2 Náhodnost a nezávislost jednotlivých ošetření
Výběr pokusných jednotek (zvířat, zkumavek atd.) pro jednotlivá ošetření by se měl provést čistě náhodně. Náhodně by se měl provést i každý jiný výběr pokusných podmínek, nebyl-li pokusným plánem úmyslně jinak stanoven. Příkladem je výběr polohy klecí v laboratoři a pořadí, u něhož se provede ošetření. Konkrétně: skupina zvířat, která obdrží stejnou dávku, by neměla být ošetřena společně (ve stejném čase a místě), pokud nemáme spolehlivý důkaz, že tyto zdroje nehomogenity (např. rozdíly v čase nebo místě) jsou zanedbatelné.
Náhodný výběr se dá provést pomocí standardních tabulek náhodných čísel. U těchto tabulek obvykle bývá i návod k jejich použití (viz např. Fisher R.A. a Yates F. 3)). Náhodná čísla se dají získat i pomocí kalkulaček nebo počítačů, které využívají zabudovaných generátorů náhodných čísel, nebo výpočtem, například pomocí vzorce:
xi+l=axi+lmod z, (2-1)
kde a, l a z jsou konstanty. Vhodné hodnoty a, l a z pro tento vzorec uvádějí například Hull a Dobell4). Možnost testovat, zda generovaná čísla jsou skutečně náhodná, popsali např. McLaren a Marsaglia5). Pokud používáme generátor náhodných čísel, není provádění testu náhodnosti nadbytečné. Navíc musíme ještě zkontrolovat, zda generátor při opakovaném použití tvoří různé posloupnosti náhodných čísel.
Pro naše účely jsou vhodnější tabulky náhodných permutací. Pokud nemáme tyto tabulky k dispozici, dají se náhodné permutace čísel 1 až N vytvořit za pomoci náhodných čísel a jednoduchého algoritmu, který popsal Coan6), viz tabulka 2-I.
Je nutno dbát na to, aby pokaždé byla použita jiná posloupnost náhodných čísel, případně jiná náhodná permutace.
Tab. 2-I Algoritmus generování náhodných permutací čísel 1 až N

1. Napište čísla od 1 do N do řádku A a pod každé napište jeho pořadové číslo (1 až N).
2. Řádek B vyhraďte pro náhodnou permutaci těchto čísel.
3. Vygenerujte náhodné číslo r tak, aby 0 < r ≤ 1.
4. Vypočtěte x = celá část z (rN + 1), je tedy 1 ≤ x ≤ N.
5.x-té číslo ze sloupce A napište na první volnou pozici ve sloupci B.
6. Vezměte N-té číslo sloupce A a napište je na x-tou pozici sloupce A.
7. Položte N = N - 1 a opakujte kroky 3 až 7, pokud jsou ve sloupci B prázdná místa.

Přidělení přípravku k experimentálním jednotkám musí být pokud možno náhodné. Různé dávky přípravku pro jednotlivá ošetření by se neměly získávat jednoduše ředěním základní dávky, ale měly by se připravovat jednotlivě. Bez těchto nutných předběžných opatření nebude v experimentální chybě obsažena variabilita přípravy vzorků. Výsledek bude podhodnocovat reziduální chybu, což povede:

1. k neopodstatněnému zpřísnění testů v analýze rozptylu (viz kapitola 3.2.3 a 3.2.4);

2. k zúžení skutečných mezí spolehlivosti testu, který (viz kapitolu 3.2.5) se počítá z odhadu s2, reziduální chyby průměru.