3.2.5 Odhad účinností a její meze spolehlivosti
Nejprve se vypočtou průměry odpovědí $(\overline{y_S},\overline{y_U},\text{...}\overline{y_Z})$ pro každý přípravek:
$\overline{y_S}=\frac{S}{N_S},\text{(3.2.5-1)}$
a podobně pro ostatní přípravky (viz graf 3.2.5-I).
Jestliže je I rozdíl logaritmů sousedních dávek každého přípravku, pak společný sklon (b) všech d-dávkových zkoušek je:
$b=\frac{L_S+L_U+\dots +L_Z}{d-1\mathrm{Inh}}.\text{(3.2.5-2)}$
Pro čtyřdávkové zkoušky se b počítá:
$b=\frac{L_S+L_U+\dots +L_Z}{10\mathrm{Inh}}.$
Logaritmus relativní účinnosti R̕̕_U zkoušeného přípravku$\underset{—}{U}$ pak je:
$M{\text{'}}_U=\frac{\overline{y_U}-\overline{y_S}}{b}.\text{(3.2.5-3)}$

Obr. 3.2.4-III Vývojový diagram testu validity rutinní zkoušky
Vývojový diagram ukazuje jednotlivé kroky analýzy výsledků zkoušky. Pokud se tento vývojový diagram použije pro vytvoření počítačového programu, musí být pro konečné rozhodnutí o přijetí, zamítnutí nebo modifikaci zkoušky vzaty v úvahu i výsledky jednotlivých kroků tohoto algoritmu.
Vypočtená účinnost je odhadem "skutečné účinnosti" zkoušeného přípravku. Interval spolehlivosti, který s 95% pravděpodobností obsahuje skutečnou hodnotu účinnosti, se vypočte jako antilogaritmus výrazu:
${\mathrm{CM}\text{'}}_U\pm \frac{\mathrm{st}\sqrt{C}}{b}\sqrt{\frac{1}{N_S}+\frac{1}{N_U}+\frac{{{\overline{y}}_{{}_S}-{\overline{y}}_{{}_U}}^2}{E-s^2{t}^2}},\text{(3.2.5-4)}$
kde:
$C=\frac{E}{E-s^2{t}^2},\text{(3.2.5-5)}$
E se najde v tabulce 3.2.3-IV, s² je podíl reziduálního součtu čtverců (tabulka 3.2.3-V) a odpovídajícího počtu stupňů volnosti; t je kritická hodnota t-rozdělení z tabulky 6.1 se stejným počtem stupňů volnosti pro pravděpodobnost 0,95.
Pro vyvážené zkoušky se dá tento vzorec zjednodušit na:
${\mathrm{CM}\text{'}}_U\pm \sqrt{C-1{\mathrm{CM}\text{'}}_U^2+2H},\text{(3.2.5-6)}$
kde:
$H=\frac{E}{b^2\mathrm{dn}}$
C je míra významnosti regrese. Ve zkouškách s dobře vymezeným sklonem je hodnota C velmi blízká jedné. Záporná hodnota C indikuje statisticky nevýznamnou závislost.
Odhadovaná účinnost (RU) a odpovídající meze spolehlivosti se vypočtou z hodnot získaných pomocí vzorců 3.2.5-3 a 3.2.5-6 buď vynásobením číslem A_u po odlogaritmování, nebo přičtením logaritmu Au před odlogaritmováním. Na základě předpokládané účinnosti A se testuje shoda odpovědí na tři dávky u1, u2 a u3 testovaného přípravku s odpovědí na příslušné dávky standardu s1, s2 a s3. Protože je uvažována lineární závislost na logaritmu dávky, má osa dávek logaritmické měřítko.
Rozdíl logaritmů sousedních dávek I je konstantní:
$\ln s_2-\ln s_1=\ln s_3-\ln s_2$,
kde:
y_S - průměrná odpověď standardu,
y_U - průměrná odpověď neznámého přípravku.
Svislé úsečky představují rozmezí naměřených odpovědí na danou dávku, b je společný sklon rovnoběžných přímek proložených průměrnými hodnotami odpovědí standardu (y_S) a přípravku (y_U).

Obr. 3.2.5-I Model rovnoběžnosti pro trojdávkovou zkoušku 3 + 3