pacientů po léčebné aplikaci radionuklidů nebo brachyterapeutických zdrojů ionizujícího záření. Údaje se zaznamenávají do zdravotnické dokumentace pacienta.

(11) Léčebné aplikace radionuklidů se provádějí jen v lůžkových částech zdravotnických zařízení, speciálně upravených a vybavených tak, aby splňovaly požadavky na pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči. Přitom musí být zajištěno, aby pacienti nepoužívali vlastní prádlo a aby při propuštění pacientů všechny předměty osobní potřeby byly zkontrolovány z hlediska možného znečištění radionuklidy, a případně dekontaminovány nebo odstraněny jako předměty znečištěné radionuklidy nebo radioaktivní odpady. Ambulantní léčebné aplikace radionuklidů se mohou uskutečňovat, jen pokud Úřad ve zdůvodněných případech (např. paliativní léčba) tak stanoví v podmínkách příslušného povolení a pokud takový postup nebude použit u inkontinentních pacientů nebo u pacientů neschopných dodržovat základní hygienická pravidla.