SLEDOVÁNÍ, MĚŘENÍ, HODNOCENÍ, OVĚŘOVÁNÍ A ZAZNAMENÁVÁNÍ VELIČIN, PARAMETRŮ A SKUTEČNOSTÍ DŮLEŽITÝCH Z HLEDISKA RADIAČNÍ OCHRANY
[k provedení § 18 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 3 písm. d) zákona]

(1) Veličinami důležitými z hlediska radiační ochrany jsou veličiny vymezené v programu monitorování schváleném pro dané pracoviště se zdroji ionizujícího záření Úřadem.

(2) Parametry a skutečnostmi důležitými z hlediska radiační ochrany jsou

a) parametry a vlastnosti zdrojů ionizujícího záření,

c) parametry a vlastnosti obalových souborů radionuklidových zářičů,

b) parametry a ochranné vlastnosti (izolační, stínící a případně ventilační) osobních ochranných prostředků (ochranné zástěry, rukavice, brýle ap.) pro práce se zdroji ionizujícího záření a dalších ochranných pomůcek a zařízení (manipulátory, zástěny, bariéry ap.) (dále jen „ochranné pracovní pomůcky“),

2. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na pracovišti se zdroji ionizujícího záření,

4. veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření,

d) parametry a vlastnosti dalších zařízení, která jsou určena k bezprostředním činnostem se zdroji ionizujícího záření a jejichž konstrukce může ovlivnit úroveň radiační ochrany, např. jakost rentgenových filmů a vyvolávacích zařízení,

e) u zdrojů ionizujícího záření podléhajících typovému schvalování⁴) doklad o shodě se schváleným typem,

f) výsledky monitorování a použité metodiky, včetně

g) doklady o závěrech preventivních lékařských prohlídek k ověření zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A,

h) skutečnosti svědčící o narušení zásad radiační ochrany zjištěné v rámci soustavného dohledu nad radiační ochranou.

1. osobních dávek a nutných osobních údajů pracovníků kategorie A,

3. veličin a parametrů charakterizujících výpusti radionuklidů do okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření,

a) při výrobě, dovozu, popř. distribuci zdrojů ionizujícího záření v rozsahu potřebném k posouzení shody se schváleným typem, stanoveném zvláštním předpisem⁴) nebo v podmínkách rozhodnutí o typovém schválení,

(1) Parametry a vlastnosti podle § 41 odst. 2 písm. a) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají

c) v průběhu používání zdroje ionizujícího záření v rozsahu vymezeném pro zkoušku dlouhodobé stability (§ 44) a pro zkoušku provozní stálosti (§ 45).

b) při převzetí zdroje ionizujícího záření ještě před zahájením jeho používání v rozsahu vymezeném pro přejímací zkoušku (§ 43),

a) při výrobě, dovozu, popř. uvádění do oběhu v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem,⁴)

b) při převzetí nebo pořízení příslušných věcí v rozsahu stanoveném v programu zabezpečování jakosti nebo podle tohoto programu.

(2) Parametry a vlastnosti podle § 41 odst. 2 písm. b), c) a d) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají

(3) Doklady podle § 41 odst. 2 písm. e) se ověřují a zaznamenávají v rozsahu nezbytném pro evidenci zdrojů.

(4) Parametry a vlastnosti uzavřeného radionuklidového zářiče se po ověření jeho těsnosti zaznamenávají do osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 55. Parametry a vlastnosti otevřeného radionuklidového zářiče se při jeho předání jinému držiteli povolení zaznamenávají do průvodního listu otevřeného radionuklidového zářiče v rozsahu stanoveném v § 56, popřípadě, jedná-li se o radioaktivní odpady, do průvodního listu radioaktivních odpadů.

(5) Veličiny, parametry a skutečnosti podle § 41 odst. 2 písm. f) se sledují, měří, hodnotí, ověřují a zaznamenávají v rozsahu vymezeném v § 47 až 52 a pro dané pracoviště se zdroji ionizujícího záření nebo zdroj ionizujícího záření podrobně rozpracovaném v Úřadem schváleném monitorovacím programu.

3. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách¹²) nebo v technické dokumentaci od výrobce,

1. zkoušku uzavřeného radionuklidového zářiče podle písmene b), pokud je zařízení dodáváno již se zářičem; přitom ověření výrobního čísla zářiče se neprovádí, pokud by to vyžadovalo demontáž zařízení,

c) u zařízení obsahujících uzavřený radionuklidový zářič

b) u uzavřených radionuklidových zářičů zkoušku těsnosti¹¹) a ověření údajů uvedených v osvědčení uzavřeného radionuklidového zářiče (§ 55), a to alespoň údajů podle § 55 odst. 2 písm. b) vizuálně a odst. 2 písm. d) a e) měřením,

a) u otevřených radionuklidových zářičů ověření údajů uvedených v průvodním listu předávaného otevřeného radionuklidového zářiče (§ 56), a to alespoň údajů podle § 56 odst. 2 písm. b) a d),

(1) Přejímací zkouška zahrnuje

4. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití,

2. ověření funkčnosti zařízení a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních a indikačních systémů, popř. dalších mechanických a provozních systémů stanovených v rozhodnutí o typovém schválení,⁴)

3. stanovení dozimetrických veličin a přesnosti těchto stanovení z hlediska účelu použití.

1. ověření funkčnosti a ověření kvality řídicích, ovládacích, bezpečnostních, signalizačních, indikačních a zobrazovacích systémů, popř. dalších mechanických systémů stanovených v rozhodnutí o typovém schválení,⁴)

2. ověření, zda specifikované provozní parametry a vlastnosti zařízení nevybočují pro očekávaný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách¹³) nebo v průvodní technické dokumentaci od výrobce,

d) u generátorů záření a u zařízení, při jejichž provozu vznikají radionuklidy,

(2) Při přejímací zkoušce je třeba v souladu s programem zabezpečování jakosti také navrhnout rozsah a četnost měření a ověřování vlastností zdrojů ionizujícího záření při předpokládaném způsobu použití v rámci zkoušek dlouhodobé stability a zkoušek stálosti, včetně návrhu formy a rozsahu záznamů o provedení těchto zkoušek.

(3) Provádět přejímací zkoušky mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu a řídit jejich vykonávání mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních předpisů.⁹) Výsledky přejímací zkoušky se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, který obdrží jak osoba, která zdroj předává, tak osoba, která zdroj přebírá. Kopie protokolu se zasílá Úřadu.

(4) Přejímací zkoušky se nevztahují na nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření a na ty jednoduché zdroje ionizujícího záření, u nichž to bylo stanoveno v podmínkách povolení k nakládání s nimi nebo v podmínkách rozhodnutí o jejich typovém schválení. U technologických celků jaderných zařízení a jejich částí jsou přejímací zkoušky nahrazeny zkouškami prováděnými v rámci jednotlivých etap jejich uvádění do provozu podle zvláštních předpisů. Přejímací zkoušky se nevztahují na radioaktivní odpady při jejich převzetí Správou úložišť radioaktivních odpadů k uložení. Přejímací zkoušky se nevztahují na převzetí zdroje ionizujícího záření výhradně ke skladování.

(1) Zkouška dlouhodobé stability zahrnuje pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření ověřování vlastností a parametrů v rozsahu stanoveném v technické dokumentaci zdroje projednané při typovém schvalování⁴) a upřesněném při přejímací zkoušce (§ 43 odst. 2); pro uzavřené radionuklidové zářiče však minimálně v rozsahu uvedeném v příloze č. 7.

a) při každém důvodném podezření na špatnou funkci zařízení, jehož součástí zdroj ionizujícího záření je,

(2) Zkouška dlouhodobé stability se provádí

b) po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit vlastnost nebo parametr ověřovaný při zkoušce dlouhodobé stability,

c) kdykoliv výsledky zkoušek provozní stálosti signalizují, že charakteristické provozní vlastnosti a parametry vybočují pro daný účel použití z mezí stanovených v českých technických normách nebo v technické dokumentaci od výrobce,

2. jedenkrát ročně u významných zdrojů a všech rentgenových lékařských diagnostických zařízení,

1. dvakrát ročně u velmi významných zdrojů,

d) periodicky, a to pokud není Úřadem v podmínkách povolení nebo rozhodnutí o typovém schválení stanoveno jinak, nejméně

3. jedenkrát za dva roky u ostatních jednoduchých zdrojů.

(3) Zkoušky dlouhodobé stability zajišťuje ten držitel povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držení. Provádět zkoušky dlouhodobé stability mohou, jako specifický způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, jen osoby mající příslušné povolení Úřadu a řídit jejich vykonávání mohou, jako činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany, pouze fyzické osoby se zvláštní odbornou způsobilostí podle zvláštních předpisů.⁹) Výsledky zkoušky dlouhodobé stability se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, jehož stejnopis obdrží každý, kdo je držitelem povolení k nakládání s daným zdrojem ionizujícího záření. Kopie protokolu se zasílá Úřadu.

(4) Zkoušky dlouhodobé stability se nevztahují na nevýznamné a drobné zdroje ionizujícího záření, na technologické celky jaderných zařízení a jejich částí ani na radioaktivní odpady.

(1) Zkouška provozní stálosti zahrnuje pro jednotlivé zdroje ionizujícího záření ověřování charakteristických provozních vlastností a parametrů v rozsahu stanoveném v technické dokumentaci zdroje projednané při typovém schvalování⁴) a při přejímací zkoušce (§ 43 odst. 2), minimálně však v rozsahu příslušných českých technických norem.

(2) Zkouška provozní stálosti se provádí periodicky v intervalech stanovených při přejímací zkoušce, na základě doporučení uvedeného výrobce v technické dokumentaci zdroje ionizujícího záření a vždy po údržbě nebo opravě, která by mohla ovlivnit zkoušenou vlastnost nebo parametr.

(3) U uzavřených radionuklidových zářičů se zkouška provozní stálosti provádí zpravidla nepřímo měřením otěru těch částí zařízení, které přicházejí do kontaktu se zářičem, postupem podle české technické normy,¹¹) a to při každém čištění, nejméně však jednou za rok, a při používání v chemicky agresivním prostředí nebo tam, kde je zvýšené riziko mechanického poškození, nejméně jednou za tři měsíce.

(4) Zkoušky provozní stálosti provádí nebo zajišťuje ten držitel povolení k nakládání s daným zdrojem, který má tento zdroj ionizujícího záření v držení. Výsledky zkoušky provozní stálosti se zaznamenávají do protokolu o této zkoušce, který je součástí provozních záznamů vedených u toho držitele povolení k nakládání se zdrojem, který má zdroj v držení. Ostatním držitelům povolení k nakládání s daným zdrojem ionizujícího záření musí být umožněno seznámit se s výsledky zkoušek provozní stálosti.

c) monitorování výpustí,

b) osobní monitorování,

a) monitorování pracoviště,

d) monitorování okolí.

(1) Program monitorování má, podle způsobu a rozsahu nakládání se zdroji ionizujícího záření nebo radioaktivními odpady, zpravidla tyto části:

(2) Program monitorování musí zahrnovat jak pro běžný provoz, tak i pro předvídatelné odchylky od běžného provozu, včetně radiačních nehod a případně i radiačních havárií:

a) vymezení veličin, které budou monitorovány, způsob, rozsah a frekvence měření,

b) návody na vyhodnocování výsledků měření,

c) hodnoty referenčních úrovní a přehled příslušných opatření při jejich překročení,

d) specifikaci metod měření,

e) specifikaci parametrů používaných typů měřicích přístrojů a pomůcek.

(3) Program monitorování musí být navržen takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby za provozu pracoviště umožňoval ověření požadavků limitování ozáření, prokazování, že radiační ochrana je optimalizována, a zajištění dalších požadavků na bezpečný provoz pracovišť se zdroji ionizujícího záření, zejména včasné zjištění odchylek od běžného provozu. Monitorování se podle povahy věci navrhuje a zavádí buď jako soustavné (rutinní), a to nepřetržité (kontinuální) nebo pravidelné (periodické), kdy se v určených lhůtách opakuje, či jako operativní při určité činnosti s cílem zhodnotit a zajistit přijatelnost této činnosti z hlediska systému limitování. Dojde-li ke změnám v uspořádání pracoviště, ve zdrojích ionizujícího záření, způsobu a podmínkách nakládání s nimi či ke změnám v monitorovacích metodách, program monitorování se aktualizuje.

(1) Při přepočtu aktivit přijatých radionuklidů na úvazek efektivní dávky se použijí konverzní faktory uvedené v tabulkách přílohy č. 3. U blíže neidentifikovaných radionuklidů a chemických forem, popř. vlastností vdechovaného aerosolu se přisuzuje aktivita těm radionuklidům a jejich formám, popř. takovému aerosolu, pro které je stanoven v příloze č. 3 nejvyšší konverzní faktor pro příjem požíváním nebo vdechnutím.

(2) Nejsou-li známa data lépe odpovídající dané situaci, počítá se příjem radionuklidů požitím na základě spotřeby daného druhu poživatiny, kvalifikovaně určené ze statistických přehledů, a to zvlášť pro jednotlivé věkové kategorie.

(3) Nejsou-li známa data lépe odpovídající dané situaci, počítá se, že za rok pracovník se zdrojem při práci trvající 2000 hodin vdechne 2000 m³ vzduchu a požije 1 m³ vody, z toho 0,7 m³ ve formě kapaliny. Pro ostatní osoby se počítá, že množství vdechovaného vzduchu v jednom roce je pro osoby ve věku do 1 roku včetně 1000 m³, ve věku od 1 do 2 let včetně 2000 m³, ve věku od 2 do 7 let včetně 4000 m³, ve věku od 7 do 12 let včetně 6000 m³, ve věku od 12 do 17 let včetně 8000 m³ a pro osoby starší 17 let 8500 m³. Pro požití vody ostatními osobami se počítá, že dospělý muž za rok požije 1 m³ vody, z toho 0,7 m³ ve formě kapaliny, a dospělá žena nebo dítě starší 10 let za rok požije 0,7 m³ vody, z toho 0,45 m³ ve formě kapaliny.

(4) Pro zevní ozáření z vzácných radioaktivních plynů rozptýlených v ovzduší pracoviště se při přepočtu průměrné objemové aktivity těchto plynů na příkon efektivní dávky použijí konverzní faktory uvedené v tabulce č. 1 přílohy č. 3.

(1) V programu monitorování se vymezují referenční úrovně jako hodnoty, popř. kritéria rozhodné pro určité předem stanovené postupy nebo opatření.

(2) Referenční úrovně, při jejichž překročení je údaj podrobněji zaznamenáván a evidován, se označují jako záznamové úrovně. Záznamové úrovně oddělují hodnoty zasluhující pozornost od hodnot bezvýznamných. Záznamové úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající jedné desetině základních limitů a metody monitorování se volí tak, aby nejmenší detekovatelná hodnota měřené veličiny radiační ochrany byla menší než takto stanovená záznamová úroveň.

(3) Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k následnému šetření o příčinách a důsledcích zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako vyšetřovací úrovně. Vyšetřovací úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající třem desetinám základních limitů nebo jako horní mez obvykle se vyskytujících hodnot.

(4) Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k zahájení určité činnosti nebo zavedení opatření ke změně zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako zásahové úrovně. U zásahových úrovní vymezených v programu monitorování se uvádí také přesně, o jaký zásah se jedná a jakým postupem se o něm rozhoduje. Pro jednotlivou měřenou veličinu nebo parametr může být stanoveno i několik, zpravidla na sebe navazujících, zásahových úrovní odpovídajících navazujícím zásahům postupně významnějším, podle toho, jak roste význam zjištěného výkyvu sledované veličiny.

(1) Monitorování pracoviště se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů na pracovišti se zdroji ionizujícího záření, zejména příkonů ekvivalentní dávky na pracovišti, objemových aktivit v ovzduší pracoviště a plošných aktivit na pracovišti. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kromě nevýznamných a drobných zdrojů.

(2) Při zahájení prací a při změnách v pracovních postupech nebo při změnách způsobu radiační ochrany se ověřuje účinnost radiační ochrany před zevním i vnitřním ozářením podrobným měřením příkonu efektivní dávky, objemových aktivit a dalších veličin u zdrojů ionizujícího záření, míst práce s nimi a v místech možného pobytu pracovníků.

(3) Monitorování povrchového znečištění radionuklidy se volí na pracovištích s otevřenými zářiči tak, aby umožnilo signalizovat provozní odchylky od běžného provozu, nedostatečnou funkci nebo selhání bariér bránících rozptylu radioaktivních látek. Při trvale vysoké povrchové kontaminaci se zavádí monitorování objemových aktivit v ovzduší a pravidelné osobní monitorování příjmu radionuklidů.

(4) Pravidelné monitorování ovzduší soustavným měřením objemových aktivit radionuklidů v ovzduší se vždy zavádí na pracovních místech, kde se pracuje s otevřenými radionuklidovými zářiči, které jsou velmi významnými zdroji ionizujícího záření.

(1) Osobní monitorovaní slouží k určení osobních dávek sledováním, měřením a hodnocením individuálního zevního i vnitřního ozáření jednotlivých osob, zpravidla osobními dozimetry.

(2) Osobní monitorování osobními dozimetry se zajišťuje pro všechny pracovníky kategorie A a pro osoby, které na pracovišti se zdroji ionizujícího záření zasahují při radiačních nehodách nebo při živelních pohromách, pokud není jinak stanoveno v podmínkách povolení nebo schváleném programu monitorování.

(3) Osobní dozimetr se nosí na nejvíce ozařovaném místě těla, zpravidla na přední levé straně hrudníku (dále jen „na referenčním místě“). Při používání ochranné stínící zástěry se nosí vně zástěry a osobní dávkový ekvivalent naměřený vně zástěry se sníží o hodnotu odpovídající zeslabení v zástěře. Když dozimetr umístěný na referenčním místě nedovoluje odhad efektivní a ekvivalentní dávky, pro něž jsou stanoveny limity, je pracovník vybaven dalším dozimetrem, který svými vlastnostmi nebo umístěním to umožní.

(4) Osobní dozimetr musí měřit všechny druhy záření podílející se na zevním ozáření pracovníka při nakládání se zdroji. Když tuto podmínku nesplní jeden dozimetr, pracovník se vybavuje dalšími dozimetry, pokud není v programu monitorování povolen jiný způsob monitorování.

(5) Na pracovištích, kde nelze při ztrátě kontroly nad zdrojem ionizujícího záření vyloučit radiační nehodu v důsledku jednorázového zevního ozáření, jsou pracovníci se zdroji vybavováni operativními dozimetry, které překročení nastavené úrovně mohou přímo signalizovat. Může-li zdroj ionizujícího záření způsobit jednorázovým ozářením překročení pětinásobku základních limitů pro pracovníky se zdroji, musí monitorování umožnit stanovení dávek a jejich distribuce v těle pracovníků, včetně rekonstrukce nehody.

(6) Na pracovištích, kde může dojít k vnitřnímu ozáření pracovníků, se příjmy radionuklidů, popřípadě úvazky efektivní dávky od vnitřního ozáření jednotlivých pracovníků zjišťují zpravidla měřením aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech a převádí se na příjem pomocí modelů dýchacího traktu, zažívacího traktu a kinetiky příslušných prvků. Při práci s otevřenými radionuklidovými zářiči, které jsou jednoduchými zdroji ionizujícího záření, není měření aktivity radionuklidů v těle pracovníka nebo v jeho exkretech požadováno.

(7) V případě podezření, že došlo k neplánovanému jednorázovému ozáření pracovníka, provádí se okamžitě vyhodnocení osobních dozimetrů a dozimetrické hodnocení dané události.

(1) Monitorování výpustí se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících výpusti radionuklidů do okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zejména aktivit a objemových aktivit výpustí. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kde dochází k zneškodňování látek znečištěných radionuklidy jejich řízeným vypouštěním nebo kde existuje možnost úniku závažného množství radionuklidů do okolí. Slouží ke kontrole dodržování povolených výpustí a k včasnému zjištění a zhodnocení případných úniků a jejich důsledků na obyvatelstvo v okolí pracoviště a na životní prostředí.

(2) Monitorování výpustí do ovzduší a vodotečí z pracovišť s velmi významnými zdroji ionizujícího záření a z pracovišť s významnými zdroji ionizujícího záření, u nichž je to požadováno Úřadem v podmínkách povolení, zahrnuje jak soustavné bilanční měření všech radionuklidů, které závažně přispívají k ozáření obyvatelstva, tak i nepřetržité měření representativních radionuklidů, schopná rychle signalizovat odchylky od běžného provozu. Existuje-li možnost nepřípustných úniků radionuklidů do ovzduší, zajišťuje se také soustavné monitorování všech potenciálních cest těchto úniků.

(1) Monitorování okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření se uskutečňuje sledováním, měřením, hodnocením a zaznamenáváním veličin a parametrů charakterizujících pole ionizujícího záření a výskyt radionuklidů v okolí pracoviště se zdroji ionizujícího záření, zejména dávkových příkonů, aktivit, objemových aktivit a hmotnostních aktivit. Zavádí se na všech pracovištích se zdroji ionizujícího záření, kde existuje možnost úniku závažného množství radionuklidů do okolí. Slouží ke kontrole dodržování povolených výpustí a k včasnému zjištění a zhodnocení případných úniků a jejich důsledků na obyvatelstvo v okolí pracoviště a na životní prostředí a za běžného provozu slouží pro potvrzování bezpečnosti provozu ve vztahu k okolí.

(2) Monitorování okolí se zabezpečuje sítí předem vybraných pozorovacích bodů a tras, v nichž se na základě měření dávkových ekvivalentů od zevního ozáření a na základě odběrů vzorků a stanovení obsahu radionuklidů v ovzduší, vodotečích a ve vybraných složkách životního prostředí a potravinách vypočítává velikost a rozložení efektivních dávek a jejich úvazků radionuklidů v okolí pracoviště se zdrojem ionizujícího záření.

(3) Monitorování okolí velmi významných zdrojů ionizujícího záření, zejména zdrojů podle § 7 odst. 5 písm. a), se zahajuje 1 až 2 roky před jeho uvedením do provozu. Cílem tohoto předprovozního monitorování je jak získaní podkladů o původním stavu okolí budoucího zdroje, tak předprovozní ověření programu monitorování. Rozsah a obsah předprovozního monitorování je součástí předprovozní bezpečnostní zprávy.

(4) Monitorování uskutečňované v rámci celostátní radiační monitorovací sítě upravuje zvláštní předpis.