A. 100 μl vhodně zředěného zkoušeného přípravku se smíchá s 10 ml scintilačního roztoku obsahujícího 1000 ml dioxanu R, 100 g naftalenu R, 7 g difenyloxazolu R a 0,3 g methylfenyloxazolylbenzenu R. Použijí se zkoumadla analytické čistoty vhodná pro kapalinovou scintilační spektrometrii. Změří se radioaktivita směsi na kapalně scintilačním spektrometru s diskriminátorem. Při nejnižším nastavení diskriminátoru je četnost asi 5000 impulzů/min. Změří se počet impulzů při různých nastaveních diskriminátoru. Při každém měření se vezme minimálně 10 000 impulzů v časovém intervalu nejméně 1 min. Za stejných podmínek se ihned změří referenční přípravek tritiované[³H] vody, který má přibližně stejnou radioaktivitu.
Na semilogaritmický papír se vynese počet impulzů (upravený na pozadí) proti nastavení diskriminátoru. Vertikální vzdálenost křivky zkoušené látky a křivky referenčního přípravku j e konstantní a odpovídá matematickému vztahu:
$\frac{\frac{A_1}{B_1}-\frac{A_2}{B_2}}{\frac{A_1}{B_1}}.100<20,$
v němž značí:
A₁ - aktivitu referenčního přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,
B₁ - aktivitu zkoušeného přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,
A₂ - aktivitu referenčního přípravku při nastavení dlskriminátoru A₂ ≈ A₁ . 10^-3,
B₂ - aktivitu zkoušeného přípravku při stejném nastavení diskriminátoru.