2.2.10 Měření rotačním viskozimetrem
Běžně užívané typy rotačních viskozimetrů jsou založeny na měření smykových sil v kapalném prostředí, umístěném mezi dva souosé válce, z nichž jeden je poháněn motorem a druhý je přinucen k otáčení rotací prvého. Za těchto podmínek se mírou viskozity nebo zdánlivé viskozity stává úhlová odchylka (M) válce přinuceného k otáčení, což odpovídá momentu síly vyjádřenému v newtonmetrech.
Pro laminární proudění je dynamická viskozita η vyjádřená v pascalsekundách dána vzorcem:
$\eta =\frac{1}{\omega }\frac{M}{4\pi .h}·\frac{1}{R_A^2}-\frac{1}{R_B^2},$
v němž značí:
h - výšku ponoření válce přinuceného k otáčení v kapalném prostředí vyjádřenou v metrech,
R_A, R_B - poloměry válců v metrech, přičemž R_A je menší než R_B,
ω - úhlovou rychlost v radiánech za sekundu.
Konstanta k přístroje²) může být určena při různých rychlostech otáčení za použití viskozimetrické kalibrační kapaliny předepsané lékopisem. Viskozita pak odpovídá vzorci:
$\eta =k\frac{M}{\omega },$
Postup. Viskozita se měří podle pokynů pro obsluhu rotačního viskozimetru. Teplota pro měření viskozity je předepsána v článku. Pro pseudoplastické a jiné nenewtonské systémy uvádí článek typ viskozimetru, který se má použít, a úhlovou rychlost nebo smykový poměr, při kterém se měření provádí. Jestliže je nemožné získat předepsaný smykový poměr přesně, použije se smykový poměr poněkud nižší a vyšší a provede se interpolace.

Obr. 2.2.9-1 Viskozimetr
Rozměry v milimetrech