2.2.7 Optická otáčivost
Optická otáčivost je vlastnost některých látek otáčet rovinu polarizovaného světla.
Specifická optická otáčivost ${{\alpha }_m}_{\lambda }^t$ je otáčivost vyjádřená v radiánech (rad), měřená při teplotě t, při vlnové délce λ a tloušťce vrstvy 1 metr, kterou vykazuje kapalina nebo roztok obsahující 1 kilogram opticky aktivní látky v krychlovém metru roztoku. Pro praktické využití se specifická optická otáčivost ${{\alpha }_m}_{\lambda }^t$ obvykle vyjadřuje v miliradiánech a čtverečných metrech na kilogram (mrad.m.²kg^-1).
Lékopis přijal následující konvenční definice:
Úhel optické otáčivosti kapaliny je úhel otočení a roviny polarizovaného světla vyjádřený ve stupních (°) při vlnové délce D-linie sodíkového světla (λ = 589,3 nm) měřený při 20 °C a tloušťce vrstvy 1 decimetr; pro roztok je postup přípravy popsaný v článku.
Specifická optická otáčivost ${\alpha }_D^{20}$ kapaliny je úhel otočení a roviny polarizovaného světla vyjádřený ve stupních (°) při vlnové délce D-linie sodíkového světla (λ = 589,3 nm), měřený při 20 °C ve zkoušené kapalině, vypočítaný pro vrstvu tloušťky 1 decimetr a dělený hustotou vyjádřenou v gramech na krychlový centimetr.
Specifická optická otáčivost ${\alpha }_D^{20}$ látky v roztoku je úhel otočení a roviny polarizovaného světla vyjádřený ve stupních (°) při vlnové délce D-linie sodíkového světla (λ = 589,3 nm), měřený při 20 °C v roztoku zkoušené látky a vypočtený pro vrstvu tloušťky 1 decimetr, obsahující 1 gram látky na mililitr. Specifická optická otáčivost pevné látky je vždy vyjádřena pro dané rozpouštědlo a pro danou koncentraci rozpuštěné látky.
V konvenčním systému přijatém lékopisem se specifická optická otáčivost vyjadřuje ve stupních krát mililitry na decimetr a gram [(°).ml.dm^-1.g^-1].
Přepočítávací faktor z mezinárodního systému na systém lékopisný je následující:
${{\alpha }_m}_{\lambda }^t={\alpha }_{\lambda }^t.\text{0,1745.}$
V určitých případech specifikovaných v článcích smí být úhel otočení měřen při jiné teplotě než 20 °C a při jiných vlnových délkách.
Polarimetr umožňuje odečítání s přesností nejméně na 0,01 °. Stupnice je obyčejně kontrolovaná pomocí ověřených křemenných destiček. Linearita stupnice se může kontrolovat pomocí roztoků sacharosy.
Postup. Stanoví se nulová poloha polarimetru a úhel otočení roviny polarizovaného světla při vlnové délce D-linie sodíkového světla (λ = 589,3 nm) při (20 ± 0,5) °C. Měření se může uskutečnit při jiných teplotách jen tehdy, jestliže článek uvádí korekci naměřené optické otáčivosti na tuto teplotu.
Stanoví se nulová poloha přístroje s uzavřenou trubicí; pro kapaliny se nulová poloha stanoví s prázdnou trubicí a pro látky v roztoku s trubicí naplněnou předepsaným rozpouštědlem. Vypočítá se průměr alespoň z pěti měření.
Specifická optická otáčivost se vypočítá pomocí následujících vzorců, pravotočivost a levotočivost se označí (+), resp. (-).
Pro kapaliny:
${\alpha }_D^{20}=\frac{\alpha }{l.{\rho }_{20}}.$
Pro pevné látky v roztoku:
${\alpha }_D^{20}=\frac{1000\alpha }{l.c}.$
Obsah opticky aktivní látky c vyjádřený v g/l nebo c‘ vyjádřený v procentech se vypočítá podle následujících vzorců:
$c=\frac{1000\alpha }{l.{\alpha }_D^{20}},$$c‘=\frac{100\alpha }{l.{\alpha }_D^{20}.{\rho }_{20}}.$
Ve všech uvedených vzorcích značí:
α - úhel otočení ve stupních při (20 ± 0,5) °C,
l - délku polarimetrické trubice v decimetrech,
ϱ₂₀ - hustotu při 20 °C v gramech na krychlový centimetr; pro účely lékopisu je hustota nahrazena relativní hustotou (2.2.5),
c - koncentraci látky v g/l,
c‘- koncentraci látky v %.