bod 2:5 · 1/1998 Sb.

6.2 Léčivé přípravky

6.2.1 Obecné články lékových forem
Auricularia
Ušní přípravky
Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené pro vkapávání, rozprašování, insuflaci a aplikaci do zevního zvukovodu nebo k ušnímu výplachu.
Ušní přípravky obvykle obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, úpravě nebo stabilizaci hodnoty pH, ke zvýšení rozpustnosti účinných látek, stabilizaci přípravku nebo k zajištění odpovídajících protimikrobních vlastností. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v používaných koncentracích nejsou příčinou toxicity nebo přílišné místní dráždivosti.
Přípravky pro aplikaci do poškozeného ucha, obzvláště pokud je perforován ušní bubínek nebo jsou-li aplikovány před chirurgickým zákrokem, jsou sterilní, bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v jednodávkových obalech.
Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné ušní přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti.
Obaly pro ušní přípravky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů ušních přípravků:
- ušní kapky a spreje,
- polotuhé ušní přípravky,
- zásypy do ucha,
- ušní omývadla,
- ušní tampony s léčivy.
Výroba
Při vývoji ušního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, skladování a distribuci ušních přípravků je vhodným způsobem zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Sterilní ušní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě ušních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název jednotlivých protimikrobních přísad,
- zda je přípravek sterilní.
Otoguttae, Praeparata auricularia pro aerodispersione
Ušní kapky, ušní spreje
Synonyma. Kapky do ucha, Aerodispersiones auriculares
Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze jedné nebo více léčivých látek v kapalině (např. ve vodě, v glykolu nebo v oleji) vhodné k aplikaci do zevního zvukovodu, bez nežádoucího tlaku na ušní bubínek. Mohou být aplikovány do zvukovodu také jako tekutinou napuštěný tampon.
Emulze mohou vykazovat oddělování fází, ale jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno protřepáním rozptýlit; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky.
Ušní kapky a spreje jsou obvykle dodávány ve vícedávkových obalech opatřených vhodným aplikátorem. Pokud jsou spreje dodávány v tlakových obalech, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.
Auricularia semisolida
Polotuhé ušní přípravky
Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu, v případě potřeby jako tampon napuštěný přípravkem.
Polotuhé ušní přípravky vyhovují požadavkům uvedeným v článku Unguenta.
Jsou dodávány v obalech doplněných vhodným aplikátorem.
Pulveres auriculares
Zásypy do ucha
Synonymum. Prášky do ucha
Vyhovují požadavkům článku Pulveres adspersorii.
Jsou dodávány v obalech s vhodným zařízením umožňujícím aplikaci nebo insuflaci.
Lotiones auriculares
Ušní omývadla
Jsou to přípravky určené k očištění zevního zvukovodu, obvykle jako vodné roztoky s hodnotou pH ve fyziologickém rozmezí.
Ototampona medicata
Ušní tampony s léčivy
Jsou určeny k aplikaci do zevního zvukovodu. Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.
Capsulae
Tobolky
Synonymum. Kapsle
Požadavky tohoto článku se netýkají nutně tobolek určených pro jiné než perorální podání. Požadavky vztahující se na tyto přípravky lze nalézt v jiných článcích, např. Rectalia a Vaginalia.
Jsou to tuhé přípravky s tvrdými nebo měkkými obaly různých tvarů a velikostí, obvykle obsahující jednu dávku léčivé látky. Jsou určeny pro perorální podání.
Obaly tobolek jsou vyráběny z želatiny nebo jiných látek, jejich konzistence se může upravovat přídavkem glycerolu nebo sorbitolu a podobných látek. Lze používat pomocné látky, jako jsou povrchově aktivní látky, opakní přísady, protimikrobní látky, sladidla, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Tobolky mohou být na povrchu označené.
Obsah tobolek může mít tuhou, tekutou nebo polotuhou konzistenci. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami (nebo bez nich), jako jsou rozpouštědla, plniva, látky kluzné a rozvolňovadla. Obsah tobolek nezpůsobuje narušení obalu. Obal tobolek je však narušován trávicími šťávami, přičemž se uvolní obsah tobolek.
Obaly pro tobolky obvykle vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů tobolek:
- tvrdé tobolky,
- měkké tobolky,
- enterosolventní tobolky,
- tobolky s řízeným uvolňováním.
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tobolek se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, tobolky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo nižším než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se nevztahuje na přípravky multivitaminové a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Tobolky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Disoluce. Použije se jedna ze zkoušek ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).
Je-li předepsána zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřesahující 30 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název jednotlivých protimikrobních přísad.
Capsulae durae
Tvrdé tobolky
Obal tvrdých tobolek se skládá ze dvou předem vyrobených válcovitých částí, jejichž jeden konec je zakulacený a uzavřený, druhý je otevřený.
Výroba
Léčivá látka (látky) obvykle v tuhé formě (prášky nebo granuláty) je naplněna do jedné části obalu, který se uzavře nasazením víčkové části. Pevnost uzávěru může být zvýšena vhodnými prostředky.
Zkoušení
Rozpadavost. Tvrdé tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1). Použije se voda R jako tekutina. Je-li předepsáno a schváleno, použije se místo vody kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS nebo žaludeční šťáva umělá R jako tekuté prostředí. Jestliže tobolky plavou na hladině, lze přidat disky. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přístroj pracuje 30 min a pak se hodnotí stav tobolek. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek.
Capsulae molles
Měkké tobolky
Obal měkkých tobolek je silnější než u tvrdých tobolek. Obaly jsou tvořeny jednou částí a mají různé tvary.
Výroba
Měkké tobolky se obvykle formují, plní a uzavírají v jednom pracovním procesu, ale pro použití ex tempore může být obal vyroben předem. Léčivá látka může být součástí materiálu obalu.
Kapaliny mohou být uzavřeny přímo. Tuhé látky jsou obvykle rozpuštěny nebo dispergovány ve vhodné pomocné látce, takže tvoří roztok nebo disperzi pastovité konzistence.
Vzhledem k vlastnostem materiálů a kontaktních povrchů může docházet k částečné migraci složek z obsahu tobolky do obalu a naopak.
Zkoušení
Rozpadavost. Měkké tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1). Použije se voda R jako tekutina. Je-li předepsáno a schváleno, použije se místo vody kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS nebo žaludeční šťáva umělá R jako tekuté prostředí. Do trubic se přidají disky. Tekuté léčivé látky nacházející se v tobolkách mohou narušovat disk. Za těchto okolností, a je-li schváleno, se disk nepoužije. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přístroj pracuje 30 min a pak se hodnotí stav tobolek. Jestliže se při zkoušce tobolky přilepily k diskům, zkoušku nelze hodnotit, opakuj e se zkouška s dalšími šesti tobolkami bez použití disků. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek.
Capsulae enterosolventes
Enterosolventní tobolky Synonymum.
Acidorezistentní tobolky
Je to zvláštní druh přípravků s řízeným uvolňováním. Odolávají působení žaludeční šťávy a uvolňují léčivou látku (látky) ve střevní šťávě. Připravují se z tvrdých nebo měkkých tobolek s enterosolventním obalem nebo naplněním tobolek zrněnými prášky nebo částicemi s enterosolventním obalem.
Výroba
Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z tobolek naplněných zrněnými prášky nebo částicemi s enterosolventním obalem.
Zkoušení
Rozpadavost. U tobolek s enterosolventním obalem se provádí zkouška rozpadavosti (2.9.1) v následujícím provedení. Jako tekutina se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Přístroj se nechá pracovat bez disků 2 h nebo předepsanou a schválenou dobu a hodnotí se stav tobolek. Doba rezistence vůči kyselému prostředí se mění podle složení zkoušených tobolek. Obvykle jsou to 2 h až 3 h, ale i při schválení odchylky není menší než 1 h. Žádná z tobolek nevykazuje známky rozpadu nebo trhliny dovolující únik obsahu. Kyselina se nahradí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,8 a do každé trubice se přidá disk. Přístroj pracuje 60 min a hodnotí se stav tobolek. Jestliže se při zkoušce tobolky přilepily k diskům, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tobolkami bez disků. Tobolky vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tobolek.
Capsulae cum liberatione modificata
Tobolky s řízeným uvolňováním
Synonymum. Tobolky s modifikovanou liberací
Jsou to tvrdé nebo měkké tobolky, jejichž obsah nebo obal nebo obojí obsahují vybrané pomocné látky, anebo jsou vyrobeny zvláštním postupem umožňujícím modifikovat rychlost nebo místo uvolňování léčivé látky (látek).
Výroba
Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek).
Emplastra transcutanea
Transdermální náplasti
Jsou to flexibilní farmaceutické přípravky různých velikostí obsahující jednu nebo více léčivých látek. Jsou určeny k aplikaci na neporušenou pokožku. Z transdermální náplasti uvolněné léčivé látky se po přechodu kožní bariérou dostávají do systémového oběhu.
Transdermální náplasti se obvykle skládají z vnější krycí vrstvy, zásobníku (matrice) s léčivem (léčivy) a ochranné odstranitelné vrstvy, která se před podáním transdermální náplasti odstraní.
Krycí vrstva je nepropustná pro léčivou látku (látky) a obvykle i pro vodu a je nosičem i ochranou pro přípravek. Tato vrstva může mít stejný nebo větší rozměr než zásobník s léčivou látkou. Ve druhém případě je přesahující okraj krycí vrstvy potřen adhezivními látkami, které po přitlačení zajistí přilnutí náplasti ke kůži.
Zásobník obsahuje léčivou látku (látky) a pomocné látky, jako jsou stabilizátory, solubilizátory nebo látky upravující rychlost uvolňování a zvyšující transdermální absorpci léčivých látek. Může zde být jednovrstevná nebo vícevrstevná tuhá nebo polotuhá matrice. Složení a struktura matrice ovlivňují difúzi léčivé látky (látek) do kůže. Zásobník někdy rovněž obsahuje adhezivní látky, které po přitlačení zajistí přilnutí náplasti ke kůži. Přípravek může mít charakter polotuhé matrice, na jejíž jedné straně je membrána, která řídí uvolňování a difuzi léčivé látky (látek) ze zásobníku. Adhezivní látky v tomto případě mohou být naneseny na část membrány nebo celou membránu nebo pouze okolo okraje membrány na krycí vrstvě.
Po přiložení na suchou čistou a nenarušenou kůži transdermální náplast po jemném přitlačení dlaní nebo prsty pevně přilne ke kůži. Lze ji odloupnout bez většího poškození pokožky. Náplast nesmí kůži dráždit nebo alergizovat ani po opakovaných aplikacích.
Ochranná odstranitelná vrstva je tvořena obvykle plastickým nebo kovovým materiálem. Při odstraňování se neodtrhuje zásobník (matrice nebo rezervoár) nebo adhezivní vrstva z náplasti.
Transdermální náplasti se obvykle balí jednotlivě do uzavřených sáčků.
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci se využívá vhodných prostředků k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, transdermální náplasti vyhovují zkoušce C na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem.
Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pro transdermální přípravky (2.9.4). Podle složení, rozměrů a tvaru náplasti se použije disková nebo průtoková metoda nebo metoda rotujícího válce.
Lze použít membránu z různých materiálů, např. z porézní celulosy nebo silikonů. Neobsahuje však látky, které by bránily její funkci (např. mastnotu). Před zkouškou je možné připravit membránu vhodným způsobem, např. uložením na 24 hodin do média použitého při zkoušce. Membrána se umístí na povrch náplasti v místě uvolňování tak, aby nevznikly vzduchové bubliny.
Podmínky a hodnocení zkoušky schvaluje oprávněná autorita.
Uchovávání
Při pokojové teplotě, není-li uvedeno jinak.
Označování
V označení, kde je to vhodné, se uvede celkové množství léčivé látky (látek) v náplasti, dávka uvolněná za jednotku času a velikost plochy, z níž se léčivá látka uvolňuje.
Extracta
Extrakty
Extrakty jsou koncentrované, tekuté, tuhé nebo polotuhé přípravky, obvykle připravované z usušených rostlinných nebo živočišných drog. U některých může být extrahovaná látka předem upravena, např. inaktivací enzymů, rozdrobněním nebo odtučněním.
Extrakty se připravují macerací, perkolací nebo jinými vhodnými validovanými metodami za použití lihu nebo jiného vhodného vyluhovadla. Po extrakci, je-li třeba, se odstraní nežádoucí látky.
Příprava
Perkolací. Je-li třeba, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s částí předepsaného vyluhovadla a nechá se potřebnou dobu stát. Pak se převede do perkolátoru a perkoluje se pomalu tak, aby byl materiál vždy překryt vyluhovadlem. Zbytek drogy po extrakci se vylisuje a získaná tekutina se spojí s perkolátem.
Macerací. Není-li předepsáno jinak, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, promíchá se důkladně s předepsaným vyluhovadlem a nechá se stát v uzavřené nádobě potřebnou dobu. Zbytek drogy po extrakci se oddělí od vyluhovadla, a je-li třeba, vylisuje se. V tomto případě se obě tekutiny spojí.
Úprava na žádanou konzistenci se provede vhodnými metodami, obvykle za sníženého tlaku a za teploty, při které je co nejmenší nebezpečí rozkladu účinných látek. Zbytek vyluhovadla v extraktu nepřekračuje předepsaný limit.
Standardizované extrakty se upraví na definovaný obsah látek použitím vhodných inertních látek nebo použitím jiného extraktu z téhož rostlinného nebo živočišného materiálu použitého při přípravě.
Extracta fluida
Extrakty tekuté
Jsou to tekuté přípravky, u nichž obvykle jeden hmotnostní nebo objemový díl extraktu odpovídá jednomu hmotnostnímu dílu použité suché drogy. Tyto přípravky jsou upraveny, je-li třeba tak, že vyhovují požadavkům na obsah vyluhovadla, na obsah účinných látek nebo na zbytek po odpaření.
Tekuté extrakty se připravují metodami výše popsanými jen za použití lihu vhodné koncentrace nebo vody nebo rozpuštěním polotuhých nebo suchých extraktů v jednom z těchto rozpouštědel, a je-li třeba, zfiltrují se. Při kterémkoli způsobu přípravy mají extrakty srovnatelné složení.
Stáním se může vytvořit slabý sediment, pokud se složení významně nezmění.
Tekuté extrakty mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady.
Zkoušení
Relativní hustota (2.2.5). Tekuté extrakty vyhovují požadavkům předepsaným v příslušných článcích.
Obsah ethanolu (2.9.10). U tekutých lihových extraktů se provádí stanovení obsahu ethanolu.
Obsah ethanolu vyhovuje předepsaným požadavkům.
Methanol a 2-propanol (2.9.11). Tekuté lihové extrakty neobsahují více než 0,05 % (V/V) methanolu a ne více než 0,05 % (V/V) 2-propanolu, není-li předepsáno jinak.
Zbytek po odpaření. Tekuté extrakty vyhovují požadavkům předepsaným v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle převede 2,00 g nebo 2,0 ml zkoušeného extraktu. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Nechá se vychladnout v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a zváží se. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech nebo v gramech na litr.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě,
- kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál,
- název vyluhovadla a koncentrace ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě,
- kde je to vhodné, koncentrace ethanolu (V/V) v konečném extraktu,
- obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému extraktu,
- název a koncentrace každé použité protimikrobní přísady.
Extracta semisolida
Extrakty polotuhé
Synonyma. Extracta tenuia et spissa, extrakty řídké a husté
Tyto přípravky mají polotuhou konzistenci, přechodnou mezi tekutými a suchými extrakty. Získávají se postupným odpařováním vyluhovadla užitého při přípravě. Používá se výhradně líh vhodné koncentrace nebo voda. Zbytek po odpaření je obvykle nejméně 70 %. Mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady.
Zkoušení
Zbytek po odpaření. Kde je to vhodné, polotuhý extrakt vyhovuje požadavkům příslušného článku. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle odváží 2,00 g zkoušeného extraktu. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Nechá se vychladnout v exsikátoru nad oxidem fosforečným R a zváží se. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě,
- kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál,
- název vyluhovadla a koncentrace ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě,
- obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému extraktu,
- název a koncentrace každé přidané protimikrobní přísady.
Extracta sicca
Suché extrakty
Jsou to tuhé přípravky získané odpařením vyluhovadla použitého při přípravě. Sušina je obvykle nejméně 95 %. Mohou obsahovat vhodné inertní látky.
Standardizované suché extrakty jsou upraveny na předepsaný obsah účinných látek vhodnými inertními látkami nebo suchými extrakty z rostlinných nebo živočišných drog použitých při přípravě.
Kde je to vhodné, je v příslušných článcích uvedena zkouška na obsah zbytkových rozpouštědel.
Zkoušení
Ztráta sušením (2.2.32). Suché extrakty vyhovují požadavku předepsanému v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru asi 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle odváží 0,50 g jemně práškovaného zkoušeného extraktu. Suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R se zváží. Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněny před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název a množství použité inertní látky,
- název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě,
- kde je to vhodné, zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný materiál,
- název vyluhovadla a obsah ethanolu v procentech (V/V) použitého k přípravě,
- obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy ke konečnému suchému extraktu.
Granula
Zrněné prášky
Synonyma. Pulveres granulati, granule, zrnka, granuláty
Požadavky na zrněné prášky určené k přípravě perorálních roztoků nebo suspenzí jsou uvedeny v článku Liquida peroralia. Kde je předepsáno a schváleno jinak, nevztahují se požadavky tohoto článku na zrněné prášky pro veterinární použití.
Jsou to léčivé přípravky tvořené z pevných, suchých shluků částic prášků dostatečně odolných při mechanickém namáhání. Jsou určeny k vnitřnímu použití. Jsou polykány přímo nebo žvýkány nebo se před podáním rozpustí nebo rozmíchají ve vodě nebo jiné vhodné tekutině.
Zrněné prášky obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva povolená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady.
Zrněné prášky jsou jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Jednotlivá dávka u vícedávkového přípravku se podává pomocí odměrky či jiné pomůcky umožňující odměření předepsaného množství. Každá dávka jednodávkového zrněného práškuje v jednotlivém obalu, např. v sáčku, papírovém váčku nebo lahvičce.
Obaly pro zrněné prášky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů zrněných prášků:
- šumivé zrněné prášky,
- obalené zrněné prášky,
- enterosolventní zrněné prášky,
- zrněné prášky s řízeným uvolňováním.
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci zrněných prášků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové zrněné prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové zrněné prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené léčivé látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech. Obsahuje-li přípravek prchavé látky, uchovává se ve vzduchotěsných obalech.
Granula effervescentia
Šumivé zrněné prášky
Jsou to neobalené zrněné prášky obvykle obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhliěitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpouštění nebo dispergaci ve vodě před podáním.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Jedna dávka šumivých zrněných prášků se přenese do nádoby s 200 ml vody R při teplotě 15 °C až 25 °Ca sleduje se vznik bublinek. Když se zastaví uvolňování plynu od jednotlivých zrnek, zrněný prášek má být rozpadlý, a to buď rozpuštěný, nebo dispergovaný ve vodě. Zkouška se opakuje s pěti dalšími dávkami. Přípravek vyhovuje, když každá ze šesti zkoušených dávek se rozpadla do 5 min.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Granula obducta
Obalené zrněné prášky
Jsou to obvykle vícedávkové přípravky obsahující zrna obalená nebo potažená jednou nebo více vrstvami směsí různých pomocných látek.
Výroba
Látky používané k obalování se obvykle nanášejí ve formě roztoku nebo suspenze za podmínek umožňujících odpaření rozpouštědla.
Zkoušení
Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání vhodného uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).
Granula enterosolventia
Enterosolventní zrněné prášky
Synonymum. Acidorezistentní zrněné prášky
Jsou to přípravky s řízeným uvolňováním odolné vůči žaludeční šťávě a uvolňující léčivou látku (látky) ve střevní šťávě. Těchto vlastností je dosaženo obalením zrn acidorezistentním materiálem nebo jinými vhodnými prostředky.
Výroba
Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se ověří vhodnou zkouškou.
Granula cum liberatione modificata
Zrněné prášky s řízeným uvolňováním
Synonymum. Zrněné prášky s modifikovanou liberací
Jsou tvořeny obalenými nebo neobalenými zrny připravenými pomocí vybraných pomocných látek nebo vybraných postupů použitých samostatně nebo v kombinaci tak, aby se dosáhla vhodná rychlost uvolňování nebo místo uvolňování léčivých látek.
Výroba
Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se prokáže vhodnou zkouškou.
Immunosera ad usum humanum
Imunní séra pro humánní použití
Ustanovení tohoto článku jsou určena pro použití v souvislosti s články na imunní séra pro humánní použití. Tyto požadavky se nevztahují nutně na imunní séra, která nejsou předmětem těchto článků.
Jsou to puntíkované přípravky obsahující imunoglobuliny získané ze séra imunizovaných zvířat. Imunoglobuliny mají schopnost specificky neutralizovat hadí jedy nebo toxiny vytvářené bakteriemi nebo se specificky navazovat na bakterie, viry nebo jiné antigeny.
Výroba
Imunní séra se získávají ze zdravých zvířat imunizovaných vstříknutím vhodných toxinů nebo toxoidů, hadích jedů, suspenzí mikroorganismů nebo jinými antigeny. V průběhu imunizace nesmějí být zvířata léčena penicilinem. Globuliny obsahující imunizující látky se mohou získat ze séra působením enzymů a frakcionovanou precipitací nebo jinými chemickými nebo fyzikálním i metodami.
Může se přidat vhodná protimikrobní konzervační látka, která se přidává vždy, když se přípravky vydávají ve vícedávkových obalech. Konečné sterilní výrobky se asepticky plní do sterilních nádobek, které se potom uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.
Přípravky se mohou lyofílizovat postupem, který sníží obsah vody v konečném výrobku na nejvýše 1,0 %.
Imunní séra připravená působením enzymů a frakcionovanou precipitací jsou nejstabilnější při pH 6. Metoda jejich přípravy je taková, aby přípravky s tímto pH po jednom roce uchovávání při 20 °C neztratily více než 5 % a při 37 °C nejvýše 20 % své účinnosti.
Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Vlastnosti
Imunní séra jsou téměř bezbarvé nebo velmi slabě žluté tekutiny bez zákalu a téměř bez pachu s výjimkou pachu přidané protimikrobní konzervační látky. Lyofilizované přípravky j sou bílé neb o světle žluté povlaky nebo prášky snadno rozpustné ve vodě na bezbarvé nebo světle žluté roztoky se stejnými vlastnostmi jako odpovídající tekuté přípravky.
Zkoušky na čistotu
Následující požadavky se vztahují na tekuté a rozpuštěné lyofilizované přípravky.
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0.
Cizí bílkoviny. Při precipitačních zkouškách se specifickými antiséry se prokáže přítomnost pouze bílkoviny deklarovaného živočišného druhu.
Celkové bílkoviny. Nejvýše 170 g/l. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a výsledek se násobí faktorem 6,25.
Albuminy. Nejvýše stopy albuminu při elektroforetickém stanovení, pokud není v článku předepsáno jinak.
Fenol (2.5.15). Pokud přípravky obsahují fenol, jeho koncentrace nepřesahuje 2,5 g/l.
Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se biologické stanovení účinnosti, jak je uvedeno v článku, a pokud je to vhodné, vyjádří se výsledek v mezinárodních jednotkách v mililitru.
Uchovávání
Uchovávají se při teplotě (5 ± 3) °C. Tekutá imunní séra se chrání před mrazem.
Doba použitelnosti. Stanoví se z výsledku počátečního stanovení účinnosti a vztahuje se na přípravky uchovávané za předepsaných podmínek.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název přípravku,
- počet mezinárodních jednotek v mililitru, pokud je to vhodné,
- číslo šarže nebo jiný údaj,
- způsob podání,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti; jedině u nádobek 1 ml nebo menších, pokud jsou baleny jednotlivě, může být doba použitelnosti ze značení na nádobce vypuštěna za předpokladu, že je uvedena na vnějším obalu a na štítku vnějšího obaluje uvedeno, že nádobka musí být uchovávána ve vnějším obalu až do použití,
- zvířecí druh, z něhož byl přípravek vyroben,
- název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné přidané látky,
- označení látky, jež by mohla vyvolat nežádoucí účinek, a jaké jsou kontraindikace přípravku.
- pro lyofilizované přípravky:
- název nebo složení a objem přiloženého rozpouštědla,
- pokyn k použití přípravku ihned po rozpuštění,
- jméno a adresa výrobce.
Immunosera ad usum veterinarium
Imunní séra pro veterinární použití
Ustanovení tohoto článku jsou určena pro použití v souvislosti s lékopisnými články na imunní séra pro veterinární použití. Tyto požadavky se nevztahují nutně na imunní séra, která nejsou předmětem těchto článků.
Jsou to přípravky obsahující imunoglobuliny, které mají schopnost specificky neutralizovat toxiny nebo se specificky vázat s antigeny použitými při jejich přípravě. Jsou buď nativní, nebo purifikované.
Výroba
Získávají se ze séra zdravých zvířat imunizovaných vstříknutím toxinů nebo toxoidů, hadích jedů, virů, suspenzí mikroorganismů nebo jinými vhodnými antigeny. Pokud se v průběhu imunizace použije penicilín, zvířata se vykrvácejí až za 8 dní po jeho posledním podání. Mohou se přidat vhodné protimikrobní konzervační látky, které se přidávají vždy, když se přípravek vydává ve vícedávkových obalech.
Pro purifikované přípravky: globuliny obsahující imunní látky se získávají z nativních imunních sér enzymatickým působením a frakcionovanou precipitací nebo jinými chemickými nebo fyzikálními metodami. Purifikované přípravky jsou nejstabilnější při pH 6.
Vlastnosti
Imunní séra jsou tekutiny různé barvy podle metody přípravy. Rozplňují se asepticky do sterilních nádob, které se pak uzavírají. Lyofilizované tvoří povlaky nebo prášky, jež se rozpouštějí ve vodě.
Zkoušky na čistotu
Následující požadavky se vztahují na tekuté přípravky a na rozpuštěné lyofilizované přípravky.
Hodnota pH (2.2.3). Nativní přípravky 7,0 až 8,0; purifikované přípravky 6,0 až 7,0.
Cizí bílkoviny. Při precipitačních zkouškách se specifickými antiséry se prokážou výhradně jen bílkoviny toho živočišného druhu, který byl použit k přípravě.
Albuminy. Purifikované přípravky vyhovují zkoušce na albuminy. Pokud není v článku předepsáno jinak, obsahují purifikovaná imunní séra zkoušená elektroforézou nejvýše jen stopy albuminu.
Celkové bílkoviny. Nejvýše 170 g/l. Provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a výsledek se násobí faktorem 6,25.
Fenol (2.5.15). Pokud přípravky obsahují fenol, jeho koncentrace nepřesahuje 5 g/l.
Sterilita (2.6.1). Zkoušené přípravky vyhovují zkoušce na sterilitu. Pokud objem tekutiny v nádobě přesahuje 100 ml, použije se pokud možno membránové filtrace a živné půdy se inkubují nejméně 14 dní. Když se nemůže použít metoda membránové filtrace, smí se použít metoda přímého očkování.
Pokud je objem tekutiny v nádobě 20 ml nebo více, očkuje se do každé živné půdy nejméně buď 10 % obsahu, nebo 5 ml, podle toho, co je méně. Vhodný počet zkoušených vzorků je 1 % z šarže, nejméně však 4 a nejvíce 10 vzorků (2.6.1).
Stanovení účinnosti
Provede se biologické stanovení účinnosti, jak je uvedeno v článku, a výsledek se vyjádří v mezinárodních jednotkách na mililitr, pokud tyto jednotky existují.
Uchovávání
Chráněny před světlem při teplotě (5 ± 3) °C. Tekuté přípravky se chrání před mrazem.
Doba použitelnosti. Stanoví se z výsledku počátečního stanovení účinnosti a vztahuje se na přípravky uchovávané za předepsaných podmínek.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název přípravku,
- "pro veterinární použití",
- počet mezinárodních jednotek v mililitru, pokud tyto jednotky existují,
- číslo šarže nebo jiný údaj,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti,
- zvířecí druh, jemuž je přípravek určen,
- jméno zvířecího druhu, z něhož byl přípravek vyroben,
- název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné přidané látky,
- zda by některá látka mohla vyvolat nežádoucí účinek,
- jaké jsou kontraindikace.
- pro lyofilizované přípravky:
- název nebo složení a objem přiloženého rozpouštědla,
- pokyn k použití přípravku ihned po rozpuštění,
- doporučené dávky pro různé živočišné druhy,
- jméno a adresa výrobce.
Inhalanda
Inhalační přípravky
Jsou to tekuté nebo tuhé přípravky určené k podání ve formě par, aerosolů nebo prášků do dolních dýchacích cest k místnímu nebo celkovému účinku. Obsahují jednu nebo několik léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vhodném vehikulu.
Inhalační přípravky mohou, podle typu přípravku, obsahovat propelenty, rozpouštědla, protimikrobní přísady a solubilizátory nebo stabilizátory. Pomocné látky nemají nepříznivý účinek na funkci mukózy nebo cilií v dýchacích cestách.
Inhalační přípravky se dodávají ve vícedávkových nebo jednodávkových obalech. Jsou-li v tlakovém balení, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmacetica in vasis cum pressu.
Přípravky určené k podání ve formě aerosolů (disperze tuhých nebo kapalných částic v plynu) se aplikují podle typu přípravku jedním z těchto zařízení:
- rozprašovačem,
- dávkovacím tlakovým inhalátorem,
- inhalátorem pro suchý prášek.
Rozlišuje se několik druhů inhalačních přípravků:
- tekuté inhalační přípravky,
- kapaliny pro rozprašování,
- dávkované tlakové přípravky pro inhalaci,
- prášky k inhalaci.
Výroba
Při vývoji inhalačního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení a kritéria pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku jsou popsány ve stati Účinnost protimikrobních látek (5.1.3).
Kontrola velikosti inhalovaných aerosolových částic zajistí, aby se podstatná část částic dostala do dolních dýchacích cest. Frakce jemných částic inhalačních přípravků se stanoví vhodnou metodou pro aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18).
Tlakové dávkovači inhalátory jsou zkoušeny na těsnost a kontaminaci cizími částicemi.
Zkoušení
Dávková stejnoměrnost. Zkouška se týká kontroly dávky podané pomocí aplikačního zařízení, tedy dávky podané nemocnému. Nicméně u práškových inhalátorů využívajících tobolek nebo jiných jednodávkových obalů přípravků pro inhalaci je nahrazena stejnoměrností dávky v těchto obalech. Ve všech případech je dávková jednotka počet jednotek nebo střiků zařízení nebo insuflací, uvedených v označení či v návodu, potřebných k zajištění doporučené dávky.
U inhalačních přípravků obsahujících více než jednu léčivou látku se provádí zkouška dávkové stejnoměrnosti pro každou léčivou látku.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné:
- počet podnětů (střiků, insuflací) zařízení poskytujícího doporučenou dávku,
- názvy všech protimikrobních přísad.
Inhalanda liquida
Tekuté inhalační přípravky
Lze rozlišit tři druhy tekutých inhalačních přípravků:
- přípravky určené k vypařování,
- tekutiny k rozprašování,
- dávkované tlakové přípravky pro inhalaci.
Tekuté inhalační přípravky jsou roztoky nebo disperze.
Disperze jsou snadno homogenizovatelné protřepáním a jsou natolik stabilní, aby bylo umožněno podání správné dávky. Může se použít vhodných rozpouštědel nebo solubilizátorů.
Přípravky určené k vypařování jsou roztoky, disperze nebo tuhé přípravky. Obvykle se přidávají do horké vody a inhalují se jako pára.
Liquida aerodispersionem formantia
Kapaliny pro rozprašování
Jsou to přípravky určené k přeměně na aerosoly pomocí rozprašovačů; vodné roztoky, suspenze nebo emulze.
Kapaliny pro rozprašování v koncentrovaném stavu se před použitím ředí na předepsaný objem předepsanou kapalinou.
Ke zlepšení rozpustnosti léčivých látek lze použít vhodná rozpouštědla a solubilizátory.
U vodných tekutin není pH nižší než 3 a vyšší než 8,5.
Suspenze a emulze se snadno zhomogenizují protřepáním. Jsou natolik stabilní, že to umožní podat správnou dávku.
Vodné přípravky pro inhalaci se dodávají ve vícedávkových obalech. Pokud přípravek nemá přiměřené protimikrobní vlastnosti, mohou obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu v odpovídající koncentraci.
Rozprašovače jsou zařízení přeměňující kapaliny na aerodisperze pomocí vysokého tlaku plynu, ultrazvukových vibrací nebo jinými metodami. Tato zařízení umožňují při vhodné rychlosti a vhodné velikosti částic jejich inhalaci a vpravení do dolních cest dýchacích.
Výroba
Aerodynamické stanovení jemných částic kapalin pro rozprašování přeměněný ch pomocí rozprašovačů na aerosoly lze provést pomocí vhodného přístroje a postupu (2.9.18).
Inhalanda in vasis cum pressu doses emittentia
Dávkované tlakové přípravky pro inhalaci
Jsou to roztoky, suspenze nebo emulze dodávané ve speciálních nádobách (tlakovkách) opatřených dávkovacím ventilem. Tyto přípravky jsou udržovány pod tlakem vhodnými hnacími plyny nebo vhodnými směsmi zkapalněných propelentů, které mohou být současně rozpouštědly. Mohou se přidat vhodná rozpouštědla nebo solubilizátory.
Zkoušení
Dávková stejnoměrnost. Tlakové nádoby se obvykle používají v obrácené poloze. Pro nádoby, s nimiž se pracuje ve vzpřímené poloze, se použije srovnatelná zkouška využívající metod zajišťujících úplné zachycení dávky uvolněné z ventilu u vzpřímené tlakovky.
Pulveres ad inhalationem
Prášky k inhalaci
Jsou to přípravky ve formě jednodávkových dělených prášků, vícedávkových nedělených prášků nebo prášků získávaných z pevných výlisků. Pro usnadnění použití mohou být léčivé látky kombinovány s vhodným nosičem. Jsou podávány pomocí inhalátorů pro suché prášky. U jednodávkových prášků se inhalátor plní prášky z tobolek nebo z jiné vhodné lékové formy. U vícedávkových prášků dávku tvoří měrná jednotka v inhalátoru nebo soubor předem dělených prášků.

Obr. 1.
Zkoušení
Dávková stejnoměrnost.
Liquida ad usum dermicum
Tekutiny pro kožní aplikaci
Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na tekutiny pro kožní aplikaci určené pro veterinární použití.
Jsou to tekuté přípravky různé viskozity určené k aplikaci na kůži (včetně vlasové části) nebo nehty k dosažení požadovaného místního účinku. Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze, které obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném rozpouštědle. Mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidační látky anebo pomocné látky, jako jsou stabilizátory, emulgátory nebo látky zvyšující viskozitu.
V emulzích se mohou oddělovat fáze, které jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání homogenního přípravku.
Pokud jsou tekutiny pro kožní aplikaci dodávány v tlakových nádobách, vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.
Přípravky určené k aplikaci na vážně poškozenou kůži jsou sterilní.
Rozlišuje se několik druhů tekutin pro kožní aplikaci: šampony, kožní pěny, omývadla nebo mazání.
Výroba
Při vývoji tekutiny pro kožní aplikaci obsahující protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, skladování a distribuci tekutin pro kožní aplikaci se využívají vhodné způsoby zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.5).
Sterilní tekutiny ke kožní aplikaci jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě tekutin pro kožní aplikaci obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení se uvede:
- název všech protimikrobních přísad,
- zda je přípravek sterilní.
Saponata medicinalia
Šampony
Jsou to tekuté přípravky určené k aplikaci na pokožku s vlasy a následnému opláchnutí vodou. Smíchané s vodou obvykle pění.
Šampony jsou emulze, suspenze, roztoky nebo polotuhé přípravky. Obsahují povrchově aktivní látky.
Spumae dermales
Kožní pěny
Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Spumae medicatae.
Liquida peroralia
Perorální tekutiny
Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na perorální tekutiny pro veterinární použití.
Jsou to obvykle roztoky, emulze nebo suspenze obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném rozpouštědle; některé perorální tekutiny mohou být jen samotné kapalné léčivé látky.
Perorální tekutiny jsou určeny k polykání neředěné nebo po zředění. Tyto přípravky lze též připravit před podáním za použití vhodného rozpouštědla z koncentrovaných tekutých přípravků, prášků, granulí nebo tablet pro přípravu perorálních roztoků nebo suspenzí.
Perorální tekutiny mohou obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidanty a jiné pomocné látky, jako dispergační přísady, stabilizátory suspenzí, látky zvyšující viskozitu, emulgátory, tlumivé roztoky, smáčedla, solubilizátory, stabilizátory, korigencia, sladidla a barviva schválená oprávněnou autoritou.
V emulzích se mohou oddělovat fáze, které jsou snadno protřepáním znovu homogenizovatelné. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání homogenního přípravku.
Perorální tekutiny jsou dodávány ve vícedávkových nebo jednodávkových obalech. Jsou podávány objemově, např. 5 ml nebo násobky základního objemu nebo v malých objemech (kapky). Každá dávka vícedávkového přípravku je podána a odměřena pomocí vhodného přídavného zařízení.
Obaly pro perorální tekutiny, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Výroba
Při vývoji perorální tekutiny obsahující protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, skladování a distribuci perorálních tekutin se využívají vhodné způsoby k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Při výrobě perorálních tekutin obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost. Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové tekuté přípravky ve formě suspenze vyhovují následující zkoušce. Po protřepání se každý obal co nejvíce vyprázdní a stanoví se jednotlivé obsahy. Přípravek vyhovuje zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem (2.9.6).
Hmotnostní stejnoměrnost. Jednodávkové tekuté přípravky ve formě roztoku nebo emulze vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě hmotnosti obsahu 20 obalů co nejvíce vyprázdněných a vypočte se průměrná hmotnost. Nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 10 % a žádná se neliší o více než 20 %.
Dávka a dávková stejnoměrnost perorálních kapek. Do vhodného odměrného válce se pomocí kapacího zařízení odkape obvykle předepisovaný počet kapek pro jednu dávku nebo se do odměrného válce vpraví pomocí odměrky obvykle předpisovaná dávka. Rychlost kapání nepřesahuje dvě kapky/s. Tekutiny se zváží, dávkování se opakuje a opět zváží. Celý proces se opakuje, až se stanoví jednotlivé hmotnosti deseti dávek. Vypočte se průměrná hmotnost. Žádná z jednotlivých hmotností se neliší od průměrné hmotnosti o více než 10 %. Součet 10 jednotlivých hmotností se neliší o více než 15 % od deklarovené hmotnosti 10 dávek. Je-li třeba, odměří se objem 10 dávek. Tento objem se neliší o více než 15 % od deklarovaného objemu 10 dávek.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- jména všech protimikrobních přísad,
- u perorálních kapek, jejichž dávka je odměřována kapkami, údaj o počtu kapek na mililitr přípravku nebo gram přípravku.
Pulveres et granulata pro solutione aut suspensione perorali
Prášky a zrněné prášky pro perorální roztoky a suspenze
Synonymum. Prášky a granule pro perorální roztoky a suspenze
Jsou to přípravky pro perorální podání, které odpovídají definicím v článcích Pulveres perorales a Granula. Mohou obsahovat pomocné látky k usnadnění dispergace nebo rozpuštění a k zabránění shlukování.
Po přípravě roztoku nebo suspenze tyto vyhovují požadavkům na perorální roztoky nebo perorální suspenze, kde je to vhodné.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové prášky a jednodávkové zrněné prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové prášky a jednodávkové zrněné prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- návod na přípravu roztoku nebo suspenze,
- podmínky a doba uchovávání připraveného roztoku nebo suspenze.
Nasalia
Nosní přípravky
Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání do nosní dutiny k dosažení systémového nebo místního účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek. Nosní přípravky jsou pokud možno nedráždivé a bez nepříznivého vlivu na funkce nosní mukosy a cilií. Vodné nosní přípravky jsou obvykle izotonické.
Nosní přípravky jsou dodávány ve vícedávkových nebo jednodávkových obalech opatřených, pokud je to nutné, vhodným aplikačním zařízením zabezpečeným proti znečištění.
Pokud není předepsáno a schváleno jinak, vodné nosní přípravky do dávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti.
Obaly pro nosní přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů nosních přípravků:
- nosní kapky a tekuté nosní spreje,
- zásypy do nosu,
- polotuhé nosní přípravky,
- nosní omývadla,
- nosní tyčinky.
Výroba
Při vývoji nosního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, skladování a distribuci nosních přípravků je vhodnými způsoby zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Sterilní nosní přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě nosních přípravků obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název všech protimikrobních přísad,
- zda je přípravek sterilní.
Rhinoguttae et praeparata liquida nasalia pro aerodispersione
Nosní kapky a tekuté nosní spreje
Jsou to roztoky, emulze nebo suspenze určené ke vkápnutí nebo vstříknutí do nosní dutiny. V emulzích se mohou oddělovat fáze, ale protřepáním se snadno znovu zhomogenizují. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky.
Nosní kapky jsou obvykle dodávány ve vícedávkových nádobách opatřených vhodným aplikátorem. Tekuté nosní spreje jsou dodávány v nádobách s rozprašovacím zařízením nebo v tlakových nádobách s vhodným aplikátorem, popř. s dávkovacím ventilem, které vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.
Velikost částic spreje má být taková, aby jejich usazování bylo omezeno na nosní dutinu.
Zkoušení
Pokud není předepsáno a schváleno jinak, nosní kapky v jednodávkových obalech a dávkované nosní spreje pro celkový účinek vyhovují následujícím zkouškám.
Hmotnostní stejnoměrnost. Nosní kapky ve formě roztoku vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě obsah deseti obalů vyprázdněných, jak lze nejvíce, a vypočte se průměrná hmotnost obsahu. Hmotnost nejvýše dvou obsahů se odlišuje o více než 10 % od průměrné hmotnosti a hmotnost žádného obsahu se neliší o více než 20 % od průměrné hmotnosti.
Dávkované nosní spreje ve formě roztoků vyhovují následující zkoušce. Odstříkne se jedna dávka, čeká se nejméně 5 s a odstříkne se další dávka. To se opakuje ještě třikrát. Zváží se hmotnost celé nádoby, odstříkne se jedna dávka a opět se zváží nádoba. Vypočítá se rozdíl těchto dvou hmotností. Postup se opakuje s dalšími devíti nádobami a vypočítá se průměrná hmotnost dávky. Hmotnost nejvýše dvou dávek se odlišuje o více než 25 % od průměrné hmotnosti dávky a hmotnost žádné dávky se neodlišuje o více než 35 % od průměrné hmotnosti dávky.
Obsahová stejnoměrnost. Nosní kapky ve formě suspenzí nebo emulzí vyhovují následující zkoušce. Stanoví se jednotlivé obsahy při důkladném vyprázdnění obalů. Obsahy vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost (2.9.6).
Dávková stejnoměrnost. Dávkované nosní spreje, jež jsou suspenzemi nebo emulzemi, vyhovují následující zkoušce. Použije se sběrné zařízení schopné kvantitativně zachytit dávku z aplikačního zařízení. Nádobka se protřepává po dobu 5 s a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Vyčká se nejméně 5 s, protřepává se opět 5 s a dávka se odstříkne. Tento postup se opakuje ještě třikrát. Po 2 s se vstříkne rozprašovacím zařízením jedna dávka nosního spreje do sběrného zařízení. Pomocí následných výplachů se získá celá dávka ze sběrného zařízení a stanoví se obsah léčivé látky v jedné dávce. Tento postup se opakuje u dalších 9 nádob.
Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše jeden obsah jedné dávky je mimo rozmezí 75 % až 125 % průměrného obsahu a žádný obsah jedné dávky není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrného obsahu jedné dávky.
Jsou-li dva nebo tři jednotlivé obsahy mimo rozmezí 75 % až 125 %, avšak jsou v mezích 65 % až 135 %, opakuje se zkouška s dalšími 20 jednotlivými dávkami. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže nejvýše tři jednotlivé obsahy z celkových třiceti jsou mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrného obsahu jedné dávky.
Pulveres nasales
Zásypy do nosu
Synonymum. Nosní prášky
Jsou určeny k insuflaci do nosní dutiny pomocí vhodného zařízení.
Zásypy do nosu vyhovují požadavkům uvedeným v článku Pulveres adspersorii.
Velikost částic je taková, aby jejich usazování bylo omezeno na nosní dutinu, a velikost částic se ověřuje vhodnou metodou.
Praeparata nasalia semisolida
Polotuhé nosní přípravky
Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Unguenta.
Obaly jsou upraveny k podání přípravku na místo aplikace.
Lotiones nasales
Nosní omývadla
Jsou to obvykle vodné roztoky určené k čištění nosních dutin.
Přípravky pro aplikaci na poraněné části nebo před chirurgickým zákrokem jsou sterilní.
Styli nasales
Nosní tyčinky
Vyhovují požadavkům uvedeným v článku Styli.
Ocularia
Oční přípravky
Synonymum. Ophthalmica
Jsou to sterilní tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k podání na oční bulvu a spojivku nebo k vložení do spojivkového vaku.
Obaly pro oční přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů očních přípravků:
- oční kapky,
- oční vody,
- polotuhé oční přípravky,
- oční inzerty.
Výroba
Při vývoji očního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení ochranných vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Oční přípravky se vyrábějí za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě očních přípravků obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Oční přípravky vyhovují zkoušce na sterilitu. Odděleně dodávané aplikátory rovněž vyhovují zkoušce na sterilitu. Aplikátor se vyjme za aseptických podmínek z jeho obalu a přenese se do nádobky s živným roztokem tak, že se celý smočí. Inkubace a hodnocení jsou popsány ve zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Není-li předepsáno jinak, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvedou názvy všech protimikrobních přísad.
Oculoguttae
Oční kapky
Jsou to sterilní vodné nebo olejové roztoky nebo suspenze obsahující jednu nebo více léčivých látek určené ke vkapávání do oka. Z důvodů nízké stability v konečném přípravku mohou být léčivé látky dodávány v suché sterilní formě, která se bezprostředně před podáním rozpustí nebo suspenduje v přidané sterilní tekutině.
Oční kapky mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo viskozity, k úpravě nebo stabilizaci pH, zvýšení rozpustnosti účinných látek nebo ke stabilizaci přípravku. Tyto pomocné látky neovlivňují nepříznivě léčebný účinek přípravku a v použitých koncentracích nejsou příčinou přílišné místní dráždivosti.
Vodné oční přípravky dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Použité protimikrobní přísady jsou kompatibilní se všemi dalšími složkami přípravku a jsou účinné po celou dobu použitelnosti očních kapek.
Jsou-li oční kapky předepsány bez protimikrobních přísad, dodávají se, kde je to vhodné, v jednodávkových obalech. Oční kapky určené k použití při chirurgických výkonech jsou bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v jednodávkových obalech.
Oční kapky ve formě roztoku jsou při vizuální kontrole prakticky čiré a prakticky bez částic.
Oční kapky ve formě suspenze mohou vykazovat sediment, který je snadno roztřepatelný; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby umožňovala podání správné dávky.
Vícedávkové přípravky jsou dodávány v obalech umožňujících podání ve formě jednotlivých kapek. Pokud není předepsáno a schváleno jinak, lahvičky obsahují nejvýše 10 ml přípravku.
Zkoušení
Velikost částic. Oční kapky ve formě suspenze vyhovují následující zkoušce. Nanese se vhodné množství suspenze do měřicí cely nebo mikropipetou na podložní sklíčko a prohlédne se pod mikroskopem oblast odpovídající 10 μg tuhé fáze. Z praktických důvodů se doporučuje nejdříve prohlédnout celý vzorek při menším zvětšení (např. 50x) a nalézt částice větší než 25 μm. Tyto částice se pak změří při větším zvětšení (např. 200x až 500x). Nejvíce dvacet částic má největší průměr větší než 25 μm a nejvýše dvě z těchto částic mají největší průměr větší než 50 μm. Žádná částice nemá největší průměr větší než 90 μm.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- na vícedávkových obalech doba od prvního otevření, po níž se již přípravek nesmí používat. Tato doba nesmí být delší než 4 týdny, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Aquae ophthalmicae
Oční vody
Jsou to sterilní vodné roztoky určené k mytí nebo koupání očí nebo k napuštění očních obkladů.
Oční vody mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě osmotického tlaku nebo visk ozity přípravku nebo k úpravě a stabilizaci pH. Tyto pomocné látky nemají nepříznivě ovlivňovat léčebný účinek přípravku nebo v používaných koncentracích být příčinou přílišné místní dráždivosti.
Oční vody dodávané ve vícedávkových obalech obsahují vhodné protimikrobní přísady ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Použité protimikrobní přísady jsou kompatibilní s dalšími složkami přípravku a jsou účinné po celou jeho dobu použitelnosti.
Jsou-li oční vody předepsány bez protimikrobních přísad, dodávají se v jednodávkových obalech. Oční vody určené k použití při chirurgických výkonech nebo k ošeření formou první pomoci jsou bez protimikrobních přísad a jsou dodávány v obalech určených k jednorázovému otevření v případě potřeby.
Oční vody vizuálně kontrolované jsou prakticky čiré a prakticky bez částic.
Nádoba pro vícedávkové přípravky neobsahuje více než 200 ml oční vody, pokud není předepsáno a schváleno jinak.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- u jednodávkových přípravků, že obsah je určen jen pro jeden případ potřeby,
- u vícedávkových přípravků doba od prvního otevření, po níž se již nesmí přípravek používat.
Tato doba nesmí být delší než 4 týdny, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Ocularia semisolida
Polotuhé oční přípravky
Jsou to sterilní oční masti, krémy nebo gely určené k aplikaci na spojivku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vhodném základu. Mají homogenní vzhled.
Polotuhé oční přípravky vyhovují požadavkům článku Unguenta. Základ nemá dráždit spojivku.
Polotuhé oční přípravky jsou baleny v malých sterilizovaných stlačitelných tubách, uzavřených nebo doplněných aplikačním nástavcem. Obsah přípravku není větší než 5 g. Tuby jsou dobře uzavřeny k zabránění mikrobiální kontaminace. Polotuhé oční přípravky lze rovněž balit do vhodných jednodávkových obalů.
Zkoušení
Velikost částic. Polotuhé oční přípravky obsahující dispergované tuhé částice vyhovují následující zkoušce. Množství přípravku odpovídající nejméně 10 μg tuhé fáze se rozetře do tenké vrstvy a pod mikroskopem se pozoruje celá oblast vzorku. Z praktických důvodů se doporučuje nejdříve prohlédnout vzorek při menším zvětšení (např. 50x) a nalézt částice větší než 25 μm. Tyto částice se pak změří při větším zvětšení (např. 200x až 500x). Každých 10 μg tuhé účinné látky může mít nejvýše dvacet částic s největším průměrem přesahujícím 25 μm a nejvýše dvě z těchto částic smějí mít největší průměr větší než 50 μm. Žádná částice nesmí mít největší průměr větší než 90 μm.
Oculoinserta
Oční inzerty
Jsou to sterilní, tuhé nebo polotuhé přípravky vhodných rozměrů a tvaru určené k podání do spojivkového vaku a mající účinek na oko. Obecně jsou tvořeny zásobníkem účinné látky vsazeným do matrice nebo spojeným s membránou řídící rychlost uvolňování. Léčivá látka, která je více nebo méně rozpustná ve fyziologických tekutinách, se uvolňuje po stanovenou dobu.
Oční inzerty jsou dodávány jednotlivě ve sterilních obalech.
Výroba
Při výrobě očních inzertů jsou zajištěny vhodné disoluční parametry potřebnými prostředky.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Oční inzerty, kde je to vhodné, vyhovují zkoušce A na stejnoměrnost.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- kde je to vhodné, celkové množství účinné látky v inzertu,
- kde je to vhodné, uvolněná dávka za jednotku času.
Parenteralia
Parenterální přípravky
Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na přípravky vyrobené z lidské krve, imunologické přípravky, radiofarmaka nebo protetické implantáty. Zvláštní požadavky mohou mít veterinární přípravky, a to podle druhů zvířat, pro něž je přípravek určen.
Jsou to sterilní přípravky určené k podání do lidského nebo zvířecího těla injekcí, infuzí nebo implantací.
Parenterální přípravky vyžadují používání pomocných látek, např. k izotonizaci s krví, úpravě pH, zlepšení rozpustnosti, ke konzervaci léčiv nebo k zajištění vhodných protimikrobních vlastností, ale bez nepříznivého ovlivnění požadovaného léčebného účinku nebo v použité koncentraci bez toxicity a nevhodné místní dráždivosti.
Obaly pro parenterální přípravky jsou vyrobeny, pokud možno, z materiálů dostatečně transparentních, aby byla možná vizuální kontrola obsahu, s výjimkou obalů pro transplantáty a jiných předepsaných a schválených případů.
Obaly pro parenterální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Parenterální přípravky jsou dodávány ve skleněných obalech (3.2.1) nebo jiných obalech, např. plastických (3.2.2, 3.2.7, a 3.2.9), a v předem naplněných injekčních stříkačkách v souladu s požadavky oprávněné autority. Vzduchotěsnost obalů je zajištěna vhodným způsobem. Uzávěry jsou těsné, zabraňující kontaminaci mikroorganismy nebo jinými znečištěninami a dovolující obvykle odebrání části nebo celého obsahu bez odstranění uzávěru. Plastické materiály nebo elastomery (3.2.9) tvořící uzávěry jsou dostatečně tuhé a pružné, aby dovolily průnik jehly při co nejmenším odlučování částic. Uzávěry vícedávkových obalů jsou dostatečně pružné, aby zajistily uzavření vpichu po vytažení jehly.
Rozlišuje se několik druhů parenterálních přípravků:
- injekce,
- infuze,
- koncentráty pro injekce nebo infuze,
- prášky pro injekce nebo infuze,
- implantáty.
Výroba
Při vývoji parenterálního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu se prokazuje účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Parenterální přípravky jsou vyráběny a připravovány za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Voda použitá k výrobě parenterálních přípravků vyhovuje požadavkům vody na injekci nerozplněné v článku Aqua pro iniectione.
Zkoušení
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Zkouška na bakteriální endotoxiny může nahradit zkoušku na pyrogenní látky v následujících případech:
- pro přípravek, který je předmětem článku lékopisu, může být zkouška předepsána v tomto článku,
- v jiných případech zkušební podmínky a požadavky jsou schvalovány oprávněnou autoritou,
- kde je předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, neprovádí se zkouška na pyrogenní látky, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- jména a koncentrace všech protimikrobních přísad.
Iniectiones
Injekce
Synonymum. Injectabilia
Jsou to sterilní roztoky, emulze nebo suspenze. Připravují se rozpouštěním, emulgováním nebo suspendováním léčivé látky a všech dalších přidávaných látek ve vodě na injekci (Aqua pro iniectione), ve vhodné sterilní nevodné tekutině nebo ve směsi těchto vehikulí.
Injekční roztoky zkoušené za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic.
Injekční emulze nevykazují oddělování fází. Injekční suspenze mohou obsahovat sediment, který je snadno roztřepatelný; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno odebrání správné dávky.
Jednodávkové přípravky. Skutečný objem injekční tekutiny v jednodávkovém obalu je dostatečný pro nasátí a podání jmenovité dávky běžnou technikou.
Vícedávkové přípravky. Vícedávkové vodné injekce obsahují vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Je-li parenterální přípravek dodáván ve vícedávkovém obalu, jsou vyžadována opatření při jeho podávání a zvláště při uchovávání mezi jednotlivými odběry dávek.
Protimikrobní přísady. Vodné přípravky připravované za aseptických podmínek a ty, které nemohou být sterilizovány v ampulích, mohou obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci.
Protimikrobní přísada se nepřidává, jestliže:
- objem podávaný v jednotlivé dávce je vyšší než 15 ml, není-li uvedeno a schváleno jinak,
- přípravek je podáván cestami, kde z lékařských důvodů není protimikrobní přísada přijatelná, např. při aplikaci intracisternální nebo jinou cestou, při níž se injekce dostane do styku s mozkomíšním mokem, nebo při podání intra- a retrookulárním.
Tyto přípravky jsou dodávány v jednodávkových obalech.
Výroba
U injekcí, jež jsou emulzemi nebo suspenzemi, výrobce prokáže oprávněné autoritě, že velikost dispergovaných částic je vhodně kontrolována s ohledem na způsob použití přípravku.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové injekční suspenze s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky.
Pyrogenní látky (2.6.8). Je-li podávaný objem jedné dávky větší než 15 ml a není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, pokud není předepsáno a schváleno jinak. Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky i v případě, že objem jedné podávané dávky je menší než 15 ml a přípravek je označen jako prostý pyrogenních látek.
Infusiones
Infuze
Synonyma. Infundibilia, Infusiones intravenosae, intravenózní infuze
Jsou to sterilní vodné roztoky nebo emulze s vodou jako kontinuální fází. Jsou prosté pyrogenních látek a jsou obvykle izotonické s krví. Jsou určeny hlavně k podávání ve velkých objemech. Infuze neobsahují žádné protimikrobní přísady.
Infuzní roztoky zkoušené za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic.
Infuzní emulze nevykazují oddělování fází.
Výroba
U infuzí, jež jsou emulzemi, výrobce prokáže oprávněné autoritě, že velikost dispergovaných částic je vhodně kontrolována s ohledem na způsob užití přípravku.
Zkoušení
Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, není-li předepsáno a schváleno jinak. Není-li předepsáno a schváleno jinak, aplikuje se 10 ml tekutiny na kilogram hmotnosti králíka.
Concentrata pro iniectionibus aut infusionibus
Koncentrované roztoky pro injekce nebo infuze
Synonymum. Parenterální přípravky určené k ředění
Jsou to sterilní roztoky určené k ředění pro injekce nebo pro infuze. Před podáním se ředí předepsaným objemem předepsané kapaliny. Po zředění vyhovují požadavkům na injekce nebo infuze.
Zkoušení
Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, po zředění na příslušný objem vyhovují zkoušce na pyrogenní látky předepsané pro injekce nebo infuze, podle typu přípravku.
Pulveres pro iniectionibus aut infusionibus
Prášky pro injekce nebo infuze
Synonyma. Pulveres parenterales, prášky pro parenterální použití
Jsou to tuhé sterilní látky dodávané v obalech, v nichž se po protřepání s předepsaným objemem předepsané sterilní tekutiny rychle vytvoří buď čiré a prakticky částic prosté roztoky, nebo homogenní suspenze. Po rozpuštění nebo dispergaci vyhovují požadavkům na injekce nebo infuze.
Parenterální lyofilizáty jsou považovány za prášky pro parenterální použití.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, prášky pro injekce nebo infuze s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti nebo s celkovou jednotkovou hmotností rovnou nebo menší než 40 mg vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje pro přípravky multivitaminové a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Prášky pro injekce nebo infuze vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny léčivé látky v přípravku, zkouška na hmotnostní stejnoměrnost se neprovádí.
Pyrogenní látky (2.6.8). Není-li předepsána a schválena zkouška na bakteriální endotoxiny, po rozpuštění nebo dispergaci v příslušném objemu tekutiny vyhovují zkoušce na pyrogenní látky předepsané pro injekce nebo infuze, podle typu přípravku.
Implantata
Implantáty
Jsou to sterilní tuhé přípravky o velikosti a tvaru vhodném pro parenterální implantaci umožňující protrahované (dlouhodobé) uvolňování léčivých látek. Jsou dodávány výhradně jednotlivě ve sterilních obalech.
Praeademixta ad alimenta medicata ad usum veterinarium
Premixy pro medikaci krmiva k veterinárnímu použití
Synonymum. Medikovaný krmný doplněk pro veterinární použití
Jsou to směsi jedné nebo více léčivých látek obvykle ve vhodném vehikulu připravované k usnadnění podávání léčivých látek zvířatům. Používají se výhradně k přípravě medikovaných krmiv prostým smícháním.
Premixy bývají v granulované nebo práškové formě. Jsou sypké, případné shluky se rozpadají při normální manipulaci. Velikost částic a jiné vlastnosti premixu jsou takové, že zajišťují rovnoměrné rozptýlení léčivé látky (látek) v podávaném krmivu.
Výroba
Není-li předepsáno a schváleno jinak, koncentrace léčivé směsi v podávaném krmivu je nejméně 0,5 %.
Zkoušení
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %, není-li předepsáno a schváleno jinak. 3,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- druh a kategorie zvířat, jimž je premix určen,
- návod na přípravu medikovaného krmiva z premixu,
- ochranná lhůta mezi ukončením podávání medikovaného krmiva a porážkou zvířat ke konzumaci lidmi.
Praeparata ad irrigationem
Přípravky pro výplachy
Jsou to sterilní vodné velkoobjemové přípravky určené pro výplachy tělních dutin, otevřených ran a povrchů, např. při chirurgických zákrocích.
Jsou připravovány rozpuštěním jedné nebo více léčivých látek, elektrolytů nebo osmoticky aktivních látek ve vodě, která vyhovuje požadavkům článku Aqua pro iniectione, nebo obsahují pouze vodu. V posledním jmenovaném případě se označují jako voda pro výplachy.
Roztoky pro výplachy jsou obvykle izotonické s krví a vyšetřovány za vhodných podmínek viditelnosti jsou čiré a prakticky prosté částic.
Přípravky pro výplachy jsou dodávány v jednodávkových obalech. Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům na obaly pro parenterální přípravky (3.2.1 a 3.2.2), ale výstupní otvor obalu je inkompatibilní se zařízením pro intravenózní podání, aby bylo vyloučeno toto podání roztoku pro výplachy.
Výroba
Přípravky pro výplachy jsou připravovány za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Vyhovují zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.13). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru.
Pyrogenní látky (2.6.8). Přípravky, u nichž nelze použít validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka, pokud není předepsáno a schváleno jinak.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- že přípravek není určen k injekčnímu podání,
- že přípravek je určen jen k jednorázovému použití a nepoužitá část přípravku se odstraní.
Praeparata homeopathica
Homeopatické přípravky
Připravují se z látek, produktů nebo přípravků nazývaných výchozí suroviny pro výrobu za použití homeopatických postupů. Označují se obvykle latinským názvem výchozí suroviny a stupněm zředění.
Suroviny
Suroviny pro výrobu homeopatických přípravků jsou rostlinného, chemického, minerálního nebo živočišného původu.
U surovin živočišného původu musí být prokázáno, že neobsahují patogenní agens. Suroviny rostlinného a živočišného původu mohou být použity v čerstvém nebo sušeném stavu. Kde je to vhodné, může být čerstvý materiál uchováván hluboce zmrazený.
V oprávněných a schválených případech může být k přepravním a skladovacím účelům čerstvý materiál uchováván v lihu 96% za podmínky, že celý materiál, včetně lihu 96%, se použije pro výrobu.
Suroviny vyhovují požadavkům lékopisných článků.
Vehikula
Jsou to pomocné látky použité k přípravě výchozích surovin pro výrobu nebo k potenciaci, např. čištěná voda, líh o vhodné koncentraci, glycerol a laktosa.
Vehikula vyhovují požadavkům článků lékopisu.
Výchozí suroviny pro výrobu
Jsou to látky, produkty nebo přípravky použité jako výchozí materiály pro výrobu homeopatických přípravků. Výchozími surovinami pro výrobu jsou obvykle: látky rostlinného nebo živočišného původu, matečné tinktury, glycerolové výluhy, suroviny chemického nebo minerálního původu, jednotlivé látky.
Matečné tinktury
Jsou to tekuté přípravky získávané rozpouštěním surovin rostlinného nebo živočišného původu ve vhodném vehikulu. Mohou se připravit také z rostlinných šťáv s přidáním nebo bez přidání vehikula. Matečná tinktura se označuje symboly "MT" nebo "0".
Glycerolové výluhy
Jsou to tekuté přípravky získávané ze surovin rostlinného nebo živočišného původu za použití glycerolu, směsi glycerolu a lihu vhodné koncentrace nebo směsi glycerolu a roztoku chloridu sodného vhodné koncentrace.
Potenciace
Zředění a triturace se získávají z výchozích surovin pro výrobu potenciaci podle výrobních homeopatických postupů; pro tekuté přípravky to jsou postupná ředění a třepání, pro pevné přípravky to jsou postupné vhodné triturace.
Potenciační kroky jsou obvykle:
- 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 9 dílů vehikula; lze je označit jako "D" nebo "DH" nebo "X" (desetinásobné, decimální),
- 1 díl výchozí suroviny pro výrobu a 99 dílů vehikula; lze je označit jako "C" nebo "CH" (stonásobné, centezimální).
Počet potenciačních kroků určuje stupeň zředění. Např. symboly "D3" nebo "3DH" nebo "3X" znamenají tři decimální kroky a symboly "C3" nebo "3 CH" nebo "C3" znamenají tři centezimální kroky.
Lékové formy
Léková forma homeopatického přípravku vyhovuje příslušnému článku lékové formy a všem příslušným zkouškám pro danou lékovou formu popsanou v lékopise.
Praeparata insulini iniectabilia
Injekční insulinové přípravky
Injekční insulinové přípravky vyhovují požadavkům pro injekce, které jsou uvedeny v článku Parenteralia.
Jsou to sterilní přípravky obsahující lidský insulin, viz článek Insulinum humanum, nebo obsahující hovězí nebo prasečí insulin, viz článek Insulinum, pokud není uvedeno jinak. Obsahují 90,0 % až 110,0 % deklarovaného množství insulinu. Jsou vyráběny ve formě roztoků, suspenzí nebo směsi roztoků a suspenzí.
Výroba
Způsoby výroby injekčních insulinových přípravků jsou zvoleny tak, aby tyto přípravky splňovaly požadavky na dávkování a trvání terapeutického účinku.
Následující postupy se provedou ve vhodném pořadí v závislosti na způsobu přípravy:
- přidání vhodných protimikrobních látek,
- přidání vhodné izotonizační přísady nebo přísad,
- přidání vhodné látky nebo látek k upravení pH na předepsanou hodnotu,
- určení pevnosti vazby insulin obsahující složky nebo složek, v případě potřeby při výrobě tak, aby přípravek obsahoval předepsaný počet mezinárodních jednotek v mililitru,
- sterilizace filtrací insulin obsahující složky nebo složek v případě, že postup je prováděn za aseptických podmínek a za použití materiálů, které byly sterilizovány vhodným způsobem.
V případě potřeby se přidávají vhodná aditiva a použijí se vhodné postupy k zajištění příslušné fyzikální formy insulin obsahující složky nebo složek. Konečný přípravek je asepticky plněn do sterilních obalů, které jsou uzavřené tak, aby nedošlo k mikrobiálnímu znečištění.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,9 až 7,8; měří se roztok nebo suspenze, pokud není v článku uvedeno jinak.
Insulin v supernatantu. Nejvýše 2,5 % celkového obsahu insulinu v přípravcích tvořených suspenzí, není-li uvedeno jinak. Odstřeďuje se 10 ml suspenze při 1500 gn po dobu 10 min a oddělí se supernatantní tekutina od zbytku. Obsah insulinu v supernatantní tekutině (S) se stanoví vhodnou metodou. Obsah insulinu v procentech se vypočítá podle vztahu:
$\frac{100 S}{T},$
v němž značí:
T - celkový obsah insulinu zjištěný ve zkoušce Stanovení obsahu.
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu.
Porovnávací roztok (a). Použije se porovnávací roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu nebo porovnávací roztok (b) připravený pro zkoušku Stanovení obsahu, podle potřeby.
Porovnávací roztok (b). Použije se porovnávací roztok (c) připravený pro zkoušku Stanovení obsahu.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min tvořených následujícími roztoky připravenými a uchovávanými při teplotě nižší než 20 °C:
- mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanolaminem R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R
- mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	48	52	izokraticky
30 - 44	48 → 20	52 → 80	lineární gradient
44 - 50	20	80	izokraticky

- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu j e nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píků odpovídajících příslušným monodeamidoderivátům.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, provede se dodatečná úprava mobilní fáze tak, aby protimikrobní konzervační látky přítomné ve zkoušeném roztoku byly dobře oddělené od insulinu a vykazovaly kratší retenční ěas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční ěas píků insulinu relativně více než konzervačních látek.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se objeví deamidoinsulin jako malý pík za hlavním pikem a jeho relativní retenční ěas vzhledem k hlavnímu píku je asi 1,3. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího deamidoinsulinu není větší než 5,0 % celkové plochy všech píků, kromě píků odpovídajících konzervačním látkám. Součet ploch žádných dalších píků, kromě píku insulinu, píku deamidoinsulinu a píku konzervačních látek, není větší než 3,0 % celkové plochy píků, kromě píků odpovídajících konzervačním látkám.
Celkový zinek. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Použije se následující postup, pokud není v jednotlivých článcích uvedeno jinak.
Zkoušený roztok. Objem zkoušeného přípravku obsahující 200 m.j. se opatrně protřepáním zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 μg až 1,6 μg Zn/ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg/ml Zn) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu/min).
Zinek v roztoku. Nejvýše množství uvedené v jednotlivých článcích. Stanoví se atomovou absorpční spektrofotometru (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1 ml čiré supernatantní tekutiny získané odstřeďováním zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se na koncentraci např. 0,4 μg až 1,6 μg Zn/ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu/min).
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 4 μl kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS se přidají k 1 ml zkoušeného přípravku, roztoku nebo suspenze, aby byl získán čirý okyselený insulinový roztok.
Porovnávací roztok (a). Pro přípravek obsahující jeden druh insulinu se rozpustí obsah lahvičky lidského insulinu CRL nebo prasečího insulinu CRL nebo definované množství hovězího insulinu CRL v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml. Pro přípravek obsahující hovězí insulin a prasečí insulin se smíchá 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml hovězího insulinu CRL a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg/ml prasečího insulinu CRL. Porovnávací roztok (a) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 100 m.j./ml.
Porovnávací roztok (b). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10 ml. Porovnávací roztok (b) se použije pro stanovení obsahu insulinu v přípravcích obsahujících 40 m.j./ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg lidského insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 1,0 ml roztoku obsahujícího 4,0 mg prasečího insulinu CRL v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS se smíchají.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilních fází s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterými jsou následující roztoky připravené a uchovávané při teplotě nižší než 20 °C:
- mobilní fáze A 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, a je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanol-aminem R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R
- mobilní fáze B - smíchá se 500 ml mobilní fáze A s 500 ml acetonitrilu R. Zfiltruje se a roztok se odvzdušní probubláváním heliem pro chromatografii R,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Zaznamenají se chromatogramy mobilní fáze obsahující 48 objemových dílů mobilní fáze A a 52 objemových dílů mobilní fáze B. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou eluovány dva hlavní píky v pořadí lidský insulin, prasečí insulin a případné malé píky následující bezprostředně za každým z obou hlavních píků odpovídající příslušným monodeamidoderivátům.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a) pro přípravky obsahující 100 m.j./ml nebo 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) pro přípravky obsahující 40 m.j./ml. Je-li třeba, upraví se mobilní fáze tak, aby se protimikrobní konzervační látky dobře oddělily od insulinu a měly kratší retenční čas. Malé snížení koncentrace acetonitrilu zvýší retenční ěas píku insulinu relativně více než retenční čas konzervačních látek. Je-li třeba, promývá se kolona směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R dostatečně dlouhou dobu, aby byly eluovány rušící příměsi před nástřikem dalších roztoků.
Vypočítá se obsah insulinu za použití plochy píku odpovídajícího hovězímu, prasečímu nebo lidskému insulinu a plochy píku odpovídajícího deamidoinsulinu a deklarovaného obsahu insulinu v hovězím insulinu CRL, prasečím insulinu CRL nebo lidském insulinu CRL, jak je potřeba. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se použije součet ploch píků odpovídajících hovězímu insulinu a prasečímu insulinu a píku odpovídajícího deamidoderivátu insulinu.
100 m.j. odpovídá 3,5 mg peptidu insulinu a 40 m.j. odpovídá 1,4 mg peptidu insulinu.
Uchovávání
Pokud není předepsáno jinak, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech, chráněn před světlem, při 2 °C až 8 °C. Insulinové přípravky nesmí zmrznout.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- účinnost mezinárodního standardu v m.j. na mililitr,
- obsah insulinu v miligramech na mililitr. U přípravků obsahujících hovězí insulin a prasečí insulin se uvede jejich součet,
- zda byla výchozí látka vyrobena enzymatickou přeměnou prasečího insulinu,
- zda byla výchozí látka vyrobena rDNK technologií,
- v případě potřeby původ zvířete,
- že přípravek se musí chránit před mrazem,
- v případě potřeby, že se přípravek před podáním musí protřepat.
Praeparata intramammariae ad usum veterinarium
Intramamární přípravky pro veterinární použití
Jsou to sterilní přípravky určené k zavedení do mléčné žlázy strukovými kanálky. Dělí se na dva hlavní druhy:
- přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat v laktaci,
- přípravky k léčbě a prevenci infekcí zvířat na konci laktace nebo mimo laktaci (při za přahování nebo při stání na sucho).
Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou roztoky, emulze, suspenze nebo polotuhé přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek ve vhodném vehikulu. Mohou obsahovat pomocné látky, jako jsou stabilizátory, emulgátory, látky napomáhající tvorbě suspenze a zvyšující viskozitu. Suspenze mohou obsahovat sediment, který lze snadno roztřepat. V emulzích se mohou oddělovat fáze, dají se však snadno protřepáním znovu homogenizovat.
Pokud není předepsáno a schváleno jinak, jsou intramamární přípravky pro veterinární použití plněny do jednodávkových obalů upravených k zavedení do jednoho strukového kanálku zvířete. Jsou-li dodávány ve vícedávkových obalech, vodné přípravky obsahují vhodnou protimikrobní přísadu ve vhodné koncentraci, kromě případu, kdy samotný přípravek má přiměřené protimikrobní vlastnosti. Pro podávání a pro uchovávání přípravku mezi aplikacemi musí být stanovena bezpečnostní opatření.
Obaly pro intramamární přípravky k veterinárnímu použití, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Výroba
Při vývoji intramamárního přípravku pro veterinární použití obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Intramamární přípravky pro veterinární použití jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě intramamárních přípravků pro veterinární použití obsahujících dispergované částice se využívají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Využitelná hmotnost nebo objem. Podle pokynů v návodu se z deseti obalů vytlačí co nejvíce obsah. Průměrná hmotnost nebo objem se neliší o více než 10 % od deklarované hmotnosti nebo objemu.
Sterilita (2.6.1). Intramamární přípravky pro veterinární použití vyhovují zkoušce na sterilitu. Použije se metoda membránové filtrace nebo, je-li předepsáno a schváleno, přímé očkování živné půdy. Obsah deseti obalů se vytlačí a pečlivě smíchá. Pro každou živnou půdu se použije 0,5 g až 1,0 g (nebo 0,5 ml až 1,0 ml) homogenizovaného vzorku.
Uchovávání
Ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název léčivé látky (látek) a její hmotnost nebo počet mezinárodních jednotek, které lze normálním způsobem z obalu získat a využít,
- údaj, zda je přípravek určen pro použití u zvířat v laktaci nebo u zvířat mimo laktaci,
- v případě vícedávkových obalů jména všech protimikrobních přísad.
Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu
Léčivé přípravky v tlakovém obalu
Synonymum. Léčivé spreje
Doplňující požadavky na přípravky v tlakovém obalu lze nalézt, podle typů, v dalších obecných článcích, např. Inhalanda, Liquida ad usum dermicum, Pulveres adspersorii, Nasalia a Auricularia.
Jsou dodávány ve speciálních nádobách pod tlakem plynu a obsahují jednu nebo více léčivých látek. Přípravky se uvolňují z nádoby vhodným ventilem ve formě aerosolu (disperze tuhých nebo kapalných částic v plynu, přičemž velikost těchto částic je přizpůsobena zamýšlenému použití) nebo jako tekutý nebo polotuhý proud, např. pěna. Potřebný tlak se vytváří vhodnými hnacími plyny (propelenty). Přípravky jsou tvořeny roztokem, emulzí nebo suspenzí a jsou určeny k místnímu podání na kůži nebo mukózní membrány tělních dutin nebo k inhalaci. Jako vhodné pomocné látky se používají např. rozpouštědla, solubilizátory, emulgátory, suspenzní činidla a mazadla pro ventily jako prevence proti ucpání.
Propelenty. Jsou buď tlakem zkapalněné nebo stlačené plyny, nebo kapaliny s nízkou teplotou varu. Zkapalněné plyny jsou např. halogenované uhlovodíky (zvláště fluoroderiváty) a uhlovodíky s nízkou molekulovou hmotnostní (např. propan a butan). Stlačené plyny jsou např. oxid uhličitý, dusík a oxid dusný.
Aby se dosáhlo optimálních vlastností roztoku a požadovaného tlaku, dávkování a sprejových charakteristik, lze použít směsí propelentů.
Obaly. Používají se nádoby těsné a odolné vůči vnitřnímu přetlaku a vyrobené z materiálů kompatibilních s jejich obsahem. Materiály jsou kov, sklo, plasty nebo jejich kombinace. Skleněné nádoby jsou chráněny plastickým obalem.
Rozprašovací zařízení. Ventil, pokud se nepoužívá, udržuje nádobu dobře uzavřenou, při použití reguluje dávkování obsahu. Sprejové charakteristiky jsou dány typem rozprašovacího zařízení, zvláště rozměry, počtem a umístěním výstupních otvorů. Některé ventily umožňují kontinuální podávání, jiné (dávkovači ventily) uvolňují definované množství přípravku při každém stisknutí tlačítka rozprašovače.
Různé materiály ventilu, které jsou ve styku s obsahem nádobky, jsou s ním kompatibilní.
Požadavky na léčivé přípravky v tlakových obalech
Tyto přípravky jsou opatřeny aplikačním zařízením vhodným pro zamýšlené podání.
Zvláštní požadavky lze mít na výběr propelentů, velikost částic a jednotlivou dávku uvolněnou dávkovacími ventily.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- návod k použití,
- všechna bezpečnostní upozornění,
- u nádoby s dávkovacím ventilem množství léčivé látky v jednom vystříknutí.
Producta ab ADN recombinante
Přípravky vyrobené rekombinantní DNK technologií
Údaje v tomto článku jsou určené pro jednotlivé články v lékopise pojednávající o přípravcích vyrobených rekombinantní DNK technologií (rDNK). Kromě těchto článků není nutné uvedené požadavky dodržovat. Tento článek také není možno aplikovat na modifikované živé organismy používané přímo u lidí a zvířat, např. jako živé vakcíny.
Produkty technologie rDNK vznikají genetickou modifikací, při níž je DNK obsahující kódy pro požadovaný produkt vložena pomocí plazmidů nebo virů jako vektoru do vhodného mikroorganismu nebo buněčné linie, kde nastává exprese DNK a tvorba bílkoviny. Žádaná látka se pak získá extrakcí a čištěním. Buňka nebo mikroorganismus před vložením vektoru je nazývána hostitelskou buňkou a její stabilní spojení s vektorem, používané ve výrobním procesu, se nazývá hostitelsko-vektorový systém.
Výroba
Výroba je založena na validovaném systému jednotné inokulace užívajícím hostitelsko-vektorovou kombinaci, která splňuje požadavky oprávněné autority. Systém jednotné inokulace používá banku základních buněk a banku pracovních buněk, jež se odvozují od základního hostitelsko-vektorového systému. Dále se mají podrobně popsat postupy kultivace, extrakce a čištění a zavést definice výrobní šarže.
Důkaz vhodnosti spojení hostitele s vektorem a validace systému jednotné inokulace zahrnuje následující prvky.
Klonování a exprese
Vhodnost hostitelsko-vektorového systému, zvláště z hlediska mikrobiologické čistoty, se prokáže:
- charakteristikou hostitelské buňky, včetně zdroje, fenotypu a genotypu a média buněčné kultury,
- dokumentací o strategii klonování genu a charakteristice rekombinantního vektoru, která zahrnuje:
Systém buněčné banky
Banka základních buněk je homogenní suspenze původních buněk již změněných vektorem exprese, který obsahuje požadovaný gen. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělena ve stejných objemech do jednotlivých nádob. V některých případech je nutné vytvořit oddělené základní buněčné banky pro vektor exprese a hostitelské buňky.
Banka pracovních buněk je homogenní suspenze buněčného materiálu odvozeného z banky základních buněk na úrovni konečné pasáže. Pro skladování (např. v tekutém dusíku) je rozdělená ve stejných objemech do jednotlivých nádob.
Pro obě buněčné banky platí, že všechny nádoby jsou uchovávány stejným způsobem, a jestliže se jednou vyjmou z buněčného skladu, nesmí se tam znovu vrátit.
Buněčná banka může být použita pro výrobu na úrovni konečné pasáže nebo pro výrobu s kontinuální kultivací.
Výroba na úrovni konečné pasáže. Tato kultivační metoda je definována limitujícím počtem pasáží nebo zdvojením populace, které nesmí být při výrobě překročeno. Maximální počet zdvojení buněk nebo úrovní pasáží při rutinním procesu výroby splňuje níže popsaná kritéria.
Výroba s kontinuální kultivací. U této kultivační metody není omezen počet pasáží nebo zdvojení populace uskutečněných od počátku výroby. Kritéria pro výtěžek, jakož i pro ukončení výroby jsou definována výrobcem. Kulturu je nutné během jejího života monitorovat. Požadovaná frekvence a typ monitorování závisí na povaze výrobního systému a výrobku.
Nutné jsou též informace o molekulární neporušenosti exprimovaného genu a o fenotypové a genotypové charakteristice hostitelské buňky po dlouhodobé kultivaci. Souhlas s výtěžky pro další postup je jasně spojen se schématem požadovaného monitorování. Další postup výroby je také pod-míněn jednoznačnou definicí šarže výrobku.
Validace buněčných bank
Validace buněčných bank obsahuje následující údaje:
Kontrola buněk
Za daných podmínek uchovávání a obnovy buněk se pro všechny buněčné banky podrobně dokumentuje původ, forma, uchovávání, použití a stabibta buněk při předpokládaném způsobu použití. Nové buněčné banky se validují v plné míře.
Validace výrobního postupu
Extrakce a čištění
Kapacita každého stupně procesu extrakce a čištění výrobku se validuje vzhledem ke kapacitě odstranění nebo inaktivace kontaminujících látek pocházejících od hostitelské buňky nebo kultivačního média včetně virových částic, bílkovin, nukleových kyselin a přidaných látek.
Validační studie se provádějí tak, aby ukázaly, že výrobní postup běžně splňuje následující kritéria:
- vyloučení cizích látek z výrobku; provedou se studie zahrnující např. viry s odpovídající fyzikálně-chemickou strukturou a zjistí se kapacita snížení těchto kontaminujících látek v každém odpovídajícím stupni čištění,
- přiměřené odstranění vektoru, hostitelských buněk, kultivačního média a kontaminace z chemikálií z výrobku. Kapacita snížení DNK se stanoví metodou záměrné kontaminace. Redukce bílkovin živočišného původu se může stanovit imunochemickými metodami,
- dodržování stanovených limitů výtěžku produktu kultury,
- dostatečná stabibta všech intermediálních produktů anebo přípravy výroby v případě, že se během výroby uvažuje o jejich uchovávání.
Charakteristika látky
Nejprve se ověří totožnost, čistota, účinnost a stabibta konečné várky produktu pomocí širokého spektra chemických, fyzikálních, imunochemických a biologických zkoušek. Před propuštěním výrobce každou šarži výrobku kontroluje na totožnost a čistotu a provede vhodné stanovení obsahu.
Pravidelnost výroby
Provedou se vhodné zkoušky dokládající pravidelnost výroby a čištění. Jsou to zvláště charakteristické zkoušky, prováděné mezioperaění zkoušky a zkoušky prováděné u konečného výrobku, jako např.:
- složení aminokyselin;
- částečná aminokyselinová sekvenční analýza. Sekvenční data umožňují potvrdit správnost N-terminálního zpracování a detekují ztrátu C-terminálních aminokyselin;
- mapování peptidů. Chemické nebo enzymatické štěpení bílkovinného produktu a analýza peptidů vhodnou metodou, jako jsou dvourozměrná gelová elektroforéza, kapilární elektroforéza nebo kapalinová chromatografie, neukáže žádné významné rozdíly mezi zkoušenou bílkovinou a referenčním přípravkem. Peptidové mapování může být též použito pro důkaz správných disulfidických vazeb;
- stanovení molekulové hmotnosti;
- udržení klonovaného genu. Minimální procentuální podíl buněk po kultivaci obsahujících vektor nebo klonovaný gen je stanoven oprávněnou autoritou;
- celková bílkovina. Stanoví se výtěžek bílkovin;
- chemická čistota. Čistota bílkovinného přípravku se analyzuje vhodnými metodami, jako je kapalinová chromatografie, kapilární elektroforéza nebo polyakrylová gelová elektroforéza s dodecylsíranem sodným v porovnání s referenčním přípravkem.
- bílkoviny hostitelské buňky. Pokud není předepsáno jinak, prokazují se bílkoviny hostitelské buňky imunochemickými metodami, např. pomocí polyklonálních antisér proti bílkovinám hostitelsko-vektorového systému používaného při výrobě přípravku. Mohou se použít následující typy metod: metody vytěsnění v kapalinové fázi (např. radioimunoanalýza), metody přímé vazby v kapalinové fázi a metody přímé vazby pomocí antigenu imobilizovaného na nitrocelulosových (nebo podobných) membránách (např. metoda dot-imunoblot, Western blot). Všeobecné požadavky pro validaci imunochemických metod jsou uvedeny v článku Imunochemické metody (2.7.1). Navíc musí imunochemické metody pro stanovení kontaminace hostitelské buňky vyhovovat následujícím požadavkům:
- antigenní přípravky. Antiséra jsou vytvořena proti antigenům připraveným z hostitelského organismu použitého při výrobě, do kterého byl vložen vektor postrádající specifický gen kódující žádanou látku. Tato hostitelská buňka se kultivuje a bílkoviny se extrahují za stejných podmínek kultivace a extrakce jako při výrobě. Pro přípravu antiséra je možno též použít antigeny částečně vyčištěné některým z procesů čištění používaným při výrobě;
- kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se stanoví porovnáním kalibračních křivek vyjadřujících závislost odpovědi na dávce s použitím referenčních přípravků antigenů hostitelských bílkovin. Protože tyto přípravky jsou směsí špatně definovaných bílkovin, referenční přípravek se připraví a kalibruje vhodnou metodou pro stanovení bílkovin. Tento přípravek se uchovává ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje jeho použití v delším časovém období;
- antiséra. Mají mít vysokou aviditu u protilátek schopných ve směsi antigenů rozpoznat tolik různých bílkovin, kolik je možné, a nedávají vedlejší reakce s výrobkem;
- DNK pocházející z hostitelské buňky nebo vektoru. Zbytková DNK se zjišťuje hybridizaění analýzou pomocí vhodně citlivé analytické metody nezávislé na sekvenci nebo jinou dostatečně citlivou analytickou metodou.
Hybridizační analýza
Ve zkoušeném vzorku je DNK denaturována na jednovláknovou DNK, imobilizuje se na membráně z nitrocelulosy nebo jiné vhodné membráně a hybridizuje se se značenou DNK připravenou z výrobního hostitelsko-vektorového systému (sonda DNK). V rámci široké možnosti experimentálních přístupů pro stanovení hostitelsko-vektorové DNK mají všechny hybridizační metody splňovat následující kritéria:
- sondy DNK. Čištěná DNK se získá z hostitelsko-vektorového systému rostoucího ve stejných podmínkách jako při výrobě. Také se mohou použít vzorky hostitelské chromozomální DNK a vektorové DNK připravené odděleně;
- kalibrace a standardizace. Kvantitativní údaje se získají porovnáním s odpověďmi získanými při použití referenčních přípravků. Pro sondy chromozomální DNK a sondy vektorové DNK se použijí referenční přípravky chromozomální DNK a vektorové DNK. Referenční přípravky se kalibrují spektrofotometricky a uchovávají se ve vhodném stabilním stavu, který umožňuje používání po delší časové období;
- podmínky hybridizace. Přísnost hybridizačních podmínek zajišťuje specifickou hybridizaci mezi sondami a referenčním přípravkem DNK. Přípravek v použité koncentraci nesmí interferovat s hybridizaci.
Metody nezávislé na sekvenci
Vhodné metody zahrnují:
Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu, stanovení obsahu
Požadavky na konečný výrobek (konečná várka nebo léková forma), kterým vyhovuje po dobu použitelnosti, jakož i specifické zkušební metody jsou uvedeny v jednotlivých článcích.
Uchovávání
Viz jednotlivé články.
Označování
Viz jednotlivé články.
Producta allergenica
Alergenové přípravky
Jsou to přípravky získané z extraktů z přírodních materiálů, které obsahují alergeny, což jsou látky, jež j sou příčinou nebo též podnětem k vyvolání alergického onemocnění (hypersenzitivita). Alergenové složky jsou nejčastěji látky bílkovinné povahy. Tyto přípravky jsou určeny k diagnostice in vivo a případně též k léčbě alergických onemocnění (hypersenzitivity), přičítaných těmto alergenům.
Jsou dostupné jako hotové výrobky, jako nerozplněné přípravky v suché formě, roztoky nebo suspenze určené k dalšímu koncentrování nebo ředění před použitím nebo jako konečné přípravky v roztocích, suspenzích nebo lyofilizované. Pokud jsou určeny k podání parenterálnímu, bronchiálnímu a k podání do spojivkového vaku, jsou sterilní.
K diagnostickým účelům pro kožní testy se obvykle připravují jako neupravený extrakt v 50% (V/V) roztoku glycerolu. Pro intradermální diagnostiku nebo k dráždícím zkouškám při podání do nosu, oka nebo bronchů se připraví vhodné ředění alergenového přípravku zředěním vodného nebo glycerolového extraktu nebo rekonstitucí neupravených lyofilizovaných extraktů bezprostředně před použitím.
Pro imunoterapii mohou být alergenovými přípravky neupravené nebo chemicky upravené extrakty, případně též extrakty adsorbované na různé nosiče (např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin).
Tento článek se nevztahuje na chemické látky používané výlučně k diagnózám kontaktních dermatitid na chemické syntetické látky, na alergeny připravené rDNK technologií, na konečné přípravky pro jmenovité pacienty. Není nezbytně nutné jej použít pro veterinární alergenové přípravky.
Výroba
Odvozují se od široké řady alergenních výchozích materiálů. Často se připravují jako nerozplněné přípravky určené k dalšímu ředění nebo koncentrování před použitím. Mohou se zpracovat tak, aby se změnila nebo snížila jejich alergenní účinnost, nebo mohou zůstat nezměněny.
Výchozí materiály
Výchozími materiály pro alergenové přípravky jsou ponejvíce pyly, plísně, roztoči, zvířecí epitelie, toxiny blanokřídlého hmyzu a určité potraviny.
Jsou charakterizovány svým původem, podstatou, metodou sběru nebo výroby a předběžného zpracování. Uchovávají se v definovaných podmínkách, které omezují možné znehodnocení.
Sběr nebo výroba stejně jako zacházení s výchozími materiály jsou takové, aby byla od šarže k šarži zaručena, pokud možno, co největší stejnorodost kvalitativního a kvantitativního složení.
Pyly. Omezují se možné chemické kontaminace, jako jsou např. insekticidy a těžké kovy. Pyly obsahují nejvýše 1 % cizích pylů, stanoveno mikroskopicky. Pyly obsahují nejvýše 1 % spor plísní, stanoveno mikroskopicky.
Roztoči a plísně. Biologicky aktivní znečištění, jako jsou mykotoxiny v plísních, se omezuje a jakákoliv jeho přítomnost se vysvětlí. Věnuje se péče na omezení všech alergenních složek v kultivačních půdách a médiích roztočů i plísní sloužících jako výchozí materiály. Kultivační půdy obsahující látky lidského nebo živočišného původu se zdůvodní, a když je to žádáno, vhodně se ošetří tak, aby se inaktivovala nebo vyloučila možná přenosná agens nemocí.
Zvířecí epitelie. Zvířecí epitelie se získávají ze zdravých zvířat vybraných tak, aby se vyloučila možná přenosná agens nemocí.
Výrobní postup
Alergenové přípravky se obecně získávají extrakcí a mohou být purifikovány z výchozích materiálů za použití vhodných metod, které prokazatelně uchovávají biologické vlastnosti alergenních složek. Alergenové přípravky se vyrábějí v podmínkách určených k omezení mikrobiálního pomnožování a enzymatické degradace.
Případný purifikační postup je určen k omezení obsahu potenciálních dráždících složek o nízké molekulové hmotnosti nebo jiných nealergenních složek.
Alergenové přípravky mohou obsahovat vhodnou protimikrobní konzervační látku. Její podstata a koncentrace se zdůvodní.
Výrobní postup zahrnuje různé etapy.
Nativní alergenové extrakty se získávají po separaci z extrahovaných výchozích materiálů.
Polotovary alergenových přípravků se získávají dalším ošetřením nebo modifikací nativních alergenových extraktů. Modifikace se dosáhne chemickými postupy (chemická konjugace) nebo fyzikálními postupy (fyzikální adsorpce na různé nosiče, např. hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo tyrosin). Mohou být též modifikovány inkluzí do takových nosičů, jako jsou liposomy nebo mikrosféry, nebo adicí na jiná biologicky aktivní činidla ke zlepšení účinnosti nebo bezpečnosti. Mohou se lyofilizovat.
Nerozplněné alergenové přípravky tvoří přípravky v roztoku nebo v suspenzi, které se dále neupravují ani nemodifikují a jsou připraveny k ředění nebo k plnění do konečných obalů.
Laboratorní referenční přípravky
Jako laboratorní referenční přípravek (LRP) se vybere vhodný reprezentační přípravek charakterizovaný a užívaný k ověření stejnorodosti šarží. Uchovává se ve vhodně velkém množství v podmínkách, které zaručují jeho stabilitu; obvykle je lyofilizovaný.
Charakteristika laboratorních referenčních přípravků. Rozsah charakteristiky laboratorních referenčních přípravků závisí na povaze alergenních výchozích materiálů, znalosti alergenních složek, dostupnosti vhodných zkoumadel a na zamýšleném použití. Charakterizovaný přípravek se používá jako referenční při kontrole šarží nativních alergenových extraktů nebo polotovarů alergenových přípravků a také, je-li to možné, ke kontrole šarží konečných alergenových přípravků.
Laboratorní referenční přípravek (LRP) se charakterizuje stanovením obsahu bílkovin a profilem bílkovin odpovídajícími metodami (jako je izoelektrická fokusace, elektroforéza na polyakrylamidovém gelu nebo stanovení profilu molekulové hmotnosti). Alergenní složky se mohou zjistit vhodnými metodami (např. imunoblotování nebo dvojrozměrná radio imunoforéza). Charakteristika alergenních složek může obsahovat ověření významných alergenů založené na sérologických nebo jiných technikách užívajících směsi nebo individuální séra od alergických pacientů nebo alergen-specifické polyklonální nebo monoklonální protilátky. Může se provést stanovení obsahu individuálních alergenů, pokud jsou dostupný referenční látky alergenů. Individuální alergeny se identifikují, pokud je to možné, podle mezinárodně ustanoveného názvosloví.
Kde je to možné, stanoví se biologická účinnost LRP metodami in vivo, jako je testování na kůži, a vyjádří se v jednotkách biologické účinnosti. Pokud to není možné, může se u některých extraktů stanovit účinnost vhodnými imunoanalýzami (např. těmi, jež jsou založeny na inhibici vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu IgE) nebo kvantitativními metodami pro jednotlivou větší složku.
Zkouška totožnosti
Totožnost se potvrdí v mezioperačním nebo jiném vhodném stupni porovnáním s LRP za použití profilování bílkovin vhodnými metodami (např. izoelektrické fokusace, elektroforézy na gelu dodecylsíranu sodného a polyakrylamidu nebo imunoelektroforézy).
Zkoušky na čistotu
Byly vyvinuty různé biochemické a imunologické zkoušky, aby se alergeny charakterizovaly kvalitativně a kvantitativně. Některé z metod, zvláště na stanovení alergenní účinnosti a alergenního profilu, nelze však v současnosti aplikovat na všechny přípravky, protože není dostupná znalost alergenních složek nebo potřebných zkoumadel. Alergenové přípravky byly tedy rozděleny do různých kategorií s rostoucími požadavky zkoušek, a to podle kvality a zamýšleného použití.
Kde je to možné, použijí se následující zkoušky na konečné přípravky. Kde to není možné, tam se tyto zkoušky provedou na extraktech v nejzazším možném stupni výrobního postupu, např. na stupni, který bezprostředně předchází tomu stupni (modifikace, ředění), který již nedovoluje provedení zkoušky na hotovém přípravku.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5 % u lyofilizovaných přípravků.
Sterilita (2.6.1). Přípravky určené k parenterálnímu a bronchiálnímu podání a k podání do spojivkového vaku vyhovují zkoušce na sterilitu.
Obsah bílkovin. 80 % až 120 % u dané šarže deklarovaného obsahu. Pokud lze stanovit biologickou účinnost, může se stanovení obsahu bílkovin vypustit.
Bílkovinný profil. Složení bílkoviny provedené vhodnými metodami odpovídá složení bílkovin LRP.
Neškodnost (2.6.9). Přípravky získané z plísní a určené k parenterálnímu podání (s výjimkou kožních testů) vyhovují zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití.
U přípravků k terapeutickému a případně k diagnostickému použití se mohou provést různé dodatečné zkoušky se vzrůstající selektivitou, zvláště pak validované stanovení účinnosti (celková alergenní účinnost, stanovení jednotlivých alergenů nebo některé jiné oprávněné zkoušky).
Hliník (2.5.13). 80 % až 120 % deklarovaného množství, ale v každém případě nejvýše 1,25 mg v jedné lidské dávce, pokud není jinak ospravedlněno a schváleno; stanoví se, je-li použit jako adsorbent hydroxid hlinitý nebo fosforečnan hlinitý.
Vápník (2.5.14). 80 % až 120 % deklarovaného množství; stanoví se, je-li použit jako adsorbent fosforečnan vápenatý.
Antigenní profil. Antigeny se identifikují pomocí vhodných metod za použití antigen-specifických zvířecích protilátek.
Alergenní profil. Relevantní alergenní složky se identifikují pomocí vhodných metod za použití alergen-specifických lidských protilátek.
Celková alergenní účinnost. 50 % až 200 % deklarovaného množství při stanovení inhibice vazebné kapacity protilátek specifického imunoglobulinu E nebo vhodnou odpovídající metodou in vitro.
Individuální alergeny. 50 % až 200 % deklarovaného množství; stanoví se vhodnou metodou.
Uchovávání
Adsorbované alergenní přípravky nesmějí zmrznout.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- biologická účinnost a případně též obsah bílkovin a případně též extrakční poměr,
- způsob podání a zamýšlené použití,
- podmínky uchovávání,
- kde je to vhodné, též název a množství přidané protimikrobní konzervační látky,
- u lyofilizovaných přípravků:
- název, složení a objem tekutiny, jež se má přidat k rekonstituci,
- doba, po kterou se přípravek po rekonstituci může použít,
- zda je přípravek sterilní,
- kde je to vhodné, též název a množství adsorbentu.
Pulveres adspersorii
Zásypy
Synonyma. Pulveres ad usum dermicum, topické prášky
Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na zásypy určené pro veterinární použití.
Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou.
Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky. Jsou bez větších shluků částic. Zásypy určené na otevřené rány nebo na vážně poškozenou kůži jsou sterilní.
Vícedávkové zásypy lze dodávat v obalech se sypacím víčkem, nádobách s mechanickým rozprašovačem nebo v tlakových nádobkách.
Zásypy balené v tlakových nádobách vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.
Obaly pro zásypy, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci zásypů se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Sterilní zásypy jsou vyráběny za použití materiálu a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; příslušná doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Zkoušení
Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic zásypu se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou.
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové zásypy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové zásypy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- že je přípravek pro zevní užití,
- zda je přípravek sterilní.
Pulveres perorales
Perorální prášky
Požadavky na prášky používané k přípravě perorálních roztoků nebo suspenzí jsou uvedeny v článku Liquida peroralia. Kde je předepsáno a schváleno, požadavky tohoto článku se nevztahují na perorální prášky určené pro veterinární použití.
Jsou to přípravky tvořené pevnými sypkými suchými částicemi různého stupně rozdrobnění. Obsahují jednu nebo více léčivých látek s pomocnými látkami nebo bez nich, a je-li potřebné, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady. Perorální prášky lze polykat přímo nebo jsou podávány s vodou nebo jinou vhodnou tekutinou. Jsou to jednodávkové (dělené) nebo vícedávkové (nedělené) přípravky.
Obaly pro prášky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části). Vícedávkové perorální prášky jsou opatřeny odměrkou umožňující podání předepsané dávky. Každá dávka jednodávkového prášku je v jednotlivém obalu, např. v sáčku, papírovém váčku nebo lahvičce.
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci prášků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Velikost částic. Je-li předepsáno, velikost částic prášku se stanoví pomocí sít (2.9.12) nebo jinou vhodnou metodou.
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, jednodávkové prášky s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se neprovádí u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Jednodávkové prášky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, nebo obsahuje-li přípravek prchavé látky, ve vzduchotěsných obalech.
Pulveres effervescentes
Šumivé prášky
Synonymum. Šumivé práškové směsi
Jsou to jednodávkové nebo vícedávkové prášky obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Rectalia
Rektální přípravky
Jsou to přípravky určené k rektální aplikaci s místním nebo systémovým účinkem nebo podávané k diagnostickým účelům.
Obaly pro rektální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů rektálních přípravků:
- čípky,
- rektální tobolky,
- rektální roztoky a suspenze,
- prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze,
- polotuhé rektální přípravky,
- rektální pěny,
- rektální tampony s léčivy.
Výroba
Při vývoji rektálního přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci rektálních přípravků je vhodnými způsoby zajištěna jejich mikrobiální čistota; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Při výrobě polotuhých a tekutých rektálních přípravků obsahujících dispergované částice se používají měření k zajištění vhodné a kontrolované velikosti částic pro určené použití.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy s obsahem léčivé látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (tablety) nebo zkoušce B (čípky, rektální tobolky) na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových přípravků. Obsahuje-li přípravek více léčivých látek, požadavek zkoušky se vztahuje jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné nebo tuhé jednodávkové lékové formy vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny přítomné léčivé látky, zkouška na hmotnostní stejnoměrnost se neprovádí.
Disoluce. Použije se vhodná zkouška k prokázání příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevných a tuhých jednodávkových lékových forem, např. zkouška disoluce čípků a měkkých tobolek (2.9.3).
Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.
Označování
V označení na obalu se uvedou názvy všech protimikrobních přísad.
Suppositoria
Čípky
Jsou to tuhé jednodávkové přípravky. Tvarem, velikostí a konzistencí jsou vhodné pro podání do konečníku.
Čípky obsahují jednu nebo více léčivých látek dispergovaných nebo rozpuštěných v jednoduchém nebo ve složeném čípkovém základu, který je rozpustný nebo dispergovatelný ve vodě nebo taje při teplotě těla. Je-li to potřebné, mohou být přidány pomocné látky, jako jsou rozpouštědla, látky s adsorpčními vlastnostmi, povrchově aktivní látky, kluzné látky, protimikrobní přísady a barviva schválená oprávněnou autoritou.
Výroba
Čípky jsou připravovány lisováním nebo litím. Je-li třeba, léčivé látky jsou rozdrobněny a přesáty vhodným sítem. Jsou-li připravovány litím, hmota s léčivými látkami (čípkovina) je zahřátím roztavena a lita do vhodných forem. Následným ochlazením čípky ztuhnou. Pro tento způsob přípravy jsou vhodné různé pomocné látky, jako např. tuhý tuk, makrogoly, kakaový olej, a různé gelotvorné směsi tvořené např. želatinou, vodou a glycerolem.
Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo s prodlouženým místním účinkem.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Čípky s mastným základem se kontrolují po 30 min a čípky se základem rozpustným ve vodě se kontroluj í po 60 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Capsulae rectales
Rektální tobolky
Synonymum. Rektální kapsle
Jsou to tuhé jednodávkové přípravky obecně podobné měkkým tobolkám popsaným v článku Capsules, od nichž se liší možností použití lubrifikačního potahu. Jsou protáhlého tvaru, hladké a mají jednotný vnější vzhled.
Výroba
Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Rektální tobolky se hodnotí po 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Solutiones et suspensiones rectales
Rektální roztoky a suspenze
Synonymum. Klyzmata
Jsou to tekuté přípravky určené k rektálnímu podání s celkovým nebo místním účinkem nebo k diagnostickým účelům.
Jsou to jednodávkové přípravky obsahující jednu nebo více léčivých látek rozpuštěných nebo dispergovaných ve vodě, glycerolu nebo makrogolech. Suspenze mohou obsahovat sediment, který se snadno roztřepe; takto vzniklá suspenze je natolik stabilní, aby bylo umožněno podání správné dávky.
Rektální roztoky a suspenze mohou obsahovat pomocné látky, např. k úpravě viskozity přípravku, úpravě a stabilizaci pH, zvýšení rozpustnosti léčivé látky (látek) nebo ke stabilizaci přípravku. Tyto pomocné látky nemají nepříznivě ovlivňovat léčebný účinek nebo v použitých koncentracích být příčinou přílišné místní dráždivosti.
Rektální roztoky a suspenze jsou dodávány v obalech o obsahu 2,5 ml až 2000 ml. Obal je upraven k podání přípravku do konečníku nebo je přiložen vhodný aplikátor.
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, rektální suspenze vyhovují následující zkoušce. Vyprázdní se co nejvíce každý obal a stanoví se jednotlivé obsahy. Vyhovují zkoušce B.
Hmotnostní stejnoměrnost. Rektální roztoky vyhovují následující zkoušce. Zváží se jednotlivě obsah dvaceti obalů vyprázdněných, jak lze nejvíce, a vypočte se průměrná hmotnost. Pro přípravky s hmotností do 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 10 % a žádná se neliší o více než 20 %. U přípravků s hmotností nad 100 g nejvíce dvě jednotlivé hmotnosti se odlišují od průměrné hmotnosti o více než 5 % a žádná se neliší o více než 10 %.
Pulveres et tabulettae rectales pro solutionibus et suspensionibus
Prášky a tablety pro rektální roztoky a suspenze
Jsou to jednodávkové přípravky, které jsou rozpouštěny nebo dispergovány ve vodě v čas potřeby před podáním. Mohou obsahovat pomocné látky k usnadnění rozpouštění nebo dispergace nebo k zabránění shlukování částic.
Po rozpuštění nebo dispergaci vyhovují požadavkům na rektální roztoky nebo rektální suspenze, jak je to vhodné.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Tablety pro rektální roztoky nebo suspenze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1), ale používá se voda R při 15 °C až 25 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- návod na přípravu rektálního roztoku nebo suspenze,
- podmínky a doba uchovávání roztoku nebo suspenze po přípravě.
Rectalia semisolida
Polotuhé rektální přípravky
Jsou to masti, krémy nebo gely.
Jsou často dodávány jako jednodávkové přípravky v obalech s vhodným aplikátorem.
Polotuhé rektální přípravky vyhovují požadavkům článku Unguenta.
Spumae rectales
Rektální pěny
Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae.
Tampona rectalia medicata
Rektální tampony
Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k zavedení do konečníku na určenou dobu.
Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.
Species
Čajové směsi
Jsou to směsi drog rozdrobněných nebo nerozdrobněných na předepsanou velikost částic, někdy i s přísadou dalších léčivých látek, určené nejčastěji k přípravě vodných nálevů nebo odvarů.
Příprava
Čajové směsi se připravují smícháním drog nerozdrobněných nebo rozdrobněných na předepsanou velikost částic, viz Stupeň rozdrobnění N. Drogy se míchají postupně v pořadí podle hmotnosti jednotlivých složek, počínaje drogami předepsanými v největším množství. Plody a semena se přidávají nakonec.
Jsou-li předepsány přísady léčivých látek, používají se ve formě roztoků, kterými se provlhčí buď celá směs, nebo jen ty drogy, kterými roztok dobře proniká a jejichž obsahové látky působením rozpouštědla podléhají co nejmenším změnám. Provlhčené (impregnované drogy) se ihned suší v tenké vrstvě při teplotě do 40 °C a po usušení se míchají s ostatními složkami čajové směsi.
Hotové čajové směsi se zbaví prachového podílu prosátím sítem 250 a znovu se promíchají. Čerstvě připravené čajové směsi se nemíchají se zbytky staré zásoby.
Čajové směsi k obkladům se připravují z drog hrubě práškovaných.
Jednotlivé složky čajové směsi mají být, pokud možno, stejnoměrně rozděleny. Pokud dochází k jejich snadnému oddělování z čajové směsi, čajová směs se před vydáním znovu promíchá.
Zkouška totožnosti
Jednotlivé složky čajové směsi, viz Zkouška na čistotu, se hodnotí postupy uvedenými v článcích příslušných drog.
Zkouška na čistotu
Stanovení jednotlivých součástí čajové směsi. Podle charakteru a stupně rozdrobnění drog se odváží z dobře promíchané čajové směsi vzorek o hmotnosti 5,0 g až 20,0 g. Jednotlivé drogy se pinzetou (je-li třeba za použití lupy) oddělí a každá zvlášť se zváží.
Odchylka od deklarované hmotnosti každé ze složek čajové směsi je nejvýše ±10 %; dvou ze složek čajové směsi je nejvýše ±25 %; jedné ze složek čajové směsi je nejvýše ±30 %.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.
Spumae medicatae
Léčivé pěny
Synonyma. Musci medicati, pěny s léčivy
Doplňující požadavky na léčivé pěny různých typů jsou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Liquida ad usum dermicum.
Jsou to přípravky tvořené velkým objemem plynu dispergovaného v tekutině obsahující zpravidla jednu nebo několik léčivých látek, povrchově aktivní látku umožňující tvorbu pěny a různé další pomocné látky. Pěny s léčivy jsou obvykle určeny k aplikaci na kůži nebo sliznice.
Léčivé pěny se obvykle tvoří při aplikaci tekutých přípravků z tlakového balení. Tlaková nádoba je vybavena ventilem a rozprašovačem na pěnu.
Léčivé pěny určené k použití na vážně poškozenou kůži a na velké otevřené rány jsou sterilní.
Léčivé pěny dodávané v tlakovém balení vyhovují požadavkům článku Praeparata pharmaceutica in vasis cum pressu.
Výroba
Sterilní léčivé pěny se vyrábějí za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a k zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Zkoušení
Relativní hustota pěny. Tlaková nádoba se uchovává nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. Při manipulaci je třeba přípravek chránit před zahřátím. K výstupu rozprašovače na pěnu se připojí pevná trubička délky 70 mm až 100 mm a vnitřního průměru 1 mm. Nádobou se zatřepe, aby se zajistila homogenita tekuté fáze, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Odváží se miska s plochým dnem o objemu asi 60 ml a výšky asi 35 mm a konec trubičky připojené k výstupu tlačítka ventilu se přiloží ke dnu misky a za krouživého pohybu se po stlačení ventilu miska rovnoměrně naplní pěnou. Jakmile pěnění ustane, zarovná se povrch pěny vhodnou stěrkou a přebytek pěny se odstraní. Vážením se potom určí hmotnost pěny a hmotnost stejného objemu vody R naplněné do misky.
Relativní hustota pěny je dána vztahem:

m/e,

v němž značí:
m - hmotnost zkoušeného přípravku pěny v gramech,
e - hmotnost stejného objemu vody R v gramech.
Zkouška se provede třikrát, přičemž žádný z výsledků se neliší od průměrné hodnoty o více než 20 %.
Doba napěnění. Zařízení, viz obrázek 1, tvoří byreta na 50 ml o vnitřním průměru 15 mm s dělením po 0,1 ml uzavřená jednocestným kohoutem s otvorem 4 mm. Vyznačení objemu 30 ml je nejméně 210 mm nad osou kohoutu. Dolní část byrety je spojena s výstupem z rozprašovače na pěnu pomocí hadičky z plastu, která je dlouhá nejvýše 50 mm a má vnitřní průměr 4 mm. Tlaková nádoba byla před měřením uchovávána nejméně 24 h při teplotě asi 25 °C. S nádobou se zatřepe, aby se tekutá fáze zhomogenizovala, a 5 ml až 10 ml pěny se odstříkne do odpadu. Po připojení výstupu z rozprašovače na pěnu k výpusti byrety se jedním stlačením ventilu vystříkne asi 30 ml pěny. Kohout se uzavře a současně se začne odečítat čas. Sledují se změny objemu pěny v byretě. Každých 10 s se zaznamená zvětšující se objem až do největšího objemu.
Zkouška se provede třikrát. Žádný z časů potřebných k dosažení největšího objemu není delší než 5 min.
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Obr. 1.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je přípravek sterilní.
Styli
Tyčinky
Doplňující požadavky na tyčinky různých typů lze nalézt v dalších obecných článcích, např. Nasalia.
Jsou to tuhé přípravky určené k místnímu podání. Jsou to válcovité nebo kónické přípravky tvořené jednou nebo více léčivými látkami samotnými nebo jsou tato léčiva rozpuštěna nebo dispergována v jednoduchém nebo složeném základu, který se může rozpouštět nebo tát při teplotě těla.
Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran jsou sterilní.
Výroba
Při výrobě, balení, skladování a distribuci tyčinek se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Uretrální a jiné sterilní tyčinky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při přípravě tyčinek se využívají způsoby zajišťující, aby přípravek vyhověl zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost nebo, kde je to vhodné, zkoušce na obsahovou stejnoměrnost.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Uretrální tyčinky a tyčinky určené k vložení do ran vyhovují zkoušce na sterilitu.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- množství léčivé látky (látek) v jedné tyčince,
- u uretrálních tyčinek a tyčinek určených k vložení do ran, že přípravek je sterilní.
Tabulettae
Tablety
Synonymum. Compressi
Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na přípravky, které jsou označeny jako tablety, ale jsou podávány jinak než perorálně. Požadavky na tyto přípravky lze nalézt v případě potřeby v jiných obecných článcích, např. Rectalia a Vaginalia. Je-li předepsáno a schváleno jinak, požadavky tohoto článku se nevztahují na tablety pro veterinární použití.
Jsou to tuhé mechanicky pevné přípravky s obsahem jedné dávky léčivé látky nebo látek v jedné tabletě. Jsou určeny k perorálnímu podání. Některé tablety se polykají celé, některé se žvýkají, některé se před podáním rozpouštějí nebo dispergují ve vodě a některé se ponechají v ústech, kde se z nich uvolňuje léčivá látka.
Tablety jsou tvořeny jednou nebo více léčivými látkami s pomocnými látkami nebo bez nich. Pomocnými látkami jsou plniva, pojiva, vlhčiva, rozvolňovadla, látky kluzné, látky modifikující uvolňování léčiv, barviva schválená oprávněnou autoritou a chuťové a aromatické přísady.
Tablety jsou obvykle válcovitého tvaru, ploché nebo čočkovité, hrany mohou být zkosené. Mohou mít rýhy k usnadnění jejich rozdělení a mohou být označeny nápisem nebo značkami. Tablety mohou být obalené.
Obaly pro tablety, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů tablet:
- neobalené tablety,
- obalené tablety,
- šumivé tablety,
- tablety pro přípravu roztoku,
- tablety pro přípravu disperze,
- enterosolventní tablety,
- tablety s řízeným uvolňováním,
- tablety působící v ústech.
Výroba
Tablety se vyrábějí lisováním stejných objemů částic nebo shluků částic vyrobených granulačními metodami. Při výrobě tablet a zejména jader pro obalené tablety se zajistí vhodná mechanická pevnost, aby se při manipulaci nedrobily a nelámaly. To lze ověřit měřením oděru neobalených tablet (2.9.7) a jejich pevnosti (2.9.8).
Žvýkací tablety se vyrábějí tak, aby bylo dosaženo jejich vhodných vlastností pro tento způsob podání.
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci tablet se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, tablety s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo méně než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají uvedeným podmínkám. Zkouška se nevyžaduje u přípravků multivitaminových a se stopovými prvky.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Neobalené tablety, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a filmem potažené tablety vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Disoluce. Vhodnou zkouškou se prokáže příslušné uvolňování léčivé látky (látek), např. jedna ze zkoušek popsaných ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).
V případě, že je předepsána zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněny před rozdrcením a mechanickým nárazem.
Tabulettae non obductae
Neobalené tablety
Jsou to jednovrstevné tablety vzniklé prostým lisováním částic a vícevrstevné tablety skládající se ze soustředných nebo souběžných vrstev získaných postupným lisováním částic různého složení. Použité pomocné látky nejsou výslovně určeny k řízení uvolňování léčivé látky v trávicích tekutinách.
Neobalené tablety mají obecné znaky tablet. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrna stejnoměrná struktura (jednovrstevné tablety) nebo vrstevnatá struktura (vícevrstevné tablety), ale nejsou patrné žádné známky obalování.
Zkoušení
Rozpadavost. Neobalené tablety vyhovují zkoušce na rozpadavost tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R jako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 15 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se kontroluje stav tablet. Jestliže se tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.
U žvýkacích tablet se tato zkouška nevyžaduje.
Tabulettae obductae
Obalené tablety
Synonyma. Obalované tablety, dražé, potahované tablety
Obalené tablety jsou tablety tvořené jádry pokrytými jednou vrstvou (potahované tablety, filmem potažené tablety) nebo více vrstvami (dražované tablety nebo tablety s nalisovaným obalem) ze směsi různých látek, jako jsou přírodní nebo syntetické pryskyřice, gumy, želatina, neaktivní a nerozpustná plniva, cukry, změkčovadla (plastifikátory), polyalkoholy, vosky, povolená barviva, někdy chuťové a aromatické přísady a léčivé látky. Látky určené k obalování jsou obvykle nanášeny ve formě roztoků nebo disperzí, za podmínek umožňujících odpaření rozpouštědla. Je-li obalovou vrstvou velmi tenká vrstva polymeru, jedná se o potahované tablety.
Obalené tablety mají hladký povrch, který je často zbarven a může být leštěný. Na lomu pozorovaném pod lupou je patrné jádro obklopené jednou nebo více souvislými vrstvami rozdílné struktury.
Zkoušení
Rozpadavost. Obalené tablety s výjimkou potahovaných tablet vyhovují následující zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R jako tekutiny. Do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak, a potom se pozoruje stav tablet. Jestliže tablety nevyhovují zkoušce, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami a místo vody R se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se v kyselém prostředí rozpadlo všech šest tablet.
Potahované tablety vyhovují zkoušce pro neobalené tablety s tím, že přístroj se uvede do chodu na 30 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Jestliže se obalené nebo potahované tablety přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.
U obalených žvýkacích tablet se tato zkouška neprovádí.
Tabulettae effervescentes
Šumivé tablety
Jsou to neobalené tablety obsahující kyseliny a uhličitany nebo hydrogenuhličitany, které za přítomnosti vody prudce reagují za vzniku oxidu uhličitého. Jsou určeny k rozpuštění nebo dispergaci ve vodě před podáním.
Zkoušení
Rozpadavost. Jedna tableta se umístí do nádoby s 200 ml vody R při 15 °C až 25 °C a sleduje se vznik bublinek. Když se zastaví uvolňování plynu z tablety nebo jejích částí, tableta je rozpadlá, a to buď rozpuštěná, nebo dispergovaná ve vodě tak, že nezbyly žádné shluky částic. Zkouška se opakuje s dalšími pěti tabletami. Tablety vyhovují zkoušce, když se každá ze šesti tablet rozpadla za popsaných podmínek do 5 min, není-li předepsáno a schváleno jinak.
Tabulettae pro solutione
Tablety pro přípravu roztoku
Synonymum. Rozpustné tablety
Jsou to neobalené nebo potahované tablety. Jsou určeny k rozpuštění ve vodě před podáním. Vzniklý roztok může slabě opalizovat v závislosti na vlastnostech látek použitých při výrobě tablet.
Zkoušení
Rozpadavost. Tablety pro přípravu roztoků se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 °C až 25 °C.
Tabulettae pro dispersione
Tablety pro přípravu disperze
Jsou to neobalené nebo potahované tablety určené před podáním k dispergaci ve vodě za vzniku homogenní disperze.
Zkoušení
Rozpadavost. Tablety pro disperze se rozpadají do 3 min při zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) za použití vody R při teplotě 15 °C až 25 °C.
Jemnost disperze. Do 100 ml vody R se dají dvě tablety a míchá se, dokud se zcela nerozptýlí. Vznikne rovnoměrná disperze, která projde sítem (710 μm).
Tabulettae enterosolventes
Enterosolventní tablety
Synonymum. Acidorezistentní tablety
Je to druh tablet s řízeným uvolňováním odolných vůči žaludeční tekutině a uvolňujících léčivou látku (látky) ve střevní tekutině. Jsou připraveny buď pokrytím tablet acidorezistentním obalem, nebo jsou tvořeny zrněnými prášky nebo částicemi již potaženými acidorezistentním obalem.
Tablety s acidorezistentním obalem mají charakter obalených tablet.
Výroba
U tablet připravených ze zrněných prášků nebo částic již pokrytých acidorezistentním obalem se použije vhodná zkouška k ověření požadovaného uvolňování léčivé látky (látek).
Zkoušení
Rozpadavost. U tablet s acidorezistentním obalem se provede zkouška rozpadavosti (2.9.1) s následující úpravou. Jako tekutina se použije kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l RS. Přístroj bez disků se uvede do chodu na dobu 2 h nebo jinou schválenou dobu a potom se sleduje stav tablet. Doba rezistence vůči kyselému prostředí se mění podle složení zkoušených tablet. Obvykle jsou to 2 h až 3 h, ale i při schválení odchylky není doba menší než 1 h. Žádná tableta nevykazuje známky rozpadu (kromě úlomků obalu) nebo praskliny, které by umožnily únik obsahu. Pak se nahradí kyselina tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 6,8 a do každé trubice se přidá disk. Přístroj se uvede do chodu na 60 min a potom se sleduje stav tablet. Jestliže se přilepily na disky, zkoušku nelze hodnotit, opakuje se zkouška s dalšími šesti tabletami bez disků. Tablety vyhovují zkoušce, jestliže se rozpadlo všech šest tablet.
Tabulettae cum liberatione modificata
Tablety s řízeným uvolňováním
Synonyma. Tablety s modifikovanou liberací, retardované tablety, retardety
Jsou to obalené nebo neobalené tablety připravené pomocí vybraných pomocných látek nebo vybraných postupů použitých samostatně nebo v kombinaci tak, aby se dosáhlo vhodné rychlosti uvolňování nebo místa uvolňování účinné látky (látek).
Výroba
Požadované uvolňování léčivé látky (látek) nebo přísad se ověří vhodnou zkouškou.
Tabulettae orales
Tablety působící v dutině ústní
Jsou to obvykle neobalené tablety. Jsou určeny k pomalému uvolňování a místnímu účinku léčivé látky (látek) nebo k uvolňování a vstřebávání léčivé látky (látek) nebo látek v určité části úst.
Tampona medicata
Tampony s léčivy
Synonymum. Léčivé tampony
Doplňující požadavky na tampony s léčivy různých typů jsou uvedeny v dalších obecných článcích, např. Rectalia, Vaginalia a Auricularia.
Jsou to pevné jednodávkové přípravky určené k vložení do tělních dutin na omezenou dobu. Jsou tvořeny vhodným materiálem, jako je celulosa, kolagen nebo silikon, impregnovaným jedním nebo více léčivými látkami.
Výroba
Při výrobě, balení, skladování a distribuci tamponů s léčivy se využívá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Označování
V označení na obalu se uvede množství léčivé látky (látek) v jednom tamponu.
Tincturae
Tinktury
Tinktury jsou tekuté přípravky obvykle získávané z usušených rostlinných nebo živočišných drog.
U některých přípravků může být výchozí droga předem upravena, například inaktivací enzymů, rozdrobněním nebo odtučněním.
Tinktury se připravují macerací, perkolací nebo jinými vhodnými validovanými metodami za použití lihu vhodné koncentrace. Mohou být také připravovány rozpouštěním nebo zředěním extraktů lihem vhodné koncentrace.
Obvykle se připravují z jednoho dílu drogy a deseti dílů vyluhovadla nebo jednoho dílu drogy a pěti dílů vyluhovadla.
Jsou obvykle čiré. Stáním se může vyloučit mírný sediment, pokud se složení významně nezmění.
Příprava
Perkolací. Je-li třeba, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s částí předepsaného vyluhovadla a nechá se vhodnou dobu stát. Pak se převede do perkolátoru a perkoluje se pomalu tak, aby extrahovaný materiál byl vždy překryt vyluhovadlem. Zbylá droga po extrakci se vylisuje a získaná tekutina se smíchá s perkolátem.
Macerací. Není-li jinak předepsáno, rozdrobní se výchozí droga na částice vhodné velikosti, důkladně se promíchá s předepsaným vyluhovadlem a nechá se stát v uzavřené nádobě vhodnou dobu. Zbylá droga po extrakci se oddělí od vyluhovadla, a je-li třeba, vylisuje se. V tomto případě se obě tekutiny spojí.
Přípravou z extraktů. Tinktura se připraví rozpuštěním nebo zředěním extraktu lihem vhodné koncentrace. Obsah lihu a účinných látek, nebo je-li to vhodnější, obsah lihu a zbytek po odpaření odpovídá hodnotám tinktur získaných macerací nebo perkolací.
Úpravou obsahu účinných látek. Je-li třeba, obsah účinných látek se upraví buď přidáním vyluhovadla vhodné koncentrace, nebo přidáním jiné tinktury z téhož rostlinného nebo živočišného materiálu použitého k přípravě.
Zkoušení
Relativní hustota (2.2.5). Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích.
Obsah ethanolu (2.9.10). Vyhovuje předepsaným požadavkům.
Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu, není-li předepsáno jinak.
Zbytek po odpaření. Vyhovuje požadavkům uvedeným v příslušných článcích. Do odpařovací misky s plochým dnem o průměru asi 50 mm a výšce asi 30 mm se rychle převedou 2,00 g nebo 2,0 ml tinktury. Odpaří se do sucha na vodní lázni a suší se 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru nad oxidem fosforečným R se zváží.
Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech nebo v gramech na litr.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněny před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název rostlinné nebo živočišné drogy použité k přípravě,
- zda byl použit čerstvý rostlinný nebo živočišný výchozí materiál,
- koncentrace lihu použitého k přípravě,
- koncentrace lihu v hotovém přípravku,
- obsah účinných látek nebo poměr výchozí drogy k vyluhovadlu nebo poměr výchozí drogy k hotovému přípravku.
Unguenta
Topické polotuhé přípravky
Požadavky tohoto článku platí pro všechny topické polotuhé přípravky. U polotuhých přípravků určených k aplikaci na specifické povrchy kůže nebo sliznice jsou doplňující požadavky uvedeny v příslušných článcích, např. Auricularia, Ocularia, Nasalia, Rectalia a Vaginalia.
Jsou to přípravky určené k aplikaci na kůži nebo sliznice s místním účinkem, k penetraci léčivých látek kůží nebo se změkčovacím, popř. ochranným účinkem. Mají homogenní vzhled.
Topické polotuhé přípravky jsou tvořeny jednoduchým nebo složeným základem, v němž j e zpravidla rozpuštěna, emulgována nebo suspendována jedna nebo více léčivých látek. Složením základu lze ovlivňovat účinnost přípravku a uvolňování léčivé látky (látek).
Základy mohou obsahovat přírodní nebo syntetické látky; mohou to být jednofázové nebo vícefázové systémy. Podle povahy základu mají přípravky hydrofilní nebo hydrofobní (lipofilní) vlastnosti; mohou obsahovat vhodné pomocné látky, jako jsou protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory, emulgátory a látky zvyšující viskozitu.
Topické polotuhé přípravky určené k aplikaci na velké otevřené rány a na vážně poškozenou kůži jsou sterilní.
Obaly pro topické polotuhé přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů topických polotuhých přípravků:
- masti,
- krémy,
- gely,
- pasty.
Výroba
Při vývoji topického polotuhého přípravku obsahujícího protimikrobní přísadu má být prokázána účinnost této přísady k uspokojení oprávněné autority. Vhodná metoda zkoušení spolu s kritérii pro posouzení konzervačních vlastností v daném složení přípravku je popsána ve stati Účinnost protimikrobních konzervačních látek (5.1.3).
Při výrobě, balení, skladování a distribuci topických polotuhých přípravků se využívají vhodné způsoby zajištění jejich mikrobiální čistoty; odpovídající doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.5).
Sterilní topické polotuhé přípravky jsou vyráběny za použití materiálů a metod určených k zajištění sterility a zabránění kontaminace a množení mikroorganismů; odpovídající doporučení jsou ve stati Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Při výrobě topických polotuhých přípravků obsahujících emulgované nebo suspendované částice se měří velikost dispergovaných částic k zajištění jejich vhodné velikosti vzhledem k určenému použití.
Zkoušení
Sterilita (2.6.1). Je-li přípravek označen jako sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech nebo, jestliže přípravek obsahuje vodu a jiné vypařující se látky, uchovává se ve vzduchotěsných obalech. Obaly jsou přednostně stlačitelné kovové tuby, z nichž lze přípravek vytlačovat. Je-li přípravek sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název všech protimikrobních přísad,
- zda je přípravek sterilní.
Unguenta cum monophasali vehiculo
Masti
Jsou tvořeny jednofázovým základem, v němž mohou být dispergovány tuhé nebo kapalné látky.
Hydrofobní masti
Hydrofobní (lipofilní) masti mohou absorbovat pouze malé množství vody. Typické použité látky jsou tuhý, měkký nebo tekutý parafin, rostlinné oleje, živočišné tuky, syntetické glyceridy, vosky a tekuté polyalkylsiloxany.
Masti emulgující vodu
Vodu emulgující masti mohou absorbovat větší množství vody. Jejich základem jsou takové hydrofobní masti, v nichž jsou přítomny emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako jsou vosk z ovčí vlny, alkoholy vosku z ovčí vlny, estery sorbitanu, monoglyceridy a mastné alkoholy.
Hydrofilní masti
Hydrofilní masti jsou přípravky se základem mísícím se s vodou. Základ je obvykle tvořen směsí tekutých a tuhých polyethylenglykolů (makrogolů). Mohou obsahovat přiměřené množství vody.
Cremores
Krémy
Krémy jsou vícefázové přípravky obsahující lipofilní a vodnou fázi.
Hydrofobní krémy
Hydrofobní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi lipofilní fázi. Obsahují emulgátory typu voda v oleji (v/o), jako tuk z ovčí vlny, estery sorbitanu a monoglyceridy.
Hydrofilní krémy
Hydrofilní krémy mají jako kontinuální (vnější) fázi vodnou fázi. Obsahují emulgátory typu olej ve vodě (o/v), jako sodná nebo triethanolamoniová mýdla, sírany mastných alkoholů a polysorbátů, je-li třeba, kombinované s emulgátory typu voda v oleji (v/o).
Gelata
Gely
Gely jsou tvořeny tekutinami, které gelovatí za přítomnosti vhodných gelotvomých látek.
Hydrofobní gely
Hydrofobní gely (oleogely) jsou přípravky, jejichž základ je obvykle tvořen tekutým parafinem s polyethylenem nebo mastnými oleji tvořícími gel s koloidním oxidem křemičitým nebo s hlinitým nebo zinečnatým mýdlem.
Hydrofilní gely
Hydrofilní gely (hydrogely) jsou přípravky, jejichž základ obvykle tvoří voda, glycerol nebo propylenglykol tvořící gel s vhodnou gelotvornou látkou, jako je tragant, škrob, deriváty celulosy, karboxyvinylpolymery a křemičitany hořečnato-hlinité.
Pastae
Pasty
Pasty jsou polotuhé přípravky obsahující v základu vysoký podíl tuhé látky jemně dispergované v základu.
Vaccina ad usum humanum
Vakcíny pro humánní použití
Synonymum. Očkovací látky pro humánní použití
Ustanovení v tomto článku jsou určena pro použití v souvislosti s lékopisnými články na vakcíny pro humánní použití. Tyto požadavky se nevztahují nezbytně na vakcíny, které nejsou předmětem těchto článků.
Jsou to přípravky obsahující antigenní látky schopné vyvolat specifickou aktivní imunitu proti infekčnímu agens nebo jím vytvořenému toxinu či antigenu. Mělo by být prokázáno, že jsou účinné u lidí.
Mohou obsahovat buď inaktivované patogenní organismy, nebo živé organismy přiměřeně ošetřené, pokud bylo třeba oslabit jejich virulenci bez poškození antigenní účinnosti, nebo mohou obsahovat antigenní frakce nebo látky vytvořené těmito patogenními organismy, které byly zneškodněny, zatímco jejich antigenní vlastnosti zůstaly zachovány.
Výroba
Metody přípravy se liší podle typu vakcíny tak, jak je popsáno níže nebo v jednotlivých článcích, a jsou zaměřeny tak, aby byly zachovány příslušné antigenní vlastnosti a zabezpečeno co nejlépe, že nedojde ke kontaminaci cizorodými antigeny.
Během přípravy mohou být přidány vhodné přísady včetně adjuvancií, penicilin se však nepoužije v žádném stupni přípravy ani se nepřidá ke konečnému výrobku. Kromě případů, kdy je to uvedeno v článku, se při přípravě nepoužije streptomycin. Tam, kde je povoleno jeho přidání do buněčných kultur, které se mají použít při výrobě virových vakcín, není prokazatelný při inokulaci kultur virem. Ke sterilním a inaktivovaným přípravkům je možno přidat vhodnou protimikrobní konzervační látku a přidává se vždy, jsou-li přípravky dodávány v mnohodávkových obalech, pokud není v článku předepsáno jinak. Konečný výrobek se asepticky plní do sterilních a zabezpečených obalů, které se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.
Vakcíny mohou být adsorbované na hydroxid hlinitý, fosforečnan hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiný sorbent předepsaný v článku. Sorbenty se připravují ve specifických podmínkách, ve kterých se vytvoří vhodná fyzikální forma a adsorpční vlastnosti. Adsorbované přípravky obsahuj í nejvýše 1,25 mg hliníku (Al) (2.5.13) nebo nejvýše 1,3 mg vápníku (Ca) (2.5.14) v jedné lidské dávce, není-li v článku předepsáno jinak.
Pro lyofilizované vakcíny se používá takové metody lyofilizace, aby se snížil obsah vody na nejvýše 2,0 %, není-li v článku uvedeno jinak.
Pokud byl při výrobě použit fenol, je jeho koncentrace v konečném výrobku nejvýše 2,5 g/l (2.5.15), není-li v článku uvedeno jinak.
Pokud byl při výrobě použit formaldehyd, je koncentrace volného formaldehydu v konečném výrobku nejvýše 0,2 g/l (2.4.18).
Bakteriální vakcíny
Bakteriální vakcíny se připravují z kultur vhodných kmenů kultivovaných na pevných nebo v tekutých živných půdách a obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní složky. Jsou to suspenze s různým stupněm zákalu v bezbarvých nebo téměř bezbarvých tekutinách nebo mohou být lyofilizovány.
K přípravě může být použita celá kultura nebo mikroorganismy nebo jejich části. Bakteriální vakcíny obsahující inaktivované organismy mohou být připraveny chemickými nebo fyzikálními postupy bez porušení jejich imunizačních vlastností. Bakteriální vakcíny obsahující živé bakterie se připravují z oslabených kmenů schopných navodit imunitu proti patogenním kmenům stejného druhu nebo antigenně příbuzných druhů. Koncentrace živých nebo inaktivovaných bakterií se vyjadřuje v mezinárodních zákalových jednotkách nebo, je-li to vhodné, se stanoví přímým spočítáním buněk nebo u živých bakterií stanovením počtu životaschopných zárodků.
Bakteriální toxoidy
Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na nedetekovatelnou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními nebo chemickými postupy bez zničení jejich imunizačních vlastností. Postup přípravy je takový, aby se toxoid nezměnil zpět na toxin.
Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifických mikroorganismů rostoucích na půdách neobsahujících podle možnosti složky, o nichž je známo, že vyvolávají toxické, alergické nebo jiné nežádoucí reakce u lidí. Toxoidy mohou být tekuté nebo lyofilizované. Mohou být čištěné a adsorbované.
Adsorbované toxoidy jsou suspenze bílých nebo šedých částic rozptýlených v bezbarvých nebo slabě žlutých tekutinách a mohou tvořit sediment na dně nádoby.
Virové vakcíny
Virové vakcíny se připravují za použití systému jednotné inokulace z virů vypěstovaných na zvířatech, ptačích embryích, ve vhodných buněčných kulturách nebo na vhodných tkáních. Virové vakcíny jsou suspenze živých nebo inaktivovaných virů nebo jejich částí. Živé vakcíny se obvykle připravují za použití oslabených kmenů. Inaktivované vakcíny se mohou připravit vhodnými chemickými nebo fyzikálními postupy.
Zákal virových vakcín se může lišit podle způsobu jejich přípravy. Mohou být zabarvené, obsahují-li indikátor pH, jako např. fenolovou červeň.
Uchovávání
Vakcíny se chrání před světlem, a není-li v článku předepsáno jinak, skladují se při (5 ± 3) °C. Tekuté a adsorbované vakcíny se chrání před mrazem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název přípravku,
- číslo výrobní šarže nebo jiný údaj,
- doporučená humánní dávka a způsob podání,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti, u nádob menších než 1 ml, které jsou baleny jednotlivě, může být doba použitelnosti vynechána v označení vnitřního obalu za předpokladu, že je uvedena na vnějším obalu a zde je uveden požadavek, aby nádoba byla uložena ve vnějším obalu až do použití,
- název a množství protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny,
- název jakékoliv složky, která může způsobit nežádoucí reakce a jakékoliv kontraindikace použití vakcíny, pokud není tato závažná informace uvedena na příbalovém letáku vloženém do vnějšího obalu,
- u lyofilizovaných vakcín:
- název nebo složení a objem přiložené tekutiny k rekonstituci,
- že vakcína má být podána ihned po rekonstituci,
- název a adresa výrobce.
Vaccina ad usum veterinarium
Vakcíny pro veterinární použití
Synonymum. Veterinární očkovací látky
Ustanovení v tomto článku se používají v lékopisných článcích na vakcíny pro veterinární použití. Nevztahují se nezbytně na vakcíny pro veterinární užití, které nejsou předmětem těchto článků. V případě složených vakcín se ke každé složce, která je předmětem lékopisného článku, vztahují opatření tohoto článku přizpůsobená dle potřeby, jak je popsáno níže, viz Zkoušky na čistotu (Bezpečnost), Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7).
Vakcíny pro veterinární použití jsou přípravky obsahující antigenní látky a podávají se k vyvolání specifické a aktivní imunity proti onemocněním vyvolaným bakteriemi, toxiny, viry nebo parazity. Živé nebo inaktivované vakcíny vyvolávají aktivní imunitu, která může být pasivně přenesena mateřskými protilátkami proti imunogenům, jež vakcíny obsahují, a někdy též proti antigenně příbuzným organismům. Vakcíny mohou obsahovat živé nebo inaktivované mikroorganismy, parazity nebo antigenní frakce či látky vytvářené těmito organismy. Jsou neškodné, přitom si uchovávají všechny nebo alespoň část svých antigenních vlastností. Vakcíny mohou také obsahovat kombinace těchto složek. Ke zvýšení imunizačních vlastností vakcíny se mohou použít vhodná adjuvancia. Terminologie užívaná v článcích na vakcíny pro veterinární použití je uvedena v obecné stati (5.2.1).
Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy
Bakteriální vakcíny a bakteriální toxoidy se připravují z kultur vypěstovaných na vhodných pevných nebo tekutých živných půdách či jiným vhodným způsobem.
Požadavky uvedené v této části se nevztahují na bakteriální vakcíny připravené na buněčných kulturách nebo živých zvířatech. Použitý kmen bakterií mohl být změněn genetickým inženýrstvím. U každé použité bakteriální kultury je pečlivě kontrolována totožnost, antigenní účinnost a čistota. Bakteriální vakcíny obsahují inaktivované nebo živé bakterie nebo jejich antigenní části. Tyto přípravky jsou buď tekuté o různém stupni zákalu, nebo mohou být lyofilizovány.
Bakteriální toxoidy se připravují z toxinů snížením jejich toxicity na velmi nízkou úroveň nebo úplným odstraněním toxicity fyzikálními či chemickými prostředky při zachování odpovídající imunizační účinnosti. Toxiny se získávají z vybraných kmenů specifikovaných mikroorganismů, které vyrostly na vhodných živných půdách, nebo se získávají jinými vhodnými prostředky, například chemickou syntézou.
Toxoidy mohou být:
- tekuté,
- vysrážené síranem draselno-hlinitým nebo jiným vhodným činidlem,
- purifikované nebo též adsorbované na fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý, fosforečnan vápenatý nebo jiná adsorbencia uvedená v příslušném článku.
Bakteriální toxoidy jsou čiré nebo lehce opalizující tekutiny. Adsorbované toxoidy jsou suspenze nebo emulze. Některé toxoidy mohou být lyofilizované. Pokud není uvedeno jinak, vztahují se ustanovení a požadavky dále uvedené stejně na bakteriální vakcíny, na bakteriální toxoidy a na přípravky obsahující kombinaci bakteriálních buněk a toxoidů.
Virové vakcíny
Virové vakcíny se připravují kultivací na vhodných buněčných kulturách (5.2.4), tkáních, mikroorganismech, ptačích embryích nebo (pokud není možné jinak) živých zvířatech nebo jinými vhodnými prostředky. Použitý kmen viru mohl být změněn genetickým inženýrstvím. Jsou to tekuté nebo lyofilizované přípravky jednoho nebo více virů, virových subjednotek nebo peptidů.
Živé virové vakcíny se připravují z virů, které mají oslabenou virulenci nebo mají přirozeně nízkou virulenci pro cílový druh.
Inaktivované virové vakcíny se zpracovávají validovaným postupem inaktivace viru a mohou být purifikovány a koncentrovány.
Vektorové vakcíny
Vektorové vakcíny jsou tekuté nebo lyofilizované přípravky, které obsahují jeden nebo více typů živých mikroorganismů (bakterií nebo virů), které nejsou patogenní nebo mají nízkou patogenitu pro cílový druh a do kterých byl vložen jeden nebo více genů kódujících antigeny, které stimulují imunitní ochrannou odpověď proti jiným mikroorganismům.
Výroba
Metody přípravy, které se liší podle typu vakcíny, jsou voleny tak, aby se zachovala totožnost a imunogenita antigenu a aby se zabránilo kontaminaci cizími agens.
Látky živočišného původu užité při výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Jiné látky použité ve výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům lékopisu (pokud existuje odpovídající článek) a připravují se způsobem, který zabraňuje kontaminaci vakcíny živými organismy nebo toxiny.
Substráty pro výrobu
Buněčné kultury použité k výrobě vakcín pro veterinární použití vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.4). Kde článek odkazuje na chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů (SPF), tyto chovy vyhovují požadavkům, které jsou popsány v obecné stati "Chovy kuřat prostých specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu jakosti vakcín" (5.2.2).
Pro výrobu inaktivovaných vakcín, kde organismy vakcíny jsou kultivovány v embryích, tato embrya pocházejí buď z SPF chovu (5.2.2), nebo ze zdravého ne-SPF chovu bez přítomnosti určitých agens a jejich protilátek, jak je specifikováno v příslušném článku. Může být nutné prokázat účinnost postupu inaktivace proti specifikovaným možným kontaminantám. Ve výrobě matečného inokula a ve všech pasážích mikroorganismů k přípravě pracovního inokula se používají embrya z SPF chovů (5.2.2).
Pokud je ve výrobě vakcín pro veterinární použití nevyhnutelné použít zvířata nebo zvířecí tkáně, musí být tato zvířata prostá specifikovaných patogenů z hlediska použitého druhu těchto zvířat a cílového zvířete pro vakcínu.
Tkáňová média
Zaznamená se alespoň kvalitativní složení média použitého pro přípravu výchozí kultury a pro výrobu. Jakost všech uvedených složek je specifikována. Pokud jsou média nebo jejich složky označeny jako výrobní vlastnictví, je to uvedeno a je zaznamenán vhodný popis. Složky živočišného původu jsou specifikovány zdrojem živočišného druhu a zemí původu a vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5). Použitý postup přípravy médií, včetně sterilizačníchpostupů, je dokumentován.
Přidání antibiotik při výrobním postupuje normálně omezeno na tekutiny buněčných kultur a jiná média, na inokulum kuřecích embryí, materiál získaný z kůže nebo jiných tkání.
Bakteriální zásobní inokulum
Všeobecné požadavky. Je stanoven rod a druh, a pokud je to možné, též kmen bakterií, které jsou určeny k výrobě vakcíny. Pokud je to možné, je používán systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. Pro každé matečné inokulum se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování (včetně čištění a charakterizačních postupů) a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům.
Pomnožování. Před zahájením výroby je stanoven minimální a maximální počet subkultur každého matečného inokula. Dále se dokumentují metody pro přípravu očkovacích kultur a přípravu suspenze pro očkování, technika inokulace násady, titr a koncentrace použitého inokula a použitá média. Mělo by být dokázáno, že se těmito subkulturami nemění charakteristické znaky kultury (např. disociace, antigenita). Jsou zdokumentovány podmínky, za kterých je každé zásobní inokulum uchováváno.
Totožnost a čistota. Každé matečné inokulum průkazně obsahuje pouze uvedený bakteriální druh a kmen. Zaznamená se krátký popis metod k prokázání totožnosti každého kmene biochemickými, sérologickými a morfologickými charakteristikami a co možná největší rozlišení od příbuzných kmenů a také metody ke zjištění čistoty kmene. Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny.
Virové zásobní inokulum
Všeobecné požadavky. U virů používaných ve výrobě je zaveden systém jednotné inokulace. Každé matečné inokulum se zkouší, jak je popsáno dále. O každém matečném inokulu se vedou tyto údaje: původ, datum izolace, průběh pasážování, včetně čištění a charakterizačních postupů, a podmínky uchovávání. Každé matečné inokulum má přidělen specifický kód k identifikačním účelům. K výrobě vakcíny se obvykle používá virus po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula. Ve zkouškách matečného inokula dále popsaných, pokud není uvedeno jinak, se obvykle na počátku zkoušky použijí organismy po nejvýše pěti pasážích z matečného inokula.
Tam, kde je matečné inokulum obsaženo v permanentně infikovaných matečných buňkách, provádí se další zkoušky na vhodném objemu viru z rozrušených matečných buněk. Kde se provedly odpovídající zkoušky na rozrušených buňkách k validaci vhodnosti matečných tkáňových buněk, nemusí se tyto zkoušky opakovat.
Pomnožování. Matečné inokulum a všechny následující pasáže se naočkují do buněk, embryí nebo do zvířat, u nichž bylo prokázáno, že jsou vhodné pro výrobu vakcín (viz výše). Použijí-li se látky živočišného původu, vyhovují požadavkům obecné stati (5.2.5).
Totožnost. Použijí se vhodné metody k prokázání totožnosti vakcinačního kmene a jeho co největšího rozlišení od příbuzných kmenů.
Bakterie a houby. Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Mykoplazmata (2.6.7). Matečné inokulum vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Nepřítomnost cizích virů. Příprava monoklonálních nebo polyklonálních protilátek, obsahujících vysokou hladinu neutralizačních protilátek proti viru zásobního inokula, se provádí po šaržích za použití antigenu, který není získán z jakékoli úrovně pasáže izolace viru, z níž bylo připraveno matečné inokulum. Každá šarže séra se 30 min zahřívá na 56 °C, aby se inaktivoval komplement. U každé šarže se prokáže, že neobsahuje protilátky na možnou kontaminaci virové kultury a že nemá žádné nespecifické inhibující účinky na schopnost viru infikovat a dále se množit v buňkách (nebo embryích, pokud je to vhodné). Pokud se takové sérum nemůže získat, použijí se jiné specifické metody k odstranění nebo neutralizaci virového inokula.
Použitím minimálního množství monoklonální nebo polyklonální protilátky se vzorek matečného inokula ošetří tak, že virus vakcíny je neutralizován tak dalece, jak je možné, nebo j e odstraněn. Konečná směs virus-sérum by měla, pokud je to možné, obsahovat titr viru odpovídající nejméně deseti dávkám vakcíny v 0,1 ml u aviárních vakcín a v 1 ml u ostatních vakcín. Tato směs se zkouší na nepřítomnost cizích virů, jak je popsáno dále.
Pro aviární vakcíny se provede zkouška na cizí viry s použitím embryí (2.6.3), zkouška na viry leukózy (2.6.4), důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5) a důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech (2.6.6).
Pro ostatní vakcíny se směs naočkuje do kultur požadovaného typu buněk na plochu nejméně 70 cm². Kultury mohou být očkovány v jakémkoli stupni růstu až do 70% nárůstu. Nejméně jeden monolayer se uchová jako kontrolní. Kultury se denně prohlížejí po dobu jednoho týdne. Na konci tohoto období se kultury třikrát zmrazí a opět rozmrazí, odstředí, aby se odstranily odumřelé buňky, a přeočkují se do stejného typu buněk, jak je uvedeno výše. Tento postup se dvakrát opakuje. K provedení dalších zkoušek se v konečné pasáži získá dostatečné množství buněk ve vhodných nádobách.
Cytopatická a hemadsorpční agens se zkoušejí metodami popsanými v obecné stati o zkoušení buněčných kultur (5.2.4). Metody, jako je imunofluorescence, se použijí k důkazu specifické kontaminace pro zkoušky v buněčných kulturách. Matečné inokulum se naočkuje do:
- primárních buněk druhu, z něhož virus pochází,
- buněk citlivých na virus, patogenní pro druh, pro který je určena vakcína,
- buněk citlivých na pestiviry.
Jestliže se prokáže, že matečné inokulum obsahuje nějaké jiné živé organismy, než je uvedený druh a kmen, nebo cizorodé virové antigeny, je toto inokulum nevhodné pro výrobu vakcíny.
Inaktivace
Inaktivované vakcíny se podrobují validaci inaktivačního postupu. Dále popsané zkoušení inaktivační kinetiky se provádí jednou pro daný výrobní postup. Zbytek tohoto oddílu se vztahuje ke každé výrobě. Při provádění zkoušek na inaktivaci je nutno si uvědomit, že ve výrobních podmínkách mohou být organismy fyzikálně chráněny před inaktivační látkou.
Inaktivační kinetika. Mělo by se prokázat, že ve výrobních podmínkách inaktivační agens a inaktivační postup inaktivují mikroorganismus vakcíny. O inaktivační kinetice by se měly získat náležité údaje. Obvykle by čas potřebný k inaktivaci neměl být delší než 67 % trvání celého inaktivačního postupu.
Aziridin. Jestliže se jako inaktivační agens použije nějaká sloučenina aziridinu, mělo by se prokázat, že na konci inaktivačního postupu nezůstane žádné inaktivační agens. Toho se může dosáhnout neutralizací inaktivačního agens thiosulfatem a průkazem reziduálního thiosulfatu v inaktivované sklizni na konci inaktivačního postupu.
Formaldehyd. Jestliže se jako inaktivační agens použije formaldehyd, pak se provede zkouška na volný formaldehyd, jak je předepsáno ve zkouškách na čistotu.
Ostatní inaktivační agens. Když se použijí jiné metody inaktivace, provedou se patřičné zkoušky, aby se prokázalo, že inaktivační agens bylo odstraněno nebo sníženo na přijatelnou úroveň reziduí.
Zkoušení inaktivace. Zkouška na plnou inaktivaci se provádí ihned po ukončení inaktivačního postupu. Pokud je to nutné, provádí se také neutralizace nebo odstranění inaktivačního agens. Obsahuje-li vakcína adjuvans, které znemožňuje provést zkoušku na inaktivaci v konečné šarži, provede se místo šaržové zkoušky mezioperační zkouška na inaktivaci se směsí antigenů bezprostředně před přidáním adjuvans.
Výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene
Pro výběr složení vakcíny a výběr vakcinačního kmene je důležitá zejména bezpečnost, účinnost a stabilita. Všeobecné požadavky na hodnocení bezpečnosti a účinnosti jsou uvedeny v části Hodnocení bezpečnosti veterinárních vakcín (5.2.6) a v části Hodnocení účinnosti veterinárních vakcín (5.2.7). Tyto požadavky mohou být více upřesněny v odpovídajících článcích.
Důkaz stability se získává prokázáním navržené doby použitelnosti. Těmito důkazy se rozuměj í výsledky titrací virů, počtu bakterií nebo zkoušek účinnosti prováděných v pravidelných intervalech až do doby tří měsíců po době použitelnosti nejméně na třech reprezentativních, po sobě vyrobených šaržích skladovaných v doporučených skladovacích podmínkách. Dále se případně berou v úvahu výsledky stanovení vlhkosti (lyofilizované přípravky), fyzikální zkoušky adjuvans, chemické zkoušky takových látek, jako jsou např. pomocné konstituens a konzervancia, a hodnota pH. Kde je to vhodné, provádí se stabilitní studie rekonstituované vakcíny, při níž se použije přípravek rozpuštěný podle navrženého doporučení.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny je připravena kombinací jedné nebo více šarží antigenů, který vyhověl příslušným zkouškám, a dalších pomocných látek adjuvans, stabilizátorů, protimikrobních konzervačních látek a rozpouštědel.
Protímikrobní konzervační látky. Protimikrobní konzervační látky slouží k prevenci znehodnocení nebo k prevenci nežádoucích účinků způsobených mikrobiální kontaminací během používání vakcín. Nejsou obsaženy v lyofilizovaných produktech, ale je-li to oprávněno, vzhledem k maximální doporučené době použití po rekonstituci, mohou být součástí rozpouštědel pro vícedávkové lyofilizované přípravky. V jednodávkových tekutých přípravcích není obecně přítomnost protimikrobních konzervačních látek přijatelná, ale může být přijatelná, když se např. jedna vakcína plní do jednodávkových i vícedávkových obalů. Ve vícedávkových tekutých přípravcích se hodnotí potřeba účinné protimikrobní konzervace vzhledem k pravděpodobné kontaminaci během používání a maximální doporučené době použití po probodnutí obalu. Obsahuje-li vakcína takovouto látku, měla by být dokázána její účinnost po dobu použitelnosti. Obsah protimikrobní konzervační látky v konečné várce vakcíny se v každé šarži stanoví vhodnou metodou. Obsahuje nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Použití antibiotik jako protimikrobních konzervačních látek není přijatelné.
V inaktivovaných vakcínách, kde by mohly pomocné složky interferovat ve zkoušce inaktivace, se tato zkouška provede při výrobě konečné várky vakcíny po kombinaci různých šarží antigenů, ale před přidáním jakékoli pomocné látky. Potom se mohou zkoušky inaktivace u konečné várky a šarže vynechat. Určité zkoušky se mohou spíše provádět v konečné várce vakcíny než na šarži nebo šaržích z ní připravených. Jsou to zkoušky na protimikrobní konzervační látky, na volný formaldehyd, na bezpečnost a účinnost inaktivovaných vakcín.
Šarže
Pokud není v článku uvedeno jinak, plní se konečná várka asepticky do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace.
Fyzikální zkoušky. Vakcína obsahující olejové adjuvans se zkouší vhodnou metodou na viskozitu a výsledky jsou v rozmezí určeném pro přípravek. Prokáže se stabilita emulze.
Chemické zkoušky. Provede se stanovení koncentrace takových složek, jako je hliník a protimikrobní konzervační látky, aby se prokázalo, že jsou v rozmezí určeném pro výrobek.
Hodnota pH. U tekutých přípravků a rozpouštědel se stanoví hodnota pH a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Kde je to vhodné, stanoví se u lyofilizovaných přípravků obsah vody a prokáže se, že je v rozmezí určeném pro přípravek.
Pouze ta šarže, která vyhověla všem požadavkům níže uvedených zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu a stanovení účinnosti nebo též požadavkům jednotlivých lékopisných článků, může být uvolněna k použití. Se souhlasem oprávněné autority mohou být vynechány určité zkoušky šarže, jestliže mezioperační zkoušky dávají stejnou nebo lepší záruku, že šarže vyhovuje, nebo byly provedeny alternativní zkoušky validované podle metod lékopisu.
Zkoušky na čistotu
Jednotlivé články rovněž určují zkoušky, které mají být provedeny u každé jednotlivé vakcíny.
Formaldehyd (2.4.18). Použije se metoda B, jestliže byl použit disiřičitan sodný k neutralizaci přebytečného formaldehydu.) Jestliže byl při výrobě použit formaldehyd, není obsah volného formaldehydu vyšší než 0,5 g/l, pokud nebyla prokázána bezpečnost vyšší koncentrace.
Fenol (2.5.15). Pokud vakcína obsahuje fenol, není jeho obsah vyšší než 5 g/l.
Sterilita (2.6.1). Předepisuje-li to článek, jsou vakcíny sterilní. Je-li objem tekutiny v obalu vyšší než 100 ml, měla by se dle možnosti použít metoda membránových filtrů. Nemůže-li se metoda membránových filtrů použít, provede se metoda přímého očkování. Pokud je objem každého obalu 20 ml nebo více, je nejmenší množství použité do každé živné půdy 10 % obsahu nebo 5 ml, podle toho, co je méně.
Přiměřené množství vzorků (2.6.1) ke zkoušení je 1 % ze šarže - nejméně čtyři a nejvíce deset.
Mykoplazmata (2.6.7). Předepisuje-li to článek, vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata. V závislosti na původu buněk užitých k výrobě, složení kultivačního média a na cílovém druhu se provede zkouška na aviámí mykoplazmata nebo zkouška na neaviámí mykoplazmata a ureoplazmata nebo obojí.
Bezpečnost. Všeobecně se vstřikují doporučeným způsobem dvě dávky inaktivované vakcíny a nebo deset dávek živé vakcíny. Pro složené vakcíny, pokud to popis povoluje, se může zkouška provést s oddělenými složkami. Není-li to možné, bude nutné pro účely zkoušky snížit předepsaný počet dávek živé vakcíny, pokud by vstříknutí deseti dávek znamenalo podání neúnosně vysokého počtu inaktivovaných složek. Zvířata se pozorují po nejdelší dobu uvedenou ve specifickém článku. Nejsou pozorovány žádné abnormální lokální či systémové reakce.
Uchovávání
Chráněny před světlem, při teplotě (5 ±3) °C, pokud není v článku stanoveno jinak. Pokud není uvedeno jinak, není povoleno zmrazit tekuté preparáty.
Doba použitelnosti. Počítá se od zahájení zkoušky účinnosti nebo stanovení titru viru nebo stanovení počtu živých bakterií. Vztahuje se na vakcíny uchovávané v předepsaných podmínkách.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- že přípravek je určen pro veterinární použití,
- objem přípravku a počet dávek v obalu,
- způsob podání,
- použitý typ nebo typy bakterií či virů a u živých vakcín nejnižší počet živých bakterií nebo nejnižší titr viru,
- kde je to vhodné, u inaktivovaných vakcín minimální účinnost v mezinárodních jednotkách,
- kde je to vhodné, název a množství použité protimikrobní konzervační látky nebo jiné látky přidané do vakcíny,
- název každé přidané látky, která může způsobit vedlejší reakce,
- u lyofilizovaných vakcín:
- název či složení a objem tekutiny k rekonstituci, která se má přidat,
- doba, za kterou je nutno spotřebovat vakcínu po rekonstituci,
- u vakcín s olejovým adjuvans uvést, že pokud se vakcína náhodou vstříkne člověku, je nutné ihned vyhledat lékaře,
- živočišný druh, pro který je vakcína určena,
- indikace vakcíny,
- návod k použití,
- doporučené dávky pro různé druhy zvířat.
Vaginalia
Vaginální přípravky
Jsou to tekuté, polotuhé nebo tuhé přípravky určené k aplikaci do pochvy zpravidla k místnímu účinku. Obsahují jednu nebo více léčivých látek ve vhodném základu.
Obaly pro vaginální přípravky, kde je to vhodné, vyhovují požadavkům statí Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a příslušné části) a Obaly (3.2 a příslušné části).
Rozlišuje se několik druhů vaginálních přípravků:
- vaginální kuličky,
- vaginální tablety,
- vaginální tobolky,
- vaginální pěny,
- vaginální tampony s léčivy.
Výroba
Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci vaginálních přípravků se používá vhodných způsobů k zajištění jejich mikrobiální čistoty; příslušná doporučení jsou ve stati Mikrobiologická jakost léčivých přípravků (5.1.4).
Zkoušení
Obsahová stejnoměrnost (2.9.6). Není-li předepsáno a schváleno jinak, pevné a tuhé jednodávkové přípravky s obsahem účinné látky menším než 2 mg nebo nižším než 2 % celkové hmotnosti vyhovují zkoušce A (vaginální tablety) nebo zkoušce B (vaginální kuličky, vaginální tobolky) na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Obsahuje-li přípravek více účinných látek, požadavky zkoušky se vztahují jen na ty látky, které odpovídají výše uvedeným podmínkám.
Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Pevné a tuhé jednodávkové přípravky vyhovují zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost jednodávkových lékových forem. Je-li zkouška na obsahovou stejnoměrnost předepsána pro všechny obsažené účinné látky, neprovádí se zkouška na hmotnostní stejnoměrnost.
Disoluce. Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování léčivé látky (látek) z pevného nebo tuhého jednodávkového přípravku, např. jedna ze zkoušek uvedených ve stati Zkouška disoluce pevných jednodávkových lékových forem (2.9.3).
Provádí-li se zkouška disoluce, neprovádí se zkouška rozpadavosti.
Globuli vaginales
Vaginální kuličky
Synonyma. Globuli, Suppositoria vaginalia, poševní kuličky
Jsou to tuhé jednodávkové přípravky různého tvaru, obvykle vejčitého. Mají objem a konzistenci vhodné k aplikaci do pochvy. Kromě tvaru odpovídají definici čípků uvedené v článku Rectalia.
Vaginální kuličky jsou připravovány za použití postupů a pomocných látek uvedených u čípků v článku Rectalia. Léčivá látka (látky) je dispergována nebo rozpuštěna v jednoduchém nebo složeném základu, který může být rozpustný nebo nerozpustný, ale tající při teplotě těla nebo dispergovatelný ve vodě.
Vaginální přípravky, které odpovídají definici vaginálních kuliček, lze připravovat lisováním. Přípravek vyhovuje požadavkům na vaginální kuličky.
Výroba
Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních kuliček po 60 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Tabulettae vaginales
Vaginální tablety
Jsou to pevné jednodávkové přípravky. Obvykle odpovídají definici neobalených nebo potahovaných tablet uvedené v článku Tabulettae.
Výroba
Použije se vhodná zkouška k ověření vhodného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tablet po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.
Capsulae vaginales
Vaginální tobolky
Synonymum. Vaginální kapsle
Jsou to tuhé jednodávkové přípravky. Jsou podobné měkkým tobolkám, od nichž se liší velikostí a tvarem. Vaginální tobolky mají různý tvar, nejčastěji vejčitý. Vaginální tobolky jsou hladké a přípravek má jednotný vzhled.
Výroba
Použije se vhodná zkouška k ověření příslušného uvolňování účinné látky (látek) z přípravku s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem.
Zkoušení
Zkouška rozpadavosti. Pokud se nejedná o přípravky s řízeným uvolňováním nebo prodlouženým místním účinkem, vyhovují Zkoušce rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav vaginálních tobolek po 30 min, pokud není předepsáno a schváleno jinak.
Spumae vaginales
Vaginální pěny
Synonymum. Musci vaginales
Vyhovují požadavkům článku Spumae medicatae.
Tampona vaginala medicata
Vaginální tampony s léčivy
Jsou to tuhé jednodávkové přípravky určené k zavedení do pochvy na určenou dobu.
Vyhovují požadavkům článku Tampona medicata.

a) Stejnoměrnost podané dávky. Tato zkouška se použije pro jednodávkové prášky, které mají v označení uvedenu podávanou dávku, a pro vícedávkové prášky.
Použije se zařízení schopné kvantitativně zachytit léčivou látku v dávce emitované z inhalátoru.
Vhodné zařízení je naznačeno na obrázku 1. Použije se následující postup.
Připraví se inhalátor k použití pomocí vhodné pumpy a vypustí se dávka do odpadu. Postup se opakuje s dalšími čtyřmi dávkami. Inhalátor připravený k použití se spojí se sběrným zařízením pomocí těsnícího adaptéru. Po zapnutí pumpy se inhalátorem nechají projít 3 litry vzduchu vhodnou rychlostí, např. 60 l/min. Postup se opakuje tolikrát, dokud počet dílčích dávek neodpovídá dávkové jednotce shodné se zkoušeným vzorkem. Zařízení se rozebere, všechny vnitřní povrchy se opláchnou a množství léčivé látky se stanoví ve spojené promývací tekutině.
Postup se opakuje s dalšími devíti inhalátory.
Přípravek vyhovuje zkoušce, neliší-li se více než jeden výsledek z desíti od průměrné hodnoty o více než 35 % a žádná hodnota o více než 50 %. Liší-li se dvě nebo tři hodnoty o více než 35 % a žádná o více než 50 %, zkouší se dalších 20 inhalátorů. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nejvýše tři ze třiceti výsledků odchýlí od průměru o více než 35 % a žádný výsledek o více než 50 % od průměrné hodnoty.

a) původ a charakteristiku genu,

a) o stabilitě buňky získané měřením životaschopnosti a schopnosti udržení vektoru,

a) detekci sulfonylovaného cytosinového zbytku v jednovláknové DNK (kde DNK je mobilizována na filtru a cytosiny jsou derivatizovány in situ před detekcí a kvantitativním stanovením pomocí protilátek proti sulfonové skupině),

a) Bakteriální vakcíny. Vybraná zkouška bude vhodná pro použité vakcinační bakterie a bude sestávat nejméně ze dvou pasáží v produkční živné půdě. Pokud byla k výrobě použita pevná živná půda, je vhodné použít tekutou půdu nebo jinou půdu předepsanou ve specifickém článku. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý mikroorganismus.

a) Stejnoměrnost podané dávky. Tato zkouška se provádí, je-li v označení uvedena podaná dávka.
Použije se zařízení schopné kvantitativně zachytit dávku uvolněnou z rozprašovače s aplikátorem.
Lze použít těchto zařízení a postupů:
Dělicí nálevka na 500 ml se umístí v horizontální poloze a otvor zavíracího kohoutu se uzavře smotkem vaty zvlhčené vhodným rozpouštědlem. Pomocí vhodné pumpy se vhání do nálevky proud vzduchu rychlostí 30 l/min. Kohout se uzavře a vnitřek dělicí nálevky se vystříká vhodným rozpouštědlem.
Po dobu 5 s se nádobka protřepává a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Nejméně po 5 s se přípravek znovu protřepává 5 s a opět se odstříkne jedna dávka do odpadu. Tento postup se opakuj e ještě třikrát. Zavírací kohout nálevky se otevře a po 2 s se vystříkne aerodisperze z obrácené nádobky s přípravkem stlačením ventilu na 1 s. Přípravek v nádobce se opět 5 s protřepává a celý postup se opakuje, až počet vystříknutí odpovídá požadované podané dávce (dávkové jednotce). Kohout dělicí nálevky se uzavře a celý obsah nálevky se opětovným vypláchnutím shromáždí ve vhodné nádobě. Pak se stanoví obsah léčivé látky v získaném objemu.
Postup se opakuje s dalšími devíti tlakovými nádobami.
Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, když nejméně devět z deseti výsledků je v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty a všechny výsledky jsou v rozmezí 65 % až 135 % průměrné hodnoty. Jestliže dva nebo více výsledků je mimo rozmezí 75 % až 125 %, opakuje se zkouška s dalšími dvaceti nádobami. Nejvýše tři z třiceti výsledků mohou být mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný výsledek není mimo rozmezí 65 % až 135 % průměrné hodnoty.

b) Stejnoměrnost předem dělené dávky. Je-li u přípravku uvedeno podávání pomocí předem dělených dávek z tobolek, blistrů ap., přípravek vyhovuje zkoušce B na obsahovou stejnoměrnost jednodávkových přípravků (2.9.6).
Aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18). Zvolí se zkouška za použití vhodného přístroje.
Počet dávkových jednotek v nádobce. Dávky se vyprazdňují ze zařízení vhodnou tokovou rychlostí. Zaznamená se počet podání. Celkový počet dávkových jednotek není menší, než j e uvedeno v označení na obalu.

b) sekvenční analýzu nukleotidů klonovaného genu a kontrolu styčných oblastí vektoru exprese. Klonované sekvence se omezí na minimum a všechny důležité exprimované sekvence se jasně identifikují a ověří na úrovni RNK.
Sekvence DNK klonovaného genu se běžně ověří na úrovni výchozí kultury až po a případně i nad normální hranici populačního dvojnásobku pro celou stupnici fermentace. V některých systémech, kde např. je mnoho kopií genu vloženo do genomu kontinuální buněčné linie, není vhodné provádět sekvenci klonovaného genu na úrovni výroby. V těchto případech může pomoci "Southern blo" analýza celkové buněčné DNK nebo sekvenční analýza mediátorové RNK (mRNK). Zvláště je nutné věnovat pozornost charakterizaci exprimované bílkoviny,

b) o identitě buněk podle fenotypových vlastností,

b) detekci jednovláknové DNK pomocí fragmentu jednovláknové DNK vázaného na bílkovinu a protilátky proti této bílkovině. Žádný z těchto postupů nepožaduje použití specifické hostitelské nebo vektorové DNK jako referenčního přípravku pro stanovení. Nicméně se tato metoda validuje, aby se zajistil rovnoběžný průběh s použitým referenčním přípravkem DNK, linearita odpovědi a to, že přípravek nebo pomocné látky nebudou v použité koncentraci interferovat.

b) Bakteriální toxoidy. Zkouška na detoxikaci by se měla provést ihned po výrobě toxoidu a případně po neutralizaci nebo odstranění inaktivačního agens. Vybraná zkouška bude vhodná pro přítomný toxin nebo toxiny a bude z dostupných zkoušek nejcitlivější. Pokud je riziko, že se navrátí toxicita, provede se další zkouška v konečné části výroby, ve které citlivost zkoušky nemůže být zpochybněna.

b) Stejnoměrnost odměřené dávky. Je-li v označení uveden požadavek odměřené dávky, provede se tato zkouška (stanovuje se dávka odměřená pomocí dávkovacího ventilu, ale bez použití aplikátoru).
Lze použít následující zařízení a postup:
Od vybrané tlakové nádoby se oddělí aplikační zařízení a pomocí vhodného rozpouštědla se odstraní všechny nálepky a značky na nádobě. Suchá tlaková nádoba se spojí s aplikačním zařízením. 5 s se přípravek protřepává a jedna dávka se odstříkne do odpadu. Nejméně po 5 s čekání se přípravek znovu protřepává 5 s a opět se odstříkne jedna dávka do odpadu. Tento postup se opakuj e ještě třikrát. Tlaková nádoba se oddělí od aplikačního zařízení (uvnitř i zevně) a vhodným rozpouštědlem se očistí stoupací trubička dávkovacího ventilu a špice ventilu. Celý dávkovači ventil se osuší.
Do malé nádoby vhodné k třepání se umístí vhodný držák vyrobený z inertního materiálu (např. držák se třemi nohami a středovým vroubkováním a otvorem zužujícím se směrem dolů.) Nádoba s držákem se naplní vhodným rozpouštědlem do výšky nejméně 25 mm nad místem vystříknutí přípravku (horní otvor držáku).
Po dobu 5 s se třepe tlakovou nádobou s dávkovacím ventilem a po přiložení ventilu v převrácené poloze k otvoru ve středu držáku se vstříkne dávka přípravku do rozpouštědla. Postup se opakuje, až počet vystříknutí odpovídá požadované dávkové jednotce. Tlaková nádoba se oddělí od aplikačního zařízení a vhodným rozpouštědlem se omyje vnitřek stoupací trubičky dávkovacího ventilu a všechny vnější povrchy. Omývací tekutina se přidá k roztoku a stanoví se množství léčivé látky.
Postup se opakuje s dalšími devíti tlakovými nádobami. Není-li předepsáno a schváleno jinak, přípravek vyhovuje zkoušce, když nejméně devět z deseti výsledků je v rozmezí 75 % až 125 % průměrné hodnoty a všechny jsou v rozmezí 65 % až 135 %. Jestliže dva nebo více výsledků je mimo rozmezí 75 % až 125 %, opakuje se zkouška s dalšími dvaceti nádobami. Nejvýše tři z třiceti výsledků mohou být mimo rozmezí 75 % až 125 % a žádný výsledek mimo rozmezí 65 % až 135 %.
Aerodynamické stanovení jemných částic (2.9.18). Zvolí se zkouška za použití vhodného přístro- je.
Počet dávkových jednotek v nádobce. Tlaková nádoba s přípravkem se stisknutím ventilu vyprázdní do odpadu vždy nejméně po 5 s. Celkový počet takto zjištěných dávkových jednotek není menší, než je uvedeno v označení.

c) někdy je nutný důkaz o nepřítomnosti zdrojů potenciálně onkogenních nebo náhodně infekčních činitelů (viry, bakterie, houby nebo mykoplazmata) v buněčných bankách. Zvláštní pozornost se musí věnovat virům, které mohou běžně kontaminovat druhy, ze kterých je buněčná linie odvozena. Některé buněčné linie obsahují endogenní viry, např. retroviry, jejichž odstranění je nesnadné. Sleduje se proto exprese těchto organismů za různých podmínek, o nichž je známo, že ji mohou indukovat,

c) Virové vakcíny. Vybraná zkouška vhodná pro použitý vakcinační virus bude sestávat nejméně ze dvou pasáží na buňkách, kuřecích embryích nebo, pokud není k dispozici jiná vhodná citlivá metoda, na zvířatech. Počet buněk, kuřecích embryí nebo zvířat bude dostatečný k zajištění požadované citlivosti zkoušky. Pro zkoušky v buněčných kulturách se nejméně 150 cm² buněčného monolayeru inokuluje 1,0 ml inaktivované sklizně. Přípravek vyhovuje, jestliže nebyl nalezen žádný živý virus nebo jiný mikroorganismus.

c) konstrukci, genetiku a strukturu úplného vektoru exprese.
- charakteristikou hostitelsko-vektorového systému, která zahrnuje:

a) mechanismus přenosu vektoru do hostitelské buňky,

b) množství kopií, fyzikální stav a stabilitu vektoru uvnitř hostitelské buňky,

c) opatření použitá pro podporu a kontrolu exprese.

d) pro savčí buňky je nutné získat podrobnosti o jejich potenciální schopnosti nádorového bujení.

6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky
Albumini humani solutio
Roztok lidského albuminu
Je to vodný roztok bílkovin získaných z plazmy, která vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Plasma humanum ad separationem.
Výroba
Separace albuminu se provádí v řízených podmínkách, zejména v hodnotě pH, iontové síle a teplotě tak, aby v konečném výrobku bylo z celkové bílkoviny nejméně 95 % albuminu. Roztok lidského albuminu se připravuje jako koncentrovaný roztok obsahující 150 g/l až 250 g/l celkové bílkoviny nebo jako izotonický roztok obsahující 35 g/l až 50 g/l celkové bílkoviny. Může se přidat vhodný stabilizátor proti vlivům tepla, jako je sodná sůl kyseliny kaprylové (sodná sůl kyseliny oktanové) nebo N-acetyltryptofan nebo jejich kombinace ve vhodné koncentraci, ale v žádném stupni během přípravy se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok se filtruje přes bakteriální filtr a rozplňuje se asepticky do sterilních obalů, které se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Roztok se v konečném obalu zahřívá nejméně 10 h při (60 ± 0,5) C. Obaly se potom inkubují nejméně 14 dní při 30 C až 32 C nebo nejméně 4 týdny při 20 C až 25 Ca vizuálně se vyšetřují na známky mikrobiálního znečištění.
Vlastnosti
Čirá slabě viskózní tekutina; téměř bezbarvá, žlutá nebo zelená.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,3. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval 10 g bílkoviny v litru.
Celková bílkovina. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval asi 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugačních zkumavkách s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se a 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25. Přípravek obsahuje nejméně 95 % a nejvýše 105 % množství bílkoviny uvedeného v označení.
Bílkovinné složení. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků gelu vhodného acetatu celulosy jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 jako roztoku elektrolytu.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.
Porovnávací roztok. Albumin lidský pro elektroforézu BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 20 g/l.
Na proužek gelu se nanese 2,5 μl zkoušeného roztoku do pruhu 10 mm nebo se nanese 0,25 μl/mm, jestliže se použije úzký proužek. Na další proužek se nanese stejným způsobem stejný objem porovnávacího roztoku. Použije se vhodné elektrické pole, aby se nejrychlejší pruh posunul nejméně 30 mm. Na proužky se 5 min působí černí amido 10B RS. Odbarvuje se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (10 + 90) do odbarvení pozadí. Proužky se zprůhlední směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Absorbance pásů se měří při 600 nm pomocí zařízení, které má lineární odezvu v intervalu měření. Vypočítá se výsledek jako průměr ze tří měření každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 % bílkovin pohyblivost odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je část bílkovin hlavního pásu uvnitř hranic uvedených na letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.
Polymery a agregáty. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Obvykle je vhodná koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a nastřikuje se 50 μg až 600 μg bílkoviny.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min roztoku obsahujícího v litru 4,873 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R,
- detektoru, 280 nm.
Pík odpovídající polymerům a agregátům se nachází v části chromatogramu představující prázdný objem. Plocha tohoto píku dělená dvěma není větší než 5 % celkové plochy chromatogramu.
Haem. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci bílkoviny 10 g/l. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 403 nm proti vodě R jako kontrolní tekutině je nejvýše 0,15.
Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru.
Hliník. Pokud je přípravek určen k podání dialyzovaným nemocným nebo nedonošeným dětem, vyhovuje zkoušce na hliník, obsahuje-li nejvýše 200 μg Al/1; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I) využívající pece jako atomového generátoru.
Při přípravě roztoku se použijí nádoby z plastů. Před použitím se omyje vybavení v kyselině dusičné (200 g HNO₃/l).
Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.
Validační roztok. Použije se albumin lidský pro validaci hliníku BRP.
Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada porovnávacích roztoků za použití vhodného objemu základního roztoku hliníku (10 μg Al/ml) a známého objemu vody R. Je-li třeba, zředí se roztoky kyselinou dusičnou (10 g HNO₃/l) obsahující dusičnan hořečnatý R (1,7 g/l) a 0,05 % (V/V) oktoxinolu 10 R. Měří se absorbance při 309,3 nm. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že obsah hliníku stanoveného u albuminu lidského pro validaci hliníku BRP se neliší o více než 20 % od hodnoty uvedené v příbalovém letáku přiloženém k referenčnímu přípravku.
Draslík. Nejvýše 0,05 mmol K na gram bílkoviny, stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 766 nm.
Sodík. Nejvýše 160 mmol Na v litru a nejméně 95 % a nejvýše 105 % obsahu sodíku uvedeného v označení. Stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Intenzita emise se měří při 589 nm.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogení látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 10 ml zkoušeného přípravku, který v litru obsahuje 35 g až 50 g bílkoviny. U přípravků obsahujících v litru 150 g až 250 g bílkoviny se na 1 kg hmotnosti králíka vstříknou 3 ml.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název přípravku,
- objem přípravku,
- obsah bílkoviny vyjádřený v gramech na litr,
- obsah sodíku vyjádřený v milimolech na litr,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti,
- že se přípravek nesmí použít, když je zakalený nebo obsahuje-li usazeninu,
- název a koncentrace všech přidaných látek (např. stabilizátor),
- zda je přípravek vhodný pro dialyzované nemocné a nedonošené děti.
Aloe extractum siccum normatum
Aloový extrakt suchý titrovaný
Synonymum. Extractum aloe siccum normatum
Připravuje se z barbadoského aloe nebo kapského aloe nebo z jejich směsi extrakcí vroucí vodou. Je-li třeba, upraví se obsah hydroxyanthracenových derivátů tak, aby činil 19,0 % až 21,0 %, počítáno jako aloin (barbaloin) (C₂₁H₂₂O₉; M_r 418,4), vztaženo na vysušený extrakt.
Vlastnosti
Hnědý nebo žlutohnědý prášek, mírně rozpustný ve vroucí vodě.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; provede se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.
Stanovení obsahu
Zkouška se provádí za ochrany před světlem.
0,400 g extraktu se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a protřepává se 30 min. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyj e postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.
Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C₂₁H₂₂O₉), podle vztahu:
$\frac{A . 19,6}{m},$
v němž značí:
A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,
m - navážku extraktu v gramech.
Hodnota specifické absorbance aloinu je 255.
Uchovávání
Uchovává se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).
Označování
Označuje se způsobem uvedeným v článku Extracta (Suché extrakty).
Antithrombinum III humanum densatum cryodesiccatum
Lyofilizovaný koncentrát humánního antitrombinu III
Je to přípravek tvořený glykoproteinovou frakcí získanou z lidské plazmy, který za přítomnosti přebytku heparinu inaktivuje trombin. Získává se z plazmy vyhovující požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.
Po rozpuštění přípravku předepsaným způsobem v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku je účinnost antitrombinu III nejméně 25 m.j. v mililitru.
Výroba
Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivuj í známá infekční agens. Jsou-li k inaktivaci virů použity v průběhu výroby nějaké látky, následující čisticí postupy se validují, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vhodnou úroveň a že jejich zbytky neohrozí bezpečnost přípravku pro nemocné.
Antitrombin III se přečistí, zkoncentruje a může se přidat vhodný stabilizátor. Specifická účinnost antitrombinu III je nejméně 3 m.j. v miligramu celkové bílkoviny bez albuminu. Koncentrát antitrombinu III se filtruje filtrem zadržujícím bakterie, asepticky se rozplní do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Pak se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. V žádném stupni výroby se nepřidávají protimikrobní konzervační látky.
Zkouška validace
Má se prokázat, že výrobním procesem vzniká přípravek, který pravidelně vyhovuje následující zkoušce:
Frakce vázající heparin. Frakce antitrombinu III schopná vazby na heparin je nejméně 60 %. Zkouší se elektroforézou v agarosovém gelu (2.2.31). Připraví se roztok agarosy pro elektroforézu- R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 8,4 obsahující 15 m.j. heparinu R v mililitru. 5 ml tohoto roztoku se naleje na čtvercovou skleněnou desku o straně 5 cm a chladí se 30 min při 4 °C. Vyříznou se dvě jamky o poloměru 2 mm, vzdálené 1 cm a 4 cm od strany desky a 1 cm od katody. Do jedné jamky se nanese 5 μl zkoušeného přípravku zředěného na roztok o účinnosti přibližně 1 m.j. antitrombinu III v mililitru. Do druhé jamky se nanese 5 μl značkovací barvy, jako např. modři bromfenolové RS. Nechá se působit při 4 °C elektrické pole 7 V/cm tak dlouho, až barva dosáhne anody.
V agarosovém gelu se udělá řez ve vzdálenosti 1,5 cm podél strany desky, kam byl nanesen zkoušený vzorek, a větší část gelu se odstraní. Zbývající proužek 1,5 cm široký obsahuje zkoušený materiál. Na volné místo se naleje 3,5 ml roztoku agarosy pro elektroforézu R (10 g/l) v tlumivém roztoku barbitalovém o pH 8,4 obsahujícího králičí sérum proti lidskému antitrombinu III ve vhodné předem stanovené koncentraci, aby vznikl odpovídající pík o výšce nejméně 1,5 cm. Deska se umístí původním gelem směrem ke katodě, takže druhá elektroforetická migrace se děje v pravém úhlu k první. Druhá elektroforéza se nechá probíhat 16 h při konstantním elektrickém poli 2 V/cm. Desky se překryjí filtračním papírem a několika vrstvami buničiny nasáklé roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a na 2 h se zatíží. Solný roztok se několikrát vymění. Desky se opláchnou vodou R, usuší se a obarví modří kyselou 92 RS.
Frakce antitrombinu III vázaného na heparin, což je pík bližší k anodě, se vypočítá z celkového množství antitrombinu III změřením ploch dvou precipitačních píků.
Vlastnosti
Bílá sypká látka nebo prášek.
Zkoušený přípravek se rozpustí předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (s výjimkou rozpustnosti, stanovení celkového proteinu a vody) a stanovení účinnosti.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5; měří se rozpuštěný přípravek.
Rozpustnost. Rozpustí se úplně za mírného míchání do 10 min v objemu rozpouštědla uvedeného v označení na obalu nebo v příbalovém letáku; vytvoří se čirý nebo slabě zakalený bezbarvý roztok.
Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 miliosmolů na kilogram.
Celkové bílkoviny. Je-li nezbytné, zředí se přesně změřený objem zkoušeného přípravku vodou R na roztok obsahující přibližně 15 mg bílkoviny ve 2 ml. Ke 2,0 ml roztoku v centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, odstřeďuje se 5 min, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Heparin (2.7.5). Nejvýše 0,1 m.j. účinnosti heparinu na mezinárodní jednotku účinnosti antitrombinu III. Je nutné validovat metodu stanovení heparinu pro každý specifický zkoušený přípravek vzhledem k interferenci s antitrombinem III.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %, provede se s nejméně 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje ve zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka nitrožilně vstříkne objem zkoušeného přípravku odpovídající 50 m.j. antitrombinu III, vypočítaný z účinnosti uvedené v označení.
Stanovení účinnosti
Obsah antitrombinu III ve zkoušeném přípravku se stanoví porovnáním jeho schopnosti inaktivovat za přítomnosti přebytku heparinu trombin se stejnou schopností referenčního přípravku koncentrátu antitrombinu III kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Proměnná množství zkoušeného přípravku se smíchají s neměnným množstvím trombinu a zbývající aktivita trombinu se stanoví za pomoci vhodného chromogenního substrátu.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu koncentrátu lidského antitrombinu III. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Postup zkoušky. Připraví se dvě nezávislé řady tří nebo čtyř ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v rozmezí 1/75 až 1/200 z 1 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albuminovém o pH 8,4 obsahujícím 15 m.j. heparinu v mililitru.
200 μl každého ředění se 1 min až 2 min zahřívá při 37 °C. Všechna ředění se smíchají s 200 μl roztoku trombinu hovězího R o účinnosti 2 m.j./ml v tlumivém roztoku trometamol-albuminovém o pH 8,4. Míchá se a udržuje se 1 min přesně na 37 °C. Přidá se 500 μl vhodného chromogenního substrátu (např. D-fenylalanyl-L-pipekolyl-L-arginyl-4-nitroanilid rozpuštěný předepsaným způsobem ve vodě R na roztok o koncentraci 4 mmol/1 a dále naředěný pro zkoušku tlumivým roztokem trometamolovým s edetanem disodným o pH 8,4 na koncentraci vhodnou pro stanovení). Okamžitě se začne měřit změna absorbance při 405 nm, v měření se pokračuje nejméně 30 s. Vypočítá se rychlost změny absorbance (ΔA/min). (Zkouška může být alternativně provedena tak, že se reakce ukončí přidáním kyseliny octové a změří se absorbance při 405 nm.)
Rychlost změny absorbance (ΔA/min) je nepřímo úměrná účinnosti antitrombinu III. Úbytek absorbance nebo ΔA/min se vynese proti koncentraci na lineární stupnici a účinnost se odečte ze směrnic přímek pro referenční a zkoušený přípravek.
Ověří se validita zkoušky a účinnost zkoušeného přípravku se vypočítá obvyklými statistickými metodami pro stanovení poměru sklonů (např. 5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek).
Stanovená účinnost je nejméně 90 % a nejvýše 110 % účinnosti uvedené v označení na obalu. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 90 % a nejvýše 110 % stanovené účinnosti.
Uchovávání
Uchovává se chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- obsah antitrombinu III v obalu v mezinárodních jednotkách,
- název a objem rozpouštědla, jež se použije k rozpuštění přípravku,
- je-li potřebné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor.
† Belladonnae pulvis normatus
Práškovaný rulíkový list titrovaný
Je to práškovaný rulíkový list (180), jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃; M_r 289,36), činil 0,28 % až 0,32 %, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga má slabý pach nutkající ke zvracení.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
B. 1 g se smíchá s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a 2 min se protřepává. Pak se zfiltruje, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně 15 ml etheru R tak, aby nedošlo k tvorbě emulze. Etherová vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltruje a ether se na porcelánové misce odpaří. Ke zbytku se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96% R; vzniká tmavě fialové zbarvení.
C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.
Zkoušky na čistotu
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,6 g se smíchá s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a protřepává se 15 min. Pak se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26% R a protřepává se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně výrazné skvrny; při nanášce 20 μl ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Hnědé skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R(1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,1násobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Pak se chloroform slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.
Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃), se vypočítá podle vztahu:
$\frac{57,88 . 20 - n}{100 - d . m},$
v němž značí:
d - ztrátu sušením v procentech,
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus
Lidský koagulační faktor VIII lyofilizovaný
Připravuje se frakcionací plazmy získané od více než deseti dárců, která odpovídá požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.
Sortiment přípravků lišících se účinností a čistotou je široký. Účinnost přípravku rozpuštěného předepsaným způsobem je nejméně 3 m.j. v mililitru a nejméně 0,1 m.j. v miligramu celkových bílkovin.
Výroba
Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, u nichž bylo dokázáno, že odstraňují nebo inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následující čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocného.
Po přípravě se frakce obsahující faktor VIII rozpustí ve vhodném rozpouštědle a roztok se rozplní do obalů a ihned zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo pod dusíkem tak, aby se předešlo kontaminaci. Nepřidává se žádná protimikrobní přísada, může se však přidat heparin.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná hmota.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,4; měří se rozpuštěný přípravek.
Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá předepsaný objem vody na injekci R teplé 20 °C až 25 °C a mírně se 30 min protřepává. Přípravek se zcela rozpustí za tvorby bezbarvého nebo slabě nažloutlého, čirého nebo lehce zakaleného roztoku. V tomto roztoku do 3 h po rozpuštění při 20 °C až 25 °C nevzniknou žádné stopy koagula.
Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se rozpuštěný přípravek roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny.
Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové prosté dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Fibrinogen. Nejvýše 80 % z celkového množství bílkovin. Rozpuštěný přípravek se zředí v poměru 1 : 10 roztokem chloridu sodného R (9 g/l). K objemu zředěného přípravku s předpokládaným obsahem asi 15 mg fibrinogenu se přidá dostatečné množství trombinu lidského R k vysrážení bílkovin a nechá se 2 h stát. (Dostatečným množstvím trombinu lidského R se rozumí desetinásobek množství potřebného k vysrážení 1 ml roztoku lidského fibrinogenu (1 g/l) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) během 15 s při teplotě 37 °C a pH 7,2 až 7,3.) Koagulum se oddělí a promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Obsah dusíku se stanoví mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkoviny (fibrinogenu) se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Hemaglutminy anti-A a anti-B. Rozpuštěný přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsahoval 3 m.j. v mililitru. Provedou se zkoušky na hemaglutininy anti-A a anti-B nepřímou metodou (2.6.20). Do ředění 1 : 64 nenastane aglutinace.
Povrchový antigen hepatitidy B. Rozpuštěný přípravek se vyzkouší vhodnou citlivou metodou, jako je radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitidy B se neprokáže.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2 %; 0,500 g se 24 h suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 3 Pa.
Sterilita (2.6.1). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem obsahující 10 m.j.
Neškodnost (2.6.9). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití. Každé myši se vstříkne objem rozpuštěného přípravku obsahující 1,5 m.j. a každému morčeti se vstříkne objem obsahující 15 m.j.
Stanovení účinnosti
Provede se stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VIII (2.7.4).
Stanovená účinnost je 80 % až 120 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovení účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 80 % až 120 %.
Uchovávání
Uchovává se chráněn před světlem, při teplotě do 8 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- počet m.j. v obalu,
- obsah bílkovin v obalu,
- množství heparinu v nádobce, pokud je obsažen,
- podmínky uchovávání,
- objem vody na injekci R, jež se použije k rozpouštění přípravku,
- upozornění, že přípravek se musí použít ihned po rozpuštění,
- upozornění, že přípravek se nesmí použít, jestliže se vše nerozpustilo nebo vzniklo koagulum,
- upozornění, že obsah je jen na jedno použití,
- název a množství všech přidaných látek,
- že přípravek nemůže být považován za prostý viru hepatitidy,
- nejvyšší obsah fibrinogenu,
- pokud je to vhodné, že přípravek lze použít na léčbu von Willebrandovy nemoci.
Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus
Lidský koagulační faktor IX lyofílizovaný
Připravuje se frakcionací plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.
Výroba
Metody přípravy se navrhují tak, aby se zejména předcházelo vzniků trombů a přenosu známých původců infekcí nebo aby se inaktivovaly. Přípravek, jež kromě faktoru IX může obsahovat také faktory II, X a VII, prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se do sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka, mohou se však přidat jiné plazmatické bílkoviny a heparin. Po rozpuštění předepsaným způsobem je účinnost nejméně 20 m.j. v mililitru a specifická účinnost nejméně 0,6 m.j. v miligramu celkových bílkovin.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě zbarvený prášek nebo pevná drobivá hmota, velmi hygroskopická. V závislosti na metodě frakcionace plazmy může být rozpuštěný přípravek zbarven např. modře, žlutě nebo zeleně.
Zkoušky totožnosti a Zkoušky na čistotu, s výjimkou zkoušek Rozpustnost a Ztráta sušením, se provedou předepsaným způsobem ihned po rozpuštění zkoušeného přípravku.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se rozpuštěný přípravek.
Rozpustnost. Do 10 min se za pokojové teploty úplně rozpustí mírným třepáním v předepsaném objemu rozpouštědla.
Aktivované koagulační faktory. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho obsah v přípravku zkouškou na heparin a heparin se zneutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R. Rozpuštěný zkoušený přípravek se zředí 1 : 10 a 1 : 100 tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5. Do vodní lázně o teplotě 37 °C se umístí řada polystyrenových zkumavek a do každé se přidá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek napipetuje buď 0,1 ml příslušného ředění přípravku, nebo 0,1 ml tlumivého roztoku (kontrolní roztok). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C. V průběhu 30 min od výchozího ředění se měří čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Pro všechna ředění má být srážecí čas nejméně 150 s.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas kontrolního roztoku je alespoň 200 s.
Heparin. Nejvýše 0,5 m.j. heparinu v 1 m.j. faktoru IX. Připraví se řada roztoků obsahujících v 1 ml 0 mg až 20 mg protaminiumsulfatu R. Připraví se řada směsí obsahujících 0,5 ml rozpuštěného zkoušeného přípravku a 10 μl jednotlivých roztoků protaminiumsulfatu R.
Do vodní lázně na 37 °C se umístí řada polystyrenových zkumavek a do každé zkumavky se dá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R. Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek napipetuje po 0,1 ml příslušné směsi rozpuštěného zkoušeného přípravku s protaminiumsulfatem R nebo 0,1 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (kontrolní roztok). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C a měří se čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Množství protaminiumsulfatu potřebného k neutralizaci heparinu v 0,5 ml zkoušeného přípravku odpovídá množství, které je obsaženo ve směsi s nejkratším zaznamenaným srážecím časem. Obsah heparinu se vypočte z předpokladu, že 10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas v kontrolním roztoku je nejméně 200 s.
Povrchový antigen hepatitidy B. Rozpuštěný přípravek se zkouší vhodnou citlivou metodou jako je radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitidy B se neprokáže.
Trombin. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, a heparin se neutralizuje přídavkem protaminiumsulfatu R. Ve dvou zkumavkách se smíchají stejné objemy rozpuštěného přípravku a roztoku fibrinogenu R (3 g/l). Jedna zkumavka se uchovává 6 h při 37 °C, druhá 24 h při pokojové teplotě. Ve třetí zkumavce se smíchají stejné objemy roztoku fibrinogenu a roztoku trombinu R (1 m.j./ml) a zkumavka se zahřívá ve vodní lázni při 37 °C. Ve zkumavkách obsahujících zkoušený přípravek nedojde ke srážení, ve zkumavce s trombinem se koagulum vytvoří do 30 s.
Celkové bílkoviny. Je-li to třeba, zředí se přesně odměřený objem rozpuštěného přípravku vodou R tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny. Ke 2 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá násobením výsledku faktorem 6,25.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,200 g se 24 h suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 3 Pa.
Sterilita (2.6.1). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem rozpuštěného přípravku odpovídající 30 m.j., počítáno podle účinnosti uvedené v označení na obalu.
Neškodnost (2.6.9). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití. Každé myši se vstříkne objem rozpuštěného přípravku odpovídající 2 m.j. a každému morčeti se vstříkne objem rozpuštěného přípravku odpovídající 15 m.j., počítáno podle účinnosti uvedené v označení na obalu.
Stanovení účinnosti
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním množství potřebného ke snížení srážecího času směsi obsahující látky jiné než faktor IX, jež se podílejí na srážení krve, s množstvím porovnávacího přípravku, kterého je zapotřebí k vyvolání stejného účinku. K tomu je nutné, aby porovnávací přípravek byl kalibrován v mezinárodních jednotkách. Mezinárodní jednotkou je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný koncentrát lidského koagulačního faktoru IX. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.
Zkoušený přípravek a porovnávací přípravek se samostatně rozpustí podle návodu uvedeného v označení na obalu a ihned se zkouší. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, viz Zkoušky na čistotu, a heparin se neutralizuje přídavkem protaminiumsulfatu R. Zkoušený přípravek a porovnávací přípravek se zředí dostatečným množstvím tlumivého roztoku imidazolového o pH 7,3 tak, aby se získaly roztoky obsahující 0,5 m.j. až 2,0 m.j. v mililitru. Za použití směsi objemových dílů roztoku citronanu sodného R (38 g/l) a tlumivého roztoku imidazolového o pH 7,3 (1 + 5) se připraví řada dvojnásobných ředění v rozmezí 1 : 10 až 1 : 80. Tato ředění je třeba připravit přesně a ihned je použít. Inkubační zkumavky se vloží do vodní lázně zahřáté na 37 C. Do každé z nich se dá 0,1 ml plazmy substrátu R2 a 0,1 ml příslušného ředění zkoušeného nebo porovnávacího přípravku. Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R a 0,1 ml suspenze kaolinu lehkého R 0,5 g ve 100 ml v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zkumavky se 10 min pravidelně jemně protřepávají. Do každé zkumavky se pak přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (7,4 g/l). Na stopkách se změří srážecí čas, což je interval mezi přidáním chloridu vápenatého a prvními příznaky tvorby fibrinu, který je možno určit vizuálně nebo vhodným přístrojem.
Aby se zajistilo, že plazma substrát neobsahuje zjistitelnou kontaminaci faktorem IX, provede se slepá zkouška, v níž se místo zkoušeného přípravku použije odpovídající množství směsi objemových dílů roztoku citronanu sodného R (38 g/l) a tlumivého roztoku imidazolového o pH 7,3 (1 + 5). Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas slepé zkoušky je v rozmezí 100 s až 200 s.
Uchovávání
Při teplotě pod 8 C, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- počet m.j. v obalu,
- množství heparinu v obalu, pokud je obsažen,
- název a množství tekutiny, která se použije k rozpuštění,
- upozornění, že přípravek se musí použít ihned po rozpuštění, a to pouze jednou,
- upozornění, že přípravek se nesmí použít, jestliže je roztok zakalený nebo se vše nerozpustilo,
- podmínky uchovávání,
- název a množství všech přidaných látek,
- množství bílkovin v obalu,
- upozornění, že přípravek nemůže být považován za prostý přenosných původců infekčních one- mocnění.
Fibrinogenum humanum cryodessicatum
Lyofilizovaný lidský fibrinogen
Je to rozpustná složka lidské plazmy, která se přemění na fibrin přídavkem trombinu. Získává se z plazmy, která vyhovuje článku Plasma humanum ad separationem.
Přípravek může obsahovat pomocné látky, jako j sou soli, tlumivé přísady a stabilizátory. Když se rozpustí v objemu rozpouštědla uvedeného v označení,roztok obsahuje nejméně 10g/l fibrinogenu.
Výroba
Výrobní metody zahrnují krok nebo kroky, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens. Pokud se při výrobě používají látky k inaktivaci virů, následující purifikační postupy se validují tak, aby se dokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vhodnou úroveň a žádný ze zbytků nemůže ohrozit bezpečnost přípravku pro nemocného.
K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika a přípravek neobsahuje žádnou protimikrobní konzervační látku.
Použité metody výroby jsou takové, aby se získal fíbrinogen se specifickou účinností (obsah fibrinogenu vzhledem k celkovému obsahu bílkovin) nejméně 80 %. Obsah fibrinogenu se stanoví vhodnou metodou, jakou je metoda popsaná v odstavci Stanovení obsahu, a celkový obsah bílkovin se stanoví vhodnou metodou popsanou v článku Albumini humani solutio. Pokud se přidává bílkovinný stabilizátor (například lidský albumin), požadavek na specifickou účinnost platí pro fíbrinogen před přidáním stabilizátoru. Albumin se může též získat spolu s fibrinogenem při frakcionaci a specifické stanovení albuminu se potom provádí vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) a pro výpočet specifické účinnosti se zjištěné množství albuminu odečte od celkového obsahu bílkovin.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná látka.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se rozpuštěný vzorek.
Osmolalita (2.2.35). Osmolalita rozpuštěného vzorku je nejméně 240 mosm/kg.
Rozpustnost. K obsahu nádoby se přidá objem rozpouštědla uvedený v označení. Přípravek se rozpustí do 30 min při 20 °C až 25 °C a tvoří se téměř bezbarvý lehce opalescentní roztok.
Stabilita roztoku. Vzniklý roztok se nechá stát při 20 °C až 25 °C. Do 60 min se netvoří gel.
Povrchový antigen hepatitidy B. Rozpuštěný přípravek se zkouší imunochemickou metodou (2.7.1) vhodné citlivosti takové, jakou má radioimunoanalýza. Povrchový antigen hepatitidy B není zjištěn.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Sterilita (2.6.1). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem rozpuštěného vzorku odpovídající nejméně 30 mg fibrinogenu, vypočítáno z množství uvedeného v označení.
Stanovení obsahu
0,2 ml rozpuštěného přípravku se smíchá s 2 ml vhodného tlumivého roztoku (pH 6,6 až 6,8) obsahujícího dostatečné množství thrombinu (přibližně 3 m.j./ml) a vápníku (0,05 mol/l). Udržuje se 20 min při 37 °C, precipitát se oddělí odstřeďováním (5000 g_n, 20 min), důkladně se promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l). Obsah dusíku se stanoví po mineralizaci kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah fibrinogenu (srazitelné bílkoviny) se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,0. Obsah je 70 % až 130 % množství fibrinogenu uvedeného v označení.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Označování
V označení se uvede:
- množství fibrinogenu v obalu,
- název a objem rozpouštědla, které se má použít k rozpuštění přípravku,
- kde je to vhodné, název a množství bílkovinného stabilizátoru v přípravku.
† Hyoscyami pulvis normatus
Práškovaný blínový list titrovaný
Je to práškovaný (180) list blínu, jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃; M_r 289,4), činil 0,05 % až 0,07 %, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga má nepříjemný pach nutkající ke zvracení.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 2,0 g se protřepávají 15 min s 20 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a pak se zfiltruje. Filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a protřepe se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Je-li třeba, oddělí se vrstvy odstředěním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese se odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny i další skvrny; při nanášce 20 μl ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, nejsou však šedomodré (atropin); další skvrny již nejsou patrné.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 30,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 12,0 %.
Ztráta sušením (2.3.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
40,0 g se povlhčí směsí složenou z 8 ml amoniaku 26% R, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R(1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a přítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na asi 50 ml a pomocí etheru prostého peroxidických látek R se převede do dělicí nálevky. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepává se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R, nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliy sírové 0,01 mol/l VS; chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.
Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃), se vypočítá ze vztahu:
$\frac{57,88 . 20 - n}{100 - d . m},$
v němž značí:
d - ztrátu sušením v procentech,
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,
m - navážku drogy v gramech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Immunoglobulinum humanum anti-D
Lidský imunoglobulin anti-D
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy D-negativních dárců krve, kteří byli imunizováni proti antigenu D. Obsahuje specifické protilátky proti antigenu D červených krvinek a může též obsahovat malá množství protilátek proti jiným krevním skupinám, např. anti-C, anti-E, anti-A nebo anti-B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin. Je rozplňován do obalů obsahujících nejméně 1 ml, což se vztahuje i na lyofilizovaný přípravek po rozpuštění.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
U tekutého přípravku se provádí zrychlená stabilitní zkouška zahříváním hotového výrobku po čtyři týdny při 37 °C; ztráta anti-D účinnosti po zahřívání nepřekročí 20 % výchozí hodnoty.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním množství, které je zapotřebí k aglutinaci D-pozitivních červených krvinek, s množstvím referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, které je zapotřebí k dosažení stejného účinku.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Použijí se smíšené D-pozitivní červené krvinky, ne starší než 7 dní, vhodně uchovávané a získané od nejméně čtyř dárců R,R,. Ke vhodnému objemu krvinek třikrát propraných roztokem chloridu sodného R (9 g/l) se přidá stejný objem bromelinu RS, nechá se 10 min stát při 37 °C, odstředí se, supernatantní tekutina se odstraní a krvinky se třikrát promyjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l). 20 objemových dílů červených krvinek se suspenduje ve směsi 15 objemových dílů séra inertní skupiny AB, 20 objemových dílů roztoku hovězího albuminu R (300 g/l) a 45 objemových dílů roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Tato suspenze se umístí do vody s ledem a stále se promíchává.
Použitím kalibrovaného automatického dilutoru se připraví vhodná ředění zkoušeného a referenčního přípravku. K ředění se použije roztok albuminu hovězího R(5 g/l) v roztoku chloridu sodného R(9 g/l).
Použije se vhodný přístroj pro automatickou kontinuální analýzu. Teplota potrubí, kromě inkubačních zavitů, se udržuje na 15 °C. Do potrubí přístroje se napumpuje suspenze červených krvinek rychlostí 0,1 ml/min a roztok methylcelulosy 450 R (3 g/l) rychlostí 0,05 ml/min. Ředění zkoušeného a referenčního přípravku se provádějí rychlostí 0,1 ml/min po dobu 2 min a po každém z nich se provede opláchnutí ředicím roztokem rychlostí 0,1 ml/min po dobu 4 min před zavedením dalšího ředění.
Vzduch se přivádí rychlostí 0,6 ml/min. Inkubuje se 18 min při 37 °C a pak se shluk rozptýlí přivedením roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího vhodné smáčedlo (např. polysorbát 20 v konečné koncentraci 0,02 % (V/V)) rychlostí 1,6 ml/min, aby se zabránilo roztržení bublinové struktury. Aglutináty se nechají usadit a dvakrát se promyjí, nejprve při 0,4 ml/min a poté 0,6 ml/min. Neaglutinované červené krvinky se lyžují roztokem, který obsahuje oktoxinol 10 R (5 ml/l), ferrikyanid draselný R (0,2 g/l), hydrogenuhličitan sodný R (1 g/l) a kyanid draselný R (0,05 g/l) přiváděným rychlostí 2,5 ml/min. Desetiminutová prodlévací spirála je zavedena ke konverzi hemoglobinu. Průběžně se zaznamenává absorbance (2.2.25) hemolyzátu při vlnové délce mezi 540 nm až 550 nm. Stanoví se rozmezí koncentrace protilátek, při němž je mezi koncentrací a výslednou změnou absorbance (ΔA) lineární závislost. Z výsledků se sestrojí standardní křivka a její lineární část se použije ke stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Účinnost zkoušeného přípravku se v mezinárodních jednotkách na mililitr vypočítá ze vzorce:
$\frac{a . d}{D},$
v nemž značí:
d - faktor ředění zkoušeného přípravku, u kterého se zjistila daná hodnota ΔA,
D - faktor ředění referenčního přípravku, u něhož se zjistila stejná hodnota ΔA,
a - účinnost ředění D referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách na mililitr.
Pro lyofilizovaný přípravek je zjištěná účinnost v mezinárodních jednotkách v obalu nejméně 90 % a nejvíce 111 % deklarované účinnosti a interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 % deklarované účinnosti.
Pro tekutý přípravek je zjištěná účinnost v mezinárodních jednotkách na nádobku nejméně 90 % a nejvíce 133 % deklarované účinnosti a interval spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 148 % zjištěné účinnosti.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu.
Immunoglobulinum humanum hepatitidis A
Lidský imunoglobulin proti hepatitidě A
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy nebo séra vybraných dárců, kteří mají protilátky proti viru hepatitidy A. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale. s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s titrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1 Imunochemické metody).
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku immunoglobulinu proti hepatitidě A. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Deklarovaná účinnost je nejméně 600 I.U. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu.
Immunoglobulinum humanum hepatitidis B
Lidský imunoglobulin proti hepatitidě B
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy vybraných nebo imunizovaných dárců krve, která obsahuje protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale. s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s titrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1. Imunochemické metody).
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitidě B. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 %.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v obalu.
Immunoglobulinum humanum hepatitidis B ad usum intravenosum
Lidský imunoglobulin proti hepatitidě B pro intravenózní použití
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Získává se z plazmy vybraných nebo též imunizovaných dárců krve, jejichž plazma obsahuje protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Může se přidat normální lidský imunoglobulin pro intravenózní použití.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s titrem referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1 Imunochemické metody).
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitidě B. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Deklarovaná účinnost je nejméně 50 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvíce 125 %.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum.
V označení na obalu se uvede minimální počet mezinárodních jednotek v obalu.
Immunoglobulinum humanum morbillicum
Lidský imunoglobulin proti spalničkám
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, převážně imunoglobulin G. Je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy obsahující specifické protilátky proti viru spalniček. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou nejmenšího počtu dárců a nejnižšího obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost tekutého přípravku a lyofilizovaného po rekonstituci podle označení je nejméně 50 m.j. neutralizačních protilátek proti spalničkovému viru v mililitru.
Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného imunoglobulinu a referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách za použití čelenžní dávky spalničkového viru ve vhodném systému buněčné kultury. Může se použít oprávněnou autoritou schválená, stejně citlivá a přesná metoda, která odpovídá neutralizační účinnosti proti viru spalniček v porovnání s referenčním přípravkem.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti spalničkovému viru obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku lidského séra proti spalničkám. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Připraví se řada dvojnásobných ředění zkoušeného přípravku a refenčního přípravku. Každé ředění se smíchá se stejným objemem suspenze spalničkového viru obsahující asi 100 CCID₅₀ v 0,1 ml a inkubuje se 2 h při 37 °C chráněno před světlem. Pro každou směs se použije nejméně šest buněčných kultur, na každou z nich se inokuluje 0,2 ml připravené směsi a inkubuje se nejméně 10 dní. Kultury se vyšetří na účinnost viru a porovnává se ředění obsahující nejnižší množství imunoglobulinu, které je schopno neutralizovat virus, s odpovídajícím ředěním referenčního přípravku.
Vypočítá se účinnost zkoušeného imunoglobulinu v mezinárodních jednotkách vyjadřujících množství neutralizačních protilátek proti viru spalniček v jednom mililitru přípravku.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede množství mezinárodních jednotek v obalu.
Immunoglobulinum humanum normale
Normální lidský imunoglobulin
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G (IgG). Přítomny mohou být i jiné bílkoviny. Normální lidský imunoglobulin obsahuje IgG-protilátky normálních dárců krve a je určen k nitrosvalovému podání.
Získává se z plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika.
Výroba
Výrobní postup zahrnuje stupeň nebo stupně, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens; jsou-li k inaktivaci virů použity nějaké látky, ověří se, že jejich rezidua přítomná v konečném výrobku nemají žádné nežádoucí účinky na nemocné léčené imunoglobulinem.
U přípravku se prokáže vhodnými zkouškami na zvířatech a klinicky se ověří, že přípravek je dobře snášen po intramuskulámím podání.
Připravuje se ze směsi od nejméně 1000 dárců metodou, u které je prokázáno, že vede k výrobě přípravku, který:
- nepřenáší infekci,
- při koncentraci bílkoviny 160 g/l obsahuje protilátky, z nichž alespoň pro dvě (jednu virovou a jednu bakteriální) je dosažitelný mezinárodní standard nebo referenční přípravek, a koncentrace těchto protilátek je alespoň 10x vyšší oproti výchozímu směsnému materiálu.
Normální lidský imunoglobulin se připravuje jako stabilizovaný roztok např. v roztoku chloridu sodného (9 g/l), v roztoku glycinu (22,5 g/l), nebo jedná-li se o přípravek k lyofilizaci, v roztoku glycinu (60 g/l). Vícedávkové přípravky obsahují protimikrobní konzervační látky, jednodávkové přípravky je neobsahují. Jak u protimikrobních látek, tak stabilizátorů se prokáže, že v množství, ve kterém jsou přítomny, nemají škodlivý vliv na hotový přípravek. Roztok se filtruje přes bakteriální filtry.
Stabilita přípravku se dokládá vhodnými zkouškami prováděnými během vývojové studie.
Vlastnosti
Tekutý přípravek je čirý, světle žlutý nebo světle hnědý, při uchovávání se může vytvořit slabý zákal nebo malé množství jemných částic. Lyofilizovaný přípravek je bílý nebo světle žlutý prášek nebo tuhá drobivá hmota.
Lyofilizovaný přípravek se rozpouští podle návodu uvedeného v označení bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu, kromě zkoušky Rozpustnost a Voda, semimikrostanovení.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Rozpustnost. Lyofilizovaný přípravek se rozpustí předepsaným způsobem. Přípavek se do 20 min při teplotě 20 °C až 25 °C úplně rozpustí.
Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 7,2; zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na roztok obsahující v litru 10 g bílkovin.
Celkové bílkoviny. Přípravek obsahuje 100 g až 180 g bílkovin v litru a 90 % až 110 % deklarovaného množství bílkovin. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové bez dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Složení bílkovin. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků vhodného celulosoacetatového gelu jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 (1) jako elektrolytu.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 50 g/l.
Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin pro elektroforézu BRP se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 50 g/l.
Na proužek se nanese 2,5 μl zkoušeného roztoku jako pruh 10 mm nebo se nanese 0,25 μl na milimetr, jsou-li použity užší proužky. Stejným způsobem se na jiný proužek nanese porovnávací roztok. Nechá se působit takové elektrické pole, aby se pruh albuminu normálního lidského séra, nanesený na kontrolní proužek, posunul alespoň o 30 mm. Proužek se 5 min barví černí amido 10B RS. Odbarvení se provede směsí 10 objemových dílů kyseliny octové ledové R a 90 objemových dílů methanolu R tak, aby došlo k odbarvení pozadí. Transparence pruhů se vyvolá směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Změří se absorbance pruhů při 600 nm na přístroji, který dává lineární odpověď v rozsahu celého měření. Stanoví se výsledek jako průměr ze tří měření z každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 10 % bílkovin mobilitu odlišnou od hlavního pásu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je podíl bílkovin hlavního pásu v mezích uvedených v příbalovém letáku referenčního přípravku.
Rozdělení podle molekulární velikosti. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29)
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Zpravidla je tato koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a vstřikuje se 50 μg až 600 μg bílkovin.
Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na stejnou koncentraci bílkovin jako u zkoušeného roztoku.
Chromatografický postup se obvykle provede za použití:
- kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je roztok obsahující v litru: 4,873 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Na chromatogramu porovnávacího roztoku odpovídá hlavní pík monomeru IgG a pík odpovídající dimeru má relativní retenční čas asi 0,85, vztaženo k monomeru. Píky na chromatogramu zkoušeného roztoku se porovnají s chromatogramem porovnávacího roztoku. Každý pík s retenčním časem kratším, než je retenční čas dimeru, odpovídá polymerům a agregátům.
Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže relativní retenční čas píků monomeru a dimeru se shoduj e s odpovídajícími píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a je 1 ± 0,02; součet ploch píků odpovídajících monomeru a dimeru je nejméně 85 % celkové plochy píků a plocha píků odpovídajících polymerům a agregátům je nejvýše 10 % celkové plochy píků.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; zkouší se u lyofilizovaných přípravků s 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 1 ml zkoušeného přípravku.
Protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Nejméně 0,5 m.j. na gram imunoglobulinu, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Normální lidský imunoglobulin určený k profylaxi hepatitidy A vyhovuje následující doplňující zkoušce:
Protilátky proti viru hepatitidy A. Stanoví se srovnáním s porovnávacím přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1).
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitidě A. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není nižší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %.
Uchovávání
Tekutý přípravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech chráněn před světlem. Lyofilizovaný přípravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu, chráněn před světlem.
Označování
V označení obalu se uvede:
- u tekutého přípravku jeho objem v obalu a obsah bílkovin vyjádřený v gramech na litr,
- u lyofilizovaného přípravku množství bílkovin v obalu,
- způsob podání,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti,
- u lyofilizovaného přípravku název nebo složení a objem tekutiny k rekonstituci, jež se má přidat,
- kde je to vhodné, že přípravek je vhodný k profylaxi infekce hepatitidy A,
- kde je to vhodné, účinnost proti hepatitidě A v mezinárodních jednotkách v mililitru,
- kde je to vhodné, název a množství protimikrobní konzervační látky v přípravku.
Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum
Normální lidský imunoglobulin pro nitrožilní podání
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G (IgG). Přítomny mohou být i jiné bílkoviny. Obsahuje IgG-protilátky normálních dárců krve. Tento článek se nevztahuje na záměrně připravené přípravky obsahující fragmenty nebo chemicky pozměněný IgG.
Získává se z plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika.
Výroba
Výrobní postup zahrnuje stupeň nebo stupně, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivuj í známá infekční agens; jsou-li k inaktivaci virů použity nějaké látky, musí být ověřeno, že jejich rezidua přítomná v konečném výrobku nemají žádný nežádoucí účinek na nemocné léčené imunoglobulinem.
U přípravku se prokáže vhodnými zkouškami na zvířatech a klinicky ověří, že přípravek je dobře snášen po nitrožilním podání.
Připravuje se ze směsi od nejméně 1000 dárců metodou, u které je prokázáno, že vede k výrobě přípravku, který:
- nepřenáší infekci,
- při koncentraci imunoglobulinu 50 g/l obsahuje protilátky, z nichž na nejméně dvě (jednu virovou a jednu bakteriální) jsou dosažitelné mezinárodní standardy nebo referenční přípravky; koncentrace těchto protilátek je ve srovnání s výchozí směsnou surovinou nejméně trojnásobná,
- má definované rozdělení podtříd imunoglobulinu G,
- vyhovuje zkoušce na Fc funkci imunoglobulinu (2.7.9).
Normální lidský imunoglobulin pro nitrožilní podání se připravuje jako stabilizovaný roztok nebo jako lyofilizovaný přípravek. Může se přidat stabilizátor. V obou případech se přípravek filtruje filtrem zadržujícím bakterie. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka ani při frakcionaci, ani k hotovému nerozplněnému roztoku.
Stabilita přípravku se doloží vhodnými zkouškami prováděnými během vývojové studie.
Vlastnosti
Tekutý přípravek je čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý nebo slabě žlutý. Lyofilizovaný přípravek je bílý nebo světle žlutý prášek nebo tuhá drobivá hmota.
Lyofilizovaný přípravek se rozpouští podle návodu uvedeného na štítku bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu, kromě zkoušky Rozpustnost a Voda, semimikrostanovení.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Rozpustnost. Lyofilizovaný přípravek se rozpustí předepsaným způsobem. Přípravek se do 30 min při teplotě 20 °C až 25 °C úplně rozpustí.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,4; zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na roztok obsahující 10 g bílkovin v litru.
Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg.
Celkové bílkoviny. Přípravek obsahuje nejméně 30 g/l a 90 % až 110 % deklarovaného množství bílkovin. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové bez dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Složení bílkovin. Stanoví se zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití proužků vhodného celulosoacetatového gelu jako nosiče a tlumivého roztoku barbitalového o pH 8,6 (1) jako elektrolytu.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace imunoglobulinu byla 30 g/l.
Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin pro elektroforézu BRP se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby koncentrace bílkovin byla 30 g/l.
Na proužek se nanese 4,0 μl zkoušeného roztoku jako pruh 10 mm nebo se nanese 0,4 μl na milimetr, jsou-li použity užší proužky. Stejným způsobem se na jiný proužek nanese porovnávací roztok. Nechá se působit takové elektrické pole, aby se pruh albuminu normálního lidského séra, nanesený na kontrolní proužek, posunul alespoň o 30 mm. Proužek se 5 min barví černí amido 10BRS. Odbarvení se provede směsí 10 objemových dílů kyseliny octové ledové R a 90 objemových dílů methanolu R tak, aby došlo k odbarvení pozadí. Transparence pruhů se vyvolá směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R (19 + 81). Změří se absorbance pruhů při 600 nm na přístroji, který dává lineární odpověď v rozsahu celého měření. Stanoví se výsledek jako průměr ze tří měření z každého proužku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku má nejvýše 5 % bílkovin mobilitu odlišnou od hlavního pásu. Tuto hodnotu nelze použít, je-li k přípravku přidán albumin jako stabilizátor; u takových přípravků se zkouška na složení bílkovin provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je podíl bílkovin hlavního pásu v mezích uvedených v příbalovém letáku referenčního přípravku.
Rozdělení podle molekulární velikosti. Stanovuje se kapalinovou chromatografií (2.2.29)
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) na koncentraci vhodnou pro použitý chromatografický systém. Zpravidla je tato koncentrace v rozmezí 4 g/l až 12 g/l a vstřikuje se 50 μg až 600 μg bílkovin.
Porovnávací roztok. Lidský imunoglobulin BRP se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na stejnou koncentraci bílkovin jako u zkoušeného roztoku.
Chromatografický postup se obvykle provede za použití:
- kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je roztok obsahující v litru: 4,873 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R, 1,741 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R, 11,688 g chloridu sodného R a 50 mg azidu sodného R,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Na chromatogramu porovnávacího roztoku odpovídá hlavní pík monomeru IgG a pík odpovídající dimeru má relativní retenční čas asi 0,85, vztaženo k monomeru. Píky na chromatogramu zkoušeného roztoku se porovnají s chromatogramem porovnávacího roztoku. Každý pík s retenčním časem kratším, než je retenční čas dimeru, odpovídá polymerům a agregátům.
Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže relativní retenční čas píků monomem a dimeru se shoduj e s odpovídajícími píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a je 1 ± 0,02; součet ploch píků odpovídajících monomeru a dimeru je nejméně 90 % celkové plochy píků a plocha píků odpovídajících polymerům a agregátům je nejvýše 3 % celkové plochy píků. Tento požadavek se nevztahuj e na přípravky, u nichž je přidán albumin jako stabilizátor; u přípravků stabilizovaných albuminem se zkouška rozdělení podle molekulární velikosti provádí při výrobě před přidáním stabilizátoru.
Antikomplementární účinnost (2.6.17). Spotřeba komplementu je nejvýše 50 % (1 CH₅₀ na miligram imunoglobulinu).
Aktivátor prekalikreinu (2.6.15). Nejvýše 35 m.j. v mililitru, počítáno na roztok obsahující 30 g imunoglobulinu v litru.
Hemaglutininy anti-A a anti-B (2.6.20). Provedou se zkoušky na hemaglutininy anti-A a anti-B. Obsahuje-li zkoušený přípravek více než 30 g imunoglobulinu v litru, zředí se na tuto koncentraci před přípravou ředění pro tuto zkoušku. Ředění 1 : 64 nevykazuje aglutinaci.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; zkouší se u lyofilizovaných přípravků s nejméně 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně objem odpovídající 0,5 g imunoglobulinu, ale nejvýše 10 ml na kilogram tělesné hmotnosti.
Protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Nejméně 0,5 m.j. na gram imunoglobulinu, stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Uchovávání
Tekutý přípravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě uvedené v označení. Lyofilizovaný přípravek se uchovává v bezbarvých skleněných obalech ve vakuu nebo v atmosféře inertního plynu, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C.
Označování
V označení obalu se uvede:
- u tekutého přípravku jeho objem v obalu a obsah bílkovin vyjádřený v gramech na litr,
- u lyofilizovaných přípravků množství bílkovin v obalu,
- způsob podání,
- podmínky uchovávání,
- doba použitelnosti,
- u lyofilizovaných přípravků název nebo složení a objem tekutiny k rekonstituci, jež se má přidat,
- rozdělení podtříd imunoglobulinu G obsažených v přípravku,
- kde je to vhodné, množství albuminu přidaného jako stabilizátor,
- nejvyšší obsah imunoglobulinu A.
Immunoglobulinum humanum rabicum
Lidský imunoglobulin proti vzteklině
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště immunoglobulin G. Přípravek je určen pro intramuskulární podání. Vyrábí se z plazmy dárců imunizovaných proti vzteklině. Obsahuje specifické protilátky neutralizující rabický virus. Může se přidat normální lidský imunoglobulin odpovídající článku Immunoglobulinum humanum normale.
Přípravek vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním dávky imunoglobulinu potřebné k neutralizaci infekěnosti suspenze rabického viru s dávkou referenčního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednot kách, potřebnou k dosažení téhož stupně neutralizace (2.7.1 Imunochemické metody). Zkouška se provádí na citlivých buněčných kulturách a přítomnost viru, který není zneutralizován, se prokáže imunofluorescencí.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti rabickému viru obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského imunoglobulinu proti vzteklině. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Zkouška se provede na vhodných citlivých buňkách. Obvykle se používají buňky buněčné linie BHK 21, rostoucí v médiu popsaném dále, mezi 18. a 30. pasáží od ATCC inokula. Buňky se sklízejí po 2 až 4 dnech růstu, uvolňují se trypsinem a připraví se suspenze obsahující 500 000 buněk v mililitru (buněčná suspenze). Je-li třeba, 10 min před použitím suspenze se přidá 10 μg diethylaminoethyldextranu R na mililitr ke zvýšení citlivosti buněk.
Použije se stálý virový kmen rostoucí na citlivých buňkách, jako je např. kmen CVS viru rabies adaptovaný na růst na buňkách linie BHK 21 (inokulační virová suspenze). Metodou popsanou dále se stanoví titr inokulační virové suspenze.
Připraví se sériová ředění virové suspenze. Do komůrek na sklech pro tkáňové kultury (8 komůrek na sklo) se nakape po 0,1 ml každého ředění a 0,1 ml média a přidá se 0,2 ml buněčné suspenze. Inkubuje se 24 h v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C. Po fixaci a imunofluorescenčním barvení se skla vyhodnotí. Stanoví se konečný bod titrace inokulační virové suspenze a připraví se pracovní ředění viru, které v 0,1 ml obsahuje 100 CCID₅₀.
Pro každou zkoušku se ověří množství použitého viru provedením kontrolní titrace: z ředění odpovídajícího 100 CCID₅₀ v 0,1 ml se připraví tři desetinásobná ředění. Po 0,1 ml každého ředění se nakape do čtyř komůrek obsahujících 0,1 ml média a přidá se po 0,2 ml buněčné suspenze. Zkouška je platná, když titr leží mezi 30 CCID₅₀ a 300 CCID₅₀.
Referenční přípravek se zředí neobohaceným médiem na koncentraci 2 m.j. v mililitru (zásobní referenční ředění; uchovává se při teplotě nižší než -80 °C). Připraví se dvě vhodná předředění (1 : 8 a 1 :10) ze zásobního referenčního ředění tak, aby ředění referenčního přípravku, které sníží počet fluoreskujících polí o 50 %, bylo v rozsahu čtyř ředění na kultivačním skle. Přidá se 0,1 ml média do všech komůrek s výjimkou prvních ve dvou řadách, do kterých se případně přidá 0,2 ml ze dvou předředění zásobního referenčního ředění postupným přenášením 0,1 ml do dalších komůrek.
Zkoušený přípravek se zředí v poměru 1 : 100 neobohaceným médiem (zásobní ředění imunoglobulinu), aby se snížily na minimum chyby způsobené viskozitou neředěného přípravku. Připraví se tři vhodná předředění tak, aby ředění zkoušeného přípravku, které sníží počet fluoreskujících polí o 50 %, bylo v rozsahu čtyř ředění na kultivačním skle. Přidá se 0,1 ml média do všech komůrek s výjimkou prvních ve všech třech řadách, do nichž se přidá 0,2 ml ze tří předředění zásobního ředění imunoglobulinu. Připraví se řada dvojnásobných ředění postupným přenášením 0,1 ml do dalších komůrek.
Do všech komůrek obsahujících ředění referenčního přípravku a ředění zkoušeného přípravku se přidá 0,1 ml virové suspenze odpovídající 100 CCID₅₀ v 0,1 ml (pracovní ředění viru), protřepe se v ruce a inkubuje se 90 min v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C. Přidá se 0,2 ml buněčné suspenze, protřepe se v ruce a inkubuje 24 h v atmosféře oxidu uhličitého při 37 °C.
Po 24 h se odstraní médium a sejmou se plastové stěny. Buněčný monolayer se promyje tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 a směsí objemových dílů vody R a acetonu R (20 + 80). Fixuje se 3 min směsí objemových dílů vody R a acetonu R (20 + 80) při -20 °C. Na skla se nanese fluorescein-konjugované rabické antisérum R. Ponechá se 30 min při 37 °C v prostoru s vysokou vlhkostí. Promyje se tlumivým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným o pH 7,4 a usuší se. Vyšetří se dvacet polí v každé komůrce mikroskopem se zařízením pro fluorescenci při zvětšení 250x. Zaznamenává se počet polí s nejméně jednou fluorescenčně označenou buňkou. Přepočítá se zkoušená dávka použitá při titraci viru a stanoví se ředění referenčního přípravku a ředění zkoušeného přípravku, které snižuje počet fluorescenčních polí o 50 %. Ředění se spočítá ze dvou nebo tří ředění společně použitím probitové analýzy. Zkoušku lze hodnotit pouze tehdy, jestliže statistická analýza nevykazuje signifikantní odchylku od křivky dávka - odpověď a odchylku od linearity nebo rovnoběžnosti.
Deklarovaná účinnost je nejméně 150 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost a není větší než dvojnásobek deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %.
Médium pro růst buněk BHK 21
Komerčně vyráběná média, která mají pouze malé odchylky od dále uvedeného média, se mohou také použít.

chlorid sodný	6,4 g
chlorid draselný	0,40 g
chlorid vápenatý bezvodý	0,20 g
síran hořečnatý heptahydrát	0,20 g
dihydrogenfosforečnan sodný monohydrát	0,124 g
glukosa monohydrát	4,5 g
dusičnan železitý nonahydrát	0,10 mg
L-argininiumchlorid	42,0 mg
L-cystin	24,0 mg
L-histidin	16,0 mg
L-isoleucin	52,0 mg
L-leucin	52,0 mg
L-lysiniumchlorid	74,0 mg
L-fenylalanin	33,0 mg
L-threonin	48,0 mg
L-tryptofan	8,0 mg
L-tyrosin	36,0 mg
L-valin	47,0 mg
L-methionin	15,0 mg
L-glutamin	0,292 g
i-inositol	3,60 mg
choliniumchlorid	2,0 mg
kyselina listová	2,0 mg
nikotinamid	2,0 mg
pantothenan vápenatý	2,0 mg
pyridoxaliumchlorid	2,0 mg
thiaminiumchlorid	2,0 mg
riboflavin	0,2 mg
červeň fenolová	15,0 mg
hydrogenuhličitan sodný	2,75 mg
voda	do 1000 ml

Médium se doplňuje:

sérum telecí fetální (30 min zahřáté na 56 °C)	10 %
trypton-fosforečnanová půda	10%
sodná sůl benzylpenicilinu	60 mg/l
streptomycin	0,1 g/l

Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v balení.
Immunoglobulinum humanum rubellae
Lidský imunoglobulin proti zarděnkám
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy, která obsahuje specifické protilátky proti viru zarděnek. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním účinnosti zkoušeného přípravku ve zkoušce inhibice hemaglutinace s účinností referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku lidského séra proti zarděnkám. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Stanovená účinnost je nejméně 4500 m.j. v mililitru. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 50 % a nejvíce 200 % deklarované účinnosti.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v mililitru.
Immunoglobulinum humanum tetanicum
Lidský tetanický imunoglobulin
Synonymum. Immunoglobulinum antitetanicum humanum
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Získává se z plazmy obsahující specifické protilátky proti toxinu vytvářenému mikroorganismem Clostridium tetani. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců a minimálního obsahu celkových bílkovin.
Výroba
Při vývoji přípravku se má určit uspokojivý vztah mezi účinností stanovenou imunoanalýzou, jak je uvedeno ve zkoušce Stanovení účinnosti, a mezi účinností stanovenou následující zkouškou schopnosti neutralizovat toxin, provedenou na myších.
Schopnost neutralizovat toxin. Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné na ochranu myší před paralytickým účinkem neměnné dávky tetanického toxinu s množstvím porovnávacího přípravku lidského tetanického imunoglobulinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, které je potřebné k dosažení stejné ochrany.
Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského tetanického imunoglobulinu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Lidský tetanický imunoglobulin BRP je kalibrován v mezinárodních jednotkách porovnáním s mezinárodním standardem.
Výběr zvířat. Použijí se myši hmotnosti 16 g až 20 g.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví vhodnou metodou ze sterilního filtrátu Cl. tetani v tekuté živné půdě. Jako příklad jsou uvedeny dvě metody a může se použít i jiná vhodná metoda.
Stanovení zkušební dávky toxinu (Lp/10 dávka). Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Jestliže je toxin uchováván jako suchý, rozpustí se ve vhodném rozpouštědle. Připraví se směsi roztoků porovnávacího přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku porovnávacího přípravku, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu a vhodnou tekutinou doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit.
Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 0,5 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, která přes jeho částečnou neutralizaci referenčním přípravkem je ještě schopna způsobit paralýzu všech šesti myší v průběhu pozorovací doby.
Stanovení účinnosti imunoglobulinu. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu. Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo pět zkušebních dávek. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku zkoušeného přípravku a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku referenčního přípravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 1 m.j. imunoglobulinu a vhodnou tekutinou doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit. Směs obsahující největší objem imunoglobulinu, který nestačí ochránit myši před paralýzou, obsahuje 1 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného přípravku v mezinárodních jednotkách v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, mají příznaky paralýzy a všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s vyšším obsahem referenčního přípravku, příznaky paralýzy nemají.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním protilátkového titru zkoušeného přípravku s referenčním přípravkem kalibrovaným v mezinárodních jednotkách za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifíty (2.7.1).
Lidský tetanický imunoglubulin BRP je kalibrován v mezinárodních jednotkách porovnáním s mezinárodním standardem.
Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. tetanického antitoxinu v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je 80 % až 125 %.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede množství mezinárodních jednotek v balení.
Immunoglobulinum humanum varicellae
Lidský imunoglobulin proti planým neštovicím
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Přípravek je určen k nitrosvalovému podání. Získává se z plazmy vybraných dárců obsahující protilátky proti Herpesvirus varicellae. Může se přidat normální lidský imunoglobulin.
Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normale s výjimkou minimálního počtu dárců, minimálního celkového obsahu bílkovin, a je-li schváleno autoritou, s výjimkou zkoušky na protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s titrem protilátek referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Pro stanovení se použije imunoanalýza vhodné citlivosti a specificity (2.7.1) Imunochemické metody).
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu lidského imunoglobulinu proti planým neštovicím. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Deklarovaná účinnost je nejméně 100 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než deklarovaná účinnost. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %.
Uchovávání
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
Označování
Viz článek Immunoglobulinum humanum normale.
V označení na obalu se uvede počet mezinárodních jednotek v nádobce.
Immunoserum botulinicum
Imunní sérum proti botulinickému toxinu
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné specificky neutralizovat toxiny, které vytváří Clostridium botulinum typu A, B nebo E, nebo jejich směsi.
Výroba
Získává se frakcionací ze séra koní nebo jiných savců, kteří byli imunizováni proti toxinům Cl. botulinum typu A, B nebo E.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje toxiny typů Cl. botulinum uvedené v označení a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunoglobulinum humanum normale.
Stanovení účinnosti
Nejméně 500 m.j. antitoxinu v mililitru pro typy A a B a nejméně 50 m.j. antitoxinu v mililitru pro typ E.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné na ochranu myší před letálním účinkem neměnné zkušební dávky botulinického toxinu s dávkou referenčního přípravku botulinického antitoxinu potřebnou k dosažení stejné ochrany. Pro toto srovnání je zapotřebí referenční přípravek každého typu botulinického antitoxinu, kalibrovaný v mezinárodních jednotkách, a vhodné přípravky botulinických toxinů, které se používají jako zkušební toxiny. Účinnost každého zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu ke specifickému referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebních toxinů.
Mezinárodní jednotky antitoxinu jsou specifické neutralizační účinnosti proti botulinickému toxinu typu A, B a E obsažené v deklarovaných množstvích mezinárodních standardů, které obsahují vysušená koňská séra proti typům A, B a E. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl v hmotnosti mezi nejlehčí a nejtěžší nepřesáhl 5 g.
Příprava zkušebních toxinů. Výstraha: Botulinický toxin je extrémně toxický; při jakékoliv manipulaci je nutno zachovávat mimořádnou opatrnost. Připraví se toxiny typu A, B a E ze sterilních filtrátů asi sedmidenních kultur Cl. botulinum typu A, B a E v tekuté živné půdě. K filtrátu se přidají dva objemy glycerolu, je-li třeba, zahustí se dialýzou proti glycerolu a uchovávají se při nebo slabě pod 0°C.
Výběr zkušebních toxinů. Zkušební toxiny od každého typu se vyberou podle stanovení dávek L+/10 a LD 50; doba pozorování je 96 h. Zkušební toxiny obsahují nejméně 1000 LD 50 v jedné L+/10 dávce.
Stanovení zkušebních dávek toxinů (L+/10 dávka). Připraví se roztoky referenčních přípravků ve vhodné tekutině tak, aby každý obsahoval 0,25 m.j. antitoxinu v 1 ml. Postupně se pomocí připravených roztoků stanoví zkušební dávky jednotlivých zkušebních toxinů.
Připraví se směsi roztoků referenčních přípravků a zkušebních toxinů tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku, jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se intraperitoneálně vstříkne čtyřem myším po 1,0 ml a myši se pozorují 96 h.
Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 1,0 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, které přes jeho částečnou neutralizaci referenčním přípravkem je ještě schopno vyvolat smrt všech čtyř myší v průběhu pozorovací doby.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztoky referenčních přípravků ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,25 m.j. antitoxinu. Připraví se roztoky všech zkušebních toxinů ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 2,5 zkušební dávky.
Účinnost zkoušeného přípravku se určí postupným použitím každého roztoku toxinu a odpovídajícího referenčního přípravku. Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z odstupňovaných objemů zkoušeného přípravku a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, dále jeden z odstupňovaných objemů roztoku referenčního přípravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 0,5 m.j., a zbytek do 5 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Z každé směsi se intraperitoneálně vstříkne čtyřem myším po 1,0 ml a myši se pozorují 96 h. Směs obsahující největší objem antitoxinu, který nestačí ochránit myši před uhynutím, obsahuje 0,5 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného přípravku v mezinárodních jednotkách v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud uhynou všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, a přežijí ty, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více referenčního přípravku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
V označení se uvede typ Cl. botulinum, jehož toxin je přípravkem neutralizován.
Immunoserum clostridii novyi alpha ad usum veterinarium
Imunní sérum proti toxinu alfa Clostridia novyi pro veterinární použití
Je to přípravek obsahující globuliny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium novyi (starší názvosloví: Clostridium oedematiens). Je to sérum nebo přípravek získaný ze séra zvířat imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. novyi.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. novyi a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost nativního séra je nejméně 750 m.j./ml u koňského séra a nejméně 250 m.j./ml u séra skotu.
Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 1500 m.j./ml u koňského séra a nejméně 500 m.j./ml u séra skotu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti alfa-toxinu Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky alfa-toxinu Cl. novyi s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti alfa-toxinu Cl. novyi, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typ B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Toxin se vybere podle stanovení dávek L+/10 a LD₅₀ na myších; doba pozorování je 72 h. Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu L+/10 dávku v 0,050 mg a nejméně 10 LD₅₀ v každé L+/10 dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 1 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml roztoku obsahoval přesně známé množství, např. 1 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se uchovávají 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne dávka 0,2 ml a myši se pozorují 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,2 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,2 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví další čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml směsi obsahovaly 1,0 ml referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě.
Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,2 ml směsi obsahuje více než 0,1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,2 ml směsi obsahuje méně než 0,1 m.j.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 2,0 ml obsahují 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která v 0,2 ml obsahuje 0,1 m.j., je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs referenčního přípravku obsahující 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
- 85 % a 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % a 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93 % a 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum.
Immunoserum clostridii perfringentis beta ad usum veterinarium
Imunní sérum proti toxinu beta Clostridia perfringens pro veterinární použití
Je to přípravek obsahující hlavně globuliny schopné specificky neutralizovat beta-toxin, který vytváří Clostridium perfringens (typ B a typ C). Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti beta-toxinu Cl. perfringens.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje beta-toxin vytvořený Cl. perfringens a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost nativního séra je nejméně 1000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 250 m.j./ml u séra skotu.
Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 3000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 1000 m.j./ml u séra skotu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti beta-toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Cl. perfringens s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti beta-toxinu Cl. perfringens, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta-toxinu Cl. perfringens, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Cl. perfringens typu B nebo C v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávek L+ a LD ₅₀na myších, doba pozorování je 72 h. Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu L+ dávku v 0,2 mg a nejméně 25 LD₅₀ v každé L+ dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě.
Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne dávka 0,5 ml a pozorují se 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,5 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,5 ml směsi nižší, než je zkušební dávka. Obdobně se připraví čerstvé směsi ták, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (10 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,5 ml směsi obsahuje více než 1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,5 ml směsi obsahuje méně než 1 m.j.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžném testu). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 5,0 ml obsahují 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs s referenčním přípravkem obsahující 1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
- 85% a 114%, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5% a 109%, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93% a 108%, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum.
Immunoserum clostridii perfringentis epsilon ad usum veterinarium
Imunní sérum proti toxinu epsilon Clostridia perfringens pro veterinární použití
Je to přípravek obsahující globuliny schopné specificky neutralizovat toxin epsilon, který vytváří Clostridium perfringens typu D. Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti toxinu epsilon Cl. petfringens.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje epsilon-toxin vytvořený Cl. petfringens typu D a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost nativního séra je nejméně 120 m.j./ml u koňského séra a nejméně 100 m.j./ml u séra skotu.
Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 300 m.j./ml u koňského séra a 150 m.j./ml u séra skotu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti epsilon-toxinu Cl. petfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky toxinu-epsilon Cl. petfringens s množstvím referenčního přípravku imunního séra proti toxinu-epsilon Cl. petfringens, které je nezbytné k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek epsilon-toxinu Cl. petfringens, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Cl. perfringens typu D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávek L+/10 a LD₅₀ na myších, doba pozorování je 72 h. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD₅₀ v každé dávce L+/10.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se zředí vhodnou tekutinou tak, aby 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Zkušební toxin se rozpustí a zředí tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 1 mg. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne dávka 0,5 ml a pozorují se 72 h. Pokud všechny myši uhynou, je v 0,5 ml směsi nadbytek toxinu vzhledem ke zkušební dávce. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu v 0,5 ml směsi nižší, než je zkušební dávka.
Obdobně se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 72 h. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky jednotlivých zkoušek se směsmi stejného složení se sečtou. Tím se získá konečný výsledek představující mortalitu způsobenou směsí určitého složení. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobila úhyn poloviny celkového počtu myší.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky. Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou a směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, z nichž se každé intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml, a myši se pozorují 72 h. Pokud žádná myš neuhyne, 0,5 ml směsi obsahuje více než 0,1 m.j. Pokud uhynou všechny myši, 0,5 ml směsi obsahuje méně než 0,1 m.j.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžném testu). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi, které v objemu 5,0 ml obsahují 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Směsi se 30 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a postupuje se stejně jako v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která způsobí úhyn stejného nebo téměř stejného počtu myší jako směs s referenčním přípravkem obsahující 0,1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
- 85% a 114%, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5% a 109%, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93% a 108%, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede, zda přípravek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum.
Immunoserum contra venena viperarum europaearum
Imunní sérum proti jedu zmijí evropských
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné neutralizovat jed jednoho nebo více druhů zmijí. Získává se frakcionací sér zvířat imunizovaných proti jedu nebo jedům zmijí.
Zkouška totožnosti
Neutralizuje jed druhů Vipera ammodytes nebo Vipera aspis nebo Vipera berus nebo Vipera ursinii nebo směs těchto jedů uvedenou v označení a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Zkoušený přípravek obsahuje v mililitru dostatek antitoxických globulinů k neutralizaci nejméně 100 myších LD₅₀ jedu Vipera ammodytes nebo Vipera aspis a nejméně 50 myších LD₅₀ jedů ostatních druhů zmijí.
Účinnost se určí odhadem dávky nutné k ochraně myší před letálními účinky neměnné zkušební dávky jedu příslušného druhu zmije.
Výběr zkušebních jedů. Používají se jedy, které mají normální fyzikálně-chemické, toxikologické a imunologické vlastnosti jedů jednotlivých druhů zmijí. Pokud možno se lyofilizují a uchovávají v temnu při (5 ± 3) °C.
Zkušební jed se vybere podle stanovení LD₅₀ pro myši, doba pozorování je 48 h.
Stanovení zkušební dávky jedu. Připraví se řada postupných ředění rozpuštěného jedu v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) nebo v jiném izotonickém roztoku tak, aby prostřední ředění obsahovalo předpokládanou LD₅₀v 0,25 ml. Naředí se dále stejným objemem téhož ředidla. Použijí se nejméně čtyři myši hmotnosti 18 g až 20 g pro každé ředění a každé z nich se intravenózně vstříkne 0,5 ml. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. LD₅₀ se vypočítá obvyklými statistickými metodami.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Rozpuštěný zkušební toxin se naředí tak, aby v 0,25 ml byla obsažena zkušební dávka 5 LD₅₀.
Připraví se sériové ředění zkoušeného přípravku v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) nebo jiném izotonickém roztoku geometrickou řadou s faktorem 1,5 až 2,5. Použije se dostatečný počet a rozptyl ředění tak, aby bylo možno vytvořit křivku úmrtnosti mezi 20% a 80% úmrtností a provést odhad statistické odchylky.
Směsi se připraví tak, že 5 ml každé směsi obsahuje 2,5 ml jednoho z ředění zkoušeného přípravku a 2,5 ml roztoku zkušebního jedu. Směsi se 30 min inkubují ve vodní lázni při 37 °C. Pak se intravenózně vstříkne z každé směsi po 0,5 ml nejméně šesti myším o hmotnosti 18 g až 20 g. Myši se pozorují 48 h a zaznamenává se počet uhynulých. Obvyklými statistickými metodami se vypočítá ED₅₀. Zároveň se výše uvedenou metodou ověří hodnota LD₅₀ ve zkušební dávce jedu. Účinnost antiséra se vypočte ze vzorce:

T_{v} - 1 / {ED}_{50},

v němž značí:
T_v - počet LD₅₀ ve zkušební dávce jedu.
V každé myší dávce směsi jedu s antisérem na konci řady je obsažena 1 LD₅₀ jedu, která není neutralizována antisérem, a ta způsobí smrt 50 % myší, kterým byla směs podána. Množství jedu neutralizované antisérem je tedy o 1 LD₅₀menší než celkové množství obsažené v každé myší dávce. Tudíž, protože je účinnost antiséra definována spíše jako hodnota LD₅₀jedu, která je antisérem neutralizována, než jako hodnota LD₅₀ v jedné myší dávce, je i ve výrazu pro výpočet účinnosti vhodnější T_v - 1 než T_v.
Nebo je možno vypočítat počet miligramů zkušebního jedu, který je neutralizován 1 ml nebo jiným určeným objemem zkoušeného přípravku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede jed nebo jedy, proti kterým je antisérum účinné.
Varování: Z důvodu alergenních vlastností zmijích jedů je třeba vhodnými opatřeními zabránit inhalaci jedu v práškové formě.
Immunoserum diphthericum
Imunní sérum proti difterickému toxinu
Synonymum. Immunoglobulinum antidiphthericum
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné specificky neutralizovat toxin, který vytváří Corynebacterium diphtheriae.
Výroba
Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti difterickému toxinu.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje toxin vytvořený C. diphtheriae a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Nejméně 1000 m.j. antitoxinu v mililitru přípravku získaného z koňského séra a nejméně 500 m.j. antitoxinu v mililitru přípravku získaného ze séra jiných savců.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morčat nebo králíků před erytrogenním účinkem neměnné zkušební dávky difterického toxinu s dávkou referenčního přípravku difterického imunního séra, která je nezbytná k dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný referenční přípravek kalibrovaný v mezinárodních jednotkách a vhodný přípravek zkušebního difterického toxinu. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu.
Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti difterickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví z kultur C. diphtheriae v tekuté živné půdě. Filtrací kultury se získá sterilní toxický filtrát, který se uchovává při 4 °C.
Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení dávky lr/100 a minimální reakční dávky u morčat a králíků; doba pozorování je 48 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje nejméně 200 nejmenších reakčních dávek v jedné lr/100 dávce.
Nejmenší reakční dávka. Je to nejmenší množství toxinu, které po intrakutánním vstřiknutí morčatům nebo králíkům vyvolá do 48 h malou charakteristickou reakci v místě vpichu.
Zkušební toxin se před stanovením antitoxinu nechá stát několik měsíců. Během této doby se snižuje jeho toxicita a může se zvýšit lr/100 dávka. V častých intervalech se zjišťuje nejmenší reakční dávka a lr/100 dávka. Když se pokusně prokáže, že lr/100 dávka je konstantní, je zkušební toxin připraven k užití a může být používán po dlouhou dobu. Uchovává se ve tmě při 0 °C až 5 °C. Jeho sterilita se zajistí přidáním toluenu nebo jiného protimikrobního konzervačního prostředku, který nezpůsobí rychlý pokles specifické toxicity.
Stanovení zkušební dávky toxinu (lr/100 dávka). Referenční přípravek se ve vhodné tekutině zředí tak, aby 1 ml obsahoval 0,1 m.j. antitoxinu.
Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 15 min až 60 min uchovají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí dvě zvířata, z nichž se každému intrakutánně vstříkne 0,2 ml do oholeného nebo depilovaného boku, a pozorují se 48 h.
Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, jež bylo schopno vyvolat, bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem, malou, ale charakteristickou erytematózní lézi v místě vpichu.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 0,125 m.j. antitoxinu.
Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 zkušební dávky.
Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. K doplnění se použije vhodná tekutina. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a roztoku referenčního přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku, v jejímž středu je objem 0,8 ml obsahující 0,1 m.j., a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 15 min až 60 min uchovávají při pokojové teplotě chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí dvě zvířata, z nichž se každému intrakutánně vstříkne 0,2 ml do oholeného nebo depilovaného boku, a pozorují se 48 h.
Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného přípravku, který neochrání morčata před erytematózním účinkem toxinu, obsahuje 0,1 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na všech místech vpichu po vstříknutí směsi obsahující 0,8 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku jsou erytematózní léze a všechna místa vpichu, do nichž byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, jsou bez lézí.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum erysipelatis suillae
Imunní sérum proti července prasat
Je to přípravek obsahující globuliny, které mají schopnost specificky neutralizovat virulentní kulturu Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa). Obsahuje sérum nebo přípravek ze séra koní imunizovaných proti vhodnému kmeni E. rhusiopathiae.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje virulentní kulturu E. rhusiopathiae a činí ji neškodnou pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium a následující dodatečné zkoušce:
Bezpečnost. Dvěma vnímavým prasatům se subkutánně vstříkne po dvojnásobku doporučené dávky a zvířata se pozorují 7 dnů. Neprojeví se žádná lokální ani celková reakce.
Stanovení účinnosti
Účinnost je nejméně 100 m.j./ml.
Mezinárodní jednotka je specifická ochranná účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu séra proti července prasat (anti-N), který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáváním dávky potřebné k ochraně myší před účinkem virulentní kultury E. rhusiopathiae s dávkou referenčního přípravku imunního séra, která je nezbytná k dosažení stejné ochrany. Referenční přípravek je kalibrován v mezinárodních jednotkách. Pro toto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek virulentní kultury E. rhusiopathiae, který se použije k čelenži. Účinnost vzorku zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití virulentní čelenžní kultury.
Použijí se zdravé bílé myši hmotnosti 17 g až 20 g z jednoho chovu. Rozdělí se nejméně do šesti skupin po deseti myších. Referenční přípravek se podá nejméně třem skupinám a zkoušený přípravek také nejméně třem skupinám. Jedna skupina o deseti myších se použije ke kontrole čelenžního kmene. K čelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury ve fázi aktivního růstu, kultura se růže podle potřeby ředit (aby se dosáhlo dávky, která způsobuje úhyn myší za 2 až 5 dnů). Připraví se nejméně tři ředění v geometrické řadě referenčního i zkoušeného přípravku. Jako ředicí roztok se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l). Doporučené dávky jsou 0,2 m.j. až 5,0 m.j. pro referenční přípravek i zkoušený přípravek. Všechna uvedená množství jsou obsažena v objemu 0,5 ml. Každé myši se subkutánně vstříkne ředění určené pro danou skupinu. Za 1 h se všechny myši včetně kontrol intraperitoneálně infikují čelenžním kmenem. Myši se pozorují 8 dnů a zaznamenávají se úhyny. Všechny kontrolní myši uhynou na infekci za 2 až 5 dnů po čelenži. Pomocí obvyklých statistických metod se vypočítá účinnost zkoušeného přípravku ve vztahu k účinnosti referenčního přípravku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede, že přípravek je vyroben z koňského séra.
Immunoserum gangraenicum (Clostridium novyi)
Monovalentní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium novyi)
Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens). Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. novyi.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. novyi a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum..
Stanovení účinnosti
Nejméně 3750 m.j. antitoxinu v mililitru.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek proti plynaté snětí (Cl. novyi) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. novyi. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinností zkušebního toxinu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného koňského imunního séra. Hodnotu účinností mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. novyi v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu.
Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD₅₀ u myší, doba pozorování je 72 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku v 0,5 mg nebo v menším množství a nejméně 25 LD₅₀ v každé L+ dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu (L+ dávka). Referenční přípravek se zředí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. antitoxinu.
Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 0,8 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intramuskulárně vstříkne po 0,2 ml, a pozorují se 72 h.
Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,2 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. antitoxinu.
Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 12,5 m.j. zkušební dávky.
Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku, a zbytek do 2,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního přípravku tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 0,8 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku, v jejímž středu je objem 0,8 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 2,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intramuskulárně vstříkne po 0,2 ml, a pozorují se 72 h.
Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného přípravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 0,8 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, přežijí.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum gangraenicum (Clostridium perfringens)
Monovalentní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium perfringens)
Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium perfringens. Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. perfringens.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. perfringens a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Nejméně 1500 m.j. antitoxinu v mililitru.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. perfringens s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek proti plynaté snětí (Cl. perfringens) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. perfringens. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného koňského imunního séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. perfringens v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje a uchovává v suchu.
Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD₅₀ u myší, doba pozorování je 48 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku ve 4 mg nebo v menším množství a nejméně 20 LD₅₀ v každé L+ dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu (L+ dávka). Referenční přípravek se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu.
Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg.
Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intravenózně vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 48 h.
Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu.
Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek.
Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkoušeného přípravku, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů referenčního přípravku, v jejímž středu je objem 2,0 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intravenózně vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 48 h.
Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného přípravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, přežijí.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum)
Monovalentní imunní sérum proti plynaté sněti (Clostridium septicum)
Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny schopné specificky neutralizovat alfa-toxin, který vytváří Clostridium septicum. Získává se frakcionací séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti alfa-toxinu Cl. septicum.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje alfa-toxin vytvořený Cl. septicum a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Nejméně 1500 m.j. antioxinu v mililitru.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před letálním účinkem neměnné zkušební dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku, která je nezbytná pro dosažení stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek proti plynaté sněti (Cl. septicum) kalibrovaný v mezinárodních jednotkách antitoxinu a vhodný přípravek toxinu Cl. septicum. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného přípravku se stanoví stejnou metodou ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti toxinu Cl. septicum obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného koňského imunního séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Výběr zvířat. Používají se myši takových hmotností, aby rozdíl mezi nejlehčí a nejtěžší nepřekročil 5 g.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu z asi pětidenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě. Filtrát se smíchá se síranem amonným, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu.
Výběr zkušebního toxinu. Zkušební toxin se vybere podle stanovení L+ dávky a LD₅₀ u myší, doba pozorování je 72 h. Vhodný zkušební toxin obsahuje L+ dávku v 0,5 mg nebo v menším množství a nejméně 25 LD₅₀ v každé L+ dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu (L+ dávka). Referenční přípravek se zředí ve vhodné tekutině tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu. Zkušební toxin se rozpustí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 20 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z odstupňovaných objemů roztoku zkušebního toxinu, a zbytek do 5,0 ml se doplní vhodnou tekutinou. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, kterým se intravenózně vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 72 h.
Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v 0,5 ml té směsi, která byla připravena s nejmenším množstvím toxinu, které ještě vyvolá bez ohledu na částečnou neutralizaci referenčním přípravkem smrt všech šesti myší během sledované doby.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok referenčního přípravku ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 m.j. antitoxinu.
Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek.
Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkoušeného přípravku, a zbytek do 5 ml se doplní vhodnou tekutinou. Dále se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a referenčního přípravku tak, aby 5 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů referenčního přípravku, v jejímž středu je objem 2,0 ml, který obsahuje 10 m.j., a vhodnou tekutinou se doplní do celkového objemu 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Pro každou směs se použije šest myší, z nichž se každé intravenózně vstříkne po 0,5 ml, a pozorují se 72 h.
Směs, která obsahuje největší objem zkoušeného přípravku, který neochrání myši před uhynutím, obsahuje 10 m.j. Toto množství se použije pro výpočet účinnosti v mezinárodních jednotkách antitoxinu v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byly vstříknuty směsi obsahující 2,0 ml nebo méně roztoku referenčního přípravku, uhynou a všechny, kterým byly vstříknuty směsi obsahující více roztoku referenčního přípravku, přežijí.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum gangraenicum mixtum
Směsné imunní sérum proti plynaté sněti
Synonymum. Immunoglobulinum antigangraenosum
Připravuje se smícháním imunních sér proti toxinu Cl. novyi, Cl. perfringens a Cl. septicum ve vhodných poměrech.
Zkoušky totožnosti
Specificky neutralizuje alfa-toxiny vytvořené mikroorganismy Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens), Clostridium perfringens a Clostridium septicum a činí je neškodnými pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Nejméně 1000 m.j. antitoxinu novyi v mililitru, nejméně 1000 m.j. antitoxinu perfringens v mililitru, nejméně 500 m.j. antitoxinu septicum v mililitru.
Účinnost jednotlivých složek se stanoví biologickou zkouškou, která je předepsána v článcích Immunoserum gangraenicum (Clostridium novyi), Immunoserum gangraenicum (Clostridium perfringens) a Immunoserum gangraenicum (Clostridium septicum).
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum tetanicum ad usum humanum
Tetanické imunní sérum pro humánní použití
Synonymum. Globulinum antitetanicum
Je to přípravek obsahující antitoxické globuliny, které mají schopnost specificky neutralizovat toxin vytvářený mikroorganismem Clostridium tetani.
Výroba
Získává se frakcionací ze séra koní nebo jiných savců imunizovaných proti tetanickému toxinu.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje toxin vytvářený Cl. tetani a činí jej neškodným pro vnímavé živočichy.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum humanum.
Stanovení účinnosti
Profylaktický přípravek obsahuje nejméně 1000 m.j. antitoxinu v mililitru. Terapeutický přípravek obsahuje nejméně 3000 m.j. antitoxinu v mililitru.
Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně morčat nebo myší před paralytickým účinkem určité dávky tetanického toxinu s dávkou standardního přípravku tetanického antitoxinu potřebnou k dosažení stejné ochrany. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro ni je počet zvířat a postup stejný s paralytickou metodou, ale místo příznaků paralýzy se odečítá úhyn zvířat a místo dávky Lp/10 se používá dávka L+/10. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek tetanického antitoxinu kalibrovaný v mezinárodních jednotkách a vhodný přípravek tetanického toxinu, který se použije jako zkušební toxin. Účinnost zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného tetanického antitoxinu se stanoví ve vztahu k účinnosti zkušebního toxinu stejnou metodou.
Mezinárodní jednotka antitoxinu je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství suchého imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Výběr zvířat. Jestliže se použijí myši, není rozdíl hmotnosti mezi nejlehčí a nejtěžší větší než 5 g.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi devítidenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě. K filtrátu se přidají 1 až 2 objemové díly glycerolu R a směs se uchovává těsně pod 0 °C. Alternativně se k filtrátu přidá síran amonný R, oddělí se sraženina, která obsahuje toxin, vysuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává se suchá buď v zatavených ampulkách, nebo ve vakuu nad oxidem fosforečným R
Stanovení zkušební dávky toxinu (Lp/10 dávka). Připraví se roztok porovnávacího přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu.
Jestliže je toxin uchováván jako suchý, rozpustí se ve vhodném rozpouštědle.
Připraví se směsi roztoků porovnávacího přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku porovnávacího přípravku, jeden řady z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit.
Zkušební dávka toxinu je ono množství, jež je obsaženo v 0,5 ml směsi s nejnižším obsahem toxinu, která přes jeho částečnou neutralizaci je ještě schopna způsobit paralýzu všech šesti myší v průběhu pozorovací doby.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. Připraví se roztok porovnávacího přípravku ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 0,5 m.j. antitoxinu.
Připraví se roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině tak, aby v mililitru bylo obsaženo 5 zkušebních dávek.
Připraví se směsi roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, jeden z řady odstupňovaných objemů zkoušeného přípravku a vhodnou tekutinu doplňující směs na 5,0 ml.
Podobně se připraví směsi roztoků zkušebního toxinu a porovnávacího přípravku tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu, dále jeden z řady odstupňovaných objemů roztoku porovnávacího přípravku s tím, že uprostřed řady je objem (2,0 ml), který obsahuje 1 m.j. antitoxinu, a vhodnou tekutinu doplňující směsi na 5,0 ml. Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě, chráněny před světlem. Z každé směsi se subkutánně vstříkne šesti myším po 0,5 ml a myši se pozorují 96 h. Myši s příznaky paralýzy se mohou utratit.
Směs obsahující největší objem antitoxinu, který nestačí ochránit myši před paralýzou, obsahuje 1 m.j. Toto množství se použije k výpočtu účinnosti zkoušeného přípravku v mezinárodních jednotkách v mililitru.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem více než 2,0 ml roztoku porovnávacího přípravku, nemají příznaky paralýzy a všechny myši, kterým byla vstříknuta směs s obsahem 2,0 ml nebo méně roztoku porovnávacího přípravku, mají příznaky paralýzy.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum humanum.
Immunoserum tetanicum ad usum veterinarium
Imunní sérum proti tetanu pro veterinární použití
Je to přípravek obsahující globuliny schopné specificky neutralizovat neurotoxin, který vytváří Clostridium tetani. Je to sérum nebo přípravek ze séra zvířat imunizovaných proti tetanickému toxinu.
Zkouška totožnosti
Specificky neutralizuje neurotoxin vytvářený Cl. tetani a činí jej neškodným pro vnímavá zvířata.
Zkoušky na čistotu
Vyhovuje zkouškám předepsaným v článku Immunosera ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost nativního séra je nejméně 300 m.j./ml u koňského séra a nejméně 150 m.j./ml u séra skotu.
Účinnost koncentrovaného séra je nejméně 1000 m.j./ml u koňského séra a nejméně 500 m.j./ml u séra skotu.
Mezinárodní jednotka je specifická neutralizační účinnost proti tetanickému toxinu obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší (nebo morčat) před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního přípravku imunního séra proti tetanickému toxinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, která je nezbytná k dosažení stejné ochrany. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuj e pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro ni je počet zvířat a postup stejný s paralytickou metodou, ale mezním bodem je úhyn zvířete místo začátku paralýzy a místo dávky Lp/10 a 50% paralytické dávky se používá dávka L+/10 a LD₅₀. Pro toto porovnání se jako zkušební toxin používá vhodný přípravek tetanického toxinu. Dávka zkušebního toxinu se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku. Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví ve vztahu k referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu 8denní až 10denní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě. K jednomu objemovému dílu filtrátu se přidá 1 až 2 objemové díly glycerolu. Roztok zkušebního toxinu se uchovává těsně pod 0 °C. Toxin se může také vhodnou metodou vysušit.
Zkušební toxin se vybere podle dávky Lp/10 a 50% paralytické dávky pro myši. Vhodný toxin obsahuje nejméně tisícinásobek 50% paralytické dávky v jedné dávce Lp/10.
Dávka Lp/10 (Limes paralyticum). Je to nejmenší množství toxinu, které po smíchání s 0,1 m.j. antitoxinu způsobí do 4 dnů u myší (nebo morčat) po subkutánním podání tetanickou paralýzu.
50% paralytická dávka. Je to množství toxinu, které způsobí do 4 dnů u myší (nebo morčat) po subkutánním podání tetanickou paralýzu poloviny pokusných zvířat.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se rozpustí nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Zkušební toxin se odměří nebo odváží a rozpustí se nebo zředí ve vhodné tekutině. Dále se připraví směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala v jedné injekční dávce 0,1 m.j. antitoxinu a jeden z odstupňovaných objemů zkušebního toxinu. Rozdíly mezi sousedními objemy jsou nejvýše 20 % a řada ředění přesahuje předpokládaný mezní bod. Všechny směsi se zředí vhodnou tekutinou na stejný konečný objem (4,0 ml, pokud se používají ke zkoušce morčata, nebo na 0,4 ml až 0,6 ml, pokud se používají myši). Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, z nichž se každému subkutánně vstříkne výše uvedená dávka směsi. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a z průměru hodnot stanovených v jednotlivých zkouškách se vypočítá zkušební dávka. Zkušební dávka toxinu je množství toxinu obsažené v té směsi, která způsobila tetanickou paralýzu poloviny pokusných zvířat, jimž se tato směs podala.
Jakmile se stanoví zkušební dávka toxinu, může se připravit koncentrovaný roztok zkušebního toxinu ve směsi obsahující 1 objemový díl roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a 1 nebo 2 objemové díly glycerolu R. Tento koncentrovaný roztok se může skladovat zmražený a ředit podle potřeby. Specifická účinnost tohoto roztoku by se měla často přezkoušet.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku.
Předběžná zkouška: Odměří se nebo odváží nějaké množství zkušebního toxinu a rozpustí se nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby roztok v 1 ml obsahoval 5 zkušebních dávek (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby v každé směsi objem zvolený k podání obsahoval zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku. Všechny směsi se doplní vhodnou tekutinou na shodný objem.
Směsi se 60 min uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, jimž se každému subkutánně vstříkne zvolený objem. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Podle výsledků se vybere nejvhodnější směs pro konečnou zkoušku.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného přípravku tak, aby v každé směsi objem zvolený k podání obsahoval zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného přípravku (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje předpokládaný mezní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi se stejným množstvím zkušebního toxinu a stupňujícími se objemy referenčního přípravku; uprostřed řady bude 0,1 m.j. v objemu zvoleném k podání. Všechny směsi se doplní vhodnou tekutinou na stejný objem a 60 min se uchovávají při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata, z nichž se každému subkutánně vstříkne zvolená dávka. Zvířata se pozorují 96 h a denně se u každé skupiny zaznamenává stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v podaném objemu, je ta směs, která způsobí tetanickou paralýzu u stejného nebo téměř stejného množství zvířat jako referenční směs obsahující 0,1 m.j. v podaném objemu.
Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
- 85 % a 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % a 109 %, použila-li se tři zvířata na dávku,
- 93 % a 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Immunosera ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede, zda výrobek obsahuje nativní nebo koncentrované sérum.
Insulini biphasici iniectio
Injekce s dvousložkovým insulinem
Injekce s dvousložkovým insulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní suspenze krystalů hovězího insulinu a prasečího insulinu.
Vlastnosti
Bílá suspenze. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny rombické krystaly s největším rozměrem měřeným od rohu k rohu větším než 10 μm, ale zřídka přesahujícím 40 μm.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy píků dvou insulinů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům hlavních píků na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,6 až 7,2.
Insulin v supernatantu. 22,0 % až 28,0 % insulinu v roztoku. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Celkový zinek. 26,0 μg až 37,5 μg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Insulini isophani biphasici iniectio
Injekce s dvousložkovým isulinem a s isofaninsulinem
Injekce s dvousložkovým insulinem a s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia, kromě zkoušky Insulin v supernatantu, a následujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní pufrovaná suspenze komplexu prasečího nebo lidského insulinu s protaminiumsulfatem nebo jiným vhodným protaminem v roztoku insulinu téhož živočišného druhu.
Výroba
Injekce s dvousložkovým insulinem a isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Při výrobě se smíchá v definovaném poměru Injekce s isofaninsulinem a Injekce s rozpustným insulinem.
Množství protaminu v komplexu odpovídá isofanickému poměru a je 0,3 mg až 0,6 mg protaminiumsulfatu na každých 100 m.j. insulinu.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny tyčinkovité krystaly, jejichž velikost je většinou větší než 1 μm, ale zřídka přesahuj e 60 μm; neobsahuje velké shluky.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Celkový zinek. Nejvýše 40,0 μg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Označování
V označení na obalu se k požadavkům na označování uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia doplní:
- poměr použitého množství injekcí s rozpustným insulinem k použitému množství injekcí s isofaninsulinem při výrobě.
Insulini isophani iniectio
Injekce s isofaninsulinem
Injekce s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní suspenze prasečího, hovězího nebo lidského insulinu v komplexu s protaminiumsulfatem nebo jiným vhodným protaminem.
Výroba
Injekce s isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Množství protaminu v komplexu odpovídá isofanickému poměru a je 0,3 mg až 0,6 mg protaminiumsulfatu na každých 100 m.j. insulinu.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny tyčinkovité krystaly, jejichž velikost je většinou větší než 1 μm, ale zřídka přesahuj e 60 μm; neobsahuje velké shluky.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Celkový zinek. Nejvýše 40,0 μg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Insulini solubilis iniectio
Injekce s rozpustným insulinem
Injekce s rozpustným insulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům.
Je to sterilní neutrální roztok hovězího, prasečího nebo lidského insulinu.
Vlastnosti
Bezbarvá tekutina prostá zákalu a mechanických částic; během uchovávání může vzniknout náznak velmi jemného sedimentu.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Celkový zinek. Nejvýše 40,0 μg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Použije se zkoušený roztok připravený takto:
Zkoušený roztok. Za mírného protřepání se zředí množství zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. vodou R na 25,0 ml. V případě potřeby se zředí na vhodnou koncentraci, např. 0,4 μg až 1,6 μg zinku v mililitru.
Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione
Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi
Synonymum. Injectio insulini amorphi cum zinco
Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní neutrální suspenze prasečího nebo hovězího insulinu v komplexu s vhodnou solí zinku; insulin v této formě je nerozpustný ve vodě.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny částice různého tvaru, jejichž velikost zřídka přesahuje 2 μm.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Insulini zinci cristallisati iniectio in suspensione
Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi
Synonymum. Injectio insulini crystallisati cum zinco
Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a násedujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní neutrální suspenze prasečího a hovězího insulinu nebo lidského insulinu v komplexu s vhodnou solí zinku; krystaly této formy insulinu jsou nerozpustné ve vodě.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny rombické krystaly, jejichž velikost měřená od rohu k rohuje většinou větší než 10 μm, ale zřídka přesahuje 40 μm.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Insulin neextrahovatelný tlumivým roztokem acetonovým. Nejméně 90 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supernatantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidá se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, nechá se 3 min stát a pak se opět odstřeďuje. Supernatantní tekutina se opět odstraní a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 2,0 ml. Vhodnou metodou se stanoví obsah insulinu ve zbytku (R) a celkový obsahu insulinu (T) stejného objemu suspenze. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaného tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce:

\frac{100 R}{T} .

Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obsahující 40 m.j insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Insulini zinci iniectio in suspensione
Injekce insulinu se zinkem v suspenzi
Injekce insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.
Je to sterilní neutrální suspenze insulinu (hovězího, prasečího nebo hovězího a prasečího nebo lidského) v komplexu s vhodnou solí zinku; insulin v této formě je nerozpustný ve vodě.
Výroba
Injekce se suspenzí insulinu a zinku se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Při výrobě se smíchá v poměru 7 : 3 Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi a Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny rombické krystaly s největším rozměrem měřeným od rohu k rohu větším než 10 μm, ale zřídka přesahujícím 40 μm; značnou část částic lze pozorovat při velkém zvětšení jako částice nepravidelného tvaru o velikosti nepřevyšující 2 μm.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. U přípravků vyrobených z jednoho druhu insulinu (hovězího, prasečího nebo hovězího a prasečího nebo lidského) retenční čas píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.
U přípravků vyrobených ze směsi prasečího a hovězího insulinu retenční časy dvou píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají hlavním píkům na chromatogramech odpovídajících porovnávacích roztoků.
Zkoušky na čistotu
Insulin neextrahovaný tlumivým roztokem acetonovým. 63 % až 77 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supernatantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidá se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, nechá se 3 min stát a pak se opět odstřeďuje, supernatantní tekutina se opět odstraní a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 2,0 ml. Stanoví se obsah insulinu ve zbytku (R) a stanoví se celkový obsah insulinu (T) stejného objemu suspenze vhodnou metodou. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaného tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce:

\frac{100 R}{T} .

Celkový zinek. Nejvýše 0,095 g/l pro přípravky obsahující 40 m.j. insulinu v mililitru, nejvýše 0,140 g/l pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 0,20 g/l pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
Zinek v roztoku. Nejvýše 70 % celkového zinku pro přípravky obahující 40 m.j insulinu v mililitru, nejvýše 55 % celkového zinku pro přípravky obsahující 80 m.j. insulinu v mililitru a nejvýše 50 % celkového obsahu zinku pro přípravky obsahující 100 m.j. insulinu v mililitru. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.
† Ipecacuanhae pulvis normatus
Práškovaný hlavěnkový kořen titrovaný
Je to práškovaný (180) kořen hlavěnky, jehož obsah alkaloidů j e upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako emetin (C₂₉H₄₀N₂O₄; M_r 480,7), činil 1,9 % až 2,1 %, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga nevýrazného pachu.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
7,50 g se odváží do suché baňky, přidá se 100 ml etheru R a protřepává se 5 min. Pak se přidá 5 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se 1 h. Přidá se 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Etherová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty. Zbytek v baňce se promyje dvakrát 25 ml etheru R a každý etherový podíl se zfiltruje chomáčkem vaty, použitým k první filtraci. Spojené etherové podíly se oddestilují do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml lihu R 90% (V/V), odpaří se do sucha a odparek se suší 5 min při 100 °C. Zbytek po odpaření se na vodní lázni rozpustí v 5 ml předem neutralizovaného lihu R 90% (V/V). Přidá se 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, 0,5 ml červeně methylové směsného indikátoru R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 24,03 mg celkových alkaloidů, počítáno jako emetin (C₂₉H₄₀N₂O₄; M_r 480,7).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
† Lypressini solutio iniectabilis
Injekce s lypresinem

Je to sterilní roztok cyklického nonapeptidu lypresinu ve vodě na injekci. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a protimikrobní konzervační látku a může být izotonizován s krví přídavkem chloridu sodného. Rozplňuje se asepticky do sterilních skleněných obalů třídy I (3.2.1), které se potom zataví. Vyhovuje článku Parenteralia.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,3.
Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolámí množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	serin	methionin
histidin	kyselina glutamová	isoleucin
arginin	prolin	leucin
kyselina asparagová	alanin	tyrosin
threonin	valin	fenylalanin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.
Roztok vnitřního standardu. 0,25 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. Připraví se kolona o průměru asi 10 mm za použití 5 ml katexu slabě kyselého R. Katex se promyje roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) a pak se promývá vodou R, až eluát reaguje neutrálně na červeň methylovou. Sloupcem se nechá protéct množství zkoušeného přípravku odpovídající 1000 m.j. Pak se sloupcem nechá protéct šestkrát po 5 ml roztoku kyseliny octové ledové R (1 g/l) k odstranění nebílkovinných složek. Eluce lypresinu se provede roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) desetkrát po 5 ml. Tyto druhé eluáty se spojí a odpaří do sucha za sníženého tlaku při 30 °C, ke zbytku se přidá přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu, který obsahuje množství DL-norleucinu R odpovídající asi předpokládanému počtu molů lypresinu. Roztok se přenese do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm pomocí čtyřikrát 0,3 ml směsi stejných objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zkumavka se zataví.
Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře, její obsah se převede do 10 ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha nad hydroxidem draselným R za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku (pH 2,2) a zředí se jím na vhodný objem.
Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří objem zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největším množství zaujímaly většinu dosažitelné výšky záznamu. Obsahy jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Vypočítá se relativní zastoupení aminokyselin za předpokladu, že jedna šestina součtu počtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, fenylalaninu a lysinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05, kyselina glutamová 0,95 až 1,05, prolin 0,95 až 1,05, glycin 0,95 až 1,05, lysin 0,95 až 1,05, fenylalanin 0,95 až 1,05, tyrosin 0,7 až 1,05, polovina cystinu 1,4 až 2,1. Arginin, isoleucin a leucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách.
Obsah peptidu. Množství aminokyselin stanovených, jak je předepsáno ve zkoušce Aminokyseliny, odpovídá obsahu (3,7 ± 0,4) μg lypressinu/m.j. stanovené vasopresorické účinnosti. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu přepočtený na objem použitého zkoušeného roztoku je v rozmezí ±5 % množství použitého pro hydrolýzu.
Stanovení účinnosti
Účinnost zkoušeného vzorku se stanoví ze zvýšení krevního tlaku laboratorního potkana porovnáním s účinkem mezinárodního standardu lysin-vasopresinu nebo s referenčního přípravku lysin-vasopresinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
Mezinárodní jednotka je vasopresorická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje syntetický lysin-vasopressin, albumin a kyselinu citronovou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Do ocasní žíly samce bílého laboratorního potkana o hmotnosti asi 300 g se pomalu vstříkne roztok vhodného α-adrenergního blokátoru, např. 10 ml/kg tělesné hmotnosti roztoku připraveného rozpuštěním 5 mg fenoxybenzamoniumchloridu R v 0,1 ml lihu 96% R, přidáním 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na 5 ml. Za 18 h se provede anestezie zvířete anestetikem vhodným pro udržení stálého krevního tlaku. Za 45 min až 60 min se anestezovaný potkan upevní k operačnímu stolku připoutáním zadních končetin v poloze na zádech. Zavede se skleněná nebo polyethylenová kanyla o zevním průměru 2,5 mm do průdušnice a vypreparuje se arteria carotis. V místech tříselného vazu se vypreparuje vena femoralis. K jedné straně se odkloní povrchová stydká žíla a nastříhne se femorální žíla směrem k tříselnému vazu. Z hloubky přicházející přívodní větev femorální žíly se podváže, aby se zabránilo krvácení při zavádění kanyly. Zavede se krátká polyethylenová kanyla o zevním průměru 1 mm, upevní se dvěma podvázáními a připojí se pomocí krátké ohebné hadičky na byretu s obsahem 1 ml s připojenou skleněnou nálevkou s ostrým zakončením. Byreta je naplněna roztokem chloridu sodného R (9 g/l) o teplotě asi 37 °C. Preparované místo a kanyla se zakryje navlhčenou chirurgickou rouškou, která se připevní. Vstříkne se heparin rozpuštěný v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) v dávce 200 m.j./100 g hmotnosti pokusného zvířete. Do arteria carotis se zavede kanyla o zevním průměru 1 mm a naplní se pomocí hadiček roztokem chloridu sodného R (9 g/l), do něhož byl přidán heparin, připojí se na vhodný přístroj měřící tlak, jako je např. rtuťový manometr o vnitřním průměru 2 mm až 3 mm. Centrální a periferní nervový systém, včetně vagů a souvisejících sympatických nervů, zůstávají bez porušení. Umělé dýchání není zapotřebí. Všechny roztoky se vstříknou do žilní kanyly pomocí 1 ml injekční stříkačky dělené po 0,01 ml. Po každém podání se vstříkne 0,2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) z byrety. Dává se pozor, aby nebyl vstříknut vzduch.
Referenční přípravek a zkoušený přípravek se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vstřikovaný objem byl v rozmezí 0,1 ml až 0,5 ml. Zvolí se dvě dávky referenčního přípravku tak, aby zvýšení krevního tlaku odpovídalo asi 4 kPa pro nižší dávku a asi 6,67 kPa pro vyšší, ale ne maximální dávku. Poměr nižší k vyšší dávce je určen vzestupem krevního tlaku a je obvykle v poměru 3:5. Pro počáteční přiblížení se mohou zkusit dávky 3 milijednotky a 5 milijednotek. Během zkoušky se dvě dávky zkoušeného přípravku zvolí tak, aby jejich účinek odpovídal zvoleným dávkám referenčního přípravku a poměr mezi těmito dávkami byl stejný jako u referenčního přípravku. Dávky se vstřikují v intervalech 10 min až 15 min. Dvě dávky zkoušeného přípravku tvoří s dvěma dávkami referenčního přípravku jednu skupinu o čtyřech dávkách. Pořadí vstřikovaných dávek se při zkoušce náhodně střídá tak, aby vzniklo čtyři až pět skupin (šestnáct až dvacet dávek celkem). Zaznamená se nejvyšší zvýšení krevního tlaku po každé dávce. Výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami.
Stanovená hodnota účinnosti není nižší než 90 % a vyšší než 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 % deklarované účinnosti.
Uchovávání
Při teplotě 2 °C až 15 °C.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru,
- název a množství přidaných látek.
Solutiones ad haemocolaturam
Roztoky pro hemofiltraci
Jsou to roztoky určené k parenterálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
Vyhovují požadavkům uvedeným v tomto článku.
Roztoky pro hemofiltraci jsou dodávány:
- v pevných nebo polopevných plastových obalech,
- v pružných plastových obalech s vnějším zabezpečeným obalem,
- ve skleněných obalech.
Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2).
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:
Tab. 1.

	Vyjádřeno v milimolech	Vyjádřeno v miliekvivalentech
sodík	125 - 150	125 - 150
draslík	0 - 4,5	0 - 4,5
vápník	1,0 - 2,5	2,0 - 5,0
hořčík	0,25 - 1,5	0,50 - 3,0
octan nebo mléčnan	30 - 60	30 - 60
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 25

K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan.
Zkoušky totožnosti
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
- draslík; zkouška (b),
- vápník; zkouška (a),
- sodík; zkouška (b),
- chloridy; zkouška (a),
- octany:
- neobsahuje-li přípravek glukosu, provede se zkouška (b),
- obsahuje-li přípravek glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,
- mléčnany;
- hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, vznikne růžové zbarvení,
- glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se zkoušený přípravek. Jestliže obsahuje glukosu, hodnota pH je 4,5 až 6,5.
Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu, jako je zkoušený přípravek.
Hliník (2.4.17). Ke 200 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).
Tab. 2.

Velikost částic	větší než 5 μm	větší než 25 μm
Neivyšší počet částic v mililitru	100	5

Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C₆H₁₂O₆) za použití tabulky 3.
Tab. 3.

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání
Při teplotě nad 4 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/l,
- vypočítaná hodnota osmolality vyjádřená v mosmol/l,
- jmenovitý objem přípravku v obalu,
- zdaje přípravek prostý bakteriálních endotoxinů nebo zda je prostý pyrogenních látek,
- podmínky uchovávání.
Solutiones ad haemodialysim
Roztoky pro hemodialýzu
Jsou to roztoky obsahující ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, s použitím např. automatického dávkovacího zařízení.
Koncentrované roztoky pro hemodialýzu
Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní.
Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Zředěné roztoky se použijí ihned po přípravě.
Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané:
- v pevných, polopevných nebo pružných plastových obalech,
- ve skleněných obalech.
Používají se dva typy koncentrovaných roztoků.
Zkoušky totožnosti
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
- draslík; zkouška (b),
- vápník; zkouška (a),
- sodík; zkouška (b),
- chloridy; zkouška (a),
- mléčnany,
- uhličitany a hydrogenuhličitany,
- octany:
- neobsahuje-li přípravek glukosu, provede se zkouška (b),
- obsahuje-li přípravek glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,
- hořčík: k 0,1 ml žlutí titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení,
- glukosa: k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).
Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg A l/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení.
Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml tohoto roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a mmol/l.
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l PS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO₃.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C₆H₁₂O₆) za použití tabulky 3.
Tab. 3.

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání
Při teplotě nad 4 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/l,
- jmenovitý objem přípravku v obalu,
- zda je přípravek sterilní,
- podmínky uchovávání,
- že koncentrovaný přípravek je nutno před použitím zředit,
- způsob ředění,
- že přípravek musí být přesně dávkován,
- iontové složení zředěného přípravku připraveného k použití v mmol/l,
- že nespotřebovaný přípravek je nutno odstranit,
- že se před použitím přidá hydrogenuhličitan sodný, pokud je to vhodné.
Solutiones ad haemodialysim, Aqua ad concetratas solutiones diluendas haemodialysi
Voda pro ředění koncentrovaných hemodialyzačních roztoků
Následující článek má informativní charakter a jeho ustanovení nejsou závazná.
Popsané analytické metody a navrhované limity slouží k validaci postupu pro získání vody.
Voda pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků se získá destilací, reverzní osmózou, výměnou iontů nebo jinou vhodnou metodou z pitné vody. Podmínky přípravy, dopravy a uchovávání mají být takové, aby riziko chemické a mikrobiologické kontaminace bylo co nejmenší.
Když voda získaná jednou z výše popsaných metod není dostupná, je možno pro domácí dialýzu použít pitnou vodu. Protože se chemické složení pitné vody značně liší od jedné lokality ke druhé, je nutné brát v úvahu její chemické složení a obsah iontů se musí upravit tak, aby jejich koncentrace ve zředěném roztoku odpovídala zamýšlenému použití.
Je nutné též dát pozor na možnou přítomnost zbytků z ošetření vody (např. chloraminy) a na přítomnost těkavých halogenovaných uhlovodíků.
Pro dohled na kvalitu vody pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků jsou určeny následující metody, jež stanoví chemické složení a případně též detekují přítomnost možných nečistot spolu s návrhem limitů, které je nutno dodržet.
Popis a vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti.
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml zkoušené čerstvě převařené a ochlazené vody v kádince z borokřemičitého skla se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok není červený. K 10 ml zkoušené vody se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý.
Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min; roztok zůstane slabě růžový.
Celkový volný chlor. Do 125ml zkumavky (A) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5, 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS a 1 g jodidu draselného R. Do druhé zkumavky (B) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5 a 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS. Pokud možno současně se přidá do zkumavky A 100 ml zkoušené vody a do zkumavky B porovnávací roztok připravený takto: k 1 ml roztoku jodičnanu draselného R (10 mg/l) se přidá 1 g jodidu draselného R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, nechá se 1 min stát, pak se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se na 100 ml vodou R. Zbarvení směsi se zkoušenou vodu není intenzivnější než zbarvení směsi porovnávacího roztoku (0,1 μg/ml).
Chloridy (2.4.4). 1 ml se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/ml).
Fluoridy. K 50 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6, 10 ml kyseliny aminomethylalizarindioctové RS, 5 ml roztoku dusičnanu lanthanitého R (0,4 g/l) a 20 ml acetonu R. Po každém přidání se směs zamíchá a nakonec se zředí vodou R na 100 ml. Nechá se 1 h stát ve tmě. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně stejným způsobem připraveného za použití směsi 1 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) a 49 ml vody R (0,2 μg/ml).
Dusičnany. 2 ml se zředí vodou prostou dusičnanů R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se převede do zkumavky umístěné v ledové lázni, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l) a 0,1 ml difenylaminu RS a potom se přidává po kapkách a za třepání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přenese do vodní lázně teplé 50 °C a ponechá se v ní 15 min. Modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 0,1 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO₃/ml) a 4,9 ml vody prosté dusičnanů R (2 μg/ml).
Sírany (2.4.13). 3 ml se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/ml).
Hliník (2.4.17). Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.
Amonium. Ke 20 ml v průhledné zkumavce s plochým dnem se přidá 1 ml tetrajodortuťatanu draselného zásaditého RS a nechá se 5 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH₄/ml) a 16 ml vody prosté amoniaku R (0,2 μg/ml). Roztok se pozoruje ve směru podélné osy zkumavky.
Vápník. Nejvýše 2 μg Ca/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml) se připraví porovnávací roztoky (1 μg/ml. až 5 μg/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Hořčík. Nejvýše 2 μg Mg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 10 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml.
Porovnávací roztok. Za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml) se připraví porovnávací roztoky (0,1 μg/ml až 0,5 μg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Rtuť. Nejvýše 0,001 μg Hg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií 2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. K 1 litru se přidá 5 ml kyseliny dusičné R. Do 50 ml baňky z borokřemičitého skla se zabroušenou zátkou se převede 20 ml zkoušené vody a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Po zamíchání se přidá 0,3 ml bromové vody R1. Baňka se uzavře, protřepe se, 4 h se zahřívá při 45 °C a pak se nechá ochladit. Jestliže se roztok nezbarví do žlutá, přidá se 0,3 ml bromové vody Rl a znovu se 4 h zahřívá při 45 °C. Přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l), zatřepe se a nechá se 20 min stát.
Porovnávací roztoky. Připraví se postupem uvedeným u zkoušeného roztoku za použití základního roztoku rtuti (1000 μg Hg/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 5% (V/V). Použijí se čerstvě připravené roztoky v koncentracích 0,0005 μg/ml až 0,002 μg Hg/ml.
K objemu roztoku vhodnému pro použitý přístroj se přidá chlorid cínatý RS2 v množství odpovídajícím jedné pětině tohoto objemu. Ihned se přemístí do zařízení pro odsávání rtuťových par. Za 20 s se nechá zařízením projít proud dusíku R jako nosného plynu.
Měří se absorbance při 253,7 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou nebo výbojky jako zdroje záření a atomizéru, který umožní, aby rtuť mohla přejít do formy studené páry, použije-li se systém bez plamene.
Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá v odpařovací misce na vodní lázni, až se objem zmenší na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Draslík. Nejvýše 2 μg K/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok (a). 50,0 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. Tento roztok se použije pro stanovení. Jestliže obsah draslíku je větší než 0,75 mg/l, zředí se zkoušená voda dle potřeby vodou destilovanou R.
Zkoušený roztok (b). Použije se 50,0 ml zkoušené vody nebo, jestliže je to nutné, vody zředěné, jak je uvedeno u zkoušeného roztoku (a). Přidá se 1,25 ml základního roztoku draslíku (20 μg K/ml) a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku draslíku (20 μg K/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0 μg/ml; 0,25 μg/ml; 0,50 μg/ml; 0,75 μg/ml a 1 μg/ml.
Měří se intenzita emise při 766 nm.
Obsah draslíku vyjádřený v μg/ml, se vypočítá podle vzorce:

\frac{p . n_{1} . 0,5}{n_{2} - n_{1}},

v němž značí:
p - faktor ředění, které bylo použito při přípravě zkoušeného roztoku (a),
n₁ - naměřenou hodnotu u zkoušeného roztoku (a),
n₂ - naměřenou hodnotu u zkoušeného roztoku (b).
Sodík. Nejvýše 50 μg Na/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda. Jestliže obsah sodíku je vyšší než 10 mg na litr, ředí se vodou destilovanou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro použitý přístroj.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml) se připraví porovnávací roztoky 0 μg/ml; 2,5 μg/ml; 5,0 μg/ml; 7,5 μg/ml a 10 μg/ml.
Měří se intenzita emise při 589 nm.
Zinek. Nejvýše 0,1 μg Zn/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zařízení k odběru vzorků a k analýze musí být prosto zinku nebo ho nesmí v podmínkách zkoušky uvolňovat.
Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0,05 μg až 0,15 μg Zn/ml.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v mililitru. Stanoví se plotnovou metodou.
Bakterální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
Solutiones ad peritonealem dialysim
Roztoky pro peritoneální dialýzu
Jsou to roztoky určené k intraperitoneálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma a proměnlivá množství glukosy.
Roztoky pro peritoneální dialýzu jsou dodávány:
- v pevných nebo polopevných plastových obalech,
- v pružných plastových obalech se spojovací pomůckou a s vnějším zabezpečeným obalem, jsou plněny méně než jmenovitý objem obalu,
- ve skleněných obalech.
Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2.1) a (3.2.2).
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:
Tab. 1.

	Vyjádřeno v milimolech	Vyjádřeno v miliekvivalentech
sodík	125 - 150	125 - 150
draslík	0 - 4,5	0 - 4,5
vápník	0 - 2,5	0 - 5,0
hořčík	0,25 - 1,5	0,50 - 3,0
octan nebo mléčnan	30 - 60	30 - 60
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	25 - 250

K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan, pokud není uvedeno a schváleno jinak.
Zkoušky totožnosti
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
- draslík; zkouška (b),
- vápník; zkouška (a),
- sodík; zkouška (b),
- chloridy; zkouška (a),
- octany: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,
- mléčnany;
- hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, vznikne růžové zbarvení,
- glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.
Zkoušky
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₄ (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se zkoušený přípravek.
Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený přípravek.
Hliník (2.4.17). Ke 400 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (15 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).
Tab. 2.

Velikost částic	větší než 5 μm	větší než 25 μm
Nejvyšší počet částic v mililitru	100	5

Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C₆H₁₂O₆) za použití tabulky 3.
Tab. 3.

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

	A	B
Natrii citras dihydricus	22,0 g	13,2 g
Acidum citricum monohydricum	8,0 g	4,8 g
nebo Acidum citricum	7,3 g	4,4 g
Glucosum monohydricum¹)	24,5 g	14,7 g
nebo Glucosum¹)	22,3 g	13,4 g
Aqua pro injectione ad	1000,0 ml	1000,0 ml
Na 100 ml krve se použije	15,0 ml	25,0 ml

Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, prakticky prostá částic.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,7 až 5,3; měří se zkoušený přípravek.
Hydroxymethylfurfural. Ke 2,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem s použitím 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 μg/ml hydroxymethylfurfuralu R (pro složení A) a 3 μg/ml hydroxymethylfurfuralu R (pro složení B).
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogennní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Ředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) prostým pyrogenních látek na roztok obsahující asi 5 g/l citronanu sodného. Vstřikuj e se 10 ml zředěného roztoku na 1 kg hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Kyselina citronová. K 10,0 ml (složení A) nebo k 20,0 ml (složení B) se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS do růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS odpovídá 14,01 mg C₆H₈O₇. H₂O nebo 12,81 mg C₆H₈O₇
Citronan sodný. Chromatografická kolona délky 0,1 m a vnitřního průměru 10 mm se naplní katexem silně kyselým R (300 μm až 840 μm). Na povrchu náplně se udržuje stále 1cm vrstva kapaliny. Kolona se promyje 50 ml deionizované vody R při průtokové rychlosti 12 ml/min až 14 ml/min.
10,0 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 15,0 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí v kádince asi na 40 ml deionizovanou vodou R a potom se přenese do zásobníku kolony, přičemž se kádinka promyje třikrát několika mililitry deionizované vody R, které se přidají do zásobníku kolony. Roztok se nechá protékat kolonou rychlostí 12 ml/min až 14 ml/min a eluát se zachytává. Kolona se promyje dvakrát 30 ml a jednou 50 ml deionizované vody R. Kolona se může použít pro tři stanovení před regenerací třínásobným objemem (kolony) kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Spojený eluát s promývací tekutinou (asi 150 ml) se titruje hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS s použitím 0,1 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru.
Obsah citronanu sodného v g/l se vypočítá podle vzorců:

pro složení A:	1,961n - 1,40C nebo 1,961n - 1,53Cʹ,
pro složení B:	1,307n - 1,40C nebo 1,307n - 1,53Cʹ,

v nichž značí:
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml,
C - nalezený obsah monohydrátu kyseliny citronové v g/l, viz zkouška Kyselina citronová,
Cʹ - nalezený obsah bezvodé kyseliny citronové v g/l, viz zkouška Kyselina citronová.
Redukující cukry. 5,0 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 10,0 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml těchto roztoků se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS1 a několik kousků porézního materiálu. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/ VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace(n₁ ml). Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R (n₂ ml).
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá nebo jako monohydrát glukosy, jak je třeba, za použití tabulky 1.
Tab. 1.

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (n₁ – n₂ ml)	Glukosa bezvodá (mg)	Glukosa monohydrát (mg)
8	19,8	21,6
9	22,4	24,5
10	25,0	27,4
11	27,6	30,2
12	30,3	33,1
13	33,0	36,1
14	35,7	39,0
15	38,5	42,1
16	41,3	45,2

Uchovávání
Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- složení a objem přípravku,
- nejvyšší množství krve, které lze odebrat do obalu.
Antikoagulační roztoky citronan-fosforečnan-glukosa (CPD)

Natrii citras dihydricus	26,3 g
Acidum citricum monohydricum	3,27 g
nebo Acidum citricum	2,99 g
Glucosum monohydricum²)	25,5 g
nebo Glucosum²)	23,2 g
Natrii dihydrogenophosphas dihydricus	2,51 g
Aqua pro injectione	ad 1000,0 ml
Na 100 ml krve se použije	14,0 ml

Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina, prakticky prostá částic.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,3 až 5,9; měří se zkoušený přípravek.
Hydroxymethylfurfural. Ke 2,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 μg/ml hydroxymethylfurfuralu R.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogennní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Ředí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) prostým pyrogenních látek na roztok obsahující asi 5 g/l citronanu sodného. Vstřikuje se 10 ml zředěného roztoku na 1 kg hmotnosti králíka.
Stanovení obsahu
Dihydrogenfosforečnan sodný. 10,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml zkoumadla molybdenanvanadičného R, promíchá se a nechá se 30 min stát při 20 °C až 25 °C. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml základního roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (0,219 g/l). Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků při 450 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10 ml vody R. Vypočítá se obsah dihydrogenfosforečnanu sodného (P) v g/l podle vzorce:

\frac{11,46 . C . A_{1}}{A_{2}},

v němž značí:
C - množství dihydrogenfosforečnanu draselného R v základním roztoku v g/l,
A₁ - absorbanci zkoušeného roztoku,
A₂ - absorbanci porovnávacího roztoku.
Kyselina citronová. K 20,0 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS.
Vypočítá se obsah monohydrátu kyseliny citronové (C) nebo kyseliny citronové bezvodé (C) v g/l podle příslušného vzorce:
C = 0,7005n - 0,4490P,
Cʹ = 0,6404m - 0,4105P,
v němž značí:
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml,
P - zjištěný obsah dihydrátu dihydrogenfosforečnanu sodného v g/l, viz zkouška Dihydrogenfosforečnan sodný.
Citronan sodný. Chromatografická kolona délky 100 mm a vnitřního průměru 10 mm se naplní katexem silně kyselým R (300 μm až 840 μm). Na povrchu náplně se udržuje stále 1cm vrstva kapaliny. Kolona se promyje 50 ml deionizované vody R při průtokové rychlosti 12 ml/min až 14 ml/min.
10,0 ml zkoušeného přípravku se zředí v kádince asi na 40 ml deionizovanou vodou R a potom se přenese do zásobníku kolony, přičemž se kádinka promyje třikrát několika mililitry deionizované vody R, které se přidají do zásobníku kolony. Roztok se nechá protékat kolonou rychlostí 12 ml/min až 14 ml/min a eluát se zachytává. Kolona se promyje dvakrát 30 ml a jednou 50 ml deionizované vody R. Kolona se může použít pro tři stanovení před regenerací třínásobným objemem (kolony) kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Spojený eluát s promývací tekutinou (asi 150 ml) se titruje hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru.
Obsah citronanu sodného v g/l se vypočítá podle příslušného vzorce:
1,961n - 1,257P- 1,40C,
1,961n - 1,257P- 1,53Cʹ,
v němž značí:
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS v ml,
P - nalezený obsah dihydrátu dihydrogenfosforečnanu sodného v g/l, viz zkouška Dihydrogenfosforečnan sodný,
C - nalezený obsah monohydrátu kyseliny citronové v g/l, viz zkouška Kyselina citronová,
Cʹ - nalezený obsah bezvodé kyseliny citronové v g/l, viz zkouška Kyselina citronová.
Redukující cukry. 5,0 ml se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS1 a několik kousků porézního materiálu. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/ VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace(n₁ ml). Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R (n₂ ml).
Obsah redukujících cukrů se vypočítá jako glukosa bezvodá nebo jako monohydrát glukosy podle potřeby s použitím tabulky 1.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- složení a objem přípravku,
- nejvyšší množství krve, které lze odebrat do obalu.
† Somatropinum pro iniectione
Somatropin pro injekci
Je to lyofilizovaný sterilní přípravek obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Obsahuje 89,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu³) (C₉₉₀H₁₅₂₈N₂₆₂O₃₀₀S₇). Vyhovuje požadavkům článků Parenteralia a Producta ab ADN recombinante.
Výroba
Připravuje se ze somatropinu nebo z roztoku somatropinu nebo biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK), při které je injekční přípravek připravován bez izolace pevných nebo tekutých meziproduktů. V posledním případě se při vývoji výroby prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu. Přečištěný přípravek, popř. s přidanými tlumivými roztoky nebo stabilizujícími přísadami, se filtruje filtrem zachycujícím bakterie, asepticky se rozplňuje do sterilních nádob ze skla třídy I (3.2.1) a provede se lyofilizace. Nádoby se ihned uzavřou tak, aby přípravek byl chráněn před mikrobiální kontaminací a vlhkostí.
Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku:
Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita.
DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita.
Pokud se somatropin pro injekci připravuje ze somatropinu nebo z roztoku somatropinu a byla vydána výjimka oprávněnou autoritou, nemusí výrobce injekčního přípravku provádět zkoušku totožnosti C.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek.
Zkoušky totožnosti
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku trisacetatovém o pH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 μl se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 μl kyseliny octové ledové R.
Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že zkoušený přípravek se nahradí somatropinem CRL.
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem:
- mobilní fáze A - 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml,
- mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem R na 1000 ml.
Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0	100	0
20	80	20
40	75	25
65	50	50

- detektoru spektrofotometrického, 214 nm.
Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se v promývání po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 %. Potom se kolona opět promývá mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 μl obou roztoků. Na konci gradientově eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min promývá mobilní fází A.
Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají porovnávacímu chromatogramu dodávanému se somatropinem CRL.
Zkoušky na čistotu
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografíe (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušeného přípravku v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Zkoušený roztok (b). 100 μl zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) na 1,5 ml.
Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg.
Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. K takto připravenému roztoku se přidá čerstvě připravený koncentrovaný roztok peroxidu vodíku R tak, aby bylo dosaženo výsledné koncentrace 0,01 % (V/V) a nechá se 5 h stát při 4 ° C. Potom se na mililitr roztoku přidá 4,5 mg L-methioninu R.
Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při teplotě 2 °C až 8 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů 1-propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,
- detektoru spektrofotometrického, 220 nm.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, upraví se koncentrace 1-propanolu v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl (33 ± 3) min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Určí se píky pomocí porovnávacího chromatogramu dodávaného se somatropinem CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi somatropinem a jeho oxidačním produktem je nejméně 1,0.
Nastříkne se po 20 μl všech roztoků a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (6,67 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (13 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce dimeru je menší než 0,6 (relativní retenční časy vztažené k monomeru jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %.
Nastříkne se po 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků s retenčním časem menším než je retenční čas hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (6,0 %).
Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace.
Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušeného přípravku v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg.
Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 1,5 ml.
Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku. Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg.
Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce.
Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H₃PO₄/l) a jako katodický roztok se použije roztok β-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na eletroforeogramu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (6,25 %).
Voda. Nejvýše 3,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použije se suché skleněné nádobí, které může mít vrstvu silikonu.
Roztok vnitřního standardu. 15 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.
Zkoušený roztok (a). 1,0 mg zkoušeného přípravku se suspenduje v 0,1 ml 2-propanolu R1, 30 min se třepe a potom se odstřeďuje; použije se čirá supernatantní tekutina.
Zkoušený roztok (b). 1,0 mg zkoušeného přípravku se suspenduje v 0,1 ml roztoku vnitřního standardu, 30 min se třepe a potom se odstřeďuje; použije se čirá supernatantní tekutina.
Porovnávací roztok. 10 μl vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen kopolymerem R (180 μm až 250 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu,
- tepelně vodivostního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota detektoru na 150 °C.
Nastříkne se zvolený objem všech roztoků. Vypočítá se obsah vody za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) je při 20 °C 0,997 g/ml a odečte se množství vody obsažené v roztoku vnitřního standardu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu účinné látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg.
Porovnávací roztok (a). 300 μl zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky asi 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000,
- mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
- detektoru spektrofotometrického, 214 nm.
Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně poloviny celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku somatropinu je nejvýše 2,5 %. Nastřikuje se střídavě po 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b).
Obsah se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu C₉₉₀H₁₅₂₈N₂₆₂O₃₀₀S₇ v somatropinu CRL.
Uchovávání
Ve sterilních zabezpečených obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- obsah somatropinu v miligramech,
- složení a objem rozpouštědla přidaného k rekonstituci,
- doba, po kterou lze rekonstituovaný roztok použít, a podmínky uchovávání po tuto dobu,
- název a množství jakýchkoliv přísad,
- teplota uchovávání,
- zda přípravek během rozpouštění nemá být protřepáván,
- účinnost v mezinárodních jednotkách.
† Stramonii pulvis normatus
Práškovaný durmanový list titrovaný
Je to práškovaný (180) list durmanu, jehož obsah alkaloidů je upraven přidáním laktosy nebo drogy s nižším obsahem alkaloidů tak, aby celkový obsah alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃; M_r 289,4), činil 0,23 % až 0,27 %, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga má nepříjemný pach.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se protřepává 15 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Roztok se zfiltruje a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. Přidá se 1 ml amoniaku 26% R a pak se protřepává dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R. Zfiltruje se a filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml roztoku skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká asi 10 ml jodobismutitanu draselného RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrny další slabě zbarvené skvrny; při nanášce 20 μl ve střední části chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin), další skvrny již nejsou patrné.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 20,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
10,00 g se navlhčí směsí složenou z 5 ml amoniaku 17% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R, důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi, a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát reaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a nepřítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a převede se do dělicí nálevky pomocí etheru prostého peroxidických látek R. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,lnásobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepe se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17% RS a vytřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R a nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha, odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS a chloroform R se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor RS a titruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.
Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin C₁₇H₂₃NO₃, se vypočítá ze vztahu:

\frac{57,88 . 20 - n}{100 - d . m},

v němž značí:
d - ztrátu sušením v procentech,
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,
m - navážku drogy v gramech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Tuberculini aviarii derivatum proteinosum purificatum
Derivát purifikovaného proteinu aviárního tuberkulinu
Je to přípravek získaný ze zahřátého produktu kultivace a lýzy Mycobacterium avium, který má schopnost dokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu.
Výroba
Získává se z frakcí rozpustných ve vodě a připravených zahříváním ve volně proudící páře a následnou filtrací kultur M. avium vyrostlých v tekuté syntetické živné půdě. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením, promýváním a znovu se rozpouští. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešné pozitivní reakce, jako je např. fenol. Konečný sterilní přípravek, prostý mykobakterií, se asepticky rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek se může lyofilizovat.
Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádějí u tekutého přípravku nebo lyofilizovaného přípravku po rozpuštění podle návodu.
Zkouška totožnosti
Vhodným způsobem senzibilizovaným morčatům-albínům o hmotnosti nejméně 250 g se intradermálně vstříknou na několik míst odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání se za 24 h až 28 h objeví reakce ve tvaru edematózních otoků se zarudnutím a případně s nekrózou. Velikost a závažnost reakce se mění podle dávky. U nesenzibilizovaných morčat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci.
Zkouška čistoty
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě.
Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne po asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za 15 dnů až 21 dnů po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 24 h až 28 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat významně odlišné.
Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morčatům o hmotnosti nejméně 250 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného referenčního přípravku derivátu purifikovaného proteinu aviárního stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Nejméně devět morčat-albínů o živé hmotnosti 400 g až 600 g je senzibilizováno hluboko intramuskulárně podáním vhodné dávky inaktivovaného nebo živého kmene M. avium. Nejdříve 4 týdny po senzibilizaci se morčata vyholí na obou bocích těla tak, aby se na každé straně získalo místo pro nejvýše čtyři injekce. Zkoušený a referenční přípravek se ředí tlumivým izotonickým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje polysorbát 80 R v koncentraci 0,005 g/l. Použijí se nejméně tři dávky referenčního a tři dávky zkoušeného přípravku. Dávky se zvolí tak, aby průměr lézí jimi vyvolaných byl nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. Ředění se podávají náhodně podle zásad latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 28 h a výsledek zkoušky se vypočítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné k logaritmu koncentrace tuberkulinů.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 50 % až 200 % nalezené účinnosti. Nalezená účinnost je 75 % až 133 % deklarované účinnosti. Deklarovaná účinnost je nejméně 20 000 m.j. v mililitru.
Uchovávání
Při teplotě (5 ± 3) °C, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- účinnost v mezinárodních jednotkách v mililitru,
- název a množství každé přidané látky,
- u lyofilizovaného přípravku:
- název a objem rozpouštědla, které se má přidat,
- že přípravek se použije ihned po rozpuštění.
Tuberculini bovini derivatum proteinosum purificatum
Derivát purifikovaného proteinu bovinního tuberkulinu
Je to přípravek získaný z tepelně ošetřeného produktu kultivace a lýzy Mycobacterium bovis, který má schopnost prokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu.
Výroba
Získává se z frakcí rozpustných ve vodě a připravených zahříváním ve volně proudící páře a následnou filtrací kultur M. bovis vyrostlých v tekuté syntetické živné půdě. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením, promýváním a znovu se rozpouští. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešné pozitivní reakce, jako je např. fenol. Konečný sterilní přípravek, prostý mykobakterií, se asepticky rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek se může lyofilizovat.
Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádějí u tekutého přípravku nebo lyofilizovaného přípravku po rozpuštění podle návodu.
Zkouška totožnosti
Vhodným způsobem senzibilizovaným morčatům-albínům o hmotnosti nejméně 250 g se intradermálně vstříknou na několik míst odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání se za 24 h až 28 h objeví reakce ve tvaru edematózních otoků se zarudnutím a případně s nekrózou. Velikost a závažnost reakce se mění podle dávky. U nesenzibilizovaných morčat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci.
Zkouška čistoty
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě.
Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za 15 dnů až 21 dnů po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 24 h až 28 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat významně odlišné.
Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morčatům o hmotnosti nejméně 250 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými známými koncentracemi derivátu purifikovaného proteinu bovinního tuberkulinu BRP nebo referenčního přípravku, který je kalibrován v jednotkách Evropského lékopisu.
Nejméně 9 morčat-albínů o živé hmotnosti 400 g až 600 g je senzibilizováno hluboko intramuskulárně dávkou 0,0001 mg vlhké masy živého M. bovis-kmen AN5 resuspendované v 0,5 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Nejdříve 4 týdny po senzibilizaci se morčata vyholí na obou bocích těla tak, aby se na každé straně získalo místo pro nejvýše čtyři injekce. Zkoušený a referenční přípravek se ředí tlumivým izotonickým roztokem fosforečnanovým s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje polysorbát 80 R v koncentraci 0,005 g/l. Použijí se nejméně tři dávky referenčního a tři dávky zkoušeného přípravku. Dávky se zvolí tak, aby průměr lézí jimi vyvolaných byl nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. Ředění se podávají náhodně podle zásad latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 28 h a výsledek zkoušky se vypočítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné k logaritmu koncentrace tuberkulinů.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 50 % až 200 % nalezené účinnosti. Nalezená účinnost je 66 % až 150 % deklarované účinnosti. Deklarovaná účinnost je nejméně 20 000 Ph.Eur. jednotek v mililitru.
Uchovávání
Při teplotě (5 ± 3) °C, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- účinnost v Ph.Eur. jednotkách v mililitru,
- název a množství každé přidané látky,
- u lyofilizovaného přípravku:
- název a objem rozpouštědla, které se má přidat,
- že přípravek se použije ihned po rozpuštění.
Tuberculini derivatum proteinosum purificatum ad usum humanum
Derivát purifikovaného proteinu tuberkulinu pro humánní použití
Je to přípravek získaný ze zahřátého produktu kultivace a lýzy jednoho nebo více kmenů Mycobacterium tuberculosis, který má schopnost prokázat opožděnou přecitlivělost u zvířat senzibilizovaných proti mikroorganismům stejného druhu.
Výroba
Připravuje se z frakcí rozpustných ve vodě získaných tepelným zpracováním v proudící páře nebo autoklávu z kultur mykobakterií v tekuté syntetické živné půdě. Dále se filtruje. Účinná frakce filtrátu, kterou tvoří především bílkoviny, se izoluje srážením a promýváním a znovu se rozpouští. Přípravek neobsahuje mykobakteria. Může se přidat protimikrobní konzervační látka, která nevyvolává falešně pozitivní reakce, jako je např. fenol v koncentraci 5 g/l, a vhodný stabilizátor, který zabrání adsorpci na povrch ze skla nebo plastu. Konečný sterilní přípravek se asepticky rozplní do sterilních skleněných obalů, které se poté uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. Přípravek j e bezbarvá nebo světle žlutá tekutina. Zředěný přípravek se může lyofilizovat. Do přípravků, které mají být lyofilizovány, se fenol nepřidává.
Koncentrovaná forma zkoušeného přípravku vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na čistotu a požadavku na účinnost uvedeným dále; zředěný přípravek vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na hodnotu pH, na obsah fenolu a na sterilitu a požadavku na účinnost uvedeným dále.
Zkoušky totožnosti
Zdravým bílým nebo světle zbarveným morčatům specificky senzibilizovaným se intradermálně vstříknou odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až do nekrózy. U nesenzibilizovaných morčat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). Hodnota pH tekuté formy a lyofilizované formy po rozpuštění podle návodu je 6,5 až 7,5.
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud se použil při přípravě.
Živé mykobakterie. Dvěma morčatům o hmotnosti 300 g až 400 g se intraperitoneálně nebo subkutánně vstříkne 5,0 ml. Zvířata se pozorují nejméně 42 dnů, potom se usmrtí a pitvají. Žádné ze zvířat nemá známky infekce mykobakteriemi.
Na vhodných živných půdách se provede zkouška na přítomnost živých mykobakterií ve zkoušeném přípravku. Výsledek zkoušky je negativní.
Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 48 h až 72 h nejsou reakce u těchto dvou skupin zvířat výrazně odlišné.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Toxicita. 50 000 m.j. se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného referenčního přípravku derivátu purifikovaného proteinu tuberkulinu stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, jejichž účinnost u člověka je klinicky prokázána.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze, která v mililitru obsahuj e 0,1 mg teplem inaktivovaných, vysušených mykobakterií kmene stejného typu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 400 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, pokud je to nutné, i do několika míst. Zkouška se provádí nejdříve zajeden měsíc a nejdéle za šest měsíců po senzibilizaci. Depilují se boky morčat tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Připraví se ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku v tlumivém izotonickém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným (pH 6,5 až 7,5), který obsahuje 0,05 g/l polysorbátu 80. Jestliže zkoušený přípravek je lyofilizovaný a neobsahuje stabilizátor, rozpustí se ve výše uvedeném tlumivém roztoku. Použijí se nejméně tři dávky referenčního přípravku a nejméně tři dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledek zkoušky se počítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace zkoušeného přípravku.
Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.
Uchovávání
Při teplotě (5 ± 3) °C, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- počet mezinárodních jednotek v mililitru,
- typ mykobakteria použitého při přípravě přípravku,
- název a množství protimikrobních konzervačních látek a jiných látek přidaných k přípravku,
- u lyofilizovaných přípravků údaj, že se přípravek rozpustí v roztoku, který dodává výrobce.
Jestliže balení neobsahuje příbalový leták s upozorněním, že inhalace koncentrovaného derivátu purifikovaného proteinu tuberkulinu může vyvolat toxickou reakci, je toto upozornění uvedeno v označení na obalu společně s údajem o opatrnosti při zacházení s lyofilizátem.
Výstraha: Derivát purifikovaného proteinu tuberkulinu se nepodává neředěný.
Tuberculinum pristinum ad usum humanum
Starý tuberkulin pro humánní užití
Synonyma. Kochův starý tuberkulin, Tuberculinum Koch vetus
Je to zahřátím koncentrovaný filtrát obsahující rozpustné produkty kultury a lýzy jednoho nebo více kmenů mykobakterií.
Výroba
Připravuje se z kultur vyrostlých v tekuté živné půdě, kterou může být bujon s glycerolem nebo syntetická živná půda. Růst kultury je rychlý a hojný. Kultury se inaktivují v autoklávu nebo proudící parou nejméně 1 h při 100 °C. Tekutá kultura, ze které mikroorganismy mohou být odstraněny filtrací nebo nemusí, se koncentruje odpařením obvykle na 1/10 původního objemu, dále se přidává fenol v koncentraci 5 g/l nebo jiná vhodná protimikrobní konzervační látka, která nevyvolá falešně pozitivní reakce. Přípravek se filtruje, kvantitativně analyzuje a ředí. Konečný sterilní přípravek se asepticky rozplní do sterilních skleněných obalů, které jsou poté uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci. Neobsahuje mykobakteria. Přípravek je čirá, viskózní, žlutá až hnědá tekutina.
Koncentrovaná forma zkoušeného přípravku vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na čistotu a požadavku na účinnost uvedeným dále; zředěný přípravek vyhovuje zkoušce totožnosti, zkouškám na obsah fenolu a na sterilitu a požadavku na účinnost, které jsou uvedeny dále.
Zkouška totožnosti
Zdravým bílým nebo světle zbarveným morčatům specificky senzibilizovaným se intradermálně vstříknou odstupňované dávky zkoušeného přípravku. V místě podání vznikne reakce přecházející z erytému až do nekrózy. U nesenzibilizovaných morčat podobné injekce nevyvolají žádnou reakci.
Zkoušky na čistotu
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud byl použit při přípravě.
Živá mykobakteria. Třem morčatům o hmotnosti 300 g až 400 g se intraperitoneálně nebo subkutánně vstříkne 1,0 ml. Zvířata se pozorují nejméně 42 dnů, potom se usmrtí a pitvají. Žádné ze zvířat nemá známky infekce mykobakteriemi.
Na vhodných živných půdách se provede zkouška na přítomnost živých mykobakterií ve zkoušeném přípravku. Výsledek zkoušky je negativní.
Senzibilizace. Použijí se tři morčata, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. V pětidenních intervalech se třikrát intradermálně vstříkne asi 500 m.j. zkoušeného přípravku v objemu 0,1 ml. Za dva až tři týdny po třetím podání se intradermálně vstříkne stejná dávka stejným morčatům a kontrolní skupině tří morčat stejné hmotnosti, kterým tuberkulin nebyl dříve podán. Za 48 h až 72 h nejsou reakce u těchto 2 skupin zvířat výrazně odlišné.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Toxicita. 0,5 ml se subkutánně vstříkne dvěma zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, která nebyla podrobena žádnému léčení, jež by mohlo ovlivnit tuto zkoušku. Zvířata se pozorují 7 dnů; není vyvolán žádný nežádoucí účinek.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním reakcí vyvolaných intradermálním podáním stoupajících dávek zkoušeného přípravku senzibilizovaným morčatům s reakcemi vyvolanými podáním známých koncentrací vhodného referenčního přípravku starého tuberkulinu stejného původu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, jejichž účinnost u člověka je klinicky prokázána.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
V minerálním oleji s emulgátorem nebo bez něho se připraví suspenze, která v mililitru obsahuje 0,1 mg teplem inaktivovaných, vysušených mykobakterií kmene stejného typu jako ve zkoušeném přípravku. Senzibilizuje se nejméně šest světle zbarvených morčat vážících nejméně 400 g intramuskulárním nebo intradermálním podáním celkově asi 0,5 ml suspenze rozdělené, pokud je to nutné, i do několika míst. Zkouška se provádí nejdříve za jeden měsíc a nejdéle za šest měsíců po senzibilizaci. Depilují se boky morčat tak, aby se mohly podat nejméně tři injekce na každou stranu, ale nejvýše dvanáct injekcí jednomu zvířeti. Použijí se nejméně tři dávky referenčního přípravku a nejméně tři dávky zkoušeného přípravku. Nejvyšší dávka u obou přípravků je asi desetinásobkem nejnižší dávky. Vyberou se takové dávky, aby reakce po podání měly průměr nejméně 8 mm a nejvýše 25 mm. U jakékoliv zkoušky se pořadí podávaných koncentrací vybírá náhodně podle latinského čtverce. Každá dávka se vstříkne intradermálně v konstantním objemu 0,1 ml nebo 0,2 ml. Průměr lézí se měří za 24 h až 48 h a výsledek zkoušky se počítá obvyklými statistickými metodami za předpokladu, že průměry lézí jsou přímo úměrné logaritmu koncentrace zkoušeného přípravku.
Stanovená hodnota účinnosti je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) je nejméně 64 % a nejvýše 156 % deklarované účinnosti.
Uchovávání
Při teplotě (5 ± 3) °C, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- počet mezinárodních jednotek v mililitru,
- typ mykobakteria použitého při přípravě přípravku,
- název a množství protimikrobních konzervačních látek a jiných látek přidaných k přípravku.
Výstraha: Starý tuberkulin nesmí být vstříknut v koncentrované formě, ale zředěný tak, aby se podala 1 m.j. až 100 m.j. v jedné dávce.
Vaccinum anthracis vivum ad usum veterinarium
Živá vakcína proti snětí slezinné pro veterinární použití
Je to suspenze živých spor oslabeného neopouzdřeného kmene Bacillus anthracis.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Použitý kmen buď není letální ani pro morčata ani pro myši, nebo je letální pro morčata, ale není letální pro králíky, nebo je letální jen pro některé králíky.
B. anthracis se kultivuje ve vhodné živné půdě. Na konci růstu se spory suspendují ve stabilizačním roztoku a spočítají se. Do přípravku se může přidávat adjuvans.
Zkoušky totožnosti
B. anthracis přítomný ve zkoušeném přípravku se identifikuje morfologicky, sérologicky, kultivačně a biochemickými zkouškami.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Zkouška se provádí na jednom z druhů zvířat, pro který je zkoušený přípravek určen. Pokud je určen pro několik druhů zvířat, včetně koz, provede se zkouška na kozách. Dvěma vnímavým zvířatům se subkutánně nebo intradermálně vstříkne dvojnásobek dávky uvedené pro použitý druh v označení a zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se výrazná systémová reakce, ale v místě podání se může objevit lokální reakce. Závažnost lokální reakce se různí podle kmene spor a adjuvancia použitého ve zkoušeném přípravku, ale neprojeví se nekróza.
Počet spor. Počet živých spor stanovený kultivací na pevných půdách je nejméně 80 % počtu uvedeného v označení.
Bakterie a houby. Provede se mikroskopické vyšetření a vyočkování na vhodné živné půdy. Zkoušený přípravek neobsahuje kontaminující bakterie ani houby.
Stanovení účinnosti
Jestliže kmen B. anthracis není letální pro morčata ani pro myši, může se stanovení provést na morčatech. U kmene, který je letální pro morčata, ale ne pro králíky, se stanovení může provést na králících. U kmene, který je letální pro některé králíky, se stanovení provede na ovcích.
Provádí-li se stanovení na morčatech nebo králících, použije se deset zdravých zvířat (skupina a). Každému zvířeti se subkutánně nebo intradermálně vstříkne 1/10 nejnižší dávky vakcíny uvedené v označení pro ovce. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne z nespecifických příčin větší počet než dvě zvířata, stanovení se opakuje. Jako kontrola se použijí tři zvířata stejného druhu i původu.
Provádí-li se stanovení na ovcích, použije se pět zdravých zvířat (skupina b). Každému zvířeti se subkutánně nebo intradermálně vstříkne 1/10 nejnižší dávky vakcíny uvedené v označení pro ovce. Zvířata se pozorují 21 dní. Jako kontrola se použijí tři ovce stejného původu. Každému zvířeti z vakcinované skupiny (a) či (b) se vstříkne subkutánně nejméně 100 MLD, kontrolním zvířatům 10 MLD kmene B. anthracis, který je patogenní pro druh zvířat použitých ke stanovení. Zvířata se pozorují 10 dní, během nichž všechna vakcinovaná zvířata přežijí a všechna kontrolní zvířata uhynou na sněť slezinnou. Uhynou-li vakcinovaná zvířata po čelenži, stanovení se opakuje. Pokud vakcinovaná zvířata uhynou i při opakované zkoušce, zkoušený přípravek nevyhovuje.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- kmen použitý k výrobě,
- počet živých spor v mililitru.
Vaccinum aphtharum epizooticarum inactivatum ad ruminantes
Inaktivovaná vakcína proti slintavce a kulhavce pro přežvýkavce
Je to tekutý přípravek obsahující jeden nebo více typů nebo subtypů slintavkových virů inaktivovaných bez poškození jejich imunogenity.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží buď v epitelové suspenzi z hovězích jazyků, získaných bezprostředně po porážce zdravých zvířat, nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se oddělí z buněčného materiálu filtrací nebo jinou vhodnou metodou a za vhodných podmínek se inaktivuje.
Z inaktivovaného antigenu se připraví vakcína smícháním s jedním nebo s více adjuvancii. Antigen může být koncentrován a purifikován různými způsoby. Koncentrovaný antigen se používá k výrobě vakcíny buď bezprostředně, nebo po uchovávání při teplotě nepřesahující -90 °C, pokud nebyla prokázána stabilita antigenu při vyšší teplotě.
Validace procesu inaktivace. V průběhu inaktivace se titr viru monitoruje citlivou a reprodukovatelnou metodou. Postup inaktivace je vhodný, pokud logaritmicky vyjádřený pokles titru viru je lineární a extrapolace prokazuje, že na konci inaktivace je počet infekčních virových částic v 10 000 litrech tekutého přípravku menší než jedna.
Várka inaktivovaného antigenu
Inaktivace. Poměrná část každé šarže zásobní várky inaktivovaného antigenu, představující nejméně 200 dávek, se zkouší na nepřítomnost infekčního viru inokulací do citlivých buněčných kultur. Aby se umožnilo zkoušení tak velkých vzorků v buněčných kulturách, je vzorek inaktivovaného antigenu pro tento účel koncentrován. Prokáže se však, že zvolená koncentrace a metoda zkoušky neruší detekci infekčního viru ve zkoušeném vzorku a že koncentrovaný inaktivovaný antigen nebrání pomnožení viru, ani není příčinou toxických změn.
Antigenita. Obsah antigenu v každé várce inaktivovaného antigenu se stanoví metodou in vitro (na příklad: měření 146S-částic na základě odstřeďování v gradientu sacharosy a spektrofotometrického stanovení v ultrafialové oblasti při 251 nm).
Bezpečnost. Pro zkoušku bezpečnosti u skotu, jak je popsána níže, může být reprezentativní vzorek várky inaktivovaného antigenu ředěn a smíchán s adjuvans.
Sterilita. Várka inaktivovaného antigenu, adjuvans a všechny ředicí tlumivé roztoky vyhovují zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Účinnost. Reprezentativní vzorek várky inaktivovaného antigenu se může pro zkoušku účinnosti na skotu ředit a smíchat s adjuvans, jak je uvedeno níže.
V případě krajní naléhavosti a za souhlasu oprávněné autority může být šarže vakcíny uvolněna před ukončením zkoušek na čistotu a stanovením účinnosti za předpokladu, že byla provedena zkouška na sterilitu u zásobní várky inaktivovaného antigenu a u všech dalších složek vakcíny a že zkouška bezpečnosti a stanovení účinnosti byly provedeny u reprezentativní šarže vakcíny připravené z téže várky inaktivovaného antigenu. V této souvislosti není šarže považována za reprezentativní, pokud nebyla připravena ze stejného množství antigenu a ve stejném složení jako šarže, která se má uvolnit.
Zkouška totožnosti
Sérum vnímavého zvířete, které bylo imunizováno vakcínou, zkoušené přiměřeně citlivou metodou neutralizuje typy nebo subtypy virů použitých k výrobě zkoušeného přípravku.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se tři kusy nevakcinovaného skotu, nejméně šest měsíců starého, jejichž sérum je prosté protilátek proti slintavce a kulhavce a které pocházejí z oblasti prosté onemocnění slintavkou a kulhavkou. Každému zvířeti se intradermálně vstříkne do jazyka, nejméně na dvacet míst, po 0,1 ml zkoušené vakcíny do každého místa. Zvířata se pozorují nejméně 4 dny. U zvířat se neobjeví léze ani příznaky onemocnění slintavkou a kulhavkou. Na konci pozorovací doby se těmto zvířatům vstříkne předepsaným způsobem trojnásobná dávka vakcíny uvedená v označení na obale. Potom se zvířata pozorují dalších 6 dnů. U zvířat se neobjeví žádné léze ani klinické příznaky onemocnění slintavkou a kulhavkou na paznehtech nebo na jazyku a také reakce v místě podání vakcíny je bezvýznamná.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost se vyjadřuje jako počet 50% ochranných dávek pro skot (PD₅₀) obsažených v 1 dávce vakcíny uvedené v označení. PD₅₀ se stanoví za podmínek níže uvedených na zvířatech po primární vakcinaci a následné čelenži 10 000 ID₅₀ virulentního bovinního viru stejného typu nebo subtypu jako ten, který byl použit pro výrobu zkoušeného přípravku.
Jedna dávka vakcíny pro skot obsahuje minimálně 3 PD₅₀.
Zkouška účinnosti se provádí pro každý typ a subtyp viru slintavky a kulhavky obsažený ve vakcíně.
Použije se skot ve stáří nejméně 6 měsíců pocházející z oblasti prosté onemocnění slintavkou a kulhavkou, který nebyl nikdy vakcinován proti slintavce a kulhavce a je bez protilátek neutralizujících různé typy viru slintavky a kulhavky. Vakcinují se nejméně tři skupiny po nejméně 5 kusech skotu ve skupině způsobem uvedeným v označení na obale. Pro každou skupinu se použije jiná dávka vakcíny. Různé dávky vakcíny se podávají spíše vstříknutím různých objemů vakcíny než různých ředění vakcíny. Na příklad, jestliže se v označení uvádí, že podání 2 ml odpovídá jedné dávce vakcíny, pak by se čtvrtina dávky vakcíny dosáhla podání 0,5 ml přípravku a desetina dávky podáním 0,2 ml přípravku. Za tři týdny po vakcinaci se provede čelenž vakcinovaných zvířat včetně dvou nevakcinovaných kontrolních zvířat suspenzí viru získaného od skotu, která je plně virulentní, a stejného typu nebo subtypu jako virus, který byl použit pro výrobu vakcíny. K infekci se použije 10 000 ID₅₀ vstříknutých intradermálně na dvě místa (vždy po 0,1 ml) na horní plochu jazyka. Zvířata se pozorují 8 dní a potom se porazí. Nechráněná zvířata mají léze na jiných místech než na jazyku, chráněná zvířata mohou mít léze na jazyku. Zkoušku lze hodnotit jedině tehdy, jestliže každé kontrolní zvíře má léze nejméně na třech končetinách. Z počtu chráněných zvířat v každé skupině se vypočítá množství PD₅₀ obsažených v jedné dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Vakcína se ochrání před zmrznutím.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- metoda přípravy,
- typy a subtypy virů, použitých k přípravě vakcíny.
Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti ptačí infekční bronchitidě
Je to emulze nebo suspenze jednoho nebo více sérotypů viru infekční ptačí bronchitidy, který byl inaktivován takovým způsobem, že je zachována imunogenní účinnost. Tento článek popisuje vakcíny určené k ochraně proti poklesu snášky nebo kvality vajec. U vakcín určených také k ochraně proti respiratorním příznakům se kromě uvedené zkoušky účinnosti požaduje též provedení dodatečné zkoušky prokazující tento účinek.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus je pomnožován v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).
Pro zjištění reziduálního živého viru ptačí infekční bronchitidy se provádí pomnožovací zkouška u každé šarže antigenu bezprostředně po inaktivaci a u konečné várky vakcíny nebo, jestliže vakcína obsahuje adjuvans, u nerozplněné várky antigenu nebo směsi nerozplněných antigenů bezprostředně před přidáním adjuvans; zkouška se provádí na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo na vhodných buněčných kulturách. Použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína vyhovuje ve zkoušce bezpečnosti a imunogenity pro každou kategorii zvířat, pro niž je určena. Následující zkouška může být použita k prokázání účinnosti (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška popisovaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k důkazu imunogenity.
Zkouška účinnosti šarže
Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí rutinně u každé šarže. Pro danou vakcínu se provádí jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Není-li zkouška prováděna, je provedena vhodná validovaná zkouška pro porovnání se šarží, která zkoušce Stanovení účinnosti vyhověla. Následující zkouška se může použít, když byla dostatečně statisticky zhodnocena její korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Jedna očkovací dávka se intramuskulárně vstříkne každému z deseti kuřat pocházejícímu z chovu prostého specifikovaných patogenů ve věku mezi dvěma týdny a nejnižším stářím stanoveným pro očkování. Pět kuřat ze stejného líhnutí slouží jako neočkovaná kontrola. Vzorky séra od každého kuřete se odeberou těsně před podáním zkoušené vakcíny a po období vymezeném zkoušením porovnávací vakcíny. Vhodnou sérologickou metodou, např. neutralizací séra, se v každém séru stanoví titr protilátek pro každý sérotyp obsažený ve vakcíně. Hladina protilátek není významně nižší než hladina, která byla získána u šarže dávající vyhovující výsledek ve zkoušce popsané ve stati Stanovení účinnosti (referenční vakcína). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže séra odebraná od neočkovaných kontrol a od kuřat před podáním vakcíny neobsahují zjistitelné specifické protilátky.
Zkoušky totožnosti
U vnímavých zvířat vyvolává vakcína tvorbu specifických protilátek proti každému sérotyp u viru obsaženému ve vakcíně prokazatelných neutralizační zkouškou.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvojitá očkovací dávka se vstříkne doporučeným způsobem každému z deseti 14 až 28 dnů starých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Kuřata se sledují 21 dnů. Neprojeví se abnormální místní nebo celková reakce.
Inaktivace.
Cizí agens. Provádí se na kuřatech ze zkoušky bezpečnosti. Každému kuřeti se za 21 dnů po injekci dvojité dávky vakcíny vstříkne stejným způsobem jedna dávka. Po dvou týdnech se odeberou vzorky séra od každého kuřete a provedou se zkoušky na protilátky proti následujícím agens metodami předepsanými pro drůbeží chovy prosté specifikovaných patogenů, které jsou určeny pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, viry ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční burzitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus influenzy A, virus Markovy choroby, virus newcastleské choroby. Vakcína nevyvolává tvorbu protilátek proti těmto agens.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Zkouška účinnosti se provádí pro každý sérotyp použitý ve vakcíně. Použijí se čtyři skupiny nejméně po třiceti kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů a ošetří se následovně:
- skupina A: neočkovaná kontrola,
- skupina B: očkovaná inaktivovanou vakcínou proti ptačí bronchitidě,
- skupina C: očkovaná živou vakcínou proti ptačí infekční bronchitidě a inaktivovanou vakcínou proti ptačí infekční bronchitidě podle doporučovaného schématu,
- skupina D: očkovaná živou vakcínou proti ptačí infekční bronchitidě.
U všech kuřic se zaznamenává snáška a kvalita vajec od počátku snášky až do nejméně čtyř týdnů po infekční zátěži. Na vrcholu snášky se infikují všechny skupiny takovým množstvím virulentního viru ptačí infekční bronchitidy, které je schopno způsobit pokles snášky nebo kvality vajec po tři po sobě jdoucí týdny v průběhu čtyř týdnů po čelenži. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže je snáška a kvalita vajec významně lepší u skupiny C než u skupiny D a významně lepší u skupiny B než u skupiny A. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud není pokles snášky ve skupině A, porovnávaný s normální úrovní před čelenži, nejméně 35%, v případě, že se infekční zátěž provádí kmenem Massachusetts. Jestliže je nezbytné provést čelenž jiným sérotypem, u něhož je doloženo, že nezpůsobuje 35% pokles snášky, musí čelenž vyvolat pokles snášky úměrný tomu, který je doložen, v jakémkoliv případě však nejméně 15%.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium
V označení na obalu se uvede:
- pro kterou kategorii a stáří kuřat je vakcína určena,
- návod k použití,
- kmeny a sérotypy virů použitých pro přípravu vakcíny a sérotypy, proti kterým má vakcína chránit,
- zda je kmen ve vakcíně adaptován na embrya nebo na buněčné kultury.
Vaccinum bronchitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti ptačí infekční bronchitidě lyofilizovaná
Je to přípravek z jednoho nebo z více oslabených kmenů viru ptačí infekční bronchitidy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Každý kmen vím se pomnoží buďto v alantoidní dutině kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2), nebo ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získají se z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virové suspenze se sklidí, smíchají se s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu může být použit pouze takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivě imunogenní. Následující zkoušky se mohou použít k průkazu účinnosti (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivým výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifickým sérem proti použitému kmenu viru nebo s monospecifickými séry proti každému z kmenů ve vakcíně. Takto upravený přípravek již neinfikuje vnímavá devítidenní až jedenáctidenní kuřecí embrya nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulován.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) se použije nejméně deset kuřat v nejnižším stáří uvedeném v označení. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rozpuštěné tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Pro přípravky určené k vakcinaci kuřat starých dva nebo více týdnů se použijí kuřata naočkovaná ve zkoušce na cizí antigeny na kuřatech. Jestliže v době pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze připsat vakcíně, zkouška se opakuje. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže žádné z kuřat nemá vážné klinické příznaky, zvláště příznaky respirační, a jestliže žádné z kuřat neuhyne z příčin, které je možné připsat zkoušenému přípravku.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry ptačí leukózy.
Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách.
Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích.
Důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech (2.6.6). Vyhovuje zkoušce na cizí antigeny provedené na kuřatech.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní stanovení na bakteriální a houbové kontaminace. Zkoušený přípravek obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prostý patogenních mikroorganismů. Přípravky určené pro parenterální použití a tekutiny dodávané s nimi vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Zkouška na mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Stanoví se na buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny devíti- až jedenáctidenních kuřecích embryí. Jedna dávka zkoušeného přípravku obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru.
Stanovení účinnosti
Stanovení účinnosti se provede pro každý kmen viru použitý k přípravě vakcíny.
Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří uvedeného pro vakcínu. Každému z nejméně dvaceti kuřat se pro každý z udávaných způsobů podání aplikuje takový objem rozpuštěné vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Pro kontrolu se použije deset kuřat. Nejméně po 21 dnech se infikuje každé kuře intratracheálně 10³ EID₅₀ virulentního kmene ptačí infekční bronchitidy téhož sérotypu, jako je kmen, pro který se stanovení účinnosti provádí. Mezi čtvrtým a sedmým dnem po infekci se kuřata usmrtí a seškrábe se sliznice průdušnice. Seškrabaná tkáň z každého kuřete se dá samostatně do sterilní zkumavky se 3 ml tryptózové půdy obsahující antibiotikum. Z každé zkumavky se vstříkne 0,2 ml půdy do alantoidní dutiny každému z pěti devíti- až jedenáctidenních kuřecích embryí. Embrya, která uhynou v prvních 24 h, se odstraní jako nespecifické úhyny. Nejméně čtyři z každých pěti embryí musí toto období přežít. Po sedmi dnech se zbývající embrya vyšetří. Jestliže jedno embryo ze skupiny uhynulo nebo vykazuje charakteristické změny, usuzuje se, že je nosičem viru. Výsledek zkoušky se považuje za zcela negativní pouze tehdy, když byly provedeny tři postupné pasáže na kuřecích embryích. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže může být čelenžní virus reizolován z nejvýše 20 % očkovaných a nejméně 80 % kontrolních zvířat.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede stáří, v němž mají být zvířata vakcinována.
Vaccinum brucellosis (Brucella melitensis stirpe rev. 1) vivum cryodesiccatum ad usum veterinarium
Živá vakcína proti brucelóze (Brucella melitensis kmen Rev. 1) lyofilizovaná, pro veterinární použití
Je to lyofilizovaná suspenze živého kmene Brucella melitensis Rev. 1; v jedné dávce obsahuje 0,5 . 10⁹ až 4 . 10⁹ živých bakterií.
Výroba
Viz Vaccina ad usum veterinarium. Brucella melitensis kmen Rev. 1 se kultivuje ve vhodné živné půdě. Metoda kultivace je taková, aby se předešlo bakteriální disociaci, a tak se udržela hladká (S) fáze kultury. Bakterie se suspendují v tlumivém roztoku, který může obsahovat vhodné stabilizátory. Suspenze se plní do obalů a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu vakcíny se smí použít jenom takový kmen, který je prokazatelně vyhovující z hlediska bezpečnosti a imunogenity. Účinnost se může prokázat následující zkouškou (5.2.7).
Imunogenita. Z neočkovaného ovčího stáda prostého brucelózy se vybere 40 ovcí (samic), starých 4 až 5 měsíců. Jako čelenžní kmen se použije 24hodinová kultura kmene Brucella melitensis H38 v tryptózovém agaru. Ke stanovení infekční dávky se provede předběžná zkouška, ve které se použijí zvířata stejného plemene a věku, jako v hlavní zkoušce. Infekční dávka, která je mezi 10⁷ až 10⁸ jednotek tvořících kolonie, se vybírá tak, aby způsobila aborty u všech neočkovaných zvířat. Polovina zvířat se očkuje ve 4. až 6. měsíci věku v souladu s doporučeným programem a za použití minimální doporučené dávky. Synchronizuje se říje čtyřiceti zvířat, která se ve věku 10 až 12 měsíců inseminují. Dva až tři měsíce po inseminaci se zjišťuje březost a všechna zvířata, jež nejsou březí, se ze zkoušky vyloučí. Všem březím zvířatům se do spojivkového vaku nakape infekční dávka kmene Brucella melitensis H38. Výskyt abortů se zaznamená a jeho původ se ověří zkouškou na přítomnost použitého infekčního kmene u potratů a u bahnic (použijí se selektivní půdy podle Kuzdase a Morse nebo podle Farrella). Zkoušky na přítomnost použitého čelenžního kmene se u každého zvířete provedou v době porodu. Zkoušky na přítomnost použitého kmene v preskapulárních a retromamárních lymfatických uzlinách se provedou při porážce zvířat 4 až 6 týdnů po bahnění. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže se u nejméně 70 % nevakcinovaných zvířat:
- prokáží aborty vyvolané použitým infekčním kmenem,
- prokáže infekce jehňat použitým infekčním kmenem,
- prokáže infekce preskapulárních a retromamárních lymfatických uzlin po porážce.
Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže:
- nejvýše u 30 % očkovaných zvířat se zjistí aborty vyvolané použitým čelenžním kmenem,
- použitý čelenžní kmen se prokáže u jehňat nejvýše u 50 % očkovaných zvířat,
- použitý čelenžní kmen se prokáže v době porážky nejvýše u 40 % očkovaných zvířat.
Zkouška totožnosti
Brucella melitensis přítomná ve vakcíně se prokáže vhodnými morfologickými, sérologickými a biochemickými zkouškami a kultivací. Kmen Rev. 1 je inhibován přidáním 3 μg sodné soli benzyl penicilinu k mililitru vhodné živné půdy; kmen roste na agaru obsahujícím v mililitru 2,5 μg streptomycinu.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma ovcím stáří 4 až 6 měsíců se doporučeným způsobem vstříkne po jedné dávce vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní a nezjistí se žádné významné místní nebo celkové reakce.
Určení disociační fáze. Vhodnou technikou se prověří nejméně 200 kolonií. Vakcinační kmen při kultivaci roste v hladké (S) fázi. Nejméně 95 % kolonií je hladkého typu.
Cizí mikroorganismy. Vakcína rozpuštěná předepsaným způsobem neobsahuje cizí mikroorganismy. Nepřítomnost jiných mikroorganismů než kmen Brucella melitensis Rev. 1 se ověří tak, jak je popsáno ve zkoušce na sterilitu, uvedené v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Živé bakterie. Na pevné půdě vhodné pro kultivaci kmene Brucella melitensis Rev. 1 se provede stanovení počtu živých bakterií. Vakcína obsahuje 0,5. 10⁹ až 4.10⁹ živých bakterií v jedné dávce.
Doba 50% perzistence. Každé z třiceti dvou myší kmene CD 1 samičího pohlaví ve věku 5 až 6 týdnů se subkutánně vstříkne suspenze vakcíny obsahující 10⁸ živých bakterií. Vytvoří se náhodné skupiny po osmi zvířatech a v údobích 3, 6, 9 a 12 týdnů se vždy jedna skupina utratí. Vyjmou se sleziny a individuálně se asepticky homogenizují v deseti objemových dílech tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 6,8. Tato suspenze se naočkuje po 0,4 ml na misky obsahující vhodnou živnou půdu. Na jednu slezinu se použijí nejméně 3 misky (dolní hranice detekce je pět bakterií na slezinu). Současně se provede stejná zkouška s referenčním kmenem, kterým je Brucella melitensis Rev. 1 BRP. Pomocí Bonet-Mauryho probitového transformačního postupu (osm myší ve skupině, celkový počet, následná grafická analýza na semilogaritmickém papíru s aritmetickou časovou stupnicí) se vypočítá doba 50% perzistence. Doba 50% perzistence pro vakcinační kmen se významně neliší od doby 50% perzistence referenčního kmene. Pro kmen Rev. 1 bývá obvykle doba 50% perzistence (7,9 ± 1,2) týdne při intervalu spolehlivosti (P = 0,05).
Uchovávání
Při teplotě 2 °C až 8 °C.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium
Na štítku obalu se uvede:
- množství bakterií Brucella melitensis kmen Rev. 1 v jedné dávce,
- že vakcína je určena pro ovce a kozy staré 4 až 6 měsíců,
- že vakcína může být pro člověka nebezpečná,
- že vakcína se nepodává zvířatům v období březosti a laktace,
- že vakcína může být nebezpečná pro hovězí dobytek, a že proto nemá být chován ve styku s očkovanými zvířaty.
Vaccinum bursitidis infectivae aviariae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti infekční ptačí burzitidě
Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru infekční ptačí burzitidy typu 1, který byl inaktivován takovým způsobem, že je zachována imunogenní účinnost. Je určena pro chovnou drůbež k ochraně jejího potomstva před infekční ptačí burzitidou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus je pomnožován v kuřecích embryích pocházejících ze zdravého chovu, ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo v kuřatech z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2).
Pro potvrzení inaktivace se provádí pomnožovací zkouška na zbylý živý virus infekční ptačí burzitidy u každé šarže antigenu bezprostředně po inaktivaci a také u nerozplněné konečné várky vakcíny, nebo v případě, že vakcína obsahuje adjuvans u nerozplněného antigenu nebo směsi nerozplněných antigenů bezprostředně před přidáním jakéhokoliv adjuvans; zkouška se provádí na kuřecích embryích nebo na vhodných buněčných kulturách, nebo, jestliže byla pro výrobu vakcíny použita kuřata, na kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans.
Výběr složení vakcíny
U vakcíny se prokazuje, že je dostatečná z hlediska bezpečnosti a imunogenity. K prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Imunogenita. Každé z nejméně dvaceti kuřic z chovu prostého specifikovaných patogenů a stáří doporučovaného pro očkování (na začátku snášky) se vstříkne nejnižší doporučená dávka vakcíny jedním z doporučovaných způsobů podání. Po 4 až 6 týdnech jsou od každého ptáka odebrány vzorky séra a změří se protilátková odpověď sérum-neutralizační zkouškou (SN). Účinnost se stanoví porovnáním s účinností přípravku, kterým je sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP, kalibrované v Ph.Eur.j. Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných ptáků je nejméně 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru.
Pátý až sedmý týden po očkování se sbírají vejce pro líhnutí a provádí se níže uvedená zkouška na třítýdenních kuřatech vylíhnutých z těchto vajec. Vejce se opět sbírají koncem snáškového období a zkouška se opakuje na kuřatech starých nejméně 15 dnů vylíhnutých z těchto vajec.
Dvacet pět kuřat od očkovaných slepic a deset kontrolních kuřat téhož chovu a stáří od neočkovaných slepic se podáním do oka infikuje takovým množstvím virulentního kmene viru infekční ptačí burzitidy, které je schopno vyvolat výrazné příznaky onemocnění, včetně změn ve Fabriciově burze, u všech neočkovaných kuřat. Tři až čtyři dny po infekci se všem kuřatům odebere Fabriciova burza. Burzy jsou vyšetřeny na přítomnost infekce histologicky nebo se na přítomnost antigenu infekční ptačí burzitidy vyšetří precipitačním testem v agarovém gelu. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže tři nebo méně kuřat od očkovaných slepic vykazují příznaky infekční ptačí burzitidy. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že onemocní všechna kuřata od neočkovaných slepic.
Jestliže se doporučuje více způsobů podání, provádí se současně s výše uvedenou zkouškou imunogenity zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti na různých skupinách ptáků pro každý doporučený způsob podání. Sérologická odpověď ptáků očkovaných jiným způsobem, než jaký je uveden ve stanovení imunogenity, není významně nižší než odpověď skupiny očkované tímto způsobem.
Zkouška totožnosti
Vakcína vyvolá tvorbu specifických protilátek u kuřat, která nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy typ 1.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvojnásobek očkovací dávky se vstříkne jedním z doporučovaných způsobů podání každému z deseti kuřat starých 14 až 28 dnů z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Ptáci se sledují 21 dnů. Neprojeví se abnormální místní nebo celková reakce.
Poznámka: Tato zkouška může být vypuštěna, jestliže se provádí zkouška inaktivace C.
Inaktivace.
Cizí antigeny. Od každého ptáka použitého ve zkoušce bezpečnosti nebo zkoušce inaktivace C se odeberou vzorky séra tři týdny po očkování. Provedou se zkoušky na protilátky proti následujícím infekčním agens metodami předepsanými pro drůbeží chovy prosté specifikovaných patogenů, která jsou určena pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (viz 5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, viry ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční bronchitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus influenzy A, virus Markovy choroby, virus newcastleské choroby. Zkoušený přípravek nevyvolává tvorbu protilátek proti těmto virům.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Každé z nejméně deseti kuřat, 4 týdny starých, z chovu prostého specifikovaných patogenů se očkuje jednou dávkou zkoušeného přípravku jedním z doporučovaných způsobů. Po 4 až 6 týdnech se odeberou vzorky séra od každého kuřete a od deseti neočkovaných kontrolních kuřat téhož původu a stáří. Protilátková odpověď se stanoví sérum-neutralizační zkouškou. Účinnost se stanoví porovnáním s přípravkem, kterým je sérum proti infekční ptačí burzitidě BRP kalibrované v Ph.Eur.j. Průměrná hladina protilátek v sérech očkovaných kuřat není nižší než 10 000 Ph.Eur.j. v mililitru. V sérech neočkovaných kuřat nejsou protilátky.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede, zda kmen ve vakcíně je adaptován na embrya nebo na buněčné kultury.
Vaccinum bursitidis infectivae aviariae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti infekční ptačí burzitidě (nemoci Gumboro) lyofilizovaná
Je to přípravek z oslabeného kmene viru infekční ptačí burzitidy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmen viru se pomnoží buďto v kuřecích embryích (KE) z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2), nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získají se z chovů prostých specifikovaných patogenů. Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu se použije pouze takový kmen viru, který je prokazatelně dostatečný v imunogenitě, oslabení i nevratnosti oslabení a nevyvolává imunosupresi. K prokázání účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkouška na viry ptačí leukózy a zkoušky na cizí viry při použití buněčných kultur i kuřecích embryí provedeny s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jejich provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita. Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s dostatečnými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, je možno jeho provádění v rámci rutinní kontroly dalších šarží téže vakcíny vynechat v případě, že tyto šarže byly vyrobeny ze stejného zásobního inokula a pokud k tomu dala souhlas oprávněná autorita.
Zkoušky totožnosti
Předepsaným způsobem rozpuštěný zkoušený přípravek se smíchá s monospecifickým sérem. Takto upravený přípravek již neinfikuje vnímavá kuřecí embrya stará 9 až 11 dní nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je naočkován.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Z chovu prostého specifikovaných patogenů se vybere nejméně patnáct kuřat v nejnižším stáří, jež je v označení uvedeno pro očkování. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rozpuštěné tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dnů. Jestliže v období pozorování uhyne více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže žádné kuře nemá příznaky onemocnění, žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, a jestliže 21 dnů po vakcinaci nevykazuje žádné z kuřat změny Fabriciovy burzy.
Viry ptačí leukózy (2.6.4) Rozpuštěná a neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na leukózní viry.
Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách.
Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích.
Důkaz cizích antigenů zkouškou na kuřatech (2.6.6). Po rozpuštění vyhovuje zkoušce na cizí antigeny provedené na kuřatech.
Bakterie a houby. Vakcíny určené pro parenterální podání a všechny tekutiny s nimi dodávané vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium. U přípravků určených k podání jakýmkoliv jiným způsobem se provede kvantitativní stanovení bakterií a hub; přípravek obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prost patogenních mikroorganismů.
Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Množství virových částic se stanoví na buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny nebo na alantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo do žloutkového vaku pětidenních až šestidenních kuřecích embryí. Jedna dávka zkoušeného přípravku obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu předepsanému množství viru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá kuřata z téhož chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří, které je pro vakcínu uvedeno. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z uvedených způsobů podání se podá takový objem rozpuštěného přípravku, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejmenšímu deklarovanému titru. Jako kontroly se použije 20 kuřat. Po 14 dnech se infikuje každé kuře nakapáním vhodného množství virulentního viru infekční ptačí burzitidy do oka. Zvířata se pozorují 10 dnů. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže 90 % vakcinovaných kuřat přežívá jak bez příznaků onemocnění, tak bez výrazných změn na Fabriciově burze, jestliže nejméně polovina kontrol vykazuje charakteristické příznaky infekční burzitidy a všechny přežívající kontroly projevují výrazné změny na Fabriciově burze; za výrazné změny u jednoho zvířete jsou považovány takové nálezy, kdy 90 % folikulů vykazuje více než 75% úbytek lymfocytů.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována.
Vaccinum calicivirosis felinae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti kaliciviróze koček
Je to suspenze z jednoho nebo více vhodných kmenů kaliciviru koček, který byl inaktivován při odpovídajícím zachování imunogenních vlastností nebo z frakcí jednoho nebo více kmenů kaliciviru koček s přiměřenými imunogenními vlastnostmi.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a inaktivuje.
Zkouška na rezidua infekčního kaliciviru se provede dvěma pasážemi na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Použije se tákové množství inaktivovaného viru, které minimálně odpovídá dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Vakcína prokazatelně odpovídá zkouškám bezpečnosti a imunogenity na kočkách. K průkazu účinnosti se může použít následující zkouška (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcíny.
Zkouška účinnosti šarže
Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při běžném zkoušení šarží vakcíny; provádí se u dané vakcíny při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo po dohodě s oprávněnou autoritou. Pokud zkouška není provedena, provede se jinou vhodnou validovanou metodou, jejíž kritéria pro přijetí jsou v souladu s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky v předepsané zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, jestliže byla potvrzena dostatečná korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Použijí se skupiny patnácti séronegativních myší. Každé myši se podá poloviční dávka vakcíny, za 7 dnů se podání opakuje. Za 21 dnů po první injekci se odebere krev a stanoví se hladina protilátek proti kaliciviru koček metodou imunofluorescence. Vyšetřuje se směsný vzorek séra tří myší. Hladina protilátek není průkazně nižší než hladina protilátek získaná s šarží vakcíny, která vykázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína podá vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti kaliciviru koček.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se podá doporučeným způsobem dvojnásobná vakcinační dávka. Pozorovací doba je 14 dnů. Zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani systémové reakce.
Inaktivace. Provede se zkouška na reziduální infekční kalicivirus za použití deseti dávek vakcíny a dvou pasáží na buněčných kulturách téhož typu, který byl použit při výrobě vakcíny, nebo na jiných buněčných kulturách, které jsou prokazatelně nejméně stejně citlivé. Nezjistí se živý virus. Pokud vakcína obsahuje adjuvans, které by bránilo provedení zkoušky, je-li to možné, oddělí se adjuvans od tekuté fáze metodou, která neinaktivuje nebo jinak nepřekáží detekci živého viru.
Sterilita. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti.
Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje doporučeným způsobem podle předpisu a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování viru. Denně se zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol.

Pozorované příznaky		Počet bodů
úhyn		10
depresivní stav		2
teplota 39,5 °C a vyšší		1
teplota 37 °C a nižší		2
vředy (nosní nebo ústní)
	- malé a nečetné	1
	- velké a četné	3
nosní výtok
	- slabý	1
	- hojný	2
výtok z očí		1
ztráta na hmotnosti		2
vylučování viru (celkový počet dnů)
	- 4 dny a méně	1
	- 5 až 7 dnů	2
	- více než 7 dnů	3

Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum calicivirosis felinae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti kaliciviróze koček lyofilizovaná
Je to přípravek z jednoho nebo více vhodných kmenů kalicivirózy koček.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodným stabilizačním roztokem. Směs se potom lyofilizuje.
Výběr vakcinačního kmene
Vakcinační kmen by měl být prokazatelně odpovídající z hlediska bezpečnosti (včetně bezpečnosti březích chovných samic, pokud použití u nich není kontraindikováno), nevratností virulence a z hlediska imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky.
Bezpečnost. Deseti kočkám bez protilátek proti kaliciviru koček, které jsou v minimálním věku uvedeném pro vakcinaci, se doporučeným způsobem podá desetinásobek maximálního titru viru, který lze očekávat u šarže vakcíny. Kočky se pozorují 21 dnů. Kmen vyhovuje zkoušce, jestliže zvířata zůstávají v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné abnormální místní ani celkové reakce.
Nevratnost virulence. Dvěma kočkám, které nemají protilátky proti kaliciviru koček, se doporučeným způsobem podá množství viru (např. asi deset dávek), které umožní maximální získání viru při pasážích dále popsaných. Za 5 dnů se kočky usmrtí, odebere se nosní hlen, mandle a průdušnice, smíchají se a homogenizují v 10 ml tlumivého fyziologického roztoku, směs se dekantuje. Supernatant se intranazálně očkuje dvěma dalším kočkám. Tento postup se opakuje pětkrát. Přítomnost viru se potvrzuje v každé pasáži. Pokud virus není znovu získán, provede se druhá série pasáží. Kočky v poslední pasáži se pozorují 21 dnů a porovnávají se reakce, které byly získány ve výše popsané zkoušce bezpečnosti. Kmen vyhovuje zkoušce, pokud nejsou důkazy o zvýšení jeho virulence ve srovnání s původním virem.
Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.
Pokud byla zkouška účinnosti provedena s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná vakcína po neutralizaci jedním nebo více monospecifickými séry již neinfikuje citlivé buněčné kultury, do nichž je naočkována.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým kočkám ve stáří 8 až 12 týdnů se doporučeným způsobem podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu a kočky se pozorují 14 dní. Zvířata zůstanou v dobrém zdravotním stavu a nemají žádné neobvyklé místní ani systémové reakce.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu, předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Cizí viry. Vakcína se neutralizuje jedním nebo více monospecifickými séry a očkuje se do vhodných buněčných kultur. Provede se nejméně jedna pasáž a kultury se udržují 14 dnů. Kultury se vyšetří na cytopatické efekty a provede se zkouška hemadsorpce. V buněčných kulturách se nezjistí příznaky kontaminace.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na citlivých buněčných kulturách při teplotě příznivé pro replikaci viru. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
S každým kmenem kaliciviru koček obsaženým ve vakcíně se provede stanovení účinnosti.
Použijí se kočky ve stáří 8 až 12 týdnů prosté protilátek proti kaliciviru koček. Deset koček se vakcinuje jedním z doporučených způsobů a podle doporučeného schématu. Deset koček slouží jako kontroly. Za 4 týdny po poslední injekci se podá intranazálně každé vakcinované a kontrolní kočce takové množství virulentního kmene kaliciviru stejného typu, jako je vakcinační kmen, které postačí k vyvolání typických příznaků onemocnění (vysoká teplota, vředy v dutině ústní, dýchací příznaky) nejméně u osmi kontrolních koček. Pozorovací doba je 14 dnů po čelenži. Od druhého do čtrnáctého dne se denně odebírají nosní výplachy k vyšetření na vylučování vrru. Denně se zapisuje teplota a příznaky onemocnění, používá se dále uvedený bodový systém. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže součet bodů vakcinovaných koček je významně nižší než u kontrol.

Pozorované příznaky		Počet bodů
úhyn		10
depresivní stav		2
teplota 39,5 °C a vyšší		1
teplota 37 °C a nižší		2
vředy (nosní nebo ústní)
	- malé a nečetné	1
	- velké a četné	3
nosní výtok
	- slabý	1
	- hojný	2
výtok z očí		1
ztráta na hmotnosti		2
vylučování viru (celkový počet dnů)
	- 4 dny a méně	1
	- 5 až 7 dnů	2
	- více než 7 dnů	3

Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum cholerae
Vakcína proti choleře
Je to homogenní suspenze vhodného kmene nebo kmenů Vibrio cholerae obsahující nejméně 8 . 10⁹ bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termostabilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu.V souladu s požadavky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8 . 10 ⁹ Organismů klasického biotypu.
Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buď zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu nebo fenolu, či kombinací fyzikálních a chemických metod.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.
Zkoušky totožnosti
Totožnost se dokazuje specifickými aglutinačními zkouškami.
Zkoušky na čistotu
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l; zkouší se u přípravků, u nichž byl při výrobě fenol použit.
Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinačních, vibriocidních nebo hemaglutinačních) u morčat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou protilátkovou odpověď.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- použitá inaktivační metoda,
- počet bakterií v lidské dávce.
Vaccinum cholerae cryodesiccatum
Lyofilizovaná vakcína proti choleře
Je to přípravek obsahující vhodný kmen nebo kmeny Vibrio cholerae. Rozpuštěn podle návodu v označení tvoří stejnorodou suspenzi obsahující nejméně 8 . 10⁹bakterií v lidské dávce. Ta nepřesahuje 1,0 ml rozpuštěné vakcíny.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Vakcína obsahuje směs stejných částí připravených ze dvou hlavních sérologických typů Inaba a Ogawa v S-fázi. Oba typy mohou být klasického biotypu buďto s biotypem El-Tor, nebo bez něho. Přípravek může obsahovat jeden kmen nebo více kmenů každého typu. Všechny kmeny obsahují kromě svých O-antigenů také termostabilní O-antigen společný typům Inaba a Ogawa. Jestliže se použije více kmenů než po jednom kmenu od typů Inaba a Ogawa, mohou být vybrány tak, aby obsahovaly jiné O-antigeny navíc. Světová zdravotnická organizace doporučuje nové kmeny, jež se mohou, je-li třeba, použít v souladu s platnými předpisy signatářských států Konvence o vypracování Evropského lékopisu. V souladu s požadavky očkovacích certifikátů pro mezinárodní cestování obsahuje vakcína nejméně 8 . 10⁹ organismů klasického biotypu.
Každý kmen se kultivuje odděleně. Bakterie se inaktivují buďto zahřátím suspenze (např. 1 h na 56 °C), nebo působením formaldehydu, nebo kombinací fyzikálních a chemických metod. Fenol se při výrobě nepoužívá. Vakcína se plní do sterilních nádobek a lyofilizuje, až obsah vlhkosti dosáhne hodnoty příznivé pro stabilitu vakcíny. Nádobky se pak uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.
Zkouška totožnosti
Přípravek se rozpustí podle návodu a jeho totožnost se dokazuje specifickými aglutinačními zkouškami.
Zkoušky na čistotu
Tvorba protilátek. Zkouší se schopnost vyvolat tvorbu protilátek (např. aglutinačních, vibriocidních nebo hemaglutinačních) u morčat, králíků nebo myší. Zkoušený přípravek se podá skupině nejméně šesti zvířat. Na konci období, které je zapotřebí pro největší tvorbu protilátek, stanoveného při předběžných zkouškách se zvířatům odebere sérum a jednotlivě se titrují vhodnými metodami příslušné protilátky. Zkoušený přípravek vyhovuje, jestliže každý sérotyp vyvolal významnou protilátkovou odpověď.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- použitá inaktivační metoda,
- počet bakterií v lidské dávce.
Vaccinum clostridii botulini ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium botulinum pro veterinární použití
Synonymum. Očkovací látka proti Clostridium botulinum pro veterinární použití
Připravuje se z kultury Clostridium botulinum typ C nebo D v tekuté živné půdě nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát či směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.
Přípravek se může adsorbovat, precipitovat nebo koncentrovat. Může se přidat vhodné adjuvans a přípravek se může lyofilizovat.
Zkouška totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení účinnosti se provádí na tekutých přípravcích a také na lyofilizovaných přípravcích po rozpuštění podle návodu.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům,vyvolá tvorbu specifických protilátek proti typu nebo typům Cl. botulinum, z nichž je vakcína připravena.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstříkne doporučeným způsobem dvojnásobek maximální dávky uvedené na štítku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní nebo systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Použijí se zdravé myši hmotnosti 18 g až 20 g ze stejného chovu. K čelenži se použije toxin Cl. botulinum toho typu, který byl použit k přípravě vakcíny; jeho dávka odpovídá 25násobku 50% paralytické dávky. 50% paralytická dávka je dávka toxinu, která po intraperitoneální aplikaci způsobuje během sedmidenní sledovací doby paralýzu u 50 % myší. Jestliže byl zkoušený přípravek připraven ze dvou typů toxinu, stanoví se účinnost pro oba toxiny. Zkoušený přípravek se ředí 1 : 8 pomocí roztoku chloridu sodného (9 g/l). Roztok se podává podkožně po 0,2 ml dvaceti myším. Za 21 dní se provede intraperitoneální čelenž dvaceti vakcinovaných a deseti nevakcinovaných kontrolních zvířat, která se pozorují 7 dní, a zaznamenává se počet zvířat, u kterých se projevily příznaky botulismu. Po dobu pozorování mají všechny kontroly příznaky botulismu. Přípravek vyhovuje, pokud je ve vakcinované skupině nejméně 80% protekce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- typ nebo typy Cl. botulinum, z kterých byl přípravek vyroben,
- zda jde o toxoid nebo vakcínu připravenou z celé inaktivované kultury, či směsi dvou kultur,
- že přípravek se před použitím roztřepe.
Vaccinum clostridii chauvoei ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium chauvoei pro veterinární použití
Připravuje se z kultury jednoho či více vhodných kmenů Clostridium chauvoei v tekuté živné půdě. Kultura se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K inaktivované kultuře se může přidat vhodné adjuvans.
Zkouška totožnosti
Přípravek chrání vnímavé druhy zvířat proti infekci Clostridium chauvoei.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá a vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Každému z nich se vstříkne doporučeným způsobem dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti morčatům o hmotnosti 350 g až 450 g se podkožně vstříkne množství nepřesahující nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Po 28 dnech se těmto zvířatům vstříkne množství nepřesahující nejmenší dávku uvedenou v označení jako druhá dávka. Za 14 dní po revakcinaci se vakcinovaným i pěti nevakcinovaným kontrolním morčatům nitrosvalově vstříkne vhodné množství virulentní kultury nebo suspenze spor Cl. chauvoei aktivovaných, je-li třeba, aktivačním agens, jako je chlorid vápenatý. Přípravek vyhovuje, pokud během pěti dnů žádné z vakcinovaných morčat neuhyne na infekci Cl. chauvoei a naopak všechny kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo 72 h po čelenži suspenzí spór. Uhyne-li vakcinované morče, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže v druhé zkoušce neuhynou žádná morčata z vakcinované skupiny a kontroly uhynou do 48 h po čelenži virulentní kulturou nebo do 72 h po čelenži suspenzí spór.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede, že přípravek se před použitím roztřepe.
Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene Clostridium novyi (dřívější název: Clostridium oedematiens) (typ B). Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.
K toxoidům nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans po zahuštění, bylo-li nutné.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek vstříkne zdravému a vnímavému zvířeti, podněcuje tvorbu antitoxinu novyi alfa.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma ovcím se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují nejméně 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku předepsanou jako druhá dávka uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po očkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 3,5 m.j. v mililitru.
Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující alfa-toxin Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné dávky alfa-toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního alfa-antitoxinu Cl. novyi, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typu B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/10 a LD₅₀ pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,05 mg a nejméně 10 LD₅₀v jedné dávce L+/10.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 1 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g, každé se podkožně nebo nitrosvalově vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi nižší než zkušební dávka.
Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1,0 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,2 ml směsi více než 0,1 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,2 ml směsi méně než 0,1 m.j.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných stanovení. Stanovení jsou platná pouze v případě, že výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:
- 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,
- že se před použitím přípravek roztřepe.
Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodných kmenů Clostridium perfringens typu B, Clostridium perfringens typu C nebo Clostridium perfringens typu D nebo ze směsi těchto typů. Kultura nebo její filtrát nebo jejich směs se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.
K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.
Zkoušky totožnosti
Typ B. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta a epsilon.
Typ C. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů beta.
Typ D. Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinů epsilon.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší předepsanou první dávku. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší předepsanou druhou dávku. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.
Typ B. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu a nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.
Typ C. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu v mililitru.
Typ D. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.
Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens beta-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující beta-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens epsilon-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující epsilon-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens s dávkou referenčního beta-antitoxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-antitoxinu Clostridium perfringens (podle toho, co je vhodné) kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta- nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti vhodnému referenčnímu přípravku; účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití vhodného zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Clostridium perfringens typu B, C nebo D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Podle potřeby se použije beta- nebo epsilon-toxin.
Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+ a LD₅₀u beta-toxinu nebo dávky L+/10 a LD₅₀u epsilon-toxinu. Stanovení se provádí na myších a doba jejich pozorování je 72 h.
Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+ v 0,2 mg a nejméně 25 LD₅₀v jedné L+ dávce. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD₅₀ v jedné L+/10 dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. beta-antitoxinu Clostridium perfringens a 0,5 m.j. epsilon- antitoxinu Clostridium perfringens.
Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, tj. 10 mg pro beta-toxin a 1 mg pro epsilon-toxin. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se nejméně 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupající objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 0,5 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, při čemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce.
Beta-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml.
Epsilon-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml.
Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:
- 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- typ nebo typy Clostridium perfringens, ze kterých je vakcína připravena,
- je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,
- že se před použitím přípravek roztřepe.
Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium septicum. Celá kultura nebo její filtrát nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.
K toxoidům a inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek vstříkne zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu antitoxinu proti Cl. septicum.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata jednoho z druhů, pro které je přípravek určen. Doporučeným způsobem se každému zvířeti vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 2,5 m.j. v mililitru.
Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující toxin Cl. septici obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunníh o koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuj e Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku antitoxinu Cl. septicum, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek toxinu Cl. septicum, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu jednodenní až třídenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou.
Toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/5 a LD₅₀pro myši. Doba pozorování je 72 h. Vhodný toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/5 a 1,0 mg a nejméně 10 LD₅₀v jedné dávce L+/5.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1,0 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1,0 ml obsahoval přesně známé množství, např. 4 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a uchovávají se 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h.
Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu, obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka.
Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení. Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér.
Předběžná zkouška: Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 0,2 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 0,2 m.j.
Konečná zkouška: Připraví se směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) stanovení účinnosti jsou stanoveny takto:
- 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
- 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- je-li přípravek toxoid, nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo směs obou,
- že se před použitím přípravek roztřepe.
Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad ruminantes
Inaktivovaná vakcína proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců
Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti neonatální kolibacilóze přežvýkavců
Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů nebo enterotoxinů. Podává se injekčně samicím k ochraně nově narozeného potomstva před enterální formou kolibacilózy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně vyhovují exprimovanými antigeny a vakcína rovněž vyhovuje bezpečností a imunogenitou. Tyto vlastnosti se mohou prokázat následujícími zkouškami.
Exprese antigenů. Exprese antigenů, které podněcují ochranou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigenu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny.
Bezpečnost. Deseti březím samicím každého druhu, pro který je vakcína určena, se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozoruj í až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo.
Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech pro každý druh, pro který je vakcína určena, podáním určené dávky nejméně šedesáti zvířatům ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet zvířat ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Zvířata se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani celkové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny.
Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se prokáže pro každý druh, pro který je určena. Může se to dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkouška účinnosti šarže
Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. S danou vakcínou se provede jednou nebo několikrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
K dosažení platné zkoušky může být nezbytné provést zkoušku na několika skupinách zvířat, z nichž každá dostane odlišnou dávku. Pro každou dávku se zkouška provede takto. Nejméně pět králíků, morčat nebo myší prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům se vakcinuje jedinou injekcí vhodné dávky. Další dva králíci, morčata nebo myši tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže vakcinační schéma v označení na obalu požaduje revakcinaci, může se použít doporučené vakcinační schéma, jestliže se prokázalo, že to tvoří zkušební systém vhodné citlivosti. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v označení na obalu, se použije vhodný validovaný test jako na enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti, a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol.
Kde nejsou dostupná seronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péče při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá a aby se určila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinačních titrů a určit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci.
Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny
Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigenu nebo u směsi várek antigenu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Vakcíny pro ovce prokazatelně obsahují nejvýše 5 . 10⁴m.j. endotoxinu v jedné dávce a vakcíny určené pro skot nebo kozy obsahují nejvýše 2,5 . 10⁵ m.j. endotoxinu v jedné dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je pro jeden nebo druhý druh bezpečné.
Zkouška totožnosti
U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým zvířatům jednoho z těch druhů, pro které je vakcína určena, se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny způsobem uvedeným v označení na obalu. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Stanovení se provede s čelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigenů, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigeny, opakuj e se stanovení s různými čelenžními kmeny.
Použije se patnáct vnímavých zvířat jednoho z těch druhů, pro které je vakcína určena; tato zvířata jsou prosta specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu. Z nich se namátkově vybere deset, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení na obalu. Za 12 h po narození se z mláďat, která již dostala kolostrum, vezme deset zdravých od vakcinovaných zvířat a pět mláďat od nevakcinovaných kontrol. Mláďata se perorálně čelenžuj í patogenním kmenem E. coli, který není totožný s kmenem použitým při výrobě vakcíny. Pak se mláďata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně čtyři z pěti mláďat od nevakcinovaných kontrol uhynou nebo mají vážné příznaky nemoci. Přípravek vyhovuje, jestliže nejvýše jedno mládě od vakcinovaných zvířat uhyne nebo má vážné příznaky nemoci a jestliže nejvýše tři další mají lehký průjem, který trvá nejdéle tři dny.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede antigen nebo antigeny obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď.
Vaccinum colibacillosis fetus a partu recentis inactivatum ad suem
Inaktivovaná vakcína proti kolibacilóze novorozených selat
Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti kolibacilóze novorozených selat
Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Escherichia coli obsahujících jeden nebo více adhezinů či enterotoxinů. Podává se injekčně prasnicím a prasničkám k ochraně nově narozených selat před enterální kolibacilózou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Výrobní kmeny E. coli se pomnožují odděleně ve vhodné živné půdě. Buňky nebo toxiny se zpracují tak, aby byly neškodné, a pak se smíchají. Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Kmeny E. coli používané k výrobě vakcíny prokazatelně odpovídají exprimovanými antigeny a vakcína prokazatelně odpovídá svou bezpečností a imunogenitou. Při prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Exprese antigenů. Exprese antigenů, které podněcují ochrannou imunitní odpověď, se ověří vhodnými imunochemickými metodami (2.7.1) na antigenu z každého vakcinačního kmene získaném za podmínek použitých při výrobě vakcíny.
Bezpečnost. Deseti březím prasnicím se podá dvojitá dávka vakcíny. Po intervalu uvedeném v označení na obalu se podá jedna dávka. Zvířata se pozorují až do porodu. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce, ani se nezjistí vliv na březost a potomstvo.
Bezpečnost se dokazuje v terénních pokusech podáním určené dávky nejméně šedesáti prasnicím ze třech různých chovů a to způsobem a podle schématu uvedeným v označení na obalu. Nejméně třicet prasnic ze stejných chovů tvoří kontrolní skupinu. Prasnice se pozorují 14 dní po poslední dávce. Neprojeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce, zejména nedojde ke zvýšení teploty o více než 1,5 °C po dva dny od podání každé dávky vakcíny.
Imunogenita. Vhodnost vakcíny z hlediska imunogenity se může dokázat zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkoušky účinnosti šarže
Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnost se neprovádí při běžném zkoušení šarží. Provede se jednou nebo několikrát s určitou vakcínou podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Tam, kde se zkouška neprovede, použije se alternativní validovaná metoda.
Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která dává vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnost. Následující zkouška se může použít, je-li statisticky prokázána korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnost.
Použijí se selata stará nejméně tři týdny a prostá specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení. Každé z pěti selat se vakcinuje způsobem a podle schématu uvedeného v označení. Další dvě selata tvoří nevakcinovanou kontrolu. Jestliže povaha antigenů umožní dosáhnout reprodukovatelných výsledků, může se stanovení provést na laboratorních zvířatech. K dosažení platného stanovení může být nutné provést zkoušku za použití několika skupin zvířat, z nichž každá dostane jinou dávku. Pro každou dávku se provede následující zkouška. Nejméně pět králíků, morčat nebo myší se vakcinuje vhodnou dávkou v jedné injekci. Jako nevakcinované kontroly se použijí nejméně dva králíci, morčata nebo myši. Požaduje-li schéma uvedené v označení další injekci, má se provést doporučené schéma s laboratorními zvířaty, pokud bylo prokázáno, že to bude poskytovat vhodný zkušební systém. V daném intervalu v rozmezí 14 až 21 dní po poslední injekci se všem zvířatům odebere krev a připraví se vzorky séra. K měření protilátkové odpovědi na každý ochranný antigen, který je uveden v označení na obalu, se použije vhodný validovaný test, jako je enzymově imunosorbentové stanovení (ELISA). Hladina protilátek není signifikantně nižší než hladina u šarží, které dávaly vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnost a ani se nezjistí signifikantní vzestup titru protilátek u kontrol.
Kde nejsou dostupná séronegativní zvířata, mohou se použít séropozitivní. Při vývoji zkoušky se séropozitivními zvířaty je nutná zvláštní péče při validaci systému, aby bylo stanoveno, že zkouška je vhodně citlivá, a aby se určila kritéria pro splnění, selhání a pro opakování zkoušky. Bude nezbytné vzít v úvahu rozmezí vhodných prevakcinačních titrů a určit ve vztahu k nim přijatelný nejmenší vzestup po vakcinaci.
Zkouška šarže na bakteriální endotoxiny
Zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14) se provádí u hotové šarže nebo, když vlastnosti adjuvancia brání provedení zkoušky, u várky antigenu nebo u směsi várek antigenu bezprostředně před přidáním adjuvancia. Přípravek neobsahuje více než 1 . 10⁶ m.j. endotoxinu v jedné dávce, pokud nebylo prokázáno, že vyšší množství endotoxinu je bezpečné.
Zkouška totožnosti
U zvířat prostých specifických protilátek proti antigenům uvedeným v označení na obalu podněcuje vakcína tvorbu protilátek proti těmto antigenům.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým selatům se každému vstříkne dvojnásobná dávka vakcíny předepsaným způsobem. Za 14 dní se každému zvířeti podá jedna další dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani celková reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Stanovení se provede s čelenžním kmenem, který představuje všechny typy antigenů, proti nimž má vakcína chránit. Jestliže není dosažitelný jeden kmen se všemi potřebnými antigeny, opakuj e se stanovení s různými čelenžními kmeny.
Použije se osm vnímavých prasniček prostých specifických protilátek proti deklarovaným antigenům. Z nich se namátkově vyberou čtyři, které se v březosti vakcinují dávkou a způsobem uvedeným v označení. Do 12 h po vrhu mláďat, která již dostala kolostrum, se vezme patnáct selat od vakcinovaných zvířat a patnáct selat od nevakcinovaných, nejméně po třech z každého vrhu. Selata se perorálně čelenžují patogenním kmenem E. coli, který nesmí být totožný s kmenem použitým k výrobě vakcíny. Pak se selata vrátí jejich matkám. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně šest selat od kontrolních zvířat uhyne a jestliže nejvýše dvě selata od kontrolních zvířat nemají žádné příznaky nemoci. Vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše dvě selata od vakcinovaných zvířat uhynou nebo mají příznaky těžkého onemocnění a nejvýše tři další mají nejdéle tři dny lehký průjem.
Pro některé vakcíny může být nezbytné, aby se čelenž provedla s kmenem, o němž byly uveřejněny údaje, že v experimentálních podmínkách nevyvolává vysokou mortalitu. Za těchto okolností lze zkoušku hodnotit jedině tehdy, jestliže nejméně devět selat od kontrolních zvířat má příznaky těžkého průjmu; vakcína vyhovuje, jestliže nejvýše čtyři selata od vakcinovaných zvířat mají nejdéle tři dny lehký průjem.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede antigen nebo antigeny obsažené ve vakcíně, které podněcuj í ochrannou imunitní odpověď.
Vaccinum diphtheriae adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti záškrtu
Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti záškrtu
Je to difterický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Corynebacterium diphtheriae.
Výroba
Várka přečištěného toxoidu
Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuj e novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se smí použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje dále uvedeným požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně po 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °C a druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní účinnost, a nelze je tedy použít.
K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkouška totožnosti
Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu.
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,
- je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým,
- název a množství nosiče,
- že vakcína se před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum diphtheriae adulti et adulescentis adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti záškrtu pro dospělé a dospívající
Je to difterický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Corynebacterium diphtheriae. Oprávněné autoritě se doloží, že množství použitého difterického toxoidu nepůsobí nežádoucí účinky u jedinců věkových skupin, pro které je vakcína určena.
Výroba
Várka přečištěného toxoidu
Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem j ednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se smí použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně po 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ± 3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs má být přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít.
K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkouška totožnosti
Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Pokud vakcína adsorbovaná na hydroxid hlinitý nedává uspokojivý výsledek, provede se tato zkouška: 15 ml zkoušeného přípravku se odstředí, sediment se resuspenduje v 5 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku edetanu disodného R (56 g/l) a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (90 g/l) (1 + 49). Inkubuje se alespoň 6 h při 37 °C a potom se odstředí. Čirý supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu.
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6). Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,
- název a množství nosiče,
- že vakcína se před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum diphtheriae et tetani adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti záškrtu a tetanu
Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti záškrtu a tetanu
Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič. Toxoidy se připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacterium diphtheriae a Clostridium tetani.
Výroba
Várka přečištěného difterického toxoidu
Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Várka přečištěného tetanického toxoidu
Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Asepticky se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3)°Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je např. vstříknutí myším nebo morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodných množství přečištěného difterického toxoidu a tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít.
K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difterické toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Difterická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6).
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce.
Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu.
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se dále uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku,
- je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým,
- název a množství nosiče,
- že vakcína se před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum diphtheriae et tetani adulti et adulescentis adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti záškrtu a tetanu pro dospělé a dospívající
Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič. Toxoidy se připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacterium diphtheriae a Clostridium tetani. Oprávněné autoritě se doloží, že množství použitého difterického toxoidu nepůsobí nežádoucí účinky u jedinců těch věkových skupin, pro které je vakcína určena.
Výroba
Várka přečištěného difterického toxoidu
Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce.
Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difteríckého toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Várka přečištěného tetanického toxoidu
Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Asepticky se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3)°Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je např. vstříknutí myším nebo morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakciny se připraví adsorpcí vhodných množství přečištěného difterického toxoidu a tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít.
K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů nádobek. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakciny, mohou se u šarže vypustit.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difterické toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Difterická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6).
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce.
Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu.
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 20 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se dále uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku,
- název a množství nosiče,
- že vakcína se před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum diphtheriae, tetani et pertussis adsorbatum
Smíšená vakcína proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli
Synonymum. Smíšená očkovací látka proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli
Je to směs difterického a tetanického toxoidu adsorbovaná na minerální nosič a suspenze inaktivovaných mikrobů Bordetella pertussis. Toxoidy se připravují formaldehydovou inaktivací toxinů vytvořených při růstu kultur mikrobů Corynebacterium diphtheriae a Clostridium tetani.
Výroba
Várka přečištěného difterického toxoidu
Výchozí kultury, které vytvářejí difterický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Corynebacterium diphtheriae známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Jakmile je to možné, oddělí se asepticky živná půda obsahující toxin od bakteriální masy. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v mililitru), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou pro přípravu várky přečištěného toxinu spojit. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly způsobit u člověka nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost difterického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 42 dnů následujících po injekci projeví příznaky difterické toxemie nebo na ni zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního difterického toxinu, jako je např. inokulace na buněčné kultury nebo intradermální injekce morčatům. Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající difterickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Várka přečištěného tetanického toxoidu
Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Asepticky se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxinu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je např. vstříknutí myším nebo morčatům.
Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1500 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Suspenze inaktivovaných mikrobů Bordetella pertussis
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po sklizení porovnáním s mezinárodním referenčním preparátem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou metod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného difterického toxoidu a přečištěného tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý a přidáním vhodného množství suspenze inaktivovaných mikrobů B. pertussis; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Koncentrace mikrobů B. pertussis v konečné várce vakcíny nepřesahuje koncentraci odpovídající denzitě 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení po sobě jdoucích šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene, vyjádřené v jednotkách denzity. K várce vakcíny je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu a nelze je tedy použít.
K výrobě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost.
Difterická a tetanická složka. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 42 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků difterické toxemie nebo tetanu nebo se u něj jejich příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Pertussová složka. Nejméně deset zdravých myší o hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši musí být stejného pohlaví nebo musí být obě pohlaví ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata musí mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího, pokud možno, stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak 72 h a 7 dní po podání. Vakcína vyhovuje požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky uhyne nejvýše 5 % očkovaných myší.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Difterická složka. Provede se jedno s předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti záškrtu (2.7.6).
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 30 m.j. v jedné lidské dávce.
Tetanická složka. Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8). Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu.
Provádí-li se zkouška na morčatech, je dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce, u zkoušky na myších nejméně 60 m.j. v jedné lidské dávce.
Pertussová složka. Provede se Stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7).
Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce pro každou složku,
- je-li to vhodné, že vakcína je určena pro první očkování dětí a není nutně vhodná pro podpůrné dávky nebo pro podávání dospělým,
- název a množství nosiče,
- že vakcína se před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum encephalomyelitidis infectivae aviariae vivum
Živá vakcína proti infekční ptačí encefalomyelitidě
Je to přípravek z imunogenního kmene viru infekční encefalomyelitidy ptáků.
Výroba
Kmen viru se pomnožuje ve žloutkovém vaku kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, získávají se z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Suspenze víru se sklidí a smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou. Vakcína může být lyofilizovaná nebo tekutá.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity a s omezenou patogenitou.
Při prokazování bezpečnosti se může použít následující zkouška (5.2.6).
Omezená patogenita. Vstříkne-li se jednodenním kuřatům z chovu prostého specifikovaných patogenů intracerebrálně dávka 100 EID₅₀, nezpůsobí žádné příznaky infekční ptačí encefalomyelitidy dříve než devátý den po injekci.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivým výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, se vstříkne do žloutkového vaku vnímavých pětidenních až šestidenních kuřecích embryí. Vylíhlá kuřata se pozorují 10 dní. Vykazují nervové příznaky charakteristické pro infekční ptačí encefalomyelitidu.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat starých 3 týdny z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Každému z kuřat se orálně podá deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby byla získána vhodná koncentrace pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Jestliže v době pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje, jestliže se u žádného z kuřat nevyvinou příznaky nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Vakcína, je-li třeba rozpuštěná, vyhovuje po neutralizaci zkoušce na leukózní viry. Jestliže není možné neutralizovat vakcinační virus, provede se jiná vhodná zkouška.
Důkaz cizích virů zkouškou na buněčných kulturách (2.6.5). Zkoušený přípravek, co nejvíce neutralizovaný, vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na buněčných kulturách.
Důkaz cizích virů zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Zkoušený přípravek, co nejvíce neutralizovaný, vyhovuje zkoušce na cizí viry provedené na kuřecích embryích.
Důkaz cizích agens zkouškou na kuřatech (2.6.6). Vakcína, je-li třeba rozpuštěná, vyhovuje zkoušce na cizí agens. V této zkoušce se použijí kuřata stará 3 týdny.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína neobsahuje více než jeden saprofytický mikroorganismus na dávku a je prosta patogenních mikroorganismů. Každá tekutina dodávaná s vakcínou vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Přípravek se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací do žloutkového vaku kuřecích embryí starých 5 až 6 dnů. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů, stará tři týdny (5.2.2). Jestliže se doporučuje očkování celého hejna, podá se každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z uvedených způsobů podání takový objem rozpuštěné vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru. Jestliže se doporučuje vakcinace jen části hejna, podá se každému z pěti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání objem vakcíny obsahující množství viru, jež odpovídá nejnižšímu deklarovanému titru a jako kontaktní kontrola se zařadí nejméně padesát kuřat. V obou případech se pro kontrolu použije dvacet kuřat. Za 28 dní se intracerebrálně čelenžují všechna kuřata očkovaných skupin i kontrolní skupiny a nejméně dvacet náhodně vybraných kuřat ze skupiny kontaktních kontrol vhodným množstvím virulentního viru ptačí encefalomyelitidy. Kuřata se pozorují 21 dní. Přípravek vyhovuje, jestliže na konci období pozorování nejméně 80 % kuřat očkovaných přímo nebo kontaktem přežívá a nejeví příznaky onemocnění a nejméně 70 % kontrolních kuřat uhyne nebo vykazuje příznaky onemocnění.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- stáří zvířat, ve kterém mají být očkována,
- že tekutá vakcína se má použít bezprostředně po vyjmutí z chladničky.
Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti července prasat
Synonymum. Inaktivovaná očkovací látka proti července prasat
Je to suspenze jednoho nebo více vhodných inaktivovaných kmenů Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa).
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmeny E. rhusiopathiae, jejichž imunogenita byla zkontrolována na prasatech, se pomnoží na vhodných živných půdách. Po vhodné době kultivace se bakterie zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací; může se přidat adjuvans.
Zkouška totožnosti
Přípravek chrání vnímavá zvířata proti infekci vyvolané E. rhusiopathiae.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší proti smrtící dávce virulentní kultury E. rhusiopathiae s dávkou referenčního přípravku potřebnou k zajištění stejné ochrany. Biologické stanovení vyžaduje použití referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách a vhodné kultury E. rhusiopathiae, určené k přípravě čelenžní dávky. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního standardu, který pozůstává z definovaného množství lyofilizované vakcíny proti července prasat. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Ke zkoušce se použijí zdravé bílé myši z jednotného chovu a hmotnosti 17 g až 20 g. Rozdělí se nejméně do šesti skupin po šestnácti zvířatech. Nejméně třem skupinám myší se podá referenční přípravek a nejméně třem skupinám zkoušený přípravek. Skupina deseti myší slouží jako kontrol a čelenžního kmene.
K čelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury v růstové fázi vhodného kmene E. rhusiopathiae nebo takové ředění, aby se získala dávka, která usmrtí myši ve lhůtě dvou až pěti dní.
Pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se připraví nejméně tři ředění referenčního přípravku a nejméně tři ředění zkoušeného přípravku tak, aby v každé skupině byla dávka chránící asi 50 % myší co možná nejblíže střední hodnotě v řadě. Je vhodné např. použít dávky obsahující v 0,5 ml 0,2 m.j., 1,0 m.j. a 5,0 m.j. jak pro referenční, tak i pro zkoušený přípravek. Každé myši se podkožně vstříkne příslušné ředění a za 21 dní se všechny myši, včetně myší z kontrolní skupiny, intraperitoneálně čelenžují. Myši se pozorují 8 dní a zaznamenávají se počty uhynulých. Účinnost zkoušeného přípravku ve srovnání s referenčním přípravkem se vypočítá obvyklými statistickými metodami.
Přípravek obsahuje stanovení účinnosti, jestliže dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti není nižší než 50 m.j. v dávce pro prase.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvedou sérologické typy, proti nimž je přípravek účinný, pokud to požaduje oprávněná autorita.
Vaccinum febris flavae vivum
Živá vakcína proti žluté zimnici
Je to lyofilizovaný přípravek kmene 17D viru žluté zimnice (Flavivirus hominis), pomnoženého v kuřecích embryích. Vakcína se rozpustí bezprostředně před použitím předepsaným způsobem na čirou tekutinu.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou živou vakcínu proti žluté zimnici s přijatelnou imunogenitou a bezpečností pro člověka. Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9) s následující úpravou zkoušky na morčatech: každému morčeti se vstříkne deset lidských dávek a pozorují se 21 dní.
Substrát pro kultivaci viru
Virus pro přípravu matečného a pracovního inokula a všech šarží vakcíny se pomnožuje v tkáních kuřecích embryí z chovu kuřat prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Inokula
Kmen 17D je určen podle původních záznamů, které obsahují informaci o původu kmene a následné manipulaci s ním. Inokula viru se připravují ve velkých množstvích a uchovávají se při teplotě pod -60 °C. Matečné a pracovní inokulum neobsahují žádnou lidskou bílkovinu ani přidané sérum.
Není-li jinak vysvětleno a schváleno, virus v konečné vakcíně je na úrovni 204. až 239. pasáže z původně izolovaného kmene 17D. Pracovní inokulum je pouze jedinou pasáží z matečného inokula. Pracovní inokulum se použije bez zprostředkující pasáže jako inokulum pro infikování tkání použitých k výrobě šarže vakcíny, aby bylo zajištěno, že vakcína byla vyrobena pouze jedinou pasáží z matečného inokula, které vyhovělo všem zkouškám na bezpečnost.
Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k pomnožení viru.
Zkouška totožnosti. V matečném a pracovním inokulu se virus žluté zimnice prokáže neutralizací sérem v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Cizí agens (2.6.16). Každé pracovní inokulum vyhovuje následujícím zkouškám:
Bakterie a houby - sterilita
Mykoplazmata
Mykobakterie
Ptačí viry
Zkouška na dospělých myších (pouze intraperitoneální inokulace)
Zkouška na morčatech
Zkouška na opicích. Každé matečné a pracovní inokulum vyhovuje následujícím zkouškám na opicích na viremii (viscerotropismus), imunogenitu a neurotropismus.
Používají se opice druhu Macaca citlivé na virus žluté zimnice, které v době podání virové kultury nejsou prokazatelně imunní vůči žluté zimnici, jsou zdravé a nebyly dříve intracerebrálně nebo intraspinálně očkovány. Mimo to nebyly očkovány jinými způsoby neurotropními viry nebo antigeny příbuznými viru žluté zimnice. Pro každou zkoušku se použije nejméně deset opic.
Použije se zkušební dávka 0,25 ml obsahující množství odpovídající nejméně 5000 myších LD₅₀ a nejvýše 50 000 myších LD₅₀, stanovená titrací infekčního viru a za použití stanoveného vztahu mezi koncentrací viru a myší LD₅₀ (viz Stanovení účinnosti). Zkušební dávka se pod anestezií vstříkne každé opici do frontálního laloku a opice se pozorují nejméně 30 dní.
Viremie (viscerotropismus). Viscerotropismus je určen množstvím viru obsaženého v séru. Druhý, čtvrtý a šestý den po inokulaci se každé zkoušené opici odebere krev a z každého vzorku se připraví sérum. Z každého séra se připraví ředění 1 : 10,1 :100 a 1 : 1000 a každé ředění se naočkuje do skupiny nejméně šesti nádob s buněčnou kulturou používanou ke stanovení virové koncentrace. Inokulum vyhovuje zkoušce, jestliže žádné sérum neobsahuje více než ekvivalent 500 myších LD₅₀ v 0,03 ml a nejvýše jedno sérum obsahuje více než ekvivalent 100 myších LD₅₀ v 0,03 ml.
Imunogenita. Za 30 dní od podání zkušební dávky se každé opici odebere krev a z každého vzorku se připraví sérum. Inokulum vyhovuje zkoušce, jestliže se nejméně 90 % zkoušených opic ukáže jako imunní, což se stanoví vyšetřením jejich séra v dále popsané zkoušce na neutralizaci viru žluté zimnice.
Ukázalo se, že malé ředění séra (např. 1:10) může obsahovat nespecifické inhibitory, které ovlivňují tuto zkoušku; takové sérum se upraví, aby se inhibitory odstranily. Ředění séra nejméně 1 : 10,1 : 40 a 1 : 160 od každé opice se smíchají se stejným objemem kultury vakcinačního viru 17D na ředění, které poskytne nejvhodnější počet plaků při použité titrační metodě. Směsi séra s virem se 1 h inkubují ve vodní lázni při 37 °C a pak se ochladí ve vodě s ledem; po 0,2 ml směsi séra s virem se dá na čtyři misky s buněčnou kulturou a postupuje se jako při stanovení koncentrace viru. Podobně se naočkuje deset misek stejným množstvím virové kultury smíchané se stejným objemem zředěného 1:10 séra, o němž se ví, že neobsahuje žádné neutralizující protilátky proti viru žluté zimnice. Na konci pozorovací doby se porovná průměrný počet plaků na miskách obsahujících virovou kulturu a neimunní sérum s průměrným počtem plaků na miskách obsahujících virovou kulturu a jednotlivá ředění každého opičího séra. Nejvýše 10 % zkoušených opic má sérum, které při ředění 1:10 nestačí snížit počet plaků o 50 %.
Neurotropismus. Neurotropismus (jak se uvádí při výskytu klinicky projevené encefalitidy a při stupni mortality) se stanoví následovně. Opice se denně vyšetřují personálem dobře seznámeným s klinickými příznaky encefalitidy u primátů (je-li třeba, opice se vyjmou z klecí, aby se zjistily známky motorické slabosti nebo křečí). U nejvýše 10 % zkoušených opic se rozvinou vážné příznaky encefalitidy (takové jako neúplná paralýza, nekoordinované třesy, letargie, neschopnost se spontánně postavit, motorická slabost nebo křeče) s frekvencí větší než příznaky vyvolané laboratorní referenční vakcínou, která má přijatelné vlastnosti u člověka a opic. Ani začátek a trvání febrilních reakcí, ani podstata příznaků a patologických nálezů nejsou takové, aby indikovaly změnu ve vlastnostech viru.
Pomnožování viru a sklizeň
Všechny práce s kuřecími embryi se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se ve stejnou dobu nepracuje s jiným infekčním agens, ani s jinými buňkami. Dvě procenta, ale nejméně dvacet embryí a nejvýše padesát embryí se odloží stranou jako neinfikovaná kontrola embryí. Po inokulaci a inkubaci v kontrolované teplotě se sklízí jen živá a typická embrya. Stáří embrya v době sklizně viru se odhadne z původního vložení vajec do inkubátoru a mělo by být nejvýše 12 dní. Po homogenizaci a vyčeření odstředěním se výtažek z embryonální dřeně zkouší, jak je popsáno dále, a do dalšího zpracování se uchovává při -70 °C nebo nižší teplotě. Virové sklizně, které vyhoví zkouškám, se mohou smíchat. K virové suspenzi se v žádném stupni v průběhu výroby nepřidává žádná lidská bílkovina. Pokud se přidávají stabilizátory, pak prokazatelně nemají na člověka žádné antigenní ani senzibilizující působení.
Pouze jednotlivá sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Zkouška totožnosti. Virová sklizeň obsahuje virus, který se dokáže sérovou neutralizací v buněčné kultuře při použití specifických protilátek jako virus žluté zimnice.
Cizí agens (2.6.16). Výtažek z embryonální dřeně, který tvoří jednotlivou sklizeň, vyhovuje následujícím zkouškám:
Bakterie a houby - sterilita
Mykoplazmata
Kontrolní vejce
Koncentrace viru. Aby se mohlo vypočítat ředění pro konečnou várku vakcíny, zkouší se každá sklizeň na koncentraci viru způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu.
Konečná várka vakcíny
Sklizně viru, které vyhovují shora předepsaným zkouškám, se spojí a znovu čeří. Provede se stanovení bílkovinného dusíku. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí.
Pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Obsah bílkovinného dusíku. Obsah bílkovinného dusíku před přidáním stabilizátoru je nejvýše 0,25 mg v lidské dávce.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje z hlediska tepelné stability a všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na ovalbumin provedena s uspokojivými výsledky na konečné várce vakcíny, může být u šarže vypuštěna.
Tepelná stabilita. Vzorky šarže lyofilizované vakcíny se inkubují v suchém stavu 14 dní při 37 °C. V inkubované i neinkubované vakcíně se souběžně stanoví koncentrace viru, jak je uvedeno v odstavci Stanovení obsahu. Rozdíl v koncentraci viru mezi inkubovanou a neinkubovanou vakcínou nepřesáhne 1,0 log₁₀ a koncentrace viru v lidské dávce inkubované vakcíny je nejméně počet jednotek tvořících plaky (PFU), odpovídající 1 . 10³ myších LD₅₀
Zkouška totožnosti
Když se vakcína rekonstituuje podle návodu a smíchá se specifickými protilátkami proti viru žluté zimnice, dojde k signifikantnímu snížení její schopnosti infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Ovalbumin. Nejvýše 5 μg ovalbuminu v lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 5 m.j. bakteriálního endotoxinu v lidské dávce.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení obsahu
Infekční virus se titruje v buněčných kulturách. K validaci každého stanovení se použije vhodný virový referenční přípravek.
Koncentrace viru je nejméně ekvivalent v PFU 1 . 10³ myších LD₅₀ v lidské dávce. Vztah mezi myší LD₅₀ a PFU si stanoví každá laboratoř a schválí jej oprávněná autorita.
Ke stanovení myší LD₅₀ se může použít dále uvedená metoda nebo jiný vhodný postup.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- kmen viru použitý v přípravku,
- že je vakcína připravena z kuřecích embryí,
- minimální koncentrace viru,
- že se má vyhnout styku s dezinfekčními prostředky,
- časový úsek, v němž se má vakcína použít po rekonstituci.
Navržená metoda ke stanovení myší LD₅₀
Myší LD₅₀. Je to statisticky vypočítané množství virové suspenze, u něhož se očekává vyvolání fatální specifické encefalitidy u 50 % myší vysoce vnímavého kmene, 4 až 6 týdnů starých, po intracerebrální inokulaci.
Připraví se vhodné sériové ředění rekonstituované vakcíny v rozpouštědle pro virus žluté zimnice, jako je např. roztok bovinního albuminu R (7,5 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4 nebo jiné rozpouštědlo, které prokazatelně odpovídá udržením infekčnosti viru.
Myším vysoce vnímavého kmene, 4 až 6 týdnů starým, se intracerebrálně vstříkne při anestezii 0,03 ml ředění vakcíny. Pro každé ředění se použije skupina o nejméně šesti myších; série ředění se zvolí tak, aby zasahovala od 0 % do 100 % myší mortality. Myši se naočkují ihned po přípravě ředění a pozorují se 21 dní. Všechny úhyny se zaznamenávají. Do výpočtu se zahrnují jenom přežívající myši a úhyny způsobené typickou infekcí žlutou zimnicí. Myši paralyzované dvacátý první den pozorování se počítají jako přežívající.
Vaccinum febris typhoidis
Vakcína proti tyfu
Je to sterilní suspenze inaktivovaných mikrobů Salmonella typhi obsahující nejméně 5 . 10⁸ a nejvýše 1 . 10⁹ bakterií (S. typhi) v lidské dávce. Lidská dávka nepřesahuje 1 ml.
Výroba
Připravuje se systémem jednotné inokulace z vhodného kmene S. typhi, jako např. Ty 2⁴). Hotový přípravek představuje nejvýše tři subkultury kmene, u kterého byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující jeho vhodnost. Bakterie se inaktivují acetonem, formaldehydem, fenolem nebo teplem, případně kombinací posledních dvou metod.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.
Zkouška totožnosti
Totožnost se prokazuje specifickou aglutinací.
Zkoušky na čistotu
Fenol (2.5.15). Nejvýše 5 g/l, pokud byl použit při výrobě přípravku.
Antigenní schopnost. Je-li vakcína podána vnímavým laboratorním zvířatům, vyvolá vznik anti-O, anti-H a v menší míře i anti-Vi aglutininů.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- metoda použitá k inaktivaci bakterií,
- počet bakterií v lidské dávce.
Vaccinum febris typhoidis cryodessicatum
Lyofilizovaná vakcína proti tyfu
Je to lyofilizovaný přípravek inaktivovaných mikrobů Salmonella typhi. Rekonstituuje se předepsaným způsobem tak, aby vznikla stejnorodá suspenze obsahující nejméně 5 . 10⁸ a nejvýše 1 . 10⁹ bakterií (S. typhi) v lidské dávce. Lidská dávka nepřesahuje 1,0 ml rekonstituované vakcíny.
Výroba
Připravuje se systémem jednotné inokulace z vhodného kmene S. typhi, jako např. Ty 2⁵). Hotový přípravek představuje nejvýše tři subkultury kmene, u kterého byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující jeho vhodnost. Bakterie se inaktivují acetonem nebo formaldehydem nebo teplem; fenol se v přípravku nepoužívá. Plní se do sterilních obalů a lyofilizuje se do dosažení obsahu vlhkosti vhodného pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se vyloučila kontaminace.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví takto upravené zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9): vstříkne se 0,5 ml vakcíny každé myši a 1,0 ml každému morčeti.
Zkouška totožnosti
Totožnost přípravku rekonstituovaného podle návodu se prokazuje specifickou aglutinací.
Zkoušky na čistotu
Rekonstituovaný přípravek vyhovuje těmto zkouškám:
Antigenní schopnost. Je-li vakcína podána vnímavým laboratorním zvířatům, vyvolá vznik anti-O, anti-H a v menší míře i anti-Vi aglutininů.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- metoda použitá k inaktivaci bakterií,
- počet bakterií v jedné lidské dávce,
- že se vakcína použije do 8 h po rekonstituci.
Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti tyfu
Je to přípravek z purifikovaného Vi kapsulárního polysacharidu Salmonella typhi kmene Ty2 nebo jiného vhodného kmene, který má schopnost vytvářet Vi polysacharid.
Kapsulární Vi polysacharid sestává z částečně 3-O-acetylovaných opakujících se jednotek 2-acetylamino-2-deoxy-D-galaktopyranuronové kyseliny s -(1→4) řetězci.
Výroba
Výroba Vi polysacharidu je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stejnorodé tyfové polysacharidové vakcíny přiměřené svojí imunogenitou a bezpečností pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví ve zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9).
Bakteriální inokula
Kmen S. typhi použitý jako matečné inokulum je určen podle průvodních záznamů, které zahrnují informace o jeho původu a biochemické a sérologické charakteristiky. Kultury pracovního inokula vykazují tytéž charakteristiky jako kmen, který byl použit k přípravě matečného inokula.
Pouze kmen, který má následující charakteristiky, se může použít pro přípravu vakcíny: a) barvené nátěry z kultury jsou typické pro enterobakterie; b) kultury zužitkovávají glukosu bez tvorby plynu; c) kolonie na agam jsou oxidasa-negativní; d) suspenze z kultur se specificky aglutinují s vhodným Vi antisérem nebo kolonie na agarové plotně obsahující vhodné Vi antisérum tvoří prstence.
Kultivace a sklizeň
Pracovní inokulum se kultivuje na pevné půdě, která může obsahovat substance krevních skupin, nebo v tekuté půdě; získané inokulum se přenese do tekuté živné půdy, která se použije k naočkování konečné živné půdy.
Použitá tekutá půda a konečná živná půda jsou semisyntetické, prosté látek, které se srážejí cetrimoniumbromidem a neobsahují krevní skupinové substance ani vysokomolekulární polysacharidy, pokud není prokázáno jejich odstranění purifikačním procesem.
Bakteriální čistota kultury se ověří mikroskopickým vyšetřením nátěru obarveného podle Grama a vyočkováním na vhodné živné půdy; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů. Kultura se pak na začátku stacionární fáze inaktivuje přidáním formaldehydu. Bakteriální buňky se odstraní odstředěním; polysacharid se z média precipituj e přidáním hexadecyltrimethylamoniumbromidu (cetrimoniumbromid). Precipitát se sklidí a může se před purifikací uchovávat při -20 °C.
Purifikovaný Vi polysacharid
Po rozštěpení polysacharid/cetrimoniumbromidového komplexu se polysacharid purifikuje za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů. Polysacharidy se srážejí jako vápenatá sůl v přítomnosti ethanolu a suší se při 2 °C až 8 °C; získaný prášek tvoří Vi polysacharid. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu výsledků dále uvedených chemických zkoušek na vysušenou látku.
Pouze purifikovaný Vi polysacharid, který vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Bílkovina (2.5.16). Nejvýše 10 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 20 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
O-Acetyl skupiny (2.5.19). Nejméně 2 mmol v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
Molekulová velikost. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese asi 5 mg polysacharidu v objemu 1 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml. Stanoví se bod odpovídající KD = 0,25 a udělají se dvě směsi sestávající z frakcí eluovaných před a po tomto bodě. Stanoví se O-acetyl skupiny v těchto dvou směsích (2.5.19). Ve směsi obsahující frakce eluované před bodem KD = 0,25 je nalezeno nejméně 50 % polysacharidu.
Zkouška totožnosti. Provede se zkouška totožnosti za použití vhodné imunochemické metody (2.7.1).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 150 m.j. endotoxinu v mikrogramu polysacharidu.
Konečná várka vakcíny
Jedna nebo více šarží purifikovaného Vi polysacharidu se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat protimikrobní konzervační látku tak, aby objem odpovídající jedné dávce obsahoval 25 μg polysacharidu a roztok byl izotonický s krví (od 250 mosm/kg do 350 mosm/kg).
Pouze konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícím zkouškám, se může použít pro výrobu šarže.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakciny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu, na každou půdu se použije 10 ml.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Zjistí se 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu může být uvolněna k použití. Pokud byly zkoušky na volný formaldehyd a protimikrobní konzervační látky provedeny v konečné várce vakciny, mohou se u šarže vypustit.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá tekutina, prostá viditelných částic.
Zkouška totožnosti
Provede se zkouška totožnosti použitím vhodné imunochemické metody (2.7.1).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.
O-Acetyl skupiny. 0,085 (± 25 %) μmol v dávce (25 μg polysacharidu).
Zkoušený roztok. Do každé ze tří zkumavek se dá po 3 ml vakciny (dva reakční roztoky a jeden korekční roztok).
Porovnávací roztoky. 0,150 g acetylcholiniumchloridu R se rozpustí v 10 ml vody R (základní roztok obsahující 15 g/l acetylcholiniumchloridu). Bezprostředně před použitím se 0,5 ml základního roztoku zředí vodou R na 50 ml (pracovní ředění obsahující 150 μg /ml acetylcholinium chloridu). Do deseti zkumavek se ve dvojicích (reakční a korekční roztok) rozplní 0,1 ml, 0,2 ml, 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml pracovního ředění. Slepá zkouška se připraví ze 3 ml vody R.
Objem v každé zkumavce se doplní vodou R na 3 ml. Přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů vody R, kyseliny chlorovodíkové zředěné R (1 +2) do každé korekční zkumavky a ke slepé zkoušce. Do každé zkumavky se se přidá 1,0 ml hydroxylamoniumchloridu alkalického RS. Reakce se nechá probíhat přesně 2 min a do každé z reakčních zkumavek se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny chlorovodíkové zředěné R (1 + 2). Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové 2 mol/l RS, zkumavky se zazátkují a silně se protřepají k odstranění bublin.
Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm s použitím slepé zkoušky jako kompenzačního roztoku. Pro každý reakční roztok se odečte absorbance příslušného korekčního roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka z absorbancí pěti porovnávacích roztoků a odpovídajících obsahů acetylcholiniumchloridu. Z křivky se odečte obsah acetylcholiniumchloridu ve zkoušených roztocích pro každý zkoušený objem. Vypočítá se průměr ze dvou hodnot.
1 mol acetylcholiniumchloridu (181,7 g) odpovídá 1 mol O-acetylu (43,05 g).
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobních konzervačních látek vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud byl při přípravě použit fenol, jeho množství 2,5 g/l (2.5.15).
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 3750 m.j. endotoxinu v jednotlivé lidské dávce.
Stanovení obsahu
Vi polysacharid se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) s použitím referenčního purifikovaného polysacharidu. Stanovené množství polysacharidu v dávce je 80 % až 120 % deklarovaného množství. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanoveného obsahu je v rozmezí 80 % až 120 %.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obale se uvede:
- počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce (25 μg),
- celkové množství polysacharidu v obalu.
Vaccinum febris typhoidis vivum perorale (stirpe Ty 21a)
Živá perorální vakcína proti tyfu (kmen Ty 21a)
Je to lyofilizovaný přípravek živého mikroba Salmonella typhi kmene Ty 21a, vypěstovaného ve vhodné živné půdě. Pokud je vakcína podávána v tobolkách, vyhovuje požadavkům článku Capsulae.
Výroba
Výběr vakcinačního kmene
Hlavní charakteristikou kmene je nedostatek enzymu uridin difosfat-galaktosa-4-epimerasy. Aktivita galaktopermeasy, galaktokinasy a galaktosa-1-fosfat uridyl-transferasy jsou sníženy o 50 % až 90 %. Kmen neobsahuje Vi antigen, i když jsou růstové podmínky jakékoli. Sérum anti-O:9 aglutinuje kmen pouze tehdy, pěstuje-li se na půdě s obsahem galaktosy. Obsahuje bičíkový H:d antigen a netvoří sirovodík na Kliglerově agaru s obsahem železa. Kmen není virulentní pro myši. Buňky kmene Ty 21a lyzují, pokud se pěstují v přítomnosti 1 % galaktosy.
Bakteriální inokula
K přípravě vakcíny se používá systém jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nanejvýš první subkulturou matečného inokula. Konečná vakcína představuje nanejvýš čtvrtou subkulturu původní vakcíny, se kterou byly provedeny laboratorní a klinické zkoušky prokazující vhodnost kmene.
Pro přípravu pracovního inokula se použije pouze takové matečné inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Galaktosový metabolismus. Stanoví se spektrofotometricky; v cytoplazmě kmene Ty 21a není zjištěna žádná aktivita enzymu uridin difosfat-galaktosa-4-epimerasy.
Biosyntéza lipopolysacharidů. Lipopolysacharidy se extrahují metodou fenol-voda za tepla a zkoušejí chromatografií na molekulárním sítu. Kmen Ty 21a pěstovaný na půdě bez galaktosy vykazuje pouze přítomnost R typu lipopolysacharidu.
Sérologické charakteristiky. Kmen Ty 21a pěstovaný na syntetické půdě bez galaktosy se neaglutinuje specifickým anti-O:9 sérem. Vi antisérem se kmen Ty 21a neaglutinuje nikdy, bez ohledu na růstové podmínky. Kmen Ty 21a se aglutinuje H:d bičíkovým antisérem.
Biochemické markery. Kmen Ty 21a netvoří na Kliglerově agaru s obsahem železa sirovodík. Tato vlastnost slouží k jeho odlišení od ostatních galaktosa-epimerasa-negativních kmenů S. typhi.
Buněčný růst. Kmen Ty 21a lyzuje, když roste v přítomnosti 1 % galaktosy.
Množení a získávání bakterií
Bakterie z pracovního inokula se pomnoží v prekultuře, připraví se jedna subkultura a pak se při 30 °C pěstují 13 h až 15 h ve vhodné půdě obsahující 0,001 % galaktosy. Bakterie se sklidí tak, aby nedošlo ke kontaminaci jinými mikroorganismy.
K přípravě lyofilizované sklizně lze použít pouze takové jednotlivé sklizně, které vyhovují následujícím požadavkům.
Hodnota pH. 6,8 až 7,5; měří se kultura.
Optická hustota. 6,5 až 11,0; měřeno při 546 nm. Před měřením se kultura naředí tak, aby se naměřená hodnota pohybovala mezi 0,1 a 0,5 a podle ředění se pak skutečná hustota vypočítá.
Zkouška totožnosti. Bakterie se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthymolovou. Vytvoří se světle modré, konkávní, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie.
Lyofllizovaná sklizeň
Sklizeň se smíchá s vhodným stabilizátorem a lyofilizuje postupem zaručujícím přežití nejméně 10 % bakterií a na takový obsah vody, který je prokazatelně vhodný pro stabilitu vakcíny. K vakcíně se nepřidává žádná protimikrobní konzervační látka.
K přípravě konečné várky vakcíny se použije pouze taková lyofllizovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Zkouška totožnosti. Bakterie se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthymolovou. Vytvoří se světle modré, konkávní, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie.
Počet živých bakterií. Nejméně 1 . 10¹¹ živých mikrobů S. typhi kmene Ty 21a v gramu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,5 % až 4,0 %.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví aseptickým smícháním jedné nebo více lyofilizovaných sklizní s vhodným sterilním vehikulem.
K přípravě šarže se použije pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku.
Počet živých bakterií. Nejméně 40 . 10⁹ živých mikrobů S.typhi kmene Ty 21a v gramu.
Šarže
Konečná várka vakcíny se rozplní za aseptických podmínek do kapslí se stěnou odolnou proti žaludeční šťávě nebo do jiných vhodných obalů.
K použití se uvolní pouze šarže, která vyhovuje požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Počet živých bakterií. Výjimkou je požadovaná hodnota počtu živých bakterií, která je nejméně 4 . 10⁹ živých bakterií v dávce.
Zkouška totožnosti
Bakterie ze zkoušeného přípravku se pěstují na agarové půdě obsahující 1 % galaktosy a modř bromthymolovou. Vytvoří se světle modré, konkávní, vzhledem k lýze buněk průhledné kolonie. Neobjeví se žádné žluté (galaktosu fermentující) kolonie.
Zkoušky na čistotu
Cizí mikroorganismy (2.6.12, 2.6.13). Zkouška se provede na vhodných selektivních půdách. Plotnovou metodou se stanoví celkový počet živých mikroorganismů. Počet cizích mikroorganismů v jedné dávce není větší než 10 bakterií a 20 hub. Není nalezen žádný patogenní mikroorganismus, zvláště Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa ani salmonela jiného kmene než Ty 21a.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 1,5 % až 4,0 %; stanoví se z obsahu jedné tobolky nebo obalu.
Stanovení počtu živých bakterií
Ke zkoušce se použije nejméně pět dávek. Obsah jednotlivých dávek se v chladném prostředí zhomogenizuje při 4 °C v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) za použití mixéru a tolika skleněných kuliček, aby vyčnívaly z tekutiny. Ihned po homogenizaci se připraví vhodné ředění suspenze ve vychlazeném rozpouštědle a očkuje se na agar s přísadou mozkosrdcové infuze. Inkubuje se 20 h až 36 h při (36 ± 1) °C. Zkoušený přípravek obsahuje v jedné dávce nejméně 2 .10⁹živých mikrobů S. typhi Ty 21a.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství živých bakterií v jedné dávce,
- že vakcína je pouze pro perorální použití.
Vaccinum hepatitidis A inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti hepatitidě A
Je to tekutý přípravek z vhodného kmene viru hepatitidy A pomnoženého v buněčných kulturách a inaktivovaného validovanou metodou. Vakcína je opalescentní suspenze.
Vakcína vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčné banky. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu, neškodnost a stabilitu.
Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce neškodnosti pro imunní séra a humánní vakcíny (2.6.9).
Pokud není doloženo a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprojde více pasážemi z matečného inokula než virus použitý k přípravě vakcíny, která vyhověla v klinických studiích z hlediska neškodnosti a účinnosti.
Referenční přípravek. Část šarže, která byla prokazatelně nejméně tak imunogenní jako šarže, jež v klinické studii na mladých zdravých dospělých vykazovala nejméně 95% sérokonverzi, odpovídající hladině neutralizačních protilátek považované za ochrannou po úplné primární imunizaci, se používá jako referenční přípravek. Jako ochranná hladina protilátek se uznává 0,02 m.j./ml, stanoveno metodou ELISA.
Substrát pro pomnožování viru
Virus se pomnožuje v linii lidských diploidních buněk (5.2.3) nebo v kontinuální linii buněk schválené oprávněnou autoritou.
Inokula
Kmen viru hepatitidy A, který se používá k přípravě matečného inokula, se identifikuje vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu kmene a o následné manipulaci s ním.
Pouze virus, který odpovídá následujícím požadavkům, se může použít pro pomnožování.
Zkouška totožnosti. Každé matečné a pracovní inokulum viru se identifikuje jako virus hepatitidy A pomocí specifických protilátek.
Koncentrace viru. K zajištění stejnorodosti výroby se stanoví koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu.
Cizí agens. Matečná a pracovní inokula vyhovují požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16). Jestliže byla pro izolaci virového kmene použita kultura primárních opičích buněk, provedou se navíc opatření, aby se zajistilo, že kmen není kontaminován opičími viry, jako jsou virus opičí imunodeficience, Ebola virus a Marburg virus.
Pomnožování viru a sklizeň
Veškeré činnosti s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostorách, kde nejsou zpracovávány jiné buňky. Při přípravě média pro kultivaci buněk se používá schválené sérum zvířecího (nikoli lidského) původu. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčné suspenze a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens: trypsin vyhovuje článku Trypsinum. Médium pro kultivaci buněk může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá jako neinfikované buněčné kultury (kontrolní buňky). Několikanásobné sklizně z téže buněčné produkční kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň.
Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít k přípravě vakcíny. Jestliže stanovení poměru virové koncentrace k obsahu antigenu provedené na vhodném počtu sklizní prokazuje pravidelnost výroby, může se tato zkouška následně vypustit při rutinní kontrole.
Zkouška totožnosti. Zkouška na obsah antigenu slouží také jako zkouška totožnosti jednotlivé sklizně.
Bakterie a houby (2.6.1). Jednotlivá sklizeň vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; na každou půdu se použije 1 ml.
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Obsah antigenu. Stanoví se obsah antigenu hepatitidy A vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) ke sledování pravidelnosti výroby; obsah je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.
Poměr koncentrace viru k obsahu antigenu. Stálost poměru koncentrace infekčního viru, stanoveného vhodnou metodou na buněčné kultuře, k obsahu antigenu je stanoven validací na vhodném počtu jednotlivých sklizní.
Purifikace a purifikovaná sklizeň
Sklizeň, která může být spojením několika jednotlivých sklizní, se purifikuje validovanými metodami. Jsou-li pro pomnožení viru použity kontinuální buněčné linie, purifikační proces prokazatelně zahrnuje také důsledné snížení hladiny DNK hostitelských buněk.
Pouze purifikovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, může být použita k přípravě inaktivované sklizně.
Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru v purifikované sklizni se stanoví na vhodné tkáňové kultuře ke sledování pravidelnosti výroby a jako počáteční bod pro sledování inaktivační křivky.
Poměr antigenu k celkové bílkovině. Stanoví se obsah antigenu viru hepatitidy A vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Stanoví se obsah celkové bílkoviny validovanou metodou. Poměr obsahu antigenu viru hepatitidy A k obsahu celkové bílkoviny je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v ekvivalentu jedné lidské dávky, stanoveno vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Jestliže to dovolí výrobní proces, lze použít jiné vhodné bílkovinné markery k průkazu účinné purifikace.
Zbytková DNK hostitelských buněk. Je-li pro pomnožení viru použita kontinuální buněčná linie, obsah zbytkové DNK hostitelských buněk, stanovený vhodnou imunochemickou metodou, jak je popsáno v článku Producta ab ADN recombinante, je nejvýše 100 pg v ekvivalentu jedné lidské dávky.
Zbytky chemikálií. Pokud se při purifikačních postupech používají chemické látky, provedou se na purifikované sklizni (nebo na inaktivované sklizni) zkoušky na tyto látky, pokud validace postupu neprokáže úplné odstranění. Koncentrace nepřesahuje rozmezí schválené pro jednotlivý přípravek.
Inaktivace a inaktivovaná sklizeň
Několik purifikovaných sklizní se může spojit před inaktivací. K zamezení interference v inaktivačním procesu se předchází tvorbě virových agregátů nebo se virové agregáty odstraňují bezprostředně před nebo během inaktivačního postupu. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou; metoda je prokazatelně schopna stejnoměrně inaktivovat virus hepatitidy A bez poškození antigenní a imunogenní aktivity; jako část validační studie je nakreslena inaktivační křivka reprezentující koncentraci zbytkového živého viru měřenou nejméně třikrát (např. ve dni 0, 1 a 2 inaktivačního postupu). Při použití formaldehydu k inaktivaci se přítomnost zbytků volného formaldehydu stanovuje na konci inaktivačního procesu.
Pouze inaktivovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Inaktivace. Provede se pomnožovací zkouška na přítomnost zbytků infekčního viru hepatitidy A inokulací určitého množství inaktivované sklizně, odpovídající 5 % šarže, ale nejvýše 1500 dávek vakcíny do buněčných kultur téhož typu, který byl použit pro přípravu vakcíny. Po dvou pasážích se provede zkouška vhodné citlivosti na přítomnost zbytkového infekčního viru. Ve vzorcích odebraných na konci inaktivace se nenaleznou známky pomnožení viru hepatitidy A. Jako pozitivní kontrola se souběžně použije infekční virus k prokázání vnímavosti buněk a nepřítomnosti interference.
Sterilita. (2.6.1). Inaktivovaná virová sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Jestliže se v konečném výrobku nemůže provést validní test na bakteriální endotoxiny, např. pro přítomnost adjuvans, provede se zkouška v inaktivované sklizni. Obsahuje nejvýše 2 m.j. endotoxinu v ekvivalentu jedné lidské dávky.
Obsah antigenu. Vhodnou imunochemickou metodou se stanoví obsah antigenu viru hepatitidy A (2.7.1).
Zbytky chemikálií. Pokud se při purifikačních postupech používají chemické látky, provedou se na inaktivované sklizni (nebo na purifikované sklizni) zkoušky na tyto látky, pokud validace postupu neprokáže úplné odstranění. Koncentrace nepřesahuje rozmezí schválené pro jednotlivý přípravek.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakciny se připraví z jedné nebo více inaktivovaných sklizní. Mohou se přidat schválená adjuvans, stabilizátory a protimikrobní konzervační látky.
Pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Sterilita. (2.6.1). Konečná várka vakciny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Protimikrobní konzervační látky. Při jejich použití se stanoví množství protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Množství je 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozplní do sterilních obalů. Obaly se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Za předpokladu, že zkouška na volný formaldehyd (přichází-li v úvahu) a stanovení obsahu protimikrobních konzervačních látek (přichází-li v úvahu) a stanovení účinnosti byly provedeny v konečné várce vakcín s vyhovujícími výsledky, lze je u šarže vypustit.
Zkoušky totožnosti
Obsah antigenu viru hepatitidy A ve vakcíně se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití specifických protilátek nebo zkouškou imunogenity na myších, popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkoušky na čistotu
Hliník. Jestliže byl použit jako adsorbent hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Při použití formaldehydu pro inaktivaci vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Při jejich použití se stanoví jejich množství vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Množství není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a vyšší než 115 % množství uvedeného v označení.
Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 2 m.j. endotoxinu v jedné lidské dávce. Nelze-li provést validovanou zkoušku s konečnou šarží, např. pro přítomnost adjuvans, provede se zkouška s inaktivovanou sklizní.
Stanovení účinnosti
Buďto se účinnost vakciny stanoví porovnáním množství nezbytného k vytvoření specifických protilátek u myší s množstvím referenčního přípravku potřebným k vyvolání téhož účinku, nebo se provede validované stanovení obsahu antigenu in vitro.
Zkouška na myších uvedená dále je příkladem metody, která byla shledána vhodnou pro danou vakcínu; mohou se použít i jiné validované metody.
Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0.
Výběr a rozdělení zkoušených zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré 5 týdnů a prokazatelně vhodného kmene. Používají se zvířata téhož pohlaví. Zvířata se rozdělí do nejméně sedmi stejných skupin o počtech vhodných pro požadavky zkoušky.
Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. K ředění se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l) obsahující hliníkové adjuvans použité pro vakcínu. Připraví se nejméně tři ředění zkoušené vakcíny a referenčního přípravku. Každému zvířeti ve skupině se subkutánně vstříkne nejvýše 1,0 ml ředění určeného pro skupinu. Kontrolní skupině neočkovaných zvířat se subkutánně vstříkne stejné množství výše uvedeného roztoku k ředění. Po 28 až 32 dnech se zvířatům podá anestezie, vykrvácejí se a jednotlivá séra se zpracují odděleně. V jednotlivých sérech se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) stanoví obsah specifických protilátek proti hepatitidě A.
Výpočet. Výpočet se provede obvyklými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (např. 5.3 Statistické hodnocení výsledků biologických zkoušek, sekce 4).
Podle rozložení reakčních hladin naměřených ve všech sérech nevakcinované skupiny se stanoví maximální reakční hladina, kterou lze nalézt u nevakcinovaných zvířat pro tuto zvláštní zkoušku. Odpověď ve vakcinovaných skupinách, která přesahuje tuto hladinu, je definována jako sérokonverze.
Provede se vhodná transformace na procentové vyjádření zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině (např. probitová transformace) a provede se analýza dat podle rovnoběžného modelu log dávky - odpověď. Stanoví se účinnost zkoušeného přípravku ve vztahu k referenčnímu přípravku.
Validační podmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- pro zkoušenou i referenční vakcínu leží ED₅₀ mezi nejnižší a nejvyšší dávkou podanou zvířatům,
- statistická analýza nevykazuje signifikantní odchylku od linearity nebo rovnoběžnosti,
- předpokládané limity odhadované relativní účinnosti leží mezi 33 % a 300 % stanovené účinnosti.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede biologický původ buněk a adjuvans použité pro přípravu vakcíny.
Vaccinum hepatitidis B (ADNr)
Vakcína proti hepatitidě B (rDNK) rekombinantní
Je to přípravek z povrchového antigenu viru hepatitidy B, základního proteinu viru hepatitidy B. Tento antigen se získává rekombinantní DNK technologií.
Přípravek vyhovovuje požadavkům článků Producta ab ADN recombinante a Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Viz článek Producta ab ADN recombinante, zvláště v částech Klonování a exprese, Systém buněčných bank, Validace buněčných bank, Validace výrobního postupu a Pravidelnost výroby.
Přípravek prokazatelně podněcuje tvorbu specifických ochranných protilátek u člověka. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stále vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu a neškodnost.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9)
Přípravek se vyrábí expresí virového genu kódujícího povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg) v kvasinkách (Saccharomyces cerevisiae) nebo v savčích buňkách (buňky ovaria čínského křečka nebo jiných vhodných buněčných linií) purifikací výsledného HBsAg a převedením tohoto antigenu do imunogenního přípravku. Vhodnost a neškodnost buněk schvaluje oprávněná autorita.
Přípravek může obsahovat produkt S genu (hlavní bílkovina), kombinaci S genového a pre-S2 genového produktu (střední bílkovina), nebo kombinaci S genového, pre-S2 genového a pre-S1 genového produktu (velká bílkovina).
Referenční přípravek. Jako referenční přípravek se používá část šarže reprezentující šarži vakcíny, která v klinické studii na mladých zdravých dospělých jedincích prokazatelně vykazuje nejméně 95% sérokonverzi (HBsAg protilátkový titr je větší než 10 m.j. v litru po úplné primární imunizaci).
Charakteristika látky
K charakteristice antigenu se provede vývojová studie, ve které se určí jeho úplná bílkovinná, lipidová a sacharidová struktura. Morfologické charakteristiky antigenních částic se stanoví elektronovou mikroskopií. Vhodná denzita antigenních částic se stanoví fyzikálně-chemickými metodami, např. gradientovou centrifugací Charakterizují se antigenní epitopy. Bílkovinná frakce antigenu se charakterizuje primární strukturou (např. stanovením aminokyselinového složení, částečnou analýzou aminokyselinové sekvence a mapováním peptidů).
Kultura a sklizeň
Totožnost, mikrobiologická čistota, plazmidová retence a konzistence sklizně jsou určeny vhodným výrobním uspořádáním. Jestliže jsou použity savčí buňky, provedou se zkoušky na cizí antigeny a mykoplazmata podle stati Důkaz cizích antigenů v lidských virových vakcínách (2.6.16).
Přečištěný antigen
Pro přípravu konečné várky se použije pouze přečištěný antigen, který odpovídá následujícím požadavkům.
Celková bílkovina. Stanoví se validovanou metodou. Obsah je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek.
Totožnost a obsah antigenu. Množství a specificita HBsAg se stanoví porovnáním s mezinárodním standardem HBsAg subtypu ad nebo s národním referenčním přípravkem za pomoci vhodné imunochemické metody (2.7.1), jako je radioimunoanalýza, enzymové imunosorbentové stanovení (ELISA), imunoblot (přednostně se užívají monoklonální protilátky přímo proti protektivnímu epitopu), nebo jednoduchou radiální difuzí. Poměr antigenu k bílkovině je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek. Molekulová hmotnost v hlavním pásu zjištěná elektroforézou na polyakrylamidovém gelu s dodecylsíranem sodným (SDS-PAGE) za redukovaných podmínek odpovídá očekávané hodnotě z genové sekvence a možné glykosylace.
Čistota antigenu. Stanoví se srovnáním s referenčním přípravkem za použití kapalinové chromatografie nebo jiné vhodné metody, jako je SDS-PAGE s barvením modří kyselou 92 a stříbrem.
Vhodná metoda musí být dost citlivá k detekci možného znečištění v koncentraci 1 % celkové bílkoviny. Nejméně 95 % celkové bílkoviny tvoří povrchový antigen hepatitidy B.
Složení. Stanoví se obsah bílkovin, lipidů, nukleových kyselin a sacharidů.
DNK hostitelských buněk a vektorem derivovaná DNK. Nejvýše 10 pg DNK v množství přečištěného antigenu odpovídajícím jedné lidské dávce vakcíny. Stanoví se u přípravků vyrobených pomocí savčích buněk.
Cesium. Jestliže se při výrobě použijí cesiové soli, provede se v přečištěném antigenu stanovení zbytků cesia. Obsah je v rozmezí schváleném pro specifický přípravek.
Sterilita (2.6.1). Přečištěný antigen vyhovuje zkoušce na sterilitu. Na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Další zkoušky se mohou u přečištěného antigenu požadovat v závislosti na použité výrobní metodě: např. stanovení zbytků zvířecího séra, jestliže byly pro výrobu použity savčí buňky, nebo zkoušky na zbytky chemikálií používaných při extrakci a čištění.
Konečná várka vakcíny
Vakcína může obsahovat protimikrobní konzervační látku a adjuvans.
Pouze várka, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu šarže.
Protimikrobní konzervační látky. Kde jsou použity, stanoví se jejich obsah vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % deklarovaného množství.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu. Na každou živnou půdu se použije 10 ml konečné várky.
Šarže
K použití se propustí jenom ta konečná šarže, která vyhovuje každému požadavku uvedenému dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Jestliže zkoušky na volný formaldehyd, obsah protimikrobních konzervačních látek a účinnost na zvířatech byly provedeny v konečné várce vakcíny s vyhovujícími výsledky, mohou být tyto zkoušky u šarže vypuštěny.
Zkouška totožnosti
Totožnost přípravku se prokáže stanovením účinnosti nebo ve vhodných případech elektroforetickým profilem.
Zkoušky na čistotu
Hliník. Jestliže je použit hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý jako sorbent, vyhovuje přípravek zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Při použití formaldehydu vyhovuje přípravek zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Jestliže byly použity, stanoví se jejich obsah vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Jejich obsah není nižší než prokazatelně nejmenší účinné množství a není vyšší než 115 % deklarovaného množství.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se každému králíkovi nitrožilně vstříkne ekvivalent lidské dávky.
Místo zkoušky na pyrogenní látky se může použít validovaná zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14).
Stanovení účinnosti
Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví buď na zvířatech porovnáním jeho schopnosti v daných podmínkách indukovat tvorbu specifických protilátek anti-HBsAg u myší nebo morčat se stejnou schopností referenčního přípravku, nebo stanovením obsahu antigenu validovanou metodou in vitro.
Požadavek na účinnost. Horní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené relativní účinnosti je nejméně 1,0.
Zkouška na zvířatech
Výběr a rozdělení zvířat. Použijí se zdravé myši z jednoho chovu, staré asi 5 týdnů. Použitý kmen myší pro tuto zkoušku dává signifikantní směrnici v křivce závislosti odpovědi na dávce antigenu: vhodné jsou myši s haplotypem H-2q nebo H-2d. Také jsou vhodná zdravá morčata hmotnosti 300 g až 350 g (stará asi 7 týdnů) z jednoho chovu. Zvířata jsou stejného pohlaví. Rozdělí se do nejméně sedmi stejných skupin o počtu vhodném pro hodnocení výsledků.
Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku. K ředění přípravku se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l) obsahující hlinité adjuvans nebo jiné vhodné rozpouštědlo. Připraví se nejméně tři vhodná ředění zkoušeného přípravku a souhlasná ředění referenčního přípravku. Ředění se intraperitoneálně vstříknou v množství nejvýše 1,0 ml každému zvířeti ve skupině, pro kterou je ředění určeno. Jedna skupina zvířat zůstane neočkována, vstříkne se jí pouze intraperitoneálně stejný objem ředicího roztoku. Ve vhodném časovém intervalu (např. mezi čtyřmi až šesti týdny) se zvířatům v anestezii odebere krev a odděleně se získají jednotlivá séra. Pro každé sérum se provede vhodná imunoanalýza pro stanovení specifických HBsAg protilátek (2.7.1).
Výpočty. Výpočty se provedou běžnými statistickými metodami pro zkoušky s kvantitativní odpovědí (5.3 Statistická analýza výsledků biologických zkoušek, sekce 4).
Z rozložení reakčních hodnot naměřených ve všech sérech neočkované skupiny se stanoví nejvyšší reakční hladina pro nevakcinované zvíře. Všechny odpovědi u vakcinovaných zvířat, které převyšují tuto hodnotu, se označí za sérokonverzi.
Procento zvířat vykazujících sérokonverzi v každé skupině se vhodně transformuje (např. probitovou transformací) a použije se model rovnoběžnosti křivek závislosti log dávky a odpovědi. Relativní účinnost zkoušeného přípravku se stanoví vzhledem k referenčnímu přípravku.
Validační podmínky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- pro zkoušený a referenční přípravek leží ED₅₀ mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou zvířatům,
- statistická analýza neukazuje žádnou odchylku od podmínek linearity ani modelu rovnoběžnosti,
- meze spolehlivosti relativní účinnosti jsou mezi 33 % a 300 % stanovené účinnosti.
ED₅₀ (50% účinná dávka) je statisticky vypočtená dávka vakcíny, která v podmínkách zkoušky u 50 % zvířat indukuje specifické protilátky na relevantní vakcinační antigeny.
Metody in vitro
Místo zkoušky na zvířatech lze použít některé validované metody in vitro. Vhodné jsou enzymově imunosorbentová stanovení (ELISA) a radioimunoanalýza s použitím monoklonálních protilátek specifických pro ochranu indukující epitopy HBsAg.
Vhodný počet ředění zkoušeného přípravku se porovnává s referenčním přípravkem za použití modelu rovnoběžnosti k analýze dat, která jsou vhodným způsobem transformována. Soupravy k měření HBsAg in vitro jsou běžně dostupné a mohou se přizpůsobit ke stanovení účinnosti vakcíny in vitro.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- obsah HBsAg v obalu,
- typ buněk použitých k výrobě vakcíny,
- název a množství adjuvans,
- že se vakcína před použitím roztřepe,
- že vakcína nesmí zmrznout.
Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti infekční hepatitidě psů lyofílizovaná
Je to přípravek obsahující jeden nebo více oslabených kmenů psích adenovirů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Oslabený virus se pomnožuje ve vnímavé buněčné kultuře (5.2.4).
Výběr vakcinačního kmene
K přípravě vakcíny se může použít pouze kmen viru prokazatelně uspokojivý z hlediska oslabení a imunogenity. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se použijí následující zkoušky.
Oslabení. Když se vnímavému štěněti starému osm až šestnáct týdnů intravenózně vstříkne objem virové suspenze odpovídající jedné dávce vakcíny, nevyvolá příznaky onemocnění, ale u zvířete se do 21 dní vyvinou specifické neutralizující protilátky.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity kmene.
Zkoušení šarže
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, jestliže k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína rozpustí předepsaným způsobem a smíchá s jedním nebo více specifickými antiséry, nevyvolává již ve vnímavé buněčné kultuře specifický cytopatický efekt.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým, 8 až 16 týdnů starým štěňatům, která jsou prosta specifických neutralizačních protilátek, se každému podá způsobem uvedeným v označení dvojnásobek dávky rozpuštěného přípravku. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstanou zcela zdravá a nemají příznaky keratitidy.
Cizí viry.
Bakterie a houby. Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Rozpuštěná vakcína vyhovuje ve zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Titr viru v rozpuštěném přípravku se stanoví na vnímavé buněčné kultuře. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství virových částic, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se sedm vnímavých štěňat ve stáří osmi až šestnácti týdnů, která nemají protilátky proti psím adenovirům. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat vstříkne objem rozpuštěné vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Dvě štěňata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Potom se každému zvířeti nitrožilně vstříkne takové množství virulentního kmene infekční hepatitidy psů, které u vnímavých psů stačí k vyvolání úhynu nebo typických příznaků nemoci. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Vakcinovaná zvířata zůstanou zdravá a kontrolní zvířata buďto uhynou, nebo jeví typické příznaky vážné infekce. Pokud jedno z kontrolních zvířat nemá žádné příznaky nemoci, stanovení se opakuje.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum influenzae equi inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti chřipce koní
Je to suspenze jednoho nebo více kmenů virů chřipky koní inaktivovaná takovým způsobem, aby se nenarušila imunogenita kmenů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Každý kmen viru se inokuluje odděleně do alantoidní dutiny kuřecích embryí starých 9 až 11 dní pocházejících ze zdravého chovu. Vejce se inkubují při vhodné teplotě 2 až 3 dny. Potom se odebere alantoidní tekutina. Virové suspenze každého kmene se odeberou odděleně a inaktivují se. Je-li to třeba, mohou se purifíkovat. Mohou se přidat i vhodná adjuvancia a protimikrobní konzervační látky. Vakcína se může lyofilizovat.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně dostatečná z hlediska imunogenity. K prokázání účinnosti se může použít zkouška dále popsaná (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška na koních popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít při prokazování imunogenity.
Zkoušení šarže
Pokud bylo stanovení účinnosti na koních provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkoušky totožnosti
Přípravek u vnímavých druhů vyvolá tvorbu specifických protilátek detekovatelných hemaglutinačně inhibičním testem.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Nejméně dvěma koňům se vstříkne na dvě různá místa zkoušený přípravek v dávce uvedené v označení. Za 4 týdny se vakcinace opakuje. Zvířata se pozorují dalších 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani celková reakce.
Inaktivace. Do alantoidní dutiny deseti kuřecích embryí 9 až 11 dní starých se naočkuje po 0,2 ml zkoušeného přípravku. Embrya se inkubují 3 dni ve vhodné teplotě. Smrt embrya do 24 h od inokulace se považuje za nespecifický úhyn a vejce se vyřadí. Z každého embrya se odebere alantoidní tekutina a vytvoří se směsný vzorek. Stejným způsobem se na embryích provede druhá pasáž. Po čtyřech dnech inkubace nevykazuje alantoidní tekutina těchto kuřecích embryí žádnou hemaglutinační účinnost.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- stáří, ve kterém by se měla zvířata vakcinovat,
- interval mezi první a druhou vakcinací,
- požadovaná revakcinace.
Vaccinum influenzae inactivatum ad suem
Inaktivovaná vakcína proti chřipce prasat
Je to vodná suspenze, olejová emulze nebo lyofilizovaný přípravek jednoho nebo více inaktivovaných kmenů prasečího nebo lidského chřipkového viru. Vhodné kmeny obsahují jak hemaglutinin, tak neuraminidasu.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje v alantoidní dutině kuřecích embryí ze zdravého chovu (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).
Každý virový kmen se pomnožuje odděleně. Jednotlivé suspenze se shromažďují odděleně a inaktivují metodou, která vylučuje poškození imunogenity. Je-li to třeba, purifikují se.
S každou šarží antigenu se ihned po inaktivaci provede pomnožovací zkouška na zbylý infekční virus chřipky pasážováním ve stejném typu substrátu, jaký byl použit při výrobě (kuřecí embrya nebo buněčné kultury), nebo v substrátu, u něhož byla prokázána nejméně stejná citlivost. Ke zkoušce použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Neprokáže se žádný živý virus.
Pokud se zkouška inaktivace u vakcíny z buněčných kultur nemůže provést u hotové šarže pro přítomnost olejového adjuvans, provede se zkouška na zbylý infekční chřipkový virus ve várce každé vakcíny bezprostředně před přidáním adjuvans. Provedou se dvě pasáže ve stejném typu substrátu, jaký byl použit při výrobě vakcíny. Množství inaktivovaného viru použité v této zkoušce je nejméně deset dávek vakcíny. Neprokáže se žádný živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans; může být lyofilizovaná.
Výběr složení vakcíny
Výběr kmenů je založen na antigenních typech a subtypech zjištěných v Evropě. Prokáže se, že vakcína je dostatečná z hlediska bezpečnosti a imunogenity pro prasata. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se mohou prokázat dále uvedenými zkouškami.
Bezpečnost.
Zkouška účinnosti šarže
Dále popsaná zkouška se neprovádí při běžném zkoušení šarží. Provede se jednou nebo několikrát s určitou vakcínou podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Tam, kde se tato zkouška neprovede, použije se vhodná validovaná zkouška, kritéria pro přijetí jsou určena podle šarže, která má vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po uspokojivé korelaci se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti po provedení statistického vyhodnocení.
Pěti séronegativním morčatům pět až sedm týdnů starým se podkožně vstříkne po jedné čtvrtině dávky uvedené v označení. Před vakcinací a za 21 dní po ní se zvířatům odebere krev. V každém vzorku se stanoví hladina specifických protilátek proti všem virovým kmenům ve vakcíně buďto hemaglutinačně inhibičním, nebo jiným vhodným testem. Přípravek vyhovuje, jestliže hladina protilátek není nižší než hladina zjištěná u té šarže, která dává uspokojivé výsledky při zkoušce účinnosti na prasatech (viz Stanovení účinnosti).
Zkoušky totožnosti
Jestliže přípravek neobsahuje adjuvans, provede se zkouška A, v opačném případě se provede zkouška B.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma prasatům minimálního věku pro vakcinaci se vstříkne po dvojité dávce zkoušeného přípravku způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 14 dní a poté se každému vstříkne jedna dávka zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují dalších 14 dní. Během 28 dní trvání zkoušky se neprojeví žádná významná místní ani celková reakce.
Inaktivace. Jestliže byl zkoušený přípravek vyroben na kuřecích embryích, naočkuje se po 0,2 ml do alantoidních dutin deseti kuřecích embryí, starých 9 až 10 dní, a nechá se 3 dni inkubovat při vhodné teplotě. Smrt embrya do 24 h od inokulace se považuje za nespecifický úhyn a vejce se vyřadí. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže přežije nejméně 80 % embryí. Z každého embrya se odebere alantoidní tekutina, stejné objemové díly všech tekutin se smíchají a stejným způsobem se na kuřecích embryích provede druhá pasáž. Inkubuje se 4 dny. Alantoidní tekutina z těchto kuřecích embryí nevykazuje žádnou hemaglutinační účinnost.
Jestliže byl zkoušený přípravek vyroben na buněčných kulturách, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus chřipky s použitím dvou pasáží ve stejném typu buněčné kultury, jaký byl použit při výrobě. Nezjistí se žádný živý virus. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje olejové adjuvans, které ruší při zkoušce, oddělí se vodná fáze takovým způsobem, který nezmenší schopnost zkoušky prokázat zbylý infekční virus chřipky.
Cizí viry. U prasat použitých ve zkoušce bezpečnosti se provedou zkoušky na protilátky. Zkoušený přípravek nevyvolá tvorbu jiných protilátek než proti viru chřipky. Zejména se nezjistí protilátky proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet při diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pestivirů).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Zkouška účinnosti se provede s každým kmenem použitým při výrobě. Použijí se vnímavá séronegativní prasata v minimálním věku doporučeném pro vakcinaci. Deset prasat se naočkuje, jak je doporučeno v označení, a deset prasat slouží jako kontrola. Za tři týdny po vakcinaci se všechna prasata v anestezii intratracheálně čelenžují vhodným množstvím terénního virulentního viru chřipky. Z každé skupiny se za 24 h po čelenži porazí pět prasat, přednostně při hypertermii. Změří se množství viru chřipky přítomné v určitém stejném množství rozdrceného pravého diafragmatického laloku plic poražených prasat. Množství viru v plicích vakcinovaných prasat je významně menší než v plicích kontrolních zvířat. U zbývající pětice prasat z obou skupin se 7 dní pozorují klinické příznaky, zejména se každý den u každého prasete zaznamenává rektální teplota. V den čelenže a o 4 dni později se každé prase zváží. Hmotnost vakcinovaných prasat za 4 dni po čelenži je významně vyšší. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže se u kontrolních prasat projeví závažné klinické příznaky (hypertermie, anorexie). U vakcinovaných prasat může být pozorován mírný vzestup rektální teploty.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článěk Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvedou virové kmeny obsažené ve vakcíně.
Vaccinum influenzae inactivatum ex corticis antigeniis praeparatum
Inaktivovaná vakcína proti chřipce (povrchový antigen)
Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, aby byl zachován hemaglutinační a neuraminidasový antigen bez snížení antigenních vlastností těchto antigenů.
Uvedené množství hemaglutinačního antigenů každého kmene obsažené ve vakcíně je 15 μg v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství.
Vakcína je čirý roztok.
Výroba
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9).
Výběr vakcinačního kmene
Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigenů. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita.
Substrát pro pomnožení viru
Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepičích vajec ze zdravého chovu.
Virové inokulum
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky se vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml.
Pomnožování a sklizeň viru
Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilín ani streptomycin.
Monovalentní spojená sklizeň
K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinační a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formaldehydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití betapropiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % (V/V).
Před nebo po inaktivačním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstřeďováním nebo jinou vhodnou metodou. Virové částice se rozštěpí na subjednotkové složky schválenými postupy a následně se purifikují, takže monovalentní várka sestává převážně z hemaglutinačních a neuraminidasových antigenů.
Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Hemaglutinační antigen. Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s referenčním antigenem6) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C.
Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigenu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu.
Čistota. Čistota monovalentní spojené sklizně se zjišťuje polyakrylamidovou gelovou elektroforézou nebo jinou schválenou metodou. Prokážou se zejména hemaglutinační a neuraminidasové antigeny.
Chemikálie použité ke štěpení a purifikaci. Zkoušky na chemikálie použité ke štěpení a purifikaci se provedou s monovalentní spojenou sklizní, limity schvaluje oprávněná autorita.
Konečná várka vakcíny
Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakciny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakciny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bílkoviny. Nejvýše 40 μg jiné bílkoviny než hemaglutinin na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 120 μg bílkoviny jiné než hemaglutinin v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 μg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- že vakcína byla připravena na vejcích,
- kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny,
- metoda inaktivace,
- obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku,
- sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně.
Vaccinum influenzae inactivatum ex viris integris praeparatum
Inaktivovaná vakcína proti chřipce (celý virion)
Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích a inaktivují se tak, aby jejich antigenní vlastnosti zůstaly zachovány. Uvedené množství antigenu hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství.
Vakcína je slabě opaleskující tekutina.
Výroba
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9).
Výběr vakcinačního kmene
Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigenů. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita.
Substrát pro pomnožení viru
Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepičích vajec ze zdravého chovu.
Virové inokulum
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky se vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml.
Pomnožování a sklizeň viru
Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilin ani streptomycin.
Monovalentní spojená sklizeň
K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinační a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktiva ční postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formaldehydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití betapropiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % (V/V).
Před nebo po inaktivačním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstřeďováním nebo jinou vhodnou metodou.
Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Hemaglutnační antigen. Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s referenčním antigenem⁷) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C.
Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigenu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu.
Konečná várka vakcíny
Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 μg bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 μg bílkoviny v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 μg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen.
Uchovávám
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- že vakcína byla připravena na vejcích,
- kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny,
- metoda inaktivace,
- obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku,
- sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně.
Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum
Inaktivovaná vakcína proti chřipce (štěpený virion)
Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, že se virové částice rozštěpí bez zmenšení antigenních vlastností antigenů hemaglutininu a neuraminidasy. Určené množství antigenů hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 μg v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství.
Vakcína je slabě opaleskující tekutina.
Výroba
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9).
Výběr vakcinačního kmene
Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigenů. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita.
Substrát pro pomnožení viru
Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepičích vajec ze zdravého chovu.
Virové inokulum
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky se vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml.
Pomnožování a sklizeň viru
Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilin ani streptomycin.
Monovalentní spojená sklizeň
K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinační a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formaldehydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití betapropiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % (V/V).
Před nebo po inaktivačním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstřeďováním nebo jinou vhodnou metodou. Virové částice se rozštěpí schváleným postupem na subjednotkové složky. Pro každý nový kmen se provede validační zkouška, aby se dokázalo, že monovalentní spojená sklizeň sestává především z rozštěpených virových částic.
Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Hemaglutinační antigen. Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s referenčním antigenem⁸) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C.
Pro některé vakcíny fyzická forma částic hemaglutininu nedovoluje provést stanovení imunodifuze po inaktivaci viru. Pro tyto vakcíny se provádí stanovení hemaglutininu v monovalentní spojené sklizni před inaktivaci. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo vhodné zachování hemaglutinačního antigenu, a je použit vhodný traser například pro stanovení obsahu proteinu.
Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigenu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu.
Chemikálie použité k rozštěpem. V monovalentní spojené sklizni se provádějí zkoušky na chemikálie užité pro rozštěpení, limity schvaluje oprávněná autorita.
Konečná várka vakcíny
Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 μg bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 μg bílkoviny v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 μg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen.
U některých vakcín není možné kvantitativní stanovení hemaglutinačního antigenu vzhledem k dostupným referenčním přípravkům. Místo toho se provede vhodnými metodami imunologický důkaz hemaglutinačního antigenu a jeho semikvantitativní stanovení.
Uschovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- že vakcína byla připravena na vejcích,
- kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny,
- metoda inaktivace,
- obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku,
- sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně.
Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae vivum ad pullum
Živá vakcína proti ptačí infekční laryngotracheitidě pro kuřata
Je to přípravek z vhodného kmene viru ptačí infekční laryngotracheitidy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Vakcinační virus se pomnoží na chorioalantoidních blanách kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo na vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud se použijí buněčné kultury ptačího původu, pocházejí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Vakcína obsahuje vhodné stabilizující látky a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
Kmen viru by měl prokazatelně odpovídat z hlediska nevratnosti virulence, indexu intratracheální virulence, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je určen. Pro průkaz bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky.
Nevratnost virulence. Kápnutím do oka se podá takové množství vakcinačního viru (např. deset dávek), které umožní maximální získání viru při dále popsaném pasážování na pěti dvoutýdenních vnímavých kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů. Za 3 až 5 dnů se z mukózy vhodných částí dýchacího ústrojí jednotlivých kuřat připraví suspenze a vytvoří se směsný vzorek. Každému z pěti dalších kuřat stejného věku a původu se kápnutím do oka podá 0,1 ml směsné mukózní suspenze. Tento postup se provede pětkrát. V každé pasáži se potvrdí přítomnost viru. Jestliže se v některé úrovni pasáže virus nezjistí, provede se druhá série pasáží.
Stanoví se dále popsaný index intratracheální virulence použitím nepasážovaného viru a viru, který byl získán z nejvyšší pasáže. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou pozorovány známky zvýšení virulence u viru v nejvyšší pasáži ve srovnání s virem nepasážovaným.
Jestliže vakcinační virus nebyl získán v obou sériích pasáží, vyhovuje rovněž této zkoušce.
Index intratracheální virulence. Pro každý zkoušený virus se použije nejméně šedesát desetidenních vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů. Kuřata se namátkově rozdělí do tří skupin, které se umístí a obsluhují odděleně. Připraví se dvě desetinásobná sériová ředění suspenze viru o počátečním titru 10⁵EID₅₀nebo CCID₅₀v 0,2 ml (nebo pro virus nabývající původní vlastnosti po maximálním pasážování, jak je popsáno výše. Jestliže tyto titry nemohou být dosaženy, použijí se nejvyšší dosažitelné titry). Neředěná virová suspenze a dvě ředění viru se přidělí různým skupinám kuřat. Každému kuřeti se podá intratracheálně 0,2 ml suspenze viru v koncentraci příslušející jeho skupině. Kuřata se pozorují 10 dnů a zaznamenává se počet uhynulých. Index intratracheální virulence je představován součtem počtu úhynů ve třech skupinách. Virový kmen je vyhovující, jestliže index intratracheální virulence není vyšší než 20.
Bezpečnost. Zkouška se provádí pro všechny způsoby podání uvedené v označení a na všech kategoriích kuřat, pro které je vakcína určena. U jednotlivých kategorií se použijí kuřata nejnižšího stáří.
Použije se nejméně dvacet vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). U brojlerů se může zkouška provést na sérologicky negativních kuřatech, která nejsou SPF, za předpokladu, že jednou bude zkouška provedena na kuřatech jiné kategorie z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému kuřeti se podá vakcinační virus v množství nejméně desetinásobku nejvyššího titru, pravděpodobně obsaženém v jedné vakcinační dávce. Kuřata se pozorují 21 dnů. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá neobvyklé příznaky nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcinačnímu viru.
Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška se provádí na kuřatech nejnižší věkové kategorie, pro kterou je vakcína určena.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkoušky na viry aviární leukózy a cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná, a je-li třeba, i naředěná a monospecifickým sérem proti aviární infekční laryngotracheitidě neutralizovaná vakcína již dále neinfikuje chorioalantoidní membránu kuřecích embryí pocházejících z chovu prostých specifikovaných patogenů nebo citlivé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2), která mají nejnižší stáří uvedené v označení. Kápnutím do oka se každému kuřeti podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu. Kuřata se pozorují 21 dnů. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže během pozorovací doby uhynou nejvýše dvě kuřata z důvodů, které nelze přisuzovat vakcíně. Uhyne-li více kuřat, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá výrazné klinické příznaky onemocnění nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifickým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na virus ptačí leukózy.
Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifíckým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití buněčných kultur.
Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifíckým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí.
Cizí agens při použití kuřat (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens při použití kuřat. Vakcína rovněž vyhovuje zkoušce s fluorescenčními protilátkami nebo enzymové imunoanalýze (ELISA) na aviární retikuloendotelový virus a enzymové imunoanalýze (ELISA) na virus krůtí rhinotracheitidy, která se provede ze séra vakcinovaných kuřat.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína může obsahovat pouze jeden saprofytický mikroorganismus v jedné dávce a neobsahuje žádný patogenní mikroorganismus. Vakcíny určené k parenterálnímu podání spolu s příslušnou tekutinou vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje inokulací na chorioalantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo na vhodné buněčné kultury. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně třicet vnímavých kuřat stejného původu z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému z nejméně dvaceti kuřat se podá jedna dávka vakcíny a nejméně deset kuřat slouží jako kontrola. Za 21 dnů se každé kuře intratracheálně čelenžuje dostatečným množstvím virulentního viru ptačí infekční laryngotracheitidy. Kuřata se pozorují 7 dnů po čelenži. Zaznamenají se úhyny, na konci pozorovací doby se provede postmortální vyšetření na makroskopické léze -- mukózní, hemoragický a pseudomembranózní zánět průdušnice a orbitálních sinů.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně 90 % kontrol uhyne nebo vykazuje průkazné makroskopické léze na průdušnici a v orbitálních sinech. V opačném případě se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže nejméně 90 % vakcinovaných kuřat přežije a nemá makroskopické léze na průdušnici ani v orbitálních sinech.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum leptospirosis ad usum veterinarium
Vakcína proti leptospiróze pro veterinární použití
Je to inaktivovaná suspenze jednoho nebo více kmenů Leptospira interrogans sérovar canicola nebo icterohaemorrhagiae či směs obou sérovarů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Leptospiry se kultivují ve vhodné živné půdě, která může obsahovat sérum. Z konečného výrobku se sérum odstraní. Na konci růstu se mikroorganismy zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací. Může se přidat adjuvans a přípravek se může též lyofilizovat.
Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky po jejich rekonstituování podle návodu.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek podá pokusným zvířatům, vyvolá tvorbu aglutinačních protilátek proti sérovaru nebo sérovarům použitým k jeho přípravě.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen a která jsou vnímavá k sérovaru či sérovarům použitým při výrobě přípravku. Sérum těchto zvířat neobsahuje aglutinační protilátky proti daným sérovarům. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek předepsané dávky pro psy uvedené v označení. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Inaktivace. Zkouška na živé leptospiry se provede naočkováním do specifické živné půdy. Jeden mililitr zkoušeného přípravku se naočkuje do 100 ml živné půdy. Půda se inkubuje 14 dní při 30 °C, poté se vyočkuje do dalšího množství živné půdy a obě půdy se inkubují 14 dní při 30 °C; v žádné půdě se neobjeví růst leptospir. Současně se provede kontrolní zkouška naočkováním zkoušeného přípravku s kulturou leptospir do dalšího množství živné půdy. Inkubuje se 14 dní při 30 °C; během 14 dní se projeví růst leptospir.
Sérum. Pokud se během výroby přípravku použilo sérum, provede se sérum-precipitační zkouška, kterou se prokáže nepřítomnost séra v konečné várce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Pěti křečkům ze stejného chovu nejvýše 3 měsíce starým se podkožně vstříkne po 1/40 dávky uvedené v označení pro psy. Za 15 až 20 dní se intraperitoneálně vstříkne vakcinovaným zvířatům i nevakcinovaným kontrolám, které tvoří 5 křečků ze stejného chovu, v přiměřeném množství virulentní kultura leptospir sérovaru obsaženého ve vakcíně nebo suspenze jaterní či ledvinové tkáně zvířat infikovaných leptospirami shodného sérovaru. Jestliže se použily k výrobě vakcíny L. interrogans sérovar canicola i sérovar icterohaemorrhagiae, provádí se zkouška účinnosti pro každý sérovar zvlášť. Během 14 dní po čelenži uhynou nejméně 4 kontrolní zvířata za příznaků leptospirózy. Vakcinovaná zvířata se pozorují ještě 14 dní po úhynu kontrolních zvířat a nejméně 4 z nich přežijí v dobrém zdraví.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede:
- sérovar nebo sérovary použité při výrobě,
- zda bylo při výrobě použito sérum.
Vaccinum meningococcale polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti meningokokům
Je to lyofilizovaný přípravek jednoho nebo více puntíkovaných kapsulárních polysacharidů získaných z jednoho nebo více vhodných kmenů Neisseria meningitidis skupiny A, C, Y a W 135, které jsou schopny trvale vytvářet polysacharidy.
Polysacharid V. meningitidis skupiny A tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylovaného N-acetylmanosaminu spojené 1alfa 6 fosfodiesterovými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny C tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové spojené 2alfa 9 glykosidickými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny Y tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-glukosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharid V. meningitidis skupiny W 135 tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-galaktosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharidová složka nebo složky uvedené v označení na obalu tvoří společně s ionty vápníku a zbytkovou vlhkostí více než 90 % hmotnosti přípravku.
Zkoušený přípravek vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje homogenní přípravek s dostatečnou imunogenitou a bezpečností pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9).
Inokula
Kmeny N. meningitidis použité na matečná inokula se určí podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jejich původu a jejich biochemických a sérologických charakteristikách.
Kultury z pracovního inokula mají stejné charakteristiky jako kmen použitý k přípravě matečného inokula. Kmeny mají následující charakteristiky:
- kolonie získané z kultury jsou kruhovité, jednotného tvaru a lesku s mukózním, opalescentním a našedlým vzhledem,
- barvení podle Grama ukazuje charakteristické gramnegativní diplokoky v uspořádání kávových zrn,
- oxidasová zkouška je pozitivní,
- kultury utilizují glukosu a maltosu,
- suspenze kultur jsou vhodnými specifickými antiséry aglutinovány.
Růst a sklizeň
Pracovní inokula se pěstují na pevných půdách neobsahujících substance krevních skupin ani látky savčího původu. Inokulum může pocházet z jedné nebo více subkultivací v tekuté živné půdě před tím, než bylo použito k inokulaci konečné živné půdy. Použité tekuté půdy a konečná živná půda jsou semisyntetické a prosty látek srážených cetrimoniumbromidem (hexadecyltrimethylamoniumbromid) a neobsahují substance krevních skupin ani vysokomolekulární polysacharidy.
Bakteriální čistota kultury se ověřuje mikroskopickým vyšetřením nátěrů barvených podle Grama a naočkováním do vhodných půd; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů.
Kultury se odstředí a z tekutiny se polysacharidy vysrážejí přidáním cetrimoniumbromidu. Získaná sraženina se oddělí a může se uchovávat před další purifikací při -20 °C.
Purifikované polysacharidy
Po rozštěpení komplexu polysacharidů a cetrimoniumbromidu se polysacharidy purifikují za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů.
Posledním purifikačním stupněm je srážení polysacharidů ethanolem. Ty se potom vysuší a uchovávají při -20 °C. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu jiných chemických výsledků zkoušek na vysušenou látku.
K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze takové purifikované polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům.
Bílkoviny (2.5.16). Nejvýše 10 mg bílkovin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 10 mg nukleových kyselin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
O-acetyl skupiny (2.5.19). Nejvýše 2 mmol O-acetyl skupin v gramu purifikovaných polysacharidů skupiny A, nejvýše 1,5 mmol v gramu polysacharidů skupiny C, nejvýše 0,3 mmol v gramu polysacharidu skupin Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku.
Fosfor (2.5.18). Nejvýše 80 mg fosforu v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny A, přepočteno na vysušenou látku.
Kyselina sialová (2.5.23). Nejvýše 800 mg kyseliny sialové v gramu polysacharidu skupiny C a nejvýše 560 mg kyseliny sialové v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku. Použijí se tyto porovnávací roztoky:
Polysacharid skupiny C: roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l),
Polysacharid skupiny Y: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou R (95 mg/l) a glukosu R (55 mg/l),
Polysacharid skupiny W135: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou (95 mg/l) a galaktosu R (55 mg/l).
Vápník. Jestliže byly při purifikaci použity vápenaté soli, provede se stanovení vápníku, jehož obsah bude v rozmezí schváleném pro výrobek.
Rozdělení velikostí molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy pro chromatografii R nebo agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou.
Před dosažením distribučního koeficientu (KD) 0,50 se eluuje nejméně 65 % polysacharidu skupiny A, 75 % polysacharidu skupiny C, 80 % polysacharidu skupiny Y a 80 % polysacharidu skupiny W135. Mimo to jsou procenta eluovaná před dosažením tohoto distribučního koeficientu v rozmezích schválených pro jednotlivé výrobky.
Totožnost a sérologická specificita. Totožnost a sérologická specificita se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Potvrdí se totožnost a čistota každého polysacharidu a dokáže se, že obsah polysacharidu heterologní skupiny N. meningitidis nepřesahuje 1 %.
Pyrogenní látky (2.6.8). Polysacharid vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku obsahujícího 0,025 μg purifikovaného polysacharidu v mililitru.
Konečná várka vakciny
Jeden nebo více polysacharidů jedné nebo více skupin N. meningitidis se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat stabilizátor. Když se úplně rozpustí, zfiltruje se roztok filtrem zadržujícím bakterie.
K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícímu požadavku.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakciny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozdělí do sterilních obalů. Obaly se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Do spotřeby se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům, předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti.
Vlastnosti
Bílý nebo krémově zbarvený prášek nebo tablety snadno rozpustné ve vodě.
Zkouška totožnosti
Každý polysacharid obsažený ve vakcíně se dokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Zkoušky na čistotu
Rozdělení velikosti molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30). Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou.
Pro bivalentní vakcínu (skupina A + skupina C) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii R Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže:
- 65 % polysacharidu skupiny A se eluuje před K_D = 0,50,
- 75 % polysacharidu skupiny C se eluuje před K_D = 0,50.
Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W135) se použije agarosa síťovaná pro chromatografii R1 a aplikuje se vhodná imunochemická metoda (2.7.1), aby se zajistily eluční podmínky pro různé polysacharidy. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže K_D pro hlavní pík je:
- nejvýše 0,70 pro polysacharid skupiny A a skupiny C,
- nejvýše 0,57 pro polysacharid skupiny Y,
- nejvýše 0,68 pro polysacharid skupiny W 135.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně 1 ml roztoku obsahujícího:
- 0,025 μg polysacharidu monovalentní vakcíny,
- 0,050 μg polysacharidu bivalentní vakcíny,
- 0,10 μg polysacharidu tetravalentní vakcíny.
Stanovení obsahu
Provede se stanovení každého polysacharidu obsaženého ve vakcíně.
Pro bivalentní vakcínu (skupina A a skupina C) se použije měření obsahu fosforu (2.5.18) ke stanovení obsahu polysacharidu A a měření obsahu kyseliny sialové (2.5.23) ke stanovení obsahu polysacharidu C. Ke stanovení kyseliny sialové se jako referenční roztok použije roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l).
Pro tetravalentní vakcínu (skupina A + skupina C + skupina Y + skupina W 135) se použije vhodná imunochemická metoda (2.7.1) s referenčním přípravkem purifikovaného polysacharidu pro každou skupinu.
Vakcína obsahuje 70 % až 130 % množství každého polysacharidu uvedeného v označení.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- skupina nebo skupiny polysacharidů (A, C, Y nebo W135) obsažené ve vakcíně,
- počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce.
Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat
Je to suspenze vhodného kmene viru Aujeszkého nemoci inaktivovaného bez ovlivnění imunogenních vlastností nebo suspenze inaktivované frakce viru mající odpovídající imunogenní vlastnosti.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virový kmen se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se sklidí a inaktivuje; mohou se připravit částice virů, které se purifikují a koncentrují.
Zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci se provádí na sklizené várce každé šarže a používá se přitom dvou pasáží na stejném typu buněčné kultury, jaký byl použit při výrobě vakcíny, a tím se potvrdí účinná inaktivace. Množství inaktivovaného viru používaného ve zkoušce odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus. Může se přidat vhodné adjuvans a protimikrobní konzervační látky. Vakcína může být lyofilizovaná.
Výběr vakcinačního kmene
K přípravě vakcíny se může použít jen takový virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity. Mohou se použít následující zkoušky k důkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7).
Bezpečnost.
Zkoušení šarže
Jestliže se s uspokojivým výsledkem provedla zkouška účinnosti na prasatech s reprezentativní šarží vakcíny, ale s použitím skupin o deseti prasatech místo pěti, může se tato zkouška u výrobce po schválení oprávněnou autoritou nahradit jako běžná zkouška jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula alternativní zkouškou, pro kterou byla dostatečná korelace výsledků s lékopisnou metodou potvrzena statistickým hodnocením.
Zkouška totožnosti
U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci použité pro výrobu vakcíny.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Nejméně třem selatům v minimálním stáří pro vakcinaci se vstříknou dvě dávky vakcíny předepsaným způsobem. Zvířata jsou bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zvířata se pozorují 14 dní a potom se každému vstříkne jedna dávka vakcíny. Pozoruj í se dalších 14 dní. V průběhu 28 dní zkoušky se nezjistí abnormální místní nebo systémové reakce.
Inaktivace. Pokud možno, provede se vhodná zkouška na zbylý infekční virus Aujeszkého nemoci s použitím dvou pasáží na stejné buněčné kultuře, jaká byla použita při přípravě vakcíny. Jinak se vstříkne po jedné dávce vakcíny podkožně pěti králíkům, kteří se pozorují 14 dní po podání. Nezjistí se výzkyt abnormálních reakcí (zejména místní vyrážka). Jestliže vakcinační virus není patogenní pro králíky, provede se zkouška na dvou ovcích.
Cizí virus. U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky. Vakcína nepodporuje tvorbu protilátek proti jinému viru než proti viru Aujeszkého nemoci, proti virům patogenním pro prasata nebo proti virům, které by mohly překážet diagnóze infekčních onemocnění prasat (včetně virů ze skupiny pestivirů).
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Živá hmotnost žádného z prasat se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá předepsaným způsobem jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se prasata jednotlivě zváží a provede se intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dochází dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměrný denní přírůstek v procentech. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíly mezi průměry denních přírůstků v obou skupinách jsou nejméně 1,1. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků dosahuje méně než -0,5.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- zda je vakcinační kmen patogenní pro králíky,
- zda je vakcína z celého viru nebo subjednotková.
Vaccinum morbi Aujeszkyi ad suem vivum cryodesiccatum ad usum parenterale
Lyofilizovaná živá vakcína proti Aujeszkého nemoci prasat pro parenterální podání
Je to přípravek z oslabeného kmene viru Aujeszkého nemoci. Může se podávat po smíchání s adjuvans.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virový kmen se pěstuje na vnímavé buněčné kultuře (5.2.4) nebo na kuřecích embryích z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virová suspenze se sklidí, smíchá s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
K přípravě vakcíny se může použít pouze takový virový kmen, který prokazatelně odpovídá následující charakteristice: bezpečný; přenosný včetně přechodu přes placentu a přenosný semenem; nevratně oslabený a imunogenní. Kmen může mít genetické markery. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky:
Bezpečnost.
Zkoušení šarže
Jestliže byla zkouška na účinnost u prasat provedena s vyhovujícím výsledkem u reprezentativní dávky vakcíny, pak tato zkouška za souhlasu oprávněné autority může být opomenuta výrobcem při provádění pravidelné kontroly u dalších šarží vakcíny připravených z téhož inokula.
Zkouška totožnosti
U zvířat bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru zkoušený přípravek povzbudí tvorbu specifických neutralizujících protilátek.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Deset dávek vakcíny se podá způsobem uvedeným v označení nejméně třem selatům ve stáří 3 až 4 týdny, která jsou prostá protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tři selata stejného stáří prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se použijí jako kontrola. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se abnormální místní nebo systémové reakce. Křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních.
Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem a naočkuje se na buněčnou kulturu vnímavou k viru patogennímu pro prasata. Kultura se udržuje 14 dní a v průběhu této doby se provede nejméně jedna pasáž. Nevyvíjí se cytopatický efekt; buňky nevykazují přítomnost hemadsorpčního agens; tekutina z kultury je prosta hemaglutinačních agens.
U selat použitých pro zkoušku bezpečnosti se provede zkouška na protilátky proti virům ze skupiny pestivirů. Vakcína nevyvolá tvorbu takových protilátek.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje na buněčné kultuře nebo inokulací do alantoidní dutiny kuřecích embryí. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru, který je uveden v označení.
Stanovení účinnosti
Zkouška účinnosti se provede každým způsobem podání, který je uveden v označení. Použij e se nejméně pět prasat o hmotnosti 15 kg až 35 kg prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Hmotnost žádného prasete se neliší o více než 25 % od průměrné hmotnosti ve skupině. Každému praseti se podá způsobem uvedeným v označení jedna dávka vakcíny. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Za tři týdny se provede u každého prasete intranazálně čelenž vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a vypočítá se průměrný denní přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolní) se vypočítá průměr denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků v skupinách není menší než 1,6. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro cane
Živá vakcína proti psince lyofilizovaná
Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro psy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo kuřecích embryích získaných ze zdravých chovů (5.2.2).
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen prokazatelně odpovídající z hlediska oslabení a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Oslabení. Objem virové suspenze odpovídající polovině dávky vakcíny, nebo jestliže tento objem obsahuje méně než 500 CCID₅₀ nebo 500 EID₅₀, množství, které obsahuje 500 CCID₅₀, či 500 EID₅₀, se intracerebrálně vstříkne každému ze dvou vnímavých štěňat ve stáří 8 až 16 týdnů. Během 21 dní tato dávka nevyvolává patogenní efekt.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.
Zkoušení šarže
Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s monospecifíckým psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře nebo poškození chorioalantoidní membrány kuřecích embryí starých 9 dní až 11 dní.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým štěňatům starým 8 až 16 týdnů a prostým psinkových virusneutralizačních protilátek se vstříkne po dvojnásobku dávky rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez významných místních či systémových reakcí.
Cizí viry.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vhodných buněčných kulturách nebo kuřecích embryích 9 dní až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se sedm vnímavých štěnat 8 až 16 týdnů starých prostých psinkových virusneutralizačních protilátek. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat podá objem rekonstituované vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Další dvě zvířata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Po uplynutí této doby se všem zvířatům intravenózně vstříkne takové množství psinkového viru, které je schopné vyvolat u vnímavých psů onemocnění s typickými příznaky nebo úhyn. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Zvířata vakcinovaná zůstávají zdravá bez příznaků onemocnění. Kontrolní zvířata uhynou na psinku nebo se projeví typické příznaky vážného infekčního onemocnění. Jestliže jedno z kontrolních štěňat nemá žádné příznaky onemocnění, zkouška se opakuje.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum morbi Carrei vivum cryodesiccatum pro mustelidis
Živá vakcína proti psince lasičkovitých lyofílizovaná
Je to přípravek z kmene viru psinky, který je oslaben pro fretky.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Oslabený kmen se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4) nebo kuřecích embryích, v obou případech získaných od zdravých zvířat.
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen prokazatelně odpovídající z hlediska oslabení a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Oslabení. Když se objem virové suspenze odpovídající pěti dávkám vakcíny intramuskulárně vstříkne každé ze dvou vnímavých fretek, nevyvolá během 21 dní patogenní efekty.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.
Zkoušení šarže
Pokud je stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína rekonstituovaná podle pokynů v označení a smíchaná s psinkovým antisérem nevyvolá již cytopatické efekty ve vnímavých buněčných kulturách nebo poškození chorioalantoidních membrán kuřecích embryí starých 9 dní až 11 dní.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým fretkám prostým psinkových virusneutralizačních protilátek se vstříkne po dvojnásobku dávky rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 21 dní. Zvířata zůstávají zdravá bez významných místních či systémových reakcí.
Cizí viry.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vhodných buněčných kulturách nebo kuřecích embryích 9 dní až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se sedm vnímavých fretek prostých psinkových virusneutralizačních protilátek. Způsobem uvedeným v označení se každému z pěti zvířat podá objem rekonstituované vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Další dvě zvířata se ponechají jako kontrola. Všechna zvířata se pozorují 21 dní. Po uplynutí této doby se všem zvířatům intramuskulárně vstříkne takové množství psinkového viru, které je schopné vyvolat u vnímavých fretek úhyn. Zvířata se pozorují dalších 21 dní. Zvířata vakcinovaná zůstávají zdravá a kontrolní zvířata uhynou na psinku. Jestliže jedna z kontrol přežije, zkouška se opakuje.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum morbi Marek vivum
Živá vakcína proti Markově chorobě
Je to lyofilizovaný nebo tekutý přípravek oslabeného kmene viru Markovy choroby nebo kmene herpesviru izolovaného z krůt.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmen viru se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud jsou buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2).
Suspenze viru se sklidí a smíchá s vhodnou stabilizační tekutinou. Vakcína se může lyofilizovat.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu vakcíny se může použít pouze kmen viru prokazatelně splňující podmínky nezvratnosti oslabení, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je vakcína určena. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Nevratnost oslabení (pouze u vakcín založených na oslabeném kmenu viru Markovy choroby). Každému z pěti jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) se intramuskulárně vstříkne množství viru, které odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Po sedmi dnech se od každého kuřete odeberou bílé krvinky a připraví se směsný vzorek. 1 ml směsného vzorku bílých krvinek se intraperitoneálně vstříkne každému z pěti dalších kuřat téhož věku a vnímavosti. Tento postup se opakuje šestkrát. V každé pasáži se ověří přítomnost viru. Jestliže není virus nalezen, provede se druhá série pasáží. Provede se zkouška bezpečnosti popsaná dále, ve které se použije šestá pasáž viru nebo virus nejvyšší pasáže, ze které byl získán, a nepasážovaný virus. Oba vyhovují zkoušce. Nejsou známky zvýšení virulence pasážovaného viru v porovnání s nepasážovaným virem; k tomu kromě kritérií zkoušky bezpečnosti stanovenými níže není ani významný rozdíl v mikroskopických změnách v brachiálním i ischiadickém plexu a gonádách u ptáků, kteří dostali pasážovaný virus, a u ptáků, kteří dostali virus nepasážovaný.
Bezpečnost. Použije se nejméně 120 geneticky vnímavých jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2), která se rozdělí náhodně do tří skupin odděleně chovaných a ošetřovaných. Všechna kuřata, která uhynou v průběhu zkoušky, se pitvají na přítomnost makroskopických změn v důsledku Markovy choroby a na ostatní příčiny úhynu.
Skupina 1: Vhodným způsobem se podá takové množství viru Markovy choroby, které způsobí v průběhu 70 dnů pitvou zjistitelné makroskopické změny Markovy choroby u nejméně 70 % skutečného počtu kuřat.
Skupina 2: Zamýšleným způsobem podání se podá každému kuřeti množství vakcinačního viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny.
Skupina 3: Neošetřované kontroly.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže:
Vakcinační virus vyhovuje zkoušce:
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity kmene.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkoušky na viry ptačí leukózy a na cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Totožnost vakcíny se zjišťuje imunofluorescenční zkouškou ve vnímavých buněčných kulturách za použití monoklonální protilátky.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset geneticky vnímavých jednodenních kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Způsobem uvedeným v označení se podá každému kuřeti deset dávek vakcíny, v případě potřeby rekonstituované. Kuřata se pozorují 42 dnů. Pitvají se všechna kuřata, která uhynou, a všechna přežívající, která jsou utracena po 42 dnech. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat nemá klinické příznaky, neuhyne, ani při pitvě nevykazuje makroskopické změny přisuzovatelné vakcíně. Zkoušku nelze hodnotit a musí být opakována, pokud v průběhu pozorování více než dvě kuřata uhynou z příčin, které nejsou přisuzovatelné vakcíně.
Důkaz cizích virů na kuřecích embryích (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající kuřecí ambrya.
Důkaz cizích virů na buněčných kulturách (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry užívající buněčné kultury.
Důkaz cizích agens na kuřatech (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens provedené na kuřatech. Provede se imunofluorescenční zkouška nebo ELISA test na virus ptačí retikuloendoteliózy se séry vakcinovaných kuřat. Výsledek je negativní.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry ptačí leukózy.
Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, se titruje v buněčných kulturách. Jestliže je titr vyjadřován v PFU, stanoví se počet plaků pozorováním charakteristického cytopatického efektu, přičemž se v úvahu berou pouze primární plaky. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru odpovídající minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá jednodenní kuřata z jednoho chovu, který je prost specifikovaných patogenů. Každému z nejméně třiceti kuřat pro každý uvedený způsob podání se podá takový objem vakcíny, je-li třeba rekonstituované, který obsahuje množství viru odpovídající minimálnímu titru viru uvedenému v označení. Jako kontrola slouží třicet kuřat. Po 9 dnech se čelenžuje každé kuře vhodným způsobem dostatečným množstvím virulentního viru Markovy choroby. Zvířata se pozorují nejméně 70 dnů. Úhyny se zaznamenávají a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Na konci období pozorování se přežívající zvířata utratí a provedou se pitvy na specifické makroskopické změny Markovy choroby. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud u každého stanoveného způsobu podání je celkový počet vakcinovaných zvířat vykazujících specifické makroskopické změny snížen nejméně o 80 % ve srovnání s kontrolní skupinou a jestliže čelenžní virus vyvolá specifické makroskopické změny u nejméně 70 % kontrol.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení se uvede:
- stáří zvířat, která mají být vakcinována,
- sérotyp(y) vakcinačního viru.
Vaccinum morbillorum, parotitidis et rubellae vivum
Živá vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám
Je to lyofilizovaný přípravek z vhodných oslabených kmenů virů spalniček, příušnic a zarděnek. Vakcína se podle údajů v označení rekonstituuje bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Tři složky vakcíny se připravují, jak je popsáno v článcích Vaccinum morbilorum (vivum), Vaccinum parotitidis (vivum) a Vaccinum rubellae (vivum), a vyhovují požadavkům v nich předepsaným.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9).
Konečná várka vakcíny
Sklizně každé virové složky se spojí a vyčeří k odstranění buněk. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodným způsobem naředí. Vhodná množství spojených sklizní jednotlivých složek se smíchají.
Pouze konečná várka, která vyhovuje následujícímu požadavku, se může použít pro přípravu šarže.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu; na každou půdu se použije 10 ml (2.6.1).
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným ve Zkouškách totožnosti, Zkouškách na čistotu a ve Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byly zkoušky na bovinní sérumalbumin a případně ovalbumin provedeny s uspokojivými výsledky v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vynechat.
Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Pokud není jinak vysvětleno a schváleno, je po této době:
- koncentrace viru spalniček nižší nejvýše o 1 log₁₀ od počáteční hodnoty a hodnota titruje nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce,
- koncentrace viru příušnic nižší nejvýše o 1 log₁₀ od počáteční hodnoty a hodnota titruje nejméně 5 . 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce,
- koncentrace viru zarděnek nižší nejvýše o 1 log₁₀ od počáteční hodnoty a hodnota titru je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce.
Zkoušky totožnosti
Když se přípravek rekonstituuje tak, jak je uvedeno v označení, a smíchá se specifickými protilátkami pro virus spalniček, příušnic a zarděnek, není schopen infikovat buněčné kultury vnímavé k těmto virům. Když se přípravek rekonstituuje, jak je uvedeno v označení, a smíchá se s množstvím specifických protilátek postačujícím k neutralizaci dvou virových složek, třetí virová složka infikuje vnímavou buněčnou kulturu.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Ovalbumin. Je-li příušnicová složka připravena na kuřecích embryích, obsahuje vakcína nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce. Stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 %.
Stanovení účinnosti
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- kmeny virů použité k přípravě vakcíny,
- zda byla při přípravě vakcíny použita kuřecí embrya,
- typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
- minimální koncentrace každé virové složky,
- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- v jaké době po rekonstituci je třeba vakcínu použít,
- že se vakcína nepodává těhotným ženám a že ženy po vakcinaci nemají po dobu 2 měsíců otěhotnět.
Vaccinum morbillorum vivum
Živá vakcína proti spalničkám
Synonymum. Očkovací látka proti spalničkám
Je to lyofilizovaný přípravek ze schváleného oslabeného kmene spalničkového viru. Vakcína se rekonstituuje bezprostředně před použitím, jak je uvedeno v označení. Vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace viru, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuj e stále stejnou živou spalničkovou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není určeno a schváleno jinak, neprojde virus v konečném přípravku od matečného inokula více pasážemi než virus, který byl použit k přípravě vakcíny, která v klinické studii prokázala, že je uspokojivá z hlediska bezpečnosti a účinnosti; ani se schválenými výjimkami počet pasáží nad úroveň použitou pro klinické studie nepřesahuje počet pěti. Klinická studie je zaměřena na neškodnost a účinnost vakcíny.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kulturách buněk z kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Virové inokulum
Kmen užitého spalničkového viru je určen podle původních záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a o následné manipulaci s ním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 C nebo, pokud není lyofilizované, nižších než -60 C.
Pouze virové inokulum vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro pomnožování viru.
Zkouška totožnosti. V matečných a pracovních inokulech se prokáže spalničkový virus séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných a pracovních inokulech se stanoví pro zajištění pravidelnosti výroby.
Cizí agens. (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula.
Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce neurovirulence živých virových vakcín. Opice Macaca a Cercopithecus citlivé na spalničkový virus jsou vhodné pro tuto zkoušku.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může přidat povolené sérum zvířecího původu (ale ne lidské), ale konečné médium pro udržení buněčného růstu při pomnožování viru neobsahuje zvířecí sérum. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se doporučuje používat substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml produkčních buněčných kultur se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru.
Pouze sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Zkouška totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus spalniček séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovila ředění pro přípravu konečné várky vakcíny.
Cizí agens (2.6.16).
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Konečná várka vakcíny
Pouze sklizně vyhovující výše uvedeným zkouškám se smíchají a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí.
Pouze konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Bakterie a houby. Konečná várka vakciny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakciny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakciny, může se u šarže vypustit.
Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době klesne nejvýše o 1 log₁₀, než je počáteční hodnota, a v žádném případě není nižší než 1 . 10³ CCID₅₀ na dávku.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými spalničkovými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Infekční virus vakciny se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log₁₀ nebo metodou o stejné přesnosti.
K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru není nižší než koncentrace uvedená v označení; minimální koncentrace viru v označení j e nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- kmen viru použitý pro přípravu vakcíny,
- typ a původ buněk použitých pro přípravu vakcíny,
- minimální koncentrace viru,
- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.
Vaccinum panleucopeniae felinae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti panleukopenii koček
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z viru panleukopenie koček nebo viru psí parvovirózy inaktivovaného vhodnou metodou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může purifikovat a koncentrovat.
Zkouška na rezidua infekčního viru panleukopenie koček se provádí na nerozplněné sklizni každé šarže k potvrzení inaktivace. Množství inaktivovaného viru použitého ve zkoušce odpovídá nejméně 100 dávkám vakcíny. Vakcína se naočkuje na vhodnou, ne zcela narostlou buněčnou kulturu; po inkubaci 8 dní se po trypsinizaci připraví subkultura. Po inkubaci dalších 8 dní se kultury vyšetří na rezidua živých parvovirů imunofluorescenční zkouškou. Imunofluorescenční zkouška se může doplnit hemaglutinační zkouškou nebo jinými vhodnými zkouškami v supernatantu buněčných kultur. Nezjistí se žádný živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity u koček. Imunogenita se může prokázat následující zkouškou.
Imunogenita. Použije se deset vnímavých koček 8 až 12 týdnů starých. Každé kočce se odebere vzorek krve a individuálně se vyšetří na nepřítomnost protilátek proti viru panleukopenie koček, aby se zjistila vnímavost. Pět koček se očkuje podle doporučeného plánu. Počty leukocytů se stanoví 8 dní a 4 dny před čelenží, aby se určila výchozí hodnota. 20 až 22 dní od poslední vakcinace se každé kočce intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml suspenze patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Počty leukoctů se stanoví čtvrtý, šestý, osmý a desátý den po čelenži. U všech pěti kontrolních koček se počet leukocytů sníží nejméně o 75 % oproti výchozí hodnotě; tato zvířata mohou uhynout za příznaků panleukopenie. U vakcinovaných koček nedojde k onemocnění panleukopenii, to znamená, že snížení počtu leukocytů nepřesáhne v žádném ze čtyř odběrů 50 % výchozí hodnoty. Tyto kočky zůstanou zcela zdravé.
Zkouška totožnosti
Po podání kočkám podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvoviru, který je ve vakcíně přítomen.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Způsobem uvedeným v označení se každé ze dvou zdravých vnímavých koček 8 až 12 týdnů starých podá dvojnásobná dávka vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nezjistí se žádná místní ani systémová reakce.
Sterilita.Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Provede se zkouška A nebo B.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum panleucopeniae felinae infectivae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti panleukopenii koček lyofilizovaná
Je to přípravek z oslabeného viru panleukopenie koček.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virová suspenze se sklidí, titruje, ředí vhodným stabilizujícím roztokem a lyofilizuje.
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska bezpečnosti a imunogenity se může použít k přípravě vakcíny. K důkazu bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Bezpečnost. Pěti zdravým vnímavým kočkám dva až čtyři měsíce starým a prostým specifických neutralizujících protilátek se podá subkutánně po 0,5 ml virové suspenze. Toto množství odpovídá třem dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Odběr krve se provádí 4., 6., 8. a 10. den po podání. Inokulum vyhovuje zkoušce, pokud nejsou zjištěny žádné klinické nebo hematologické změny. U žádného zvířete ani u žádného krevního obrazu neklesne počet leukocytů o více než 50 % počtů zjištěných u dvou odběrů provedených 8. a 4. den před inokulací.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity virového kmene.
Zkoušení šarže
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška vypuštěna z rutinní kontroly jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení způsobí ve vnímavé buněčné kultuře cytopatický efekt. Přítomnost viru se může stanovit imunofluorescencí. Neutralizovaná vakcína již nevyvolá cytopatický efekt.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma zdravým vnímavým kočkám ve věku uvedeném v označení se podá doporučeným způsobem dvojitá dávka rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významné místní ani systémové změny.
Cizí viry. Osmi myším hmotnosti 14 g až 16 g se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nevznikne žádný patogenní efekt. Úhyn zvířete do 24 h po inokulaci se považuje za nespecifický a zvíře se vyřadí. Jestliže jedno zvíře uhyne za 24 h nebo později po inokulaci, zkouška se opakuje. Pokud uhyne jedno zvíře i v druhé zkoušce, vakcína nevyhovuje.
Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem. Vakcína pak již nevyvolává cytopatický efekt ve vnímavé buněčné kultuře.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Titr viru. Nejméně 10³ CCID₅₀ v dávce. Vakcína se titruje na kultuře kočičích buněk.
Stanovení účinosti
Pěti zdravým vnímavým kočkám ve stáří 2 až 4 měsíce se vstříkne subkutánně po jedné dávce vakcíny. Za 20 až 22 dní se provede čelenž současně s dalšími pěti zdravými a vnímavými kontrolními kočkami stejného stáří. Každému zvířeti se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml suspenze patogenního viru panleukopenie koček. Kočky se pozorují 14 dní. Provede se kontrola počtu leukocytů 4., 6., 8. a 10. den po čelenži. U všech pěti kontrolních koček se projeví snížení počtu leukocytů převyšující 75 % počáteční hodnoty, která byla stanovena 8. a 4. den před inokulací virové suspenze. Tato zvířata mohou uhynout na leukopenii. U pěti vakcinovaných koček se neobjeví příznaky leukopenie a snížení počtu leukocytů nepřevyšuje u žádného ze čtyř počítání 50 % z průměru počáteční hodnoty. Tyto kočky zůstávají zcela zdravé.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení se uvede:
- stáří doporučené pro vakcinaci,
- že se vakcína nepoužívá u březích koček (ledaže by byla prokázána její bezpečnost v takových podmínkách).
Vaccinum parotitidis vivum
Živá vakcína proti příušnicím
Je to lyofilizovaný přípravek z vhodného oslabeného kmene viru příušnic (Paramyxovirus parotitidis). Vakcína se rekonstituuje bezprostředně před použitím, jak je uvedeno v označení. Vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace, a je-li virus pomnožován v lidských diploidních buňkách, na systému buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a neškodnosti pro člověka. Jestliže není určeno a schváleno jinak, virus v konečné vakcíně neprošel od matečného inokula více pasážemi, než u přípravku, který v klinické studii vyhověl v účinnosti a neškodnosti.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v buňkách kuřecího embrya nebo v amniotické dutině kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Virové inokulum
Kmen viru příušnic je určen podle průvodních záznamů, které obsahují informaci o jeho původu a následné manipulaci s ním. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizováno, nižších než - 60 °C.
Pouze virové inokulum vyhovující následujícím předpisům se může použít pro pomnožování viru.
Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i v pracovních inokulech se stanoví pro zajištění pravidelnosti výroby.
Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům pro virové inokulum.
Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na neurovirulenci pro živé virové vakcíny. Pro tyto zkoušky jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může přidat povolené sérum zvířecího původu (ale ne lidské). Sérum a trypsin používané při přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se doporučuje používat substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml produkčních buněčných kultur se ponechává neinfikovaných (kontrolní buňky). Pokud je virus pomnožován v kuřecích embryích, ponechávají se 2 % (nejméně dvacet vajec) neinfikovaných. Sklizně virových suspenzí probíhají v době vhodné pro použitý kmen viru.
Pouze sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Zkouška totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus příušnic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovila ředění pro přípravu konečné várky.
Cizí agens (2.6.16).
Kontrolní buňky nebo vejce. Kontrolní buňky kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti; kontrolní buňky a kontrolní vejce vyhovují požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Konečná várka vakcíny
Pouze sklizně vyhovující výše uvedeným zkouškám se smíchají a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se vhodně zředí.
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje následujícím požadavkům na teplotní stabilitu a všem z požadavků uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin a případně též ovalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, mohou být u šarže vypuštěny.
Teplotní stabilita. Zrychlená zkouška stability se provede inkubací lyofilizovaného přípravku na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době klesne nejvýše o 1 log₁₀, než je počáteční hodnota, a v žádném případě není nižší než 5 . 10³ CCID₅₀ na dávku.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína, rekonstituovaná podle údajů v označení, smíchá se specifickými parotitickými protilátkami, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Ovalbumin. Je-li vakcína připravena na kuřecích embryích, obsahuje nejvýše 1 μg ovalbuminu v jednotlivé lidské dávce; stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Infekční virus vakcíny se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log₁₀ nebo metodou o stejné přesnosti.
K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru v označení je nejméně 5 . 10³ CCID₅₀ v lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ± 0,3.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
- zda byla vakcína připravena na kuřecích embryích nebo typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
- minimální koncentrace viru,
- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- doba, do které je třeba vakcínu po rekonstituci použít.
Vaccinum parvovirosis caninae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze psů
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek viru parvovirózy psů inaktivovaného vhodnou metodou.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Virus se může purifikovat a koncentrovat.
Zkouška na rezidua živého viru se provede z nerozplněné sklizně každé šarže, aby se potvrdila inaktivace parvoviru. Množství inaktivovaného viru použitého ke zkoušce odpovídá nejméně 100 dávkám vakcíny. Vakcína se inokuluje na vhodné nesplývající buňky; po osmidenní inkubaci se po trypsinizaci založí subkultura. Po další osmidenní kultivaci se kultura zkouší na přítomnost zbylého živého viru imunofluorescencí. Imunofluorescence se může doplnit hemaglutinací nebo jinou vhodnou zkouškou supematantu z buněčné kultury. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více adjuvancií.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity pro psy. K průkazu účinnosti (5.2.7) se použijí následující zkoušky.
Imunogenita. Použije se sedm vnímavých psů v minimálním věku doporučeném pro vakcinaci. Od každého psa se odeberou vzorky krve a individuálně se vyšetří na protilátky proti parvoviróze psů k určení vnímavosti. Pět psů se vakcinuje podle doporučeného plánu, dva psi se ponechají jako kontrola. Za 20 až 22 dní po poslední vakcinaci se každému psu oronazálně podá suspenze patogenního psího parvoviru. Psi se pozorují 14 dní a provedou se hemaglutinační zkoušky k průkazu viru ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dva kontrolní psi mají typické příznaky onemocnění nebo leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných psů zůstává v dobrém zdravotním stavu a nevykazuje známky onemocnění ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru maximálních titrů nalezených u kontrolních zvířat.
Zkouška totožnosti
Po podání psům podporuje vakcína tvorbu protilátek proti parvoviróze psů.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Způsobem uvedeným v označení se každému ze dvou zdravých vnímavých psů v minimálním věku pro vakcinaci podle údajů v označení vstříkne dvojnásobná vakcinační dávka. Zvířata se pozorují 14 dní. Nezjistí se významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Provede se buď zkouška A, nebo B.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum parvovirosis caninae vivum
Živá vakcína proti parvoviróze psů
Je to přípravek z kmene psího parvoviru, který je oslaben pro psy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Oslabený virus se pomnoží ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).
Virová suspenze se sklidí, titruje a smíchá s vhodným stabilizujícím roztokem. Vakcína se může lyofilizovat.
Pouze virový kmen, který je prokazatelně postačující s ohledem na bezpečnost, nevratnost oslabení a imunogenitu, se může použít pro výrobu vakcíny. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se prokážou následujícími zkouškami.
Bezpečnost. Pro každý doporučený způsob podání se provede zkouška.
Pro zkoušku se použije pět vnímavých štěňat bez hemaglutinačně inhibičních protilátek proti psímu parvoviru v minimálním věku pro vakcinaci doporučeném v označení. Počet bílých krvinek v obíhající krvi se stanoví 4 a 2 dny před podáním a v den podání vakcinačního kmene. Každému štěněti se podá jedním ze způsobů doporučených v označení množství viru odpovídající nejméně desetinásobku maximálního titru viru, který se může očekávat u šarže vakcíny při nejnižším stupni pasáže viru. Štěnata se pozomjí 21 dní. Stanovení počtu bílých krvinek v obíhající krvi se provádí 3., 5., 7. a 10. den po injekci. Štěňata zůstanou zdravá a neobjeví se abnormální lokální ani systémová reakce. Pokles obíhajících bílých krvinek nepřesahuje 50 % původního počtu, který je průměrem tří hodnot zjištěných před vstříknutím vakcinačního kmene.
Množství viru odpovídající nejméně desetinásobku nejvyššího titru, který lze očekávat u šarže vakcíny a při nejnižším stupni pasáže viru, se podá jedním z dopomčených způsobů každému z pěti vnímavých štěňat. Pět štěňat se drží jako kontrola. Dvě štěňata z každé skupiny se usmrtí za 14 dní a zbývající tři z každé skupiny za 21 dní. Provede se histologické vyšetření thymu všech zvířat. Mírná hypoplazie thymu může být zřejmá po 14 dnech. Kmen není přijatelný, je-li poškození zřejmé po 21 dnech.
Nevratnost oslabení. Množství viru odpovídající desetinásobku maximálního titru, který se může očekávat u šarže vakcíny, se podá jedním ze způsobů dopomčených v označení každému ze dvou vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším dopomčeném věku pro vakcinaci. Od druhého do desátého dne po podání viru se odebírají výkaly od každého štěněte a prověří na přítomnost viru. Výkaly obsahující virus se smíchají. 1 ml suspenze smíchaných výkalů se podá oronazální cestou každému ze dvou dalších štěňat stejného věku a vnímavosti. Tento postup se provede čtyřikrát. Přítomnost viru se ověří v každé pasáži. Jestliže se virus nezjistí, provede se druhá řada pasáží. Jestliže se virus nezjistí v jedné pasáži z druhé řady, vakcinační kmen vyhovuje zkoušce. Žádné štěně neuhyne nebo nemá příznaky, které by se daly přičíst vakcíně. Nezjistí se známky vzestupu virulence ve srovnání s původním vakcinačním virem. V úvahu se bere zejména počet bílých krvinek, výsledky histologických vyšetření thymu a titr vylučovaného viru.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k prokázání imunogenity kmene.
Zkoušení šarže
Pokud se provede stanovení účinnosti s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní zkoušce jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, dá-li k tomu souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Vakcína se pomnoží ve vnímavých buněčných liniích v prostředí vhodném pro průkaz pomocí fluorescenčních protilátek nebo pro imunoperoxidasové zkoušky včetně vhodných kontrol. Část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro psí parvovirus a část buněk se zkouší monoklonálními protilátkami specifickými pro kočičí parvovirus. V buňkách naočkovaných vakcínou je detekován antigen psího parvoviru, ale není zjištěn kočičí parvovirus.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě štěňata v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení, přednostně taková, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru. Každému se podá deset dávek vakcíny jedním ze způsobů podle označení a pozorují se 14 dní. Psi zůstávají v dobrém zdravotním stavu bez abnormálních lokálních nebo systémových reakcí.
Cizí viry. Vakcína se smíchá s vhodným antisérem proti psímu parvoviru a inokuluje se do buněčných kultur, o nichž je známo, že jsou vnímavé na psí patogenní viry. Nerozvine se žádný cytopatický efekt. Nejsou žádné známky hemaglutinačních a hemadsorpčních agens ani jiné znaky přítomnosti cizích virů.
Bakterie a houby. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata. Vakcína, je-li třeba rekonstituovaná, vyhovuje zkoušce na mykoplazmata (neaviární mykoplazmata a ureoplazmata).
Titr viru. Je-li třeba, vakcína se rekonstituuje podle označení a titruje se ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se sedm vnímavých štěňat, která nemají hemaglutinačně-inhibiční protilátky proti psímu parvoviru a jsou v nejnižším věku pro vakcinaci uvedeném v označení. Dvě štěňata se nechají jako kontrola a ostatním se podá jedním ze způsobů uvedených v označení takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení. Všechna štěňata se pozorují 20 až 22 dní a potom se každému podá oronazální cestou suspenze virulentního psího parvoviru. Všechna zvířata se pozorují 14 dní a provede se hemaglutinační zkouška na virus ve výkalech. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže dvě kontrolní štěňata mají typické příznaky nemoci a případně také leukopenii a vylučují virus. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže pět vakcinovaných štěňat zůstává v dobrém zdravotním stavu a nemá příznaky nemoci ani leukopenii a jestliže maximální titr viru vylučovaného výkaly je menší než setina geometrického průměru nejvyšších titrů nalezených u kontrolních zvířat.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum parvovirosis inactivatum ad suem
Inaktivovaná vakcína proti parvoviróze prasat
Je to suspenze inaktivovaného parvoviru prasat nebo neinfekčních částic tohoto viru.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Suspenze viru se sklidí, virus se inaktivuje metodou, která zabrání ztrátě jeho imunogenity, může se rozbít (může se inaktivovat dezintegrací). Virus nebo virové částice se mohou purifikovat a koncentrovat ve vhodném stupni výrobního postupu.
U každé šarže antigenu se provede zkouška na rezidua infekčního parvoviru prasat ihned po inaktivaci z celkového konečného množství nebo, jestliže vakcína obsahuje adjuvans, provede se kontrola z celkového množství antigenu nebo ze směsi bezprostředně před přidáním adjuvans. Ke zkoušce se použije množství odpovídající nejméně 100 dávkám vakcíny. Nerozplněná sklizeň se inokuluje na vhodné nesplývající buňky, po sedmidenní inkubaci se připraví subkultura po trypsinizaci buněk, po inkubaci dalších 7 dnů se kultury vyšetří imunofluorescenční zkouškou na rezidua živého parvoviru. Nezjistí se živý virus.
Vakcína může obsahovat jedno nebo více vhodných adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (včetně toho, že nemá nežádoucí účinky na plodnost, březost, porodnost, potomstvo) a je imunogenní pro prasata. Bezpečnost (5.2.6) a účinnost (5.2.7) se mohou prokázat následujícími zkouškami.
Bezpečnost.
Imunogenita. Zkouška popsaná jako Stanovení účinnosti se může použít k důkazu imunogenity vakcíny.
kouka innosti arže
Dále popsaná zkouška se neprovádí při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se s danou vakcínou při jedné nebo více příležitostech podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority; kde se tato zkouška neprovede, nahradí se vhodnou validovanou zkouškou. Kritéria pro přijetí se stanoví ze vztahu k šarži vakcíny, která dávala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po uspokojivé korelaci se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti, které bylo dosaženo statistickým vyhodnocením.
Subkutánně se vakcinuje nejméně pět morčat ve stáří 5 až 7 týdnů podle vakcinačního schématu uvedeného v označení; použije se jedna čtvrtina objemu předepsané dávky. Odeberou se vzorky krve v době po maximální tvorbě protilátek a provedou se zkoušky se sérem na specifické protilátky hemaglutinačně-inhibičním testem nebo jinou vhodnou zkouškou. Titry protilátek nejsou nižší než titry získané s šarží vakcíny, která vyhověla ve zkoušce na prasatech (viz Stanovení účinnosti).
Zkouška totožnosti
Vakcína podaná jednou nebo, je-li třeba, vícekrát vnímavým zvířatům povzbuzuje tvorbu specifických protilátek proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru používaným k přípravě vakcíny.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě prasata ve stáří 6 týdnů až 6 měsíců, která nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo frakcím tohoto viru. Každé zvíře se očkuje dvojnásobnou dávkou vakcíny způsobem uvedeným v označení. Zvířata se pozorují 14 dnů a každému praseti se vstříkne ještě jednoduchá dávka. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Nezjistí se žádné nadměrné místní ani systémové reakce během 28 dnů zkoušky.
Inaktivace. Zkoušku může výrobce vypustit, jestliže byla provedena s nerozplněnou vakcínou, bezprostředně před přidáním adjuvancia, je-li to vhodné.
Použije se množství vakcíny odpovídající deseti dávkám. Jestliže vakcína obsahuje olejové adjuvans, rozloží se emulze a oddělí se fáze. Jestliže vakcína obsahuje minerální adjuvans, provede se eluce k uvolnění viru. Virová suspenze se stokrát koncentruje ultrafiltrací nebo ultracentrifugací. Žádný z výše uvedených postupů nesmí inaktivovat nebo jinak vadit detekci živého viru. Provede se zkouška na rezidua živého viru na vhodných nesplývajících buňkách, po sedmidenní inkubaci se po trypsinizaci připraví subkultura a po další sedmidenní inkubaci se kultury vyšetří na rezidua živého parvoviru imunofluorescencí. Nezjistí se živý virus.
Cizí viry. U prasat použitých na zkoušku bezpečnosti se vyšetří protilátky. Vakcína vytváří protilátky pouze proti parvoviru prasat, nepodporuje tvorbu protilátek proti jiným patogenním virům pro prasata nebo proti virům, jež mohou bránit diagnostice jiných infekcí prasat (včetně viru moru prasat).
Sterilita.Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně sedm prasniček ve stáří 5 až 6 měsíců, které nemají protilátky proti parvoviru prasat nebo proti frakcím tohoto viru, se vakcinuje podle doporučeného plánu. Interval mezi vakcinací a připouštěním je uveden v návodu. Připouštějí se prasniěky dva po sobě následující dny s příznaky říje. Nejméně pět nevakcinovaných připuštěných prasniček stejného věku se použije jako kontroly. Kolem 40. dne březosti se všechny prasniěky čelenžují vhodným kmenem parvoviru prasat. Prasniěky se v 90 dnech březosti porazí a jejich plody se vyšetří na infekci parvovirem prasat. Prokazuje se buď nepřítomnost viru, nebo protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže nejméně 80 % z celkového počtu selat od vakcinovaných prasniček je chráněno proti infekci. Zkoušku lze hodnotit jen v případě, že nejméně sedm vakcinovaných a pět kontrolních prasniček bylo čelenžováno; nejméně 90 % selat kontrolní skupiny je infikováno, průměrný počet selat na jeden vrh od vakcinovaných prasniček je nejméně šest.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum pertussis
Vakcína proti dávivému kašli
Synonymum. Očkovací látka proti dávivému kašli
Je to sterilní suspenze inaktivovaných celých buněk jednoho nebo více kmenů mikroba Bordetella pertussis ve fyziologickém roztoku.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí z půdy, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po stažení z půdy porovnáním s mezinárodním referenčním přípravkem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou metod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita.
Konečná várka vakcíny
Vhodná množství již inaktivovaných jednotlivých sklizní se smíchají a připraví se konečná várka vakcíny. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Koncentrace bakterií v konečné várce by neměla odpovídat denzitě větší než 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení po sobě jdoucích šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene vyjádřené v jednotkách denzity.
K přípravě šarže přípravku se použije pouze ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu za použití 10 ml zkoušené látky pro každou živnou půdu.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkouška totožnosti
Totožnost zkoušeného přípravku se prokazuje aglutinací obsažených bakterií specifickými antiséry proti B. pertussis.
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Nejméně deset zdravých myší o hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši jsou stejného pohlaví nebo obě pohlaví jsou ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata mají mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího pokud možno stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáváno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak 72 h a 7 dní po podání. Vakcína vyhovuje požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky neuhyne více než 5 % očkovaných myší.
Volný formaldehyd. Po inaktivaci formaldehydem vakcína vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7).
Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,
- že přípravek se před použitím roztřepe,
- že přípravek nesmí zmrznout.
Vaccinum pertussis adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti dávivému kašli
Je to sterilní suspenze inaktivovaných celých buněk jednoho nebo více kmenů Bordetella pertussis ve fyziologickém roztoku, ke které byl přidán hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Použije se jeden nebo více kmenů mikroba B. pertussis známého původu a udržování. Kmeny, živná půda a kultivační metoda se volí tak, aby v hotovém přípravku byly zastoupeny aglutinogeny 1, 2 a 3. Každý kmen se pěstuje 24 h až 72 h v tekuté půdě nebo na pevné půdě; půda použitá při posledním kultivačním stupni neobsahuje krev nebo krevní deriváty. Lidská krev ani krevní deriváty z ní připravené se v živných půdách nepoužijí. Bakterie se sklidí, promytím se odstraní příměsi pocházející z živné půdy a bakterie se suspendují v roztoku chloridu sodného (9 g/l) nebo v jiném vhodném izotonickém roztoku. Denzita suspenze se stanoví nejpozději dva týdny po sklizni porovnáním s mezinárodním referenčním preparátem denzity a takto získaná hodnota se použije jako základ pro výpočet v následujících krocích při přípravě vakcíny. Hodnotu mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Jednotlivé sklizně se nepoužijí pro konečnou várku vakcíny, pokud nebylo prokázáno, že obsahují buňky B. pertussis se stejnými vlastnostmi, pokud jde o růst a aglutinogeny, jako původní kmen a že nejsou kontaminovány bakteriemi a houbami. Bakterie se usmrtí a detoxikují za kontrolovaných podmínek buď vhodnou chemickou látkou, nebo teplem, nebo kombinací těchto dvou metod. Nepřítomnost živých mikrobů B. pertussis se zkouší za použití vhodné živné půdy. Suspenze se uchovává po vhodnou dobu při (5 ± 3) °C, aby se snížila její toxicita.
Konečná várka vakcíny
Vhodná množství již inaktivovaných jednotlivých sklizní se smíchají a připraví se konečná várka vakcíny. K suspenzi buněk se přidá hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý. Je možno přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Koncentrace bakterií v konečné várce by neměla přesahovat koncentraci odpovídající denzitě 20 m.j. na jednu lidskou dávku. Pokud se použijí dva nebo více kmenů B. pertussis, je složení šarží vycházejících z konečné várky vakcíny stejné, pokud jde o zastoupení každého kmene vyjádřené v jednotkách denzity.
K přípravě šarže se použije konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. 85 % až 115 % zamýšleného množství; pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkoušky specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkouška totožnosti
Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a odstředěním se získá sediment obsahující bakterie. Je možno použít i jiné vhodné metody oddělení bakterií od nosiče. Totožnost přípravku se prokáže aglutinací bakterií v resuspendovaném sedimentu specifickými antiséry proti B. pertussis nebo zkouškou popsanou ve stati Stanovení účinnosti.
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Nejméně deset zdravých myší hmotnosti 14 g až 16 g se použije pro skupinu zkoušenou i kontrolní. Myši mají být stejného pohlaví nebo mají být obě pohlaví ve skupinách rovnoměrně zastoupena. Zvířata mají mít přístup k potravě a vodě po celou zkoušku a nejméně 2 h před jejím začátkem. Každé myši ze zkoušené skupiny se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml tak, aby dávka obsahovala množství vakcíny odpovídající nejméně polovině jedné lidské dávky. Každé myši z kontrolní skupiny se vstříkne 0,5 ml sterilního roztoku chloridu sodného R (9 g/l) obsahujícího pokud možno stejné množství protimikrobní konzervační látky, které bylo podáváno ve vakcíně. Obě skupiny se zváží těsně před začátkem zkoušky a pak za 72 h a za 7 dní po podání. Vakcína vyhovuje požadavkům zkoušky jestliže: a) po 72 h není celková hmotnost skupiny očkovaných myší menší než před zkouškou, b) po sedmi dnech není průměrný přírůstek hmotnosti očkovaných myší menší než 60 % průměrného přírůstku hmotnosti myší kontrolních a c) během zkoušky uhyne nejvýše 5 % očkovaných myší.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Po inaktivaci formaldehydem přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115% deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se stanovení účinnosti vakcíny proti dávivému kašli (2.7.7).
Stanovená účinnost je nejméně 4 m.j. v jedné lidské dávce a dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 2 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se dále uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,
- název a množství nosiče,
- že přípravek se před použitím roztřepe,
- že přípravek nesmí zmrznout.
Vaccinum pestis classicae suillae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti klasickému moru prasat lyofilizovaná
Je to přípravek z kmene viru klasického moru prasat, který ztratil svoji patogenitu pro prasata pasážováním v buněčných kulturách nebo na králících.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Pro vakcíny připravené na králících se inokulum (nebo vakcína) získává z homogenizo vaných orgánů nebo z krve králíků pocházejících ze zdravých chovů, kteří se usmrtí při nejvyšším vzestupu teploty po intravenózním podání viru. Vakcína se lyofilizuje.
Výběr vakcinačního kmene
Pouze virový kmen, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska následujících charakteristik, se může použít k přípravě vakcíny: bezpečnost, nepřenosnost, nevratnost oslabení a imunogenní vlastnosti. K průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Vakcinační dávky použité ve všech následujících zkouškách jsou stanoveny výrobcem na základě předpokusů.
Zkoušky na prasatech
Výběr zvířat. Selata jsou ve stáří 6 až 7 týdnů; prasnice jsou prvničky. Všechna zvířata jsou zdravá a neměla kontakt s virem moru prasat. Sérologicky jsou prosta protilátek proti moru prasat a proti virové diarei skotu (BVD). Návykový čas na ustájovací prostor, ve kterém mají být zkoušky prováděny, je 1 týden.
Bezpečnost.
Zvířata skupin (a) a (b) se pozorují po dobu 21 dnů. Zůstanou v dobrém zdravotním stavu; jejich teplotní a váhová křivka se signifikantně neliší od kontrolní skupiny.
Nepřenosnost. Dvanáct selat stejného původu je ustájeno společně. Šest z nich se obvyklým způsobem vakcinuje, ostatních šest se chová jako kontaktní kontroly. Za 40 dní se všechna zvířata čelenžují intramuskulárně dostatečným množstvím čelenžního viru (viz Stanovení účinnosti), které usmrtí neočkované sele během 7 dnů. Vakcinovaná selata infekci odolají, zatím co kontaktní kontroly jeví typické příznaky moru prasat.
Nevratnost oslabení. Každému ze dvou selat se intramuskulárně vstříkne jedna vakcinační dávka. Za 7 dnů po podání se každému odebere 5 ml krve a vzorky krve se smíchají. Vždy 5 ml této krve se intramuskulárně vstříkne dalším dvěma selatům. Tento postup se opakuje šestkrát. Zvířata nemají příznaky moru prasat a vykazují normální vzrůst.
Imunogenní vlastnosti. Imunogenní vlastnosti se mohou prokázat metodou popsanou pro stanovení účinnosti. Množství viru odpovídající jedné vakcinační dávce obsahuje nejméně 100 PD₅₀.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se tři selata vyhovující požadavkům předepsaným pro volbu zvířat v odstavci Výběr vakcinačního kmene. Každému seleti se intramuskulárně vstříkne v jedné injekci deset dávek rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Teplotní křivka zůstává normální a zvířata zůstávají zjevně zdravá a vykazují normální růst.
Cizí viry. Vakcína se smíchá s monospecifickým antisérem a inokuluje se do vhodných buněčných kultur. Nevytvoří se cytopatický efekt. Provede se hemaglutinační zkouška ze supernatantu tkáňových kultur při použití kuřecích červených krvinek. Výsledek je negativní. Rovněž provedená hemadsorpční zkouška na buněčných kulturách je negativní.
Vakcína se naředí tak, že 1 dávka je obsažena v 1 ml. Deseti myším hmotnosti 11 g až 15 g se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dnů. Pokud během prvních 48 h po podání uhyne více než dvě myši, zkouška se opakuje. Myši nevykazují v době 3 až 21 dnů po podání žádné abnormality, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.
Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Stanovení účinnosti
Účinnost se vyjadřuje jako počet dávek, které prasatům poskytují 50% ochranu (PD₅₀) ajsou obsaženy ve vakcinační dávce uvedené v označení. Vakcína obsahuje nejméně 100 PD₅₀ ve vakcinační dávce.
Ke zkoušce se použijí selata, která vyhovují požadavkům na volbu zvířat popsaným v odstavci Výběr vakcinačního kmen. Dvěma skupinám po pěti selatech se intramuskulárně vstříkne:
- 1/40 dávky vakcíny každému seleti prvé skupiny,
- 1/160 dávky vakcíny každému seleti druhé skupiny.
Dvě selata slouží jako kontroly. Ředění se připraví pomocí tlumivého roztoku fyziologického o pH 7,2. Za 14 dní se každému imunizovanému i kontrolnímu zvířeti intramuskulárně vstříkne dávka čelenžního viru dostačující k tomu, aby nevakcinované sele uhynulo v průběhu 7 dnů po čelenži. Čelenžní virový materiál pozůstává z krve prasat, která byla infikována experimentálně virem, jenž nebyl pasážován na buněčných kulturách. Kontrolní zvířata uhynou v průběhu 7 dnů po čelenži. Imunizovaná zvířata se pozorují 14 dnů. Z počtu zvířat, která přežijí bez příznaků moru prasat, se vhodnou statistickou metodou vypočítá počet PD₅₀ obsažených ve vakcíně.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede, zda byla vakcína připravena v buněčných kulturách nebo na králících.
Vaccinum pneumococcale polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti pneumokokům
Je to směs stejných podílů purifikovaných antigenů pouzderného polysacharidu připravených z vhodných patogenních kmenů bakterie Streptococcus pneumoniae, jejichž pouzdra prokazatelně obsahují polysacharidy, které jsou schopné u člověka vyvolat tvorbu dostatečných hladin specifických protilátek. Vakcína obsahuje dvacet tři imunochemicky odlišných pouzderných polysacharidů, které jsou uvedeny v tabulce 1.
Vakcína je čirá, bezbarvá tekutina.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace, odděleně pro každý typ polysacharidu. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou vakcínu přiměřené bezpečnosti a imunogenity pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9) takto přizpůsobené pro morčata: každému z deseti morčat se vstříkne po deseti lidských dávkách a pozorují se 12 dní.
Monovalentní nerozplněné množství polysacharidu
Bakterie se pěstují ve vhodné tekuté živné půdě, která neobsahuje antigenní substance krevních skupin nebo vysokomolekulární polysacharidy. Ověří se bakteriální čistota kultury a kultura se inaktivuje fenolem. Nečistoty se odstraní takovými technikami, jako frakční precipitací, enzymatickým štěpením nebo ultrafiltrací. Polysacharid se získá frakční precipitací, promyje se a vysuší ve vakuu na takový obsah zbytkové vlhkosti, který je prokazatelně vhodný pro stabilitu polysacharidu. Obsah zbytkové vlhkosti se stanoví sušením za sníženého tlaku nad oxidem fosforečným nebo termogravimetrickou analýzou a získaná hodnota se použije pro výpočet výsledků dále uvedených zkoušek, které odkazují na vysušenou látku. Nerozplněné monovalentní polysacharidy se uchovávají při vhodné teplotě a za podmínek, které brání zvlhnutí.
Pouze monovalentní nerozplněné polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům, se mohou použít k přípravě konečné várky vakcíny. Obsahy jednotlivých složek v procentech, stanovené níže popsanými metodami, jsou uvedeny v tabulce 1.
Bílkovina (2.5.16).
Nukleové kyseliny (2.5.17).
Celkový dusík (2.5.9).
Fosfor (2.5.18).
Velikost molekul. Stanoví se chromatografií na molekulárním sítu (2.2.30) za použití agarosy síťované pro chromatografii R nebo agarosy síťované pro chromatografii R1.
Uronové kyseliny (2.5.22).
Hexosaminy (2.5.20).
Methylpentosy (2.5.21).
O-Acetyl skupiny (2.5.19).
Zkouška totožnosti (2.7.1). Totožnost monovalentního nerozplněného polysacharidu se potvrdí dvojitou imunodifuzí nebo elektroimunodifuzí (kromě polysacharidů 7F, 14 a 33F) za použití specifických antisér.
Tab. 1. Obsah složek monovalentních nerozplněných polysacharidů v procentech

Molekulový typ	Bílkoviny	Nukleové kyseliny	Celkový dusík	Fosfor	Molekulová velikost (K )		Uronové kyseliny	Hexosaminy	Methylpentosy	O-acetyl skupiny
Molekulový typ	Bílkoviny	Nukleové kyseliny	Celkový dusík	Fosfor	**	***	Uronové kyseliny	Hexosaminy	Methylpentosy	O-acetyl skupiny
1	≤ 2	≤ 2	3,5 - 6	0 - 1,5	≤ 0,15		≥ 45			≥ 1,8
2	≤ 2	≤ 2	0 - 1	0 - 1,0	≤ 0,15		≥ 15		≥ 38
3	≤ 5	≤ 2	0 - 1	0 - 1,0	≤ 0,15		≥ 40
4	≤ 3	≤ 2	4 - 6	0 - 1,5	≤ 0,15			≥ 40
5	≤ 7,5	≤ 2	2,5 - 6,0	≤ 2		≤ 0,60	≥ 12	≥ 20
6B	≤ 2	≤ 2	0 - 2	2,5 - 5,0		≤ 0,50			≥ 15
7F	≤ 5	≤ 2	1,5 - 4,0	0 - 1,0	≤ 0,20				≥ 13
8	≤ 2	≤ 2	0 - 1	0 - 1,0	≤ 0,15		≥ 25
9N	≤ 2	≤ 1	2,2 - 4	0 - 1,0	≤ 0,20		≥ 20	≥ 28
9V	≤ 2	≤ 2	0,5 - 3	0 - 1,0		≤ 0,45	≥ 15	≥ 13
10A	≤ 1	≤ 2	0,5 - 3,5	1,5 - 3,5		≤ 0,65		≥ 12
11A	≤ 3	≤ 2	0 - 2,5	2,0 - 5,0		≤ 0,40				≥ 9
12F	≤ 3	≤ 2	3 - 5	0 - 1,0	≤ 0,25			≥ 25
14	≤ 5	≤ 2	1,5 - 4	0 - 1,0	≤ 0,30			≥ 20
15B	≤ 3	≤ 2	1 -3	2,0 - 4,5		≤ 0,55		≥ 15
17F	≤ 2	≤ 2	0 - 1,5	0 - 3,5		≤ 0,45			≥ 20
18C	≤ 3	≤ 2	0 - 1	2,4 - 4,9	≤ 0,15				≥ 14
19A	≤ 2	≤ 2	0,6 - 3,5	3,0 - 7,0	≤ 0,45			≥ 12	≥ 20
19F	≤ 3	≤ 2	1,4 - 3,5	3,0 - 5,5	≤ 0,20			≥ 12,5	≥ 20
20	≤ 2	≤ 2	0,5 - 2,5	1,5 - 4,0		≤ 0,60		≥ 12
22F	≤ 2	≤ 2	0 - 2	0 - 1,0		≤ 0,55	≥ 15		≥ 25
23F	≤ 2	≤ 2	0 - 1	3,0 - 4,5	≤ 0,15				≥ 37
33F	≤ 2,5	≤ 2	0 - 2	0 - 1,0		≤ 0,50

* Jednotlivé typy polysacharidů jsou označeny podle dánské nomenklatury.
** agarosa síťovaná pro chromatografii R
*** agarosa síťovaná pro chromatografii R1
Specifita. Antigeny při zkoušení nereagují s žádným antisérem specifickým pro ostatní polysacharidy vakcíny, včetně faktorových sér pro rozlišení jednotlivých typů v rámci skupin. Polysacharidy se zkoušejí v koncentraci 50 μg/ml metodou schopnou rozlišit koncentraci 0,5 μg/ml.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny vznikne smícháním vysušených různých polysacharidů za aseptických podmínek. Homogenní směs se asepticky rozpustí ve vhodném izotonickém roztoku tak, aby jedna lidská dávka 0,5 ml obsahovala 25 μg každého polysacharidu. Může se přidat protimikrobní konzervační látka. Roztok se sterilizuje filtrací přes filtr zachycující bakterie.
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům se může použít k přípravě šarže.
Protimikrobní konzervační látka. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů.
Pouze šarže, která vyhovuje všem dále uvedeným požadavkům v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu, Stanovení obsahu se může uvolnit k použití. Pokud byla stanovení obsahu fenolu a protimikrobní konzervační látky provedena s vyhovujícím výsledkem u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit. Jestliže byla na vhodném počtu po sobě následujících šarží prokázána konzistentnost výroby, může se stanovení obsahu nahradit kvalitativní zkouškou, která prokáže totožnost každého polysacharidů, a to pokud bylo stanovení obsahu provedeno u každého monovalentního nerozplněného polysacharidů použitého k přípravě šarže vakcíny.
Zkouška totožnosti
Stanovení obsahu slouží rovněž jako průkaz totožnosti vakcíny.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,4.
Protimikrobní konzervační látka. Pokud je třeba, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a vyšší než 115 % hodnoty uvedené v označení.
Fenol (2.5.15). Nejvýše 2,5 g/l.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje ve zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml zředěné vakcíny obsahující od každého polysacharidu 2,5 μg/ml.
Stanovení obsahu
Obsah jednotlivých polysacharidů se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1), při níž se použijí specifická antiséra proti všem polysacharidům obsaženým ve vakcíně, včetně faktorových sér pro typizaci uvnitř jednotlivých skupin, a jednotlivé purifikované polysachridy jako standardy.
Vakcína obsahuje 70 % až 130 % množství uvedeného pro každý polysacharid v označení. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovení je v rozmezí 80 % až 120 %.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- množství každého jednotlivého polysacharidu v jedné lidské dávce udané v mikrogramech,
- celkové množství polysacharidů v obale.
Vaccinum poliomyelitidis inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě
Je to vodná suspenze vhodných kmenů poliomyelitického viru typu 1, typu 2 a typu 3 pomnožených ve vhodných buněčných kulturách a inaktivovaných vhodnou metodou. Je to čirá tekutina.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace a virus v konečné vakcíně představuje ve výrobě vakcíny nejvýše desátou subkulturu od matečného inokula, s nímž se provedly laboratorní a klinické zkoušky prokazující vhodnost kmene.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Do média pro počáteční buněčný růst se může přidat zvířecí sérum, ale udržovací médium při pomnožování viru neobsahuje žádné bílkoviny. Koncentrace séra v konečné vakcíně nepřesahuje jednu miliontinu. Médium může obsahovat vhodný indikátor pH, jako je červeň fenolová, a vhodná antibiotika v nejmenších účinných koncentracích.
Každá virová suspenze se zkouší na totožnost, bakteriální sterilitu a po neutralizaci specifickým antisérem také na nepřítomnost cizích virů. Virová suspenze se filtruje vhodným filtrem a může se koncentrovat a purifikovat. Suspenze má v mililitru obsahovat nejméně 1 . 10⁷ CCID₅₀ každého typu viru.
Ve vhodnou dobu po poslední filtraci, nejlépe za 24 h, se přidají vhodné chemické látky, které inaktivují filtrovaný virus, aniž by poškodily jeho antigenitu. Při inaktivaci se provede vhodná filtrace, a je-li třeba, inaktivační látka se později neutralizuje.
Vhodnými zkouškami na buněčných kulturách se prokáže, že každá z monovalentních suspenzí je prostá infekčního poliomyelitického viru a jiných lidských a opičích virů. Trivalentní vakcína se připraví smícháním jednotlivých monovalentních suspenzí. Před přidáním jakékoliv protimikrobní konzervační látky se prokáže, že trivalentní suspenze je prosta infekčního poliomyelitického viru a jiných lidských a opičích virů.
Zkouška totožnosti
Podána vnímavým zvířatům podporuje vakcína tvorbu neutralizačních protilátek proti poliomyelitickému viru typu 1, typu 2 a typu 3.
Zkouška na čistotu
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Vakcína se zředí vhodným tlumivým roztokem dvacetkrát, stokrát a pětsetkrát. Ve skupinách po deseti třítýdenních kuřatech nebo deseti morčatech o hmotnosti 250 g až 350 g se nitrosvalově vstříkne každému zvířeti po 0,5 ml ředění vakcíny. Na každé ředění se použije jedna skupina zvířat. Pátý až šestý den po podání se zvířata vykrvácí a připraví se jednotlivá séra, která se ve zředění 1 : 4 vyšetří na přítomnost neutralizačních protilátek proti poliomyelitickým virům typu 1, typu 2 a typu 3.
Smíchá se 100 CCID₅₀ viru se zředěným sérem a inkubuje se 4 h 30 min až 6 h při 37 °C. Potom se nechá 12 h až 18 h stát při (5 ± 3) °C. Směsi se naočkují do buněčných kultur ke zjištění viru, který nebyl zneutralizován, a výsledky se odečtou za 7 dní po naočkování. Pro každou skupinu se zaznamenají počty sér s neutralizačními protilátkami a vypočítá se ředění vakcíny, které u 50 % zvířat poskytne protilátkovou odpověď.
Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže stonásobné nebo vyšší ředění vyvolá protilátkovou odpověď proti všem třem typům viru u 50 % zvířat.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Vaccinum poliomyelitidis perorale
Živá vakcína proti poliomyelitidě perorální
Synonymum. Živá očkovací látka proti dětské obrně
Je to přípravek obsahující schválené kmeny živého oslabeného polyomyelitického viru typu 1, 2 nebo 3 pomnožené in vitro v kulturách schválených buněk. Obsahuje buď jeden typ, nebo kombinaci tří typů kmenů podle Sabina, upravených do formy vhodné pro perorální podání.
Je to čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Vakcinační kmeny a výrobní postup prokazatelně poskytují stále stejné vakcíny, které jsou imunogenní a bezpečné pro člověka.
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Buněčné linie se používají podle systému buněčné banky. Při použití primárních buněk opičích ledvin vyhovuje výroba požadavkům dále uvedeným. Pokud není určeno a schváleno jinak, neprojde virus v konečném přípravku více než dvěma pasážemi od matečného inokula.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví ve zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3), v kontinuálních buněčných liniích nebo v buňkách opičích ledvin. Kontinuální buněčné linie schvaluje oprávněná autorita.
Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky pro substrát pro pomnožení viru se vztahují na primární opičí buňky.
Opice použité pro přípravu kultur ledvinových buněk a pro zkoušení viru. Připravuje-li se vakcína v kulturách buněk opičích ledvin, jsou zvířata druhu schváleného oprávněnou autoritou zcela zdravá a nebyla dříve použita k žádným pokusům.
Opice se chovají v dobře postaveném zvěřinci s odpovídající ventilací v prostorných a oddělených klecích, umístěných co nejdále od sebe. Přijmou se odpovídající opatření k zabránění přenosu infekce mezi klecemi. Do jedné klece se umístí nejvýše dvě opice a obsazení klecí se nemění. V zemi výroby vakcíny se opice drží v karanténě nejméně 6 týdnů před použitím. Karanténní skupina je skupina vybraných zdravých opic chovaných v jedné místnosti se zvláštním režimem krmení a úklidu, která v karanténním období nemá styk s jinými opicemi. Když během karanténního období dojde k úhynu převyšujícímu 5 % v zásilce obsahující jednu nebo více skupin, opice z celé zásilky setrvávají v karanténě nejméně 6 dalších týdnů. Výjimkou je úhyn po nehodě, nebo tam, kde byla příčina specifikována, že není infekčním onemocněním. Jednotlivé skupiny se drží nepřetržitě v izolaci jako v karanténě, a to i po dokončení karanténního období, až do použití opic. Po odebrání poslední opice ze skupiny se místnost před použitím pro další skupinu vyčistí a dekontaminuje. Jestliže se použijí ledviny plodů, chovají se matky v karanténě po dobu březosti.
Opice, jejichž ledviny se mají vyjmout, se anestezují a pečlivě vyšetří na příznaky tuberkulózy a infekce cerkopitecidním herpesvirem 1 (B virus).
Jestliže opice vykazují nějaké patologické léze, závažné z hlediska použití jejich ledvin v přípravě inokula nebo vakcíny, nemohou se použít. Ani ostatní opice z karanténní skupiny se nemohou použít, pokud není zřejmé, že jejich použití neohrozí bezpečnost přípravku.
Všechny postupy uvedené v tomto oddíle se provádějí mimo objekt, v němž se vybírá vakcína.
Použité opice jsou prokazatelně bez protilátek proti viru SV 40 a viru opičí imunodeficience. Jestliže se pro výrobu použije druh Macaca, opice nemají prokazatelně ani protilátky proti cerkopitecidnímu herpesviru 1 (B virus). Jako indikátor nepřítomnosti protilátek proti viru B se používá lidský herpesvirus pro nebezpečí při zacházení s cerkopitecidním 1 virem (B virus).
Kultury buněk opičích ledvin pro výrobu vakcíny. Pro přípravu buněčných kultur se použijí pouze ledviny bez patologických známek. Jestliže jsou opice ze skupiny určené pro výrobu vakcíny, mohou se použít pro pomnožení viru sériově pasážované kultury buněk opičích ledvin z primárních buněk opičích ledvin, jinak se buňky opičích ledvin sériově nepasážují. Virus pro přípravu vakcíny se v takových kulturách pomnožuje asepticky. Pro růst buněk se může použít zvířecí sérum, po inokulaci viru se používá udržovací médium bez séra.
Každá skupina buněčných kultur připravených z jednotlivé opice nebo ze skupiny nejvýše deseti plodů se připravuje a zkouší samostatně.
Virové inokulum
Použité kmeny poliovirů jsou určeny podle průvodních záznamů, které obsahují informace o jejich původu a následné manipulaci s nimi.
Pracovní inokula se připraví jedinou pasáží z matečného inokula a ve schválené úrovni pasáží od originálního Sabinova viru. Inokula se připraví ve velkých množstvích a uchovávají se při teplotě nižší než -60 °C.
Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro pomnožování viru.
Zkouška totožnosti. Každé pracovní inokulum se identifikuje jako poliovirus daného typu za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Stanoví se dále popsanou metodou. Virová koncentrace je základ pro množství viru použitého ve zkoušce Neurovirulence.
Cizí agens (2.6.16). Jestliže je pracovní inokulum produkováno v lidských diploidních buňkách (5.2.3) nebo v kontinuální buněčné linii, vyhovuje požadavkům na inokulum pro virové vakcíny. Jestliže je pracovní inokulum produkováno v buňkách primárních opičích buněk, vyhovuje požadavkům dále uvedeným v odstavcích Pomnožování a sklizeň viru a Monovalentní spojená sklizeň a zkouškám na dospělých myších, sajících myších a na morčatech uvedeným ve stati Důkaz cizích agens v humánních virových vakcínách (2.6.16).
Neurovirulence (2.6.19). Každé matečné a pracovní inokulum vyhovuje zkoušce neurovirulence pro vakcínu proti poliomyelitidě (perorální). Nad to se zastaví používání pracovního inokula ve výrobě vakcíny, jestliže výskyt nedostatků z něho vyrobených monovalentních spojených sklizní je větší, než je předpovězeno statisticky. Referenční přípravky tří typů polioviru ze Sabinova originálu a dvou pasáží jsou k dosažení pro použití ve Světové zdravotnické organizaci, Ženeva, Švýcarsko.
Tato statistická předpověď se vypočítá po každé zkoušce na základě všech zkoušených monovalentních spojených sklizní; je stejná pravděpodobnost falešného odmítnutí v případě první zkoušky (tj. 1 %), pravděpodobnost falešného odmítnutí v případě nové zkoušky bývá zanedbatelná. Je-li tato zkouška prováděna pouze výrobcem, zkušební skla se poskytnou kontrolní autoritě k ohodnocení.
Genetické markery. Každé pracovní virové inokulum se zkouší na replikační vlastnosti při 36 °C až 40 °C, jak je popsáno v odstavci Monovalentní spojené sklizně.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny práce s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách a v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít schválené zvířecí sérum (ale ne lidské), avšak konečné udržovací médium pro buňky v době pomnožování viru neobsahuje zvířecí sérum. Sérum a trypsin použité k přípravě buněčných suspenzí a médií prokazatelně neobsahují živá cizí agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je červeň fenolová, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Přednostně se používá při výrobě substrát bez antibiotik. Nejméně 5 % a nejvýše 1000 ml buněčných kultur použitých při výrobě vakcíny se ponechává jako neinfikované buněčné kultury (kontrolní buňky); speciální požadavky, uvedené dále, se vztahují k výrobě vakcíny na primárních opičích buňkách. Virová suspenze se sklidí nejpozději 4 dny po inokulaci viru. Po inokulaci výrobní buněčné kultury pracovním inokulem se inokulované buňky udržují při stanovené teplotě, jež byla prokázána jako vhodná v rozmezí 33 °C až 35 °C. Teplota se udržuje neměnná, s odchylkou ±0,5 °C. Kontrolní buňky se inkubují při 33 °C až 35 °C po přiměřenou dobu inkubace.
Pouze sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě monovalentní spojené sklizně.
Koncentrace viru. Koncentrace viru ve virových sklizních se stanoví, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, ke sledování pravidelnosti výroby a k výpočtu ředění, které se použije do konečné várky vakcíny.
Cizí agens (2.6.16).
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky produkční buněčné kultury, ze které se sklízí virus, vyhovují ve zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16) nebo, při použití primárních opičích buněk, dále uvedenému.
Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky se vztahují k pomnožování viru v primárních opičích buňkách a k jeho sklizni.
Buněčné kultury. V den inokulace virovým inokulem se buněčné kultury vyšetří na degeneraci způsobenou infekčním agens. Jestliže se při prohlížení zjistí přítomnost cizího agens v některé buněčné kultuře, vyřadí se celá skupina kultur.
V den inokulace virovým pracovním inokulem se odebere vzorek nejméně 30 ml směsné tekutiny z buněčných kultur z ledvin z každé jednotlivé opice nebo ze skupiny nejvýše deseti opičích plodů. Vzorek se rozdělí na dvě části. Jedna část směsných tekutin se zkouší na kulturách buněk opičích ledvin připravených z téhož druhu, jaký se použil pro přípravu vakcíny, ale z jiného zvířete. Druhá část vzorku směsných tekutin se v případě nutnosti zkouší na kulturách buněk opičích ledvin z jiného druhu tak, aby alespoň jeden ze zkoušených vzorků byl zkoušen na kulturách buněk z opi c citlivých k viru SV40. Směsný vzorek se inokuluje do lahví s těmito buněčnými kulturami tak, aby ředění směsné tekutiny živným médiem nebylo vyšší než 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm² na mililitr směsné tekutiny. Nejméně jedna láhev každého druhu buněčné kultury zůstává bez inokulace a slouží jako kontrola. Jestliže je pro výrobu vakcíny použit druh opice, která je citlivá na SV40, zkouška na jiném druhu opice se nepožaduje. Pro pomnožování buněk se může použít zvířecí sérum za předpokladu, že neobsahuje protilátky proti SV40. Udržovací médium používané po inokulaci zkoušeného materiálu neobsáhuje sérum, s výjimkou dále uvedenou.
Buněčné kultury se inkubují při teplotě mezi 35 °C a 37 °C a pozorují se po celou dobu nejméně 4 týdnů. Během doby sledování a po nejméně 2 týdnech inkubace se z roztoku založí další subkultura na témže buněčném systému. Tyto subkultury se také pozorují nejméně 2 týdny.
Při pasážování subkultur se na původní kultury může přidat sérum, pokud toto sérum neobsahuj e protilátky proti SV40.
Pro detekci viru SV40 a ostatních virů v buňkách mohou být užitečné techniky využívající fluorescenční protilátky.
Další vzorek nejméně 10 ml směsné tekutiny se zkouší na přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (B virus) a na přítomnost ostatních virů v kulturách buněk králičích ledvin. Sérum používané v růstovém médiu pro tyto kultury má být prokazatelně prosté inhibitorů viru B. Jako indikátor nepřítomnosti inhibitorů viru B se používá lidský herpesvirus pro nebezpečí při zacházení s cerkopitecidním herpesvirem 1 (B virem). Vzorek se inokuluje do láhví s těmito buněčnými kulturami tak, aby ředění směsné tekutiny růstovým médiem nebylo vyšší než 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm² na mililitr směsné tekutiny. Nejméně jedna láhev buněčné kultury zůstává bez inokulace a slouží jako kontrola.
Kultury se inkubují při 35 °C až 37 °C a pozorují se nejméně 2 týdny.
Další vzorek 10 ml směsné tekutiny se z buněčné kultury přemístí v den inokulace virovým inokulem a zkouší se na přítomnost cizích agens inokulaci na lidské buněčné kultury citlivé na virus spalniček.
Tyto zkoušky lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejvýše 20 % lahví s kulturami bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody do konce vlastní zkušební doby.
Jestliže se při těchto zkouškách najde důkaz přítomnosti nějakého cizího agens, je jednotlivá sklizeň ze skupiny buněčných kultur vyřazena.
Jestliže se prokáže přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (B virus), výroba perorální vakcíny proti poliomyelitidě se přeruší a informuje se oprávněná autorita. Výroba se neobnoví, dokud se neuzavře vyšetřování a nepřijmou se opatření proti jakémukoliv znovuobjevení infekce. Obnovení výroby schválí oprávněná autorita.
Jestliže tyto zkoušky nejsou prováděny bezprostředně, vzorky směsné tekutiny z kultur se uchovávají při teplotách 60 °C nebo nižších teplotách, s výjimkou vzorku pro zkoušku na B virus, který se uchovává při 4 °C po dobu nejvýše 7 dní po odběru.
Kontrolní buněčné kultury. V den inokulace virovým pracovním inokulem se 25 % (ale nejvýše 2,5 l) buněčné suspenze pocházející z ledvin jednotlivých opic nebo z nejvýše deseti plodů opic ponechá jako neinokulované kontrolní buněčné kultury. Tyto kontrolní buněčné kultury se kultivují nejméně 2 týdny za stejných podmínek jako kultury inokulované a během této doby se vyšetřuj í na výskyt cytopatických změn. Zkoušky lze hodnotit, jestliže nejvýše 20 % kontrolních buněčných kultur bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody.
Na konci doby sledování se kontrolní buňky vyšetří na degeneraci způsobenou nějakým infekčním agens. Jestliže toto vyšetření nebo některá ze zkoušek požadovaných v tomto odstavci prokáže v kontrolní kultuře známky přítomnosti nějakého cizího agens, vyřadí se poliovirus rostoucí na inokulovaných kulturách z této skupiny.
Zkoušky na hemadsorbující viry. V době sklizně viru nebo 4 dny po inokulaci výrobních kultur virovým pracovním inokulem se odebere vzorek o velikosti 4 % kontrolních buněčných kultur a zkouší se na hemadsorbující viry. Na konci sledovaného období se podobně zkoušejí zbývající buněčné kultury. Tyto zkoušky se provádějí, jak je popsáno ve stati Důkaz cizích agens v lidských virových vakcínách (2.6.16).
Zkoušky na ostatní cizí agens. V době sklizně nebo 7 dní po inokulaci výrobních kultur virovým pracovním inokulem se odebere vzorek nejméně 20 ml směsné tekutiny z každé skupiny kontrolních kultur a zkouší se na dvou druzích buněčných kultur opičích ledvin, jak je popsáno výše.
Na konci doby pozorování původních kontrolních buněčných kultur se odeberou obdobné vzorky směsných tekutin a opakují se zkoušky vztahující se k této skupině na dvou druzích buněk opičích ledvin a na kulturách králičích buněk, jak je výše popsáno v odstavci Buněčné kultury.
Jestliže se prokáže přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (virus B), výrobní buněčná kultura se nepoužije a provedou se výše popsaná opatření týkající se výroby vakcíny.
Tekutiny odebrané z kontrolních buněčných kultur v době sklizně viru a na konci doby pozorování se před zkouškou na cizí agens mohou smísit. Vzorek 2 % směsné tekutiny se zkouší v každém specifikovaném systému buněčných kultur.
Jednotlivé sklizně.
Zkoušky neutralizovaných jednotlivých sklizní na buněčných kulturách opičích ledvin. Vzorek nejméně o velikosti 10 ml z každé jednotlivé sklizně se neutralizuje typově specifickým antisérem proti poliomyelitidě připraveným z jiných zvířat, než jsou opice. Při přípravě antiséra pro tento účel se imunizační antigeny připraví v jiných buňkách než opičích.
Polovina neutralizované suspenze (odpovídající nejméně 5 ml jednotlivé sklizně) se zkouší na kulturách buněk opičích ledvin připravených z téhož druhu, ale ne ze stejného zvířete, jaký se použil pro výrobu vakcíny. Druhá polovina neutralizované suspenze se zkouší, je-li třeba na buněčných kulturách opičích ledvin jiného druhu tak, že se provedou zkoušky neutralizované suspenze na buněčných kulturách z nejméně jednoho druhu, o němž je známo, že je citlivý na SV40.
Neutralizované suspenze se inokulují do lahví s těmito buněčnými kulturami takovým způsobem, aby ředění suspenze v růstovém médiu nepřesáhlo poměr 1 : 4. Plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm² na mililitr neutralizované suspenze. Nejméně jedna láhev každého typu buněčné kultury zůstane neinokulovaná a slouží jako kontrola a je udržována růstovým médiem obsahujícím stejnou koncentraci specifického antiséra použitého k neutralizaci.
Pro růst buněk se může použít zvířecí sérum, pokud toto sérum neobsahuje protilátky proti SV40. Udržovací médium, používané po inokulaci zkoušeného materiálu, neobsahuje žádné sérum kromě antiséra neutralizujícího poliovirus, s výjimkou dále popsanou.
Kultury se inkubují při teplotě 35 °C až 37 °C a pozorují se po celou dobu nejméně 4 týdnů. Během doby pozorování a po nejméně 2 týdnech inkubace se založí nejméně jedna subkultura z tekutiny z každé kultury na témže systému buněčné kultury. Subkultury se také pozorují nejméně 2 týdny. Sérum se může přidat k původním kulturám v době založení subkultury, pokud neobsahuj e protilátky proti SV40.
Na dalším vzorku z neutralizovaných jednotlivých sklizní se provedou další zkoušky na cizí viry inokulací 10 ml na kultury lidských buněk citlivých na virus spalniček.
Pro detekci viru SV40 a ostatních virů v buňkách mohou být užitečné techniky využívající fluorescenčních protilátek.
Tyto zkoušky lze hodnotit, jestliže nejvýše 20 % nádob s kulturami bylo vyřazeno pro náhodné nespecifické důvody do konce vlastní zkušební doby.
Když se objeví cytopatické změny v některé z kultur, příčiny těchto změn se vyšetří. Jestliže se prokáže, že cytopatické změny způsobil nezneutralizovaný poliovirus, zkouška se opakuje.
Projeví-li se známky přítomnosti SV40 nebo jiného cizího agens v jednotlivé sklizni, tato sklizeň se vyřadí.
Monovalentní spojená sklizeň
Monovalentní spojená sklizeň se připraví smícháním počtu vyhovujících jednotlivých sklizní téhož typu viru. Monovalentní spojené sklizně z kontinuálních buněčných linií se mohou purifíkovat. Každá monovalentní spojená sklizeň se filtruje filtrem zadržujícím bakterie.
Pouze monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Zkouška totožnosti. Každá monovalentní spojená sklizeň se za použití specifických protilátek prokáže jako poliovirus daného typu.
Koncentrace viru. Koncentrace viru se stanoví dále popsanou metodou a slouží jako základ pro výpočet ředění přípravku v konečné várce, pro množství viru použitého ve zkoušce neurovirulence a ke sledování pravidelnosti výroby.
Neurovirulence (2.6.19). Každá monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce neurovirulence pro vakcínu proti poliomyelitidě (perorální). Je-li tato zkouška prováděna pouze výrobcem, poskytnou se zkušební skla také oprávněné autoritě k hodnocení.
Genetické markery. Poměr replikačních kapacit viru v monovalentní spojené sklizni se získá při teplotě v rozmezí mezi 36 °C a 40 °C ve srovnání s inokulem nebo referenčním přípravkem pro markerové zkoušky a s vhodnými rct/40- a rct/40+ kmeny polioviru téhož typu. Inkubační teploty užívané v této zkoušce se řídí v rozmezí ±0,1 °C. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje této zkoušce, jestliže titr viru ze sklizně a vhodného referenčního materiálu je při 36 °C nejméně o 5,0 log vyšší než titr stanovený při 40 °C. Je-li růst při 40 °C tak nízký, že validní srovnání nelze provést, použije se teplota v rozmezí 39,0 °C až 39,5 °C. Při této teplotě je snížení titru referenčního materiálu v rozmezí od 3,0 log do 5,0 log proti hodnotě při 36 °C. Přijatelná minimální redukce se pro každý kmen viru stanoví při dané teplotě. Jestliže titry získané pro jeden nebo více referenčních virů nejsou ve shodě s očekávanými hodnotami, zkouška se opakuje.
Primární opičí buňky. Následující speciální požadavky platí pro monovalentní spojené sklizně odvozené z primárních opičích buněk.
Zkoušky na králících. Vzorek monovalentní spojené sklizně se zkouší na přítomnost cerkopitecidního herpesviru 1 (B virus) a ostatní viry vstříknutím nejméně 100 ml nejméně deseti zdravým králíkům hmotnosti 1,5 kg až 2,5 kg. Každý králík dostane nejméně 10 ml a nejvýše 20 ml, přičemž 1 ml je podán intradermálně na několik míst a zbytek subkutánně. Králíci se pozorují nejméně 3 týdny, sleduje se úhyn a známky onemocnění.
Všichni králíci, kteří uhynuli po prvních 24 h zkoušky a vykazují známky onemocnění, se pitvají a vyjme se jim mozek a orgány k podrobnému vyšetření pro zjištění příčiny úhynu.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejvýše 20 % inokulovaných králíků vykazuje známky interkurentní infekce během doby pozorování. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce, jestliže žádný z králíků nemá známky infekce virem B nebo ostatními cizími agens nebo léze jakéhokoliv druhu, jež lze přisoudit suspenzi várky.
Při průkazu přítomnosti viru B se provedou opatření týkající se výroby vakcíny uvedená výše v odstavci Buněčné kultury.
Zkouška na morčatech. Nejméně pěti morčatům, každému o hmotnosti 350 g až 450 g, se podá 0,1 ml monovalentní spojené sklizně intracerebrálně a 0,5 ml intraperitoneálně. Po 6 týdnů se každý pracovní den měří rektálně teplota každému zvířeti. Na konci doby pozorování se provede pitva každého zvířete.
Kromě toho se nejméně pěti morčatům intraperitoneálně podá 0,5 ml a 2 až 3 týdny se pozorují, jak je popsáno výše. Na konci doby pozorování se provede pasáž krve a suspenze jaterní nebo slezinné tkáně nejméně dalším pěti morčatům. Těmto morčatům se po dobu 2 až 3 týdnů měří rektálně teplota. Jestliže dojde po prvním dni k úhynu nebo jsou zvířata utracena pro příznaky onemocnění, provede se pitva. Pitva se provede také v případě, že vykazují po tři za sebou následující dny teplotu vyšší než 39 °C; provede se histologické vyšetření k detekci viru Marburg; navíc se intraperitoneálně podá suspenze jaterní nebo slezinné tkáně nebo krve nejméně třem dalším morčatům. Jestliže se zjistí jakékoliv příznaky infekce virem Marburg, provede se konfirmační sérologický test z krve postižených zvířat. Monovalentní spojená sklizeň vyhovuje zkoušce, jestliže nejméně 80 % morčat přežívá do konce doby pozorování v dobrém zdravotním stavu a žádné zvíře nemá příznaky infekce virem Marburg.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více vyhovujících monovalentních spojených sklizní a může obsahovat více než jeden typ viru. Mohou se přidat vhodné ochucující látky a stabilizátory.
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu šarže.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Pouze šarže, která vyhovuje následujícímu požadavku na teplotní stabilitu a vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkouška na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití.
Teplotní stabilita. Vzorky z šarže se 48 h uchovávají při 37 °C. Stanoví se celková koncentrace viru, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti, současně ve vzorkách vystavených vyšší teplotě a ve vzorkách nezahřáté vakcíny. Stanovený rozdíl mezi celkovou virovou koncentrací zahřáté a nezahřáté vakcíny není vyšší než 0,5 log₁₀ infekční virové jednotky (CCID₅₀) na jednu lidskou dávku.
Zkouška totožnosti
Použitím specifických protilátek se prokáže, že vakcína obsahuje poliovirus každého typu uvedeného v označení na obalu.
Zkouška na čistotu
Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Stanovení účinnosti
Titrace infekčního viru se provádí nejméně trojmo za použití metody dále popsané. K validaci každého stanovení se používá vhodný referenční virus. Jestliže vakcína obsahuje více než jeden typ polioviru, titruje se každý typ odděleně za neutralizace ostatních přítomných typů vhodnými specifickými antiséry (nebo přednostně monoklonálními protilátkami).
Pro trivalentní vakcínu jsou stanoveny tyto dolní titry virů: nejméně 1 . 10^6,0 infekčních virových jednotek (CCID₅₀) v jednotlivé lidské dávce pro typ 1; nejméně 1 . 105,0 infekčních virových jednotek (CCID₅₀) pro typ 2; nejméně 1 . 10^5,5 infekčních virových jednotek (CCID₅₀) pro typ 3.
Pro monovalentní a divalentní vakcínu rozhodne o výši minimálního titru oprávněná autorita.
Metoda. Skupiny osmi až dvanácti jamek s plochým dnem na mikrotitrační destičce se inokulují 0,1 ml každého vybraného ředění viru a následně se přidá vhodná suspenze buněk linie Hep-2 (Cincinnati). Destičky se inkubují ve vhodné teplotě. Kultury se vyšetřují v 7. až 9. dnu. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95 ) logaritmu virové koncentrace je nejvýše ±0,3.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- typy polioviru obsažené ve vakcíně,
- minimální množství viru každého typu obsažené v jedné lidské dávce,
- buněčný substrát použitý pro výrobu vakcíny,
- že se vakcína nevstřikuje.
Vaccinum pseudopestis aviariae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti pseudomoru ptáků
Synonymum. Inaktivovaná vakcína proti Newcastleské chorobě
Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene viru pseudomoru ptáků inaktivovaného takovým způsobem, který zachová jeho imunogenní účinnost. Vakcína může obsahovat olejové nebo jiné vhodné adjuvans.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4).
Zkouška na pomnožení reziduálních živých virů se provádí při sklizni meziproduktu těsně před přidáním adjuvans, aby potvrdila inaktivaci viru. Zkouška se provádí na kuřecích embryích nebo ve vhodné buněčné kultuře a použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se žádný živý virus.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti a imunogenity pro všechny druhy a kategorie ptáků, pro které je určena. K průkazu účinnosti (5.2.7) se může použít následující zkouška.
Imunogenita. Pro domácí drůbež je k prokázání imunogenity vhodná zkouška s virulentní čelenží (zkouška B) popsaná v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkouška totožnosti
Podána vnímavým zvířatům podporuje vakcína tvorbu protilátek proti viru pseudomoru ptáků (ptačí paramyxovirus typ I).
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Pokud je vakcína určena pro domácí drůbež, podá se deseti kuřatům z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Pokud vakcína není určena pro domácí drůbež, podává se deseti zdravým ptákům toho druhu, pro který je určena. Podají se dvě dávky vakcíny jedním z doporučených způsobů podání každému z deseti ptáků starých 14 dní až 28 dní. Doba pozorování je 21 dnů. Neobjeví se žádné abnormální místní ani systémové reakce.
Inaktivace. Deseti kuřecím embryím z chovu prostého specifikovaných patogenů (SPF vejce) (5.2.2) a starých 9 dní až 11 dní se do alantoidní dutiny vstříkne po dvou pětinách dávky a nechají se inkubovat. Pozorují se 6 dnů, pak se odděleně shromáždí alantoidní tekutina z vajec obsahujících živá embrya a z vajec obsahujících mrtvá embrya, z nichž se vyřadí ta, která uhynula do 24 h po injekci. Embrya, která uhynula do 24 h po injekci, se zkouší na přítomnost viru pseudomoru ptáků. Vakcína nevyhovuje, pokud je tento virus zjištěn.
Do alantoidní dutiny každého z deseti 9 dnů až 11 dnů starých SPF vajec se vstříkne po 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z vajec se živými embryi a do každého z dalších deseti SPF vajec 0,2 ml spojené tekutiny z vajec s uhynulými embryi, inkubuje se 5 až 6 dnů. Alantoidní tekutina z každého vejce se zkouší na přítomnost hemaglutininů za použití kuřecích erytrocytů.
Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinační aktivity a jestliže neuhyne více než 20 % embryí v jedné ze skupin. Pokud v jedné ze skupin uhyne více než 20 % embryí, opakuje se zkouška v této skupině. Nezjistí se hemaglutinační aktivita a nejvýše 20 % embryí ve skupině smí uhynout.
K vyloučení bakteriální infekce se mohou v této zkoušce použít antibiotika.
Cizí agens. Každému z deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů a 14 až 28 dnů starých se jedním z doporučených způsobů podají dvě dávky. Po třech týdnech se každému kuřeti doporučeným způsobem podá jedna dávka. Po dvou týdnech se získají vzorky sér od každého kuřete a provedou se zkoušky na přítomnost protilátek proti sledovaným agens metodami předepsanými pro chovy prosté specifikovaných patogenů, které se používají pro výrobu a kontrolu kvality vakcín (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, virus ptačí infekční bronchitidy, virus ptačí leukózy, hemaglutinační ptačí adenovirus, virus infekční burzitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus chřipky A, virus Markovy choroby. Vakcína nevyvolá tvorbu protilátek proti těmto virům.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- druh a třída ptáků, pro které je vakcína určena,
- kmen viru, který byl použit pro výrobu.
Vaccinum pseudopestis aviariae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti pseudomoru ptáků lyofilizovaná
Synonymum. Živá vakcína proti Newcastleské chorobě
Je to přípravek lentogenního kmene viru pseudomoru.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží v alantoidní dutině kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Virové suspenze se shromáždí, smíchají s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu vakcíny se může použít pouze kmen, který je prokazatelně imunogenní a jehož index neurovirulence není vyšší než 0,5. Při průkazu bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Index neurovirulence. Vzorek inokula, je-li třeba rekonstituovaný, se vstříkne do alantoidní dutiny kuřecích embryí 9 až 11 dní starých pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Vejce se inkubuje 2 dny, potom se sklidí alantoidní tekutiny. Každému z nejméně deseti jednodenních (to je více než 24 h, ale méně než 40 h po vylíhnutí) vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů se intracerebrálně vstříkne 0,05 ml alantoidní tekutiny obsahující množství viru odpovídající nejméně 10⁸EID₅₀. Kuřata se pozorují 8 dnů a každý den se zaznamenává počet zdravých, počet vykazujících příznaky onemocnění a počet uhynulých. Všechny tři soubory se sečtou. Celkový součet zdravých se násobí nulou, celkový počet vykazujících příznaky onemocnění se násobí 1 a celkový počet úhynů se násobí 2. Index neurovirulence se získá, když se součet tří předchozích součinů dělí součtem počtu zdravých, nemocných a uhynulých zvířat.
Imunogenita. K prokázání imunogenity je vhodná zkouška, která je popsána v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkouška na viry ptačí leukózy a zkoušky na cizí viry na buněčných kulturách a kuřecích embryích provedeny na reprezentativní šarži vakcíny s vyhovujícími výsledky, mohou být tyto zkoušky při rutinních kontrolách jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná vakcína smísená s monospecifickým antisérem již nevyvolá hemaglutinaci vhodné koncentrace kuřecích erytrocytů nebo již neinfikuje vnímavá kuřecí embrya, ve stáří 9 až 11 dnů, nebo vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulována.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a nejnižšího stáří, které je pro vakcinaci uvedeno v označení. Každému kuřeti se nakape do oka deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dnů. U vakcín určených k vakcinaci kuřat starých dva týdny nebo více se použijí kuřata inokulovaná ve zkoušce na cizí antigeny. Jestliže v období pozorování uhyne více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat nemá vážné klinické příznaky, zvláště příznaky dýchací, a žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na leukózní viry.
Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití buněčných kultur.
Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí.
Cizí antigeny (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí antigeny při použití kuřat.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína neobsahuje více než jeden saprofytický mikroorganismus v dávce a je prosta patogenních mikroorganismů. Vakcíny určené pro parenterální podání a tekutiny s nimi dodávané vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací do alantoidní dutiny kuřecích embryí starých 9 až 11 dnů. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů a nejnižšího stáří, které je pro vakcinaci uvedeno v označení. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání se podá takový objem rekonstituované vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení. Pro kontrolu se použije deset kuřat. Po 14 až 21 dnech se každé kuře čelenžuje intramuskulárně 10⁵ LD₅₀ virulentního kmene viru pseudomoru ptáků. Zvířata se pozorují 10 dnů. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže na konci doby pozorování nejméně 90 % vakcinovaných kuřat přežívá a nejeví příznaky onemocnění a všechna kontrolní kuřata uhynula do 6 dnů po inokulaci virulentním čelenžním kmenem.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede stáří zvířat, jež se mají vakcinovat.
Vaccinum rabiei ex cellulis ad usum humanum
Humánní vakcína proti vzteklině připravená v buněčných kulturách
Je to lyofilizovaný přípravek vhodného stabilního kmene viru vztekliny pomnoženého v buněčných kulturách a inaktivovaného validovanou metodou.
Vakcína se rozpustí bezprostředně před použitím podle návodu, vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Vakcína vyhovuje požadavkům článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu, neškodnost a stabilitu. Jestliže není stanoveno oprávněnou autoritou jinak, virus v konečné vakcíně neprojde více pasážemi od matečného inokula než virus vakcíny, která vyhověla v klinické zkoušce na neškodnost a účinnost: dokonce podle autorizované výjimky počet pasáží pro klinickou studii nepřesáhne pět.
Výrobní metoda se validuje, aby se dokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnoží v buňkách lidské diploidní linie (5.2.3), v kontinuální linii schválené oprávněnou autoritou nebo v buňkách kuřecích embryí odvozených z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2).
Inokula
Použitý kmen viru je identifikován záznamy, včetně informace o původu kmene a následné manipulaci s ním.
Pracovní inokulum se připraví nejvýše pěti pasážemi od matečného inokula. Jen takové pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím zkouškám, se může použít pro pomnožování viru.
Totožnost. Každé pracovní inokulum se specifickými protilátkami prokáže jako rabický virus.
Virová koncentrace. Aby se zajistila stejnorodost výroby, stanoví se virová koncentrace v každém pracovním inokulu metodou buněčné kultury za použití imunofluorescence.
Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na virová inokula. Je-li virus pasážován na myších mozcích, provedou se specifické zkoušky na myší viry.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny činnosti s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami probíhají za aseptických podmínek v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do médií se může použít schválené sérum živočišného, nikoli humánního původu, ale konečné udržovací médium pro buněčný růst při pomnožování viru neobsahuje živočišné sérum: média mohou obsahovat lidský albumin vyhovující článku Albumini humani solutio. Sérum a trypsin použité pro přípravu buněčné suspenze a médií prokazatelně neobsahují infekční cizí agens: trypsin vyhovuje článku Trypsinům. Média pro buněčnou kulturu mohou obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky). Virová suspenze se sklízí jednou nebo vícekrát během inkubace. Více sklizní z téže produkční buněčné kultury se může spojit a považovat za jednu sklizeň. Jen taková jednotlivá sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu inaktivované virové sklizně.
Totožnost. Jednotlivá sklizeň obsahuje virus, který se specifickými protilátkami prokáže jako rabický virus.
Virová koncentrace. Infekční virus se stanoví na buněčných kulturách: titrem se sleduje stejnoměrnost výroby.
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z produkční buněčné kultury, z níž se odvozují jednotlivé sklizně, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Purifikace a inaktivace
Virová sklizeň se může koncentrovat a případně též purifikovat vhodnými metodami: virová sklizeň se inaktivuje validovanou metodou v pevně definovaném stadiu výroby, které může být před, během nebo po koncentraci nebo purifikaci. Metoda je prokazatelně schopna inaktivovat rabický virus bez zničení imunogenní aktivity. Při použití betapropiolaktonu nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli 1 : 3500.
Pro přípravu konečné várky vakcíny se použije jen taková inaktivovaná virová suspenze, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Inaktivace. Provede se pomnožovací zkouška na zbytkový infekční rabický virus buďto ihned po inaktivaci, nebo se použije vzorek zmražený bezprostředně po inaktivaci a uchovávaný při -70 °C. Naočkuje se takové množství inaktivované virové suspenze, které odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny na buněčnou kulturu téhož typu, jaký byl použit pro výrobu vakcíny. Subkultury po 7 dnech a po 14 dnech se zkoušejí na přítomnost rabického viru imunofluorescenční zkouškou. Rabický virus se nezjistí.
Zbytková DNK hostitelských buněk. Jestliže se pro pomnožování viru použije kontinuální buněčná linie, stanoví se obsah zbytkové DNK hostitelských buněk vhodnou metodou, jak je uvedeno v článku Producta ab ADN recombinante, a není větší než 100 pg v jedné lidské dávce.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více inaktivovaných virových suspenzí. Může se přidat schválený stabilizátor k uchování účinnosti přípravku při lyofilizaci a po ní.
K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Obsah glykoproteinu. Vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) se stanoví obsah glykoproteinu, např. jednoduchou radiální imunodifuzí, metodou ELISA nebo Zkouškou vazby protilátek. Obsah je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních obalů a lyofilizuje až do obsahu vlhkosti, který zaručuje optimální stabilitu přípravku. Obaly se uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace a pronikání vlhkosti.
K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkouška na čistotu a Stanovení účinnosti. Za předpokladu, že zkouška na inaktivaci byla provedena v inaktivované virové suspenzi s vyhovujícím výsledkem a zkouška na bovinní sérumalbumin v konečné várce s vyhovujícím výsledkem, mohou být tyto zkoušky vynechány u šarže.
Zkouška totožnosti
Přítomnost antigenu rabického viru se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití protilátek, nejlépe mnonoklonálních. Vedle toho také stanovení účinnosti slouží jako zkouška totožnosti.
Zkoušky na čistotu
Inaktivace. Množství odpovídající nejméně dvaceti pěti lidským dávkám vakcíny se naočkuje na buněčnou kulturu téhož typu, který byl použit pro přípravu vakcíny. Subkultury po 7 dnech a po 14 dnech se zkoušejí na přítomnost rabického viru imunofluorescenční zkouškou. Rabický virus se nezjistí.
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce. Obsah se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 25 m.j. v jedné lidské dávce.
Pyrogenní látky (2.6.8). Vakcína vyhovuje ve zkoušce na pyrogenní látky, při níž se, pokud není stanoveno jinak, vstříkne každému králíkovi jedna lidská dávka desetkrát zředěná.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší proti účinku letální dávky rabického viru intracerebrálně podané s množstvím referenčního přípravku nezbytným k vytvoření stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční vakcína kalibrovaná v mezinárodních jednotkách a vhodný rabický virus používaný jako čelenžní přípravek.
Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Dále uvedená zkouška používá rovnoběžný model s nejméně třemi body pro zkoušený přípravek i pro referenční přípravek. Pouze pracovník se zkušenostmi s touto metodou podání je oprávněn provádět zjednodušenou zkoušku s jedním ředěním zkoušeného přípravku. Taková zkouška dovoluje pracovníkovi určit, že vakcína má účinnost signifikantně vyšší, než je požadované minimum, ale nedává plnou informaci o validitě každého jednotlivého stanovení účinnosti. Užití jednoho ředění dovoluje značnou redukci počtu zvířat předepsaných pro zkoušku a je zvažováno každou laboratoří ve vztahu k ustanovením Evropské konvence pro ochranu obratlovců používaných pro vědecké a jiné experimentální účely.
Výběr a rozložení zkušebních zvířat. Používají se zdravé samičky myší staré asi 4 týdny hmotnosti 11 g až 15 g a pocházející z jednoho chovu. Myši se rozdělí do šesti skupin o tolika zvířatech, aby byly splněny požadavky na validitu zkoušky. Pro titraci čelenžní suspenze se rozdělí do čtyř skupin po pěti.
Příprava čelenžní suspenze. Myším se intracerebrálně vstříkne kmen CVS rabického viru, a když myši vykazují známky onemocnění, ale před jejich úhynem, se usmrtí, vyjmou se mozky a připraví se homogenát mozkové tkáně ve vhodném ředidle. Větší částice se oddělí odstředěním a supernatant se použije jako čelenžní suspenze. Suspenze se rozplní v malých objemech do ampulí, které se zataví a uchovávají při teplotě nižší než -60 °C. Jedna ampule se suspenzí se rozmrazí, vhodným ředidlem se připraví sériová ředění. Každé ředění se intracerebrálně vstříkne skupině pěti myší po 0,03 ml příslušného ředění. Myši se pozorují po dobu 14 dnů. Hodnota LD₅₀ neředěné suspenze se vypočítá z počtu zvířat v každé skupině, která vykazují známky onemocnění nebo uhynula mezi pátým a čtrnáctým dnem.
Stanovení účinnosti zkoušené vakcíny. Připraví se tři pětinásobná sériová ředění zkoušeného přípravku a tři pětinásobná sériová ředění referenčního přípravku. Připraví se ředění tak, že u nejkoncentrovanějšího ředění lze očekávat, že ochrání více než 50 % zvířat, jimž bylo podáno, a u nejméně koncentrovaných ředění lze očekávat ochranu nižší než 50 % u zvířat, kterým bylo toto ředění podáno. Každé ze šesti ředění se podá jedné ze šesti šestnáctičlenných skupin zvířat a každé myši se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml toho ředění, které bylo přiděleno skupině. Po sedmi dnech se připraví tři identická ředění zkoušeného přípravku a referenčního přípravku a injekce se opakuje. Sedm dní po druhé injekci se připraví na základě předchozí titrace taková suspenze čelenžního viru, aby 0,03 ml obsahovalo 50 LD₅₀. Intracerebrálně se každé vakcinované myši vstříkne 0,03 ml této suspenze. Připraví se tři vhodná sériová ředění čelenžní suspenze a suspenze a ředění se přičlení ke čtyřem skupinám po deseti zvířatech. Čelenžní suspenze a tři ředění se intracerebrálně vstříknou čtyřem skupinám myší po 0,03 ml. Zvířata všech skupin se pozorují 14 dní a zaznamenávají se počty zvířat vykazujících známky onemocnění vzteklinou nebo uhynulých v období od pátého do čtrnáctého dne po čelenži.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže 50% ochranná dávka referenčního přípravku i zkoušeného přípravku leží mezi nejvyšší a nejnižší dávkou podanou myši; jestliže titrace čelenžní suspenze prokáže, že 0,03 ml čelenžní suspenze obsahuje nejméně 10 LD₅₀ jestliže statistická analýza vykazuje signifikantní sklon a nesignifikantní odchylku linearity nebo rovnoběžnosti v závislosti dávka - odpověď; jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti.
Vakcína vyhovuje, jestliže stanovená účinnost je nejméně 2,5 m.j. v lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede biologický původ buněk použitých k přípravě vakcíny.
Vaccinum rabiei inactivatum ad usum veterinarium
Inaktivovaná vakcína proti vzteklině pro veterinární použití
Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek z fixního viru vztekliny inaktivovaný vhodným způsobem. Virus se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře nebo v jiných vhodných substrátech a může se purifikovat a koncentrovat. Vakcína může obsahovat adjuvans a vhodnou protimikrobní konzervační látku.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vakcíny z tkáňových kultur se připravují pomnožením viru v primárních buněčných kulturách ze zdravých zvířat nebo ve vhodných buněčných liniích (5.2.4). Virová suspenze se sklízí jedenkrát nebo vícekrát během 28 dní po naočkování. Vícenásobné sklizně z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň. Virus vztekliny se inaktivuje vhodnou metodou.
U vakcín z buněčných kultur se na buněčných kulturách stejného druhu, jaké byly použity při výrobě vakcíny, provede zkouška na zbytkový infekční virus vztekliny, aby se potvrdila účinná inaktivace viru vztekliny. Množství inaktivovaného viru pro tuto zkoušku odpovídá nejméně dvaceti pěti dávkám vakcíny. Nezjistí se živý virus.
Účinnost reprezentativní šarže vakcíny se prokazuje přímou čelenží a nepřímou metodou prokazující tvorbu neutralizačních protilátek na každém druhu zvířat, pro který je vakcína určena.
Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky rekonstituované podle údajů v označení.
Zkouška totožnosti
Vakcína po podání zvířatům podporuje tvorbu specifických neutralizačních protilátek.
Zkouška na čistotu
Bezpečnost. Jestliže je vakcína určena pro více než jeden druh zvířat, včetně psa, provede se zkouška na psech. Jinak se použije jeden z druhů zvířat, pro který je vakcína určena. Dvěma vnímavým zvířatům se vstříkne způsobem uvedeným v označení dvojnásobek nejmenší dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Nevzniknou významné místní nebo systémové reakce.
Inaktivace. Nejméně deseti myším hmotnosti 11 g až 15 g se intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml ředění, které odpovídá nejméně pětinásobku udané nejmenší dávky. Pokud vakcína obsahuje protimikrobní konzervační látku nebo adjuvans, rozředí se před aplikací nejvýše desetkrát. V tomto případě, a nebo když vakcinační kmen je patogenní jen pro sající myšky, provede se zkouška na jednodenních až čtyřdenních myškách. Zvířata se pozorují 21 dní. Jestliže více než dvě zvířata uhynou v průběhu prvních 48 h, zkouška se opakuje. Zvířata nemají od 3. do 21. dne po podání žádné příznaky vztekliny nebo jiné anomálie, které by bylo možno přičítat vakcíně.
Místo této zkoušky je možno použít u tkáňových vakcín, které neobsahují žádné adjuvans, vhodnější pomnožovací zkoušky na přítomnost zbytkového infekčního viru, pro kterou se použije stejný druh tkáňových kultur, jaký byl použit pro výrobu vakcíny.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší před klinickými účinky dále definované dávky vzteklinového viru intracerebrálně podaného v porovnáním s množstvím referenčního přípravku inaktivované vakcíny proti vzteklině pro veterinární použití BRP kalibrované v mezinárodních jednotkách nezbytným k dosažení stejné ochrany.
Výběr a rozdělení pokusných zvířat. Ke zkoušce se používají zdravé myši ve stáří asi 4 týdnů a hmotnosti 11 g až 15 g z jednoho chovu. Myši se rozdělí do nejméně deseti skupin po nejméně deseti zvířatech. Všechny myši jsou stejného pohlaví.
Příprava suspenze k čelenži. Jedné skupině myší se intracerebrálně vstříkne kmen CVS viru vztekliny. Při vzniku příznaků vztekliny ještě před jejich uhynutím se myši usmrtí, odeberou se mozky a z mozkové tkáně se připraví ve vhodném rozpouštědle homogenní suspenze. Po oddělení hrubých částic odstředěním se supernatant použije jako čelenžní suspenze. Suspenze se rozplní v malých objemech do ampulí, které se zataví a uchovávají při teplotě nižší než -60 °C. Jedna ampule se rozmrazí a ve vhodném rozpouštědle se připraví sériové ředění. Každé ředění se použije pro jednu skupinu deseti myší. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml příslušného ředění. Myši se pozorují 14 dní a v každé skupině se zaznamenává počet zvířat, u kterých se mezi 5. až 14. dnem vyvinuly příznaky vztekliny. Potom se vypočte ID50 neředěné suspenze.
Postup zkoušky. Připraví se nejméně tři sériová ředění zkoušeného přípravku a tři podobné řady ředění porovnávacího přípravku.
Ředění se vyberou tak, aby ředění s nejvyšší koncentrací vakcíny chránilo nejméně 50 % zvířat, jimž bylo podáno, a ředění s nejnižší koncentrací vakcíny chránilo méně než 50 % zvířat, jimž bylo podáno. Každé ředění se použije u jedné skupiny myší. Každé myši se intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml příslušného ředění. Za 14 dní po podání vakcíny se připraví suspenze čelenžního viru tak, aby na podkladě předtitrace obsahovala každá čelenžní dávka 50 ID ₅₀ v 0,03 ml. Všem vakcinovaným myším se intracerebrálně vstříkne po 0,03 ml čelenžní suspenze. Mimo to se připraví tři další sériová ředění použitého čelenžního viru. Ředění použité k čelenži a připravená tři další ředění se intracerebrálně vstříknou v dávce 0,03 ml na myš dalším čtyřem skupinám po deseti nevakcinovaných myších. Zvířata všech skupin se pozorují 14 dní. V každé skupině mohou do 4 dní po čelenži uhynout nejvýše dvě myši. V každé skupině se zaznamenává počet zvířat, u kterých se v době od 5 do 14 dní po čelenži vyskytly příznaky vztekliny.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže:
- 50% ochranná dávka zkoušeného i referenčního přípravku je mezi největší a nejmenší dávkou vakcíny podanou myším,
- kontrolní titrace čelenžní suspenze prokáže, že v dávce 0,03 ml bylo dosaženo nejméně 10 ID ₅₀,
- interval spolehlivosti (P = 0,95) je v rozmezí 25 % až 400 % stanovené účinnosti,
- statistická analýza ukazuje signifikantní vzestup a žádné signifikantní odchylky od linearity a rovnoběžnosti přímek závislosti odpovědi na dávce.
Vakcína vyhovuje zkoušce, když stanovená účinnost je nejméně 1 m.j. v nejmenší předepsané dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- druh tkáně nebo buněčné kultury, které byly použity pro přípravu vakcíny, a druh původu,
- nejmenší počet mezinárodních jednotek v dávce.
Vaccinum rabiei perorale vivum ad vulpem
Živá vakcína proti vzteklině perorální pro lišky
Je to přípravek z imunogenního kmene oslabeného viru vztekliny. Vakcína se vloží do návnady tak, že se mohou asepticky provést dále popsané zkoušky.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Oslabený kmen viru se pomnožuje ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4); v případě, že buněčné kultury jsou savčího původu, jsou prokazatelně prosté viru vztekliny. Virová suspenze se sklízí jedenkrát nebo vícekrát během 14 dnů po naočkování. Vícenásobné sklizně z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň. Virová suspenze se může smíchat s vhodným stabilizátorem. Vakcína může být tekutá nebo lyofilizovaná. Lyofilizovaná vakcína se před použitím rekonstituuje.
Výběr vakcinačního kmene
Pro výrobu vakcíny se může použít jen takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity (viz Stanovení účinnosti) a následujících charakteristik:
- při perorálním podání v doporučené dávce a doporučenou metodou nevzniknou u čtyřiceti lišek v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou,
- při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti lišek v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou,
- při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti psů v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou,
- při perorálním podání desetinásobné doporučené dávky nevzniknou u deseti koček v průběhu 180 dnů od podání žádné příznaky onemocnění vzteklinou,
- v přirozených a experimentálních podmínkách nedojde u divoce žijících hlodavců k rozšíření virového kmene z jednoho zvířete na druhé,
- virový kmen má jeden nebo více stabilních genetických markerů, kterými může být rozlišen od jiných virových kmenů vztekliny.
Zkoušení šarže
Pokud byla zkouška účinnosti provedena s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může se tato zkouška vypustit při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí viry.
Bakterie a houby. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Vakcína se titruje ve vhodných buněčných kulturách. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající nejmenšímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně třicet pět lišek nejméně 3 měsíce starých prostých protilátek neutralizujících vzteklinu. Každému z nejméně dvaceti pěti zvířat se podá perorálně návnada uvedená v označení s vakcínou v množství odpovídajícím minimálnímu titru uvedenému v označení. Nejméně deset zvířat zůstává jako kontrolní. Všechna zvířata se pozorují po dobu 180 dnů. Žádné ze zvířat nevykazuje známky onemocnění vzteklinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že pozorovací dobu přežije nejméně dvacet pět vakcinovaných zvířat. Po 180 dnech po vakcinaci se všechny lišky intramuskulárně čelenžují virulentním kmenem viru vztekliny schváleným oprávněnou autoritou. Zvířata se pozorují 90 dnů po infekci. Zvířata, jež uhynula z důvodů, které nelze přisoudit vzteklině, se vyloučí. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že se počet vakcinovaných zvířat ve zkoušce nesníží na méně než dvacet pět. Vakcína vyhovuje zkoušce, když nejvýše dvě z dvaceti pěti vakcinovaných zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, když více než dvacet pět vakcinovaných zvířat bylo čelenžováno) vykazují příznaky onemocnění vzteklinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně devět kontrolních zvířat (nebo statisticky odpovídající počet, pokud více než deset kontrolních zvířat bylo čelenžováno) vykazuje příznaky vztekliny a v mozku těchto zvířat se metodou fluorescenčních protilátek nebo jinou spolehlivou metodou prokáže přítomnost viru vztekliny.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede podstata genetického markeru virového kmene.
Vaccinum rhinotracheitidis infectivae bovinae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti infekční bovinní rinotracheitidě lyofilizovaná
Je to přípravek z jednoho nebo více oslabených kmenů viru infekční bovinní rinotracheitidy (bovinní herpesvirus 1).
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Virus se pomnoží ve vhodné buněčné kultuře (5.2.4). Virová suspenze se shromáždí a smíchá s vhodným stabilizačním roztokem. Tato směs se potom lyofilizuje.
Výběr vakcinačního kmene
Pro výrobu vakcíny se může použít jen takový kmen viru, který je prokazatelně uspokojivý z hlediska následujících charakteristik: bezpečnost (včetně toho, že nevyvolává potraty a neprochází placentou), nevratnost virulence a imunogenita. Kmen může mít markery. K prokázání bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít následující zkoušky.
Bezpečnost. Pěti telatům ve stáří 3 měsíců nebo v nejnižším věku doporučeném pro vakcinaci, pokud je tento věk méně než 3 měsíce, která nemají protilátky proti infekční bovinní rinotracheitidě, se určeným způsobem podá množství viru odpovídající deseti dávkám vakcíny. Telata se pozorují 21 dní. Telata zůstávají zcela zdravá a neobjeví se významné místní nebo systémové reakce.
Schopnost vyvolat potrat a průchod placentou. Pro zkoušku se použije dvacet čtyři březích krav prostých protilátek proti infekční bovinní rinotracheitidě. Z toho je osm krav ve čtvrtém měsíci březosti, osm krav v pátém měsíci březosti, osm krav v šestém či sedmém měsíci březosti. Každé krávě se zamýšleným způsobem podá množství viru odpovídající deseti dávkám vakcíny. Krávy se pozorují až do konce březosti. Jestliže během pozorování dojde k abortu, provede se zkouška na přítomnost viru infekční bovinní rinotracheitidy. V plodu ani v placentě se nezjistí přítomnost viru ani virových antigenů. U narozených telat ještě před napitím kolostra se provede zkouška na protilátky proti infekční bovinní rinotracheitidě; nezjistí se žádné takové protilátky.
Nevratnost virulence. Od pěti telat použitých ve zkoušce na bezpečnost vakcíny se v době, kdy vakcinační virus může být snadno detekován, odeberou vhodné vzorky. Ověří se přítomnost a titr viru ve vzorcích. Vzorky se potom smíchají a podají intranazálně dvěma vnímavým telatům stejného stáří. V pěti dalších po sobě jdoucích pasážích se v každé pasáži provádí průkaz přítomnosti viru. Telata zůstanou zdravá a nezjistí se významné místní nebo systémové reakce.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná pro průkaz imunogenity.
Zkoušení šarže
Pokud se provede stanovení účinnosti s uspokojivými výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, může se tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma vnímavým telatům ve stáří tři měsíce nebo v nejnižším věku doporučeném pro vakcinaci, pokud je tento věk méně než tři měsíce, se podá po deseti dávkách rekonstituované vakcíny způsobem uvedeným v označení. Telata se pozorují 21 dní. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud zvířata zůstávají zcela zdravá a nezjistí se významné místní nebo systémové změny.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článek Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Cizí viry. Vakcína se neutralizuje monospecifickým antisérem a inokuluje se do vnímavých buněčných kultur. Kultura se udržují 14 dní a za 7 dní se provede pasáž. Buněčné kultury nejeví známky virové kontaminace.
Titr viru. Titr rekonstituované vakcíny se stanoví na vnímavých buněčných kulturách při teplotě podporující replikaci viru. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně množství viru odpovídající minimálnímu titru viru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá telata 2 až 3 měsíce stará a prostá neutralizačních protilátek proti infekční bovinní rinotracheitidě. Pěti telatům se způsobem uvedeným v označení podá množství rekonstituované vakcíny obsahující množství viru, které odpovídá minimálnímu titru viru uvedenému v označení. Dvě telata jsou jako kontrola. Po 21 dnech se podá sedmi telatům intranazálně množství viru infekční bovinní rinotracheitidy, které u vnímavých telat vyvolá vznik typických příznaků onemocnění, jako je teplota, výtok z očí a nosu a ulcerace na nosní sliznici. Zvířata se pozorují 21 dní. Vakcinovaná telata mají jen mírné příznaky, kontrolní mají typické příznaky. Nejméně u čtyř z pěti vakcinovaných telat se v nazální mukóze zjistí maximální titr viru, který je stokrát nižší než průměr maximálního titru viru zjištěný u kontrolních telat. Průměrný počet dní, kdy je virus vylučován, je nejméně o tři dny kratší u telat vakcinovaných než u telat kontrolních.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum rubellae vivum
Živá vakcína proti zarděnkám
Synonymum. Živá očkovací látka proti zarděnkám
Je to lyofilizovaná suspenze schváleného oslabeného kmene zarděnkového viru. Vakcína se ředí podle návodu bezprostředně před použitím. Vznikne čirá tekutina, jež může být zbarvena přítomným indikátorem pH.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace a buněčné banky. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Pokud není prokázáno a schváleno jinak, neprochází virus v hotovém přípravku od základní kultury do přípravy vakcíny více pasážemi, než bylo použito u vakcíny, jejíž bezpečnost a účinnost byla prokázána v klinické studii.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3).
Výchozí kultura viru
Kmen použitého zarděnkového viru má průkaznou dokumentaci, která obsahuje informace o jeho původu a následném zacházení. Aby se předešlo nezbytnému použití opic na zkoušku neurovirulence, připraví se výchozí kultura viru ve velkém množství a uchovává se při teplotách pod -20 °C, pokud je lyofilizována, anebo při teplotě pod60 °C, pokud lyofilizována není. Pro pomnožení viru se použije jenom ta výchozí kultura, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Totožnost. Matečné a pracovní inokulum se prokáží jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami.
Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečném a pracovním inokulu se stanovuje k zajištění stejnorodosti výroby.
Cizí antigeny (2.6.16). Pracovní výchozí kultura vyhovuje požadavkům na výchozí kulturu viru.
Neurovirulence (2.6.18). Pracovní výchozí kultura vyhovuje zkoušce na neurovirulenci živých virových vakcín. Pro zkoušku jsou vhodné opice Macaca a Cercopithecus.
Pomnožení viru a jeho sklizeň
Všechny pracovní postupy v buněčné bance a se získanými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do růstových médií se může použít schválené zvířecí (nikoliv lidské) sérum, ale konečné médium pro udržování růstu buněk při pomnožování viru neobsahuje žádné zvířecí sérum. Sérum a trypsin, použité při přípravě buněčné suspenze a při přípravě médií, se zkouší na nepřítomnost cizích antigenů. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a vhodné antibiotikum v nejnižší účinné koncentraci. Je však výhodnější mít po dobu výroby substrát bez antibiotik. Nejméně 500 ml výrobní buněčné kultury se odloží jako neinfikovaná buněčná kultura (kontrolní buňky). V průběhu pomnožování viru se kontroluje teplota inkubace a za 28 dní od naočkování nebo dříve se odebírá virus, a to najednou nebo opakovaně. Opakované odběry z jedné buněčné kultury se mohou spojit a považovat za jednu sklizeň viru.
K přípravě konečné várky vakcíny se použije jenom ta sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Totožnost. Sklizeň viru obsahuje viry, které se prokáží jako zarděnkový virus v buněčné kultuře neutralizací specifickými protilátkami.
Koncentrace viru. Koncentrace viru ve sklizni viru se stanoví ke sledování stejnorodosti výroby a k výpočtu ředění pro konečnou vakcínu. Postupuje se tak, jak je uvedeno v odstavci Stanovení účinnosti.
Cizí antigeny (2.6.16).
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky z přípravy buněčné kultury, z níž se získává virus, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na nepřítomnost cizích antigenů (2.6.16).
Konečná várka vakcíny
Virové sklizně, které vyhověly výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se naředí, jak je zapotřebí.
K přípravě konečné šarže se použije jenom ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícímu požadavku.
Bakterie a houby. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1); na každou živnou půdu se použije 10 ml zkoušené konečné várky vakcíny.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených nádobek a lyofilizuje se, až obsah vlhkosti dosáhne hodnoty příznivé pro stabilitu vakcíny. Nádobky se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a přístupu vlhkosti.
K použití se propustí jenom ta šarže, která vyhovuje požadavku na tepelnou stabilitu a požadavkům uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Jestliže u konečné várky vakcíny byla s vyhovujícím výsledkem provedena zkouška na hovězí sérový albumin, může být tato zkouška u šarže vypuštěna.
Tepelná stabilita. Provede se zrychlená rozkladná zkouška zahřátím lyofilizované vakcíny na 37 °C po 7 dní. Koncentrace viru po této době neklesne od výchozí hodnoty o více než 1 log₁₀ a v každém případě musí být nejméně 10³ TKD₅₀ v jedné dávce.
Zkouška totožnosti
Zkoušený přípravek rozpuštěný předepsaným způsobem a smíchaný se specifickým protizarděnkovým sérem není již schopen infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rozpuštěný zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Hovězí sérový albumin. Nejvýše 50 ng v jedné lidské dávce, stanoveno vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Infekční virové částice se stanoví nejméně trojmo, při čemž se použije nejméně pět buněčných kultur pro každé 0,5 log₁₀ sériové ředění nebo jinou metodu se stejnou přesností. K ověření každé zkoušky se použije vhodný virový porovnávací přípravek. Stanovená koncentrace viru je rovna nejméně koncentraci uvedené v označení; minimální koncentrace uvedená v označení je nejméně 10³ CCID₅₀ v jedné lidské dávce. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu koncentrace viru je menší než ±0,3.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- kmen viru použitý k přípravě vakcíny,
- typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
- minimální koncentrace viru,
- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- doba, v níž se vakcína po rozpuštění musí použít,
- že vakcína se nesmí podat těhotným ženám a že žena nesmí 2 měsíce po očkování otěhotnět.
Vaccinum tetani adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti tetanu
Synonymum. Adsorbovaná očkovací látka proti tetanu
Je to tetanický toxoid adsorbovaný na minerální nosič. Toxoid se připravuje formaldehydovou inaktivací toxinu vytvořeného při růstu kultury mikroba Clostridium tetani.
Výroba
Várka přečištěného toxoidu
Výchozí pracovní kultury, které vytvářejí tetanický toxin pro výrobu toxoidu, se připravují definovaným systémem jednotné inokulace, který zachovává jejich toxinogenitu a v případě potřeby ji obnovuje novým cíleným výběrem. Vysoce toxinogenní kmen Clostridium tetani známého původu a udržování se pěstuje ve vhodné tekuté živné půdě. Na konci kultivace se zkouší čistota každé kultury a kontaminované kultury se vyřadí. Asepticky se shromáždí živné půdy obsahující toxin. Kontroluje se obsah toxinu (Lf v ml), aby bylo možno sledovat pravidelnost výroby. Jednotlivé sklizně se mohou spojit, aby se připravila várka přečištěného toxoidu. Toxin se čistí, aby se odstranily složky, které by mohly u člověka způsobit nežádoucí reakce. Vyčištěný toxin se detoxikuje formaldehydem takovou metodou, která zabrání poškození imunogenní účinnosti toxoidu a jeho zpětné přeměně na toxin, zvláště působením tepla. Přečištění lze také provést až po detoxikaci.
K přípravě konečné várky vakcíny se může použít pouze várka přečištěného toxoidu, který vyhovuje následujícím požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Nepřítomnost tetanického toxinu. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, jež by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně nejméně 500 Lf přečištěného toxoidu v 1 ml. Jestliže se u některého ze zvířat během 21 dnů následujících po injekci projeví příznaky tetanu nebo na něj zvíře uhyne, toxoid nevyhovuje zkoušce. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, toxoid nevyhovuje.
Stálost toxoidu. Za použití stejného tlumivého roztoku jako pro konečnou vakcínu, ale bez sorbentu se připraví takové ředění přečištěného toxoidu, aby odpovídalo koncentraci v konečné vakcíně. Naředěný toxoid se rozdělí na dvě stejné části, které se uchovávají po dobu šesti týdnů; jedna část při (5 ±3) °Ca druhá při 37 °C. Pak se oba vzorky podrobí vhodné citlivé zkoušce na přítomnost aktivního tetanického toxinu, jako je podání myším nebo morčatům.
Toxoid vyhovuje zkoušce, jestliže ani jeden ze vzorků nevyvolá žádné známky toxické reakce odpovídající tetanickému toxinu.
Antigenní čistota. Nejméně 1000 Lf na 1 mg bílkovinného dusíku.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví adsorpcí vhodného množství přečištěného tetanického toxoidu na hydratovaný fosforečnan hlinitý, hydroxid hlinitý nebo fosforečnan vápenatý; vzniklá směs je přibližně izotonická s krví. Je možné přidat vhodné protimikrobní konzervační látky. Některé z nich, zvláště fenolového typu, působí nepříznivě na antigenní aktivitu, a nelze je tedy použít.
K přípravě šarže se může použít pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látky. 85 % až 115 % zamýšleného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Účinnost. Provede se zkouška popsaná ve stati Stanovení účinnosti.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
K použití může být uvolněna pouze šarže, která odpovídá všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti. Pokud byly zkouška specifické neškodnosti, stanovení obsahu volného formaldehydu a protimikrobní konzervační látky a stanovení účinnosti provedeny s vyhovujícími výsledky u konečné várky vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Zkouška totožnosti
Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu.
Zkoušky na čistotu
Specifická neškodnost. Pěti zdravým morčatům o hmotnosti 250 g až 350 g, kterým před tím nebyla podána žádná látka, která by mohla narušit zkoušku, se vstříkne podkožně pětinásobek lidské dávky uvedené v označení. Jestliže během 21 dnů po injekci kterékoli ze zvířat uhyne za příznaků tetanu nebo se u něj jeho příznaky projeví, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno zvíře, zkouška se opakuje. Jestliže při opakované zkoušce uhyne více než jedno zvíře, přípravek nevyhovuje.
Hliník. Pokud se jako nosič použije hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Vápník. Pokud se jako nosič použije fosforečnan vápenatý, přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Přípravek vyhovuje zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Nejméně nejnižší prokazatelně účinné množství, nejvýše 115 % deklarovaného množství. Pokud je třeba, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou metodou.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Provede se jedno z předepsaných stanovení účinnosti adsorbované vakcíny proti tetanu (2.7.8).
Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu.
Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 40 m.j. v jedné lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- minimální množství mezinárodních jednotek v jedné lidské dávce,
- název a množství nosiče,
- že se přípravek před použitím roztřepe,
- že přípravek nesmí zmrznout.
Vaccinum tetani ad usum veterinarium
Vakcína proti tetanu pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene mikroba Clostridium tetani. Filtrát kultury se inaktivuje takovým způsobem, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována.
Takto vytvořený toxoid se může koncentrovat a čistit a může se přidat vhodné adjuvans.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Při vývoji vakcíny se prokáže její bezpečnost pro každý zvířecí druh, jemuž je určena.
Zkoušky totožnosti
Provede se zkouška totožnosti A, nebo pokud to povaha adjuvans dovoluje, zkouška B.
Zkoušky na čistotu
Toxicita. Pěti zdravým morčatům hmotnosti 350 g až 450 g, která v minulosti nebyla léčena žádnou látkou, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně vstříkne na dvě místa po 5 ml zkoušeného přípravku rozdělených na dvě stejné dávky. Zvířata nemají významné místní ani celkové reakce. Projeví-li se u zvířat během 21 dní po očkování příznaky onemocnění nebo pokud uhynou na tetanus, přípravek nevyhovuje. Pokud z nespecifických příčin uhyne více než jedno morče, zkouška se opakuje. Jestliže některé ze zvířat uhyne i při opakované zkoušce, přípravek nevyhovuje.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví metodou A nebo metodou B.
Metoda A
Použije se deset morčat vážících nejméně 250 g. Každému se podkožně vstříkne takové množství zkoušeného přípravku, které nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou v označení jako první dávka. Za 28 dní se provede přeočkování dávkou, která nepřesahuje nejnižší dávku uvedenou jako druhá dávka. Za 14 dní po přeočkování se morčatům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.
Účinnost směsného vzorku séra je nejméně 7,5 m.j. tetanického antitoxinu v mililitru kromě zkoušeného přípravku určeného pro lichokopytníky, u něhož je účinnost směsného vzorku séra nejméně 30 m.j. v mililitru.
Pokud je tetanická vakcína pro veterinární použití součástí smíšené vakcíny, není určena pro lichokopytníky, a zkouší-li se ostatní složky vakcíny běžně na králících, může se zkouška účinnosti provést i u tetanické složky na králících. Použije se deset králíků 3 až 6 měsíců starých. Účinnost směsného vzorku séra je potom nejméně 2,5 m.j. v mililitru.
Mezinárodní jednotkou je specifická účinnost neutralizující tetanický toxin obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér morčat (nebo králíků) se stanoví porovnáním dávky nezbytné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat proti toxickému účinku neměnné zkušební dávky tetanického toxinu s dávkou referenčního přípravku tetanického antitoxinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách nezbytnou k vytvoření shodné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný tetanický toxin, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví proti referenčnímu přípravku za použití zkušebního toxinu. Pokud není uvedeno jinak, oprávněná autorita upřednostňuje pro vyhodnocení zkoušky letální metodu. Pro tuto metodu je shodný počet pokusných zvířat i postup zkoušky s paralytickou metodou. Limitním konečným bodem je však místo paralýzy úhyn zvířete a místo Lp/10 a 50% paralytické dávky se používá dávka L+/10 a LD₅₀.
Příprava zkušebního toxinu. Ze sterilního filtrátu osmidenní až desetidenní kultury Cl. tetani v tekuté živné půdě se připraví zkušební toxin. Může se připravit přidáním tohoto filtrátu do glycerolu v poměru jednoho objemového dílu filtrátu k jednomu až dvěma objemovým dílům glycerolu. Roztok zkušebního toxinu se může uchovávat při teplotě 0 °C nebo slabě nižší. Toxin se může též vhodným způsobem lyofilizovat.
Zkušební toxin se vybírá po stanovení dávky Lp/10 pro myši a 50% paralytické dávky. Vhodný toxin obsahuje nejméně l000násobek 50% paralytické dávky v jedné dávce Lp/10.
Dávka Lp/10 (Limes paralyticum). Je to nejnižší množství toxinu, které smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podkožně vstříknuto myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu zvířat.
50% paralytická dávka. Je to množství toxinu, které po subkutánním podání myším (nebo morčatům) způsobí 4. den po podání nebo dříve tetanickou paralýzu poloviny zvířat.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Referenční přípravek se rozpustí nebo zředí ve vhodné tekutině tak, aby v 1 ml obsahoval 0,5 m.j. Množství toxinu se změří nebo odváží a zředí se vhodnou tekutinou. Směsi roztoku referenčního přípravku a roztoku zkušebního toxinu se připraví tak, aby každá směs obsahovala v podávaném objemu 0,1 m.j. antitoxinu a jeden ze řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (objemy zkušebního toxinu se mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem (0,4 ml až 0,6 ml pro myši nebo 4,0 ml pro morčata). Směsi se 60 min nechají stát ve tmě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, jimž se zvolená dávka vstříkne podkožně. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny zvířat stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a vypočte se zkušební dávka jako průměr jednotlivých zkoušek. Zkušební dávka je množství toxinu obsažené v té směsi, která způsobí tetanickou paralýzu poloviny celkového počtu zvířat, jimž se toxin podal.
Po stanovení zkušební dávky toxinu se může připravit jeho koncentrovaný roztok ve směsi jednoho objemového dílu roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a jednoho až dvou objemových dílů glycerolu R. Tento koncentrovaný roztok se může skladovat zmrazený a před použitím se zředí. Specifická aktivita takového roztoku se v častých intervalech stanoví znovu.
Stanovení účinnosti zkoušeného séra.
Předběžná zkouška: Odměří se nebo odváží určité množství zkušebního toxinu a zředí se vhodnou tekutinou tak, aby roztok obsahoval 5 zkušebních dávek v mililitru (roztok zkušebního toxinu). Směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na stejný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se vstříkne podkožně zvolené množství směsi. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Podle výsledků se zvolí vhodné směsi pro konečnou zkoušku.
Konečná zkouška: Směsi roztoku zkušebního toxinu a zkoušeného séra se připraví tak, aby každá směs obsahovala v objemu zvoleném pro injekci zkušební dávku toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra vzájemně se lišících nejvýše o 20 %, přičemž řada přesahuje konečný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce. Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi obsahující v celkovém objemu zvoleném pro injekci stejné množství zkušebního toxinu a stoupající objemy referenčního přípravku (se střední hodnotou 0,1 m.j.). Každá směs se doplní vhodnou tekutinou na shodný konečný objem. Směsi se 60 min nechají stát chráněny před světlem. Pro každou směs se použijí nejméně dvě zvířata; každému se podkožně vstříkne zvolené množství. Zvířata se pozorují 96 h a denně se zaznamenává u každé skupiny stupeň rozvoje tetanických příznaků. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v podaném objemu, je ta směs, která způsobí tetanickou paralýzu shodného nebo téměř shodného počtu zvířat jako referenční směs obsahující 0,1 m.j. v podaném objemu. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Výsledky jsou platné pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
- 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
- 91,5 % až 109 %, použila-li se tři zvířata na dávku,
- 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Metoda B
Tato metoda se může použít pouze pro určité přípravky. Metoda není především vhodná pro polyvalentní vakcíny nebo pro vakcíny s olejovým adjuvans.
Provede se stanovení účinnosti (adsorbované) vakcíny proti tetanu (2.7.8) jednou z popsaných metod.Stanovená účinnost je nejméně 150 m.j.v nejnižší dávce, která je uvedena v označení na obalu.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
- že přípravek se před použitím roztřepe,
- u přípravků obsahujících adjuvans jeho název.
Vaccinum tuberculosis (BCG) cryodesiccatum
Vakcína proti tuberkulóze (BCG) lyofilizovaná
Synonymum. Očkovací látka proti tuberkulóze
Je to přípravek obsahující živé bakterie získané z kultury bacila Calmettova a Guérinova (Mycobacterium bovis BCG), jejichž schopnost chránit proti tuberkulóze byla prokázána.
Výroba
Vakcínu připravuje pracovní skupina složená ze zdravých osob, které nepracují s jiným infekčním agens; především nemohou pracovat s virulentními kmeny Mycobacterium tuberculosis, ani nemohou být vystaveni známému riziku nákazy tuberkulózou. Přípravek je citlivý na sluneční světlo: postupy jeho přípravy jsou uspořádány tak, aby všechny kultury a vakcíny byly chráněny před přímým slunečním světlem a ultrafialovým zářením při všech stupních výroby, zkoušení a uchovávání.
Příprava je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně zajišťuj e výrobu stejnorodé vakcíny, která u člověka vyvolává odpovídající senzitivitu na tuberkulin, která má přijatelnou protektivní účinnost na zvířatech a je bezpečná. Vakcína se připravuje z kultur, které pocházejí z matečného inokula při co nejmenším možném počtu subkultur a ve všech případech nejvýše osmi subkulturami. Během těchto subkultivací se přípravek lyofilizuje nejvýše jedenkrát.
Bakteriální inokula
Kmen pro matečné iokulum se vybere a udržuje tak, aby se zachovala jeho stabilita, schopnost senzibilizovat člověka a morče na tuberkulin a chránit zvířata proti tuberkulóze a také aby byl relativně nepatogenní pro člověka a laboratorní zvířata. Vlastnosti použitého kmene mají být doloženy historickými záznamy o jeho původu a dalším následným zacházením.
Z primární pracovní kultury se připraví vhodná šarže vakcíny, která se uchovává jako porovnávací vakcína. Je-li připraveno nové pracovní inokulum, provedou se s šarží vakcíny z něho připravené vhodné zkoušky na pozdní přecitlivělost na morčatech; vakcína se prokazatelně signifikantně neliší ve své účinnosti od porovnávací vakcíny.
Pro pomnožení se použije jen to pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Totožnost. Prokáže se, že bakterie v pracovním inokulu jsou Mycobacterium bovis BCG.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií.
Virulentní mykobakterie. Pracovní inokulum se zkouší postupem uvedeným ve zkouškách na čistotu, použije se deset morčat.
Schopnost indukovat odpověď morčat. Schopnost pracovního inokula indukovat přecitlivělost na tuberkulin se prokáže na morčatech.
Pomnožení a sklizeň
Bakterie se kultivují ve vhodné živné půdě nejdéle 21 dní v povrchové nebo hloubkové kultuře. Živná půda neobsahuje složky, o nichž je známo, že u člověka způsobují toxickou nebo alergickou reakci nebo že způsobují přeměnu bakterií na kmen virulentní pro morčata. Kultura se sklidí a suspenduje ve sterilní živné půdě, která chrání životnost vakcíny, což se určí vhodnou metodou stanovení počtu živých zárodků.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví z jedné sklizně nebo spojením jednotlivých sklizní. Může se přidat stabilizátor, jestliže stabilizátor vadí při stanovení koncentrace bakterií v konečné várce vakcíny, provede se stanovení ještě před přidáním stabilizátoru.
Pro přípravu šarže vakcíny se použije jen ta konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Virulentní mykobakterie. Zkouší se postupem uvedeným ve Zkouškách na čistotu.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml. Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu kromě přítomnosti mykobakterií.
Stanovení počtu živých zárodků. Stanovení počtu živých zárodků v mililitru se provede na pevné živné půdě vhodnou metodou pro zkoušenou vakcínu nebo se provede stanovení adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Provede se současně s referenčním přípravkem stejného kmene. Koncentrace bakterií. Celková koncentrace bakterií se stanoví vhodnou metodou buď přímo stanovením bakteriální hmoty, nebo nepřímo zákalovou metodou kalibrovanou podle množství mikroorganismů. Je-li bakteriální koncentrace stanovena před přidáním stabilizátoru, stanoví se koncentrace v konečné várce vakcíny přepočtem. Celková koncentrace bakterií je v rozmezí schváleném pro jednotlivé přípravky.
Poměr počtu živých zárodků k celkové koncentraci bakterií není nižší než poměr schválený pro jednotlivé přípravky.
Šarže
Konečná várka vakcíny se rozplní do sterilních obalů a lyofilizuje se tak, aby zbytková vlhkost byla vhodná pro stabilitu vakcíny; obaly se uzavřou buď ve vakuu, nebo v plynu, který vakcíně neškodí.
Doba použitelnosti může být nejvýše 4 roky od data sklizně kromě případu, kdy se naplněné a uzavřené obaly skladují při teplotě -20 °C nebo nižší.
Pouze šarže, která vyhovuje dále uvedeným požadavkům na počet živých zárodků a jednotlivým požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení počtu zárodků, může být uvolněna k použití. Jestliže zkouška na přítomnost virulentních mykobakterií byla provedena s vyhovujícím výsledkem u konečné várky vakcíny, je možno ji vynechat u šarže. Je-li provedena zkouška na zvýšenou kožní dráždivost s vyhovujícím výsledkem u pracovního inokula a u pěti po sobě následujících šarží z něho připravených, lze tuto zkoušku u šarže vynechat.
Počet živých zárodků. Počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny se stanoví na pevné živné půdě metodou, která je vhodná pro zkoušenou vakcínu, nebo se provede stanovení adenosintrifosfatu bioluminiscenční reakcí. Poměr počtu živých zárodků před a po lyofilizaci není nižší než hodnota určená pro daný přípravek.
Zkoušky totožnosti
Totožnost zkoušeného přípravku se prokáže mikroskopickým vyšetřením přítomnosti acidorezistentních bacilů v obarvených nátěrech a při kultivaci na pevných půdách růstem kolonií charakteristického vzhledu.
Zkoušky na čistotu
Virulentní mykobakterie. Každému ze šesti morčat hmotnosti 250 g až 400 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla ovlivnit tuto zkoušku, se podkožně nebo nitrosvalově vstříkne množství vakcíny odpovídající nejméně padesáti lidským dávkám. Zvířata se pozorují nejméně 42 dní. Po uplynutí této doby se morčata usmrtí a při pitvě se hledají známky infekce tuberkulózou. Menší reakce v místě aplikace se nehodnotí. Zvířata, která uhynou během sledované doby, se také vyšetřu-jí na tuberkulózu. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud žádné ze zvířat nevykazuje známky tuberkulózy a pokud během sledované doby neuhyne více než jedno morče. Jestliže během sledované doby uhynou dvě morčata a pitvou se neprokáže tuberkulóza, zkouška se opakuje na dalších šesti morčatech. Vakcína vyhovuje, jestliže během 42 dnů po podání neuhyne více než jedno morče a pitva neprokáže žádné známky tuberkulózy.
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1) kromě přítomnosti mykobakterií.
Nadměrná kožní reaktivita. Použije se šest zdravých bílých nebo světle zbarvených morčat hmotnosti nejméně 250 g, jimž nebyla podána žádná látka, která by mohla tuto zkoušku ovlivnit. Podle randomizačního plánu se každému morčeti intradermálně podá 0,1 ml rekonstituované vakcíny a dalších dvou desetinásobných sériových ředění a stejné dávky porovnávací vakcíny. Léze v místě podání se sledují 4 týdny. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže reakce, které vyvolala, se výrazně neliší od reakcí vyvolaných porovnávací vakcínou.
Teplotní stabilita. Vzorky lyofilizované vakcíny se ponechají 4 týdny při 37 °C. V zahřáté i nezahřáté vakcíně se stanoví počet živých zárodků postupem uvedeným dále. Rozdíl počtu živých zárodků v zahřáté vakcíně oproti nezahřáté je nejvýše 20 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení počtu zárodků
Počet živých zárodků v rekonstituované vakcíně se stanoví na pevné živné půdě metodou vhodnou pro zkoušenou vakcínu. Počet je v rozmezí uvedeném v označení. Současně se stanoví počet živých zárodků v porovnávací vakcíně.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- nejnižší a nejvyšší počet živých zárodků v mililitru rekonstituované vakcíny,
- že se vakcína chrání před přímým slunečním světlem,
- že se vakcína použije bezprostředně po otevření a zbytek se znehodnotí,
- věková skupina, pro kterou je vakcína určena,
- dávka pro každou věkovou skupinu.
Vaccinum varicellae vivum
Živá vakcína proti planým neštovicím
Je to lyofilizovaný přípravek oslabeného kmene OKA Herpesvirus varicellae. Vakcína se podle údajů v označení rekonstituuje bezprostředně před použitím; vznikne čirá tekutina, která může být zbarvena vzhledem k přítomnosti indikátoru pH.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčných bank. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stále stejnou živou vakcínu přiměřené imunogenity a bezpečnosti pro člověka. Virus v konečné vakcíně neprošel více než třiceti osmi pasážemi v buněčných kulturách od viru, který byl původně izolován.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Substrát pro pomnožení viru
Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3).
Virové inokulum
Kmen viru planých neštovic je určen jako OKA podle původních záznamů, které obsahují informaci o původu viru a následné manipulaci s ním. Virus nikdy nebyl pasážován v kontinuální buněčné linii. Inokulum se připravuje na stejném druhu buněk, jaký se použije při výrobě konečné vakcíny. Aby se předešlo nadměrnému používání opic ve zkoušce na neurovirulenci, připraví se virové inokulum ve velkém množství a uchovává se lyofilizované při teplotách nižších než -20 °C nebo, pokud není lyofilizované, při teplotách nižších než -60 °C.
Pouze virové inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k pomnožení viru.
Zkouška totožnosti. V matečných i pracovních inokulech se prokáže virus planých neštovic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace viru v matečných i pracovních inokulech se stanoví tak, jak je předepsáno ve zkoušce Stanovení účinnosti, a slouží ke sledování stálosti výroby.
Cizí agens (2.6.16). Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula živých virových vakcín; na zkoušku v buněčných kulturách se odebírá vzorek 50 ml.
Neurovirulence (2.6.18). Pracovní inokulum vyhovuje zkoušce živých virových vakcín na neurovirulenci.
Pomnožování a sklizeň viru
Všechny práce s buněčnou bankou a s následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostředí, kde se nepracuje s jinými buňkami. Do živných médií se může použít schválené zvířecí (nikoliv lidské) sérum. Sérum a trypsin použité k přípravě buněčných suspenzí a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro buněčné kultury může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Při výrobě se dává přednost substrátu bez antibiotik. Jako nenaočkovaná kontrola (kontrolní buňky) se uchovává 5 % buněk použitých k výrobě vakcíny, nejméně však 50 ml. Infikované buňky tvořící jednu sklizeň se promyjí, uvolní se s povrchu podložky a smíchají se. Buněčná suspenze se lyzuje ultrazvukem.
Pouze sklizeň viru, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Zkoušky totožnosti. Sklizeň viru obsahuje virus, který se dokáže jako virus planých neštovic séroneutralizační zkouškou v buněčné kultuře za použití specifických protilátek.
Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru ve sklizni viru se stanoví tak, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti, aby se zajistila stálost výroby a aby se stanovilo ředění, jež se má použít pro konečnou várku vakcíny.
Cizí agens (2.6.16). Pro zkoušku na buněčných kulturách se použije 50 ml.
Kontrolní buňky. Kontrolní buňky výrobní buněčné kultury, z níž se odvozuje jednotlivá sklizeň, vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Konečná várka vakcíny
Sklizně viru, které vyhovují výše uvedeným zkouškám, se spojí a vyčeří, aby se odstranily buňky. Může se přidat vhodný stabilizátor a spojené sklizně se zředí vhodným způsobem.
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Bakterie a houby. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1); na každou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů a lyofilizuje se na obsah vlhkosti, která je prokazatelně vhodná pro stabilitu vakcíny. Potom se obaly uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci a vniknutí vlhkosti.
Pouze šarže, která vyhovuje z hlediska všech požadavků uvedených v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Pokud byla zkouška na bovinní sérumalbumin provedena s uspokojivým výsledkem na konečné várce vakcíny, může být u šarže vypuštěna.
Zkouška totožnosti
Když se vakcína rekonstituovaná podle údajů v označení smíchá se specifickými protilátkami na Herpesvirus varicellae, není již schopna infikovat vnímavé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bakterie a houby. Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu (2.6.1).
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 0,5 ug v lidské dávce: stanoví se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %.
Stanovení účinnosti
Infekční virus se titruje na nejméně deseti buněčných kulturách pro každé čtyřnásobné ředění nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Koncentrace viru je nejméně 2,0. 10³ PFU v lidské dávce.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení se uvede:
- virový kmen použitý k přípravě vakcíny,
- typ a původ buněk použitých k přípravě vakcíny,
- varování před stykem s dezinfekčními prostředky,
- minimální koncentrace viru,
- že se vakcína nepodává těhotným ženám,
- v jaké době po rekonstituci je třeba vakcínu použít.
Vaccinum variolae gallinaceae vivum cryodesiccatum
Živá vakcína proti neštovicím drůbeže lyofilizovaná
Je to přípravek z jednoho nebo více oslabených kmenů holubího pox-viru, slepičího pox-viru nebo krůtího pox-viru.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Každý virus se pomnoží na chorioalantoidních membránách kuřecích embryí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Jsou-li buněčné kultury ptačího původu, jsou získány z chovů prostých specifikovaných patogenů. Virové suspenze se shromáždí, smíchají s vhodnou stabilizující tekutinou a lyofilizují se.
Výběr vakcinačního kmene
Pro přípravu vakcíny se může použít pouze virový kmen prokazatelně uspokojivý z hlediska imunogenity a bezpečnosti.
Zkoušení šarže
Pokud se provedou zkouška na viry ptačí leukózy, zkouška na cizí viry na kuřecích embryích a zkouška na adenoviry, reoviry a viry ptačí laryngotracheitidy s uspokojujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou se při rutinních kontrolách jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno na reprezentativní šarži vakcíny s uspokojivými výsledky, může se tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených ze stejného inokula vypustit, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná vakcína chrání vnímavá kuřata proti neštovicím drůbeže.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů nejnižšího stáří udávaného pro vakcinaci. Každému kuřeti se podá způsobem uvedeným v označení nebo v přibalovém letáku pro tuto kategorii zvířat deset dávek vakcíny rekonstituované tak, aby se získala koncentrace vhodná pro zkoušku. Kuřata se pozorují 21 dní. Jestliže v období pozorování uhynou více než dvě kuřata z příčin, které nelze přisoudit vakcíně, zkouška se opakuje. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže žádné z kuřat neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně, nebo nevykazuje jiné než mírné, přechodné místní příznaky.
Cizí viry zkouškou na kuřecích embryích (2.6.3). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí provedené bez provedení pasáží; opomíjejí se abnormality způsobené vakcinačním virem, který nebyl neutralizován.
Cizí antigeny zkouškou na kuřatech (2.6.6). Rekonstituovaná vakcína vyhovuje zkoušce na cizí antigeny při použití kuřat.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Co možná nejvíce neutralizovaná vakcína vyhovuje zkoušce na viry s následujícími modifikacemi; nedělají se subkultury fibroblastů a místo komplement-fixační zkoušky se provádí ELISA s použitím IgG specifického pro skupinově specifický antigen ptačí leukózy.
Adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy. Zkoušky na adenoviry, reoviry a virus ptačí laryngotracheitidy jsou provedeny ve zkoušce na cizí antigeny při použití kuřat a jsou negativní.
Mykoplazmata (2.6.7). Vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína obsahuje nejvýše jeden saprofytický mikroorganismus v dávce a je prostá patogenních mikroorganismů. Každá tekutina dodávaná s vakcínou vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Titr viru. Vakcína se titruje v buněčných kulturách nebo inokulací na chorioalantoidní membránu kuřecích embryí 9 až 11 dní starých. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v přibalovém letáku.
Stanovení účinnosti
Použijí se vnímavá kuřata z jednoho chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nejnižšího stáří uvedeného v označení. Každému z nejméně dvaceti kuřat pro každý z udávaných způsobů podání se podá takový objem rekonstituované vakcíny, který obsahuje množství viru, jež odpovídá
minimálnímu titru uvedenému v označení nebo v příbalovém letáku. Jako kontrola se použije dvacet kuřat. Po 21 dnech se každé kuře čelenžuje intrafolikulámím podáním nebo skarifikací virulentním kmenem viru neštovic drůbeže. Kuřata se pozorují 21 dní. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže na konci doby pozorování přežívá nejméně 90 % vakcinovaných kuřat a nejeví žádné příznaky onemocnění a všechny kontroly projevují příznaky onemocnění. Opomíjejí se přechodné místní reakce, které se objeví u vakcinovaných kuřat v průběhu 6 dní po čelenži.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede stáří zvířat, ve kterém mají být vakcinována.

a) v prvních 7 dnech zkoušky neuhyne v žádné skupině více než 10 % kuřat,

a) jestliže kuřata 2. skupiny nemají makroskopické změny Markovy choroby,

a) Každému z pěti selat se intramuskulárně vstříkne v jedné injekci desetinásobná vakcinační dávka (skupina a).

a) Po smíchání se specifickým neutralizačním vzteklinovým antisérem nevyvolá vakcína po vyočkování na vnímavou buněčnou kulturu cytopatický efekt. Neprokážou se známky hemaglutinačních nebo hemadsorpčních agens.

a) Na koních. Každému z pěti vnímavých séronegativních koní se doporučeným způsobem vstříkne jedna dávka zkoušeného přípravku. Za dobu uvedenou v označení jako interval mezi první a druhou vakcinací se vstříkne objem odpovídající druhé dávce vakcíny. Každému zvířeti se odeberou dva vzorky krve, první za týden po první vakcinací, druhý za dva týdny po druhé vakcinací. Z každého vzorku krve se oddělí sérum. Séra se inaktivují zahřátím 30 min na 56 °C. K jednomu objemovému dílu séra se přidají tři objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 7,4 a čtyři objemové díly suspenze kaolinu lehkého R ve stejném tlumivém roztoku (250 g/l). Všechny směsi se 10 min protřepávají při pokojové teplotě. Poté se odstředí, oddělí se supernatant, který se smíchá s koncentrovanou suspenzí kuřecích erytrocytů. Inkubuje se 60 min při 37 °C a odstředí se. Ředění získaného séra je 1 : 8. Ke zkoušení sér se použije antigen nebo antigeny připravené z kmene nebo kmenů použitých k výrobě vakcíny. Z každého zředěného séra se připraví řada dvojnásobných ředění. K 0,025 ml naředěného séra se přidá 0,025 ml suspenze každého antigenu (který byl napřed ošetřen etherem R) obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a poté se přidá 0,05 ml 0,5% suspenze kuřecích erytrocytů. Nechá se dále stát 1 h při pokojové teplotě a zaznamená se poslední ředění séra, ve kterém ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace.
Titr protilátek u sér odebraných po druhé vakcinací není nižší než 1 : 64 (do hodnoty ředění se nezapočítávají objemy suspenzí antigenu a erytrocytů). Pokud u některých zvířat ukazuje nalezený titr protilátek po první vakcinací, že to je anamnestická odpověď, nebere se tento výsledek v úvahu, ale provede se za stejných podmínek doplňující stanovení s tolika zvířaty, kolik jich mělo anamnestickou odpověď.

b) nejméně 70 % skutečného počtu (výchozí počet snížený o počet těch, která uhynula v průběhu prvních 7 dnů zkoušky) ve skupině 1 má makroskopické změny Markovy choroby,

b) jestliže počet přežívajících kuřat v 2. skupině ve 120 dnech stáří je nejméně 90 % přežívajících v 3. skupině.

b) Pět selat je 5 po sobě jdoucích dní imunosuprimováno denně dávkou 2 mg prednisolonu na kg živé hmotnosti; třetí den se selatům podá jedna dávka vakcíny (skupina b).

b) Vnímavá buněčná kultura se naočkuje ředěními vakcíny 1 : 10 a 1 : 1000 a inkubuje se při 37 °C. Po 2,4 a 6 dnech se buňky obarví různými typy monoklonálních protilátek, které nereagují s vakcinačním kmenem, ale reagují s jinými kmeny viru vztekliny (např. uliční virus, Pasteurův kmen). Vakcína nevykazuje známky znečištění jinými vzteklinovými viry.

b) Na morčatech. Každému z deseti morčat prostých specifikovaných protilátek se podkožně vstříkne dávka uvedená v označení. Za 21 dní se odeberou vzorky krve a oddělí se sérum. Séra se inaktivují zahřátím 30 min na 56 °C. K jednomu objemovému dílu séra se přidají tři objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového s chloridem sodným o pH 7,4 a čtyři objemové díly suspenze kaolinu lehkého R ve stejném tlumivém roztoku (250 g/l). Všechny směsi se 10 min protřepávají při pokojové teplotě. Poté se odstředí, oddělí se supernatant, který se smíchá s koncentrovanou suspenzí kuřecích erytrocytů. Inkubuje se 60 min při 37 °C a odstředí se. Ředění získaného séra je 1 : 8. Ke zkoušení sér se použije antigen nebo antigeny připravené z kmene nebo kmenů použitých k výrobě vakcíny. Z každého zředěného séra se připraví řada dvojnásobných ředění. K 0,025 ml každého naředěného séra se přidá 0,025 ml suspenze každého antigenu (který byl napřed ošetřen etherem R) obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a poté se přidá 0,05 ml 0,5% suspenze kuřecích erytrocytů. Nechá se dále stát 1 h při pokojové teplotě a zaznamená se poslední ředění séra, ve kterém ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace.
Titr protilátek u žádného séra v žádné zkoušce není nižší než 1 : 16 (do hodnoty ředění se nezapočítávají objemy suspenzí antigenu a erytrocytů).

c) Deset neimunních březích prasnic se intramuskulárně navakcinuje mezi 24. a 35. dnem březosti, každá dvěma vakcinačními dávkami jednorázově. Dalším deseti neimunním březím prasnicím stejného stáří a ze stejného chovu se podá místo dvou vakcinačních dávek vakcíny stejný objem roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Vakcinační virus nevyvolá abnormality během březosti nebo u selat.

c) nejméně 80 % kuřat ve skupině 3 přežije 120 dnů a žádné nemá makroskopické změny Markovy choroby nebo protilátky proti viru Markovy choroby.

A. U zkoušeného přípravku se provede precipitační zkouška s druhově specifickými antiséry. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní reakci se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

A. Světle šedý až žlutohnědý prášek. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: parenchymatické buňky; rafidy šťavelanu vápenatého až 80 μm dlouhé, buď ve svazcích, nebo rozptýlené ve formě písku; úlomky cévic a cév zpravidla 10 μm až 20 μm v průměru, s ohraničenými dvůrky; delší cévy a sklereidy z oddenku.
Pozoruje se v roztoku glycerolu R 50% (V/V). V parenchymatických buňkách jsou patrna škrobová zrna buď jednotlivá, nebo ve složení po dvou až osmi, u C. ipecacuanha až 15 μm v průměru, u C. acuminata až 22 μm v průměru. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy.

A. Intravenózní podání vyvolává vzestup arteriálního krevního tlaku u anestezovaného laboratorního potkana, jak je předepsáno v odstavci Stanovení účinnosti.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 2 ml zkoušeného přípravku (složení A) nebo 3 ml zkoušeného přípravku (složení B) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) na 100 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) j sou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 2 ml zkoušeného přípravku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) na 100 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

A. Vyhodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Izoelektrická fokusace. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (c) je pouze jedna hlavní zóna.

A. Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky čepele listu s buňkami se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými a s hladkou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu, krycí chlupy kuželovité, jednořadé, tříbuněčné až pětibuněčné, s bradavčitými stěnami. Žláznaté chlupy krátké, paličkovité, s dvoubuněčnou až sedmibuněčnou hlavičkou. Dorziventrální mezofyl s jednou řadou palisádových buněk, houbový parenchym s drúzami šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovité ztlustlé cévy. Vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna zpravidla 60 μl až 80 μm v průměru, se třemi klíčními póry a téměř hladkou exinou. Úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semene obsahující žlutohnědé zprohýbané silnostěnné sklereidy osemení; občas krystaly a písek šťavelanu vápenatého.
Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystalky laktosy.

A. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na kuřecí embrya se vstříknou dvě pětiny dávky do alantoidní dutiny deseti 9 až 11 dnů starých kuřecích embryí z chovu prostého specifikovaných patogenů a inkubují se. Sledují se 5 až 6 dnů, odděleně se připraví směsné vzorky alantoidních tekutin z živých embryí a z vajec obsahujících uhynulá embrya, kromě těch, která uhynula v průběhu prvních 24 h po injekci. Všechna embrya uhynulá po 24 h a ta, která přežívají 5 až 6 dnů po injekci, se vyšetří na přítomnost abnormalit. Nezjistí se úhyny ani abnormality přisuzovatelné vakcinačnímu viru.
Do alantoidní dutiny každého z deseti 9 až 11 dnů starých SPF kuřecích embryí se vstříkne 0,2 ml směsné alantoidní tekutiny z živých embryí a do deseti obdobných kuřecích embryí 0,2 ml směsné tekutiny z uhynulých embryí a inkubují se 5 až 6 dnů. Všechna embrya uhynulá po 24 h a ta, která přežívají 5 až 6 dnů po injekci, se vyšetří na přítomnost abnormalit. Nezjistí se úhyny ani abnormality přisuzovatelné vakcinačnímu viru.
Jestliže v jedné z etap uhyne více než 20 % embryí, zkouška se od této etapy opakuje.
Zkoušený přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se nevyskytne úhyn nebo abnormality přisuzovatelné vakcinačnímu viru.

A. U vakcíny připravené z kmenů virů adaptovaných na embrya se vstříknou dvě pětiny dávky do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu deseti 9 až 11 dnů starých kuřecích embryí z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). Embrya se inkubují a sledují 6 dnů. Odděleně se odeberou alantoidní tekutiny nebo membrány z živých embryí a z odumřelých embryí kromě těch, která uhynula z nespecifických příčin v průběhu 24 h po podání.
Do alantoidní dutiny nebo na chorioalantoidní membránu každého z deseti 9 až 11 dnů starých SPF embryí se vstříkne po 0,2 ml směsné alantoidní tekutiny nebo rozdrcených chorioalantoidních membrán živých embryí, do každého z deseti dalších embryí po 0,2 ml směsné tekutiny nebo membrán z uhynulých embryí a inkubuje se 6 dnů. Každé embryo se vyšetří na přítomnost lézí infekční ptačí burzitidy.
Jestliže více než 20 % embryí uhyne v jedné z etap, tato etapa se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže se neobjeví léze infekční ptačí burzitidy a jestliže v žádné opakované zkoušce neuhyne ze specifické příčiny více než 20 % embryí.
Pro zvládnutí cizí bakteriální infekce mohou být ve zkoušce použita antibiotika.

A. Ve zkoušeném přípravku se rozpustí takové množství citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Inkubuje se 16 h při 37 °C a pak se odstřeďuje, dokud se nezíská čirý supernatant. Tento supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu. Pokud vakcína adsorbovaná na hydroxid hlinitý nedává uspokojivý výsledek, provede se tato zkouška: 15 ml zkoušeného přípravku se odstředí, sediment se resuspenduje v 5 ml čerstvě připravené směsi objemových dílů roztoku edetanu disodného R (56 g/l) a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (90 g/l) (1 + 49). Inkubuje se nejméně 6 h při 37 °C a potom se odstředí. Čirý supernatant reaguje s vhodným difterickým antitoxinem za vzniku precipitátu.

A. Dvěma zdravým a vnímavým prasatům ve věku 3 až 4 měsíce se vstříkne způsobem uvedeným v označení po dvojnásobku dávky zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují nejméně 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

A. Rozpuštěná vakcína se smíchá s jedním nebo více specifickými antiséry. Ve vnímavé buněčné kultuře již nevyvolá cytopatický efekt, ani se v ní nedokážou hemaglutinační ani hemadsorpční látky.

A. Zkouška se provede s každou kategorií zvířat, pro kterou je přípravek určen (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata nemají protilátky proti viru chřipky prasat. Nejméně deseti zvířatům se vstříkne doporučeným způsobem po dvou dávkách vakcíny. Po čtrnácti dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují ještě 14 dní. Během 28 dní trvání zkoušky se neprojeví žádná významná místní ani celková reakce.

A. Antigenní specifita se potvrdí imunodifuzí s imunním sérem specifickým pro hemaglutininy a neuraminidasy obsažené ve zkoušeném přípravku.

A. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Použitá zvířata musí být prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Dvě dávky vakcíny se předepsaným způsobem podají nejméně deseti zvířatům. Po 14 dnech se každému zvířeti vstříkne jedna dávka vakcíny a zvířata se pozorují dalších 14 dnů. V průběhu 28 dnů zkoušky nevzniknou žádné abnormální místní či systémové reakce.

A. Deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Deset selat z téhož zdroje a stejného stáří, které nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci, se ponechá jako kontrola. Zvířata se pozorují po dobu 21 dní. Zvířata zůstávaj í zdravá a křivka hmotnosti vakcinovaných selat se neliší od křivky selat kontrolních.

A. Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifíckým psinkových antisérem. Na vnímavé buněčné kultuře nevyvolá cytopatický efekt, ani nejeví známky přítomnosti hemaglutinačních nebo hemadsorpčních agens.

A. Rekonstituovaná vakcína se smíchá s monospecifickým antisérem. Na vnímavých buněčných kulturách již nevyvolá cytopatický efekt ani nejeví známky přítomnosti hemaglutinačních a hemadsorpčních agens.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. K 0,25 g extraktu se přidá 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Několik minut se protřepává a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.
Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu je světle modře fluoreskující skvrna (aloesin); mohou zde být patrné dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) (kapské aloe). Bezprostředně pod skvrnou aloinu může být skvrna fluoreskující fialově (barbadoské aloe).

A. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru zarděnek. Infekční virus spalniček se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě pro 0,5 log₁₀ nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru spalniček není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru spalniček v označení je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3.

A. Použijí se čtyři vnímavé kočky 8 až 12 týdnů staré. Každé kočce se odebere vzorek krve a vyšetří se individuálně na protilátky proti viru panleukopenie koček, aby se stanovila vnímavost. Každé ze dvou koček se podá způsobem uvedeným v označení jedna dávka vakcíny. Za 21 dní se odebere každé kočce krev a připraví se odděleně vzorek séra. Séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 C. K jednomu objemovému dílu z každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se odebere supernatantní tekutina a smíchá se s jedním objemem koncentrované suspenze prasečích erytrocytů. Nechá se 60 min inkubovat při 4 C a poté se odstředí. Ředění takto připraveného séra je 1 : 10. Od každého séra se připraví řada dvojnásobných ředění. Ke každému z těchto ředění o objemu 0,025 ml se přidá 0,025 ml suspenze antigenu psí parvovirózy obsahující čtyři hemaglutinační jednotky. Nechá se 30 min inkubovat při 37 C a poté se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytů o koncentraci 30 . 10⁶ buněk v mililitru. Inkubuje se 90 min při 4 C a pak se zaznamená poslední ředění séra, kde ještě došlo k úplné inhibici hemaglutinace. Vakcína vyhovuje, jestliže v sérech obou vakcinovaných koček byl zaznamenán titr nejméně 1 : 20. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže obě kontrolní kočky zůstanou séronegativní.

A. Pěti morčatům, která nemají specifické protilátky, se každému subkutánně vstříkne polovina dávky uvedené v označení. Po 14 dnech se opět podání poloviční dávky opakuje. Za dalších 14 dní se odeberou vzorky krve a oddělí sérum. Každé sérum se 30 min inaktivuje zahřátím na 56 °C. K jednomu objemovému dílu každého séra se přidá devět objemových dílů suspenze kaolinu lehkého R (200 g/l) v tlumivém roztoku fosforečnanovém s chloridem sodným o pH 7,4. Každá směs se míchá 20 min. Po odstředění se oddělí supematantní tekutina a smíchá se s jedním objemovým dílem koncentrované suspenze prasečích erytrocytů. Ponechá se stát 60 min při 4 °C a odstředí se. Připravená séra jsou tímto postupem naředěna 1 : 10, dále se ředí dvojnásobnou řadou. K 0,025 ml každého posledního ředění se přidá 0,025 ml suspenze psího parvovirového antigenu obsahující 4 hemaglutinační jednotky. Nechá se stát 30 min při 37 °C, potom se přidá 0,05 ml suspenze prasečích erytrocytů obsahující 30.106 buněk/ml. Nechá se stát 90 min při 4 °C a poznamená se poslední ředění séra, které ještě úplně inhibuje hemaglutinaci. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže střední titr protilátek v sérech odebraných po druhé vakcinaci je nejméně 1 : 80.

A. Zkouška se provádí s každou kategorií zvířat, pro které je vakcína určena, a všemi doporučenými způsoby. Použitá zvířata nemají protilátky proti prasečímu parvoviru nebo frakcím viru. Dvě dávky vakcíny se podají zamýšleným způsobem každému z nejméně deseti zvířat. Po 14 dnech se každému zvířeti podá ještě jedna dávka vakcíny. Zvířata se pozorují dalších 14 dnů. Během 28 dnů trvání této zkoušky se nezjistí žádné abnormální místní nebo systémové reakce. Jestliže je vakcína určena pro březí prasnice, prodlouží se zkouška v této kategorii zvířat do doby porodu a nezjistí se žádný vliv na březost či potomstvo.

A. U vakcín připravených z králíků a takových, které pocházejí z králičích buněčných kultur, se intravenózně vstříkne 0,5 ml vakcíny rekonstituované podle údajů v označení jednomu nebo více neimunizovaným králíkům. Právě tak se imunizuje jeden nebo více králíků, kteří buď nejméně 10 dnů, nejvýše však 2 měsíce před tím byli imunizováni stejným způsobem a stejnou dávkou vakcíny téhož typu, nebo byli imunizováni několik hodin před aplikací vakcíny podáním dostatečné dávky imunního séra. Ráno a večer se králíkům měří tělesná teplota, počínaje 24 hod po aplikaci, denně až do pátého dne po aplikaci. Vakcína je identifikována svými specifickými, teplotu způsobujícími vlastnostmi, které jen u neimunních králíků způsobí vzestup teploty nejméně o 1,5 °C.

A. Každému z nejméně deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů a 21 až 28 dnů starých se vstříkne intramuskulárně objem vakcíny odpovídající 1/50 dávky. Za 17 až 21 dnů se odeberou vzorky séra od každého vakcinovaného kuřete a od každého z deseti kontrolních kuřat stejného věku a stejného původu. Hladina protilátek v jednotlivých sérech se měří dále popsanou hemaglutinačně-inhibiční zkouškou (HI) nebo rovnocennou metodou se stejným počtem hemaglutinačních jednotek a množstvím erytrocytů a s pozitivním kontrolním sérem kalibrovaným podle mezinárodního referenčního přípravku séra proti pseudomoru ptáků. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný HI titr vakcinované skupiny je stejný nebo větší než 4 log₂ a titr u nevakcinované skupiny je 2 log nebo méně. Jestliže HI titry nejsou uspokojivé, provede se zkouška B.
Hemaglutinačně-inhibični zkouška. Zkoušená séra se 30 min inaktivují zahřátím na 56 °C. Do první řady jamek mikrotitrační destičky se odpipetuje po 0,05 ml inaktivovaných sér a do ostatních jamek se odpipetuje 0,50 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) o pH 7,2 až 7,4. Připraví se dvojnásobné ředění séra po celé destičce. Do každé jamky se přidá 0,05 ml suspenze obsahující 4 hemaglutinační jednotky inaktivovaného viru pseudomoru ptáků. Destičky se 1 h inkubují při 4 °C, přidá se 0,05 ml 1% suspenze červených krvinek získaných ze 3- až 4týdenních kuřat vnímavých k pseudomoru ptáků. Destičky se 1 h inkubují při 4 °C. Ve zkoušce se použijí jak pozitivní, tak negativní séra. Pozitivní kontrolní sérum má titr 300 m.j. až 400 m.j. stanovených kalibrací na mezinárodní referenční přípravek a HI titr 5 log₂ až 6 log₂ stanovený v použitém zkušebním systému.

A. Po smíchání s monospecifíckým vzteklinovým antisérem vakcína již není schopna infikovat vnímavé buněčné kultury, do nichž je naočkována.

A. Vakcína se rekonstituuje podle údajů v označení. Když se smíchá s vhodným množstvím monospecifického antiséra, rekonstituovaná vakcína již není schopna infikovat vnímavé buněčné kultury, do nichž je inokulována.

A. Zkoušený přípravek se podá zdravým vnímavým zvířatům a prokáže schopnost vyvolat tvorbu protilátek proti neurotoxinu Cl. tetani nebo schopnost ochránit před paralytickým účinkem tohoto toxinu.

A. Se zkoušeným přípravkem se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v dané zemi k přípravě materiálů biologického původu. Gely se obarví modří kyselou 92 RS. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám ostatních druhů.

A. Prášek je tmavě zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele listu s buňkami pokožky se stěnami zvlněnými a zvrásněnou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné jednořadé krycí chlupy s hladkou kutikulou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou hlavičkou a jednořadou mnohobuněčnou nohou nebo s mnohobuněčnou hlavičkou a jednobuněčnou nohou; okrouhlé parenchymatické buňky s mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrna: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; téměř kulovitá pylová zrna o průměru 40 μm až 50 μm, se třemi klíčními póry, trikolpátní, s široce tečkovanou exinou; úlomky koruny s papilózní pokožkou, s četnými krycími a žláznatými chlupy výše popsaných typů; úlomky hnědožlutých semen s nepravidelně ztlustlými tečkovanými buňkami osemení.
Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy.

A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem, který se bezprostředně před zkouškou rozpustí předepsaným způsobem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a negativně reaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.

A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky s rozpuštěným přípravkem. Zkoušky se provedou se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.

A. Za použití vhodných druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační zkoušky. Přípravek se rozpustí podle údajů v označení bezprostředně před použitím. Doporučuje se použití specifických antisér proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní výsledek se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

A. Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele s buňkami pokožky se zvlněnými stěnami a hladkou kutikulou, anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu; mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy a žláznaté chlupy s tenkými hladkými stěnami; žláznaté chlupy mají dlouhé mnohobuněčné nohy nebo krátké jednobuněčné nohy a dvoubuněčné nebo mnohobuněčné kyjovité hlavičky. Dorziventrální mezofyl s jednořadým parenchymem a houbovým parenchymem obsahujícím jednoduché nebo zdvojené krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovitě ztlustlé cévy. Vlákna a šroubovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna o průměru až 60 μm, se třemi klíčními póry, s téměř hladkou exinou. Úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semen obsahující žlutohnědé, zprohýbané, ztlustlé sklereidy osemení; občas drúzy nebo písek šťavelanu vápenatého.
Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy.

A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s druhově specifickými antiséry. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje lidské bílkoviny a dává negativní reakci se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

A. Za použití vhodných řad druhově specifických antisér se provedou se zkoušeným přípravkem precipitační zkoušky. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných k přípravě látek biologického původu v příslušné zemi. Prokáže se, že přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní výsledky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,1 g se smíchá ve zkumavce s 0,05 ml amoniaku 26% R a 5 ml etheru R a směs se důkladně promíchá skleněnou tyčinkou. Po 30 min stání se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 2,5 mg emetiniumdichloridu CRL a 30 mg cefaěliniumdichloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a toluenu R (2 + 15 + + 18 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem jodu R (5 g/l) v lihu 96% R a suší se 10 min při 60 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je v dolní části patrna žlutá skvrna (emetin) a pod ní světle hnědá skvrna (cefaëlin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající emetinu je intenzivně žlutá, skvrna odpovídající cefaëlinu světle modrá. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně výrazné skvrny.
C. acuminata hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. ipecacuanha liší se od výše uvedeného druhu tím, že skvrna odpovídající cefaëlinu na chromatogramu zkoušeného roztoku je výrazně menší než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Subkutánní podání zpomalí vylučování u savců současně perorálně podané vody.

B. Ke 2 ml se přidá 5 ml citronanu měďnatého RS a zahřeje se k varu; vznikne oranžová sraženina a zbarvení roztoku se změní na žluté.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.

B. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na buněčné kultury se inokuluje deset dávek na vhodné buněčné kultury. Pokud vakcína obsahuje olejové adjuvans, odstraní se vhodným způsobem. Inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Provádí se pasáž na další sadu buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při (38 ±1) °C. Žádná z kultur nevykazuje příznaky infekce.

B. U vakcíny připravené z kmenů viru adaptovaných na buněčné kultury se inokuluje 10 dávek na vhodné buněčné kultury. Pokud zkoušený přípravek obsahuje olejové adjuvans, odstraní se vhodným způsobem. Inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Provede se pasáž na další sadu buněčných kultur a inkubuje se 7 dnů při (38 ± 1) °C. Kultury nevykazují příznaky infekce.

B. Čirý supernatant získaný ve zkoušce A reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu.

B. Deseti zdravým myším hmotnosti 17 g až 20 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují nejméně 10 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rozpuštěné vakcíny. Použije se tolik myší, aby se podaly 3/10 dávky vakcíny, nejméně však deset myší. Zvířata se pozorují 21 dní. Jestliže během prvních 48 h uhynou více než dvě myši, zkouška se opakuje. Od třetího do jedenadvacátého dne po podání nevykážou myši žádné abnormality, jež by bylo možno přisoudit vakcíně.

B. K vyhodnocení bezpečnosti se použijí též zvířata ze zkoušky imunogenity. Každému vakcinovanému zvířeti se změří rektální teplota při vakcinaci, za 24 h a za 48 h. Nezjistí se významný účinek na rektální teplotu, ani jiná systémová reakce (např. anorexie). Při porážce se vyšetří místo podání a nezjistí se žádná významná místní reakce.

B. Když se přípravek vstříkne dvěma zdravým a vnímavým zvířatům, vyvolá tvorbu specifických protilátek proti hemaglutininům a neuraminidasám v něm obsaženým. Protilátky se mohou zjistit vhodnou metodou, jako je imunodifuze.

B. U zvířat použitých ve zkoušce imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. U každého vakcinovaného zvířete se měří rektální teplota v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.

B. U zvířat použitých ve zkoušce na imunogenity se také hodnotí bezpečnost kmene. Rektální teplota se u každého vakcinovaného zvířete měří v době vakcinace, za 24 h a 48 h po ní. Nezjistí se signifikantní vliv na tělesnou teplotu, ani jiné systémové reakce (např. anorexie). Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.

B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Použije se nejméně deset myší, avšak takový počet, který umožní podat 3/10 dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne více než dvě myši během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do dvacátého prvního dne od podání nevykazují myši abnormality, které by bylo možné přisoudit vakcíně.

B. Zkouška se provede na myších hmotnosti 11 g až 15 g. Každé myši se intracerebrálně vstříkne 0,03 ml rekonstituované vakcíny. Použije se nejméně deset myší, avšak takový počet, který umožní podat 3/10 dávky vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Pokud uhyne více než dvě myši během prvních 48 h, zkouška se opakuje. Od třetího do dvacátého prvního dne od podání nemají myši abnormality, které by bylo možné přisoudit vakcíně.

B. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru spalniček a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru zarděnek. Infekční virus příušnic se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log₁₀ nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru příušnic není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru příušnic v označení je nejméně 5 . 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentra ce je větší než ±0,3.

B. 1 g extraktu se protřepe se 100 ml vařící vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.

B. Dvě zdravé vnímavé kočky stáří 8 až 12 týdnů, u kterých byl naměřen titr protilátek v 0,1 ml séra při stanovení níže popsanou metodou nižší než 4 ND₅₀ (padesátiprocentní neutralizační dávka), se vakcinují způsobem uvedeným v označení. Za 14 dní po vakcinaci se vyšetří sérum každého zvířete následujícím postupem. Séra se 30 min zahřívají na 56 C a pak se připraví sériová ředění v médiu vhodném pro kočičí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, které, je-li ve vhodné směsi séra a viru inokulováno na buněčnou kulturu, obsahuje přibližně 10⁴CCID₅₀, Směsi se inkubují při 37 C 1 h a každá se inokuluje v odpovídajícím objemu na čtyři buněčné kultury. Buněčné kultury se inkubují při 37 C 7 dní a po následné druhé pasáži dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifických cytopatických efektů a vypočítá se titr protilátek. Vakcína vyhovuje, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND₅₀ v 0,1 ml séra. Jestliže u jedné kočky nedojde k protilátkové odpovědi, zkouška se opakuje na dalších dvou kočkách a výsledek se vypočítá jako průměrná hodnota všech titrů naměřených u všech tří koček, u kterých došlo k protilátkové odpovědi.

B. Vakcinace se provede podle plánu v označení dvěma zdravým vnímavým psům starým 8 až 12 týdnů, kteří mají titr protilátek nižší než 4 ND₅₀ (50% neutralizační dávky) v 0,1 ml séra stanovený dále popsanou metodou. Za 14 dní po vakcinaci se sérum každého zvířete zkouší následovně. Sérum se 30 min zahřívá na 56 °C a připraví se sériové ředění v médiu vhodném pro psí buňky. Ke každému ředění se přidá stejný objem virové suspenze obsahující takové množství viru, že když se objem směsi séra a viru vhodný pro zkušební systém inokuluje do buněčných kultur, je v každé kultuře asi 10⁴CCID₅₀ Směsi se 1 h inkubují při 37 °C a poté se inokuluje na čtyři kultury psích buněk vhodným objemem každé směsi. Buněčné kultury se 7 dní inkubují při 37 °C. Potom se provede pasáž a subkultury se inkubují dalších 7 dní. Kultury se vyšetřují na přítomnost specifického cytopatického efektu a stanoví se titr protilátek. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže průměrný titr je nejméně 32 ND₅₀ v 0,1 ml séra. Jestliže jeden pes nevykazuje vzestup protilátek, opakuje se zkouška na dalších dvou psech a výsledek se stanoví z průměrného titru protilátek naměřeného u tří psů, kteří vykázali protilátkovou odpověď.

B. Zvířata používaná ke zkoušce imunogenity jsou také používána k hodnocení bezpečnosti. Každému vakcinovanému zvířeti se měří rektální teplota při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla nebo jiným celkovým reakcím (např. anorexie). Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce.

B. U vakcín z buněčných kultur, které nejsou připravovány z králíků, sérum z prasat imunizovaných vakcínou neutralizuje virus používaný k výrobě vakcíny.

B. Použijí se kuřata z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a stará 21 až 28 dnů. Pro vakcinaci se použijí nejméně tři skupiny, v každé nejméně dvacet kuřat; deset kuřat se ponechá jako kontrolní skupina. Vybere se takový počet různých objemů vakcíny, jaký je počet skupin: například objemy odpovídající 1/25, 1/50,1/100 dávky. Každé skupině se podá odlišný objem. Každému kuřeti se intramuskulárně podá objem zvolený pro danou skupinu. Za 17 až 21 dnů se všem kuřatům podá intramuskulární injekce o obsahu 6 log₁₀ embryonální LD₅₀ viru pseudomoru ptáků kmene - Herts (Weybridge 33/56). (Embryonální LD₅₀ aplikovaného kmene se stanoví sledováním embryí po dobu 6 dnů.) Kuřata se sledují 21 dnů. Z počtu kuřat, které přežijí 21 dní v každé vakcinační skupině bez klinických známek onemocnění Newcastleskou chorobou, se vypočítá PD₅₀ standardními statistickými metodami. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejmenší dávka uvedená na označení vakcíny odpovídá nejméně 50 PD₅₀ a spodní hranice spolehlivosti je nejméně 35 PD₅₀ na dávku. Je-li tento limit méně než 35 PD₅₀na dávku, zkouška se opakuje. Vakcína v opakované zkoušce obsahuje nejméně 50 PD₅₀. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, pokud všechna kuřata v kontrolní skupině uhynou během 6 dnů po čelenži.

B. Provede se zkouška na prokázání genetických markerů.

B. Ověří se markery kmene.

B. Zkoušený přípravek se upraví tak, že se toxoid oddělí od adjuvancia. Pro látky adsorbované na hydroxid hlinitý je vhodná následující úprava: v přípravku se rozpustí tolik citronanu sodného R, aby výsledná koncentrace byla 100 g/l. Nechá se 16 h stát při 37 °C a odstřeďuje se, dokud se nezíská čirý supernatant. Roztok obsahující toxoid reaguje s vhodným tetanickým antitoxinem za vzniku precipitátu.

B. Stanovení účinnosti antitrombinu III přispívá k důkazu přípravku.

B. Stanovení účinnosti zkoušeného přípravku je zároveň zkouškou jeho totožnosti.

B. Zkouška Stanovení účinnosti je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením i velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.

B. Provádí se vhodnou elektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru a porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek, obojí zředěno tak, aby 1 l obsahoval 10 g bílkovin. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá IgG složce normálního lidského séra. Roztok může vykazovat malá množství jiných plazmatických bílkovin.

B. Provádí se vhodnou elektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru a porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek, obojí zředěno tak, aby 11 obsahoval 10 g bílkovin. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá IgG složkám normálního lidského séra. Roztok může vykazovat malá množství jiných plazmatických bílkovin; je-li jako stabilizátor přidán lidský albumin, může být považován za hlavní složku.

B. Zkouší se vhodnou imunoelektroforetickou technikou. Použije se sérum proti normálnímu lidskému séru. Porovná se normální lidské sérum a zkoušený přípravek. Oba vzorky se zředí tak, aby obsahovaly 10 g bílkoviny v litru. Hlavní složka zkoušeného vzorku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Přípravek může obsahovat malá množství jiných plazmatických bílkovin.

C. Přípravek se smíchá s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru spalniček a s postačujícím množstvím specifických protilátek proti viru příušnic. Infekční virus zarděnek se titruje nejméně trojmo na pěti buněčných kulturách pro každé ředění v řadě po 0,5 log₁₀ nebo metodou o stejné přesnosti. K validaci každé zkoušky se použije vhodný referenční virový přípravek. Stanovená koncentrace viru zarděnek není nižší než množství uvedené v označení; minimální koncentrace viru zarděnek v označení je nejméně 1 . 10³ CCID₅₀ v jednotlivé lidské dávce. Zkouška není platná, jestliže interval spolehlivosti (P = 0,95) logaritmu virové koncentrace je větší než ±0,3.

C. Rovněž zvířata používaná k terénním pokusům jsou využita k hodnocení bezpečnosti. Zkouška se provádí na každé kategorii zvířat, pro kterou je vakcína určena (prasnice, prasničky). Použijí se nejméně tři skupiny zvířat, v každé skupině nejméně dvacet kusů, v kontrolní skupině nejméně deset kusů. Rektální teplota se měří při vakcinaci a za 24 h a 48 h po vakcinaci. Nedojde k abnormálnímu účinku na teplotu těla. Místo vpichu se vyšetří na lokální reakce po vakcinaci a na jatkách. Nezjistí se nadměrné lokální reakce.

C. Ke 2 ml (složení A) se přidají 3 ml vody R nebo ke 4 ml (složení B) se přidá 1 ml vody R; roztoky vyhovují zkoušce na citronany (2.3.1).

C. Ke 2 ml se přidají 3 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

C. Provede se peptidové mapování.

C. 1 g se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Opatrně se protřepává s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R Zfiltruje se a ether se odpaří na porcelánové misce. Přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R vznikne tmavě fialové zbarvení.

C. U vakcíny připravené z kmenů viru neadaptovaných na embrya nebo buněčné kultury se vstříknou dvě dávky intramuskulárně každému z dvaceti 14 až 28 dnů starých kuřat z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Po 4 dnech se utratí deset kuřat a od každého se odebere Fabriciova burza. Burzy se smísí a homogenizují ve stejném objemu vhodné tekutiny. 1 ml burzálního homogenátu se vstříkne každému z deseti dalších kuřat téhož stáří a původu. 21 dnů poté se mikroskopicky vyšetří Fabriciova burza každého ze zbývajících kuřat první skupiny a každého z kuřat druhé skupiny; nejsou příznaky infekční ptačí burzitidy. Dále nejsou příznaky žádného onemocnění, které by mohlo být přisuzováno vakcíně, a nevyvine se abnormální místní reakce. Kuřata druhé skupiny vyšetřená 21 dnů po podání nemají protilátky proti viru infekční ptačí burzitidy.

C. Totožnost pertussové složky se prokáže aglutinací bakterií v resuspendovaném sedimentu po odstředění (viz zkoušku totožnosti A; je možno použít i jiné vhodné metody oddělení bakterií od nosiče) specifickým sérem proti B. pertussis nebo zkouškou popsanou ve stati Stanovení účinnosti.

C. K vyhodnocení bezpečnosti se použijí též zvířata z terénní zkoušky. Zkouška se provede s každou kategorií zvířat, pro kterou je přípravek určen (prasnice, výkrmová prasata). Použijí se nejméně tři skupiny po nejméně dvaceti zvířatech a jedna kontrolní skupina o nejméně deseti zvířatech. Každému zvířeti se změří rektální teplota při vakcinaci, za 24 h a za 48 h. Nezjistí se významný účinek na rektální teplotu. Při porážce se vyšetří místo podání a nezjistí se žádná významná místní reakce.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti se může použít k důkazu imunogenity přípravku.

C. Zvířata používaná na terénní zkoušky se také používají k hodnocení bezpečnosti. Použitá zvířata nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Zkouška se provádí u všech kategorií zvířat, pro které je vakcína určena (prasnice, výkrmová prasata). Vytvoří se nejméně tři skupiny o dvaceti zvířatech s odpovídajícími kontrolními skupinami o nejméně deseti zvířatech. Tělesná teplota se měří všem zvířatům v době vakcinace, 24 h a 48 h po vakcinaci. Nezjistí se významný vliv na tělesnou teplotu. Při porážce se místo podání vyšetří na místní reakci. Nevzniknou významné místní reakce.
Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří vhodném k vakcinaci prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo frakcím viru. Tělesná hmotnost prasat se neliší od průměru skupiny o více než 20 %. Každé prase se očkuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se ponechá jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se každé prase zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného množství virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se zváží 7 dní po čelenži, nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, a dosažený denní průměr se vypočítá v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi denními průměrnými přírůstky v obou skupinách je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit jedině v případě, jestliže všechna kontrolní prasata mají příznaky onemocnění Aujeszkého nemocí a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Jestliže je vakcína určena pro prasnice k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se ponechají jako kontrola. Selata od těchto prasnic se ve stáří 7 dní čelenžují vhodným množstvím virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Selata se pozorují 21 dní. Vakcína je vyhovující, jestliže u selat od vakcinovaných prasnic je nejméně 80% ochrana před úhynem v porovnání s kontrolní skupinou. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh má nejméně osm selat.

C. 1 g se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně s 15 ml etheru prostého peroxidických látek Risk, aby se netvořila emulze. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a pak se zfiltruje. Ether se odpaří na porcelánové misce, přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu 96 % R; vznikne tmavě fialové zbarvení.

D. 1 ml vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. Deseti selatům ve stáří 3 až 5 dní, která jsou prosta protilátek viru proti Aujeszkého nemoci nebo jeho frakcím, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny. Zvířata se pozorují 21 dní. Žádné sele neuhyne ani se neprojeví neurologické poruchy, jež by se mohly přisoudit vakcinačnímu viru.

D. 0,5 ml vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

E. Pěti selatům ve stáří 3 až 5 dnů se intracerebrálně vstříkne jedna dávka vakcíny. Žádné sele neuhyne ani se neobjeví neurologické poruchy.

E. 0,5 ml vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

F. Pět dní se denně deseti selatům ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci podávají 2 mg prednisolonu na kilogram tělesné hmotnosti. Třetí den se každému seleti určeným způsobem podá takové množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Protimikrobní látky se mohou podat, aby se předešlo nespecifickým příznakům. Zvířata se pozorují 21 dní po podání viru. Selata zůstávají zdravá.

G. Použije se patnáct březích prasnic bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Pěti prasnicím se určeným způsobem podá množství viru, které odpovídá deseti dávkám vakcíny, ve 4. až 5. týdnu březosti. Dalším pěti prasnicím se stejným způsobem podá stejné množství viru v 10. až 11. týdnu březosti. Dalších pět březích prasnic se použije jako kontrola. Počet narozených selat od vakcinovaných prasnic, jakékoliv abnormality u selat a délka březosti se významně neliší od prasnic kontrolních. Od selat narozených od vakcinovaných prasnic se neizoluje virus Aujeszkého nemoci, ani se nezjistí protilátky proti viru Aujeszkého nemoci před napitím kolostra.
Šíření v těle. Použije se osmnáct prasat ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Čtrnácti prasatům se podá jedna dávka vakcíny doporučeným způsobem na doporučené místo. Skupiny po dvou vakcinovaných prasatech se porážejí za 6 h, 12 h, 24 h, 48 h, 72 h, 96 h a 120 h po vakcinaci. Zbývající dvě skupiny po dvou prasatech slouží jako kontrola a porazí se za 6 h a 120 h. Provedou se odděleně vhodné citlivé zkoušky na virus z následujících tkání a sekretů: tonzily, nosní sliznice, plíce, aplikační místo, satelitní lymfatické uzliny, slezina, mozková tkáň, výkaly a sliny. Vakcína je přijatelná, pokud virus není zjištěn v sekretech, výkalech, nosní sliznici, plicích a mozkové tkáni.
Infekčnost. Zkouška se provede čtyřikrát nezávisle na sobě. Pokaždé se použijí čtyři selata ve stáří 3 až 4 týdny bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Každému seleti se určeným způsobem podá množství viru odpovídající jedné dávce vakcíny. Jeden den po podání vakcíny se do těsné blízkosti vakcinovaných selat dají selata nevakcinovaná stejného stáří a bez protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Za pět týdnů se všechna zvířata testuj í na přítomnost protilátek proti viru Aujeszkého nemoci. Protilátky proti viru Aujeszkého nemoci se nezjistí v žádné skupině kontaktních kontrol. U všech naočkovaných selat se protilátky prokážou.
Nevratnost oslabení. Dvěma selatům ve stáří 3 až 5 dní, která nemají protilátky proti viru Aujeszkého nemoci ani frakci viru, se intranazálně podá množství viru, které odpovídá jedné dávce vakcíny. Za tři až pět dnů se odeberou od každého selete vzorky mozku, plic, tonzil a místních lymfatických uzlin a vzorky se smíchají. Jeden mililitr smíchané orgánové suspenze se podá intranazálně dalším dvěma selatům stejného stáří a vnímavosti. Tato operace se opakuje nejméně devětkrát, naposledy na nejméně pěti selatech. Přítomnost viru se ověřuje v každé pasáži přímým nebo nepřímým způsobem. Jestliže virus zmizí, provede se druhá série pasáží. Selata nehynou a ani nevykazují neurologické poruchy, jež by se mohly přičíst vakcinačnímu viru. V porovnání s nepasážovaným virem nejsou známky zvýšení virulence.
Imunogenita. Použije se nejméně deset výkrmových prasat ve stáří doporučeném k vakcinaci, která jsou prosta protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci. Tělesná hmotnost se u prasat neliší od průměrné hmotnosti skupiny o více než 20 %. Každé prase se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem. Pět podobných prasat se použije jako kontrola. Na konci výkrmového období (80 kg až 100 kg) se prasata zváží a provede se čelenž intranazálním podáním vhodného virulentního kmene viru Aujeszkého nemoci. Každé zvíře se 7 dní po čelenži nebo v době úhynu, jestliže k němu dojde dříve, zváží a vypočítá se denní průměrný přírůstek v procentech. Pro každou skupinu (vakcinovanou i kontrolu) se vypočítá průměr z denních průměrných přírůstků. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže všechna vakcinovaná prasata přežijí a rozdíl mezi průměry denních přírůstků obou skupin je nejméně 1,5. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže všechna kontrolní prasata vykazují příznaky onemocnění Aujeszkého nemoci a průměr jejich denních přírůstků je méně než -0,5.
Jestliže je vakcína určena k použití u prasnic k pasivní ochraně selat, může se vhodnost kmene pro tento účel prokázat následující metodou. Osm prasnic prostých protilátek proti viru Aujeszkého nemoci nebo jeho frakci se vakcinuje podle doporučeného schématu a doporučeným způsobem; čtyři prasnice se použijí jako kontrola. Selata od těchto prasnic se čelenžují vhodným množstvím virulentního viru Aujeszkého nemoci ve věku 7 dní a pozorují se 21 dní. Vakcína je uspokojivá, jestliže selata od vakcinovaných prasnic jsou v porovnání s kontrolní skupinou nejméně z 80 % chráněna oproti mortalitě. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže každý vrh selat má nejméně osm selat.

1. K filtrátu asi devítidenní kultury se přidají 1 až 2 objemové díly glycerolu R a uchovává se těsně pod 0 °C.

1. Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem
Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
Tab. 1.

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 145	130 - 145
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
octan nebo mléčnan	32 - 45	32 - 45
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím.

2. Vysráží se toxin přidáním síranu amonného R k filtrátu, sraženina se vysuší ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškuje se a uchovává v suchu buď v zatavených ampulkách, nebo ve vakuu nad oxidem fosforečným R.

2. Koncentrované kyselé roztoky
Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhličitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
Tab. 2.

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	80 - 110	80 - 110
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
kyselina octová	2,5 - 10	2,5 - 10
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Hydrogenuhličitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Do zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhličitan sodný též v pevném stavu.

6.2.3 Radiofarmaceutické přípravky
Radiofarmaca
Radiofarmaka
Synonymum. Radiopharmaceutica
Ustanovení tohoto článku se vztahují na lékopisné články zabývající se radiofarmaky. Požadavky tohoto článku se nevztahují nutně na radiofarmaka, která lékopis neobsahuje.
Radiofarmaka jsou přípravky obsahující jeden nebo více radionuklidů.
Nuklid je druh atomu charakterizovaný počtem protonů a neutronů v jádře (tudíž jeho atomovým a hmotnostním číslem) a energetickým stavem jádra. Izotopy daného prvku jsou nuklidy se stejným atomovým číslem, ale s rozdílným číslem hmotnostním. Radionuklidy (radioaktivní nuklidy) se samovolně přeměňují na jiné nuklidy. Přeměna může být provázena emisí nabitých částic, elektronovým záchytem (EZ) nebo izomerním přechodem (IP). Nabité částice emitované z jádra mohou být částice alfa (jádra helia s hmotnostním číslem 4) nebo částice beta (elektrony se záporným nebo kladným nábojem, β- nebo β+, β+ jsou známy jako pozitrony). Emise nabitých částic z jádra může být provázena zářením gama; toto záření je také emitováno při procesu izomerního přechodu. Emise záření gama může mít za následek vyražení elektronu z obalu atomu, prázdné místo se doplní elektronem z vyšší slupky, a to je doprovázeno emisí fotonu gama a následnou emisí rtg-paprsků. Tento jev je znám jako vnitřní konverze. Tato sekundární emise může být částečně nahrazena vyražením elektronů, známých jako Augerovy elektrony. Při kontaktu s hmotou dochází k anihilaci β+ částic, která je doprovázena emisí záření gama o energii 511 keV.
Přeměna radionuklidů probíhá exponenciálně. Čas, za který se přemění polovina počáteční hodnoty radioaktivity, se nazývá poločas přeměny (T_½) a je charakteristický pro každý radionuklid.
Pronikavost každého záření se liší podle jeho druhu a energie. Částice alfa jsou zcela absorbovány vrstvou tuhých nebo kapalných látek o tloušťce od několika mikrometrů do několika desítek mikrometrů. Částice beta jsou zcela absorbovány vrstvou o tloušťce od několika milimetrů do několika centimetrů. Záření gama není úplně absorbováno, pouze zeslabeno a tloušťka vrstvy potřebná k desetinásobnému zeslabení může být např. až několik centimetrů olova. Čím je hustota absorbátoru vyšší, tím kratší je dosah částic alfa a beta a tím větší je zeslabení záření gama.
Každý radionuklid je charakterizován stálým poločasem přeměny, vyjádřeným v jednotkách času, a druhem a energií emitovaného záření. Energie je udávána v elektronvoltech (eV), kiloelektronvoltech (keV) nebo v megaelektronvoltech (MeV). Radioaktivita (aktivita) přípravku je počet jaderných přeměn za jednotku času.
Aktivita radionuklidu (množství radioaktivity) byla dříve vyjadřována v jednotkách curie (Ci), což je 3,7 . 10₁₀ přeměn za sekundu, dále milicurie, mikrocurie nebo nanocurie.
V mezinárodní soustavě jednotek (SI) se množství radioaktivity vyjadřuje v becquerelech (Bq), což je 1 jaderná přeměna za sekundu. Následné faktory umožňují převod mezi těmito dvěma systémy jednotek:

1 curie (Ci)	=	3,7 . 10¹⁰becquerelů
1 curie (Ci)	=	37 gigabecquerelů (GBq)
1 milicurie (mCi)	=	3,7 . 10⁷becquerelů
1 milicurie (mCi)	=	37 megabecquerelů (MBq)
1 mikrocurie (μCi)	=	3,7 . 10⁴becquerelů
1 mikrocurie (μCi)	=	37 kilobecquerelů (kBq)
1 gigabecquerel (GBq)	=	27,027 milicurie (mCi)
1 megabecquerel (MBq)	=	27,027 mikrocurie (μCi)
1 kilobecquerel (kBq)	=	27,027 nanocurie (nCi)

Absolutní měření aktivity radionuklidu v daném vzorku může být provedeno úplně a přesně pouze tehdy, jsou-li známy druh a energie emitovaných záření a známe-li jejich relativní zastoupení. Toto měření vyžaduje specializovanou laboratoř. Identifikace a měření záření mohou být provedeny porovnávací a poměrovou metodou za použití referenčních přípravků (etalonů) poskytovaných národní laboratoří.
Základní pojmy
Radioaktivní zdroj (zářič). Radioaktivní materiál poskytující ionizující záření.
Uzavřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál nepřijde do přímého styku s okolním prostředím. Skládá se z radioaktivního materiálu pevně zabudovaného v neaktivních tuhých látkách nebo je uzavřen do obalu z vhodného odolného materiálu, který zabraňuje pronikání radioaktivní látky a jakékoli možnosti kontaminace při obvyklém používání.
Otevřený zářič. Radioaktivní zářič, při jehož použití radioaktivní materiál přijde do přímého kontaktu s okolním prostředím. U otevřeného zářiče je radioaktivní materiál přímo přístupný. Předpokládá se, že tento materiál bude vystaven fyzikální nebo chemické manipulaci, během níž se může přenášet z jednoho obalu do druhého. Radiofarmaka patří k tomuto druhu zářičů.
Radionuklidová čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu a celkové aktivity zářiče vyjádřený v procentech. K vyjádření tohoto poměru může být také používán termín "radioaktivní čistota" nebo "radioizotopová čistota".
Radiochemická čistota. Poměr aktivity daného radionuklidu přítomného v zářiči v určité chemické formě a celkové aktivity tohoto radionuklidu, vyjádřený v procentech.
Chemická čistota. Poměr hmotnosti látky přítomné v určité chemické formě a celkové hmotnosti látek obsažených v zářiči po vyloučení pomocných látek nebo rozpouštědel, vyjádřený v procentech.
Nosič. Stabilní izotop daného radionuklidu, který se přidává k radioaktivnímu přípravku ve stejné chemické formě, v jaké je přítomen radionuklid.
Měrná radioaktivita (měrná aktivita). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku hmotnosti daného prvku nebo jeho chemické formy. Například měrná aktivita fosforečnanu[ ³²P] sodného je vyjádřena následovně: 11,1 MBq fosforu-32 v miligramu fosforečnanového iontu, vztaženo k určenému datu a hodině.
Objemová aktivita (koncentrace radioaktivity). Aktivita radionuklidu vztažená na jednotku objemu roztoku, ve kterém je přítomen.
Zkoušky totožnosti
Radionuklid je určen svým poločasem přeměny nebo druhem a energií záření nebo oběma způsoby, jak je popsáno v článku.
Měření poločasu přeměny. Poločas přeměny se měří vhodným detekčním přístrojem, jako je ionizační komora, Geiger-Müllerův počítač nebo scintilační detektor. Radiofarmaka se měří jako taková, nebo po vhodném zředění rozpuštěné tobolky. Zvolená hodnota aktivity, se zřetelem na experimentální podmínky, musí být dostatečně vysoká, aby umožnila detekci během několika předpokládaných poločasů přeměny, ale neměla by být tak vysoká, aby se projevil jev "ztráty impulzů" v důsledku mrtvé doby Geiger-Müllerova počítače nebo náhodných koincidencí u scintilačního detektoru.
Radioaktivní zářič se připraví tak, aby se vyloučila ztráta materiálu během manipulace. Kapalina (roztok) se plní do ampulí nebo uzavřených zkumavek. Tuhá látka (případně zbytek po sušení v tobolce) se přikryje plátkem z přilnavého acetatu celulosy nebo z jiného materiálu, jehož hmotnost na jednotku plochy je dostatečně malá, aby významně neoslabovala sledované záření.
Stejný zářič se měří za shodných geometrických podmínek v intervalech, obvykle odpovídajících polovině poločasu přeměny, celkově po dobu rovnou asi třem poločasům přeměny. Správná funkce přístroje se kontroluje za použití zářiče s dlouhým poločasem přeměny, a je-li to třeba, provede se korekce odchylek (viz Stanovení radioaktivity).
Do grafu se vynese časová závislost logaritmu počtu impulzů za jednotku času (četnosti) nebo časová závislost elektrického proudu, podle typu použitého přístroje. Vypočtený poločas přeměny by se neměl lišit o více než 5 % od poločasu přeměny udaného v lékopise.
Křivka exponenciální přeměny (rozpadová křivka) je popsána rovnicí

A_{t} = A_{0} e^{- λ t},

v níž značí:
At - aktivitu v čase t,
A₀ - aktivitu v čase t = 0,
λ - přeměnovou konstantu charakteristickou pro každý radionuklid,
e - základ přirozených logaritmů.
Poločas přeměny (T_½) souvisí s přeměnovou konstantou A podle vztahu:

T_{1/2} = \frac{0,693}{λ} .

Aktivita přípravku se měří v určitém čase. Aktivita v jiném čase se může vypočítat z exponenciální rovnice, stanovit z tabulek nebo se může určit z grafu vyneseného pro každý radionuklid.
Stanovení druhu a energie záření. Druh a energie emitovaného záření mohou být stanoveny několika způsoby, např. použitím spektrometrie nebo sestavením křivky zeslabení. Pro analýzu záření beta se obvykle používá sestavení křivky zeslabení; pro stanovení záření gama se většinou používá spektrometrie.
Křivka zeslabení se vynáší: pro čisté zářiče beta v případě, že není možné použít spektrometr pro záření beta; pro smíšené zářiče beta a gama v případě, že není možné použít spektrometr pro záření gama. Tato metoda odhadu maximální energie záření beta poskytuje pouze přibližnou hodnotu. Předpokladem správného měření je dodržení konstantních geometrických podmínek. Zářič se umístí před tenké okénko Geiger-Müllerova počítače nebo proporcionálního detektoru. Zářič je chráněn tak, jak je popsáno výše. Při měření četnosti impulzů zářiče je mezi ním a počítačem umísťováno postupně minimálně šest hliníkových fólií (stínítek) s postupně se zvyšující hmotností na jednotku plochy. S nejsilnější fólií se měří konstantní četnost impulzů. U čistých zářičů beta není četnost impulzů ovlivňována přidáním dalších fólií. Fólie se vkládají takovým způsobem, aby byly dodrženy konstantní geometrické podmínky. Vynese se závislost logaritmu četnosti impulzů na hmotnosti na jednotku plochy (mg/cm²) pro každou fólii. Stejným způsobem je graf vynesen pro referenční přípravky. Výsledek je stanoven na základě střední části křivky, která je prakticky lineární.
Hmotnostní součinitel zeslabení (μ_m) závisí na energii záření beta a na fyzikálních a chemických vlastnostech fólie. Vyjadřuje se ve čtverečních centimetrech na miligram (cm2/mg). Vypočítá se z grafu popsaného výše podle vztahu:

μ_{m} = \frac{2,303}{m_{2} - m_{1}} {l o g A}_{1} - {l o g A}_{2},

v němž značí:
m₁ - hmotnost na jednotku plochy nejtenčí fólie,
m₂ - hmotnost na jednotku plochy nej silnější fólie,
m₁ a m₂ se nacházejí v lineární části křivky zeslabení,
A₁ - četnost impulzů odpovídající m₁,
A₂ - četnost impulzů odpovídající m₂.
Takto vypočítaný hmotnostní součinitel zeslabení μ_m se neliší o více než 10 % od součinitele zeslabení referenčního přípravku stejného radionuklidu, který byl měřen za stejných podmínek.
Gama spektrometrie je založena na schopnosti některých látek (scintilátorů) emitovat světelné záření po dopadu záření gama. Počet vyslaných světelných fotonů je úměrný energii absorbované ve scintilátoru. Světelné záření je pak převedeno na elektrické impulzy s výškou (amplitudou) přibližně úměrnou energii, kterou fotony gama ztratily ve scintilátoru. Vyhodnocení výchozích impulzů vhodným amplitudovým analyzátorem poskytuje scintilační energetické spektrum zářiče. Scintilační spektra záření gama vykazují jeden nebo více charakteristických píků odpovídajících energiím záření gama daného zářiče. Tyto píky jsou doprovázeny dalšími píky různých šířek, které vznikly vlivem sekundárních účinků záření na scintilátor nebo na okolní materiál. Tvar získaného spektra závisí na použitém přístroji a geometrickém uspořádání zdroje a detektoru; přístroj j e nezbytně nutné kalibrovat pomocí referenčního zářiče sledovaného radionuklidu.
Výhodnějším detektorem pro gama spektrometrii je polovodičový lithium-germaniový detektor. Tyto přístroje mohou mít energetické rozlišení (plná šířka píku v polovině maxima výšky) 2,0 keV až 2,5 keV při energii 1,3 MeV, a lze tedy identifikovat píky vzdálené od sebe 5 keV. Naproti tomu scintilační spektrometr s krystalem Nal(T1) má podstatně horší energetické rozlišení (asi 50 keV). Výstup z těchto spektrometrů je představován elektrickými impulzy, jejichž amplituda odpovídá energii zaznamenaného záření gama. Analýza impulzů po jejich zesílení se provádí mnohakanálovým analyzátorem, který zobrazuje spektrum daného zářiče gama. Vztah mezi energií gama a počtem a číslem kanálu může být jednoduše stanoven pomocí zářiče emitujícího záření gama o známé energii.
Detekční systém musí být kalibrován, neboť detekční účinnost je funkcí energie záření gama a závisí na druhu zářiče a na vzdálenosti detektoru od zářiče. Detekční účinnost může být změřena za použití kalibrovaného vzorku sledovaného radionuklidu. Většinou se však používá graf detekční účinnosti v závislosti na energii záření gama, který se sestaví ze série kalibrovaných zářičů různých radionuklidů.
Spektrum záření gama radionuklidu, který emituje pouze záření gama, je charakteristické pro každý radionuklid; je vytvořeno fotony určitých energií emitovaných s daným zastoupením (počtem fotonů na 100 přeměn radionuklidu). Tato vlastnost může být využívána ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení radionuklidů obsažených v zářiči a usnadňuje stanovení stupně radionuklidové čistoty detekcí píků jiných radionuklidů, než které jsou očekávány.
Amplituda píků ve scintilačním nebo polovodičovém spektru zářiče klesá s jeho poločasem přeměny. Je-li v zářiči přítomna radioaktivní nečistota s delším poločasem přeměny, lze ji zaznamenat na základě charakteristických píků, jejichž amplituda se snižuje s rozdílným poločasem přeměny, než je poločas přeměny sledovaného radionuklidu. Nečistotu lze identifikovat vyhodnocením poločasu přeměny interferujících píků.
Tabulka (uvedená níže) ukazuje všeobecně uznávané fyzikální charakteristiky radionuklidů používaných přípravků, které jsou uvedeny v lékopise. V tabulce jsou navíc uvedeny i fyzikální charakteristiky hlavních nečistot radionuklidů.
Stanovení radioaktivity
Absolutní měření radioaktivity daného vzorkuje možné jen v případě, že je známo přeměnové schéma nuklidu. Je obvykle založeno na koincidenční metodě, při níž např. záření beta a záření gama jsou zaznamenány odděleně i současně (v koincidenci) speciálními přístroji. Četnosti zaznamenané odděleně a četnosti zaznamenané v koincidenci postačují pro stanovení účinnosti a počtu přeměn radionuklidu za jednotku času (aktivity radionuklidu). V praxi je třeba mnoho korekcí pro dosažení správného výsledku.
Relativní měření aktivity radionuklidu se provádí obvykle porovnáním s referenčním zářičem za použití Geiger-Müllerova počítače, proporcionálního počítače, scintilačního detektoru nebo ionizační komory. Geiger-Müllerův počítač se používá k měření zářičů beta a beta-gama; scintilační a polovodičové detektory se používají k měření záření gama; zářiče beta s nízkou energií vyžaduj í kapalné scintilační detektory.
Při použití kteréhokoli přístroje je nezbytné pracovat za přesně definovaných geometrických podmínek tak, aby radioaktivní zářič byl vždy umístěn v přístroji ve stejné poloze, tj. že jeho vzdálenost od měřicího zařízení je konstantní a zůstává stejná i při měření referenčního přípravku. Roztoky radiofarmak mohou být měřeny např. v ionizačních komorách nebo na scintilačních detektorech se studnovým krystalem. Pro určité typy přístrojů, jako je Geiger-Müllerův počítač s koncovým okénkem nebo scintilační detektor s plošným krystalem, je však vhodnější používat odparku. Doporučuje se suchý odparek přikrýt proužkem přilnavého acetatu celulosy, jehož hmotnost na jednotku plochy by měla být menší než 10 mg/cm², takže absorpce záření je zanedbatelná. Odparek referenčního přípravku by měl být pokud možno shodný s odparkem zkoušeného roztoku, tj. oba roztoky by měly obsahovat stejné substance o stejné koncentraci a odpařování by se mělo provádět za stejných podmínek, na povrchu ze stejného materiálu a na stejné ploše. Při dodržení těchto předpisů jsou dosažené výsledky vyhovující při použití kteréhokoli měřicího přístroje. Je nezbytné, aby účinnost měřicího přístroje byla konstantní během doby měření; kontroluj e se měřením sekundárního zářiče obsahujícího radionuklid s dlouhým poločasem přeměny.
Nízkoenergetické zářiče beta se měří detektory s kapalnými scintilátory. Vzorek se rozpustí v roztoku obsahujícím jednu nebo více, často dvě organické fluorescenční látky (primární a sekundární scintilátory). Část kinetické energie ionizujícího záření je převáděna na fotony viditelného záření, které jsou snímány fotonásobičem a převáděny na elektrické impulzy. Při použití detektoru s kapalným scintilátorem by měla být provedena korekce na zhášecí efekt.
Při měření aktivity radionuklidů musí být zajištěno, aby geometrické podmínky pro měřený zářič i pro referenční zářič byly totožné (stejné objemy nádob i roztoků). Výsledky všech měření se korigují na pozadí detekčního přístroje způsobeném přirozenou radioaktivitou prostředí a falešnými impulzy vznikajícími v samotném detekčním zařízení.
Při měření radionuklidů o vysokých aktivitách některými přístroji je třeba korigovat výsledky na ztrátu četnosti impulzů v důsledku časového rozlišení (mrtvé doby) detekčního zařízení a připojeného elektronického zařízení. Pro detekční systém s danou mrtvou dobou τ platí vztah:

N = \frac{N_{0}}{1 - N_{0} τ},

v němž značí:
N - skutečnou četnost impulzů za sekundu,
N₀ - změřenou četnost impulzů za sekundu,
τ - mrtvou dobu v sekundách.
Je zřejmé, že takováto korekce bude přijatelně malá pouze v případě, že bude mít součin N₀τ nízkou hodnotu. U některých přístrojů je tato korekce prováděna automaticky. Korekce četnosti na mrtvou dobu se provádí dříve než korekce na pozadí.
Výsledky stanovení radioaktivity vykazují odchylky, které pocházejí hlavně z náhodné povahy jaderných přeměn. Pro kompenzaci odchylek v počtu přeměn na jednotku času musí být zaznamenán dostatečný počet impulzů. K dosažení směrodatné odchylky menší než 1 % je třeba minimálně 10 000 impulzů. Všechny údaje o obsahu radioaktivity by měly být provázeny údaj i o datu, příp. hodině, kdy bylo měření provedeno. Při měření radioaktivity rozpuštěného vzorku se radioaktivita přepočítává na původní objem roztoku a vztahuje se na jednotku objemu, aby vyjadřovala objemovou aktivitu (koncentraci radioaktivity).
Radionuklidová čistota
Radionuklidová čistota přípravku, a tudíž totožnost každého přítomného radionuklidu musí být známá. Všeobecně nejpoužívanější metodou zkoušky na radionuklidovou čistotu je gama spektrometrie. Není to úplně spolehlivá metoda, protože nečistoty emitující záření beta nejsou obvykle detegovatelné. Použijí-li se NaI detektory, jsou píky nečistot často překryty spektrem hlavního radionuklidu.
Jednotlivé články předpisují požadavky na radionuklidovou čistotu (např. spektrum gama by se nemělo výrazně lišit od spektra referenčního přípravku) a mohou udávat limity pro určité radionuklidové nečistoty (např. kobalt-60 v kobaltu-57). Ačkoli tyto požadavky jsou nezbytné, samy o sobě nezaručují, že radionuklidová čistota přípravku je vhodná pro humánní použití. Výrobce musí provádět podrobné zkoušení svých výrobků, zvláště u přípravků radionuklidů s krátkým poločasem přeměny a dostatečně odeznělou aktivitou, na nečistoty s dlouhým poločasem přeměny. Touto cestou se získávají informace o vhodnosti jednotlivého výrobního procesu a správnosti jeho zkušebních postupů.
Radiochemická čistota
Stanovení radiochemické čistoty spočívá v oddělení různých chemických látek obsahujících radionuklid a v odhadu radioaktivity spojené s deklarovanými chemickými látkami. Ke stanovení radiochemické čistoty může být použita jakákoliv analytická separace, avšak s přihlédnutím k rychlosti a jednoduchosti se stala nejvhodnější chromatografie na plošných nosičích (papír nebo tenká vrstva) a pro určité přípravky elektroforéza (papír nebo vrstva acetatu celulosy). U technických popisů těchto analytických metod, obsažených v lékopise, musí být uvedeny speciální bezpečnostní předpisy pro práci s radioaktivními látkami.
Jak je uvedeno v obecných statích pro chromatografii, objem naneseného vzorku na start má být nejvýše 10 μl. Je vhodné neředit zkoušený přípravek, ale je důležité nanést takové množství radioaktivity, při němž ještě nedochází ke ztrátě četnosti impulzů v důsledku mrtvé doby přístroje. Při stanovení velmi malého množství radioaktivních látek se může přidat nosič, pokud je to uvedeno v jednotlivých článcích. Po vyvinutí se vrstva (chromatogram) usuší a poloha radioaktivních ploch se deteguje měřením radioaktivity podél celého chromatogramu za použití vhodného kolimátoru nebo nastříháním proužků a měřením jednotlivých částí chromatogramu. Poloha skvrn nebo ploch se může stanovit i porovnáním s neradioaktivními roztoky o stejném chemickém složení vizuálně pomocí barevných reakcí nebo hodnocením v ultrafialovém světle. Přímé barevné reakce nejsou vždy možné nebo žádoucí, protože postřik zvýrazňujícími látkami může způsobit difuzi radioaktivních látek mimo skvrnu či plochu.
Aktivitu lze měřit za použití integrátoru a zapisovače nebo digitálního počítače. Poměry ploch píků jsou úměrné poměrům radioaktivních koncentrací chemických látek. Pokud jsou chromatogramy nastříhány na jednotlivé části, poměry množství změřené radioaktivity jsou úměrné příslušné chemické formě radioaktivních látek.
Měrná radioaktivita
Měrná aktivita se obvykle počítá z objemové aktivity (koncentrace radioaktivity) a z koncentrace sledované chemické látky. Nejprve je však třeba ověřit, že radioaktivita odpovídá pouze danému radionuklidu (radionuklidová čistota) a dané chemické látce (radiochemická čistota).
Sterilita
Radiofarmaka určená pro parenterální podávání musí být připravena podle předpisů vylučujících mikrobiální znečištění a zaručujících sterilitu. Zkouška sterility se provádí podle předpisu uvedeného v obecné stati (2.6.1). U radiofarmak vznikají určité problémy v důsledku malých velikostí šarží a nebezpečí ozáření. Před vydáním povolení k použití určité šarže není vždy možné čekat na výsledky zkoušky sterility a zkoušku potom tvoří kontrola kvality výroby.
Přestože v článku Parenteralia jsou požadavky na použití protimikrobních přísad, jejich přídavek k radiofarmakům určeným k opakovanému podávání není závazný, pokud to není předepsáno v článku.
Pyrogenní látky
Pro určité přípravky je zkouška na pyrogenní látky předepsána, ale protože radionuklidy přítomné v přípravku mají obvykle krátký poločas přeměny a dost vysokou radioaktivitu, je obtížné provést zkoušku na pyrogenní látky před vydáním povolení k použití šarže. Aby se zabránilo hypertermii, která může být způsobená ne pyrogenními látkami, ale radioaktivitou přípravku, je někdy nutné počkat, až radioaktivita klesne na hodnotu předepsanou v článku a je taková, že může být podán předepsaný objem radioaktivního roztoku. Nehledě na tyto detaily se zkouška provádí v souladu s obecnou statí (2.6.8), při dodržení nezbytných předpisů radiační ochrany pracovníků provádějících zkoušku; zkouška je součástí kontroly kvality výroby. Výrobci se doporučuje předem si ověřit nepřítomnost pyrogenních látek ve výchozích látkách pro výrobu radiofarmak.
Předepsaná zkouška může být pro některá radiofarmaka nevhodná. Nemusí být například dostatečně citlivá pro přípravky podávané do páteřního kanálu nebo je nevhodná, jestliže se zkouška provádí po vydání povolení k použití. V těchto případech může být použita zkouška na bakteriální endotoxiny (2.6.14).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech na vhodně stíněném místě, aby pracovníci byli chráněni před primárním nebo sekundárním zářením, a které vyhovuje národním i mezinárodním předpisům týkajícím se uchovávání radioaktivních látek. Následkem ozařování mohou obaly a roztoky během uchovávání ztmavnout, toto ztmavnutí však nutně neznamená zhoršení kvality přípravků.
Radiofarmaka jsou určena k rychlé spotřebě.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název přípravku,
- jméno výrobce,
- identifikační číslo,
- pro kapalné přípravky: celková radioaktivita ve vnitřním obalu (lahvičce) nebo koncentrace radioaktivity v mililitru, vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a objem kapaliny ve vnitřním obalu,
- pro tuhé přípravky, jako jsou lyofilizáty: celková radioaktivita vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině,
- pro tobolky: radioaktivita každé tobolky vztažená k referenčnímu datu, a je-li třeba i k hodině, a počet tobolek v obalu,
- že přípravek je určen do rukou lékaře,
- způsob podávání,
- doba použitelnosti,
- název a koncentrace přidaných protimikrobních přísad,
- jakékoli zvláštní podmínky skladování.
Tabulka fyzikálních charakteristik radionuklidů obsažených v lékopise

Radionuklid	Poločas přeměny r - rok d - den	Emise elektronů			Emise fotonů
Radionuklid	Poločas přeměny r - rok d - den	druh	energie (MeV)	počet částic na 100 přeměn	druh	energie (MeV)	počet fotonů na 100 přeměn
Cesium-137 [¹³⁷Cs] v rovnováze s baryem-137m [^137mBa]	30,2 r (^137mBa: 2,55 min)	e_A	0,004	7,8	rtg	0,005	1
		e_A	0,026	0,8
		e_c	0,624	8		0,032 - 0,037	7
			0,656	1,4	γ	0,661	85,4
			0,660	0,4
		β^-	0,511^a	94,6
		β^-	1,173^a	5,2
Fosfor-32 [³²P]	14,3 d	β^-	1,71a	100
Gallium-66 [⁶⁶Ga]	9,4 h	e_A	0,001	56	rtg	0,001	0,3
			0,008	21		0,008 - 0,010	19
					훾	0,511	113^b
		β⁺	0,361^a	1		0,834	6
			0,720 - 0,820^a	1,1		1,039	38
			0,924^a	4,1		1,333	1,3
			1,780^a	0,4		1,918	2,2
			4,153^a	50		2,190	5,8
						2,422	2
						2,752	23,5
						4,295	3,5
Gallium-67 [⁶⁷Ga]	3,26 d	e_A	0,001	169	rtg	0,001	1
		e_A	0,007 - 0,010	60		0,008 - 0,010	55
		e_c	0,081 - 0,084	27	훾	0,091 - 0,093	38,5
			0,090 - 0,093	6		0,185	22
			0,175	0,4		0,209	2,4
						0,300	16,5
						0,394	4,5
						0,494	0,09
						0,888	0,4
Chrom-51 [⁵¹Cr]	27,7 d	e_A	0,0004	144	rtg	0,0005	0,33
			0,004	67		(5,005	22,3
					훾	0,320	9,83
Indium-111 [¹¹¹In]	2,8 d	e_A	0,002 - 0,004	101	rtg	0,003 - 0,004	6,3
		e_A	0,018 - 0,027	16		0,023 - 0,028	82,4
		e_c	0,145	7,9	훾	0,171	90,9
			0,167 - 0,171	1,2		0,245	94,2
			0,219	4,9
			0,241 - 0,245	0,9
Indium-114m [^114mIn] Indium-114 [¹¹⁴In]	49,5 d (¹¹⁴In: 72 s)	e_A, a_c β^-	1,99	95	rtg	0,023 - 0,028	40
					rtg
					훾	0,190	17,7
						0,558	4,6
						0,725	4,6
Jod-123 [¹²³I]	13,2 h	e_A	0,002 - 0,005	98	rtg	0,003 - 0,005	8
			0,021 - 0,031	12		0,027 - 0,032	87
			0,127	13,6	훾	0,159	83,4
			0,154	1,8		0,346	0,1
			0,158	0,4		0,440	0,4
						0,505	0,3
						0,529	1,4
						0,538	0,4
Jod-124 [¹²⁴I]	4,2 d	e_A	0,003	64	rtg	0,004	6
		e_c	0,023	8		0,027 - 0,031	59
			0,571	0,3	훾	0,511	46^b
						0,606	61
		β⁺	0,810	0,3		0,723	10
			1,532	11,3		1,325	1,5
			2,135	11,3		1,376	1,7
						1,509	3
						1,691	10,5
Jod-125 [¹²⁵I]	60,1 d	e_A + e_c	0,002 - 0,005	236	rtg	0,003 - 0,005	15
			0,021 - 0,035	33		0,027	114
						0,031	25
					훾	0,035	6,7
Jod-126 [¹²⁶I]	13,0 d	e_A	0,003	43,5	rtg	0,004	4,3
		e_A	0,022	5,7		0,027 - 0,031	40
		e_c	0,354	0,5	훾	0,388	34
		e_c	0,634	0,1
		β^-	0,371^a	3,6		0,491	2,9
			0,862^a	32		0,511	6,7^b
			1,251^a	8		0,666	33
		β⁺	1,134^a	3,3		0,754	4,2
						0,880	0,8
						1,420	0,3
Jod-131 [¹³¹I]	8,04 d	e_A	0,003	5,1	rtg	0,004	0,6
		e_A	0,025	0,6	rtg	0,029 - 0,034	5
		e_c	0,045	3,5	훾	0,080	2,6
			0,075 - 0,079	0,6		0,284	6,1
			0,250	0,25		0,365	81,2
			0,330	1,5		0,637	7,3
			1,359	0,25		0,722	1,8
		β^-	0,248^a	2,1
			0,304^a	0,6
			0,334^a	7,4
			0,606^a	89,4
			0,807^a	0,4
Kobalt-57 [⁵⁷Co]	271 d	e_A	0,0007	249	rtg	0,0007	0,8
		e_A + e_c	0,005 - 0,007	175		0,007	56
		e_A + e_c			훾	0,014	9,5
		e_c	0,014	8,9		0,122	85,6
			0,115	1,9		0,136	10,6
			0,129	1,4		0,692	0,16
Kobalt-58 [⁵⁸Co]	70,8 d	e_A	0,0007	117	rtg	0,0007	0,4
		e_A	0,006	49,4		0,006	26,2
		β⁺	0,475_a	15	훾	0,511	30^b
						0,811	99,4
						0,864	0,7
						1,675	0,5
Kobalt-60 [⁶⁰Co]	5,27 r	β^-	0,318^a	99,9	훾	1,173	99,9
Kobalt-60 [⁶⁰Co]	5,27 r	β^-				1,332	100
Krypton-85 [⁸⁵Kr]	10,7 r	β^-	0,173^a	0,43	훾	0,514	0,43
Krypton-85 [⁸⁵Kr]	10,7 r	β^-	0,687^a	99,57
Molybden-99 [⁹⁹Mo] v rovnováze s techneciem-99m [^99mTc]	66,0 h	e_A + e_c	0,002	110	rtg	0,002	0,7
		e_c	0,015 - 0,020	7	훾	0,018 - 0,021	14
			0,119 - 0,121	9,5		0,140	91
			0,137 - 0,140	1,5		0,181	6
		β^-	0,436^a	16,6		0,366	1,2
			0,848^a	1,2		0,740	12,3
			1,214^a	82		0,778	4,4
						0,823	0,13
Olovo-201 [²⁰¹Pb]	9,4 h	e_A, e_c	(*)	(*)	rtg	0,070 - 0,073	68
					rtg	0,083	19
					훾	0,130	1,3
						0,331	79
						0,361	9,9
						0,406	2,0
						0,585	3,5
						0,692	2,7
						0,767	3,3
						0,826	2,3
						0,908	6
						0,946	7,5
Olovo-203 [²⁰³Pb]	2,17 d	e_A	0,008	54	rtg	0,010	36
		e_A	0,055	3		0,070 - 0,073	68
		e_c	0,194	13		0,083	19
			0,316	0,5	훾	0,279	80
						0,401	3,4
						0,681	0,7
Rtuť-197m [¹⁹⁷Hg]	23,8 h	e_A	0,005 - 0,014	75	rtg	0,008 - 0,015	44
		e_A + e_c	0,050 - 0,080	36		0,067 - 0,083	40,5
		e_c	0,116 - 0,130	50	훾	0,130	0,23
			0,150	51		0,134	34
			0,161	21		0,164	0,32
			0,198	1,6		0,279	5,1
Rtuť-197 [¹⁹⁷Hg]	64,1 d	e_A	0,005 - 0,014	91	rtg	0,008 - 0,017	52
		e_A + e_c	0,050 - 0,080	84		0,067 - 0,080	73
					훾	0,077	18,9
						0,191	0,57
						0,269	0,05
Rtuť-203 [²⁰³Hg]	46,8 d	e_A	0,005 - 0,015	9,3	rtg	0,009 - 0,015	5,4
		e_A	0,055 - 0,085	0,44		0,071 - 0,085	13
		e_c	0,194	13,4	훾	0,279	81,4
			0,264	3,9
			0,276	1,2
		β^-	0,212^a	100
Ruthenium-103 [¹⁰³Ru] v rovnováze s rhodiem-103m [^103mRh]	39,3 d (¹^03mRh: 56,1 min)	e_A	0,002	77	rtg	0,003	4
		e_A + e_c	0,017	11		0,020 - 0,023	7,7
		e_c	0,036 - 0,039	91	훾	0,053	0,4
						0,295	0,3
						0,444	0,4
						0,497	89,7
						0,557	0,8
		β^-	0,112	6,4		0,610	5,6
			0,225	87
			0,722	6
Selen-75 [⁷⁵Se]	118,5 d	e_A	0,001	136	rtg	0,001	1
		e_A	0,009	44		0,011	57
		e_c	0,013	4,3	훾	0,066	1
			0,023	1,0		0,097	3,5
			0,054	0,4		0,121	17,7
			0,085	2,7		0,136	61
			0,095	0,4		0,199	1,5
			0,109	0,7		0,265	59,4
			0,124	1,6		0,280	25,2
			0,134	0,2		0,304	1,3
			0,253	0,4		0,401	11,3
			0,268	0,2
Stroncium-89 [⁸⁹Sr]	50,5 d	β^-	1,492^a	100
Stroncium-90 [⁹⁰Sr]	29,1 r	β^-	0,546^a	100
Stroncium-90/Yttrium-90 [90^Sr/⁹⁰Y]	29,1 r (⁹⁰Y: 64,0 h)	β^-	0,546^a	100
Stroncium-90/Yttrium-90 [90^Sr/⁹⁰Y]	29,1 r (⁹⁰Y: 64,0 h)	β^-	2,284^a	100
Technecium-99m [^99mTc]	6,02 h	e_A + e_c	0,002	110	rtg	0,002	0,5
		e_A	0,015 - 0,020	2,1		0,018 - 0,021	7,2
			0,119 - 0,121	9,5
			0,137 - 0,140	1,5	훾	0,140	89,3
Technecium-99	2,14 . 10⁵ r	β^-	0,29^a	100
Thallium-200 [²⁰⁰Tl]	1,09 d	e_A	(*)	(*)	rtg	0,069 - 0,070	66
					훾	0,080 - 0,083	19
						0,368	88,4
						0,579	14
						0,661	2,3
						0,828	11
						0,886	2
						1,206	30,0
						1,226	3,4
						1,274	3,3
						1,363	3,5
						1,515	4,1
Thallium-201 [²⁰¹Tl]	3,05 d	e_A	0,005 - 0,015	77	rtg	0,008 - 0,015	45
		e_c	0,015 - 0,020	19	훾	0,031 - 0,032	0,6
		e_A + e_c	0,027 - 0,032	6,4	rtg	0,069 - 0,071	15
		e_A + e_c	0,052 - 0,085			0,079 - 0,083	21
		e_c	0,120 - 0,123	1,3	훾	0,135
			0,132 - 0,135	0,4		0,166 - 0,167	10,7
			0,153 - 0,155	2,8
			0,164 - 0,167	0,8
Thallium-202 [²⁰²Tl]	12,2 d	e_A	(*)	(*)	rtg	0,069 - 0,071	65
					훾	0,080 - 0,083	19
						0,440	95
Tritium [³H]	12,3 r	β^-	0,019^a	100
Xenon-131m [^131mXe	11,9 d	e_A, e_c	0,003	26	rtg	0,004	3
			0,025	6,8
			0,129	61		0,029 - 0,034	54
			0,158	28,6	훾	0,164	1,92
			0,163	8,2
Xenon-133 [¹³³Xe]	5,29 d	e_A	0,004	50	rtg	0,004	6
		e_c	0,025	6
		β^-	0,045	52		0,030 - 0,035	47
			0,075	8,5	훾	0,081	37
			0,266^a	0,7
			0,346^a	99,3
Xenon-133m [^133mXe]	2,19 d	e_A	0,004	70	rtg	0,004	8
		e_A	0025	7,1
		e_c	0,198	64		0,030 - 0,035	57
			0,228	21	훾	0,233	10,3
			0,232	5
Zinek-65 [⁶⁵Zn]	243,9 d	e_A	0,001	127	rtg	0,001	0,8
		β⁺	0,007 - 0,010	48		0,008 - 0,010	38,7
			0,330^a	1,46	훾	0,511	2,92^b
						1,115	50,75
Zlato-198 [¹⁹⁸Au]	2,70 d	e_A	0,005 - 0,015	2,1	rtg	0,008 - 0,015	1,3
		e_c	0,329	2.9		0,069 - 0,083	2,8
			0,397	1	훾	0,412	95,6
			0,408	0,34		0,676	0,8
		β^-	0,290^a	1		1,088	0,2
		β^-	0,966^a	98.9
Zlato-199 [¹⁹⁹Au]	3,14 d	e_A	0,005 - 0,015	21	rtg	0,008 - 0,015	12,8
		e_A+ e_c	0,035 0,054	4,1	훾	0,050	0,33
		e_c	0,075	10,5	rtg	0,0680,080	15,4
			0,125	5,5
			0,144	17,1	훾	0,158	36,9
			0,155 - 0,158	5,8		0,208	8,4
			0,193	2
		β^-	0,245^a	18,9
			0,294^a	66,4
			0,435^a	14,7

^a maximální energie částic beta
^b maximální počet fotonů na 100 přeměn odpovídající úplné anihilaci ve zdroji
e_A Augerovy elektrony
e_c konverzní elektrony
(*) Přesné hodnoty nejsou dosud známy.
Aquae tritiatae[³H] solutio iniectabilis
Injekce s tritiovanour[³H] vodou
Je to voda na injekci, ve které některé molekuly vody obsahují atom tritia na místě vodíkového atomu. Přípravek může být izotonizován přídavkem chloridu sodného. Tritium[³H] se může získat ozařováním lithia neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity tritia k referenčnímu datu uvedenému v označení.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina.
Tritium má poločas přeměny 12,3 roku a emituje záření beta.
Zkoušky totožnosti
Zaznamená se spektrum záření beta způsobem uvedeným ve zkoušce Radionuklidová čistota. Spektrum zkoušeného přípravku se významně neliší od spektra referenčního přípravku tritiované[³H] vody. Referenční přípravek tritiované[3H] vody se získává od národní laboratoře. Maximum energie záření beta je při 0,019 MeV.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0.
Radionuklidová čistota.
Radiochemická čistota. Do skleněné aparatury pro stanovení destilačního rozmezí (2.2.11) se umístí množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 74 kBq zředěné vodou R na 50 ml. Stanoví se radioaktivní koncentrace způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Destiluje se do získání asi 25 ml destilátu. Vhodným bezpečnostním opatřením je třeba zabránit kontaminaci vzduchu. Je-li zkouška prováděna v digestoři, musí se chránit před průvanem. Stanoví se radioaktivní koncentrace destilátu a kapaliny zbylé v destilační nádobě. Hodnota radioaktivní koncentrace změřená po destilaci se neliší o více než 5 % od hodnoty radioaktivní koncentrace změřené před destilací. Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca.
Stanovení radioaktivity
Stanoví se kapalinovou scintilační spektrometrií způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Chromii[⁵¹Cr] edetatis solutio iniectabilis
Injekce s edetanem chromu[⁵¹Cr]
Je to sterilní roztok obsahující chrom-51 ve formě komplexu chromu (III) s kyselinou ethylendiamintetraoctovou, která je v přebytku. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, jako je benzylalkohol. Chrom-51 je radioaktivní izotop chromu, který může být připraven ozařováním chromu přírodního izotopového složení nebo obohaceného chromem-50 neutrony. Obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity chromu-51 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá chromu-51 ve formě edetanu chromu. Přípravek obsahuje proměnlivé množství chromu (Cr) nepřevyšující 1 mg v mililitru.
Vlastnosti
Čirý fialový roztok.
Chrom-51 má poločas přeměny 27,7 dne a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 6,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51.
Radiochemická čistota. Stanoví se zónovou elekroforézou (2.2.31) za použití papírového pruhu jako nosiče (vhodný použitý papír má hmotnost 120 g/m², tloušťku 0,22 mm a kapilární stoupání 105 mm až 115 mm/30 min). Jako elektrolyt se použije roztok obsahující barbital sodnou sůl R (0,2 g/l) a dusičnan sodný R (10 g/l).
Na papír se nanese 10 μl zkoušeného přípravku do 3mm proužku ve vzdálenosti 10 cm od katody. Pod stabilizovaným proudem s elektrickým polem asi 30 V/cm se vyvíjí po dobu 30 min. Edetan chromu[⁵¹Cr] se posune asi 5 cm k anodě, chroman[⁵¹Cr] se posune asi 10 cm k anodě a chromitý[⁵¹Cr] iont se posune asi 7 cm ke katodě. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nejméně 95 % celkové radioaktivity je v proužku odpovídajícím edetanu chromu[⁵¹Cr],
Chrom. Připraví se porovnávací roztok chromu (1 mg Cr/ml) takto: 0,96 g síranu draselnochromitého R a 2,87 g edetanu disodného R se rozpustí v 50 ml vody R, 10 min se povaří, ochladí se, pomocí hydroxidu sodného zředěného RS se upraví pH na hodnotu 3,5 až 6,5 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) zkoušeného přípravku a porovnávacího roztoku při 560 nm. Hodnota absorbance zkoušeného přípravku nepřevyšuje absorbanci porovnávacího roztoku.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem chromu-51 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Cyanocobalamini[⁵⁷Co] capsulae
Tobolka s kyanokobalaminem[⁵⁷Co]
Je to tobolka obsahující kyanid [⁵⁷Co]-α-(5,6-dimethylbenzimidazol-1-yl)kobamidu. Může obsahovat vhodné pomocné látky. Kobalt-57 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být vyroben ozařováním niklu protony o vhodné energii. Kyanokobalamin[⁵⁷Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím[⁵⁷Co]kobaltový iont. Nejméně 90 % kobaltu-57 je ve formě kyanokobalaminu. Tobolky vyhovují požadavkům na tvrdé tobolky uvedeným v článku Capsulae, pokud není uvedeno a schváleno jinak.
Vlastnosti
Tvrdé želatinové tobolky.
Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení kalibrovaného pomocí referenčních roztoků kobaltu-57 a kobaltu-58. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Stanoví se relativní obsah kobaltu-57, kobaltu-56 a kobaltu-58. Kobalt-56 má poločas přeměny 78 dní a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,847 MeV. Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,811 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 0,1 % na kobalt-56, kobalt-58 a další radionuklidová nečistoty.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Obsah tobolky se rozpustí v 1,0 ml vody R a nechá se 10 min stát. Potom se centrifuguje 10 min při 2000 otáček/min a použije se vrchní tekutina.
Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upravena na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy,
- detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-57,
- spektrofotometrického detektoru při 361 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píků se vypočítá procentuální obsah kobaltu-57 přítomného jako kyanokobalamin.
Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min.
Rozpadavost. Tobolky vyhovují zkoušce rozpadavosti tablet a tobolek (2.9.1) s tím rozdílem, že se použije pouze jedna tobolka místo šesti.
Obsahová stejnoměrnost. Měří se jednotlivě radioaktivita nejméně deseti tobolek za použití vhodného zařízení za stejných geometrických podmínek. Vypočítá se průměrná radioaktivita jedné tobolky. Radioaktivita žádné tobolky se neliší od nalezené průměrné radioaktivity o více než ±10 %. Relativní směrodatná odchylka je menší než 3,5 %.
Stanovení radioaktivity
Průměrná radioaktivita zjištěná ve zkoušce Obsahová stejnoměrnost je 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity kobaltu-57 k referenčnímu datu uvedenému v označení.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Cyanocobalamini[⁵⁷Co] solutio
Roztok s kyanokobalaminem[⁵⁷Co]

Je to roztok obsahující kyanid [⁵⁷Co]-α-(5,6-dimethylbenzimidazol-1-yl)kobamidu. Může obsahovat stabilizační a protimikrobní přísady. Kobalt-57 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být vyroben ozařováním niklu protony o vhodné energii. Kyanokobalamin[ ⁵⁷Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím [ ⁵⁷Co]kobaltový iont. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity kobaltu-57 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 90 % kobaltu-57 je ve formě kyanokobalaminu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě růžový roztok.
Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0.
Radionuklidová čistota. Zaznamená se spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení kalibrovaného pomocí referenčního roztoku kobaltu-57 a kobaltu-58. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Stanoví se relativní obsah kobaltu-57, kobaltu-56 a kobaltu-58. Kobalt-56 má poločas přeměny 78 dní a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,847 MeV. Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,811 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 0,1 % na kobalt-56, kobalt-58 a další radionuklidové nečistoty.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy,
- detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-57,
- spektrofotometrického detektoru při 361 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píků se vypočítá procentuální obsah kobaltu-57 přítomného jako kyanokobalamin.
Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita zkoušeného přípravku a referenčního roztoku kobaltu-57 za použití vhodného zařízení postupem popsaným v článku Radiofarmaca.
Uchovávání
Chráněn před světlem při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Cyanocobalamini[⁵⁸Co] solutio
Roztok s kyanokobalaminem[⁵⁸Co]

Je to roztok obsahující kyanid [⁵⁸Co]-α-(5,6-dimethylbenzimidazol-1-yl)kobamidu. Může obsahovat stabilizační a protimikrobní přísady. Kobalt-58 je radioaktivní izotop kobaltu, který může být vyroben ozařováním niklu neutrony. Kyanokobalamin[ 58Co] může být připraven růstem vhodných mikroorganismů v prostředí obsahujícím [⁵⁸Co]kobaltový iont. Přípravek obsahuje 90 % až 110 % deklarované radioaktivity kobaltu-58 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 90 % kobaltu-58 je ve formě kyanokobalaminu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě růžový roztok.
Kobalt-58 má poločas přeměny 70,8 dne a emituje záření beta (β+) a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0.
Radionuklidová čistota. Zaznamená se spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca za použití vhodného zařízení, poskytujícího odpovídající rozlišení, kalibrovaného pomocí referenčního roztoku kobaltu-58, kobaltu-57 a kobaltu-60. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-58. Stanoví se relativní obsah kobaltu-58, kobaltu-57 a kobaltu-60. Kobalt-57 má poločas přeměny 271 dní a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 0,122 MeV. Kobalt-60 má poločas přeměny 5,27 roku a jeho přítomnost dokazují fotony gama o energii 1,173 MeV a 1,332 MeV. Z celkové radioaktivity připadá nejvýše 1,0 % na kobalt-60 a nejvýše 2,0 % na kobalt-57, kobalt-60 a další radionuklidové nečistoty.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok. 10 mg kyanokobalaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. Použitelnost roztoku je 1 h.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (10 g/l) (26,5 + 73,5), jejíž pH bylo upraveno na 3,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min. Směs lze použít do dvou dnů od přípravy,
- detektoru radioaktivity nastaveného na kobalt-58,
- spektrofotometrického detektoru při 361 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kyanokobalaminu a z ploch píků se vypočítá procentuální obsah kobaltu-58 přítomného jako kyanokobalamin.
Chromatogram porovnávacího roztoku se zaznamenává po dobu 30 min.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita zkoušeného přípravku a referenčního roztoku kobaltu-58 za použití vhodného zařízení postupem popsaným v článku Radiofarmaca nebo se měří na zařízení kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem při teplotě 2 °C až 8 °C za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Fibrinogenum humanum iodinatum[¹²⁵I] cryodesiccatum
Lyofilizovaný lidský fibrinogen značený jodem[¹²⁵I]
Je to sterilní roztok lidského fíbrinogenu značeného jodem-125, prostý pyrogenních látek. Lidský fibrinogen se připravuje z plazmy, která vyhovuje článku Plasma humanum ad separationem. Způsob přípravy je zvolen tak, aby se zabránilo přenosu známých infekčních agens nebo aby se tato agens inaktivovala a aby v konečném přípravku byl obsah fibrinogenu nejméně 80 % z celkového obsahu bílkoviny. Přípravek může obsahovat aditiva, jako je citronan sodný a lidský albumin.
Rozpuštěný přípravek obsahuje 85,0 % až 115,0 % deklarované radioaktivity jodu-125 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-125 vázanému na bílkovinu a nejméně 80 % z celkové radioaktivity odpovídá látkám vázaným na srazitelnou bílkovinu. Na jod-126 připadá nejvýše 1,0 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná látka.
Jod-125 má poločas přeměny 60,1 dne a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; měří se rozpuštěný přípravek.
Jod-126. Vhodným přístrojem se zaznamenají spektra záření gama a rtg-záření rozpuštěného přípravku způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca a porovnají se se spektry referenčních roztoků jodu-125 a cesia-137. Stanoví se relativní obsah přítomného jodu-125 a jodu-126 za předpokladu, že fotony gama jodu-126 o energii 0,666 MeV jsou emitovány v 33 % přeměn a fotony gama cesia-137 o energii 0,661 MeV v 85,4 % přeměn.
Radiochemická čistota. Rozpuštěný přípravek se zkouší zónovou elektroforézou (2.2.31) za použití papírového pruhu dlouhého 20 cm jako nosiče a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4 jako elektrolytu.
Na papír se nanese 10 μl rozpuštěného přípravku do 3 mm širokého proužku ve vzdálenosti 100 mm od anody a nechá se vyvíjet 60 min pod stabilizovaným proudem při napětí asi 200 V. Proužek se nechá usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Jodidový iont se posune přibližně 7 cm k anodě a jodem označený fibrinogen zůstane většinou na startu. Radioaktivita odpovídající jodu-125 vázanému na bílkovinu je nejméně 95 % z celkové radioaktivity elektroforeogramu.
Srážlivost. Ke 0,2 ml rozpuštěného přípravku se přidá 5 ml lidské plazmy a po zamíchání se přenese po 1 ml této směsi do dvou zkumavek obsahujících 2 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,4. Do jedné zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku obsahujícího 10 m.j. trombinu hovězího R. (1 m.j. trombinu srazí 2,5 g/l fibrinogenu (více než 90% srážlivost) za 15 s při 37 °C.) Obsah této zkumavky se důkladně zamíchá skleněnou tyčinkou a nechá se stát nejméně 1 h, aniž se tyčinka vyjme, pak se z ní odstraní sraženina i s tyčinkou. Vezme se 1 ml zbylého roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku, do kterého nebyl přidán hovězí trombin, změří se radioaktivita obou roztoků a stanoví se procento radioaktivity obsažené ve sraženině.
Sraženina obsahuje nejméně 80 % z celkové radioaktivity.
Sterilita. Rozpuštěný přípravek vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru. Obsah lahvičky se rozpustí ve vhodném objemu ( V ml) předepsaného rozpouštědla.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita rozpuštěného přípravku postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-125 nebo se změří na přístroj i kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Použije se přístroj se scintilačním detektorem, např. s tenkým krystalem jodidu sodného, a nastaví se tak, aby příspěvek radioaktivity jodu-126 byl minimalizován.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede:
- způsob rozpouštění,
- že přípravek by měl být používán ihned po rozpuštění.
Gallii[⁶⁷Ga] citratis solutio iniectabilis
Injekce s citronanem gallitým⁶⁷Ga]

Je to sterilní roztok obsahující gallium-67 ve formě citronanu gallitého. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a citronanu sodného a může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, jako je benzylalkohol. Gallium-67 je radioaktivní izotop gallia, může být získán ozařováním zinku, který může být obohacen zinkem-68, protony o vhodné energii. Gallium-67 může být odděleno od zinku extrakcí do rozpouštědla nebo sloupcovou chromatografií. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity gallia-67 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na gallium-66 připadá nejvýše 0,2 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Gallium-67 má poločas přeměny 3,26 dne a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku gallia-67, kromě rozdílů způsobených přítomností gallia-66. Gallium-66 má poločas přeměny 9,4 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 1,039 MeV. Z celkové radioaktivity připadají na gallium-66 nejvýše 0,2 %.
Zinek. K 0,1 ml zkoušeného přípravku se přidá 0,9 ml vody R, 5 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,7, 1 ml roztoku thiosíranu sodného R (250 g/l) a 5,0 ml roztoku dithizonu připraveného následujícím způsobem: 10 mg dithizonu R se rozpustí ve 100 ml 2-butanonu R, nechá se 5 min stát, zfiltruje se a těsně před použitím se zředí na desetinásobný objem 2-butanonem R 2 min se důkladně protřepává a oddělí se organická vrstva. Změří se absorbance (2.2.25) organické vrstvy při 530 nm proti organické vrstvě kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem. Absorbance není větší než absorbance organické vrstvy porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku zinku (5 μg Zn/ml).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem gallia-67 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Indii [¹¹¹In]oxini solutio
Roztok s oxinatem inditým[111In]

C₂₇H₁₈[¹¹¹ln]N₃O₃

M_r 547,2

Je to sterilní roztok india-111 ve formě komplexu s 8-hydroxychinolinem. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky a může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a vhodného tlumivého roztoku. Indium-111 je radioaktivní izotop india, který může být vyroben ozařováním kadmia protony o vhodné energii. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity india-111 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy, než je indium-111, připadá nejvýše 0,25 % z celkové radioaktivity. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá indiu-111 ve formě komplexu s oxinatem. Je zvolen takový způsob přípravy, že se nepřidává žádný nosič a měrná aktivita není menší než 1,85 GBq india-111 v mikrogramu india.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Indium-111 má poločas přeměny 2,8 dne a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m.
Indium-114m. Zkouška se provede po dostatečně dlouhé době, aby se neuplatňovaly krátkodobé radionuklidy, jako je indium-110m. Zaznamená se spektrum záření gama pomocí vhodného detektoru s olověnou clonou o tloušťce 6 mm umístěnou mezi vzorek o radioaktivitě asi 30 MBq a detektor. Odezva v oblasti odpovídající fotonům india-114m o energiích 0,558 MeV a 0,725 MeV nepřevyšuje odezvu získanou za použití referenčního roztoku india-114m (0,25 %) o radioaktivitě 75 kBq měřeného za stejných podmínek; všechna měření jsou vztažena k datu a hodině podání. Referenční roztoky india-111 a india-114m se získají od národní laboratoře.
Poznámka. Roztok s oxinatem inditým[¹¹¹In] není určen pro přímé podání. Značí se jím in vitro bílé krvinky nebo krevní destičky, které se pak injekčně podávají pacientovi.
Radiochemická čistota. Do silanizované dělicí nálevky obsahující 3 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se přidá 100 μl zkoušeného roztoku a promíchá se. Přidá se 6 ml oktanolu R a intenzivně se protřepává. Po oddělení se spodní a pak i horní vrstva přenesou do vhodných stejných lahviček. Dělicí nálevka se promyje 1 ml oktanolu R intenzivním protřepáním a promývací tekutina se přidá do lahvičky s organickou vrstvu. Pak se dělicí nálevka promyje 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS intenzivním protřepáváním a promývací tekutina se přenese do třetí lahvičky. Všechny lahvičky se uzavřou a za použití vhodného zařízení se změří radioaktivita v každé lahvičce, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Vypočítá se radiochemická čistota, vyjadřující radioaktivitu india-111 ve formě komplexu s oxinatem nalezenou v organické vrstvě, jako procento radioaktivity naměřené ve třech roztocích. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá indiu-111 ve formě komplexu s oxinatem.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem india-111 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Indii[¹¹¹In] pentetatis solutio iniectabilis
Injekce s pentetanem inditým[111In]
Je to sterilní roztok prostý pyrogenních látek obsahující indium-111 ve formě diethylentriaminopentaacetatu inditého. Může obsahovat vápník a může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a vhodného tlumivého roztoku. Indium-111 je radioaktivní izotop india, může být získán ozařováním kadmia, které může být obohaceno kadmiem-111 nebo kadmiem-112, protony o příslušné energii. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity india-111 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení.
Radioaktivita připadající na indium- 114m není v čase podání vyšší než 0,2 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity připadá na komplex pentetanu s indiem-111.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Indium-111 má poločas přeměny 2,8 dne a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m.
Indium-114m. Zkoušený přípravek se ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby se radioaktivita india-111 rozpadem snížila na dostatečně nízkou hodnotu umožňující měření radionuklidových nečistot. Potom se zaznamená spektrum záření gama vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku india-114m. Indium-114m má poločas přeměny 49,5 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,190 MeV. Radioaktivita připadající na indium-114m není v čase podání vyšší než 0,2 % celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze během 10 min dosáhne 10 cm až 15 cm.
Nanese se 5 μl až 10 μl zkoušeného přípravku a nechá se usušit. Vyvíjí se roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Komplex pentetanu india se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla, radioaktivita skvrny odpovídající tomuto komplexu je nejméně 95 % z celkové radioaktivity.
Kadmium. Nejvýše 5 μg/ml; provede se atomová absorpční spektrometrie (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 0,1 ml zkoušeného přípravku se smíchá s 0,9 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 99).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (0,1 % Cd) zředěním směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 99).
Změří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Volná kyselina diethylentriaminopentaoctová. V mikrozkumavce se smíchá 100 μl zkoušeného přípravku se 100 μl čerstvě připraveného roztoku modře hydroxynaftolové R (1 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS. Přidá se 50 μl roztoku chloridu vápenatého R (0,15 g/l). Zbarvení roztoku zůstane růžovofíalové nebo se změní z modrého na růžovofíalové (0,4 mg/ml).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 14/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem india-111 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Iobenguani[¹²³I] solutio iniectabilis
Injekce s jobenguanem[¹²³I]

C₈H₁₀[¹²³I]N₃
Je to sterilní roztok 1-(3-[¹²³I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenonu, obohaceného xenonem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 10 GBq jodu-123 v gramu báze jobenguanu. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok.
Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH. 3,5 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionuklidových nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, než má jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot se zkoušený roztok nechá stát po dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na hodnotu vhodnou pro stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok (a). 0,100 g jodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguaniumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí se jí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R (1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- vhodného detektoru radioaktivity,
- spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm,
- injektorové smyčky, 10 μl.
Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 95 % radioaktivity chromatogramu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 4 % radioaktivity odpovídají píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách.
Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguaniumsulfatu se stanoví z ploch píků odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-123 na gram báze jobenguanu.
Iobenguani[¹³¹I] solutio iniectabilis ad usum diagnosticum
Injekce s jobenguanem[¹³¹I] pro diagnostické použití

C₈H₁₀[¹³¹I]N₃
Je to sterilní roztok 1-(3-[¹³¹I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 94 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 20 GBq jodu-131 v gramu báze jobenguanu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok.
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok (a). 0,100 g jodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguaniumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí se jí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R (1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- vhodného detektoru radioaktivity,
- spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm,
- injektorové smyčky, 10 μl.
Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 94 % radioaktivity chromatogramu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 5 % radioaktivity odpovídá píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách.
Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguaniumsulfatu se stanoví z ploch píků odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-131 na gram báze jobenguanu.
Iobenguani[¹³¹I] solutio iniectabilis ad usum therapeuticum
Injekce s jobenguanem[¹³¹I] pro terapeutické použití
C₈H₁₀[¹³¹I]N₃
Je to sterilní roztok 1-(3-[¹³¹I]jodbenzyl)guanidinu prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Může také obsahovat zbytky použitého katalyzátoru, jako je měď v iontové formě, vhodnou stabilizační přísadu, jako je kyselina askorbová, a protimikrobní přísady. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jobenguanu. Měrná aktivita není menší než 400 GBq jodu-131 v gramu báze jobenguanu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok.
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok (a). 0,100 g jodidu sodného R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg jobenguaniumsulfatu CRL se rozpustí v 50 ml mobilní fáze a zředí se jí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dusičnanu amonného R (80 g/l), amoniaku RS2 a methanolu R(1 + 2 + 27) a jejíž průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- vhodného detektoru radioaktivity,
- spektrofotometru s průtokovým uspořádáním při 254 nm,
- injektorové smyčky, 10 μl.
Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztoky. Nejméně 92 % radioaktivity chromatogramu odpovídá píku jobenguanu. Nejvýše 7 % radioaktivity odpovídá píku jodidu a nejvýše 1 % radioaktivity se nachází v ostatních píkách.
Měrná aktivita. Vypočítá se z údajů získaných ve zkoušce Radiochemická čistota. Obsah jobenguaniumsulfatu se stanoví z ploch píků odpovídajících jobenguanu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Obsah báze jobenguanu se vypočítá vynásobením získaného výsledku faktorem 0,85.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek může být používán před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede měrná aktivita vyjádřená v GBq jodu-131 na gram báze jobenguanu.
Natrii chromatis[⁵¹Cr] solutio sterilis
Sterilní roztok s chromanem[⁵¹Cr] sodným
Je to sterilní roztok chromanu[⁵¹Cr] sodného, izotonizovaný přídavkem chloridu sodného. Chrom-51 je radioaktivní izotop chromu, který může být připraven ozařováním chromu přírodního izotopového složení nebo chromu obohaceného chromem-50 neutrony. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity chromu-51 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá chromu-51 ve formě chromanu. Měrná aktivita je nejméně 370 MBq chromu-51 v miligramu chromanového iontu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok.
Chrom-51 má poločas přeměny 27,7 dne a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Na papír se nanese množství roztoku dostatečné pro detekční metodu a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, lihu 96% R a vody R (25 + 50 + 125) po dobu 2,5 h; chromité ionty zůstávájí na startu. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Skvrna o R Faši 0,9 odpovídá chromanu sodnému a představuje nejméně 90 % z celkové radioaktivity chromatogramu.
Celkový chroman. Nejvýše 2,7 μg chromanových iontů (CrO₄^2-) v MBq.
Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 370 nm a porovnávacího roztoku připraveného za použití roztoku chromanu draselného R (1,7 g/l). Je-li to nutné, upraví se hodnota pH zkoušeného a porovnávacího roztoku na 8 přídavkem hydrogenuhličitanu sodného RS. Po změření absorbance se vypočítá obsah chromanu ve zkoušeném roztoku.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem chromu-51 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii iodidi[¹³¹I] capsulae ad usum diagnosticum
Tobolky s jodidem[¹³¹I] sodným pro diagnostické použití
Jsou to tobolky, které obsahují jod-131 ve formě jodidu sodného ve vhodném pevném základu. Tobolky také obsahují thiosíran sodný nebo jiné redukující látky a mohou obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Každá tobolka obsahuje 90 % až 110 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy než jod-131 připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 185 GBq jodu-131 v miligramu jodu. Tobolky vyhovují požadavkům na tvrdé tobolky uvedeným v článku Capsulae, pokud není uvedeno a schváleno jinak.
Vlastnosti
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Radionuklidová čistota. Použije se příslušný objem roztoku získaného ve zkoušce Rozpadavost. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV.
Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Obsah jedné tobolky se rozpustí v 5 ml vody R.
Na pruh vhodného papíru se nanese 10 μl zkoušeného roztoku. Na stejné místo bez předchozího sušení se nanese 10 μl roztoku obsahujícího jodid draselný R (1 g/l),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l). Vyvíjí se bez předchozího sušení směsí objemových dílů vody R a methanolu R (30 + 70) po dráze 10 cm. Papír se nechá usušit a vhodným detektorem se stanoví radioaktivita. Nejméně 95 % z celkové radioaktivity chromatogramu odpovídá skvrně jodidu. Papír se postříká chloridem paladnatým RS a vysuší se v proudu horkého vzduchu. Skvrna jodidu se zbarví hnědě a skvrna jodičnanu se zbarví žlutě.
Rozpadavost. 10 ml roztoku jodidu draselného R (2,0 g/l) se zahřívá v malé kádince ve vodní lázni při 37 °C, přidá se jedna tobolka a míchá se magnetickým míchadlem při 20 ot/min až do úplného rozpuštění obalu tobolky i jejího obsahu (asi 15 min).
Obsahová stejnoměrnost. Jednotlivě se stanoví radioaktivita nejméně deseti tobolek za použití vhodného přístroje při dodržení stejných geometrických podmínek a vypočítá se průměrná radioaktivita jedné tobolky. Radioaktivita jednotlivých tobolek se neliší od průměrné radioaktivity o více než 10 %. Relativní směrodatná odchylka není větší než 3,5 %.
Stanovení radioaktivity
Průměrná radioaktivita stanovená ve zkoušce Obsahová stejnoměrnost je 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii iodidi[¹²³I] solutio
Roztok s jodidem[¹²³I] sodným
Je to roztok pro perorální podávání obsahující jod-123 ve formě jodidu sodného. Obsahuje také thiosíran sodný nebo jinou vhodnou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenonu, obohaceného xenonem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jodidu. Měrná aktivita není menší než 185 GBq jodu-123 v miligramu jodu. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH. 7,0 až 10,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionuklidových nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, než má jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot se zkoušený roztok ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na hodnotu umožňující stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Roztok se může použít před dokončením zkoušky.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 μl. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodid draselný R (1 g/l),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l) a promíchá se.
Porovnávací roztok (a). 0,1 % jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,2 g jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na proužek vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R s jodičnanem draselným R a kyselinou octovou R s jodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodičnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající jodidu nachází nejméně 95 % celkové radioaktivity a hodnota R_F se neodlišuje o více než 5 % odR hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii iodidi[¹²⁵I] solutio
Roztok s jodidem[¹²⁵I] sodným
Je to roztok pro perorální podávání, který obsahuje jod-125 ve formě jodidu sodného. Obsahuj e také thiosíran sodný nebo jinou vhodnou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-125 je radioaktivní izotop jodu, který může být získán ozařováním xenonu neutrony. Roztok obsahuje 85,0 % až 115,0 % deklarované radioaktivity jodu-125 k referenčnímu datu uvedenému v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-125 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 74 GBq jodu-125 v miligramu jodu k referenčnímu datu uvedenému v označení. Jodu-126 odpovídá nejvýše 1,0 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Jod-125 má poločas přeměny 60,1 dne a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,0.
Jod-126. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca a provede se přímé porovnání se spektry referenčních roztoků jodu-125 a cesia-137. Stanoví se relativní obsah jodu-125 a jodu-126 za předpokladu, že fotony gama jodu-126 o energii 0,666 MeV jsou emitovány v 33 % přeměn a fotony gama cesia-137 o energii 0,661 MeV v 85,4 % přeměn.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 μl. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodid draselný R (1 g/l),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l) a promíchá se.
Porovnávací roztok (a). 0,1 % jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,2 g jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na proužek vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R s jodičnanem draselným R a kyselinou octovou R s jodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodičnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající jodidu nachází nejméně 95 % celkové radioaktivity a hodnota R_F se neodlišuje o více než 5 % od FR hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-125 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku. Použije se přístroj se scintilačním detektorem, např. s tenkým krystalem jodidu sodného, a nastaví se tak, aby příspěvek radioaktivity jodu-126 byl minimalizován.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii iodidi[¹³¹I] solutio
Roztok s jodidem^[131I] sodným
Je to roztok pro perorální podávání, který obsahuje jod-131 ve formě jodidu sodného. Obsahuj e také thiosíran sodný nebo jinou redukující látku a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Roztok obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na jiné radionuklidy než jod-131 připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jodidu. Způsob přípravy je zvolen tak, aby měrná aktivita nebyla menší než 185 GBq jodu-131 v miligramu jodu k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 10,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV a 1,260 MeV. Najod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity a na jod-133, jod-135 a ostatní radionuklidové nečistoty připadá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby radioaktivita odpovídala asi 20 000 impulzů/min na 10 μl. Přidá se stejný objem roztoku obsahujícího jodid draselný R (1 g/l),jodičnan draselný R (2 g/l) a hydrogenuhličitan sodný R (10 g/l) a promíchá se.
Porovnávací roztok (a). 0,1 % jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,2 g jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na pruh vhodného papíru 25 cm dlouhého se odděleně nanese 20 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 30) po dráze 20 cm (asi 2 h). Papír se usuší na vzduchu a přiložením filtračních papírů nasycených kyselinou octovou R s jodičnanem draselným R a kyselinou octovou R s jodidem draselným R se stanoví polohy neaktivního jodidu draselného a jodičnanu draselného. Vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se ve skvrně odpovídající jodidu nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity a hodnota R_F se neodlišuje o více než 5 % od R_F hodnoty odpovídající neaktivnímu jodidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii iodohippurati[¹²³I] solutio iniectabilis
Injekce s jodhippuranem[¹²³I] sodným

Je to sterilní roztok sodné soli kyseliny 2-(2-[¹²³I]jodbenzamido)octové. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Jod-123 je radioaktivní izotop jodu; může se získávat ozařováním xenonu, obohaceného xenonem-124 (nejméně 98 %), protony a následnou přeměnou vzniklého cesia-123 přes xenon-123 na jod-123. Přípravek obsahuj e 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-123 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 96 % radioaktivity odpovídá jodu-123 ve formě jodhippuranu sodného. Měrná aktivita je 0,74 GBq až 10,0 GBq jodu-123 v gramu jodhippuranu sodného. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina.
Jod-123 má poločas přeměny 13,2 h a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Stanoví se relativní obsah jodu-125, telluru-121 a jiných přítomných radionuklidových nečistot. Nejsou detegovány jiné radionuklidy s delším poločasem přeměny, než je jod-125. Pro stanovení jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot se zkoušený roztok ponechá dostatečně dlouhou dobu, aby radioaktivita jodu-123 klesla na nízkou hodnotu umožňující stanovení těchto nečistot. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření přeměněných radionuklidů způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Na jiné radionuklidy než jod-123 připadá nejvýše 0,35 % z celkové radioaktivity. Roztok se může použít před dokončením zkoušky.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.
Zkoušený roztok. 1 g jodidu draselného R se rozpustí v 10 ml vody R; připraví se směs objemových dílů tohoto roztoku a zkoušeného přípravku (1 + 10) a použije se do 10 min po smíchání. Pokud je to nutné, naředí se porovnávacím roztokem (nosičem) tak, aby koncentrace radioaktivity byla dostatečná pro detekční metodu, např. 3,7 MBq v mililitru.
Porovnávací roztok (nosič). 40 mg kyseliny 2-jodhippurové R a 40 mg kyseliny 2-jodbenzoové R se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 10 mg jodidu draselného R a zředí se vodou R na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, butanolu R a toluenu R (1 + 4 + 20 + 80) po dráze 12 cm (asi 75 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je skvrna odpovídající kyselině 2-jodhippurové a blíže k čelu rozpouštědla skvrna odpovídající kyselině 2-jodbenzoové. Jodidový iont zůstává blízko startu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nejméně 96 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající kyselině 2-jodhippurové a nejvýše 2 % z celkové radioaktivity v některé ze skvrn odpovídajících kyselině 2-jodbenzoové a jodidovému iontu.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-123 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem, v chladu, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede, zda přípravek je nebo není vhodný pro renální plazmaticko-průtokové studie.
Natrii iodohippurati[¹³¹I] solutio iniectabilis
Injekce s jodhippuranem[¹³¹I] sodným

Je to sterilní roztok sodné soli kyseliny 2-(2-[¹³¹I]jodbenzamido)octové. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a vhodnou protimikrobní přísadu, jako benzylalkohol. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu; může být získán ozařováním telluru neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 96 % jodu-131 je ve formě jodhippuranu sodného. Měrná aktivita je 0,74 GBq až 7,4 GBq jodu-131 v gramu jodhippuranu sodného.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina.
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.
Zkoušený roztok. 1 g jodidu draselného R se rozpustí v 10 ml vody R; připraví se směs objemových dílů tohoto roztoku a zkoušeného přípravku (1 + 10) a použije se do 10 min po smíchání. Pokudje to nutné, naředí se porovnávacím roztokem (nosičem) tak, aby koncentrace radioaktivity byla dostatečná pro detekční metodu, např. 3,7 MBq v mililitru.
Porovnávací roztok (nosič). 40 mg kyseliny 2-jodhippurové R a 40 mg kyseliny 2-jodbenzoové R se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 10 mg jodidu draselného R a zředí se vodou R na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, butanolu R a toluenu R (1 + 4 + 20 + 80) po dráze 12 cm (asi 75 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je skvrna odpovídající kyselině 2-jodhippurové a blíže k čelu rozpouštědla skvrna odpovídající kyselině 2-jodbenzoové. Jodidový iont zůstává blízko startu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se nejméně 96 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající kyselině 2-jodhippurové a nejvýše 2 % z celkové radioaktivity v některé ze skvrn odpovídajících kyselině 2-jodbenzoové a jodidovému iontu.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem, v chladu, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede, že přípravek není vhodný pro renální plazmaticko-průtokové studie.
Natrii pertechnetatis[^99mTc] fissione formati solutio iniectabilis
Injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpným produktem)
Článek se vztahuje na injekční roztok technecistanu[^99mTc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 extrahovaného ze štěpných produktů uranu. Injekční roztok technecistanu[99mTc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 připraveného ozařováním molybdenu neutrony, je popsán v článku Injekce s technecistanem[99mTc] sodným (neštěpným produktem).
Je to sterilní roztok obsahující technecium-99m ve formě technecistanového iontu, izotonizovaný přídavkem chloridu sodného. Technecium-99m je radionuklid vzniklý přeměnou molybdenu-99. Molybden-99 je radioaktivní izotop molybdenu získaný extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m ve formě technecistanového iontu.
Radioaktivita, vyjádřená v procentech z celkové radioaktivity a vztažená k datu a hodině podání, příslušející jiným radionuklidům než techneciu-99m, kromě té, která vznikne při přeměně technecia-99m na technecium-99, není větší, než je uvedeno níže:

molybden-99	0,1 %
jod-131	5 . 10^-3%
ruthenium-103	5 . 10^-3%
stroncium-89	6 . 10^-5%
stroncium-90	6 . 10^-6%
nečistoty emitující záření alfa	1 . 10^-7%
jiné radionuklidové nečistoty	0,01 %

Injekční roztok muže být připraven ze sterilního přípravku molybdenu-99 za aseptických podmínek.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m, molybdenu-99, jodu-131, ruthenia-103, stroncia--89 a stroncia/yttria-90 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH. (2.2.3). 4,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Provede se podle článku Radiofarmaca.
Předběžná zkouška. Slouží k získání předběžného odhadu před použitím přípravku. Vezme se jeden objemový díl o radioaktivitě 37 MBq a zaznamená se spektrum záření gama za použití Nal detektoru, stíněného olovem o tloušťce 6 mm, umístěným mezi vzorkem a detektorem. Odezva v oblasti odpovídající fotonu molybdenu-99 o energii 0,740 MeV nepřevyšuje odezvu získanou za použití referenčního roztoku molybdenu-99 o radioaktivitě 37 kBq měřeného za stejných podmínek. Všechna měření se vztahují k datu a hodině podání.
Konečná zkouška. Přípravek se ponechá stát, aby se radioaktivita technecia-99m snížila na hodnotu umožňující detekci radionuklidových nečistot. Všechna měření radioaktivity se vztahují k datu a hodině podání.
Molybden-99. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku molybdenu-99. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,181 MeV, 0,740 MeV a 0,778 MeV. Molybdenu-99 s poločasem přeměny 66,0 h odpovídá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity.
Jod-131. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku jodu-131. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,365 MeV. Jodu-131 s poločasem přeměny 8,04 dne odpovídá nejvýše 5.10-3% z celkové radioaktivity.
Ruthenium-103. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku ruthenia-103. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,497 MeV. Rutheniu-103 s poločasem přeměny 39,3 dne odpovídá nejvýše 5 . 10^-3 % z celkové radioaktivity.
Stroncium-89. Přítomnost stroncia-89 v přeměněné látce se stanoví vhodným přístrojem pro detekci záření beta porovnáním s referenčním roztokem stroncia-89. Obvykle je nutné nejprve provést chemickou separaci stroncia tak, aby referenční roztok a vzorek byly ve stejné fyzikální a chemické formě. Stronciu-89 s poločasem přeměny 50,5 dne, které emituje záření beta s maximální energií 1,492 MeV, odpovídá nejvýše 6 .10^-5 % z celkové radioaktivity.
Stroncium-90. Přítomnost stroncia-90 v přeměněné látce se stanoví vhodným přístrojem pro detekci záření beta porovnáním s referenčním roztokem stroncia-90. Provede se chemická separace yttria-90, které je dceřiným nuklidem stroncia-90, a použije se k rozlišení stroncia-90 od stroncia-89 porovnáním radioaktivity yttria-90 s referenčním přípravkem yttria-90. Je-li nutná předcházející chemická separace stroncia, musí být zajištěna podmínka radioaktivní rovnováhy. Referenční přípravek yttria-90 a vzorek se porovnávají ve stejné fyzikální a chemické formě. Stroncium-90 a yttrium-90 se přeměňují za emise záření beta s maximálními energiemi 0,546 MeV a 2,284 MeV a mají poločasy přeměny 29,1 roku a 64,0 h. Stronciu-90 odpovídá nejvýše 6 . 10^-6 % z celkové radioaktivity.
Ostatní nečistoty emitující záření gama. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot. Celková radioaktivita gama ostatních radionuklidových nečistot představuje nejvýše 0,01 % z celkové radioaktivity.
Nečistoty emitující záření alfa. Změří se radioaktivita alfa přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot emitujících záření alfa. Celková radioaktivita alfa těchto nečistot představuje nejvýše 1 . 10^-7 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se sestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Přípravek se zředí vodou R na vhodnou koncentraci radioaktivity.
Na papír se nanese 5 μl zkoušeného roztoku a 2 h se vyvíjí směsí objemových dílů vody R a methanolu R(20 + 80). Papír se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Ve skvrně odpovídající technecistanovému iontu, která má R_Fasi 0,6, se nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity.
Hliník. 1 ml zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 2,5 ml a ve zkumavce o průměru 12 mm se smíchají 2 ml tohoto roztoku s 1 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6. Přidá se 0,05 ml roztoku chromazurolu SR (10 g/l). Po 3 min se tento roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml) (5 μg/ml).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii pertechnetatis[^99mTc] sine físsione formati solutio iniectabilis
Injekce s technecistanem^99mTc] sodným (neštěpným produktem)
Článek se vztahuje na injekční roztok technecistanu[^99mTc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 připraveného ozařováním molybdenu neutrony. Injekční roztok technecistanu[^99mTc] sodného, který byl získán z molybdenu-99 extrahovaného ze štěpných produktů uranu, je popsán v článku Injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpným produktem).
Je to sterilní roztok obsahující technecium-99m ve formě technecistanového iontu, izotonizovaný chloridem sodným. Technecium-99m je radionuklid vzniklý přeměnou molybdenu-99. Molybden-99 je radioaktivní izotop molybdenu získaný ozařováním molybdenu neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m ve formě technecistanového iontu.
Radioaktivita, vyjádřená v procentech z celkové radioaktivity a vztažená k datu a hodině podání, příslušející jiným radionuklidům než techneciu-99m, kromě té, která vznikne při přeměně technecia-99m na technecium-99, není větší, než je uvedeno níže:

molybden-99	0,1 %
ostatní radionuklidové nečistoty	0,01 %

Injekční roztok může být připraven ze sterilního přípravku molybdenu-99 za aseptických podmínek.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Provede se podle článku Radiofarmaca.
Předběžná zkouška. Slouží k získání předběžného odhadu před použitím přípravku. Vezme se 1 objemový díl o radioaktivitě 37 MBq a zaznamená se spektrum záření gama za použití Nal detektoru, stíněného olovem o tloušťce 6 mm, umístěným mezi vzorkem a detektorem. Odezva v oblasti odpovídající fotonům molybdenu-99 o energii 0,740 MeV nepřevyšuje odezvu k referenčnímu roztoku molybdenu-99 o radioaktivitě 37 kBq, měřeného za stejných podmínek. Všechna měření se vztahují k datu a hodině podání.
Konečná zkouška. Přípravek se ponechá stát, aby se radioaktivita technecia-99m snížila na hodnotu umožňující detekci radionuklidových nečistot. Všechna měření radioaktivity se vztahují k datu a hodině podání.
Molybden-99. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčního roztoku molybdenu-99. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,181 MeV, 0,740 MeV a 0,778 MeV. Molybdenu-99 s poločasem přeměny 66,0 h odpovídá nejvýše 0,1 % z celkové radioaktivity.
Ostatní nečistoty emitující záření gama. Zaznamená se spektrum záření gama přeměněné látky, aby bylo možno stanovit přítomnost a množství ostatních radionuklidových nečistot. Součet radioaktivity těchto nečistot představuje nejvýše 0,01 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota. Provede se sestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Přípravek se zředí vodou R na vhodnou koncentraci radioaktivity.
Na papír se nanese 5 μl zkoušeného roztoku a 2 h se vyvíjí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80). Papír se usuší na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Ve skvrně odpovídající technecistanovému iontu, která má R_Fasi 0,6, se nachází nejméně 95 % z celkové radioaktivity.
Hliník. 1 ml zkoušeného přípravku se zředí vodou R na 2,5 ml a ve zkumavce o průměru 12 mm se smíchají 2 ml tohoto roztoku s 1 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6. Přidá se 0,05 ml roztoku chromazurolu SR (10 g/l). Po 3 min se tento roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml) (5 μg/ml).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Natrii phosphatis[³²P] solutio iniectabilis
Injekce s fosforečnanem[³²P] sodným
Je to sterilní roztok hydrogenfosforečnanu[³²P] sodného a dihydrogenfosforečnanu[³²P] sodného, izotonizovaný chloridem sodným. Fosfor-32 je radioaktivní izotop fosforu, který může být získán ozařováním síry neutrony. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity fosforu-32 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá fosforu-32 ve formě fosforečnanového iontu. Měrná aktivita není menší než 11,1 MBq fosforu-32 v miligramu fosforečnanového iontu.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Fosfor-32 má poločas přeměny 14,3 dne a emituje záření beta.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření beta nebo absorpční křivka záření beta způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum nebo křivka se významně neliší od spektra nebo křivky referenčního roztoku fosforu-32 získaných za stejných podmínek.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografíe (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby radioaktivita odpovídala asi 10 000 až 20 000 impulzů/min na 10 μl.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny fosforečné R obsahující 2 mg fosforu v 1 ml.
Na pruh vhodného papíru 25 mm širokého a 300 mm dlouhého se nanese na stejné místo 10 μl porovnávacího roztoku a 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí obsahující 0,3 ml amoniaku R, 5 g kyseliny trichloroctové R, 25 ml vody R a 75 ml 2-propanolu R po dobu 16 h. Papír se usuší na vzduchu a stanoví se poloha neaktivní kyseliny fosforečné postřikem roztokem kyseliny chloristé R (50 g/l), pak roztokem molybdenanu hexaamonného R (10 g/l) a potom se vystaví působení sirovodíku R; vznikne modré zbarvení. Poloha radioaktivní skvrny se určí změřením radioaktivity po celé délce chromatogramu. Nejméně 95 % z celkové radioaktivity chromatogramu se nachází ve skvrně odpovídající kyselině fosforečné.
Fosforečnany. Přípravek se zředí vodou R tak, aby koncentrace radioaktivity byla 370 kBq fosforu-32 v mililitru, protřepe se v odměmé baňce a přidá se 1,0 ml roztoku obsahujícího směs 0,5 ml roztoku vanadičnanu amonného R (2,5 g/l), 0,5 ml molybdenanu hexaamonného RS a 1 ml kyseliny chloristé R a zředí se vodou R na 5,0 ml. Po 30 min se roztok nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku obsahujícího 33 mg fosforečnanových iontů v litru.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem fosforu-32 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Norcholesteroli iodinati[¹³¹I] solutio iniectabilis
Injekce s jodovanými[¹³¹I] norcholesterolem

Je to sterilní roztok 6β-[¹³¹I]jodmethyl-19-norcholest-5(10)-en-3β-olu, prostý bakteriálních endotoxinů. Může obsahovat vhodný emulgátor, jako je polysorbát 80, a vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Jod-131 je radioaktivní izotop jodu, který se získává ozařováním neutrony nebo extrakcí ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity jodu-131 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 85 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě 6β-[¹³¹I]jodmethyl-19-norcholest-5(10)-en-3β-olu. Nejvýše 5 % radioaktivity odpovídá jodu-131 ve formě jodidu. Měrná aktivita je 3,7 GBq až 37 GBq na gram 6β-jodmethylnorcholesterolu.
Vlastnosti
Čirý nebo slabě zakalený bezbarvý nebo nažloutlý roztok.
Jod-131 má poločas přeměny 8,04 dne a emituje záření beta a záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 8,5.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Stanoví se relativní obsah jodu-131, jodu-133, jodu-135 a ostatních radionuklidových nečistot. Jod-133 má poločas přeměny 20,8 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,530 MeV a 0,875 MeV. Jod-135 má poločas přeměny 6,55 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,527 MeV, 1,132 MeV a 1,260 MeV. Na jod-131 připadá nejméně 99,9 % z celkové radioaktivity.
Radiochemická čistota.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok nosiče. 10 mg jodidu draselného R, 20 mg jodičnanu draselného R a 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese na stejné místo 5 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku nosiče a vyvíjí se chloroformem R po dráze 15 cm (asi 60 min). Vrstva se usuší na vzduchu, pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nejméně 85 % z celkové radioaktivity se nachází ve skvrně odpovídající 6β-[¹³¹I]jodmethyl--19-norcholest-5(10)-en-3β-olu a má R_F asi 0,5. Jodidový iont zůstává v blízkosti startu.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek.
Porovnávací roztok nosiče. 10 mg jodidu draselného R, 20 mg jodičnanu draselného R a 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese na stejné místo 5 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku nosiče a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů chloroformu R a ethanolu R po dráze 15 cm (asi 90 min). Vrstva se usuší na vzduchu a pak se vystaví na 5 min ultrafialovému světlu při 254 nm. Žlutá skvrna odpovídající jodidu má R_F asi 0,5. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Hlavní pík radioaktivity se nachází v blízkosti čela rozpouštědla. Ostatní jodcholesteroly se nacházejí v blízkosti čela. Na získaném chromatogramu se nejvýše 5 % z celkové radioaktivity nachází ve skvrně odpovídající jodidu.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem jodu-131 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -18 °C, za podmínek uvedených v článku Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Rhenii sulfidi colloidalis et technetii[^99mTc] solutio iniectabilis
Injekce s koloidním sulfidem rhenistým značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní koloidní disperze sulfidu rhenistého prostá pyrogenních látek, jejíž micely jsou značené techneciem-99m; je stabilizována želatinou. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě. Hodnota pH přípravku může být upravena přidáním vhodného tlumivého roztoku, jako je tlumivý roztok citronanový. Přípravek obsahuje proměnlivé množství koloidního sulfidu rhenistého nepřevyšující 0,22 mg rhenia (Re) v mililitru, podle způsobu přípravy.
Připravuje se z injekce s technecistanem [^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Světle hnědá kapalina.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0.
Rhenium.
Zkoušený roztok. Použije se 1 ml zkoušeného přípravku.
Porovnávací roztoky. Připraví se vhodná řada roztoků za použití roztoku obsahujícího 100 μg rhenistanu draselného R (odpovídá 60 μg Re/ml) a 240 μg thiosíranu sodného R na mililitr a zředí se vodou R na stejný konečný objem.
Ke zkoušenému roztoku a k 1 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml roztoku thiomočoviny R (50 g/l) a 1 ml roztoku chloridu cínatého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 25,0 ml. Nechá se 40 min stát a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 400 nm za použití kontrolního roztoku získaného ve slepé zkoušce. Za použití absorbancí získaných z porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah rhenia ve zkoušeném přípravku.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Na papír se nanese 10 μl zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Papír se nechá uschnout a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Technecium-99m v koloidní formě zůstává na startu a technecistanový iont má R_F asi 0,6. Mohou se objevit i jiné nečistoty s R_F 0,8 až 0,9. Radioaktivita odpovídající techneciu-99m v koloidní formě představuje nejméně 92 % z celkové radioaktivity chromatogramu.
Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do véna caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Procento radioaktivity každého vyjmutého orgánu se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

mv němž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - celkovou radioaktivitu všech vyjmutých orgánů a zbytku těla bez ocasu.
U všech tří myší se nachází nejméně 80 % radioaktivity v játrech a slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedenému požadavku, zkouška se zopakuje na dalších třech myších. Přípravek je vyhovující, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti ze šesti použitých myší. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se zvláště uvede množství rhenia v mililitru.
Stanni colloidalis et technetii[^99mTc] solutio iniectabilis
Injekce s koloidním cínem značeným techneciem^[99mTc]
Je to sterilní koloidní disperze cínu značená techneciem-99m. Přípravek obsahuje proměnné množství cínu nepřevyšující 1 mg Sn v mililitru; obsahuje fluoridové ionty, může být stabilizován vhodnou koloid chránící přísadou, prostou pyrogenních látek, a může obsahovat vhodný tlumivý roztok. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě.
Připravuje se z injekce s technecistanem [^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání. Injekční stříkačka používaná k manipulaci s eluátem určeným ke značení konečného produktu nebo pro manipulaci s konečným produktem by neměla obsahovat gumové části.
Vlastnosti
Čirá nebo opalizující bezbarvá kapalina.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu naneseného na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 10 min 10 cm až 15 cm.
Nanese se 5 μl až 10 μl zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) čištěného dusíkem R po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se nechá usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecium-99m v koloidní formě zůstane na startu a technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Nejméně 95,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá techneciu v koloidní formě.
Cín.
Zkoušený roztok. 3,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do véna caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je uvedeno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Stanoví se procenta radioaktivity v játrech, ve slezině a v plicích vzhledem k celkové radioaktivitě všech orgánů a zbytku těla kromě ocasu.
U všech tří myší se nachází nejméně 80 % radioaktivity v játrech a ve slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedenému požadavku, zkouška se zopakuje na dalších třech myších. Přípravek je vyhovující, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti ze šesti použitých myší.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Stanni pyrophosphatis et technetii[^99mTc] solutio iniectabilis
Injekce s komplexem difosforečnanu a cínu značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok prostý pyrogenních látek, který může být připraven smícháním roztoků difosforečnanu sodného a chloridu cínatého s injekcí technecistanu[99mTc] sodného (štěpný nebo neštěpný produkt). Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá komplexu difosforečnanu a cínu s techneciem-99m. Přípravek obsahuje difosforečnan sodný (Na₄P₂O₇. 10H₂O) v množství 1 mg až 50 mg v mililitru a proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 3,0 mg v mililitru.
Připravuje se z injekce s technecistanem [^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,0.
Radiochemická čistota.
Difosforečnan sodný.
Zkoušený roztok. 1 ml zkoušeného přípravku nebo jeho vhodné zředění.
Porovnávací roztoky. Připraví se řada roztoků za použití roztoku obsahujícího difosforečnan sodný R a chlorid cínatý R ve stejném poměru jako ve zkoušeném přípravku a doplní se vodou R na konečný objem.
Ke zkoušenému roztoku a k 1 ml každého porovnávacího roztoku se postupně přidá 10 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1 g/l), 10 ml základního roztoku železa (8 μg Fe/ml), 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (1 g/l).
Všechny roztoky se doplní vodou R na 40 ml a zahřívají se 1 h ve vodní lázni při 40 °C. Ke každému roztoku se přidají 4 ml roztoku fenanthroliniumchloridu R (1 g/l) a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 515 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce, obsahujícího kyselinu chlorovodíkovou (1,1 g/l HCl) místo základního roztoku železa (8 μg Fe/ml). Ze získaných absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah difosforečnanu sodného v přípravku.
Cín.
Zkoušený roztok. 1 ml zkoušeného přípravku nebo jeho vhodné zředění.
Porovnávací roztoky. Připraví se řada roztoků za použití roztoku difosforečnanu sodného R a chloridu cínatého R v kyselině chlorovodíkové R (6,2 g/l HCl) ve stejném poměru jako ve zkoušeném přípravku a zředí se kyselinou chlorovodíkovou R (6,2 g/l HCl) na stejný objem.
Ke zkoušenému roztoku a k 1,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (300 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l) a 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou R (6,2 g/l HCl) na 15 ml. Roztoky se nechají 30 min stát a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 530 nm za použití kontrolního roztoku získaného při slepé zkoušce, obsahujícího stejné množství difosforečnanu sodného R jako zkoušený přípravek. Ze získaných absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka a vypočítá se obsah cínu v přípravku.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede množství difosforečnanu sodného v mililitru a množství cínu v mililitru.
Sulfuris colloidalis et technetii[^99mTc] solutio iniectabilis
Injekce s koloidní sírou značenou techneciem[^99mTc]
Je to sterilní koloidní disperze síry prostá pyrogenních látek, jejíž micely jsou značené techneciem-99m. Může být stabilizována složkou na bázi želatiny, která chrání koloid. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 92 % radioaktivity odpovídá techneciu-99m v koloidní formě. Hodnota pH může být upravena přidáním vhodného tlumivého roztoku, jako je tlumivý roztok octanový, citronanový nebo fosforečnanový. Přípravek obsahuje proměnné množství koloidní síry, podle způsobu přípravy.
Připravuje se z injekce s technecistanem[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirá až opalizující, bezbarvá až nažloutlá kapalina.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0.
Radiochemická čistota. Provede se vzestupná papírová chromatografie (2.2.26), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca.
Na papír se nanese 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecium-99m v koloidní formě zůstává na startu a technecistanový iont má hodnotu R_F 0,6. Mohou se vyskytovat jiné nečistoty s R_F 0,8 až 0,9. Radioaktivita odpovídající techneciu-99m v koloidní formě představuje nejméně 92 % z celkové radioaktivity chromatogramu.
Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do véna caudalis. Po 20 min se myši usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným detektorem se změří radioaktivita orgánů, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se radioaktivita zbytku těla. Procenta radioaktivity v játrech, ve slezině a v plicích se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

v němž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla.
U každé ze tří myší se nejméně 80 % radioaktivity nachází v játrech a ve slezině a nejvýše 5 % v plicích. Pokud rozdělení radioaktivity u jedné ze tří myší neodpovídá výše uvedeným požadavkům, zkouška se opakuje na dalších třech myších. Přípravek vyhovuje zkoušce, pokud je předepsané rozdělení radioaktivity nalezeno u pěti-ze šesti použitých myší. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Technetii[^99mTc] et etifenini solutio iniectabilis
Injekce s etifeninem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) s roztokem etifeninu [N-(2,6-diethylfenylkarbamoyl-methyl)iminodioctová kyselina; C₁₆H₂₂N₂O₅] a s roztokem chloridu cínatého. Přípravek obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 0,2 mg v mililitru. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu etifeninu s techneciem-99m.
Připravuje se z injekce s technecistanem [99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH. (2.2.3). 4,0 až 6,0.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití kyseliny křemičité na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 15 min 10 cm až 15 cm.
Nanese se 5 μl až 10 μl zkoušeného přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm. Vrstva se nechá usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex etifeninu s techneciem-99m se pohybuje téměř ve středu chromatogramu, technecistanový iont se pohybuje s čelem rozpouštědla a nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu. Komplexu etifeninu s techneciem-99m odpovídá nejméně 95,0 % z celkové radioaktivity chromatogramu.
Fyziologická distribuce. Každé ze tří myší vážících 20 g až 25 g se vstříkne 0,1 ml (odpovídá asi 3,7 MBq) do vena caudalis. Po 1 h se myši usmrtí, vyjmou se játra, žlučník, tenké střevo, tlusté střevo a ledviny, sebere se vyloučená moč. Radioaktivita orgánů se změří vhodným detektorem, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Po odstranění ocasu se změří radioaktivita zbytku těla. Procenta radioaktivity v každém orgánu se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

v nemž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - radioaktivitu všech orgánů a zbytku těla bez ocasu.
Nejméně u dvou myší není součet procent radioaktivity ve žlučníku, v tenkém střevě a v tlustém střevě menší než 80 %. Nejvýše 3 % radioaktivity se nachází v játrech a nejvýše 2 % v ledvinách.
Cín.
Zkoušený roztok. 1,0 ml se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. Připraví se za použití kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS tak, aby roztok obsahoval 0,075 mg chloridu cínatého R v mililitru.
K 1 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 mg Sn v mililitru).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Technetii[^99mTc] gluconatis solutio iniectabilis
Injekce s glukonanem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoků glukonanu vápenatého a cínaté soli nebo jiné vhodné redukující látky s injekcí technecistanu[^99mTc] sodného (štěpného nebo neštěpného produktu). Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % radioaktivity odpovídá komplexu glukonanu s techneciem-99m.
Připravuje se z injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Slabě opalizující roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm.
Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Změří se radioaktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 30 min se potkani usmrtí, vhodným způsobem se odebere nejméně 1 g krve, vyjmou se ledviny, játra, močový měchýř se zadrženou močí a ocas. Zváží se vzorek krve.
Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita orgánů, vzorku krve a ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v každém orgánu a v 1 g krve vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání a odečte se aktivita ocasu). Hodnota radioaktivity v krvi se vynásobí faktorem m/200, kde m je hmotnost těla potkana v gramech.
Nejméně u dvou ze tří potkanů je radioaktivita v ledvinách nejméně 15 %, v močovém měchýři se zadrženou močí nejméně 20 %, v játrech nejvýše 5 %. Radioaktivita v krvi po korekci je nejvýše 0,50 %.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Technetii[^99mTc] humani albumini solutio iniectabilis
Injekce s lidským albuminem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok lidského albuminu značeného techneciem-99m prostý pyrogenních látek. Obsahuje redukující látku, jako je sůl cínu, v množství nepřevyšujícím 1 mg Sn v mililitru, může obsahovat vhodný tlumivý roztok a protimikrobní přísadu. Ačkoli v současné době není přesně určena hodnota pro maximální limit cínu, doporučuje se dodržovat co nejmenší poměr cínu k albuminu. Použitý lidský albumin vyhovuje požadavkům článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % množství albuminu uvedeného v označení. Nejméně 80 % radioaktivity přísluší albuminovým frakcím II až V. Nejvýše 5,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá volnému technecistanu; stanoveno metodou popsanou ve zkoušce Radiochemická čistota.
Připravuje se z injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo světle žlutý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 6,5.
Radiochemická čistota.
Nanese se 5 μl až 10 μl zkoušeného přípravku a nechá se usušit. Vrstva se vyvíjí 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex lidského albuminu s techneciem-99m zůstává na startu a technecistanový iont se pohybuje s čelem rozpouštědla. Nejvýše 5,0 % radioaktivity technecia-99m odpovídá techneciu ve formě technecistanového iontu.
Mobilní fáze (koncentrovaná). 1,124 g dihydrogenfosforečnanu sodného R, 4,210 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 1,17 g chloridu sodného R a 0,10 g azidu sodného R se rozpustí ve 100 ml vody R.
Zkoušený roztok. 0,25 ml zkoušeného přípravku se smíchá s 0,25 ml mobilní fáze (koncentrované). Použije se ihned po zředění.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem pro vylučovací chromatografii R,
- mobilní fáze, která je směsí stejných objemových dílů mobilní fáze (koncentrované) a vody R. Průtoková rychlost je 0,6 ml/min,
- detektoru radioaktivity nastaveného na technecium-99m,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se 200 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se vyvíjí ještě nejméně 10 min po dosažení hodnoty pozadí.
Píky jsou eluovány s následujícími retenčními časy:

1.	sloučenina s vysokou molekulovou hmotností	19 až 20 min
2.	poly III-albumin	23 až 24 min
3.	poly II-albumin	25 až 27 min
4.	poly I-albumin	28 až 29 min
5.	albumin lidského séra	32 až 33 min
6.	koloid cínu	40 až 47 min
7.	technecistan	48 min

Nejméně 80 % radioaktivity nanesené do kolony náleží albuminovým frakcím II až V.
Albumin.
Porovnávací roztok. Roztok albuminu lidského R se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsah albuminu byl 5 mg/ml.
K 1,0 ml zkoušeného přípravku a k 1,0 ml porovnávacího roztoku se přidají 4,0 ml zkoumadla biuretového R a promíchá se. Přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití roztoku chloridu sodného R (9 g/l) jako kontrolní kapaliny připraveného stejným způsobem. Z naměřených absorbancí se vypočítá obsah albuminu ve zkoušeném přípravku v mg/ml.
Cín.
Zkoušený roztok. K 1,0 ml zkoušeného přípravku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni při 100 °C. Ochladí se a odstřeďuje se 10 min při 300 g. 1,0 ml supernatantní tekutiny se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 10 ml.
Porovnávací roztok. 95 mg chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidají 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolního roztoku. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každému ze tří samců potkana vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,5 ml, neobsahující více než 1,0 mg albuminu, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změří se radioaktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 30 min se potkani usmrtí, vhodným způsobem se odebere 1 ml krve, vyjmou se játra, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odstraní se ocas. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita 1 ml krve, jater, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v játrech a v 1 ml krve vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu). Obsah radioaktivity v krvi se vynásob í faktorem m/200, kde m je hmotnost těla potkana v gramech. Nejméně u dvou ze tří použitých potkanů radioaktivita v játrech není větší než 15 % a v krvi po korekci není menší než 3,5 %.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 175/V m.j. endotoxinu v mililitru, kde V je doporučená maximální dávka v mililitrech.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede:
- množství albuminu,
- množství cínu, pokud ho přípravek obsahuje.
Technetii[^99mTc] macrosalbi suspensio iniectabilis
Injekce s makrosalbem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní suspenze lidského albuminu prostá pyrogenních látek ve formě nepravidelných nerozpustných agregátů získaných denaturací lidského albuminu ve vodném roztoku; částice jsou značené techneciem-99m. Přípravek obsahuje redukující složky, jako jsou soli cínu, v množství nepřevyšujícím 3 mg Sn v mililitru. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok, jako je tlumivý roztok octanový, citronanový nebo fosforečnanový, nedenaturovaný lidský albumin a protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Použitý lidský albumin vyhovuje požadavkům článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 90 % technecia-99m je vázáno na částice suspenze, jak je stanoveno ve zkoušce Nefíltrovatelná radioaktivita. Částice mají obvykle průměr 10 μm až 100 μm. Měrná aktivita není menší než 37 MBq technecia-99m v miligramu agregovaného albuminu k datu a hodině podání.
Připravuje se z injekce s technecistanem [99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Bílá suspenze, která se stáním může rozdělit.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 7,5.
Nefiltrovatelná radioaktivita. Použije se polykarbonátový membránový filtr o průměru 13 mm až 25 mm, tloušťce 10 μm a s kulatými póry o průměru 3 μm, upevněný do vhodného držáku. Na filtr se nanese 0,2 ml přípravku a během filtrace se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Radioaktivita na filtru je nejméně 90 % z celkové radioaktivity zkoušeného přípravku.
Velikost částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Pokud je to nutné, přípravek se zředí tak, aby počet částic byl dostatečně nízký pro jejich rozlišení. Použije se stříkačka s jehlou o průměru nejméně 0,35 mm, potřebné množství se umístí do vhodného zařízení, jako je hemocytometrická komůrka; komůrka nemá být přeplněna. Suspenze se nechá 1 min stát a pak se opatrně přikryj e krycím sklíčkem bez stlačení vzorku. Hodnotí se nejméně 5000 částic. Nejvýše 10 částic má maximální rozměr větší než 100 μm, žádná částice nemá maximální rozměr větší než 150 μm.
Agregovaný albumin.
Zkoušený roztok. Objem přípravku o předpokládaném obsahu asi 1 mg agregovaného albuminu se přenese do odstřeďovací zkumavky, 5 min až 10 min se odstřeďuje při asi 2500 g a pak se supernatantní kapalina odstraní. Sediment se resuspenduje ve 2,0 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l), odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g a supernatantní kapalina se odstraní. Sediment se znovu resuspenduje v 5,0 ml uhličitanu sodného RS1 a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C až 90 °C do rozpuštění agregovaného albuminu. Po ochlazení se převede do odměrné baňky a zředí se uhličitanem sodným RS1 na 10,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se řada porovnávacích roztoků obsahujících 0,05 mg až 0,2 mg lidského albuminu v mililitru za použití uhličitanu sodného RS1.
3,0 ml každého roztoku se odděleně převedou do 25ml baněk. Do každé baňky se přidá 15,0 ml vínanu měďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Pak se rychle přidá 1,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového RS, ihned se promíchá a nechá se 30 min stát. Změří se absorbance (2.2.25) při 750 nm za použití uhličitanu sodného RS1 jako kontrolní kapaliny. Za použití absorbancí porovnávacích roztoků se sestrojí kalibrační křivka a vypočítá se obsah agregovaného albuminu v přípravku.
Cín.
Zkoušený roztok. K 1,0 ml přípravku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS a zahřívá se 30 min ve vodní lázni. Ochladí se a 10 min se odstřeďuje při 300 g. 1,0 ml supematantní kapaliny se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 15 min se potkani usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným přístrojem se změří radioaktivita orgánů, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se radioaktivita zbytku těla, včetně krve. Procenta radioaktivity v plicích, v játrech a ve slezině se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

v němž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla.
Nejméně u dvou ze tří potkanů je alespoň 80 % radioaktivity nalezeno v plicích a nejvýše 5 % v játrech a ve slezině. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky. —
Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede:
- že přípravek se má před použitím protřepat,
- množství cínu v mililitru, pokud ho přípravek obsahuje,
- že přípravek se nesmí použít, pokud po protřepání není suspenze homogenní.
Technetii[^99mTc] medronati solutio iniectabilis
Injekce s medronatem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoků methylendifosfonatu sodného a cínaté soli s injekcí s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt). Přípravek obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 3 mg v mililitru. Může obsahovat protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory a tlumivé roztoky. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Radioaktivita odpovídající jiným chemickým formám, než je komplex medronatu s techneciem-99m, není větší než 5,0 % z celkové radioaktivity.
Připravuje se z injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 7,5.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Použijí se takové vrstvy, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm. Zkouškou (a) se stanoví hydrolyzované technecium a technecium v koloidní formě a zkouškou (b) se stanoví technecistanový iont.
Procento radioaktivity odpovídající technecistanovému iontu na chromatogramu získanému ve zkoušce (b) není větší než 2,0 % a součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) (včetně technecistanového iontu) není větší než 5,0 %.
Cín.
Zkoušený roztok. 1,0 ml zkoušeného přípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml, neobsahující více než 0,05 mg medronatu sodného, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změří se radioaktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 2 h se potkani usmrtí, vyjme se jedna stehenní kost, játra a část krve; krev se zváží. Pokud byla injekce podána do vena caudalis, odstraní se ocas. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita stehenních kostí, jater, krve, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Procenta radioaktivity v každém orgánu se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

v němž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - celkovou radioaktivitu (vypočítanou jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu). Vypočítá se radioaktivita krve na jednotku hmotnosti a upraví se vynásobením faktorem m/200, v němž m je hmotnost těla potkana v gramech. Nejméně u dvou ze tří potkanů se nachází nejméně 1,5 % radioaktivity ve stehenní kosti, nejvýše 1,0 % v játrech, nejvýše 0,05 % v krvi (vztaženo k 1 g krve).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Technetii[^99mTc] microsphaerarum suspensio iniectabilis
Injekce s mikročásticemi značenými techneciem[^99mTc]
Je to sterilní suspenze lidského albuminu prostá pyrogenních látek, denaturovaná za účelem vytvoření kulovitých nerozpustných částic značených techneciem-99m. Přípravek obsahuje redukující složky, jako jsou soli cínu, v množství nepřevyšujícím 3 mg Sn v mililitru. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok, jako je tlumivý roztok octanový, citronanový nebo fosforečnanový, a přísady, jako jsou smáčedla. Použitý lidský albumin vyhovuje článku Albumini humani solutio. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95 % technecia-99m je vázáno na částice suspenze, jak je stanoveno ve zkoušce Nefíltrovatelná radioaktivita. Částice mají obvykle průměr 10 μm až 50 μm. Radioaktivita není menší než 185 MBq technecia-99m na milion částic k datu a hodině podání.
Připravuje se z injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Suspenze bílých, žlutých nebo uměle obarvených částic, která se stáním může rozdělit. Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 9,0.
Nefíltrovatelná radioaktivita. Použije se polykarbonátový membránový filtr o průměru 13 mm až 25 mm, tloušťce 10 μm a s kulatými póry o průměru 3 μm, upevněný do vhodného držáku. Na filtr se nanese 0,2 ml přípravku a během filtrace se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l). Radioaktivita na filtru je nejméně 95 % z celkové radioaktivity zkoušeného přípravku.
Velikost částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Pokud je to nutné, přípravek se zředí tak, aby počet částic byl dostatečně nízký pro jejich rozlišení. Použije se stříkačka s jehlou o průměru nejméně 0,35 mm. Potřebné množství se umístí do vhodného zařízení, jako je hemocytometrická komůrka; komůrka nemá být přeplněna. Suspenze se nechá 1 min stát a pak se opatrně přikryj e krycím sklíčkem bez stlačení vzorku. Hodnotí se nejméně 5000 částic. Částice mají stejný kulovitý vzhled. Nejvýše 10 částic má maximální rozměr větší než 75 μm, žádná částice nemá maximální rozměr větší než 100 μm.
Počet částic. Hodnotí se za použití mikroskopu. Použije se vhodné zařízení, jako je hemocytometrická komůrka, a naplní se vhodně zředěným přípravkem tak, aby během převádění nedošlo k oddělení částic. Spočítá se počet částic v komůrce. Postup se opakuje dvakrát a vypočítá se počet částic v mililitru přípravku.
Cín.
Zkoušený roztok. K 1,0 ml přípravku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 1,5 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se a odpaří se asi na 1 ml. Přidají se 2 ml vody R a znovu se odpaří asi na 1 ml. Tento postup se opakuje dvakrát, roztok se ochladí a zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidají 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (3 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml do vena caudalis. Po 15 min se potkani usmrtí, vyjmou se játra, slezina a plíce a vhodným přístrojem se změří radioaktivita orgánů, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Odstraní se ocas a změří se radioaktivita zbytku těla, včetně krve a zadržené moči. Procenta radioaktivity v játrech, ve slezině a v plicích se stanoví ze vztahu:

\frac{A}{B} . 100,

v němž značí:
A - radioaktivitu jednotlivého orgánu,
B - celkovou radioaktivitu jater, sleziny, plic a zbytku těla, včetně zadržené moči.
Nejméně u dvou ze tří potkanů se alespoň 80 % radioaktivity nachází v plicích a nejvýše 5 % v játrech a slezině. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Pyrogenní látky. Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky uvedené v článku Radiofarmaca. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,1 ml zkoušeného přípravku. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
V označení na obalu se uvede:
- množství cínu v mililitru, pokud ho přípravek obsahuje,
- že přípravek se má před použitím protřepat.
Technetii[^99mTc] pentetatis solutio iniectabilis
Injekce s pentetanem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok, který může být připraven smícháním roztoku diethylentriaminopentaacetatu sodného nebo diethylentriaminopentaacetatu sodno-vápenatého a cínaté soli s roztokem technecistanu[^99mTc] sodného. Obsahuje proměnné množství cínu (Sn) nepřevyšující 1 mg v mililitru. Může obsahovat vhodné protimikrobní přísady, antioxidanty, stabilizátory a tlumivé roztoky. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu pentetanu sodného nebo pentetanu sodno-vápenatého s techneciem-99m.
Připravuje se z injekce s technecistanem[^99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo nažloutlý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,5.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm.
Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 5,0 %.
Cín.
Zkoušený roztok. 1,5 ml zkoušeného přípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Technetii[^99mTc] succimeri solutio iniectabilis
Injekce se sukcimerem značeným techneciem[^99mTc]
Je to sterilní roztok meso-2,3-dimerkaptojantarové kyseliny značené techneciem-99m. Obsahuje redukující látku, jako je sůl cínu v množství nepřevyšujícím 1 mg Sn v mililitru. Může obsahovat stabilizátory a antioxidanty, jako je kyselina askorbová, a také může obsahovat inertní přísady. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity technecia-99m k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá komplexu sukcimeru s techneciem-99m.
Připravuje se z injekce s technecistanem^[99mTc] sodným (štěpný nebo neštěpný produkt) za použití vhodných sterilních složek prostých pyrogenních látek. Provede se výpočet poměru radionuklidových nečistot vztažený k datu a hodině podání.
Injekční stříkačka používaná k manipulaci s eluátem určeným ke značení konečného produktu nebo pro manipulaci s konečným produktem by neměla obsahovat gumové části.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Technecium-99m má poločas přeměny 6,02 h a emituje záření gama.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 2,3 až 3,5.
Radiochemická čistota. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm.
Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, usuší se na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Komplex sukcimeru s techneciem zůstává na startu, technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Nejméně 95,0 % z celkové radioaktivity se nachází ve skvrně odpovídající komplexu sukcimeru s techneciem. Nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity připadají na technecistanový iont.
Cín.
Zkoušený roztok. 1,5 ml přípravku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,115 g chloridu cínatého R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.
K 1,0 ml každého roztoku se přidá 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l), 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,1 ml zkoumadla dithiolového R, 3,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS a promíchá se. Nechá se stát 60 min a změří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm za použití kyseliny chlorovodíkové 0,2 mol/l RS jako kontrolní kapaliny. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1 mg Sn v mililitru).
Fyziologická distribuce. Každému ze tří potkanů vážících 150 g až 250 g se vstříkne nejvýše 0,2 ml, neobsahující více než 0,1 mg kyseliny dimerkaptojantarové, do vhodné žíly, jako je vena caudalis nebo vena saphena. Změří se aktivita ve stříkačce před podáním a po podání. Po 1 h se potkani usmrtí, vyjmou se ledviny, játra, žaludek, plíce, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocas. Vhodným přístrojem se stanoví radioaktivita orgánů, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, i ocasu, jak je popsáno v článku Radiofarmaca. Stanoví se procenta radioaktivity v každém orgánu vztažená k celkové radioaktivitě (vypočítané jako rozdíl mezi aktivitou naměřenou ve stříkačce před podáním a po podání, a pokud byla injekce podána do vena caudalis, odečte se i aktivita ocasu).
Nejméně u dvou ze tří potkanů je radioaktivita v ledvinách nejméně 40 %, v játrech nejvýše 10,0 %, v žaludku nejvýše 2,0 % a v plicích nejvýše 5,0 %.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem technecia-99m nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca, chráněn před světlem.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Thallosi[²⁰¹Tl] chloridi solutio iniectabilis
Injekce s chloridem thallným[²⁰¹Tl]
Je to sterilní roztok thallia-201 ve formě chloridu thallného. Může být izotonizován přídavkem chloridu sodného a může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu, jako je benzylalkohol. Thallium-201 je radioaktivní izotop thallia, který vzniká přeměnou olova-201. Olovo-201 je radioaktivní izotop olova, který může být získán ozařováním thallia, jež může být obohaceno thalliem-203, protony o vhodné energii. Thallium-201 se může od olova-201 oddělit pomocí kolony s iontoměničem. Přípravek obsahuje 90,0 % až 110,0 % deklarované radioaktivity thallia-201 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení. Na thallium-202 připadají nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity a na thallium-201 nejméně 97,0 %. Nejméně 95,0 % radioaktivity odpovídá thalliu ve formě thallných iontů. Měrná aktivita není menší než 3,7 GBq v miligramu thallia.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Thallium-201 má poločas přeměny 3,05 dne a emituje záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0.
Radionuklidová čistota. Vhodným přístrojem kalibrovaným pomocí referenčních roztoků thallia-201 a thallia-202 se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku thallia-201. Stanoví se relativní obsah thallia-201, thallia-202 a ostatních radionuklidových nečistot. Thallium-202 má poločas přeměny 12,2 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,440 MeV. Thallium-200 má poločas přeměny 1,09 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,368 MeV, 0,579 MeV, 0,828 MeV a 1,206 MeV. Olovo-201 má poločas přeměny 9,4 h a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,331 MeV. Olovo-203 má poločas přeměny 2,17 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energii 0,279 MeV. Nejvýše 2,0 % z celkové radioaktivity odpovídá thalliu-202 a nejméně 97,0 % odpovídá thalliu-201.
Radiochemická čistota. Provede se zónová elektroforéza (2.2.31) za použití pruhu vhodného acetatu celulosy dlouhého 150 mm a širokého 25 mm jako nosiče a roztoku edetanu disodného R (18,6 g/l) jako elektrolytu. Pruh se 45 min až 60 min namáčí v roztoku elektrolytu, pak se pinzetou vyjme pouze za vnější konce,umístí se mezidvě absorpční podložky a odstraní se přebytečný roztok.
Zkoušený roztok. Připraví se smícháním stejných objemových dílů zkoušeného přípravku a elektrolytu.
Nanese se nejméně 5 μl zkoušeného roztoku do středu pruhu a označí se místo aplikace. Nechá se 30 min působit elektrické pole 17 V na centimetr, pruh se usuší na vzduchu a rozdělení radioaktivity se stanoví za použití vhodného zařízení. Nejméně 95,0 % radioaktivity se pohybuje směrem ke katodě.
Thallium. K 0,5 ml přípravku se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R (220 g/l HCl), 0,05 ml vody bromové R a promíchá se. Přidá se 0,1 ml roztoku kyseliny sulfosalicylové R (30 g/l); po odbarvení se přidá 1,0 ml roztoku rhodaminu B R( 1 g/l), 4 ml toluenu R a 1 min se protřepává. Oddělí se toluenová vrstva, která není zbarvena intenzivněji než toluenová vrstva kontrolního roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,5 ml základního roztoku thallia (10 μl Tl/ml).
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Změří se radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem thallia-201 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Xenoni[¹³³Xe] solutio iniectabilis
Injekce s xenonem[¹³³Xe]
Je to sterilní roztok xenonu-133, který může být izotonizován přídavkem chloridu sodného. Xenon-133 je radioaktivní izotop xenonu, který se získává separací ze štěpných produktů uranu. Přípravek obsahuje 80 % až 130 % deklarované radioaktivity xenonu-133 k referenčnímu datu a hodině uvedeným v označení.
Přípravek je umístěn v obalu, který umožňuje manipulaci s obsahem bez vzniku vzduchových bublin. Obal je maximálně naplněn a bubliny plynu nezaujímají více než 1 % objemu přípravku; určí se vizuálním porovnáním s vhodným porovnávacím roztokem.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý roztok.
Xenon-133 má poločas přeměny 5,29 dne a emituje záření beta, záření gama a rtg-záření.
Zkoušky totožnosti
Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku xenonu-133 v roztoku chloridu sodného R (9 g/l), kromě rozdílů způsobených přítomností xenonu-131m a xenonu-133m. Referenční roztoky xenonu-133 se získávají od národní laboratoře (připravují se za použití vhodné ionizační komory). Nejvíce zastoupené fotony gama xenonu-133 mají energii 0,081 MeV a jsou doprovázeny rtg-zářením (vznikajícím v důsledku vnitřní konverze), které má energie 0,030 MeV až 0,035 MeV. Xenon-131m má poločas přeměny 11,9 dne a emituje fotony gama o energii 0,164 MeV. Xenon-133m má poločas přeměny 2,19 dne a emituje fotony gama o energii 0,233 MeV.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0.
Radionuklidová čistota.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu uvedené v článku Radiofarmaca. Přípravek se může použít před dokončením zkoušky.
Stanovení radioaktivity
Zváží se obal s obsahem, stanoví se celková radioaktivita postupem popsaným v článku Radiofarmaca a porovná se za použití vhodného zařízení s referenčním roztokem xenonu-133 nebo se změří na přístroji kalibrovaném pomocí tohoto roztoku při dodržení přesně stejných podmínek měření. Při použití ionizační komory by se mělo dbát na to, aby stěny komory příliš nezeslabovaly záření. Pak se oddělí nejméně polovina obsahu a obal se opět zváží. Změří se radioaktivita obalu a zbylého obsahu, jak je popsáno výše, a z měření se vypočte radioaktivita xenonu-133 v přípravku.
Uchovávání
Viz článek Radiofarmaca.
Označování
Viz článek Radiofarmaca.
Upozornění: Největší množství xenonu-133 může být přítomno na uzávěru nebo na stěnách obalu, proto se s ním musí počítat při dodržování pravidel týkajících se převozu a uchovávání radioaktivních látek a při manipulaci s použitými obaly.
Obsah
Vysvětlení zkratek:
- bez označení jsou články a stati přeložené z Ph. Eur. 3,
- s označením 1998 jsou články a stati přeložené z Doplňku Ph. Eur. 3 1998,
- s označením corr jsou články a stati, u nichž byla realizována oprava uveřejněná v Doplňku Ph. Eur. 3 1998,
- s označením N jsou národní články a stati.

a) Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Vrstva se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm.
Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku a usuší se v proudu dusíku. Vyvíjí se 2-butanonem R, kterým těsně před použitím 10 min probublává dusík, po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Komplex difosforečnanu a cínu s techneciem-99m zůstává na startu a technecistanový iont má hodnotu R_F 0,95 až 1,0.

a) Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu, komplex glukonanu s techneciem a technecistanový iont jsou v blízkosti čela rozpouštědla.

a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se zahřívá 10 min při 110 °C, při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhne během 10 min 10 cm až 15 cm.

a) Nanese se 5 μl až 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí roztokem octanu sodného R (136 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, usuší se na vzduchu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Hydrolyzované technecium a technecium v koloidní formě zůstávají na startu a komplex medronatu s techneciem a technecistanový iont se pohybují v blízkosti čela rozpouštědla.

a) Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit na vzduchu a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu, komplex pentetanu s techneciem a technecistanový iont jsou v blízkosti čela rozpouštědla.

a) Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku xenonu-133 v roztoku chloridu sodného R (9 g/l), kromě rozdílů způsobených přítomností xenonu-131m a xenonu-133m.

a) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

b) Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27), jak je popsáno v článku Radiofarmaca, za použití silikagelu na vrstvě skleněných vláken. Deska se 10 min zahřívá při 110 °C. Použije se taková vrstva, aby při vyvíjení čelo mobilní fáze dosáhlo během 10 min 10 cm až 15 cm.
Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku a ihned se vyvíjí roztokem octanu sodného R (136 g/l) po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se usušit. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu a komplex difosforečnanu a cínu s techneciem-99m má hodnotu R_F 0,9 až 1,0.
Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 10 %.

b) Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku, nechá se usušit, vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm a pak se usuší v proudu teplého vzduchu. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecistanový iont (nečistota) je v blízkosti čela rozpouštědla, komplex glukonanu s techneciem a technecium v koloidní formě zůstávají na startu.
Součet procent radioaktivity odpovídající nečistotám na chromatogramech získaných ve zkouškách (a) a (b) není větší než 10 %.

b) Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).

b) Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku, rychle se usuší, vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm a nechá se uschnout. Rozdělení radioaktivity se stanoví vhodným detektorem. Technecistanový iont se pohybuje v blízkosti čela rozpouštědla. Komplex medronatu s techneciem a technecium v koloidní formě zůstávají na startu.

b) Na vrstvu se nanese 5 μl až 10 μl přípravku, nechá se usušit a vyvíjí se 2-butanonem R po dráze 10 cm až 15 cm, nechá se usušit a vhodným detektorem se stanoví rozdělení radioaktivity. Technecistanový iont je v blízkosti čela rozpouštědla, komplex pentetanu s techneciem a nečistoty v koloidní formě zůstávají na startu.

b) 2 ml přípravku se převedou do otevřené baňky a 30 min se probublávají vzduchem při dodržení vhodných opatření proti rozptýlení radioaktivity. Změří se zbytková beta a gama radioaktivita roztoku, která se významně neliší od aktivity pozadí zaznamenané přístrojem.

b) Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-123 mají energii 0,159 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne a emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a fotony o energii 0,035 MeV. Tellur-121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 a telluru-121 se získávají od národní laboratoře.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku chromu-51. Referenční roztok chromu-51 se získává od národní laboratoře. Energie fotonů gama je 0,320 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 a telluru-121 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-123 mají energii 0,159 MeV a jsou doprovázeny rtg-zářením o energii 0,027 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne, emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a fotony o energii 0,035 MeV. Tellur-121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-125, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-126. Referenční roztoky jodu-125 acesia-137 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony v přípravku mají energii 0,027 MeV, která odpovídá rtg-záření telluru. Jod-126 má poločas přeměny 13,0 dne a jeho přítomnost se projeví nejvíce zastoupenými fotony gama s energiemi 0,388 MeV a 0,666 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-123 kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-125, telluru-121 a jiných radionuklidových nečistot. Referenční roztoky jodu-123, jodu-125 a telluru-121 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-123 mají energii 0,159 MeV a jsou doprovázeny rtg-zářením o energii 0,027 MeV. Jod-125 má poločas přeměny 59,4 dne a emituje rtg-záření o energii 0,027 MeV a foton o energii 0,035 MeV. Tellur-121 má poločas přeměny 19,2 dne a nejvíce zastoupené fotony mají energie 0,507 MeV a 0,573 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku technecia-99m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku technecia-99m. Referenční roztoky technecia-99m a molybdenu-99 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama technecia-99m mají energii 0,140 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření beta nebo absorpční křivka záření beta způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum nebo křivka se významně neliší od spektra nebo křivky referenčního roztoku fosforu-32 získaných za stejných podmínek. Referenční roztok fosforu-32 se získává od národní laboratoře. Maximální energie záření beta je 1,71 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v ččlánku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-131. Nejvíce zastoupené fotony gama jodu-131 mají energii 0,365 MeV. Referenční roztok jodu-131 se získává od národní laboratoře.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku thallia-201. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku thallia-201. Referenční roztoky thallia-201 a thallia-202 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,135 MeV, 0,166 MeV a 0,167 MeV. Rtg-záření má energie 0,069 MeV až 0,083 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-58 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-57 mají energii 0,122 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca, které se významně neliší od spektra referenčního roztoku kobaltu-57. Referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-58 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-57 mají energii 0,122 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem popsaným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra porovnávacího roztoku kobaltu-58. Referenční roztok kobaltu-58, referenční roztok kobaltu-57 a referenční roztok kobaltu-60 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama kobaltu-58 mají energii 0,511 MeV (anihilační pík) a 0,811 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku jodu-125, kromě rozdílů způsobených přítomností jodu-126. Referenční roztok jodu-125 a referenční roztok cesia-137 se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony přípravku mají energii 0,027 MeV, která odpovídá rtg-záření dceřiného telluru. Jod-126 má poločas přeměny 13,0 dne a nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,388 MeV a 0,666 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku gallia-67. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku gallia-67. Referenční roztok gallia-67 se získává od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama mají energie 0,093 MeV, 0,185 MeV a 0,300 MeV.

A. Zkouška se provede po dostatečně dlouhé době, aby se neuplatňovaly krátkodobé radionuklidy, jako je indium-110m. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku india--114m. Referenční roztok india-111a referenční roztok india-114m se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama india-111 mají energie 0,171 MeV a 0,245 MeV.

A. Vhodným přístrojem se zaznamená spektrum záření gama a rtg-záření způsobem uvedeným v článku Radiofarmaca. Spektrum se významně neliší od spektra referenčního roztoku india-111, kromě rozdílů způsobených přítomností india-114m. Provede se přímé porovnání spekter nebo se použije zařízení kalibrované pomocí referenčního roztoku india-114m. Referenční roztok india-111a referenční roztok india-114m se získávají od národní laboratoře. Nejvíce zastoupené fotony gama india-111 mají energie 0,171 MeV a 0,245 MeV.

A. 100 μl vhodně zředěného zkoušeného přípravku se smíchá s 10 ml scintilačního roztoku obsahujícího 1000 ml dioxanu R, 100 g naftalenu R, 7 g difenyloxazolu R a 0,3 g methylfenyloxazolylbenzenu R. Použijí se zkoumadla analytické čistoty vhodná pro kapalinovou scintilační spektrometrii. Změří se radioaktivita směsi na kapalně scintilačním spektrometru s diskriminátorem. Při nejnižším nastavení diskriminátoru je četnost asi 5000 impulzů/min. Změří se počet impulzů při různých nastaveních diskriminátoru. Při každém měření se vezme minimálně 10 000 impulzů v časovém intervalu nejméně 1 min. Za stejných podmínek se ihned změří referenční přípravek tritiované[³H] vody, který má přibližně stejnou radioaktivitu.
Na semilogaritmický papír se vynese počet impulzů (upravený na pozadí) proti nastavení diskriminátoru. Vertikální vzdálenost křivky zkoušené látky a křivky referenčního přípravku j e konstantní a odpovídá matematickému vztahu:
$\frac{\frac{A_{1}}{B_{1}} - \frac{A_{2}}{B_{2}}}{\frac{A_{1}}{B_{1}}} . 100 < 20,$
v němž značí:
A₁ - aktivitu referenčního přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,
B₁ - aktivitu zkoušeného přípravku při nejnižším nastavení diskriminátoru,
A₂ - aktivitu referenčního přípravku při nastavení dlskriminátoru A₂ ≈ A₁. 10^-3,
B₂ - aktivitu zkoušeného přípravku při stejném nastavení diskriminátoru.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Skvrna odpovídající hlavnímu píku radioaktivity na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou shoduje se skvrnou odpovídající kyselině 2-jodhippurové na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. 0,05 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se smíchá s 0,05 ml alizarinu SRS a přidá se 0,05 ml zkoušeného přípravku; vznikne žluté zbarvení.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Provede se kapalinová chromatografíe (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí methanolem R tak, aby získaný roztok obsahoval asi 1 mg etifeninu v mililitru.
Porovnávací roztok. 5,0 mg etifeninu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (14 g/l) (20 + 80), jejíž pH bylo upraveno na 2,5 kyselinou fosforečnou R. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je retenční čas hlavního píku shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 5 μl roztoku vyhovuje zkoušce totožnosti A popsané v článku Calcii gluconas.

B. Provedou se precipitační zkoušky na zkoušeném přípravku s vhodným rozsahem druhově specifických antisér. Zkouška se provádí za použití antiséra specifického proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. Hodnotí se elektroforeogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Zkoušky Nefíltrovatelná radioaktivita a Velikost částic jsou zároveň zkouškami totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkoušky Nefíltrovatelná radioaktivita a Velikost částic jsou zároveň zkouškami totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se elektroforeogram získaný při zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Retenční čas hlavního píku na radiochromatogramu zkoušeného roztoku se prakticky shoduje s retenčním časem píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Provedou se precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických antisér. Zkouška se provádí za použití antisér specifických proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými antiséry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.

B. K 0,2 ml zkoušeného přípravku se přidá 0,2 ml roztoku obsahujícího roztok chloridu železitého R (1 g/l) a roztok kyseliny chlorovodíkové R (0,1% V/V) a zamíchá se. Zbarvení roztoku se porovná se zbarvením roztoku připraveným stejným způsobem a obsahujícím benzylalkohol R (9 g/l) a chlorid sodný R (7 g/l). Žluté zbarvení vznikne pouze u roztoku se zkoušeným přípravkem.

B. 5 mg až 10 mg oxidu horečnatého R se umístí do skleněné zkumavky o průměru asi 20 mm, přidá se 20 μl zkoušeného roztoku a pozoruje se v ultrafialovému světle při 365 nm; vzniká jasně žlutá fluorescence.

B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

B. Změří se spektrum gama. Přístroj zaznamená pouze radioaktivitu pozadí.

C. 1 ml přípravku se umístí do odstřeďovací zkumavky a odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g. Supernatantní kapalina se odstraní a ke zbytku se přidá 5 ml vinanu měďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Je-li třeba, zahřívá se do rozpuštění částic a po ochlazení se rychle přidá 0,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového zředěného R, ihned se promíchá a nechá se stát; vznikne modré zbarvení.

C. Do čisté suché 10ml skleněné zkumavky se umístí takový objem zkoušeného přípravku, aby obsahoval 2 mg pentetanu. Pokud je to nutné, zředí se vodou R na 1 ml. Do druhé zkumavky se umístí 1 ml vody R (kontrolní roztok). Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku síranu nikelnatého R (1 g/l), 0,5 ml roztoku kyseliny octové ledové R 50% (V/V) a 0,75 ml roztoku hydroxidu sodného R (50 g/l). Po promíchání se změří hodnota pH, která je nejvýše 5. Do každé zkumavky se přidá 0,1 ml roztoku dimethylglyoximu R (10 g/l) v lihu 96% R. Promíchá se a nechá se 2 min stát. V každé zkumavce se upraví hodnota pH na nejméně 12 přidáním roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l). Promíchá se a zkontroluje, zda hodnota pH není menší než 12, a nechá se 2 min stát. Zkumavky se opatrně zahřívají 2 min na vodní lázni. Roztok ve zkumavce obsahující zkoušený přípravek zůstane čirý a bezbarvý. Kontrolní roztok se po přidání roztoku dimethylglyoximu zbarví červeně a po zahřátí na vodní lázni vznikne červená sraženina.

C. 1 ml přípravku se vloží do zkumavky, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l), 0,1 ml kyseliny octové ledové R a promíchá se. Na hladinu roztoku se opatrně přidá vrstva amoniaku 26% R; rozhraní vrstev se zbarví fialově.

C. Rozdělení radioaktivity mezi organickou a vodnou vrstvu ve zkoušce Radiochemická čistota j e zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

C. K 1 ml se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml roztoku thiomočoviny R (50 g/l) a 1 ml roztoku chloridu cínatého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové R; vznikne žluté zbarvení.

C. K 1 ml se přidá 1 ml kyseliny octové R a zahřívá se 1 h ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 10 ml zkoumadla molybdenan-vanadičného R2 a nechá se 30 min stát; vznikne žluté zbarvení.

C. Ve zkumavce o délce 100 mm a vnitřním průměru 16 mm se do sucha odpaří 0,2 ml přípravku. Síra se rozpustí třepáním zbytku s 0,2 ml pyridinu R a přidá se asi 20 mg benzoinu R. Hrdlo zkumavky se přikryje filtračním papírem navlhčeným octanem olovnatým RS a zkumavka se zahřívá v glycerinové lázni při 150 °C; papír pomalu zhnědne.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Radiochemická čistota. Rozdělení radioaktivity je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se vhodnou imunoelektroforetickou technikou. Za použití antiséra proti normálnímu lidskému séru se porovná normální lidské sérum a zkoušený přípravek, je-li třeba, se zředí. Hlavní složka zkoušeného přípravku odpovídá hlavní složce normálního lidského séra. Ve zředěném roztoku mohou být nalezena malá množství jiných plazmatických bílkovin.

C. 1 ml přípravku se umístí do odstřeďovací zkumavky a odstřeďuje se 5 min až 10 min při 2500 g. Supernatantní kapalina se odstraní a ke zbytku se přidá 5 ml vinanu měďnatého RS2, promíchá se a nechá se 10 min stát. Je-li třeba, zahřívá se do rozpuštění částic a po ochlazení se rychle přidá 0,5 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového RS a ihned se promíchá; vznikne modré zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27), jak je uvedeno v článku Radiofarmaca, za použití vrstvy celulosy.
Zkoušený roztok. Přípravek se zředí vodou R tak, aby získaný roztok obsahoval asi 0,1 mg až 0,5 mg medronatu sodného v mililitru.
Porovnávací roztok. Vhodné množství (1 mg až 5 mg) kyseliny medronatové CRL se rozpustí ve směsi roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a vody R a zředí se na 10 ml tak, aby se získaný roztok shodoval se zkoušeným roztokem v obsahu medronatu a chloridu sodného.
Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS, a 2-butanonu R (20 + 30 + 60) po dráze 12 cm až 14 cm (asi 4 h). Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se molybdenanem hexaamonným RS4 a pak se asi na 10 min vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a barvou shoduje se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Zkouška Srážlivost je zároveň zkouškou totožnosti přípravku.

D. K 1 ml se přidají 2 ml roztoku kyseliny sírové R (30% V/V), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, 0,05 ml kyseliny thioglykolové R, 0,4 ml roztoku laurylsíranu sodného R (20 g/l) a 0,1 ml zkoumadla dithiolového R a nechá se 30 min stát; vznikne růžové zbarvení.